Gallirea - Příspěvky uživatele

//Účastním se akce.

//Močály

Jezírko působilo poklidně. Navíc tu bylo spousta prostoru pro všechna vlčata. Levandule to tu provoněly a tak jsem doufal, že to ty malinkaté ďáblíky trochu uklidní. Co jsem pochopil, tak mne následoval Flynn, Heather a to mrně od Asty. "FLynn, jmenuješ se Flynn bez toho eR," napomenul jsem klidným hlasem syna, kterému dělalo problém jeho vlastní jméno. Pomalu jsem došel k jezírku a posadil se na zem. Byl jsem oficiálně učitelem, ale nikdo mi neřekl, co mám tahle mrňata učit. Mohl bych jim zkusit vyprávět o magiích... nebo jim popsat jak se loví... nebo bych jim mohl povědět, jak funguje smečka... Nevěděl jsem kde začít. "Musíme počkat, až se trochu setmí, protože světlušky se tu objeví až bude větší tma a zatím je pořád moc světlo," řekl jsem jim trochu smutně, protože mne mrzelo, že teď tu budou muset čekat. "Takže pokud se chcete na něco zeptat, můžu vám všechno vysvětlit?" navrhnul jsem, a protože mi bylo jasné, že nebudou vědět na co se ptát, hned jsem dodal: "Můžu vám říct něco o tom jak funguje smečka, nebo co jsou to magie... nebo cokoli vás napadne." Lehl jsem si na zem a pohledem sledoval všechna vlčata, která kolem mne byla.

//My všichni chápeme, že jsi neměla čas a auto a práce atd.(mimochodem nikdo nechce, abys psala posty nebo věci na fb z práce...). Ale nelíbí se mi to ukazování prstem stylu "Kdo z vás neměl výpadek"... Jasně, že každý měl někdy výpadek, ale byl aspoň schopný říct. "Sorry lidi, nemám čas celý týden/měsíc atd., takže mě přeskočte ať nezdržuju a já pak někdy napíšu".... A ne promiň nesežeru ti, že jsi neměla ani 10 vteřin na to napsat "Nečekejte na mě."? To svolání smečky bylo 25.5. a post jsi napsala až 2.7. ... že bude "dnes" post jsi slíbila 2.6., 3.6., že bude "příští týden" 10.6. (středa), 22.6. jsi napsala, že to nahodíš hned jak budeš mít internet, 26.6. že post bude do konce týdne pravděpodobně v sobotu/neděli (1. nebo 2.7.)... Celkově si slíbila nějaké datum nebo přibližnou dobu 5 krát (je pravda že na popáté už jsi to splnila) a ani nepočítám kolikrát jsme se tě ptali, kdy teda napíšeš a ty sis to jen zobrazila. Místo toho, abys nám tedy slibovala kdy a co a kde, jsi mohla napsat, že ten post prostě bude někdy a ať to neřešíme, uděláme si lov atd. kdy chceme a je to.
Jsem ráda, že se konečně vracíš v plné síle a doufám, že budeš ve smečce a i jinak aktivní, ale možná by to chtělo zvážit nějaké změny. Já jsem zastánce toho, že by jedna Alfa měla být minimálně a nebo by měla mít prostě někoho v pozici Bety, co to "odalfuje" s ní. Z vlastní zkušenosti vím, že ve dvou je to prostě lepší (nebo ve třech, že Arcanus a Laura?). Být sama Alfou a navíc v adminu má tu nevýhodu, že sedíš na víc židlích zároveň, ale prdel máš jen jednu, takže nemůžeš stíhat všechno a druhý člověk by ti pomohl alespoň se smečkou.
No nic to jen můj názor k věci, ať jsou všichni v obraze, co se vlastně v Maharu dělo. Za akci ti děkuju a pokusím se jí zúčastnit.
Se vší láskou a vírou, že už to bude jen a jen lepší Sigy.

