Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sledoval jsem Lyl, která byla silnější než já, jak si poradila s naší kořistí. Naštěstí neutrpěla ani ona ani já žádné zranění, což bylo během lovu neobvyklé. Většinou ten, co se zraní jsem já. Takže je jedině dobře, že jsem si držel odstup, asi by to nebylo dobré uvedení do smečky. Zamyšleně jsem přešel do poklusu a doběhl k Lyl, která stála kousek od naší kořisti, která se zdála čistě zabitá. "Výborná práce Lyl," prohodil jsem zadýchaně, protože jsem s těží popadal po takovém výkonu dech. "Trocha adrenalinu bodla," dodal jsem ještě a huhňavě se zasmál. Rozhlédl jsem se po ostatních, kteří jak vidno měli své práce dost. Za chvilí však šli i jejich oběti k zemi. Netrpělivě jsem přešlápl, protože jsem měl hlad, ale vychování mi říkalo, že musím počkat až se první nají alfa a ostatní ze smečky. Bylo mi jasné, že na mě zbude jen to nejhorší, ale co se dalo dělat. Každý musí někde začít. Doufám, že je to poslední začátek.
Obrátil jsem hlavu za hlasem černobílé vlčice, která se k nám přidala a potichu jsem jí nalsouchal. Navíc jsem po očku sledoval ostatní, přeci jenom byli mou novou rodinou, takže by nebylo k zahození je trochu poznat. Skylieth se podívala na jednu vlčici a zeptala se jí zda je v pořádku. Jen jsem na ni pohlédl, ale pak jsem pohled sklopil, abych jenom nezíral. Nezdála se mi nějak zraněná, ale neviděl jsem, co se s ní během lovu dělo, měl jsem své práce dost. Tiše jsem přešlapoval a čekal až Skylieth zavelí. Už jsem byl překvapený, že budu táhnout kořist do lesa, ale najednou se všichni kamzíci zvedli do vzduchu. Poplašeně jsem koukal kolem, abych zjistil kdo to má na svědomí a nejspíše to byla Skyl. "Hustý," vydechl jsem a pak jsem na její vyzvání ťapkal za levitujícími kamzíky. Ohlédl jsem se ještě na Lyl. Bylo to spíše ze zvyku než z nutnosti. Nechtěl jsem zažít pocit, že někam vyrazím a ona za mnou nepůjde.

//Mahar (teda asi :D)

Čekal jsem až přijde signál. Až se prostě něco stane, ale nic se nedělo. Nejspíš Skyl čekala až budou všichni na svých místech, ale já z toho byl akorát tak nervózní. Přikrčený jsem však v tichosti čekal a a snažil se vlnu adrenalinu uzemnit, abych nevydal nějaký zvuk nebo neudělal neopatrný pohyb a neprozradil naši pozici. Lyl souhlasila s tím, že já budu nahánět a ona naši kořist chytí. Najednou se stádo dalo do pohybu. Viděl jsem jak se čtveřice oddělila od zbytku, pronásledována černou skvrnou. Zbyly nám tu tři kousky, které uháněly do rúzných stran. Vyrazil jsem směrem, kterým zamířil ten nejblíže k nám. Rychle jsme přidal do kroku. Srovnal jsem krok s kamzíkem. Vycenil jsem zuby a snažil se mu zasáhnout nohy. Bylo mi jasné, že to nebude účinné, ale já nepotřeboval trefit cíl. Šlo mi o to, abych nahnal naši kořist směrem k Lyl. Pomalu jsme se stáčely do prava. Tak teď už je to na Lyl. Bylo mi jasné, že teď už je to jenom na ní, aby správně zaútočila a bude konce. Hnal jsem se co nejrychleji to šlo, ale už mi také začaly docházet síly. Příval adrenalinu vyprchal.

