Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//řeka midiam

Bylo nádherné počasí. Příjemné teplo, vítr pomalu vál a měsíc mi svítil na cestu. Nevěděl jsem, kam jsem to přesně vyrazil, ale věděl jsem, že někde poblíž je smečka a že na druhé straně hor by měla být druhá. Dával jsem si tedy velice dobrý pozor, abych nezabloudil víc na jednu nebo druhou stranu. Nebylo to zrovna něco čím bych byl obzvláště nadaný, ale vzhledem k tomu že jem se snažil, dala se i moje zbrklost a neopatrnost zkrotit. Nevěděl jsem kam přesně mne mé tlapky nesou, ale věřil jsem jim a to byla moje síla. Udatně jsem si to razil krajinou se vztyčenou hlavou a úsměvem, jako bych mířil za nějakou obří hostinou, která mne čeká po udatném vítězství v boji. Bohužel mi v tu chvíli zakručelo v žaludku, což nebylo dobré znamení.

//řeka mahtae sever

Nějak jsem ztratil pojem o čase, jelikož Lyl někam zmizela a kolem mě porběhlo několik vlků a já si toho ani nevšiml. Bylo to děsivé, ale asi jsem jednodušše vytuhnul. A ona mě tu jen tak nechala... pff, ale co bych se jí divil, vždyť se musela jenom nudit a taky bych se měl pustit do nějakého toho návratu domů a... začal jsem přemýšlet o sto šest, ale nějak jsem se nemohl přimět k tomu, abych rozpochodoval své tlapky směrem k domovu. Ne že by to bylo něco fyzicky nemožného, ale spíše se mi nechtělo. Nebyl jsem úplně rozhodnutý se hned vracet, ale už jsem tam tak dlouho nebyl, že by to chtělo prozkoumat, co se stalo ve smečce nového. Ale co, pár dní mimo už mě nezabije. Rozhodl jsem se nakonec, že se nevrátím, jelikož už jsem byl dlouho tak moc, že se pár dní sem nebo pár dní tam, nějak ztratí. Rozeběhl jsem se proto vstříct lepším zítřkům do hor.

//Zelené nory

Lyl navrhla, že by mě mohla někdy k Darkii doprovodit, protože si pamatovala, kde by měla ležet její rodná smečka, což jsem já bohužel zapomněl. Měl bych s tou svou pamětí něco začít dělat."Možná někdy příště, teď nějak nemám na cestování náladu. Jsem poměrně líný tvor a na svou povahu cestuji už moc dlouho," prohodil jsem, ale usmál jsem se na ní ve znamení díků. Navíc tahle její nabídka znamenala, že nemá v plánu nějak rychle zmizet z mého života, což jsem uvítal. Docela by mě mrzelo kdyby se zase vypařila. Pomalu jsem si sedl na zem a pak se natáhla jak široký tak dlouhý. Ne že bych byl unavený, jen jsem byl příšerně líný. I když nebylo nějak velké teplo byla příjemná noc. Vítr skoro nefoukal a měsíc ozářil celou krajinu. Hvězdy poblikávaly na obloze a já si užíval ten pohled. Zhluboka jsem se nadechl a nasál do nosu vůni okolí. Nakonec jsem sklonil hlavu zpět dolů a podíval se na Lyl, která začala odpovídat na můj dotaz ohledně její magie. "Ono je to stejně zbytečné, máš pravdu," prohodil jsem a byl jsem rád, že máme aspoň něco společného. Barvu očí a i názor na používání magií. "I když musím podotknout, že se mi sem tam magie hodí," dodal jsem, abych nepůsobil úplně vlezdoprdelkovsky. "Jestli ti nevadí má společnost, ještě bych se chvilku zdržel," odvětil jsem na její otázku a zazubil se, jak nejlépe jsem uměl.

Všem gratuluju a děkuju Skyl za skvělou akci, která mě aspoň dokopala k pořádnému "fretkovacímu" stylu hraní :D
Prosila bych tedy slevu 15% k Životu a 10 mušliček o příspěvek/ozdobu se obrátím na povolanou osobu.
Děkuju :)