Asta se ohradila, že zabít Skylieth by byl moc krutý trest. Jen jsem zavrtěl hlavou. Neměl jsem krvelačnost v krvi jako Lyl, ale na druhou stranu jsem ji chápal. Momentáln byla v situaci matky, která ani neví, jestli jí Alfa nezakousne vlčata. Navíc Lyl byla vždycky od rány a pokud se jí někdo nelíbil, no mělo to rychlý spád. Zastříhal jsem nervózně ušima, protože mne vůbec situace netěšila. Škoda že si Launee neuvědomuje jak dobrou Alfou by byla. Podíval jsem se na vlčata a rozhodl se řešení situace nechat na někom jiném. "Heather," obrátil jsem se na dceru. "Krutý trest můžeš vidět až potom, světlušky ale nepočkají," řekl jsem s vážnou tváří, protože to byla v podstatě pravda. Začínalo svítiat a najít světlušky za světla bude poměrně problém. Flynn by šel mnohem raději, než jeho sestra. Bude to opravdoví trhač. Usmál jsem se na něj a pohladil ho čenichem po malé hlavičce. "Budeš chtít jít s námi?" zeptal jsem se malého vlčete, které sebou přivedla Asta.
Náhle se k nám přikodrcala Launee, která sebou dotáhla i kus jídla. Dokonce vykouzlila vodu, aby tak pomohla Skylieth se vzbudit. Ta vypadala pořád dost mimo. "Launee," otočil jsem se na vlčici, která přišla. "Sice nejsi Alfa, ale chováš se tak. Kdyby ses nakonec rozhodla, že si založíš smečku, dej mi vědět, prosím," prohodil jsem a usmál se na ni. Bylo by rozhodně lepší vychovávat vlčata někde jinde, než tady, kde ani nejsou chtěná... Zastřáhal jsem ušima. Bylo mi fuk, zda mě Skyl už slyší nebo ne. Lyl by navíc rozhodně souhlasila s tím, mít za Alfu Launee. "No nic. Beru mrňata na lov světlušek k jezírku, takže pokud chcete nějaké, abych pohlídal, tak ho za mnou pošlete nebo přiveďte," prohodil jsem ke všem přítomným. Stačilo, že tu očumuje dost jiných vlků, takž já už tu nebyl potřeba. "Jednotko, vyrážíme," zavlel jsem a začal se proplétat chodníčky mezi vodou směrem k jezírku. Pohyboval jsem se pomalu, protože moje tlapka byla pořád nepohyblivá.

//Jezírko Lavender

Flynn a Heather stále ožužlávali Alfu, která byla nejspíš v kómatu. Můj navrh na stavbu přístřešku pro Alfu, Lyl zamítla. No i talk se mi jí trochu zželelo. Pod bezvládným tělem vyrostl mech. Lyl pak začala rozvíjet svou teorií, že když Skyl dorazí, tak by se alfou mohla stát Launee. Jen jsem zakroutil hlavou. "Ještě není mrtvá," podotkl jsem suše. Pokud by si Launee založila smečku, neváhal bych... proběhlo mi hlavou. Vlčice se ovšem k nabídce usmrcení Alfy, která byla v limbu nevyjádřila. Zastřihal jsem ušima.
Náhle se k nám připojila další vlčice. "Zdravím," odpověděl jsem jí na pozdrav. Asta měla spoustu dotazů. "Řekl bych že jí to vyčerpalo. Celou zimu se tu neukázala, takže asi ani moc nežrala," prohodil jsem. O Alfě jsem se už nechtěl bavit. "Žije Flynn a jeho sestra Heather," představil jsem jí vlčata. Náhle z pod ní vykouklo jiné vlče, které jsem neznal. Launee však ano. "Ne to jsou vlčata," odvětil jsem když mrně začalo o krysách. Pohlédl jsem na všechny. Vlčata by nemelaz být u umírajícího. "S ní naložte já chcete a já vezmu vlčata na procházku po močálech, třeba ulovíme pár světlušek," nadhodil jsem s pohledem na vlčata.

