Příspěvky uživatele

Launee ani Lyl mě neodháněly. No nevěděl jsem,co mám dělat. Neovládal jsem žádnou magii, která by mohla nějak pomoci, a tak jsem tu jen byl. Lyl něco zavrčela. Pochopil jsem, že se ptá na Alfu. Co jsem jí asi tak mohl říct. "To ti řeknu pak, teď to není důležité,neboj," snažil jsem se Lyl nějak uhlidnit. Nechtěl jsem, aby si dělala hlavu ještě s tím. Možná bylo štěstí, že byla temná noc, protože kdybych viděl jak Lyl trpí asi bych to nenesl tak lehce. Opatrně jsem do Lyl strčil čenichem, protože nic jiného jsem dělat nemohl. Snažil jsem se jen projevit sounáležitost. Byl jsem rád, že Launee přišla se mnou. Bez ní bych byl dokonale mimo.
Zastřihal jsem ušima, když jsem uslyšel poslední zavrčení. Lyl vypadala naprosto vyždímaně. "Všechno si zvládla, lásko," olízl jsem jí čenich a pak ji nechal ať se věnuje vlčatům. Vlčata. Byla dvě a strašně prťavá. Slepoučká, ale v téhle tmě by jim vidění asi k ničemu nebylo. Jedno vlče vypadalo čile a hledalo cestu k mléku. Druhé však jen tak leželo. Zmocnil se mne strach. Lyl se začala vlčeti hned věnovat. Po chvilce otevřelo tlamičku a zakňučelo. Spadl mi kámen ze srdce. Čenichem jsem přejel po obou zlatohnědých kožíšcích. Vypadala nádherného. Voněla po smrkovém dřevu jako já a po malinách jako Lyl. Zajímavá kombinace. Až budou starší asi se to změní. "Holky, kluci nebo...?" zeptal jsem se, protože obě vlčata se krmila a tak jsem nedokázal nic poznat. A tma tomu rozhodně nepomohla.

// Kaskády

Vlezl jsem do místa, které vypadalo celkem dobře. Nebyl tu sice žádný strop, ale vzhledem k příjemnému počasí nebylo moc co řešit. Více než úkryt to byla prostě kamenná jáma v zemi. Obrátil js se zpět na Lyl a Launee. Lyl sebou sekla na první místo, které uviděla. Nechal jsem pod ní vyrůst mech, aby jí to tolik netlačilo. "Takhle to bude pohodlnější," zasmál jsem se. Měl jsem nějak strašně dobrou náladu. Jako bych byl najednou víc šťastný. Zastřihal jsem ušima a sedl si vedle Lyl. "To nevypadá moc příjemně," podotkl jsem,jako by porod měl být tou nejvíc poklidnou a příjemnou věci. Nějak jsem si prostě nemohl pomoct.
Plácání pátého přes deváté však skončilo s pohledem Lyl. Hlasitě jsem polkl. "Můžu něco udělat dámy?" začal jsem nabízet svou pomoc. Rád bych přiložil tlapku k dílu, ale nevěděl jsem zda o mne stojí nebo ne. Mohly by mne poslat pryč,pokud by to uznaly za vhodné. Asi bych našel, ale zkusit by to mohly. Měl jsem o Lyl strach to ne že ne, ale dokud měla energii na kousavé poznámky bylo to v pohodě.

