Gallirea - Příspěvky uživatele

//Maharské močály

Alespoň někdo tu měl rozum. A byla to malá Heather, která mi ťapkala v patách. Flynn se samozřejmě začal ozývat, jak všechno zvládne. Snažil se mi dostat z tlamy a tak sebou házel jak jen to šlo. Kdybych mohl mluvit vynadal bych mu, ale chtěl jsem počkat, než dojdeme do útočítě, a pak ho pustím teprve z tlamy. Nesl jsem tedy Flynna dál, a občas se zastavil a počkal na dceru. Nestíhal jsem ani pořádně vnímat, co se stalo. Nemůžu to nechat jen tak, ale zase nemůžu nechat vlčata samotná. Nakonec jsem se rozhodl a položil Fynna na zem. "Do močálů se dostalo jedno moc nebezpečné zvíře a já od vás od obou teď něco moc důležitého potřebuju," snažil jsem se být, co nejvíce přesvědčivý. Potřeboval jsem hlavně, aby tu zůstal Flynn. Heather byla z nich dvou ta chytřejší, takže mi bylo jasné že nepoběží naslepo do nebezpečí. "Flynne potřebuju, aby ses postaral o sestru. Musíš ji hlídat, aby se jí nic nestalo. A Heather musíš vás oba dovést do útočiště ano? Půjdete opatrně po kamenech a pak proklouznete pod kaskádou, ano? A v útočišti počkáte na mamku," řekl jsem jim. Pak jsem čumákem drcnul do Heather i Flynna. Pak jsem se otočil a běžel zpět do močálů.

// močály

Sledoval jsem jak se vlci vzdalují pryč, jejich odchod samozřejmě nebyl bez poznámek, ale to mě nezajímalo. Podíval jsem se ještě za nimi a pak se rozešel směrem, kde jsem cítil další pachy. Vlci, co tam byli, naštěstí odešli dříve než jsem se k nim dostal. V ten moment jsem zahlédl něco jak se to sune zkrze močály. Mělo kůžy hrubou jako ještěrka a dlouhý ocas, který se klikatil ze strany na stranu. Chvíli jsem tu věc ve vodě pozoroval. Najednou si to namířila přímo ke mně a pak jsem jen viděl její zuby a otevřené čelisti. Jen tak tak se mi podařilo uhnout. A čelist sklapla na prázdno. A kurňa! Mohl bych se s ním utkat nebo se ho pokusit pomocí magií vyhnat, ale něco mi říkalo, že tahle potvůrka se jen tak přemoci nenechá. Moudřejší ustoupí. Rozhodl jsem se nakonec, že bude nejlepší utéct. Odvedu nejprve Lyl a vlčata do bezpečí, pak seženu někoho ze smečky a pak... uvidíme... Rozeběhl jsem se pryč dříve, než se ta podivná věc připravila na další útok.
Lyl s vlčaty byla pořád na stejném místě. "LYL!" křikl jsem na ni už z dálky. "Je tam něco co vypadá dost nebezpečně," řekl jsem rozrušeně, ale pak mi došlo, že bych tím mohl vlčata vyděsit, nebo hůř je přimět k tomu, aby se tam rozeběhla. "Vezmu vlčata do útočiště a pak se vrátím se s tím vypořádat, ale sám to nezvládnu," řekl jsem potichu k Lyl. "No výlet se odkládá mrňata," prohodil jsem k nim. "Heather, pojď těsně za mým ocáskem jasné," rozkázal jsem dcerce možná až trochu moc přísně, ale nechtěl jsem, aby dělala nějaké neuváženosti, které by ji mohly vehnat přímo do tlamy té příšery. Pro jistotu jsem se otočil na Fynna popadl jsem vlče do tlamy a nesl ho sebou. Obával jsem se hlavně toho, že se bude snažit být hrdinou. S jedním vlčetem v tlamě a druhým těsně za sebou jsem se vydal pryč z močálů, do bezpečí.