Hlavou se mi rozezněl hlas Skylieth. Jen jsem nad tím portočil oči. Well tolik k odchodu ze smečky. Zastříhal jsem zamyšleně ušima. "Zajímavé, že řeší zásoby po zimě, což?" neodpustil jsem si kousavou poznámku. Launee měla dobrou poznámku ohledně toho, že se Skyl k vlčatům nevyjádřila. Zavrčel jsem. "Řeknu teď něco, co jsem už dlouho neřekl... ale tahle alfa mě se.e asi nejvíc ze všech, které jsem kdy měl," zabručel jsem tak, aby to vlčata neslyšela. Nechtěl jsem, aby se naučila nějaké sprosté slovo... nebo spíš aby se ho naučila ode mě. "Vždyť jsem jí o nich říkal, ne?"Otočil jsem se na Launee a čekal potvrzení, protože Lyl mi taky mohla teď všechno hodit do ksichtu a označit mě za lháře, když Alfa nepotvrdila moje slova.
Launee chtěla pohlídat vlčata, což jsem díky nové funkci stejně musel. Lyl chtěla co nejdříve vyrazit na lov. "Jestli chcete s Therionem někam vyrazit, tak můžete jít hned. Třeba by Lyl mohla počkat na Astu nebo zkusit vzít na lov zrzouna. Má už čas, aby se začal pořádně učit a její drsný přístup mu třeba prospěje," nadhodil jsem, protože Launee vypadala dost naštvaně. Naposledy se o ni Therion hezky staral. "Jednou se prostě zachovej sobecky Lau, smečka to přežije. A na lov můžete vyrazit déle," nadhodil jsem, abych případně zarazil proud nějakých dovětků a dodatků z její strany, proč nemůže jít se svým přítelem pryč ze smečky. "O vlčata se neboj, budu doufat, že přiběhnout za mnou," dodal jsem trochu vesele a následoval svá vlastní vlčata. Při svém proslovu jsem nedával pozor a tak jsem zakopl o bezvládné tělo Skylieth. Trochu jsem zavrávoral, ale ustál jsem to. "Kruc písek, proč se tu válí tahle klád... Ouuu..." Podíval jsem se na Alfu a šťouchl do ní čumákem. Dýchala. Lylwelin to nevzrušovalo. Launee vypadala trochu poděšeně, ale to už byl její pud mámy smečky. "Heather, Flynne nechte ji v klidu být..." broukl jsem směrem k vlčatům, ale víc jsem to neřešil. Byl jsem na Alfu naštvaný, že vůbec nevzala v potaz existenci mích vlčat. A navíc, co by se tak mohlo stát? Lehnou jí na čumák a udusíjí? Vydloubnou jí nedopatřením oko? "Můžu nad ní udělat nějakou stříšku, aby na ni případně nepršelo, ale to je tak všechno," prohodil jsem k Launee a Lyl a zamával jim před čumáky chromou tlapkou. O magii vody, kterou jsem ovládal chabě, jsem se raději nezmiňoval.

Jako vždycky nevypadala nadšeně z mého vtipu. Jen jsem ji frkl do srsti a nechal to být. Pomalu jsem krk odtáhl, abych na ni lépe viděl a aby se mi lépe mluvilo. "Nevím jak to chodí ve smečkách,kde se alfa tak dlouho nestarala," řekl jsem zamýšlene. "Většinou se všichni rozprchli, když Alfa byla dlouho mimo. Většinou z důvodu, že prostě chybí někdo, kdo by poskytl ostatním ochranu. Někdo dostatečně silný a chytrý," zauvažoval jsem nahlas. Nebylo dobré se o tomhle tématu bavit dlouho, přinášelo mi to až moc nepěkných vzpomínek. Zastřihal jsem ušima a pohodil hlavou. "Určitě někdo přijde. Jen jim dej chvíli čas. Navíc třeba řeší nějaký problém a nemůžou jít hned. A lepší bude vyrazit stejně v noci nebo až k ránu, ne?" zeptal jsem se, protože jen netušil kdy je dobré jít lovit. Nebyl jsem nikdy dobrý lovec.
"Launee by se taky měla jít proběhnout. Musí jí z toho tady hrabat," podotkl jsem úzkostně. Ve svých bývalých smečkách jsem se taky snažil. No teď mi to bylo už jedno. K dobrému životu jeden smečku nepotřebuje. "Hmm... Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by to uměl. Ale možná by mohl Život vědět víc," broukl jsem. Než jsem stihl pokračovat už se k nám nahnala známá vlčice. "Zdravím," odvětil jsem na pozdrav. Vlčata pořád spala. "Myslím si že úkryt nepotřebujeme, vlčata jsou zvyklá spát i tady venku. Navíc je teplo a střecha není nutná když neprší," odpověděl jsem na její nabídku. Navíc jsem vlčata nechtěl nikam nosit. Byl bych rád kdyby víc začala ťapkat po svých. "Lyl chtěla vzít pár dospelých na lov, takže spíš pomůžu já. Co pro tebe můžu udělat?" zeptal jsem se s klidem.