Nemáš za co, to byl účel 3:) Odměna přidělena :) (i u Savka)
~ Sky

Sledoval jsem Lyl a doufal, že se aspoň trochu najedla, když už jsem se tolik snažil, abych toho ušáka chytil. Převedla řeč zpátky na Darkii, což mi úplně nevadilo. Při odpovídání jsem nakrčil čenich. "Nevím, já si popravdě moc míst nepamatuju podle jmen, většinou si vzpomenu, až když už na tom místě jsem," odvětil jsem jí zastřeně. "Ale Darkie tvrdila, že nikdy moc les neopouštěla, takže bych řekla, že je vlče, které se v Sarumenu i narodilo. A nepamatuju si, že by tam byla vlčata v době, kdy jsme se tam ochomítali," dodal jsem zamyšleně, protože jsem si opravdu nebyl jist, zda v nějaké smečce někdy bylo vlče, když jsem tam byl já. Rozhodně by se o tom nejspíš někdo zmínil, vzhledem k tomu, že vlčata byla v těchto podmínkách poměrnou raritkou.
Pak Lyl změnila téma a já nechápal o čem to mluvíš. "Hmm asi se mi jenom něco odrazilo v oku,"(//zapoměla jsem napsat do profilu, že se mu oči mění jen za použití magie, takže pro to budu dělat, že si nic neřekla, promiň) zabručel jsem. "Jinak mám stoprocentně magii země a nejspíš i vodu, to jsme zjistili nedávno s otcem," dodal jsem, i když mě zaskočilo proč se ptá zrovna na magie. " A u tebe je nějaká novinka?"

//hodila jsem to tam ať nejsou zmatky

//loterie 43

Sledoval jsem jak se ke mně Lyl přibližuje a pak se mi otřela o krk v náznaku vděčnosti. Trochu jsem se naježil, protože jsem to nečekal. Rozhodně bych to nečekal od jiných vlků natož od Lyl, která byla svým osobním prostorem skoro až posedlá, jak jsem si všimnul během našeho společného putování a rozhovorů. Pomalu jsem ji sledoval, jak bašti zajdu a spokojeně jsem se usmál. Vypadala že je rada, že má co jist a tak jsem ji nechal potichu být. Počkal jsem než dojedla a hodila mi zbytek. Do kterého jsem se hladove zakousl. Byla to lahoda. Takovou lahodujsem si posledních pár dní odpíral, takže to byla skvělá změna. Podíval jsem se na Lyl a doufal jsem, že má plán ohledně toho, co teď. Jestli budeme lovit dál nebo ne. No já nad tím nepřemýšlel měl jsem lepší věc na práci a to jíst.

// loterie 42

Pomalu jsem si to našlapoval k zajíci, který byl nedaleko od nás a snažil se nálezt něco k snědku. Lyl nejspíš pochopila můj záměr a šla nejdříve vedle mého boku. V posledním momentě se však odpojila a zamířila trochu jiným směrem. Pochopil jsem to tak, že si dělá místo kdyby náhodou se něco stalo a bylo nutné aby zasáhla do lovu. Navíc byla na dobrém místě, abych jí zajdu nahnal přímo do tlapek, což jsem vlastně i chtěl udělat, ikdyž postavení Lyl naznačovalo, že mi dává volnost k lovu a že mohu lovit kde chci a jak chci. Nechávala to na mě, ale já byl rozhodnut přenechat to jí. Možná to není tak dobrý nápad když teď žila v zimě sama, třeba nemá tolik síly. Polemizoval jsem a změnil jsem proto svoje rozhodnutí. Už jsem se chtěl odrazit, když nás ušák zavětřil a rozeběhl se pryč. Udělal jsem tři rychlá tempa a letmým skokem ho přirazil k zemi a zakousl. Bylo mi jasné, že jsem možná vzal Lyl kus zábavy z lovu, ale doufal jsem že uvítá jídlo bez námahy. Ušáka jsem uchopil do tlamy a donesl ho Lyl, jako dárek.

//loterie 41

Sledoval jsem Lyl jak se snaží ten kámen sežrat. Což se jí vůbec nepodařilo. Zuby jen přely po povrchu toho kamene. Nechtěl jsem se jí dotknout, ale věděl jsem před tím než do toho kamene zkusila kousnout, že to nebude nejlepší nápad. Pohodil jsem ocasem a doufal, že si při tom svem počínání nepoškodila zuby. Měla pravdu v tom, že tyhle podivné kameny s otvory, které jsem našel při bližším průzkumu, nejspíš nebudou k jídlu.
Zvedl jsem hlavu od kamene a sledoval jsem znovu okolí jestli něco nenajdu. No nenašel jsem nic moc k jídlu. "Nevidíš někde něco?" zeptal jsem se Lyl slušně a pak jsem sám začal čenichat. Konečně jsem v dálce zahlédl zajíce. je sice maličký, ale snad poslouží dobře, uvidíme. Kývl jsem hlavou ve směru kde jsem ho cítil a pak se otočil na Lyl. "Co myslíš?" zašeptal jsem a pomalu se vydal tím směrem, abych zajíce neupozornil na naši přítomnost driv než bylo třeba.