//Kaskády

Podíval jsem se na Styx, kterou jsem jako jedinou znal. Jak ví o vlčatech? Zaskočilo mě to, ale nedal jsem to na sobě znát. Zprávy se po kraji šíří rychle. "Děkuji," odvětil jsem jí. Na tom, co říkal Arcanus asi nic nebude. Proč by se někdo kdo krade vlčata dobrovolně vydával na území smečky s vlčaty a ještěk nim gratuloval? Zastříhal jsem ušima. Cizí vlk mlčel, ale vlčice vedle Styx řekla, že se jen schovají před tím nečasem a zase půjdou. "Nerad vám to říkám, ale byl bych opravdu rád, kdybyste se šli schovat někam jinam. Kousek odsud je les, který není součástí naší smečky, tak můžete přečkat bouřku tam," navrhl jsem, protože se mi nezdálo úplně vhodné, aby tu zůstávali. Navíc ne teď, když jsem sám chtěl odejít. Tlapkou jsem jim ukázal směr, kam se mají vydat (//zarostlý les). Moje tlapka byla pořád divně povadla, pochroumanost se už stala její přirozeností.
Čekal jsem, až se jejich společenství sebere a odejde z našeho lesa. Nerad bych se tu s nimi zakecával, když mne čeká poměrně dlouhá cesta po okolí. "Rád jsem tě viděl, Styx," dodal jsem ještě a ostatním dvěma kývnul na rozloučenou. Chtěl jsem tím naznačit, že nehodlám vyjednávat o jejich odchodu.

Chtěl jsem se pustit na cestu, ale náhle se mi k čenichu donesly tři pachy. "Půjdu se na to podívat," prohodil jsem směrem k Lyl. "Co kdybystevy ři vyrazili napřed. Já se ještě zastavím za strýcem a pak si vás najdu," navrhl jsem. Pak jsem se sklonil k Heather a přejel ji čenicehm po srsti na krku. Následovalo rozloučení s Flynnem, kterého jsem tlapkou mírně rozcuchal. Nakonec jsem olízl Lyl čelist. "Užijte si to, potřebuješ taky na chvíli vypadnout a já si vás pak doženu," pošeptal jsem jí. "A vy dva mamku nezlobte, nebo z vás udělá čtyři," zasmál jsem se a pak se dal do běhu k hranicím.
Vlci ovšem byli dost daleko od hranic. Kdo by se jim divil, když nebyli moc cítit. Ale i tak si mají dávat větší pozor kam lezou. Zastříhal jsem ušima. Jeden pach jsem znal, patřil Styx. Konečně nadešla příležitost, abych se jí zeptal na to, co mi řekl strýc. Déšť mě začal obtěžovat. Pomocí magie vody jsem nechal kapky obtékat moje tělo. Vypadalo to, jako bych nad sebou měl neviditelný deštník. Asi by mne to energeticky vyčerpávalo hodně, ale spojení magie vody s magií počasí mi pomáhalo udržet tento magický deštník bez problémů. "Zdravím," prohodil jsem k vlčicím a kývl na vlka. "Rád bych vás upozornil, že jste na území Maharské smečky, takže byste se tu neměli potulovat," dodal jsem trochu přísněji.

Skylethinu (//nevím jak to skloňovat) pochvalu jsem přešel bez komentáře. Trochu mi to přišlo jako když někdo chválí malé vlče. jede ty ses vykakal, skvělá práce... Uchechtl jsem se nad vlastní myšlenkou, aniž bych si uvědomoval kdo by mě mohl slyšet. Myšlenkám se jeden neubrání. Podíval jsem se na Flynna, který se snažil bojovat za vlastnictví Skylieth. Byl panem jejího těla, než se vzpamatovala. "Flynne, pojď sem ty rošťáku," prohodil jsem vesele směrem k vlčeti. Šlo spíše o snahu zamezit mu vystartovat po Skylieth i jinak než verbálně. Rayster vypadal unaveně a po chvilce i usnul. "Škoda že tu není pečovatel," prohodil jsem spíš pro sebe. Tolik vlčat bez rodičů bylo prostě moc. Navíc nebe bylo temné a já slyšel bouři v dálce. Nemůžu ho tu takhle nechat. Nad Raysterem vyrostl domeček. V podstatě to byla konstrukce z kořenů a listí. Propletla jsem ji tak, aby na vlčka nepršelo. "Možná by tp chtělo, aby na něj někdo dohlédl," prohodil jsem tak nějak pro všechny. Rozhodně jsem tu s ním nechtěl zůstávat já. Chtěl jsem jít za otcem.
Začal jsem se plně věnovat rodině. Heather byla výletem nadšená. "Sever je... Sever je místo, kde je víc chladu a zima. A někdy tam dokonce napadne sníh, to je něco jako déšť jen bílé," vysvětlil jsem jí. Byl jsem rád že se rozhodli jít na výlet se mnou. Možná to ale není nejlepší. "Začíná pršet, nechcete jít do útočiště nebo do úkrytu? A na výlet vyrazit později? Zkusil bych doběhnout na sever, zjistím jakou má otec náladu a tak," usmál jsem se na Lylwelin a čekal na její rozhodnutí.

