Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Mahtae

Samozřejmě jsem ve své zbrklosti zahnul na špatnou stranu. Můj orientační nesmysl zafungoval jako vždy a já si to hnal po západním nikoli východním pruhu galtavaru. Nevšiml jsem si svého pochybení, dokud jsem nezahlédl Velké Vlčí jezero, ktere bylo po mé pravé straně. Tedy na úplně opačné straně, než kde mělo být. Sakra! Zastavil jsem se, abych si oodechnul. Věděl jsem, že jsem ztratil možná celý den tím, že jsem odbočil špatně a že mi to zabere ještě celý den, než se dostanu zase zpátky. "Jsem blízko Smrti," zabrblal jsem si sám pro sebe. Náhle jsem dostal podivné nutkání pokračovat v cestě směrem ke zřícenině hradu. Věděl jsem, že to není dobrá nápad, ale něco mě přímo nutilo se tam vydat a já nevěděl, jak tomuto nutkání odolat. Pomalu se mi rozešly tlapky a náhle jsem uháněl dál.

//Jedloví pás

//vodopády

Šum vody pomalu mizel za mými zády. Svou sestru jsem sice opustil, ale doufal jsem, že ji zanechávám v dobrých tlapkách. V tlapkách, které jsem sice dlouho neznal, ale moje sestre jim zdá se věřila. Přidal jsem do kroku a sledoval jsem proud řeky, který se sunul k jezeru. Věděl jsem kam tahle řeka vede. Vede blíže k domovu. Zavrtěl jsem ocasem a ťapkal si z vesela dál. Kdybych jen tušil, co všechno se za dobu mé nepřítomnosti doma událo. Slunce se blížilo k západu, ale to mě neodradilo od rychlého postupu. Měl jsem cíl, měl jsem směr. Věděl jsem, že za chvilku se budu muset od řeky odpojit a tak jsem se k ní naposledy přiblížil, abych se pořádně napil než se rozeběhnu pryč. Voda byla příjemná a já se po takové lahodě olíznul a vyrazil jsem dál.

//Galtavar

Připojil se k nám společník Lucy, který nejspíše dohnal své zpoždění, což bylo očividné. Byl jsem rád, že má sestra nějaké přátele. Alespoň jsem se nemusel obávat toho že by byla v životě sama. Byl jsem za to nesmírně vděčný, že jsem si tenhle strach k ní mohl odškrtnout z pomyslného seznamu. Pohodil jsem tedy nadšeně ocasem, když jsem vlka spatřil. "Méně smečka funguje již dlouho, nebo to jsem alespoň pochopil," řekl jsem jí popravdě. "I kdy kdo ví, dlouho jsem tam nebyl," dodal jsem zamyšlene. Něco mi říkalo, že se stala hrozna věc. Nevím co to bylo. Předtucha? Předzvěst? Nebo šestý smysl? Nevěděl jsem. Zavrtěl jsem proto hlavou a zaposlouchal se do šumění vodopádu, který byl velkolepý. Bylo to tu nádherné místo. Lucy něco brebentila o své smeče a pak se optala Logana na tu jeho. Připadal jsem si jako páté kolo u vozu. Lucy zamířila k vodě se napít a já ji následoval. Voda příjemně chladila v krku. Když jsem zvedl hlavu došlo mi, že čas se sestrou vypršel. Musel jsem domů. Otočil jsem se k ní a položil jí hlavu na krk. Nasál jsem její příjemnou vůni. Trochu jako já, ale zároveň úplně jiná. "Rád jsem tě opět viděl, ale už je čas vrátit se domů, nebyl jsem tam několik měsíců," řekl jsem a pomalu se odtáhl. "Snad se jednou zastavíš a popovídáme si. Sbohem sestřičko. A nashledanou," dodal jsem než jsem se rozklusal směrem k domovu.