//močály

Běžel jsem před Lyl, která mi zůstávala v patách. No ne na dlouho, po chvilce mě dohnala a já jen viděl její béžový ocas před svým čenichem. Skylieth byla nedaleko od nás zvolnil jsem tedy tempo a pomalu opatrně k ní došel. Vypadalo to, že už ví, kde je naše budoucí kořist a tak jsem to nechtěl nechávat na náhodě a raději jsem si počínal, co nejvíce opatrně, abych nikoho neupozornil na naši přítomnost. Z lesa se k nám připojilo několik dalších vlků, které jsem neznal. Předpokládal jsem, že se jedná o členy smečky, což se mi také potvrdilo, když Skylieth začala vydávat rozkazy. Chtěla po nás, abychom se přeskupili blíže k naší kořisti a tak jsem ji pomalu následoval. "Asi jsi teda vyhrála," pošeptal jsem Lyl do ucha, když byla blízko mě a pak jsem zalehl do trávy nedaleko od naší alfy, abych věděl, jak budou znít její další pokyny. Je to tady. Konečně nějaký pořádný a řízený lov. Nemohl jsem samým vzrušením klidně ležet a tak jsem jenom potichu podupával zadní tlapkou, abych nějak všechnu tu energii dostal z těla.
Naslouchal jsem každému jejímu slovu a snažil se si vše, co nejlépe zapamatovat. Když domluvila kývl jsem hlavou, že rozumím a pak jsem se vydal plnit její rozkazy. Rychle, ale co možná nejvíc nenápadně jsem se pohyboval mezi stromy. S mou neobratností to bylo velice, ale velice náročné. Bál jsem se, že každou chvíli zakopnu nebo něco podobného a všechno zkazím. Naštěstí se nic nestalo a já mohl zalehnout do trávy na druhé straně od našeho původního postavení. Tiše jsem čekal, až se ke mně připojí Lyl. "Navrhuji, aby jsi po něm skočila ty," prohodil jsem rázně. Nebyl jsem moc dobrý v obratnosti a nehodlal jsem riskovat, že skočím na kamzíka a minu ho.

Skylieth působila velice mile. Možná to bylo tím, že už mě znala a tak mě nepovažovala za nějakou hrozbu. Ty nejsi hrozba ani když tě někdo nezná. Neodpustilo si moje vnitřní já kousavou poznámku, ale nechal jsem to být. Byl jsem přeci jenom rád, že to všechno proběhlo tak hladce a navíc, že se mi podařilo přemluvit Lyl. Po očku jsem jí teď sledoval, když Skyl mluvila. Oba dva jsme si s Lyl moc nefandili v nadcházejícím lovu, ale já to bral jako novou zkušenost a možnost potkat ostatní členy smečky. Nemusel bych dopadnout jako posledně. Přijít do smečky a než někoho vlk stihnul poznat smečka byla v prachu. Zavrtěl jsem hlavou, abych nepříjemné vzpomínky vyhnal z hlavy a usmál se povzbudivě na Lyl.
Skylieth, naše alfa, už mezitím všechny svolávala a pak rychlým tempem vyrazila směrem k našemu lovišti. "Aspoň to bude sranda a nová zkušenost. Na lovu jsem byl jednou, ale rozhodně to stojí za to," prohodil jsem a hlas mi přeskakoval vzrušením. Bylo jasné, že se na nadcházející lov těším. "Poslední na místě je chcíplá veverka!" štěkl jsem na Lyl a pak jsem se rozeběhl směrem kam zmizela alfa.

