Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sledoval jsem vlka, který se představil jako Nori. "Já jsem Sigy, těší mne," odvětil jsem s klidem v hlase, ale to už se na mne vrhnul Flynn. Byl ukecaný jako vždycky. Snažil se mi olíznout tlamu, ale byl pořád moc malinkatý, takže svým jazykem mlemíkoval do vzduchu. Trochu jsem se tedy sehnul, aby dosáhnul. Pak jsem ho sám čenichem pohladil po hlavě. Vypadalo to, že Flynn se dobře bavil. Alespoň to jsem pochopil z jeho zaníceného vyprávění. Některé věci zněly dost divně... nebezpečně. Ach ta vlčkovská představivost. Bylo mi jasné, že se nic z toho nestalo. Možná spadl do nějaké díry nebo na něj zaútočila ještěrka a on si to se svou představivostí vyšperkoval. Zastříhal jsem vesele ušima. "Je vidět, že sis pořádně užil lov i menší výlet s Wizku," prohodil jsem, abych nějak ocenil jeho vyprávění, i když jsem mu nerozuměl. "A teď plánujete další vyprávu s Norim?" zeptal jsem se vlka i malého vlčete.
Podíval jsem se na Flynna. "Já jsem se byl podívat za vaším dědou a pak jsem tu na vás čekal, až se vrátíte z lovu," řekl jsem stručně. Vynechal jsem návštěvu Smrti i návrat starého přítele, protože to nebylo pro vlče podstatné. "Tak když už jsem našel tebe a maminku, rád bych se šel ještě podívat po Heahter, zda je v pořádku, ano?" broukl jsem na Flynna a olízl mu čenich. "Buď hodný a nezlob a kdybys něco potřeboval maminka je v lese a já budu rozhodně taky někde poblíž," dodal jsem ještě. Nechtěl jsem mu tu překážet, když to vypadalo, že se dobře baví. Navíc jsem chtěl najít Heather a obával jsem se, že by mohla být zraněná nebo něco podobného, a tomu jsme Flynna nechtěl vystavovat. Kývl jsem hlavou na Noriho a Flynna a pomalu se začal vzdalovat. "Heather!" zavolal jsem, protože jsem malou vlčici nikde neviděl. Čenich mi ovšem napovídal, že je někde v okolí. "Heather!" zopakoval jsem aprocházel se lesem dál.

//Kaskády přes Vyhlídku

Odběhnout od Baghý a Kesse asi nebyl úplně nejlepší nápad. Trochu mne bodalo u srdce, že zase opouštím starého přítele, ale věděl kde mne najde a navíc to vypadalo, že si toho mají s podivně vypadající vlčicí mnoho co povídat. Až bude chtít, tak se tu zastaví, pomyslel jsem si a zavrtěl ocasem. Byl jsem po delší době doma a rád bych se do něčeho pustil. Přišel jsem si tak trochu neužitečný jako kůl v plotě. Nutně jsem potřeboval nějakou tu činnost, jinak hrozilo, že se z toho nicnedělání zblázním. Storm prohlásil, že není třeba nic důležitého. Hranice byly zabezpečeny, maso bylo taky po lovu někde ukryté a nebylo tedy potřeba dělat něco dalšího. Nejraději bych vzal vlčata na nějakou dobrodružnou výpravu. Trochu mi chybělo, že tu není parta malých pitomečků, která by potřebovala dostat do hlaviček, alespoň nějaký základ přežití. Kromě Flynna a Heather tu byla ještě jedna malá vlčice, ale tu už bych za vlče nepovažoval. Pokud jsem to tedy dobře pochopil. V Maharu bylo vlčat několik a já se nedovedl nějak rozhodnout, zda je lepší více vlčat ve smečce nebo méně. Zvedl jsem hlavu a zavyl, ne úplně dobrým hlasem. "Auiauiaui," vyrazilo mi z hrdla. Chvíli jsem čekal, zda se někdo ozve nebo ne.
Ucítil jsem synův pach, který přicházel z lesa a rozhodl jsem se za ním vydat. "Zdravím," prohodil jsem s úsměvem, když jsem uviděl Flynna a vlka, který stál vedle něj. Musel to být Nori o kterém mluvila Baghý.

