Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//L8
//Kopretinová louka

Sledoval jsem svůj čenich, za kterým jsem se tak odhodlaně hnal. Nechtěl jsem se zdržovat něco mě táhlo pořád dál a dál na jih. Lyl zněla poměrně překvapeně. "Klídně pro mě, nebo pro kohokoli jiného," dodal jsem a obrátil se na ni s úsměvem. "Musíš si najít někoho kdo se rád toulá a pak to bude všechno klapat," prohodil jsem a pomalým tempem doklusal k rybníku. Nebyl jsem si jistý, jestli jsem tu někdy byl nebo ne. Všechno je to tady tak podobné a zároveň rozdílné. Rozhlédl jsem se, ale nedokázal jsem nic určit. Můj čenich mě tedy vedl dál kolem jezera. Rozhodně se mi nechtělo pouštět na led, protože to by mohlo být velice nebezpečné a já neměl nebezpečné situace rád. Pomalým tempem jsem tedy ťapkal sněhem s Lyl kousek vedle sebe. Náhle jsem po své levé straně uviděl podivný strom. "Půjdeme se tam mrknout?" zeptal jsem se, ale nečekal jsme na odpověď a zamířil rovnou tam.

//osamělý strom

//7
// řeka tenebrae

Běžel jsem poklusem před Lyl, jejíž poslední věta zněla víc nabručeněji než obvykle. "Ale no tak nebuť tak podrážděná, byl to jenom vtip," prohodil jsem a doufal, že jí to nějak obměkčí. "Kdybys nebyla tak toulavá, byla bys dokonalá partie. A to myslím vážně," řekl jsem s klidemm, protože to byla pravda. Z nějakého neznámého důvodu si mě Lyl oblíbila více, než ostatní. Byla dobrou kamarádkou a přítelkyní, ale její toulavá povaha se bohužel vůbec neshodovala s mou představou poklidného a rodinného života někde v nějaké smečce. Kdyby jenom byla víc pro nějaké to usazení se. Povzdechl jsem si a pokračoval v poklusu přes louku. Tady jsem snad ještě nikdy nebyl. Rozhlédl jsem se po sněhu kolem a rozhodl se, že až se trochu provětrám tak se rozhodně vrátím zpátky do smečky ke Skyl. V dálce jsem viděl jezero a rozhodl se zmířit k němu a pak běžet po jeho obvodu dál.

//Ohnivé jezero

//6

Lyl mi přišla podivná. Nejdřív byla čistě proti smečkovém životu a pak najednou obrátila. No netušil jsem, co si o tom myslet. Je to přeci jenom vlčice a kdo ví, co se těm honí v hlavě. Mrskl jsem ocasem a doufal, že si nevšimne, že jsem se na ni ušklíbl."Já doufám, že se tam budu moct usadit. A myslím si že pro tebe by také našli místo. Kdybys teda překousla, že ti někdo trochu rozkazuje. Což si nemyslím. Jooo vlk co s tebou jednou bude to bude mít těžký, ale aspoň se bude mít na co dívat," zasmál jsem se a zablísklo se mi v očích, jak jsem si do Lyl rýpnul. Bylo mi jasné, že jí se to nedotkne. Navíc to bylo myšleno jako kompliment, takže si neměla na co stěžovat. "A myslím si, že jsem našel místo kde přejít," prohodil jsem, když jsem uviděl poměrně dobrý kmen, který by se dal použít pro přejití. Pak jsem na něj šlápl packou a poměrně rychle ho přeběhl. Na druhé straně jsem počkal na Lyl a pak se vydal dl.