Přitulil jsem se k Lyl a jejímu kožíšku. Pak jsem jí pohladil čenichem po srsti na krku. Bylo příjemné mít chvíli klidu pro sebe. Vlčata byla spokojená a hlavně klidná, ale kdo mohl tušit, jak dlouho bude tenhle stav trvat. "Neboj, budou se mít dobře... Maximálně... jaký ztráty mám povolený?" zeptal jsem se a zasmál jsem se, zatímco jsem Lyl pořád hladil po srsti. "Neboj, to byl vtip," dodal jsem vzápětí, abych náhodou neschytal jednu do čenichu nebo do jiných choulostivých míst. "Hlavně chyťte něco pořádného ať se všichni najíme. Nevím kolik je tu nových vlků, ale nové pachy tu jsou, takže pár jich bude... Třeba to budou zdatní a silní lovci," prohodil jsem plný optimismu. Možná, že kdybych věděl, že místo silných a dospělých vlků, přibyla ve smečce parta slabých a mrňavých vlčat, smích by mě přešel.
Lylka nezněla moc nadšeně naší Alfou. Musel jsem uznat, že jí to nemám za zlé. Kdo by se jí taky divil, když Alfa ani nebyla schopná schválit její vlastní vlčata. A popravdě se ani o nikoho ze smečky moc nezajímala. "Launee je jak máma celé smečky. Snad jí budu moct pomoct s hlídáním vlčat. Když už budu hlídat naše tak dvě další, to už nebude takový rozdíl," řekl jsem a vzpomněl si na Biancu a Saturnuse, kteří už asi nejsou tak malinkatými vlčaty. Doufám, že si vlčata budou rozumět. Nerad bych tu řešil přehnané spory.

Ten podivný vlk odběhl stejně rychle, jako se tu objevil. Pravděpodobně spěchal někam jinam. Divné. Smrdí jako Styx, ale nezná ji? Že by to byl ten její bratr, o kterém mluvil Arcanus? Ale vždyť vypadal celkem mile... Nějak mi to všechno nešlo do hlavy. "Divné," prohodil jsem zamyšleně, protože to opravdu divné bylo.
Společné vytí mě a Lylwelin nikoho nepřivolalo, ale byla pravda, že jim to asi jenom trochu trvalo a až budou chtít, tak se tu objeví. "Lov zní jako dobrý nápad. Počkám tady a pohlídám mrňata až budeš pryč," prohodil jsem a sedl si na pevnou zem. Nadzvedl jsem chromou tlapku a trochu s ní začal hýbat, abych ji rozhýbal. Vlčata spokojeně chrupkala v jednom velkém klubku chlupů. "Zajímalo by mě, co na ně řeknou ostatní. Jestli se tu vůbec někdo ukáže," prohodil jsem zamyšleně a podíval se na Lylku. "Navíc musíme zjistit, jestli se tu ukázala Alfa, během té doby co jsme byli pryč. Třeba tu byla a sdělila všem nějaké novinky," prohodil jsem zamyšleně a pak naklonil hlavu na stranu. Vzpomněl jsem si jak mi vůbec nic neřekla na naše vlčata. Asi mě neslyšela, nebo nevím... Zastříhal jsem zamyšleně ušima.