// Mahar

Launee se rozhodla jít semnou. Byla rychlejší než já, což byl ale momentálně asi každý. "Děkuju," řekl jsem omluvně. Bylo mi jasné, že pro ni jsou to jen další problémy. Pokusil jsem se na ni v běhu usmát, ale moc to nešlo. Měl jsem prostě moc velký strach. Nevěděl jsem kde Lyl hledat pokud z vyhlídky odešla. Měl jsem se na smečku vyprdnout a zůstat s Lyl. Najednou jsem v hlavě uslyšel její myšlenky. Musela být blízko. Zavrtěl jsem hlavou a začal čenichat, ale mimo vody jsem necítil nic. "Lyl?!" křikl jsem plný paniky. Najednou jsem u vody uviděl její béžový kožíšek. V obličeji měla staženou bolest a celkově nevypadala, že je v pořádku.
Dobelhal jen se k ní a olíznul jí čenich. "Lyl," vzdychl jsem si. "Už jsem tady," zašeptal jsem jí do srsti na krku. Chvíli jsem vzdechoval její vůni. Trochu mě to uklidnilo, ale ne moc. "Přivedl jsem Launee, aby ti pomohla," dodal jsem když jsem si uvědomil přítomnost vlčice. " musíme tě dostat někam do bezpečí, ale nejdřív...ti přinesu vodu," dodal jsem. Měl jsem magii vody, tak by to neměl být problém. No stejně jako magii myšlenek jsem ji neovládal. Raději jsem se proto vzdálil, abych vodu nabral dostatečně bezpečně.
Využívám bonus štěstí
Jakmile jsem přistoupil k vodni mase, která padala do řek, projel mnou chladný závan. Kéž by se tu mohla Lyl někde schovat. Už jsem se chtěl pustit do magického přesunu kusů vody, když mi podklouzla tlapka a já sletěl na zem. Čekal jsem, že přistanu do vody, ale místo toho jsem se ocitl přední tlapkou a tlamou na kamenné zemi. Půlku těla jsem sice před vodou neuchránil, ale to mne momentálně netížilo. Usmál jsem se. Předemenou se objevil vchod jako do jeskyně. Pomalu jsem se vysápal nahoru. Byla to malá černá díra, ale foukal skrz ní vítr . Jedinečné znamení... Na druhé straně musí být nějaký úkryt. Otočil jsem se opatrně abych znovu nespadl. Až teď jsem si všiml, proč vchod nikdo neobjevil. Vodní masa ho dokonale schovala před zraky všech vlků. Měl jsem hodně velké štěstí, že jsem ho našel. Za použití magie vody jsem nechal proud rozestoupit. Vystrčil jsem hlavu ven. "Našel jsem přesně, co potřebujeme," prohodil jsem veselé na trpící Lyl. "Pokud mě budete následovat," dodal jsem a podržel vlčicím rozestoupený vodní proud, aby mohly projít. Pak jsem začal pomáhat Lyl. Vlezl jsem do otvoru jako prvni, pro jistotu a snažil se odstranit všechny překážky. Bylo štěstí, že přes zimu jsme všichni dost pohubli. I když pro Lyl s břichem to muselo být náročnější.

//Útočiště

// Well vlčata nepočkaji, takže já mizim... Beru to tak že Skyl o vlčatech ví. Všechno ostatní, co pak bude řešit, budu brát, že ví Sigy...

Skylieth řekla, co říct potřebovala. No já neměl v plánu se zdržovat. S tou partou mrňat to asi nebude bezpečný lov. Zastřihal jsem ušima. Ona je alfa. Rád bych pomohl, ale měl js důležitější povinnosti než čekat až se všichni dohodnou. Na Lyl to mohlo přijít každým okamžikem. Navic moje tlapka pořád nebyla v pořádku. Nebo aspoň ne natolik, abych zvládl lov s partou mimin. Therion nebyl asi taky nadšený, což jsem poznal z jeho pohledu. Ke skupině se připojila i Asta a další vlče. Nějak moc vlčat na můj vkus...ale aspoň si budou mít ti naši s kým hrát. Ohlédl jsem se na ostatní. "Je mi líto, ale musím opět jít. Mám někde povinnosti a..." chtěl jsem ještě něco doříct, ale blížila se k nám Launee, která slyšela asi velkou část rozhovoru.
Otočil jsem se celým tělem k hnědé vlčí dámě. " Já nevím... Je... Je kulatá nemotorná a dost heká..." zakoktal jsem se. Nemyslel jsem si že Lyl bude rodit hned, ale slova Launee mě rozhodila. "Myslíš že teď.... Sakra," vylezlo ze mě. Nečekal jsem na další schválení čehokoli. Launee mě vyděsila. Nikdy jsem nebyl poblíž vlčice před porodem, takže jsem netušil, co čekat. Ani jsem pořádně nevěděl kdy to čekat. Svým podivným během jsem se hrnuli pryč. Zpátky tam kde jsem Lyl viděl naposledy. Přes kaskády to bude nejrychlejší. Změnil jsem směr a pokračoval dál. Nevěděl jsem zda mne někdo následuje nebo zda se alfa urazila. Momentálně mi byli všichni ukradení. Blbečku. Jak jsi ji tam mohl nechat..