// loterie 40

Sledoval jsem Lyl, která ní vůbec nevěřila, že jsem dospělý vlk hodný dospělých rozhodnutí. No co už, ať si mi nevěří stejně ji mám pořád rád, nevěřnici jednu. Pohodil jsem ocasem a zmateně se rozhlížel kolem, abych našel nějakou vhodnou kořist pro nás pro oba. Co jsem věděl byly v řece ryby, ale posledně když jsem se je snažil lovit mne jedna kousla, takže jsem nechtěl znovu riskovat navíc když jsem měl sebou dámskou společnost. Ale aspoň by tu byl někdo kdo by se o mně postaral. Lyl prohodila že chce něco z čeho se oba nadlabneme. "Vím že ryby tu koušou tak ty bych nezkoušel. Možná by se dal ulovit nějaký zajíc nebo..." rozhlédl jsem se a uviděl něco co se hýbalo. "Nebo pohyblivé kameny?" řekl jsem zaskočeně, jelikož jsem uviděl jak se po břehu prochází kámen. Pomalu jsem k němu šel a strčil do něj čumákem. Kámen zakuckal a zůstal na zemi stát. "Ty víš co to je?" zeptal jsem se zvědavě a podíval se na Lyl.

//loterie 39

Poslouchal jsem její námitku a i urážku, kterou mne trochu popíchla. "No dovol?!" vyjeknul jsme a praštil sebou o zem. Ležel jsem na zádech, tlapky ve vzduchu máchaly sem a zase tam, jazyk mi vysel z tlamy. "Já jsem dokonale dospělý vlk, abys věděla," odvětil jsem jí se smíchem. Byl jsem rád, že se můžu chovat jako naprostý pošuk v její přítomnosti. I když už jsem byl ve věku, abych se choval, jako dospělý vlk, pořád, rád jsem si nechával trochu té své vlčecí šílenosti pro speciální příležitosti, jako byla tahle. Se smíchem jsem se pomalu přetočil do lehu na břiše a podíval se na Lyl. "Neměla bys být tak vážná, někdy bys měla zkusit trochu té vlčecí lehkovážnosti," popíchl jsem ji na oplátku a doufal, že si to nevezme moc k srdci. Abych svá slova zlehčil vyplázl jsem na ni jazyk.
Pokýval jsem hlavou, když potvrdila mou připomínku a smyšlenku ohledně smečky, která se rozkládala v močálech. Je opravdu podivné, že by tam někdo dobrovolně přebýval. Když prohodila, že má strašlivý hlad začal jsem se rychle zvedat. "Tak pojďme," zavelel jsem, ale nevěděl jsem přesně kam chci jít. "Co by si slečna ráda dala?" otázal jsem se, abych lépe odhadl směr kam se vydat, podle preferencí jejího hladu.

//loterie 38

Sledoval jsem jí. Přivřel jsem torchu oči a zaujatě jsem si ji prohlížel. Zdálo se mi, že torchu pohubla, ale rozhodně jsme věděl, že to není tím, že by držela hladovkou ale tím, že být tulákem v zimě je opravdu těžké. Zažil jsem si to sám a tak jsem věděl, že zima na ní zanechala větší známky než na mě. Já měl smečku a klid a přísun jídla. Zavrtěl jsem hlavou a snažil se jí znovu poslouchat. "Třeba z toho někdy vyroste," zašklebil jsem se se svým neochvějným optimismem a usmál se na ni, abych jí třeba trochu povzbudil nebo uklidnil. Vlastně ani nevím, proč jsem se smál v přítomnosti tak pesimistické vlčice, ale něco mi říkalo, abych se prostě usmíval. Úsměv a mávat, úsměv a mávat.
Netušil jsem na co byla otázka jaké a tak jsme ji raději ignoroval, abych náhodou nekváknul něco špatně. Na druhou otázku jsem však byl schopný odpovědět. "Pamatuješ jak jsem se tam málem utopil, cítil jsem tam pach a ten pach patří alfě té smečky, možná že ji tam založila těsně po našem odchodu," odvětil jsem jí. Její vyprávění mě zaujalo." A nemáš náhodou hlad?" zeptal jsem se zamyšleně a podal to i jako návrh.

//loterie 37

Sledoval jsem jí a pocítil jsem mírné zachvění v tlapkách, protože jsem přeci jenom byl na tlapkách většinu dne a už mne bolely. Pomalu jsem tedy usadil svou záď na zem a nepřestával sledovat a poslouchat Lyl. Sem tam jsem zvesela pohodil ocasem, protože jsem byl opravdu rád, že ji vidím. "Nemám rád nevychovaná vlčata, ale jednou je to třeba pustí," podotkl jsem optimisticky, i když jsem si nebyl jist, jestli ji tak vytočilo vlče nebo slovo "parchant" použila jen jako označení vlka, kterého nemusela. Podíval jsem se směrem k místu kam ukazovala. Tam jsem možná byl, ale možná taky ne... kdo ví procestoval jsem toho už tolik... A to jsem si vždycky říkal, že jsem spíš vlk, co se rád usadí. Lyl opět pormluvila a to mne donutilo se otočit zpátky k ní.
Položila mi několik otázek, které jsem chvilku zpracovával ve své hlavě a pak na ně uceleně odpověděl. "Ano bylo to strašné, ale většinu času jsem ztrávil ve smečce po boku otce a naší nové členky, které se přidala nedávno," prohodil jsem nenuceně. "Ve smečce jsem teď delší dobu nebyl, právě kvůli toulání... Ale zatím jsem se seznámil jen s alfou a jednou členkou, omegou, která vůbec nebyla příjemná, ale co se dá dělat. Třeba jenom neměla den," polemizoval jsem. "No v močálech jsem narazil na smečku, taky jsem navštívil okolí smečky a jedno podivné území, kde jsme s otcem zažili pár perných chvilek," dodal jsem a naklonil hlavu na stranu. "A ty jsi objevila něco nového?" sanžil jsem se nadhodit a rozpovídat ji.