//východní hvozd

Zlatá 1x Lucy
Stříbrná 1x Savior
Oranžová 1x Lylwelin
Modrá 2x Skylieth
Zelená 3x Launee
Žlutá 4x Mojo

Skylieth nejspíše nechápala co míním těmi podmínkami, ale nakonec mi přeci jen sdělila, že je to tu stejné jako v jakékoli jiné smečce. Vlk musí hlídat území a dávat ostatním vědět, když se někam půjde projít. Normálka. Bylo trochu smutné, že jsem tohle všechno věděl, ještě dřív než mi to alfa řekla. "To chápu, ptal jsem se kdyby tu náhodou bylo něco... vyjímečného, co by měl vlk dodržovat nebo tak," prohodil jsem, abych nějak vysvětlil, proč jsem se ptal. Nechtěl jsem zároveň poukazovat na to, že jsem o smečku přišel a to ne jednou.
Po mě promlvila Lylwelin, která se rozhodla požádat o pobytí na smečkovém území na zkoušku. Zda si ona sedne se smečkou a zda si smečka sedne s ní. Kýval jsem hlavou, protože to bylo to nejrozumnější řešení. Navíc jsem se musel usmát, že budu mít Lyl ve své blízkosti i tady v novém prostřední. Vždy bylo lepší mít někoho na koho se můžete spolehnout, dokud se ve smečce nezabydlíte. Skylieth na omezenou dobu Lyl povolila zůstat a já se na alfu obrátil s vděčným úsměvem. Nerad bych se teď s Lyl loučil, když už jsem ji sem dotáhnul. "Děkuji za přijetí a za dočasné povolení pobytu pro Lyl," řekl jsem a usmál se na všechny přítomné. Skylieth pak navrhla, zda se nechceme zúčastnit lovu, který měl brzy proběhnout. "Já se klidně lovu zúčastním, jen tedy abych to uvedl na pravou míru. Lov na vysokou sem zažil snad jenom jednou, pokud mne paměť nešálí, takže nevím zda nebudu spíš na obtíž," zasmál jsem se a doufal, že to nevyzní moc zoufale.

Sledoval jsem o kolí a... lelkoval. Ano bezduše a nehorázně jsem lelkoval. Nebylo na tom nic zlého, kdybych se nenacházel na nepřátelském území, kde mi každou hlavou mohli lebkou porjet cizí zuby. Zavrtěl jsem hlavou a pokusil se vyhnat tu nechutnou představu z hlavy. Lyl nevypadala moc nadšeně. "No tak usměj se, ať vídím ty tvoje krásný perličky," porhodil jsem laškovně, protože mě čekání nebavilo. Nepatřil jsem k těm nejtrpělivějším vlkům. Lyl byla dobrou společnicí, ale přiapdala mi moc ostražitá na to, aby se pustila do nezáživného hovoru. No ona celkově asi není pro nezáživné konverzace. Zadusil jsem se trochu smíchem, který jsem se snažil udržet v sobě. Najednou jsem ucítil pach, který se k nám blížil. No konečně. Pomalu jsem se postavil, protože mi bylo jasné, že je neslušné sedět na cizím prostoru svým chlupatým zadkem. Vlk se nepředstavil, jen slušně pozdravil a dotázal se na důvod našeho pobytu taky. Rozhodl jsem se, že nás představovat také nebudu. "Zdravím. Rád bych hovořil s vaší alfou, pokud není momentálně zaneprázdněna. Pokud je zaneprázdněna, rád bych počkal u hranic a až by měla volnou chví... Á mi o vlku a vlk...," nedořekl jsem svou původní řeč, protože jsem Skylieth viděl přicházet naším směrem a nemělo tedy důvod v rozhovoru s vlkem pokračovat a vysvětlovat mu, co budu dělat když alfa nepřijde. Natáhl jsem přední tlapku dopředu a mírně se uklonil. Jsem prostě šarmantní mladý vlk. "Rád tě vídím Skylieth. Právě jsem hovořil s tímto vlkem a vysvětloval mu, že čekáme na tvůj příchod," prohodil jsem zdvořile. "A ano, uhodla jsi, rád bych zažádal o místo ve vaší smečce, pokud nemáte nějaké podmínky, které bych měl znát předem," dodal jsem a usmál se na ní tím nejkouzelnějším úsměvem. Věděl jsem, co dělám, protože Skyl přetočila svou pozornost na Lyl a já věděl, že každý úsměv, každé hřejivé slovo se bude momentálně hodit, pokud chci se svou společnicí na území zůstat, nebo z něj alespoň odejít v celku. Hodil jsem úzkostný pohled na Lyl. Ne že bych jí nevěřil, ale měl jsem strach, aby jí někdo neublížil, protože to bych mu to musel oplatit a to jsem úplně v plánu neměl.