Vlk odešel. Naštěstí si svou aroganci vzal sebou, protože mne už začala docházet trpělivost. "Chudák Strejda," prohodil jsem ustaraně. Pokud se jeho vlastní vlče chovali tahle k cizím, jak se asi chovalo doma. Třeba se jen předváděl. Pořád mi to nešlo do hlavy, že se dospělý vlk mohl takhle chovat. Pomalu jsem se rozhodl navrátit ke své malé skupince. Lylwelin, vlčata, i Skylieth, všichni byli živí, což mě uklidnilo. "Situace náhradních vyřešena," prohodil jsem s úsměvem a zastříhal ušima. "Jeden vlk z Asgaaru se zeptal na cestu," dodal jsem na vysvětlenou. Otočil jsem se k Lylwelin. "Rád bych šel na sever navštívit otce, pokud ti to nebude vadit," řekl jsem a otřel se zlatavé o bok. "Možná bych vzal nějaké z vlčat, pokud by chtěla," dodal jsem a otočil se na Skylieth."Klidně vezmu i nějaká ta cizí, aby se podívala po okolí," dodal jsem. Nečekal jsem z jejich strany moc námitek, takže jsem se otočil na vlčata. "Chce jít někdo se mnou na výlet nebo tu budete s Lylwelin s Skylieth, třeba je budete moct sledovat při lovu?"

Tenhle vlk byl sice dospělý, ale působil dojmem malého vlčete. No co každý je nějaký, pomyslel jsem si a tu jeho aroganci a posměšky ignoroval. "Jasně. Asgaarský hvozd je kousek odsud, stačí jít po hranicích a pak přes Midiam, ale to asi víš," vysvětlil jsem mu a chromou tlapkou nazančil směr, kam by se měl vydat. "Nedoporučuju ti jít víc do centra lesa, protože bys mohl někde zapadnout a neručím, za to že by ses neutopil," dodal jsem ještě, kdyby měl náhodou nápad jít se podívat do našeho středu. Někteří vlci byli tak tupí, že si to napochodovali na území smečky. Za normálních okolností proč ne, ale tady to není bezpečné ani pro stálé obyvatele. "Mimochodem, nejsi ty syn Arcanuse? Teď mi vypadlo jméno..."zeptal jsem se ho. Podle barvy kožichu by to mohl být jejich syn, ale kdo ví. Zastříhal jsem ušima a čekal až odejde, ale on se pustil do nějakého vyptávání. "Na pach si zvykneš, navíc tu jsou místa kde kvete spousta květin. Smrdí to jen na hranicích," dodal jsem. "Přirozený repelent proti nepřátelským a otravným vlkům," zasmál jsem se ještě při své kousavé poznámce. Jeho dotaz na magie mi přišel zajímavý. "Ne ne, naše smečková magie nesouvisí se zápachem vůbec. Ale máme spojení s takovým jedním typem brouků, co tu žije. Většině vlků přijdou hodně pěkné a tak je následují klidně hlouběji do močálů a utopí se. Díky nim se můžeme zbavit kohokoli," zabručel jsem. Nebylo to vyhrožování, protože já je rozhodně tak moc ovládat neuměl. Polde mého názoru smečkovou magii plně ovládala jen Skylieth. "Neříkal jsi, že spěcháš kvůli své... ehm... partnerce?" dodal jsem ještě a čekal až zmizne, abych se mohl vrátit k Lyl a vlčatům.