Podíval jsem se na přítele. "Budu rád, pokud mi to jednou taky všechno povíš a... i to ostaní," prohodil jsem a pak se podíval na Baghý. Oni se vlastně museli potkat v Klímové smečce. Zastříhal jsem ušima. Rozhodně toho spolu zažili pravděpodobně více, než já s Kessem vůbec stihl. Baghý sice nabídla, že bych si měl s Kessem promluvit. "Nee... Já si Kesse pak najdu. Momentálně bych se asi měl vzdálit," prohodil jsem. "Stejně se musím vrátit za Lyl. Budu rád, když se pak zastavíš za mnou Kessi," dodal jsem a kývl na přítele. Doufal jsem, že tak učiní hned, jak si to všecho vyříká z Baghý. Nerad bych ho pak hledal všude možně po kraji. Kývl jsem ještě jednou na přítele a na Baghý a pak se pomalu začal škrábat zase zpátky nahoru na kaskády. Šlo mi to dost pomalu. Chromá packa mi navíc v cestě nepomáhala.
Naštěstí s noční oblohou ustál i déšť a tak mi kameny tolik neklouzaly. Nakonec jsem se nahoru dostal. Na chvilku jsem si sedl, abych si odpočinul. Nemohl jsem uvěřit tomu, že sepřítel vrátil. Naposledy jsem se koukl dolů, abych věděl, co se děje podemnou a pak jsem zmizel směrem zpátky k Borůvkové smečce.

//Borůvka přes vyhlídky

Sledoval jsem Kesse, který se nejprve mírně stáhl, ale pak vypadal celkem v pořádku. V podstatě mi ohledně svého odchodu nic moc neřekl. Asi se nechce dělit, došlo mi a tak jsem se rozhodl ho déle nevyslíchat. "Tak to jsi toho zažil určitě stejně jak hodně jako Baghý," prohodil jsem, abych trochu zatáhl do konverzace vlčici. Nezdálo se mi přijatelné, aby stála tak nějak bokem. "V podstatě ano... Od rozpadu Narvinijské smečky a tvého odchodu se toho stalo spousty, ale doufám, že si najdeš někdy čas a budeme to moci probrat," řekl jsem s klidem. Nerad bych, aby si Baghý připadala, že jí nedůvěřuji, ale nějak jsem nechtěl mluvit o svém životě před ní. Zastříhal jsem ušima a zůstal jsem poměrně potichu sedět. "Momentálně jsem členem Borůvkové smečky, jako tady madam, takže pokud bys někdy chtěl zajít na návštěvu," prohodil jsem ještě, abych nějak uzavřel svou část slov.
Žezlo proslovu převzala Baghý a Kessel, kteří se začali bavit. Moc jsem je neposlouchal a spíše se snažil dát dohromady. Zvedl jsem se ze země a začal si trochu očišťovat kožich. Zkoumal jsem i zranění, ale vypadalo to, že žádné nemám. Odlehčeně jsem si oddechl a přešlápl, abych chromou tlapku odlehčil. Bylo to lepší, když jsem dlouho postával. Když jsem na ni přenášel váhu dlouho, začala pekelně bolet.

Moje antré bylo... sigyovské. Naprosto sigyovské. Zastříhal jsem ušima a zůstával sedět na zemi. Pohledem jsme přejížděl mezi Baghý a Kesselem. Nastalo trochu trapné ticho, ale na trapné ticho já byl expert. Nadechl jsem se, ale než jsem něco řekl. Otázku, na mou osobu. "Jsem naprosto dokonale v pořádku, jenom jsem jaksi přecenil své horolezecké umění," prohodil jsem se smíchem a stoupl si. Zamyšleně jsem naklonil hlavu na stranu a Kessela si prohlížel. Pak jsem natočil hlavu na druhou stranu a znovu si ho prohlížel. Pak jsem udělala pár kroku k němu a svou hlavou ho objal (//aka krční obětí)."Jsem rád, že tě vidím," zašeptal jsem mu do ucha než jsem se odtáhl. Celou dobu jsem vrtěl ocasem ze strany na stranu a oči mi zážily, jako bych koukal přímo na Vlčíška. "Co se stalo? Kde jsi byl? Povídej, přeháněj..." vybídl jsem svého oblíbeného učitele. Pamatoval jsem si, že naposledy jsem Kessela stopoval do Narvinijské smečky. Kvůli němu jsem se do smečky přidal, ale rozpadla se a nikdo mi nebyl schopen říct proč. Možná jsem se choval netaktně, ale já měl prostě radost. Přítomnost Baghý jsem v podstatě ignoroval.