// středozemní pláň

Ťapkal jsem si to v tichosti směrem k močálům. Jejich pronikavý a typický pach se nesl ve vzduchu. No doufám, že si na ten smrad rychle zvyknu. Zadoufal jsem v duchu. Naštěstí jsem byl pevně přesvědčený, že tahle smečka je pro mne ta pravá a tak mne nemohlo odradit ani tohle odérové omámení. Švihal jsem ocasem ze strany na stranu, protože jsem byl rád, že mám Lyl v patách. Jakmile jsem se dostal na nějaké suché místečko, pozvedl jsem halvu k obloze a dlouze táhle zavyl. Chtěl jsem náležitě oznámit náš příchod, abychom nebyli považováni za někoho, kdo se snaží území ohrozit. "A teď stačí jenom počkat," prohodil jsem s úsměvem k Lyl a posadil se na zem. Nebylo třeba postávat kolem. Nikdo se sem zatím nehrnul a tak jsem využil chvíli, abych si mohl odpočinout po tak dlouhé cestě, kterou jsem absolvoval. Byla tma a já si užíval toho nádherného ticha. Pomalu se první paprsky začaly objevovat a tak jsem doufal, že je nezastíní mraky.

"Tu budou muset přežít no," odsekl jsem na Lyl a její poznámky, které nechápaly můj optimistický pohled na svět. Začala vyprávět o nějakém nepřítelíčkovi, kterému pravděpodobně provedla něco ne moc pěkného. Jen jsem na to nakrčil čenich. Pokud jí něco udělal tak si to zasloužil. Její poznámku ohledně mého staromládenectví jsem přešel bez poznámek. Trochu mě zsáhlo, že si možná myslí, že nemám na to sehnat si nějakou partnerku.
Už jsem měl tedy nakročeno k novému domovu, ale nedovolil jsem si poslední pokus počkat na Lyl a její rozhodnutí. Přešlápl jsem nervózně na místě a čekal, zda se budeme loučit nebo ne. Najednou se rozhodla tak, jak jsem nepředpokládal. Usmál jsem se na ni a začal máchat ocasem ze strany na stranu. Byl jsem rád, že v nové smečce nebudu sám. Nepředbíhej, ještě vás nikdo do žádné smečky nevzal. Sám sebe jsem napomínal. Než si to Lyl mohla rozmyslet vydal jsem se rychlými kroky směrem k močálu. "Tak pojďme tedy," prohodil jsem s neskrývaným optimismem v hlase. Rozhodně jsem Lyl nechtěl dát příležitost, aby si to mohla rozmyslet a tak jsem se držel pár kroků před ní.