//Kaskády

Dotaz můžu se zúčastnit za charakter, který je schválený, ale ještě nemůže hrát, protože je furt pidi vlče? Aneb chci začít Row plnit úkryt

Sedl jsem si do mechového podkladu a čekal. Z dálky jsem cítil spoustu pachů, které se centralizovali na jednom místě. Nebude nejlpší se tam vydávat. Ještě by mě roztrhali v zubech. Zastříhal jsem nervózně ušima a vyčkával, zda se Skylieth zjeví někde poblíž. Její pach se ovšem nepřibližoval. Poposedl jsem si a začal se zadní tlapkou drbat na hlavě. Neměl jsem rád dlouhé čekání a trpělivost rozhodně nebyla mou silnou stránkou. Nebe bylo nádherné prázdné, jako by po dešti nebylo ani památky. Byl jsem rád, že je sucho aspoň nebude na Lyl na vyhlídce pršet. Znovu jsem zastříhal ušima. Mohl bych znovu zavýt, třeba mě neslyšela... hloupost hlas se tu nese a vítr vane na jih, takže mne museli už i cítit... Asi něco řeší. Neměl bych nechávat Lyl dlouho čekat. Momentálně jsem stál na velmi nepříjemném rozcestí. Buď jsme mohl zkusit přivolat alfu znovu, což by ale znamenalo dál čekat, a nebo jsem se mohl vydat za ní, což by ale znamenalo, že bude více tlapek a tlam, které mne budou moci na její rozkaz roztrhat. Ztěžka jsem pokl. Lyl už nemůžu nechat čekat.
Pomalu jsem se zvedl a začal se proplétat cestičkami, které vedli do středu močálů. Věděl jsem, že je tam poměrně suchá a pevná plocha, takže mi bylo jasné, že se všichni sešli právě tam. Čím blíže jsem byl, tím více jsem pachy cítil a tím více jsem byl nervní. Zastříhal jsem ušima a opatrně kladl své tři zdravé a jednu chromou tlapku do trávy a mechu. Za chvilí jsem je už všechny viděl. Poznal jsme alfu, Launee a Theriona. Dokonce tu pořád byla Bianca a Saturnus, zbylé dvě vlčata jsem neznal. Aspoň tu Bianca se Saturnem nebudou případně sami. Znovu jsem těžce polkl. "Zdravím," řekl jsem mnohem klidněji, než by se dalo očekávat. Úsmál jsem se na vlčata, ale byl to poměrně dost křečovitý úsměv. "Skyl, můžeš na moment?" otázal jsem se alfy a udělal pár kroků směrem stranou, aby nás ostatní úplně neslyšeli. Počkal jsem než se ke mně alfa přidá. "Nějak tu přibylo vlčat, co?" začal jsem a zasmál se, ale byl to takový ten přiškrcený smích, který zakončíte povzdechem. No tak nebuď padavka! okřikl jsem sám sebe a pak se zhluboka nadechl. "Pamatuješ jak byla ta povodeň v močálu? Jasně, že asi pamatuješ nebylo to tak dávno že," začal jsme poměrně zmatečně. Demente měl sis to celé promyslet!"No tak po tom, co jsme málem všchni umřeli a ty jsi odběhla pryč. Tak jsme s Lyl zůstali hlídat území, protože Launee byla hodně unavená... no a věci se začali tak nějak komplikovat, což samozřejmě není úplně nejlepší, když jeden hlídá hranice. No ale my fakt hlídali hranice dobře, jen jsme na chvilinku věnovali energii i něčemu jinému... no a..." začal jsem se zasekávat. "Lyl je v jináči," dořekl jsem a zůstal na Skyl koukat. Koutky mi vyletěly nahoru v křečovitém úsměvu, který odhaloval víc zubů, než by bylo moudré.
Okamžitě jsem zuby zase schoval, když mi došlo, že by to mohla brát jako útok. "Ehm, ehm..." odkašlal jsem si. "No a já... já vím že... že teď se to nehodí... Když jsou tu kolem všechna ta nová vlčata, ale už to ta nějak nejde vzít zpátky, protože z Lyl je fakt velká koule," zasmál jsem a z mého smíchu byla cítit stísněnost. "No ale chápeme, že smečka je na tom poměrně dost bídně, co se týče dospělých vlků... A jo je to moje blbost a...." najednou jsem přestal mít strach. Bylo to jako bych si najednou uvědomil, že se nechci omlouvat za něco, co jsme udělal pro sebe, protože jsem chtěl. Jednou v životě jsem se rozhodl zachovat sobecky, bez ohledu na ostatní, ať už se jednalo o rodinu či smečku. Rozhodl jsem se sám, bez povolení druhých. A byl to ten nejlepší pocit, který jsem zažil. "Prostě jsem se rozhodli založit rodinu, bez tvého souhlasu. Takže pochopím pokud nás s Lyl vyhodíš ze smečky," dodal jsem teď už poměrně dost pevným hlasem. Byl jsem připravený na to, že nás vyhodí. Na jejím místě bych nás vyhodil. Narušujeme její autoritu a to rozhodně není pro alfu dobré... No a co pokud to udělá, pořád můžu jít za strejdou Arcem a Lucy nebo za otcem. Bylo fajn mít tu rodinu, na kterou se dalo spolehnout. Hrdě jsem napnul hruď a narovnal se. Čekal jsem co Skyl řekne a byl připravený, že ť řekne cokoliv, okamžitě vyrazím za Lyl. Pohledem jsem zabloudil k Launee, která jako jediná byla vlčicí s mateřským pudem, což mi bylo jasné hned. "Pokud nám dovolíš zůstat, asi budu potřebovat pomoc od Launee," dodal jsem ještě a vrátil se pohledem k alfě.