Heather mou nabídku výletu odignorovala. "S mou tlapkou si nedělej starosti," řekl jsem dcerce a doufal, že na to brzo zapomene. Lylwelin působila pořád odtažitě. Skylieth se fakt snažila, ale chápal jsem svou partnerku. Mírně jsem do ní drcnul čumákem. Rayster vypadal zaujat Alfou víc, než moje vlastní vlčata, která zaujala spíše odmítavý postoj. To je zvláštní jméno, Alfa. zaslechl jsem myšlenku své dcery. "Alfa není jméno. Alfa je postavení. Když je vlk hodně prospěšný pro smečku získá další postavení. Začínáš jako kappa a pokud jsi hodně užitečná tak se dostaneš na deltu a pak na gammu. Ti nejsilnější jsou Bety a celou smečku vede Alfa pár... nebo jedna Alfa, záleží na situaci," vysvětlil jsem Heather, aby neměla v hlavě zmatek. "Pak ti to vysvětlím lépe ano?" navrhl jsem jí a pak hodil pohled zpět na Lylwelin. Ona byla lovec a bylo na ní, aby odpověděla Skylieth na její dotaz.
Než jsem však stihl dořešit, zda vyrazíme na sever za otcem, nebo než se Lyl vyjádřila zaslechl jsem vytí u hranic. "Zajdu tam," kývl jsem na Skylieth a pak se natáhl k Lylwelin. "Hlavně si nic neudělejte," pošeptal jsem jí do ucha a přejel jí čenichem po krku, než jsem se vydal lesem pryč. Věděl jsem kudy mám jít a tak to nebyla namáhavá cesta. Až se vrátím půjdu na sever. Buď s vlčaty nebo bez nich. Kéž bych věděl, že můj otec je mnohem blíž než jsem si myslel. Uviděl jsem vlka, který postával u našich hranic. Jeho pach mi připomínal strejdu Arcanuse a jeho partnerku. Že by jejich vlče? Zastříhal jsem ušima. "Zdravíčko, potřebuješ něco?" zeptal jsem se ho s úsměvem a došel blíž.

Lylwelin zavelela, že si kluci můžou hrát tady. Byl jsem rád že se shodneme ve výchově. Hrát si mohli jak chtěli, ale pod dozorem. Viděl jsem jak Flynn kousl staršího do ocásku a pak už jsem je nevnímal. "Moje tlapka je na tom... Lépe," řekl jsem klidně. Nechtěl jsem rozrušovat vlčata. Pravdou bylo že to bylo pořád stejné. Nemohl jsem ji narovnat, byla pořád divně ohnutá a při běhu mi to vadilo. Budu si muset zvyknout. Pomalu jsem se smířil s tím, že lepší už to nebude. Mrholení a vítr na mé náladě nepřidaly. Poposedl jsem si. Heather mě vytáhla z myšlenek. "Jistě budeš moct jít taky, ale budeš muset být opatrná a poslouchat co ti řekneme," řekl jsem jí a čumákem ji pohladil po hlavě. Byl jsem rád že má zájem. Možná bych ji mohl vzít za otcem. "Co takhle vyrazit na výlet na sever?" nadhodil jsem k Heather, bylo mi jasné že Lyl by nevadilo kdybych ji vzal za Saviorem, možná by šla s námi. "Mohli bychom cestou něco ulovit a třeba tam bude nějaké vlče, s kterým by sis mohla hrát," dodal jsem ještě, abych ji nadchnul. "Flynn může jít taky pokud bude chtít," dodal jsem a podíval se na Lyl.
Ta koukala někam za mne. Pomalu jsem se otočil. Pach Alfy jsem necítil, vítr ho nesl ode mne a mrholení tomu nepomohlo. Lylwelin okamžitě přešla do obranného postoje. Kývl jsem Skylieth na pozdrav. Nechtěl jsem se do toho motat, já nebyl konfliktní. Ne když mě k tomu někdo nedonutil. Věděl jsem, co se Skyl honí hlavou, takže jsem věděl, jak to myslí. Lylwelin si však neodpustila poznámku o Launee. Měla pravdu, ale nemusela to říkat tak narovinu. "Ano, ano, Launee hodně pomáhala," řekl jsem klidně a pokýval u toho hlavou. "Tohle je Heather a tady vrčoun je Flynn, před jejich narozením jsem ti o nich říkal," představil jsem vlčata. Poznámka na konci jí měla pomoci si vzpomenout, sice tenkrát nezareagovala, ale třeba si to pamatovala jen jí to vypadalo z hlavy. "Tohle je naše Alfa," oznámil jsem vlčatům včetně Raystera, který už se ptal, co je Skylieth zač. Mírně jsem se posunul směrem k Lylwelin, abych byl po jejím boku. Chtěl jsem ji mít blízko, kdyby se něco chystalo, abych jí mohl chránit... Nebo chránit někoho před ní.