//Maharská smečka

//Ohnivé jezero

Lylwelin si vedla pořád svojí. Že prý by někomu posuchala kožich. "No a co, učesat si ho může vždycky," zasmál jsem se, ale pak jsem nasadil vážnější tón. "Navíc si nemylsím, že bys byla schopná ublížit někomu bezdůvodně, takže pokud bys někomu přeci jenom pocuchala srst jak říkáš, tak by si to nejspíše i zasloužil." Ťapkal jsem si to dál svým poklidným tempem, i když mi bylo jasné, že bych sebou možná měl hodit. Jak mi bylo jasné, smečková místa nejsou úplně extra k mání. Stejně nevíš, jestli o tebe budou mít zájem... Myšlenka mne sice nahlodávala, ale já pevně věřil, že moje povaha a slušné vychování mi dopomůžou se dostat kam jenom budu chtít.
Lyl nejspíše moje slova o vlčatech nepotěšila a dalo by se říct, že jí i rozhodila. Nazvala mě troubou a měla poznámky na můj věk. "Nerad ti to říkám, ale můj mladiství vzhled klame," porhodil jsem a vyplázl na ni jazyk. Moje dobrá nálada se nedala prostě jen tak zkazit. Navíc jsem nebyl ten typ vlka, co by si něco dělal z toho co o něm kdo řekne. Pohazoval jsem si ocasem, když do mě Lyl drcla. Pravděpodobně to bylo omylem, ale já ze srandy drcl zpátky do ní. A dělal jsem, že "to já ne". "Tak co půjdeš se mnou dál? Nebo se tu rozloučíme?" otázal jsem se a nechal Lyl prostor. Já se pevně rozhodl jít a zůstat ve smečce, ona asi nejspíš rozhodnutá nebyla a já ji nehodlal nutit do něčeho, čeho by mohla později litovat. "Na návštěvu můžeš přijít vždycky, to víš," dodal jsem trochu smutně, že mě přítelkyně nejspíš zase opustí a pohled sklopil ke svým tlapkám.

Lyl vypadala nejdřív trochu nakváknutě, ale z toho jsem si nic nedělal, protože už jsem jí znal dost dlouho na to, abych věděl, že nakváknutě vypadá skoro pořád. Tiše jsem vyčkával až se nějaké ty blesky snesou na mou hlavu, ale naštěstí se tak nestalo. Lyl nakonec začala mluvit. Její proslov byl docela realistický. Je fakt, že s touhle povakou miss simpatie asi těžko vyhraje. Otočil jsem hlavu na stranu. Chvilku jsem popřemýšlel, co jí na to říct. "Možná máš pravdu. Možná bys opravdu skončila jako omega, ale..." udělal jsem dramatickou pauzu"...nebo bys mohla být tou nejlepší vlčicí jakou tam kdy měli. V hodně smečmách je to takové, že někdo je hodňouš jako já a někdo je takový bručounek jako ty. Bručouni jsou dobrý ochránci. Mě by každý proběhl pod tlapama, protože bych se s ním chtěl kamarádit. A to rozhodně není vlastnost, kterou by měl mít ochránce. Kdežto tvoje zarputilost a podezřívavost, by se mohla na takové pozici dost hodit. Věř mi v mé rodné smečce taková ochránkyně byla a s ní by ses do křížku nepustila ani náhodou," zasmál jsem se při vzpomínce na svůj rodný les a smečku. Byl jsem rád, že už mne tyto vzpomínky neděsí ani nedělají smutným. Stali se něčím k čemu jsem se někdy i rád vracel. "Myslím si, že pro něco takového by jsi byla skvělá. A rozhodně si nemyslím, že bys byla omegou. Omega byla v mé poslední smečce a nebylo to kvůli povaze, ale myslím že spíš kvůli průšvihům," dodal jsem ještě s nadějí, že bych jí mohl zlanařit pro vstup do smečky se mnou. Není nutné dodávat, že by mě to velice potěšilo, protože Lyl byla mou nejlepší kamarádkou a já nechtěl trávit zbytek života bez ní.
Drhá část jejího projevu mě donutila k šibalskému kousku. "Nebo si rovnou upíchnu vlčata s tebou a problém vyřešen," řekl jsem a pak se na Lyl zubatě usmál, abych zakryl fakt, že by to nemusel být zase až tak vtipný nápad. Mrskl jsem ocasem. Byl už nejvyšší čas vyrazit zpátky do močálů, ale já nechtěl Lyl nechávat tady samotnou. Navíc jsem doufal, že si to třeba ještě rozmyslí a přidá se do smečky se mnou. I když vzhledem k jejímu tuláckému postoji by to byl asi moc velký záázrak. "Vyprovodíš mě aspoň?" zeptal jsem se a pomalým krokem vyrazil směrem k močálům. Šel jsem kolem potoka s nadějí že mě Lyl následuje.