//Vyhlídka (přes Midiam)

Doběhnout domů po mých třech a půl, bylo celkem nadvlčím úkonem. Naštěstí se mi to podařilo celkem dobře. Jestli ta mrňata začnou utíkat moc brzo, bude to problém. Zastříhal jsem ušima a přemýšlel. Mohl bych se vydat za Skyl a ostatními. Cítil jsem známé i neznámé pachy, které přicházely z jednoho místa, takže mi bylo jasné, že jsou všichni pohromadě. Zastříhal jsem znovu ušima. Tento nezvyk se mne držel a odmítal se pustit. Možná bude lepší si s ní promluvit hezky stranou... rozhodně bude jednodušší nějak zdrhnout jí samotné, než dalším. Moje hlava si snažila udržet logickou stránku věci, co nejblíže to šlo. Věděl jsem, že rozhodně není dobré se vracet domů po takové době a ještě k tomu s ne úplně dobrými zprávami. No pro mě dobrými... Přímo vynikajícími, pro smečku už zase tolik ne... Zhluboka jsem se nadechnul a zastříhal ušima.
Zvedl jsem hlavu do vzduchu. "Auiuiuuuuuuiuuuuuiu....Auuuiuiiiuuuuuiii," zavyl jsem, abych na sebe upoutal pozornost. Moje vytí rozhodně nebylo nic roztomilého nebo příjemného na poslech. Spíš to znělo jako by se někdo topil nebo dusil a u toho něco křičel. Sedl jsem si na zem blízko hranic a čekal, až sem dorazí Skylieth. Nechtěl jsem se od hranic vzdalovat pro případ, že by se nakonec přeci jenom naštvala a vyhodila mne ven v zubech. Aspoň to nebude mít daleko. Zasmál jsem se vlastnímu vtípku, protože moje obrana před stresem byl humor.

//Bude mít Skyl před lovem čas na Sigyho?

Lyl byla očividně hladová. Zastříhal jsem ušima, protože mne její chuť k jídlu zvedla náladu. Sice byla unavená, ale aspoň měla hlad a to bylo dobré znamení. Zahleděl jsem se po okolí. Neviděl jsem nic, co by nám mohlo pomoci. Navíc pořád pršelo, což nebylo úplně nejlepší počasí pro lov. Škoda že nejsem úplně dobrý lovec. "Možná bychom se měli vrátit domů a já bych něco pak ulovil?" prohodil jsem zamyšleně a pak se obrátil na Lyl. Vypadala docela dobře, až na to tlusté břicho, které se jí momentálně nádherně vystavovalo světu na obdiv. "Ale jestli chceš, tak bych mohl zajít do smečky a říct Skylieth, jak se věci mají a pak bych se pro tebe vrátil... Kdyby náhodou Skyl ruply nervy aspoň bys nebyla v ohrožení," řekl jsem s klidem. Znělo to dost racionálně. I když bych tu Lyl nerad nechával, bude lepší když si s alfou promluvím o celé této záležitosti sám. Kdybych domů přitáhnul Lyl a jen byhc jí vystavoval nebezpečí. Možná jsem paranoidní, ale myslím si, že to je nejlepší řešení. "Zvládneš to tu chvíli sama ne?" zeptal jsem se a naklonil zvědavě hlavu na stranu."Až bych to vyřídil se Skyl hned bych se vrátil," dodal jsem, abych ji uklidnil. Jen se dozvím, že jsem táta a chci zmizet, to nezní moc dobře ani mě.Vytvořil jsem nad Lyl za pomoci kořenů jakousi střechu, kterou jsem na třech stranách nechal prorůst křovinou. Chtěl jsem ji uchránit před deštěm. "Tady ti snad bude i teplo. Hned jsem zpátky." Olízl jsem Lyl čenich a pak zamířil směrem k řece Midiam. Chtěl jsem běžet, co nejrychleji to šlo, ale moje tlapka mne neposlouchala. Musel jsem proto zpomalit a spíše klusat než běžet. Naposledy jsem se ohlédl za Lyl než mi zmizela z dohledu.