Zněl poměrně nerozhodně, ale chápal jsem ho. "Předpokládám, že nejsi zdejší," prohodil jsem. Bylo mi to jasné z jeho chování. Normální vlk by se na území smečky tak moc nehnal. Asi pořádně neví jak to tu chodí. Jeho zvědavost byla poměrně velká. Mě nevadilo si s vlky povídat o věcech, kterým jsem rozuměl. Jako vlče narozené a odchované v kraji, jsem měl tu čest poznat všechny magie, které se poznat daly. Navíc jsem toho o nich hodně věděl od ostatních. A proč se o své vědomosti nepodělit, že?
Přešlápl jsem, protože mne chromá tlapka začala bolet. "Speciální magie je prostě jedinečná magie, kterou má jen ten daný vlk, maximálně dva vlci. Rozhodně to není nic, co by se objevovalo běžně. Můžeš si o ni zkusit poprosit Smrt, ale to bych nedoporučoval. Bydlí v Jedlovém pásu, kousek po horami na severu. Je pěkně záludná a rozhodně ti speciální magii nedá zadarmo," začal jsem mu vysvětlovat, jak to tady chodí. "Nebo taky můžeš speciální magii získat náhodou, prostě se u tebe objeví nový způsob jak nějakou magii ovládat," dodal jsem ještě. Byl pořád více a více zvědavý. "Hmm... nevím jestli je to úplně speciální magie, ale někdy rozumím kytkám. Poznám, která pomůže vyléčit zranění, nebo která dokáže někoho otrávit," řekl jsem mu klidným hlasem, aby to neznělo jako že mu vyhrožuji. Nasál jsem do čenichu vzduch z okolí. Hmm vůně ostružin. Tu vůni už jsem jednou cítil, ale teď přicházela od toho vlka. "Voníš jako jedna vlčice. Že bys znal Styx?" nadhodil jsem spíše jako řečnickou otázku a zamyšlení.
Podíval jsem se na spící vlčata. "No pokud se nechceš přidat do smečky, což mimochodem udělala i Styx když tu byla poslední, tak bys už měl asi mazat. Nerad bych, abys měl problémy od Alfy nebo ochránce, že jsi na našem území," řekl jsem mu s klidem. "A pokud by sis to rozmyslel a chtěl se přidat k nám, tak víš kde nás najdeš," dodal jsem s úsměvem.

//Nic důležitého pro Lyl nemusíš ani číst, jen to vyřídím s Rigelem kvůli akci

Vlčata spokojeně spala v klubíčkách a já čekal na vyjádření Lyl, když se k nám přihnal podivný vlk. Nebyl členem smečky, protože nesmrděl jako mi. "Zdravím," pozdravil jsem s klidem a úsměvem. Nevypadal nebezpečně, jenom dost hyperaktivně. Zastříhal jsem ušima. "Nacházíš se v Maharských močálech na území Maharské smečky," seznámil jsem jej s místem, na kterém byl podle všeho prvně. Byl dost vyhublý, takže mi došlo, že se jedná o tuláka, který toho má do tlamy málo. "Smečku založila zdejší Alfa Skylieth. Pokud se chceš do smečky přidat, můžu ji pro tebe zavolat a ona už se s tebou na všem domluví," dodal jsem. Nechtěl jsem se tady vybavovat u hranic s nějakým cizákem, když jsem měl vlčata za zadkem. Přeci jenom jsem nevěděl s kým mám tu čest. Vlk působil neškodně. Byl spíše jako taková střela, než klidař. Jeho další otázka mne trochu zaskočila. Asi není zdejší. Musel sem přijít nedávno, když ani neví nic o magiích. Bylo hezké potkat někoho, kdo zná i živo mimo zdejší krajiny. "Máme tady spoustu magií. Magie země, vody, vzduchu, ohně, ale i emocí, iluzí, neviditelnosti a tak dále. Některé magie jsou děděné přes rodiče, jiné vlk získá díky Životu nebo Smrti. To jsou dvě entity, co tu v kraji žijí," shrnul jsem to ve zkratce, protože jsem netušil, co přesně vlka zajímá. "No a pak jsou tu specifické magie, které vlk získá jenom pro sebe," dodal jsem ještě.