Flynn byl trochu z toho všeho vycukaný, rozhodně více než Rayster. "Uvědom si s kým mluvíš," prohodil jsem jeho směrem. "Navíc kdybyste dělali co máte, nemusel bych Astě nic říct, ale tahle mi nedáváš jinou možnost," dodal jsem přísně k vlčeti, které nebylo moje. "Pokud někam chcete jít musí s vámi jít dospělý, jasné? Gallirea je nebezpečné místo a močály dvojnásob," řekl jsem a otočil se na Heather, která se začala do všeho plést. "Mladá dámo,takhle na bratra nemluv." Flynn jí hnedka odpověděl jinou urážkou. "Nechte toho oba, nebo si mě nepřejte." Nebe potemnělo a nad námi se objevil bouřkový mrak. Jako by připlul od nikud. Nadechl jsem se a vydechl, abych se uklidnil. Mrak zmizel.
To už se k nám řítila Lylwelin. Hned se začala starat o Flynna. "Lov probíhal v pořádku. Několik světlušek ulovili, ale teď jsme se rozhodli všichni společně vyrazit na procházku po močálech," řekl jsem se špetkou lhaní. Vlčata si možná myslela, že jsem přísný, ale to ještě neviděla, coby s nimi udělala Lyl. "Škoda, že vám to tak dobře nedopadlo," poznamenal jsem. "Možná bychom mohli vyrazit jen mi dva? Launee si chvíli klidu zaslouží," nadhodil jsem. "Skylieth by se mohla taky připojit, pokud už se zotavila," dodal jsem ještě. Bylo mi jasné, že k Alfě je Lyl jak kus ledu. Možná by je společné vybití adrenalinu sblížilo... byla to jen marná naděje. I mě docházelo, že pokud tu Lyl něco drží Alfa to nebude. "A jak sis pokecala s Astou?"

//jezírko
"Mám dva bratry a dvě sestry. Bratry jsem dlouho neviděl a stejně tak jednu sestru. Ale druhá žije ve smečce kousek odtud, jmenuje se Lucy a určitě by ses jí moooc líbila," prohodil jsem k Heather, která se rozhodla jít se mnou. Sledoval jsem okolí a pátral po svém synovi a tom druhém floutkovi. Snad se jim nic nestalo. Cítil jsem spoustu pachů. Dokonce i slabé závany Lucy. Asi se tu musela kvůli něčemu zastavit. "Ano, když je něco jedovaté, můžeš natáhnout bačkory když to sníš... Hm... Nebo ti bude jen moc špatně," odvětil jsem dceři na její dotaz. Mou mysl však zaměstnávalo nalezení Flynna. Cítil jsem i pach Styx a nekoho dalšího, ale byla u nich Skylieth. Na to že byla v podstatě mrtvá se vzchopila nějak rychle.
"Flynne!" zakřičel jsem a doufal, že se vlče ozve. "Flynne!" Náhle jsem ho zahlédl. Byl kousek od hranic s Raysterem. Došel jsem opatrně k nim, abych nezapadl. "Nemůžete takhle bez vysvětlení utíkat! Mohli jste někde spadnout a utopit se, v močálech se nevyznáte ani jeden!" vyštěkl jsem na ně přísně a podpořil svá slova zavrčením. "Počkej až to řeknu Astě," řekl jsem Raysterovi, protože mi bylo jasné že jí se obává více než mě.

Malá Heather byla se svými dotazy opravdu roztomilá. Určitě z ní bude přemýšlivá vlčice. Chtěl jsem si s ní ještě chvíli podívat, když se vlčata bavila. Rayster se bavil s Flynnem a vypadalo to, že z nich budou kamarádi. Vlčat dál od nás poléhavala se zrzkem, který se nezapojoval moc do konverzace. Je divné, že ho víc táhne společnost Launee než kohokoliv jiného ... Nevěděl jsem v jakém vztahu k vlčici Zrzek je, ale rozhodně to nebyli partneři. Zatím... Tahle smečka byla plná divných vlků. Zavrtěl jsem hlavou a podíval se na vlčata.
Viděl jsem ty dva u zrzka, Heather a... "Kde je Flynn? A Rayster?" zeptal jsem se poplašeně, jako by tu byl někdo, kdo by mi mohl odpovědět. Zvedl jsem se na své tři zdravé a jednu chromou tlapku. " Dohlédni na ty dva," křikl jsem na Zrzka, který už je stejně hlídal víc než já. Pak jsem se podíval na Heather. " Buď tu počkej, Mojo na tebe dohledne, nebo pojď se mnou. Ale drž se mi přímo za tlapkami," řekl jsem jí přísně. Byl jsem vyděšený, protože Flynn byl ještě moc malíčky a mohl by se snadno utopit v močálech. Vyrazil jsem svým kolébavým krokem od jezera.