//Borůvka

Následoval jsem Baghý, která si to celkem hnala. "No páni. Vypadáš skvěle! Co se stalo?" zeptal jsem se aniž bych pozdravil, protože mi to úplně vyrazilo dech. Vypadala tak o sto let mladší! Ale do očí jsem jí to neřekl. Jen jsem se na ni lišácky usmál. "Tedy, zdravím," dodal jsem ještě a zastříhal šibalsky ušima. Baghý se začala ptát, co mne dohnalo k hnaní se za ní. "Napadlo mne, že bych se tě zeptal na magie. Byl jsem nedávno u Smrti a vyprávěla mi, že mám nadání k nějaké tajemné starodávné magii nebo něco takového. No a mne napadlo, že jsi tak st.. zkušená a zcestovalá, tak bys mohla něco vědět," prohodil jsme s nadějí v hlase. "V podstatě se mi stalo, že jsem se promítnul Lylce do hlavy. Viděl jsem a cítil to co ona... Bylo to děsivé a zvlášení," pošeptal jsem ještě. Nerad bych, aby se tohle rozneslo po kraji, než plně zjistím, co se se mnou děje. Nerad bych někomu ublížil. Jako tenkrát...
Sednul jsem si vedle Baghý a užíval si výhledu. V dešti to bylo nic moc. "Ten déšť mi tu vadí... Ale mohl bych," prohodil jsem. Zkusil jsem použít magii počasí, ale nic se nestalo. Jsem neschopný...Zvládnu někoho přizabít, ale tohle ne..."Tak nic," broukl jsem zklamaně. Odlehčil jsem chromou packu a zadíval se dolů z kaskád. Baghý se najednou zvedla a opustila náš malý plácek s docela dobrým výhledem.
"Počkej... Musím jít s tebou, aby na tebe nelilo," houkl jsem směrem k vlčici a zvedl se. Ona šla ovšem za jistým cílem, který mne stále unikal. Já a moje díra v nebi jsme si to za ní, ale štrádovali. Jestli chytne zápal plic tak mě v Borůvce zabijou. Hopkal jsem po kaskádách za Baghý. Když jsem se podíval na vlčici, zastavila se u nějakého cizince. "No to né...To né tohleto... No toto..." blekotal jsem. "KEKSÍKU!" zakřičel jsem, co mi síly stačili a rozhodl se k němu rozeběhnout. Srdce mi bušilo jako splašené. A moje neobratnost se rozhodla projevit v plné kráse. Zdravá tlapka mi uklouzla na kameni a já ztratil rovnováhu. "A..A...AAAAA," vykřiknul jsem, než jsem se zkutálel z kamenů na zem. Nakonec jsem se zastavil na zadku. Seděl jsem před Kesselem a Baghý jako malé nevymáchané vlče, které neumí poslouchat. Sice jsem si narazil záda a málem vyrazil dech, ale přesto jsem se usmíval jak sluníčko na hnoji.