//kopretinová louka

//5
Lyl zareagovala přesně jak jsem čekal. "No tak musíš uznat, že jako tlusťochu bych byl k sežrání," prohodil jsem jejím směrem, čímž jsem se jí pokusil rozhodit. "A to doslova," dodal jsem při pomyšlení na medvědy a podobnou havěť, které bych se svým tlstým břichem neutekl. No co pravděpodobně by se mi nikdy nic takového, jako utíkání před medvědy nestalo, kdybych byl ve smečce. Smečka se stará o své členy, smečka pomáhá svým členům. Sledoval jsem vodu, která kolem pádila.
Lyl podotkla něco o žárlivce. "Stejně by mě žádná nechtěla, na to jsem moc jako slon v porcelánu," prohodil jsem při pomyšlení kolik nehod, náhod, špatných rozhodnutí, pádů, zakopntí, kutálení se z kopců, pádů do řek, strčení do někoho, naběhnutí do někoho, uklouznutí, rozplácnutí se, uvýznutí a podobných věcí se mi už stalo."Řekl bych, že mi je bohužel souzeno zůstat sám." Usmál jsem se pro sebe, protože jsem si chtěl trochu zvednout náladu. Vlčic bylo všude plno, ale tak nějak byly buď zadané, zmizelé nebo toulavé. Zastříhal jsem ušima a přemýšlel, jestli nebude lepší úoužít nějakou ze svých magií na zpevnění kmene stromu, ale netušil jsem, zda mám tak silnou magii. "K té otázce," prohodil jsem k Lyl, která pomalu kráčela dál, takže jsem ji musel doběhnout. "Uvažoval jsem o té smečce v močálech. Není to sice nějak extra voňavé místo, ale jejich alfa mi poměrně sedla. Rázná, ale férová. Navíc mi pomohla, abych někde neumrznul, takže je vidět, že se i o vlky stará," řekl jsem a zavrtil hlavou. "Ale ještě nevím. Třeba mě nebude chtít. Nebo nebude místo, kdo ví," dodal jsem s úsměvem. "Mohl bych se tě zeptat, co máš v plánu ty. Ale předpokládám, že toulání se." Zazubil jsem se na ni.

//4
//ježčí mýtina

Slyšel jsem proud řeky a také jsem zahlédl její tmavé vody, které si to draly skzre sníh. Lyl za mnou mluvila o tom, že bych se měl toulat s ní. Nebo spíš, že jsem to měl udělat a nepřidávat se do smečky. To jsem z jejích slov pochopil. Zastavil jsem se kousek od řeky a otočil hlavu k ní. "Já nikdy nebyl na toulání. Chci se usadit. Založit rodinu. Už mě to věčné bloudění nebaví. Doufal jsem, že ve smečce najdu nějakou pěknou vlčici, udělám si kupu vlčátek a přestanu řešit blbosti typu, jak se dostaneme přes tuhle řeku," odvětil jsem jí popravdě. Bylo mi jasné, že jí se tahle vize budoucnosti nebude zamlouvat ani náhodou. Byla nespoutaná, byla nebojácná, byla jiná. "Ale neboj, na potulky s tebou bych měl čas vždycky," dodal jsem a obdařil ji úsměvem. Pak jsemspatřil kládu bílou jako padlý sníh. Byla v nádherném mostku přes řeku, která nezamrzla, i když byl mráz. Některá místa jsou hold podivná.
Pomalu jsem došel ke kmeni a položil na něj tlapu. Dřevo se uačalo nepříjemně vrtět. "No vypadá to vcelku bezpečně," zasmál jsem se ironicky a pak jsem se začal rozhlížet, jestli nenajdu něco jiného, co by posloužilo jako přechod. Mohli bychom to přeplavat... ale ne proud je moc silný a ta voda divně smrdí. Měl jsem žízeň, ale něco mi říkalo ať tu vodu nepiju a tak jsem si nabral na jazyk kus sněhu a dál jsem přemýšlel, co dál.

//3

//Mahar

Pomalu jsem přešel do lehkého poklusu. Nikam jsem se nehnal a teď když jsem byl zase mimo území smečky jsem se cítil svobodněji. Mohl jsem si jít kam jsem chtěl, dělat co jsem chtěl. No byl bych rád za trochu toho tepla, které na vlka čeká, ale nemohl jsem si stěžovat. Zatím mi vše poměrně dost vycházelo. Lylwelin mě následovala, což jsem poznal podle toho jak její tlapky dupkaly po sněhu za mnou a také podle toho, že se ptala kam mám v plánu jít. "Popravdě ani moc nevím. Půjdu prostě tam, kam mne tlapy ponesou," zasmál jsem se na ní a ťapkal jsem si to sněhem dál a dál. "Jediné co vím, že do toho lesa támhle nejdeme," prohodil jsem a tlapkou ukázal na jih. "Pokud si dobře pamatuju tak je tam smečka a já bych nerad někam zaběhl a řešil nějaké problémy. Toho jsem si užil dost a dost," zasmál jsem se a zavrtěl ocasem. Pak jsem se oklepal, abych ze sebe smetl sníh a vyrazil jsem pomalým tempem dál.