//Středozemní pláň

Sledoval jsem Lyl, která razantně prohlásila, že je to jenom její věc. A že to co si tedy spořádaně nahrabala patří jenom a jenom jí. Musel jsem se nad tím pousmát, protože taková ona prostě byla. Aspoň že nekrade úmysleně. Je pravda, že tyhle věci byly u stormu odložené a nevypadaly, že by někomu explicitně patřily. Mlaskl jsem a podíval se okolo. Proběhlo tu několik různých vlků. Cítil jsem jejich pachy, které se mísily. Některé se ztrácely a jiné byly silnější.
Pak si Lyl začala stěžovat na to, že je její život nudný. Musel jsem se tomu začít smát. Nechtěl jsem se jí dotknout, ale tohle bylo opravdu k smíchu. "Nechci rýpat... Ale co kecám trochu si rýpnu. Víš když jsi tulák můžeš zažívat mnohá dobrodružství, ale na druhou stranu z toho vyplývá, že sem tam prostě nebudeš mít do čeho píchnout," prohodil jsem odlehčeně. "To je taky ten důvod, proč většina z nás nakonec skončí ve smečce. Protože tam máš nějaký úkol, poslání. Pořád je co dělat a nikdy se ti nestane, že by ses nudila, pokud vyloženě nechceš. Vždy se musí obejít hranice, nebo něco ulovit a nebo se objeví nějaký nezvaný host, kterého je třeba nasměrovat pryč," říkal jsem jí to s neskrývaným nadšením, i když mi bylo jasné, že ona můj názor nesdílí. "No ale jako tulák můžeš tu nudu taky nějak přebít. Třeba objevovat svět," dodal jsem a pohledem přejel přes rybník a dál, dál, co nejdál to šlo.

//1
//Strom

Vyběhl jsem od stromu. "Nebylo bezpečné tam zůstávat. Cítila jsi ty pachy? Co když nás poklad patřil někomu jinému. A i kdyby nepatřil, rozhodně by si na něj mohl někdo další dělat nárok," vysvětlil jsem své společnosti můj ryhclý ústup. "Nehledě na to, že ty společnost nemáš ráda," dodal jsem, protože jsem doufal, že jí aspoň trochu zvedne náladu to, že na ni myslím. A na její dobro samozřejmě. Bylo vtipné vidět, že se raduje z nového nálezu, i když jenom na chvilku. Zastříhal jsem ušima pobavením nad zjištěním, že Lyl je na drahokami jako každá jiná vlčice. "Máš teď nějaké plány?" zeptal jsem se s úsměvem. Ne že bych někam spěchal, ale chtěl jsem se vrátit do té smečky a... Na druhou stranu se mi nechtělo opouštět přítelkyni tak brzo.Možná bych se s ní mohl ještě nějakou tu cvilku zdržet. Podíval jsem se na Lyl, která byla kousek ode mě a rozhodl se, že s ní ještě nějaký ten čas strávím. Přeci jenom jsem měl její společnost rád. A kdo ví, třeba to bude zase trvat dlouho, než se znovu potkáme.

Sigy = 5 lístků do kola odvážných
Elisa = 4 lístky do kola odvážných
Děkuji :)