//Mahtae sever

//řeka

Sledoval jsem Lucy, která uháněla předemnou. Její kamarád se nejspíše rozhodl, že nás nechce dál doprovázet. Možná jsem ho trochu vyděsil. Zamyslel jsem se nad tím, ale pak jsem dospěl k jinému názoru. Určitě nás nechtěl rušit po takovém setkání. A nejspíš má i svoje věci na práci. Většina vlků to tak má. Zastříhal jsem ušima a přidal do kroku, abych sestru neztratil z dohledu a hlavně z doslechu. Připojil jsem se k ní, abych poklusával po jejím boku."Je to zvláštní, ale jak říkám v naší smečce je všechno zvláštní. Docela by mne zajímalo, jak se to tam celé bude vyvíjet. Je tam divná omega a zbytek smečky jsem nepotkal, ale Scarita je prima," prohodil jsem směrem k sestře."Rozhodně je podivné, že je tam tak málo vlků. Taky máte málo vlků ve smečce?" otázal jsem se ze zvědavosti, zda jsou na tom i ostatní smečky podobně jako ta moje.
Lucy dál povídala o tom, jak se do smečky vůbec dostala a já ji poslouchal. Byl jsem rád, že mluví ona a že z ní nemusím nic dlouho páčit. Náhle porhodila něco o tom, že se blížíme k cíli. Nadechl jsem se a bylo mi jasné, že musíme být blízko. Cítil jsem vodu.

//vodopády

//Přeskakuju Logana kvůli neaktivitě :D nechce se mi už moc čekat, když mám teďka chvilku na odepsání :)

Podíval jsem se na Lucy, která nebyla moc ukecaná. Trochu se změnila, ale což už nejsme vlčata. Pohodil jsem ocasem a byl jsem rád, že jsem ji konečně našel. Byla někdo z rodiny. Z rodiny, kterou už jsem vlastně ztratil. Trochu vypískla, když zjistila, že jsem ve smečce s otcem. "Skoro jsem netušil, že je členem. Přijala mne Scarita, což byla partnerka Kessela v té době. Nevím, jestli si na něj pamatuješ," dodal jsem na vysvětlenou, abych trochu uklidnil její vášně. Asi ze slušnosti dodala, že ona je pod Arcanusem a Elisou. Pamatoval jsem si je jen jako hodného vlka a protivnou vlčici, která nás chtěla jednou utopit. "No doufám, že sis své rozhodnutí promyslela a jestli jsi ve smečce šťastná je jedno kdo je alfou," prohodil jsem s úsměvem a obrátil se na Logana, který o konverzaci neprojevoval moc zájem. Podivný patron. Ale jiné asi Lucy ani nezná. Pousmál jsem se a pak se vrátil pohledem ke své sestřičce, která byla nadšenáá, že jdu s nimi. Když se rozeběhla směrem k vodopádům byl jsem jí v těsném závěsu.

//tam kam lucy

Děkuji za akci a prosím náhodné kameny :)
//Přidány jen mušličky (vzhledem k finálnímu součtu bodů). -Fal

//Bohužel vědci zatím znají jen jediný způsob vzniku ropy a to tepelný rozklad organických amteriálů (těla živočichů a rostlin), čímž nejsou nadšení živočichové a ani rostliny.

//Přínos ropáků nebyl zatím objeven, takže nikdo neví zda neskrývají například lék na rakovinu.

//Až na ropáky, protože ti vymírají po stovkách.

dobře

bohužel už příští týden v pondělí (9.6.) :/

Chtěla bych se přihlásit, ale mám dotaz jak to bude s délkou akce? Vzhledem k tomu že mě čeká dovolená, mohlo by se stát, že bych nemohla některé dny napsat nic a nechtěla bych někoho zbytečně zdržet :)

//V pohodě, není problém, já teď budu taky mimo dost často kvůli práci, tak mi když tak pošlete vzkaz, kdybych dlouho neodepisovala :)

Lucy mi představila nově příchozího vlka jako svého nového kamaráda. Vypadal, že není úplně od rány, ale že s ním bude spíš zábava, což mi vyhovovalo. Měl jsem radši ukecané společenské typy, neý rváče a jim podobné. Lucy vypadala šťastně. Když začala vyprávět, jak cestovala a že má nyní novou smečku v které žije, trochu mne to zarazilo. Neměl jsem ani tušení, že se Smrková smečka rozpadla. Doufám, že nás nepotká to samé. Pak řekla, že je v Asgaaru, kde jsem to ale moc neznal, tak jsem jen doufal, že se k ní chovají dobře. Otázku mi oplatila stejným dotazem. "Jsem ve smečce s otcem v Narvinijské, ale dlouho jsem tam teď nebyl, což bych měl co nejrychleji napravit," prohodil jsem a zastříhal ušima.
Sledoval jsme Lucy, která přímo hířila optimismem a nadějí, že ji a jejího přítele doprovodím k vodopádům. Popravdě jsem to neměl úplně v plánu, protože jsem se potřeboval vrátit k nám do smečky a zjistit, co je nového. No ale stejně už jsem tak dlouho pryč, že se snad nic nestane, když se zdržím ještě několik dní mimo. Pohodil jsem ocasem a nakrčil čenich. "Proč ne, půjdu rád, ale nechci se zdržet dlouho," odvětil jsem jí a pomalu se zvedl, že vyrazíme hned.