//řeka tenebrae

//2

Sledoval jsem okolí, které se začalo více a více zaplňovat vlky. Lyl si posteskla, že naše smečka byla na drbrém místě. Jen jsem kývl hlavou a dál to nekomentoval. Neměl jsem chuť na kecání o něčem, co už nebylo. Chtěl jsem celou tuhle eskapádu hodit za hlavu a vyrazit dál. Vstříct lepšímu a novému životu.
Další informace od Lyl mě trochu zaskočily. Bylo zajímavé zjistit, že si pamatuje naše první setkání, které bylo poměrně nekonvenční. Je pravda, že topícího se vlka v bahně, jeden jen tak nezapomene. Zastříhal jsem ušima. "Rozhodně je fajn, že jsme se sešlí," prohodil jsem a usmál se na ní. Pak jsem se zvedl na všechny čtyři a porozhléld se znovu po okolí. Skyl byla pořád ještě zaneprázděna. Asi toho bylo i na ní moc, vypadala zaraženě a trochu i otráveně. Podíval jsem se i na vlčici, která měla Lyl "hlídat". No nevěnovala jí moc pozornosti, což jsem hodlal využít. "Ty Lyl, co kdybychom se zdejchli," zašeptal jsem k ní. Ocasem jsem pohupoval do rytmu. Bylo mi jasné, že Skyl to vadit nebude. Bude ráda, když tu bude mít méně očumujících cizinců. Pomalu jsem se rozešel směrem pryč od středu lesa k hranicím a doufal jsem, že mě Lyl následuje.

//ježčí mýtina
//

Sledoval jsem Lyl, která byla pod dozorem vlčice, ke které se z nenadání přidal ještě nějaký vlk. Začíná se to tu zaplňovat. Ne že bych davy neměl rád, ale rozhodně ne na cizím území. Zastříhal jsem ostražitě ušima. "Ano smečka se rozpadla. Ani nevím kdy a z jakého důvodu, byl jsem tak trochu mimo les, abych si pár věcí srovnal v hlavě," prohodil jsem směrem k ní. Když se začala vypatávat zda jsem v pořádku, obdařil jsem ji velkým úsměvem. "Jsem v pohodě, proč bych neměl být?" zasmál jsem se a pak na Lyl vyplázl jazyk, jako malé vlče, které chce podpořit svoje slova nějakým šprýmem.
Lyl pak chvíli mluvila o setkání s mou sestrou, kterou jsem tu cítil. Lucy byla vždycky taková. Jednu chvíli tady, druhou zase tam. Nikdy se moc nezdržovala na jednom místě. Další otázkou mě Lyl trochu zaskočila. "Ne právě naopak, zrovna jsem se přišel s místní alfou rozloučit. Nabídla mi tu přístřeší, abych někde venku neumrznul a já jí přišel poděkovat," prohodil jsem směrem k alfě. Pak jsem si kecnul vedle Lyl do sněhu. "Ale vypadá to, že na mě nemá zrovna čas," dodal jsem a obrátil svůj pohled na vlka a vlčici (//Launee a Lothiel), kteří se bavili opodál. Naklonil jsem se k Lyl a zašeptal jí do ucha, "Tě hlídá?" Pak jsem se trochu odtáhl, aby jí nebylo nepříjemné, že na ni dýchám. Věděl jsem, že Lyl není úplně kontaktní vlčice a nechtěl jsem od ní dostat po čenichu, nebo ji způsobit nepohodlí.