// loterie 36

Sledovoval jsem Darkie, která se omlouvala za svoje předešlé chování o kterém podle vlastních slov, neměla vůbec potuchy. "Nic se neděje, teď už je to pryč a jsi zase ta normální Darkie, jako před tím a to se mi líbí," odpověděl jsem ji a pokusil se jí tak uklidnit, aby si nepřipadala nějak velmi zle ohledně celé situace. A zároveň jsem ji chtěl zjistit , že ji mám pořád rád bez ohledu na to, co se s ní stalo. V podstatě jsem to už pustil z hlavy.
Bylo skvělé vidět opět Lyl, která vypadala.... No jako Lyl. Nečekal bych od ní přátelské povídání s Darkii a tak jsem byl docela rád, že se Darkie rozhodla už běžet domů a já nemusel řešit dilema se kterou z nich se bavit dál, jelikož s Lylinou povahou by nejspíš společná konverzace nedopadla úplně nejlépe. "Šťastnou cestu domů," vyštěknul jsem za Darkii l, která už nám mizela z dohledu. Pak jsem celou svou pozornost obrátil na Lyl. "A jak ses vůbec měla? Nějaké novinky v tvém světě," začal jsem s úsměvem vyzvídat a doufal že ji se to nedotkne, že takhle zjišťuji informace.

//omlouvám se za překlepy psáno no mobilu, možná večer hodím ještě jeden, dva posty (od sedmi do osmi mám čas psát pořád) a zítra nevím jak na tom budu :/

loterie 35

Sledoval jsem Darkie, která opravdu vypadala, že je nějaká nesvá. Jejím slovům jsem věřil, a tudíž jsem nic nenamítal. "Tak klidně běž domů, já se když tak pak někdy stavím ve tvé smečce na návštěvu," mrskl jsem ocasem a zasříhla šibalsky ušima. I když to bych musel nejdříve zjistit kde vůbec její smečka je, ale aspoň bych mohl prozkoumat další část kraje. Až bude potřeba určitě ji najdu. Pomyslel jsem si. Pak zase obrátila na téma toho, že si nepamatuje, jak se před tím chovala. Nechápal jsem proč to zase vytahuje, ale nehodlal jsem to nějak zdlouhavě řešit a proto jsem se rozhodl jí stručně všechno vypovědět. "Prostě si se chovala jako praštěná. V podstatě jsi byla jako malé nevychované zamilované vlče, ale už se zase chováš normálně, takže pokud tobě zase něco nepelétne přes noc už bych to dál neřešil a zůstal přáteli, dobře?" prohodil jsem trochu nevrle, protože mi toto téma bylo velmi nepříjemné. Rozhodně jsi ji měl však rád. Byla to moje kamarádka a společnice na cestách, čehož jsem si cenil.
Pak přehodila řeč na vlka, který s námi mluvil nedávno v lese smečky. "Ano uměl číst myšlenky," odvětil jsem s úsměvem. "Nic jen jsem si na něco vzpomněl a on se toho chytnul," dodal jsem v odpovědi na poznámku ohledně "mazla". Zvedl jsem hlavu a ucítil jsem známý pach. Ale to už se k nám vydala béžová vlčice, jejíž kožich jsem poznal hned, i na dálku. "Lyl!" vyštěknul jsem a zavrtěl ocasem. "Ano odešel jsem prozkoumávat okolí," odvětil jsem jí na její větu, že mne hledala u hranic. Pak jsem si ale uvědomil, že bych měl projevit své slušné vychování. "Tohle je Darkie. Lyl Darkie, Darkie Lylwelin," seznámil jsem ty dvě oficiálně jak se sluší a patří. "Kde ses tu vůbec vzala?" začal jsem vyzvídat od béžové a při tom jsem se usmíval jako sluníčko na obě dvě vlčice. Byl jsme rád, že vidím Lyl a aspoň nebudu sám, když se Darkie rozhodne jít domů.