//Kaskády

Dojít do Maharu nebyl problém. Flynn ťapkal za svou sestrou a sem tam se něčemu podivli, ale jenom natočením hlavičky nebo zastříháním ušima. Musel jsem se usmát, že dělá úplně to samé co já, když jsem nervózní nebo přemýšlím. "Co to?" zeptala se malá Heather, která byla mnohem více vokální ohledně věcí, které neznala. "To jsou ptáčci. Mají peří a létají na nebi. Když si sednou na zem, můžeš je chytit a sníst, ale jsou moc rychlí," odvětil jsem jí na její dotaz, když pohledem následovala malého ptáčka. "A to?" "To jsou močály. Voda v nich se nedá pít, ale nabízí nám bezpečí před cizinci. Takže teď hezky pomalu... A jděte přímo za mnou," řekl jsem jim, ale nechal jsem je ťapkat po vlastních. Sice byli pořád malinkatí, ale tu chvíli ťapkat ještě vydrží. Našel jsem pevnější ostrůvek, který byl mnohem bezpečnější než okolní cestičky. Tak jo jdeme na to.
Otočil jsem se na Lyl, která byla vedle mne. Heather se mezitím stočila do klubíčka a dopřála si šlofíka. Flynn chvíli spánku odolával, ale pak si lehl k sestře a usnul taky. "Zkusím zavýt třeba sem někdo přijde. A pak bych vzal mrňata na obhlídku močálů," seznámil jsem jí se svým plánem. Skylieth jsem tu cítil, ale její pach byla tak vyvnutý, že jsem ho málem ani nezaznamenal. "Asi budou mít pak hlad," dodal jsem ještě, protože jsem neměl ani tušení, jak na tom jsou zásoby potravy. Sám bych něco ulovit šel, ale trvalo by mi to s chromou tlapkou roky. Podíval jsem se tázavě na Lyl. Pak jsem zvedl hlavu k nebi a táhle jsem zavyl. "Auuuuuiuuuuuuuiuuuuu," neslo se močály mé podivné vytí.

//Útočiště

Propletl jsem se úzkou chodbou s Heather v zubech. Naštěstí byla pořád poměrně lehoučká. Pomocí magie vody jsem opět rozestoupil pramen, abychom mohli všichni v pořádku projít. Arcanus mne následoval a za ním šla Lyl s Flynnem. Když jsem byli v bezpečí na břehu, nechal jsem proud uzavřít a pokračovat dál. Lyl se bavila s Arcanusem o magii. Bylo zajímavé je poslouchat, ale bylo mi jasné, že potřebují trochu klidu, aby mohli vše probrat. Položil jsem Heather na zem a čekal až k ní položí Lyl Flynna. "Teď koukejte," vyzval jsem vlčata a přišel blíž k vodnímu toku. Ponořil jsem tlapku do vody. Tu zdravou. Chvilí jsem počkal, zaseknul a vytáhnul na břeh rybu. Ještě se klepala, když jsem ji předhodil vlčatům. Po chvilce ovšem přestala. "Tohle je ryba," začal jsem svůj menší proslov. "Žijí ve vodě a mají moc dobroučké masíčko. Jsou ovšem dost rychlé a kluzké, takže je obtížné je ulovit. Musíte si navíc dávat pozor. Některé ryby mají zoubky a těmi se vám zakousnou do tlapky a je to nepříjemné," poučoval jsem vlčata, která mne poslouchala a se zájmem si rybu prohlížela. "Ale zkuste ji ochutnat, tahle nekouše," pobídl jsem je. Bylo vtipné sledovat jak bojují s rybou. Flynn se bojovně postavil před sestru a se zavrčením se vrhl na rybu. Začal ji cupovat na kousíčky. Naštěstí byla ryba měkoučká a tak mu to šlo. Ještě štěstí že tahle má málo kostí. Heather byla opět za malou princeznu. Počkala až se její bratr vyblbne s rybou. Už teď byla chytřejší než bratr. Spokojeně očuchala jeden kus ryby, který jí bratr naporcoval a pak ho bez okolků snědla. "Chvíli počkáme, než se mamka se strejdou domluví a půjdeme, takže nehltejte," dodal jsem ještě a sledoval vlčata, která se pustila do jídla. Bylo zajímavé sledovat je, jak ochutnávají první pořádné maso. Pokud nepočítám toho zajíce, kterého spíše ožužlali, než že by ho snědli.
Konečně dobaštili i poslední zbytečky masa a nechali tam jen hlavu a nějaké kousky. Mlsně jsem to snědl za ně. Ještě neví co je dobré. Kosti byly tak jemné, že jsem je rozkousal a spolkl. "Můžeme pokračovat," řekl jsem a vyrazil. Následován Heather, která se probojovala před bratra dopředu. Flynn ťapkal za ní. No tak jsem zvědav, jak tohle celé dopadne. Pomalu jsem se blížil k močálům. "Oba dva půjdete se mnou a mámou jasné? A nebudete se nikde potulovat. Močály nejsou úplně místem pro vlčata ano?" ujišťoval jsem se, že chápou ve svých pidihlavinkách, co po nich chci. Oba jen přikyvovali.