//Mahar

Rayster se okamžitě pustil do chytání broučků. Pravděpodobně ho to i bavilo. No Flynn a Heather nebyli nadšení. Flynn jen otravoval že je to nuda. Ale po chvilce ho to začalo bavit více než bych čekal. "Výborně Flynna jsi šikovný," pochválil hsemhi když ulovil první světlušku. Trochu mi bylo brouků líto, ale na něčem se učit museli. Budeme doufat, že tu po jejich řádění nějaké světlušky zůstanou. Heather byla mnohem více hloubavá, než její bratr. Světlušky jí nezajímaly. "Nene, neumím ovládat všechny," zasmál jsem se. "Umím ovládat zem, nechat vyrůst kytičky. Taky umím trochu magie s vodou," dodal jsem, abych jí to vysvětlil. "Každý vlk se narodí s jednou magií. Podle té magie se mu můžou ale nemusí zabarvit oči. Mojí sourozenci měli oči zelené, protože taky ovládali zem jako já. U tebe se magie projeví až budeš starší a třeba se to očka zbarví podle ní," začal jsem jí to vysvětlovat, ale nechával jsem i prostor pro její dotazy. "Učím vás teď chytat světlušky. Abyste pak mohli jít na větší lov musíte se naučit být potichu. Kdo dokáže ulovit světlušku, je připravený ulovit něco většího," řekl jsem. Chtěl jsem ještě něco dodat, ale vyrušil mě Rayster.
V tlamě měl zdechlinu ještěrky. "To není světluška mladíku. Je to ještěrka a podle toho jak to vysi v tlamě je tak týden stará," konstatoval jsem. Byla suchá a tvrdá. Jenže to už si ji vlče řvalo do krku. Chytil jsem ji rychle za ocásek a vytáhl jí vlčeti z tlamy. Vyplivl jsem mrtvou ještěrku na zem. "V pořádku? Nesmíš si hned rvát všechno do tlamy, co kdyby byla jedovatá?" vyčetl jsem mu. Bylo štěstí že ji sežral předemnou a ne někde potají, mohl by se udusit a já bych si ani nevšiml. Pohledem jsem koukal na Flynna. Ten si ovšem hrál a dováděl v pořádku. Aspoň někoho to baví. Dvě další vlčata co jsem neznal byla u mokrého zrzouna, ani jsem si nevšiml kdy spadl do jezírka. "V pořádku?" houkl jsem jeho směrem, i když mi bylo jasné že nejspíš neodpoví.

Malé vlče zvané Rayster se obávalo, že světlušky koušou. "Světlušky jsou malinkatí broučkové, kteří ve tmě svítí. A neboj nekoušou," řekl jsem klidným a chápavým hlasem. Heather a Flynn mezi tím sledovali vodní hladinu. Musel jsem potlačit smích, když malá vlčice zamířila ke mně. "To byl váš odraz. Žádní vlci tam nebyli. A moc nechoďte k okraji jezírka, nerad bych vás vytahoval mokré z vody," řekl jsem autorativně, aby si to zapamatovali. "No magie," prohodil jsem zamyšleně. "Magie je něco jako energie. Každý vlk má tuhle energii a umí ji využít pro různé kousky. Někdo umí vytvořit oheň, někdo tornádo. Někdo vám dokáže číst myšlenky a jiný změnit to jak se cítíte," snažil jsem se jí vysvětlit. "Třeba v úkrytu strejda Arcanus vytvořil přeci veverku, která tam pak nebyla, pamatujete si? To byla magie iluzí," dodal jsem ještě, abych jí to nějak přiblížil. Kousek od nás se objevil ten zrzoun a dvě další vlčata. Další? Jen jsem zavrtěl hlavou, protože se mi nelíbilo množství vlčat, které žilo v téhle smečce.
Náhle jsem zahlédl první světlušku. "A hele," řekl jsem a tlapkou ukázal na pár světlušek, které se vznášely ve vzduchu. "Tak parto. Musíte být hodně opatrní a pohybovat se potichu. Když se světluška bojí, tak zhasne a pak už ji ve tmě neuvidíte," vysvětlil jsem jim a čekal, kdy se pustí do lovu malinkatých broučků. "Kdo jich chytne nejvíc dostane korunku," řekl jsem pak a doufal, že je to přinutí k lovu. Chtěl jsem zjistit jak na tom jsou s koordinací pohybů a rychlostí.