Byl jsem trochu mimo. Možná to způsobilo to, že jsem použil neznámou magii. Nebo to možná bylo tím, že jsem prostě ztrácel poslední dobou pojem o sobě a o čase. Jako by se něco stalo od setkání se Smrtí a já se cítil... ne ve své kůži. Sledoval jsem vlčata a ostatní vlky, kteří se navrátili z lovu celý energičtí. Čekal bych, že budou někde pochrupávat, ale celkem to tu žilo."Lyl, půjdu...Půjdu se projít," oznámil jsem partnerce a olízl jí čenich. Probrání našich záležitostí muselo počkat, stejně jsem na to teďneměl moc energii. Myšlenky mi utíkaly všemožně. Zahlédl jsem před sebou známý kožich, i když byl trochu podivný. "Baghý?" zašeptal jsem si sám pro sebe a pak párkrát zamrkal. Přišlo mi, že blbě vidím, protože její srst zářila a šediny jako by zmizely. Rozeběhl jsem se směrem za vlčicí, protože mi něco došlo. Jestli je tu někdo starý dostatečně na to, aby věděl víc o magiích než můj táta. Pak je to Baghý. Byla přece i mimo kraj ne? Tak mohla narazit na něco co by mi pomohlo? Zastříhal jsem ušima a po třech začal klusat za vlčicí. Nemohl jsem běžet rychleji, takže jsem doufal, že se někde brzo zastaví nebo už ji nedoženu.

//Za Baghý - Kaskády

Jen jsem kývl hlavou, když se Makadi rozhodla odejít. Obrátil jsem se tedy ke Stormovi, který se rozhodl rozhovor udržovat. "Ano, to je on," pokýval jsem hlavou na jméno mého dávného přítele. Jak mi jen mohlo vypadnout? Asi už stárnu. Naslouchal jsem klidnému hlasu vlka před sebou. "Právě se od otce vracím. Má se poměrně dobře, i když ho trápí nová rodina. Dal se dohromady s Lennie, což je prý sestra naší Alfy, a navíc se jim podařilo udělat si potmoky, což asi není úplně to, co by otec na stará kolena chtěl," odvětil jsem popravdě. Neměl jsem důvod před Stormem cokoli tajit přišel mi, že není slepičí prdelka, aby běžel a hned to Blueberrymu vykdákal. Nakonec starý vlk dodal, že nic není potřeba. Jen jsem smutně pokývnul hlavou. Trochu mne mrzelo, že nemůžu smečce nějak pomoci. Kromě mých magických schopností a znalostí ohledně bylin a světa, jsem nemohl smečce přinést nic užitečného. Mrzelo mne, že za naši rodinu tu všechno odpracuje jen Lylwelin.
Zlatavka se tu objevila jako na zavolanou. Podíval jsem se na ni a pak na Storma, od kterého jsem se ještě dozvěděl, že je místní betou. Pak můj pohled zabrousil k Lylwelin a z jejího pohledu bylo jasné, že to co jsem měl jen za nějakou představu, byla vlastně realita. A pravděpodobně to nebyla moc příjemná realita. Hlasitě jsem polknul. "Nebude vadit, když se trochu vzdálíme? Rád bych s Lyl něco probral," prohodil jsem ke Stormovi a zvedl se opatrně ze sedu. Podíval jsem se na Lyl a poodešel s ní stranou. "Než začneš vyšilovat, úplně nevím co to bylo a..." chtěl jsem jí toho říct mnohem víc a na hodně věcí se vyptat, ale uviděl jsem Heather, která se k nám hnala a tak jsem tlamu zase zavřel.

Storm vypadal zmateně. Možná si mne snažil vybavit, ale nikam jsem mu nezapadal. "No... jednou jsem se tu mihnul, ale to tu ještě vládla Hotaru. Byl jsem mladý a nerozvážný a spadl jsem z Vyhlídky až na vaše území... Byl se mnou můj přítel Co..Coa..." Zavrtěl jsem hlavou, protože se mi přítelovo jméno začalo vypařovat z hlavy. Bylo to už několik let. Tenkrát jsme spolu cestovali po celém kraji a byla to zábava. Pak nás každého tlapky hnaly jinam a už jsem ho nikdy neviděl. "Můj otec je Savior a matka Siana, dříve měli Klímovou smečku, pokud si na ni pamatuješ," pokusil jsem se mu napovědět, ale zase ne moc, aby si nepřipadal, že podceňuji jeho paměť více než je zdrávo.
Blueberry něco prohodil se Stormem a pak odešel. Takže tady taky mizí vlci... Hmm snad jsem se přidali do dobré smečky... Makadi se rozhodl...a ... zůstat tu s námi. Byl to zvláštní vlk, ale nehodlal jsem jeho rozhodnutí se prezentovat jako vlčice zpochybňovat. Pravděpodobně k tomu měla důvod. "Je potřeba něco ve smečce zařídit? Rád bych byl nápomocen při lovu, ale tam bych spíše překážel," řekl jsem Stormovi, který byl pravděpodobně Gammou, ne-li Betou smečky.