//loterie 9 a 5 bodů mám za osmisměrku
//Ohnivé jezero

Běžel jsem těsně před Lyl, která mi byla v patách. I když se snažila působit vyrovnaně jako nezdolná a samostatná vlčice nějak jsem jí to nežral. "Ale no tak, přece se nestane, že bys ani ty nechtěla někdy přitulit se nebo si jen tak popovídat, nebo snad?" prohodil jsem zamyšleně a zvolnil krok, abychom si mohli jít hezky v klidu, bok po boku. "Rozhodně si myslím, že je výhoda mít někoho kdo se o tebe postará. A mysli si klidně, že jsem moc pohodlný, ale život ve smečce s partnerem nebo bez, má své nesporné výhody," řekl jsem klidným hlasem a pak se znovu pořádně zamyslel, abych mohl pokračovat v tom, co jsem jí vlastně chtěl říct. "Rozhodně se o mě postarají když budu nemocný nebo až zestárnu, protože si netroufám tvrdit, že bych zůsal věčně takhle krásný a mladý... budu sice pořád krásný, ale jako starý malý dědeček," zasmál jsem se při představě, jak asi budu vypadat až zestárnu. Pohlédl jsem na Lyl. "Tím nechci říkat nic proti tvé emancipaci. Buď si klidně silnou a neohroženou vlčicí, která si pojede na vlastní pěst pokud tě to dělá šťastnou. Já jenom tvrdím, že vlci a vlčice prostě patří dohromady. A není to o tom kdo je lepší nebo kdo koho víc potřebuje, ale proto že by nikdo nakonec neměl být sám," dodal jsem ke svému monologu, který se mohl možná trochu zdát zmatený. Byla matka sama když umřela? Zavrtěl jsem hlavou, abych tuhle otázku vyklepal, co nejrychleji ven, než se mi v hlavě rozhodne usadit.
Počasí bylo nádherné. Příjemně teplé. Nebylo to ještě na koupání, ale rozhodně to bylo příjemnější než ty velké mrazy, které tu byly před nedávnem. Mohl jsem cítit teplejší závany vzduchu ve svém kožichu. Kolem jsem také cítil několik vlků, asi to tu bylo pěkně rušné. Ale vypadalo to, že tudy vlci jenom probíhají, než že by se tu shromažďovaly. Před námi stál velký storm. Byl nádherný. Majestátně se tyčil do výšky a své větve rozprostíral do všech stran. Sněhový poprašek na jeho kmeni, jako by mu dodával nádhernou patinu lesku. Pohupoval jsem si ocasem a pomalu kráčel ke stromu, něco mne k němu lákalo. Došel jsem až k jeho mocným kořenům a začal ho obcházet. "Tohle by byla dobrá schovka pro něco moc vzácného," prohodil jsem směrem k Lyl. Byl jsem rád, že tohle místo objevila se mnou a že tu nakonec nejsem úplně sám. Sledoval jsem jeho nádherné kořeny, které se proplétaly kolem nás. Cítil jsem je vzemi, jak rostou a točí se. Možná to bylo mou magií, možná to bylo magií toho stromu. Kdo ví. Podíval jsem se pod jeden z nich a našel jsem něco nádherně lekslého. "Lyl koukej něco jsem našel!" zabručel jsem směrem ke své přítelkyni. Ne že by mě to nenadchlo, ale bál jsem se, že by to mohlo patřit někomu jinému. Možná si to sem opravdu někdo schoval na horší časy. Podíval jsem se na strom, který jako by se ke mně skláněl a jeho větve mě přímo pobízely si vzít to, co mi jeho kořeny odkryly. Sáhl jsem tedy packou pod kořen a vzal si všechno, co jsem našel. Pak jsem se podíval na Lyl. Nebe se zatáhlo, blížila se noc. "Asi bych se měl vrátit do močálů. A pokusit se dostat do smečky. Dneska mi štěstí přálo tak třeba vyjde i tohle," prohodil jsem z vesela a otočil se. Běžel jsem zpět k jezeru kde jsem chtěl na Lyl počkat. Třeba taky něco najde.

//Ohnivé jezero

//SMĚNA
73 vlčíšek, 5 za osmisměrku a 9 za posty = 87 bodů
prosila bych tedy za 75 bodů 5 lístků do loterie a za zůstatek 12 bodů 6 křišťálů a 6 oblázků