Ležel jsem na zemi a užíval si klidu. Ryba mne poměrně dost zasitila a to bylo rozhodně dobře, protože jsem potřeboval energii na cestu zpátky domů. Ať už Lucy přijde nebo ne, bylo mi jasné, že se musím v brzké době vrátit, jinak by otec nebo Scarita nebo Luna mohli mít obavy o to, kde se toulám. Náhle jsem byl vytrhnut ze svého zamyšlení, jelikož se ke mně donesl hlas vlčice, který jsem měl uložený vzadu v hlavě. Takový ten hlas, který si vybavíte až když jej znovu zaslechnete. Obrátil jsem hlavu, abych uviděl rozjetou Lucy, která se řítila jako voda, která vytriskne z prasklé přehrady. Chtěl jsem se postavit, ale nestihl jsem to, jelikož se na mne povalila celou svojí vahou. I když to nebyla žádná těžká váha, rozhodně to nebylo úplně příjemné. "Taky tě rád vidím," zasmál jsem se a počkal až ze mě sama sleze. Ještě že dobrovolně, jinak bych jí musel zlechtat, aby ze mě slezla.
Posadil jsem se a zavrtěl na sestru ocasem. Vypadalo to, že si sebou přivedla nějakého přítele. Kývl jsem hlavou na pozdrav, abych nebyl úplně nevychovaný, ale nakonec jsem se otočil přeci jen ke své nejmilovanější sestřičce. Pro Lucy jsem měl vždy slabost. Vypadala dobře. Ani pohublá, ani zmožená, ani zraněná a ani nemocná. "Rád tě vidím. Kde ses celou tu dobu potulovala?" začal jsem hned vyzvídat a zastříhal přitom laškovně ušima. Byl jsem tak moc rád, že ji konečně po tak dlouhé době vidím. A takovou náhodou jsme se tu potkali. Ještě, že jsem si vybral tuhle cestu na procházku před návratem domů.

//nory

Razil jsem si cestu kolem smeček jako životem a toulkami zocelený tulák, což jsem v podstatě i byl, i když moje toulání bylo spíše skupinové než soliterní. Rozhlédl jsem se po okolí a našpicoval uši. Zaslechl jsem šeptání řeky, která byla nedaleko, což mne uklidnilo a pomalu jsem se k ní rozcupital. Ponořil jsem čenich do chladivého moku a hltavě se napil. Bylo to lahodné. Olizoval jsem se ještě hodnou chvilku po tom, co jsem dopil.
Kolem mne bylo poměrně živo. Cítil jsem několik vlků a jeden pach mi byl nejvíce známý. Byla to Lucy. Dříve bych se k ní rozeběhl a začal jí mazlit, ale teď to bylo jiné. Pořád byla mou oblíbenou sestrou, ale už jsme byli dospělí a já jí nechtěl shodit před tím s kým byla, jelikož z místa odkud vycházel její pach přicházel i pach někoho jiného. Zvedl jsem tedy hlavu a zavyl. "Auuuu" Pokud měla zájem přijde sama a pokud ne. Nad tím jsem raději ani neuvažoval. Třeba už mě nemá tak ráda jako dřív. Ale možná má. Polemizoval jsem sám se sebou, což nebylo úplně nejlepší. Nakonec jsem se rozhodl zkrátit si chvíli lovem a tak jsem se pustil do řeky, ale jen na okraj a pomocí svých nešikovných tlapek jsem za malou chvilku vytáhl jednu poměrně velkou rybku. Sedl jsem si s ní na kraj a chvilku počkal, než se ryba doplácala. Pak jsem se do ní s chutí zakousl a čekal, jestli se sestra ukáže nebo ne. Studené rybí maso mi klouzalo krkem a já na chvilku litoval, že nemám magii ohně, abych se mohl rychle usušit.