Sledoval jsem vlka, který se představil jako Makadi. Zajímavé jméno. Jeho vyprávění mne trochu zaskočilo, neboť o sobě mluvil v ženském rodě. Zastříhal jsem ušima, ale snažil se nedat nic na jevo. Naklonil jsem jen stranu trochu na stranu, abych si potvrdil svou doměnku.Ale viděl jsem bimbase mezi nohama... A jo má ho, tak proč mluví jako holka?... Ježíš nekoukej na něj, teď si bude myslet, že ho očumuju jak nějaký úchylák... Ne dívej se jinam... Pohledem jsem zamířil do dálky, odkud přicházel další vlk. Ano záchrana. "A heleme se koho to sem tlapky nesou," prohodil jsem se smíchem v hlase, abych zamaskoval trapnost celé téhle situace. "Ano býval jsem členem Maharské smečky, společně s Lylwelin a synem Flynnem a dcerkou Heather," potvrdil jsem slova Makadiho. "Močály jsme ovšem byli nuceni opustit, protože to tam nebylo bezpečné," dodal jsem trochu smutněji. To už k nám ovšem dokráčel zmíněný vlk. Podíval jsem se na něj. Podle všeho to musel být Storm, protože jsem pochyboval, že by tu měli celý vlčí důchoďák. Táta se o něm párkrát zmínil, ale to taky bylo pár let zpátky. "Těší mne, já jsem Sigy," představil jsem se, když jsem byl dotázán. "A ty jsi?" Nechtěl jsem se pouštět do dohadování ohledně jména, protože co kdyby to náhodou nebyl Storm. Nečekaně si k nám dokráčel i sám Alfa celého lesa. Na jeho chválu jsem jen pokýval hlavou, protože to vypadalo, že má spoustu věcí k řešení. Jen jsem zůstal v sedě na zemi sledovat okolí.

Sledoval jsem Baghý, která na svůj věk vypadala odhodlaně vyrazit na cestu. Jen jsem nakrčil čenich, ale nechtěl jsem jí to rozmlouvat. "Opatruj se," houkl jsem jenom za vlčicí a sledoval její věkem sešlé tělo, jak se mi vzadluje z dohledu. Zívnutí se mi vydralo z tlamy aniž bych se snažil ho nějak zastavit. Opatrně jsem si položil hlavu na tlapky a usnul jsem. Neměl jsem moc energie a trochu spánku mi ji mohla vrátit. Navíc po vzbuzení jsem se měl na co těšit. Jídlo bylo přeci jen v dosahu.

Spánek to byl poměrně klidný a tvrdý. Nic se mi nezdálo. Vzbudil jsem se a hned se pustil do jídla, abych se nějak vrátil do normálního pohodového stavu. Pořád mne trochu trápilo to, co se stalo, ale nechtěl jsem se tím zaobírat, než se vrátí Lylwelin. Pomalu jsem vstal a zamířil si to k úlovku, který mi Baghý tak vřele ukázala. Utrhl jsem si jen tolik masa, kolik jsem potřeboval. Trochu mne zahanbovalo, že nejsem sám schopný pořádného lovu. Kdybch neměl Lylwelin asi bych zbytek svého života strávil na rybí nebo koroptví dietě. Sice to nebylo špatné, ale já měl radši vysokou. Maso už bylo trochu studené, ale mě to nevadilo. Hlad byl hlad. Zakousl jsem se do masa a přežvykoval každé sousto. Nakonec jsem si i sednul, abych se tolik nenamáhal. Pořád jsem se necítil stoprocentně fit. Když jsem dojedl, cítil jsem se lépe. Možná to bylo mým zmatením nebo jsem si jen moc vychutnával jídlo, ale nezaslechl jsem vůbec nikoho přicházet. "Och zdravím," prohodil jsem k vlkovi, který se tu najednou zjevil. "Jmenuju se Sigy. Vracíš se taky z lovu jako Baghý? A odkud se tu bereš?" zeptal jsem se s úsměvem, abych se dobře uvedl.