//Maharské močály

Nevěřícně jsem hleděl na strejdu. Ohledně Styx jsem toho moc nevěděl, ale působila jako hodná a milá vlčice. Dokonce přece tvrdila, že hledala Biancu, protože se obávala že utone v bažinách. Naklonil jsem hlavu na stranu. "Děkuju za varování, ale nemyslím si, že by Styx něco takového udělala. Možná byla jenom zraněná nebo vyděšená a proto jednala tak iracionálně. Sama mi říkala, že hledala jedno vlče, které našlo domov v naší smečce. Bála se, že by mohlo utonout v bažinách," řekl jsem klidným hlasem a sledoval strýce. Jeho pohled mi mohl říct více o tom co si myslí. I když jsem měl magii myšlenek a mohl bych si zjistit jeho vnitřní názor na Styx, nehodlal jsem to zneužívat.
Nakrčil jsem čenich, když mluvil o Životu a tom, že by mi mohl pomoci s mou zraněnou tlapkou. Jen jsem se pousmál. Nerad jsem řešil věci pomocí magie. Co má být, má být. Sledoval jsem vlčata, která se začala seznamovat s magií. Větší zájem o ni však projevovala Lyl, což mě trochu zaskočilo. Ona nikdy nebyla ten magický typ. "Možná někdy jindy. Nechci jim úplně motat hlavičky," odvětil jsem na otázku od Arcanuse za vlčata. Heather se na mě podívala, jako bych ji připravil o nejzajímavější věc v jejím krátkém životě."Já ci... magie?" zažvatlala a nasadila neústupný pohled. Podíval jsem se na ni a její žvatlání. Do teď to bylo jen pár slabik, ale najednou se pěkně rozbrebentila. "Magie jsou věc, pro velké vlčice. A ty ještě nejsi velká," odvětil jsem jí mírně a přejel jí čumákem po zátylku. Flynn se pomalu připojil k Lyl. "A já ci.. ci... ci... ňam," začal si poroučet co přesně chce on. "Možná bychom je mohli už vzát do smečky, co myslíš?" prohodil jsem směrem k Lyl, která řešila magii iluzí. Už bylo načase se tam s nimi ukázat. Navíc jim začínalo být útočiště malé, protože prozkoumali úplně všechna zákoutí.
Obrátil jsem se opět na Arcanuse, který prohodil něco o svých vlčatech. A pak najednou dodal, že má v podstatě na cestě další. Musel jsem se hodně přemáhat, abych na něj nezůstal čučet s otevřenou tlamou. "Tak to... to gratuluju," dodal jsem nejistě. Nebyl jsem schopný si představit Elisu jako matku roku pro třetí vrh vlčat. Chudáci. Nahlas jsem to ale neřekl. Arcanus byl určitě skvělý táta, ale o jeho partnerce jsem pochyboval. "Pomůžeš nám je vzít domů?" zeptal jsem se Arcanuse a připravil se k odchodu. "Jdeme bando," zavelel jsem a uchopil za kůži na krku Heather. Vlčice se mi chvíli cukala v zubech, ale pak se uvolnila a nechala se nést. Bylo to tu nebezpečné a já se rozhodl ji položit až projdeme skrze kaskády."Femte Flynna," zabručel jsem na Lyl a Arcanuse. Kdo se rozhodne vzít si malého raubíře do tlamy jsem nechal na nich. Pomalým krokem jsem vyrazil chodbou ven.

//Kaskády