Lylwelin se jak vidno pořád nacházela na území smečky, i když moje sestřička, která ji sem pravděpodobně přivedla, už stihla zmizet. Kousek od Lyl byla další vlčice, která řekla, že se k nim můžu přidat, že pár kroků nikoho nezabije. Chtěl jsem dát prostor ale jak chcete. Trochu jsem si v duchu zaprskal a pak k nim pomalu došel. "Zdravím Lyl," řekl jsem s klidem a mírně se uklonil jak jí tak té drhé vlčici. Nevím proč, ale měl jsem prostě nějakou podivnou náladu. Byl jsem rád, že vidím starou známou a tak jsem pohupoval ocasem.
Slyšel jsem jak Skyl s někým mluví. Působila dost alfovsky, čemuž odpovídal i ton jejího hlasu. Zaposlouchal, jsem se do toho co říkala, i když jsme byly kousek dál. Nábor nových členů. Zajímavé. Věděl jsem od otce a matky, jak takovýhle proces probíhá. A taky, že zabere dost času, takže jsem usoudil, že si můžu promluvit s Lyl, než na mě Skyl bude mít čas. Lyl, Skyl, hezky se to rýmuje. Zastříhal jsem šibalsky ušima a obrátil se na první jmenovanou. "Co tě sem přivedlo? Potulky?" otázal jsem se slušně.

//skály

Vylezl jsem z úkrytu. Párkrát jsem zamrkal, aby mne světlo tolik neoslepovalo, ale ničemu to nepomohlo. Viděl jsem v okolí les, nebo spíše močály, které si tato smečka vybrala za domov. Stejně je to divné bydlet na takovém to místě. Ale na druhou stranu aspoň jsou dobře chráněni před případným útokem. I když k útokům tu moc často nedochází. Pomalu jsem slezl dolů na zem a začal se rozhlížet. Můj čenich zaznamenal několik pachů. Pach alfy nad nimi vítězil a já se rozhodl, že než vezmu do zaječích, rozloučím se. Jeden by měl být aspoň slušný, když už nemá nic jiného na oplátku. Pomalu jsem si to tak kráčel směrem k Skylieth. Cítil jsem také pach Lucy, což bylo divné a pak pach Lylwelin, který jsem necítil už dlouho. Možná je na nějaké další pouti. Jednou je musím opět najít a promluvit si s nimi. Dřív bych a sebe byl naštvaný, že jsem zaspal setkání se sestrou. Teď jsem to už tak neprožíval. Asi jsem už byl starý na to, abych brečel nad každou promrhanou příležitostí. Došel jsem až k místu kde byla Skylieth a sedl jsem si kousek opodál. Vypadalo to, že něco řeší a tak jsem jí nechtěl vyrušovat.

Spal jsem ani nevím jak dlouho. Ne že bych nebyl rozhodnutý vypadnout hned jak se prospím, ale spalo se tu velice dobře. Možná lépe než kdekoliv jinde. Navíc na kůže jsem nebyl v posledních letech úplně zvyklý. Spát na zemi to bylo moje, ale tohle bylo prostě něco jiného. Když jsem se konečně oklepal, uvědomil jsme si kde to jsem a hned mi došlo, že bych se tu neměl moc dlouho zdržovat. Skylieth tu nebyla, aby vysvětlila moji přítomnost. A pak už je to jenom krůček od toho, aby mne někdo sežral. Pohodil jsem ocasem a opatrně se vydal ven z jeskyně. Byl jsem rád, že si pamatuju aspoň to, že mám dávat pozor kam šlapu. Našlapoval jsem z lehka směrem východu, který se leskl předemnou. Nechtěl jsem se tu opravdu zdržovat víc, než by bylo třeba.

//les

//les

Následoval jsem alfu do úkrytu. Bylo zvláštní být v úkrytu po tak dlouhé době, navíc když byl cizí. V Narvinijském lese jsem se do úkrytu ani nestihl podívat. Nebylo to potřeba, zima pořád nebyla a tak se dalo pohodlně spát venku. Mrskl jsem ocasem a opatrně našlapoval. Bylo to tu poměrně prostorné. Skylieth začala mluvit o tom, že jsou tu různé jeskyňky pro ni, por bety a tak dále. Navíc dodala, že bych se měl raději držet u jezírka, které tu bylo. "Děkuju za radu a místo kde přespat," prohodil jsem slušně. Navíc ke mně hodila ještě kožešinu ze svého vlastního ubytování. Zavrtěl jsem ocasem a usmál se. "Za to taky díky," dodal jsem, ale nechtěl jsem moc děkovat nebo se vykecávat. Vlčice vypadala unaveně, nebo možná už jsem ji jenom nebavil já. Tak to se stává, že někdy něčí společnost vyčerpává. Rozhlédl jsem se po okolí. "Nic dalšího potřebovat nebudu až se prospím hned odsud vypadnu," prohodil jsem. Jak jsem se rozhlížel neviděl jsem tu stopy po vlčatech nebo někom mladším. Asi ve smečce žádné mladé nemají, ale kdo by se teď v zimě divil.