BODŮ CELKEM: 91
SMĚNA: 91x2 oblázky (91 bodů)
CELKEM: 182 oblázků

-> PŘIDÁNO

Snažil jsem se naslouchat Baghý. Opět jsem přicházel k sobě, jak jsem ji následoval. Bylo mi už celkem lépe, i když jsem stále netušil, co to bylo za magický tentononc. Opatrně jsem s ito vykračoval za Baghý, abych díky své neobratnosti náhodou nezahučel někam kdo ví kam. Baghý šla naštěstí opravdu hodně pomalu, takže jsem se nemusel obávat, že ji nějak extra zdržuji. Dovedla mne až k samotnému úkrytu. Mluvila o nějakém Norim, což byl další člen smečky. Pak mi ukázala jak se dostat k úrkytu a kde je potrava. Vypadalo to, že se loučí a opravdu tomu tak bylo. "Proč vyrážíš za Životem, pokud to není tajné?" zeptal jsem se a položil se na zem těsně vedle úkrytu. Nechtěl jsem jít dovnitř, pokud se Lyl a vlčata měla co nevidět vrátit. Navíc pokud uvnitř někdo spal, asi bych ho svým příchodem jenom probudil a já neměl v plánu dělat si tu nepřátele. "Nemyslím si, že je dobrý nápad, aby jsi tam chodila sama. Možná by tě tam doprovodil někdo z lovců, až se vrátí," navrhl jsem jí. Netušil jsem jak je na tom s tím vlkem, který spal uvnitř jeskyně.

Vlčice se představila a mě se to začalo v mozku spojovat. "A... Ano," omluvil jsem se jí, protože jsem netušil, jak na to jinak zareagovat. Byl jsem trochu mimo. Vyčerpaný a zmatený. Už jsem se ale začínal dávat dohromady. Zastříhal jsem ušima a opatrně si tedy sedl. Zvedání nebylo nic příjemného, protože se mi celkově točila hlava. Baghý se nelíbilo, že jí vykám. Jen jsem na to kývnul hlavou. "Omlouvám se, jsem trochu zmatený," podotkl jsem s trochu roztřeseným hlasem. Zhluboka jsem se nadechl a snažil jsem se uklidnit. Po chvilce se mi smysli začali vracet. Uklidnila mne, že zbytek smečky už by se měl vracet. Jen jsem pokýval hlavou a usmál se. Byl jsem rád, že slyším dobré zprávy. Lov dopadl dobře a rodinka se vrací domů. Podíval jsem se na Baghý, která se mi snažila nabídnout pomoc. "To by bylo fajn, v úkrytu jsem ještě nebyl. Jen musíme jít celkem pomalu," řekl jsem s klidem a pomalu se zvedl. Byl jsem utahaný a moje tlapka byla chromá. Snažil jsem se poskakovat vedle Baghý a nechal jsem se vést.

Úplně jsem ztratil vědomí. Vypadl jsem. Nějak jsem nevnímal. Moje tělo prostě zmizelo a já se propadl do temné hloubky. Usnul jsem. Nebylo to nic příjemného, ale nemohl jsem to ovládat. Z temnoty mne až přivolal něčí hlas. Nevěděl jsem, jak dlouho jsem spal. Zastříhal jsem ušima a malátně otevřel oči. "Zdravím?" pozdravil jsem vlčici, ale můj hlas zněl nejistě. Netušil jsem, co se mi stalo ani proč. Byl jsem zpátky ve svém těle, ale bylo to velmi zvláštní. "Ehm... Jo. Jo. To jsem já, Sigy," potvrdil jsem vlčici a pomalu se zvedl do sedu. Vypadala celkem staře, ale to jsem jí nemohl vpálit to obličeje. "Rád vás poznávám... madam," nechal jsem větu létat vzduchem. Vlčice se nepředstavila a já ji nehodlal nutit, pokud tak nehodlala učinit sama. Pomalu jsem se posadil, abych nevypadal jako úplná hrouda. Pořád jsem se necítil dobře. "Vracíte se z lovu? Podařilo se?" zeptal jsem se.