//Maharské močály (přes Midiam)

No my jsme ale dvojka, jeden zdechlej jak veš, druhej mrzák, proletělo mi hlavou. Lyl očividně nebyla v nejlepší náladě."Možná mám chromou packu ale nejsem úplně mrzák," zabrblal jsem si pro sebe. Nevěděl jsem, jestli mě Lyl slyšela nebo ne, a bylo mi to v celku jedno. No najednou se Lyl posadila a začala si prohlížet své břicho. Z tohoto úhlu byli ještě větší, než když ležela. Pak se mě zeptala a hodila na mě pohled. Jak já to mám krucinál vědět?! Snažil jsem se potlačit paniku, která se ve mně mírně ozvala. Bude ze mě táta... Ale ne... Na to nejsem připravený...teda jako mám kde bydlet a tak, ale vlčata... Tak nějak jsme to... nepromyšlené... Celé je to nepromyšlené... Až teď na mě dopadl děs toho všeho. Pravděpodobnost že se to povedlo byla přece malá... No podle velikosti břicha Lyl úplně malá ne... Ještě před chvílí jsem si připadal celkem dobře, ale teď jsem se bál. O Lyl, že pro ni porod bude náročný a co když se jí něco stane. O nás oba, že nás Skylieth vyhodí ze smečky nebo hůř...
Zhluboka jsem se nadechl. "Vypadáš úžasně," prohodil js s výdechem a usmál se na Lyl. Její oči byly zmatené a nejisté, stejně jako naše budoucnost, ale já se rozhodl že to zvládneme. Budu táta... tentokrát to byla radostná myšlenka. Jako bych dospěl o desítky let v jedné vteřině. "Všechno bude v pohodě," dodal jsem a olízl Lyl tlamu. Trochu jsem si poposednul a se k ní pritisknul, aby se mohla případně opřít o mne. Přeci jenom teď musela být unavená z toho všeho. Nedivím se. "Jestli se ti domů nechce chápu to. Ale aspoň by s s měla najíst. Mám ti něco chytit?" zeptal jsem se,i když mi nebylo jasné kde bych tu něco sehnal.

// zelené nory

Následoval jsem Lyl jako její věrný ocásek. Nevypadala moc nadšeně, že se musí trmácet do kopce, ale tuhle cestu si vybrala ona. Kdyby to bylo na mě tak jdeme rovnou domů Zastřihal jsem ušima. "Pořád se můžeme otočit a vyrazit zpět a domů," nadhodil jsem, když si sedla na zem uprostřed kopce. Její srst se lesklá a to byla černá noc, navíc mi přišla i hustší. No Lyl se asi kousla a rozhodla se, že kopec vyjde. "Normálně bych ti nabídl, že tě tam odnesu. No ale s tou tlapkou bych tam nedošel pomalu ano sám," prohodil jsem omluvně a následoval vlčici, která se opět dala do pohybu.
Hopkal jsem si to za ní po třech, protože to bylo rychlejší než když jsem s tlapkou šel. Vypadala rázně a rozhodně. Nechtěl jsem se jí plést do cesty a tak jsem ji jen mlčky následoval. Jestli se teď zastaví asi jí tam budu muset vytlačit nebo mě sežere. Nevěděl jsem, proč se rozhodla zrovna teď lest na kopec. Naštěstí byl vrchol nedaleko. Lyl padla na zem, jako za vlast. Zastřihal jsem ušima a sedl si vedle ní. Byla udýchaná více než normálně. Zkoumavě jsem se na ni podíval. "Zdá se mi to nebo jsi z... se zakulatila?" řekl jsem opatrně. Vzpomněl jsem si jak nadávala, že bude tlustá. Snažil jsem se uklidnit a moc se neradoval. Pořád mohla být jen tlustá.