//Zarostlý les

Sledoval jsem Skylieth a kladl packy přímo tam, odkud ona ty své zvedla, jen vteřinku předemnou. Držel jsem se jí za ocasem, jako malé nevyvedené vlče, ale očividně jí to nevadilo, protože dokonce šla pomaleji, než normálně. To jsem musel ocenit úsměvem. Když jsme došli přes bažiny byl to jen kousek na území smečky. Skylieth mě tu náležitě přivítala. Pak pokračovala, že mi pak ukáže území až se prospí, nebo někoho pověří. Taky se zminila o nějakých nových kožicháčích. Moc jsem jí nerozměl. Jen mne zamrzelo, že jsem ji zbytečně odlákal od poviností, které pravděpodobně měla. "Ještě jednou děkuju, že jsi se mnou šla na území mé smečky," prohodil jsem a zarazil jsem se při posledních slovech. "Mé bývalé smečky," dodal jsem s povzdechem, protože mne to pořád mrzelo. Rád bych se už usadil někde na trvalo. Mám na to už i věk. Založit si rodinu, hezky se rozvalovat a nemuset nic velkého řešit. Jako třeba kde prožiji zimu, že.... Zavrtěl jsem hlavou, abych tyhle myšlenky vyhnal z hlavy.
Skylieth mě pak vedla nahoru do jejich smečkového úkrytu. Musel jsem si dávat pozor, neboť mě varovala, že to bude klouzat. No mě dělalo problém už samotné vyskákání ke vchodu. Ne že bych nebyl ve skákání dobrý, ale moje obratnost se od kamzičí velice lišila.

//skála Mahar

//kopce Tary

Sledoval jsem Skylieth, která odvětila, že se nic nedějě. Usmál jsem se a nechal to plavat. Nebyl jsem ten typ, co pořád do něčeho rýpe. Když mi někdo bude chtít něco říct, udělá to v momentě kdy se mu bude chtít. Nikdo by ho k tomu neměl nutit. Následoval jsem ji a pak jsem jenom pokýval hlavou, že rozumím jejím slovům. Bažiny jsem neměl rád, už jedno se mi to vymstilo, ale co jsem mohl dělat. Skylieth pravděpodobně vybrala tu nejkratší cestu, ne tu nejbezpečnější."Budu ti v patách, doslova," prohodil jsem s úsměvem, i když jsem se v hlavě obával toho, že bych svou neobratností mohl uklouznout, spadnout nebo se jinak dostat do bažiny.

//Mahar

Sledoval jsem Skylieth, která vypadala poměrně zamyšleně, jako by jí něco vrtalo hlavou. Chvilku jsem váhal, jestli se zeptat, co se děje nebo ne. "Děje se něco?" otázal jsem se nakonec nedůvěřivě a naklonil jsem hlavu na stranu. Mohla třeba přemýšlet o tom, jestli mě sní nebo objetuje nějakému svému bohu. Jo třeba mají nějakého bahnitého boha srandy, co já vím.Zastříhal jsem šima.
Při zmíňce o úkrytu, který neměl být daleko, jsem trochu povolil na pozornosti a ostražitosti, kterou ve mě vyvolalo její zadumání. No popošel jsem blíž, abych s ní srovnal krok, když jsme vyrazili. Mluvila o tom, že až se prospíme káže mi okolí. Docela odvážná, že mi ukáže území, aniž by mě vůbec znala... No budu rád za to, že mě nevyhodí ven na mráz. Tak bych neměl moc pochybovat.Ne všechny alfy jsou zlé, jak vidno. S úsměvem jsem ji následoval.

//Zarostlý les