//Asgaar

Šel jsem opatrně za Lyl, která se najednou zdála více plná sil. Usmál jsem se na ní a poslušně za ní ťapkal, po svých ne úplně zdravách tlapkách. Začala mne varovat, že je to tu nebezpečné a mohl bych někam zapadnout. Chtěl jsem ji ujistit, že je mi to jasné a že to tu znám. No než jsem stihl cokoliv říct, Lyl se propadla kdo ví kam. "LYL!" vyštěkl jsem a chtěl jsem se hned pustit za ní, ale v té tmě jsem pořádně neviděl kam moje drahá polovička zmizela. Vystrašeně jsem štěkal. "Wuuuhafhafhaf," vyštěkával jsem si po okolí, protože jsem byl opravdu hodně vyděšený a snažil jsem se jí nějakým zvukem upozornit, kde jsem. Mohla by mi pomoci a dát mi vědět kde je ona. Neslyšel jsem vůbec nic. S čenichem u země jsem se snažil najít pach Lyl, ale jako by se prostě vypařil. "LYL!" křikl jsem ještě jednou po okolí.
Náhle mi v opovědi přišel její hlas. Odněkud se opět vynořila. Byl jsem rád, že ji vidím a tak jsme se k ní hned vydal a olízl jí čenich. "Tohle už nikdy nedělej," popotáhl jsem, protože mne opravdu hodně vyděsila. Teď když strach, že se jí něco stalo pominul, jsem měl blízko ke zhroucení. Vyprávěla o nějaké noře a lišce. Moc jsem jí nerozuměl, ale byl jsem rád, že se mi vrátila a to bylo to jediné na čem záleželo. Pak se rozťapkala dál, ale já se jí zavěsil těsně k boku. Nechtěl jsem riskovat další nepříjemné překvapení. "Hlavně, že už jsi v pořádku," prohodil jsem mírně ustaraným tónem.

//Vyhlídka

Sledoval jsem okolí a dával pozor, kdyby se tu někdo objevil. Asi bych řekl že nám tu Arcanus dovolil zůstat. Musel jsem doufat že by mi to případně věřili. Zastřihal jsem ušima. Lyl spokojeně oddychovala vedle mě. Trochu jsem se nudil, protože mě se spát nechtělo. Naštěstí nespala dlouho.
S trhnutím se probrala. Už byla temná noc. Zlatavá se začala protahovat a pak se mi otřela o čelist. Usmál jsem se na ni spokojeně. Nevypadala moc odpočatě. "Jsi v pořádku," zeptal jsem se. Vysvětlila mi že se jí nikam nechce a za otcem ať jdu sám. Naklonil jsem hlavu na stranu. "Radši půjdu s tebou, otec počká," prohodil jsem nadšeně a zavrtěl ocasem. Pak jsem přidal do kroku, abch ji dohnal. Vypadalo to, že domů se jí ještě nechce. Zajímalo by mě zda se to povedlo. Lylka vypadala, že je stejná jako vždycky. Mrzutá a unavená. Zastřihal jsem ušima a následoval ji, kam chtěla jít.

//Zelené nory

Lucy se spakovala stejně jako Arcanus chvilku před ní. Zastříhal jsem ušima."Rád jsem tě viděl," prohodil jsem za jejím odcházejícím ocasem a usmál se. Pak jsem se obrátil na Lyl, která seděla vedle mě. Mírně jsem se k ní přitáhnul, aby se mohla případně opřít, ale byla asi už moc unavená. Prohodila něco o tom, že domů nedojde. "Dobře, tak se prospi a pak vyřešíme, co budeme dělat dál," řekl jsem klidným hlasem. Nějak mě to celé putování na sever přešlo, když jsem ji teď viděl. Mohlo by se jí cestou na sever něco stát. Nějaký pitomec by do ní mohl strčit nebo by se jí mohla zamotat hlava.... Sledoval jsem Lyl jak si lehá na zem. Vykouzlil jsem pod Lyl mech. No moje magie nebyla tak dokonalá, takže sem tam z mechu vyrůstala sedmikráska. "My jsme sedmikrásky, my jsme sedmikrásky," prozpěvovaly květinky v mé hlavě. Upřel jsem na kytky nenávistní pohled a pak se začal ostražitě rozhlížet.
Nikoho jsem tu neviděl a trochu jsem se bál, že pokud dorazí šedivá vlčice, nebude se jí libít, že tu jsme. Musel jsem proto zůstat ostražitý. No prozpěvování malinkatých květinek neutichalo. Zasříhal jsem ušima. Soustřeď se. Zhluboka jsem oddechoval a snažil se zaměřit pozornost na svůj dech a sledování okolí, abych se zbavil podivného květinového prozpěvování, které jsem slyšel ve své hlavě.