Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Než jsem stihl Heather odpovědět blížila se k nám černá vlčice. (//teda na to, že je Gee vlastně sestřenka to není moc milé přivítání) Prohlížel jsem si ji. Přišla mi povědomá, ale jméno jsem si nevybavoval. Její pach mi přišel povědomý. "Zdravím. Víme že jsem na pzemí Asgaarské smečky, proto čekáme na hranicích," sdělil jsem vlčici. Tak nějak jsem nepotřeboval, aby si myslela, že nás musí hlídat jako nějaké tuláky. "Jsem Sigy, syn Saviora a Siany, jdeme navětívit mou sestru Lucy a strýce Arcanuse, takže není nutné, aby si nás tu hlídala. Hádám, že před zimou máte hodně povinností a zařizování," sdělil jsem jí stručně, co nás sem přivádí a že ji nehodláme zdržovat od její práce. Nebylo třeba, aby na nás někdo dohlížel. Za prvé jsem opravdu nechtěl někoho ze smečky zdrčovat od práce a za druhé jsem nechtěl, aby hovor s Heather skončil, což musel když nás vlčice poslouchala. Tiše jsem čekal, zda se vlčice rozhodne odejít nebo nás bude, i přes přímé upozornění, že nemusí, hlídat. Bylo by fajn kdyby rovnou přišla Lucy nebo strýc, ale asi nemůžu pokaždé čekat všechno.

Heather byla plná otázek. Jedna otázka navazovala na druhou. "V Maharských močálech byla povodeň ještě než jsi se ty narodila. Snažil jsem se najít tvoji maminku, ale nedařilo se mi to, protože se snažila zachránit vlčata ze smečky. Roztátý sníh zaplavil celé močál a mě omráčila jedna plující kláda, když jsem se snažil dostat od vody daleko," vysvětlil jsem Heather. "Spadl jsem do vody a několikrát sebou praštil do všeho možného, než jsem ztratil vědomí. Když jsem se probral, měl jsem tlapku ohnutou," dořekl jsem, aby měla ucelené informace. Heather působila zvláštně. Chce abych uměla lovit proto, že sám nemůže? Zaslechl jsem v hlavě její myšlenku. Chtěl jsem k tomu něco říct, ale musel jsem navázat tak, aby nepoznala, že jsem se jí hrabal v hlavě. "No a od té doby nemůžu běhat a lovit. Proto je důležité, aby ses naučila lovit sama, když já nemůžu a maminka vám taky nebude maso lovit pořád. Navíc je dobré se umět sám zaopatřit a najít si potravu. Budeš se cítit víc soběstačně a budeš moct vyrazit na delší procházky a až budeeš starší budeš moct chodit sama po celém kraji a prozkoumávat svět, aniž bys měla hlad," shrnul jsem ve zkratce, proč bylo výhodné, aby uměla lovit.
Posíval jsem se na Heather, které se moje žádost evidentně dotkla. "Ale já to nemyslel zle. Jsi silná a já to vím, ale nemohl bych se pořádně bránit, kdybych se musel bát, že jsi v nebeupečí ano? Teď jsi pořád malé vlče a můžeš využít svých rychlých nožiček a doběhnout pro pomoc, ale nemůžeš se přece postavit medvědovi nebo komukoliv jinému, to snad sama víš," řekl jsem jí s klidem. Nechtěl jsem ji rozrušit.

Sledoval jsem Heather, protože to nevypadalo, že by se k nám někdo hnal. Sedl jsem si na zem a čekal, na co se malá zvědavá vlčice začne vyptávat. "Arcanus ovládá léčivou magii a pokoušel se mi pomoci, ale nebylo to úplně funkční. Díky němu mohu tlapkou alespoň trochu manipulovat, ale stojí mě to hodně sil," vysvětlil jsem jí s klidem. Nechtěl jsem ji vyděsit nebo cokoli jiného. Nechtěl jsem, aby si myslela, že mít zranění, které je permanentní je nějaká špatná věc. Samozřejmě to špatná věc byla, ale to jsem jí říkat nechtěl. Nemůže se přece obávat, že když se nám na území objeví medvěd nebo podobné nebezpečí, že bych to nemusel zvládnout... Není třeba tím zatěžovat její hlavičku. Zaslechl jsem útržky jejích myšlenek, protože se zdálo, že její vlastní emoce jsou silné. Její myšlenky tak byly dotěrné a prolétaly kolem mojí vlastní mysli. Nedalo se zabránit tomu, abych je neslyšel, ale mohl jsem zabránit tomu, abych na ně reagoval. Nehodlal jsem ji prozrazovat, že pravděpodobně mám magii, kterou neovládám. Bylo pravdou, že kromě magie země jsem neovládal žádnou ze svých magií. Vodou jsem málem utopil Lylwelin. Počasí zapříčinilo málem zabití otravné vlčice. A nedávný dátek od Smrti se jednou přihlásil o slovo, což nebylo nic příjemného.
Heather se snažila být chápavá, jak jen to u vlčete jde. Skrčil jsem k ní hlavu a mírně ji "objal" krkem. "Protože nemůžu pořádně lovit a asi bych se neubránil v silovém boji," odvětil jsem jí popravdě. Nechtěl jsem ji děsit, ale ani jí matlat med kolem tlamy. Nikdo se k nám neblížil a já neviděl důvod proč nepokračovat v konverzaci. "Nerad bych vás nějak ohrozil víš. Takže pokud by někde bylo nějaké nebezpečí chci, aby ses otočila a utíkala co nejrychleji pryč, bez ohledu na to kde budu já, ano? Slíbíš mi to?"

//Mahtae sever

Vešel jsem pomalým krokem do lesa. Heather se začala zajímat o mou tlapku, která rozhodně nevypadala normálně. Byla protočená k tělu, takže jsem se při chůzi opíral o její vnější část, čímž moje chůze působila kolébavě. Když jsem tlapku zvednul bylo jasně vidět, že s ní nemůžu pořádně pohybovat, protože se vždycky stočila tam, kam ji táhla její vlastní váha. "Pravděpodobně ji takhle budu mít už na vždycky... jo, asi ano," řekl jsem po chvilce rozmýšlení. Nějak jsem nevěděl, jestli se to může zlepšit. Strejda Arcanus mi vrátil, ale spoň trochu pohyblivosti do celé nohy, ale packa zůstávala stále stejná. Když jsem se soustředil pohl jsem s ní o centimetr nějakým směrem, ale stálo to hodně úsilí. "Ale maminka a smečka se o vás dokážou určitě postarat, nemusíš se bát," dodal jsem ještě, protože jsem se domníval, že se Heather bojí hlavně o vlastní bezpečnost. S tlapkou jsem nemohl rychle běhat ani jsem nemohl pořádně bojovat nebo lovit vysokou. Jako vlk jsem byl nepoužitelný. Mohl jsem nabídnout jen svoje magie a znalosti.
Dcerka mi připoměla, že jsem jí o Lucy už jednou vykládal. Možné to bylo. "Lucy je hodně energická a taky rozlítaná, tak se případně nelekni, kdyby byla trochu moc hrr," prohodil jsem s úsměvem. Zvedl jsem hlavu k obloze a oznámil jsem svůj příchod. "Auuuuiuiuuuiu," nesl se nepříjemný zvuk lesem.

//VG

Zaslechl jsem v dálce hlas Baghý. Pochopil jsem, že malou vlčici našla, takže jsem v klidu pokračoval v cestě k řece. Heather prohlásila, že by nejraději navštívila všechny. "Tak půjdeme nejprve za Lucy, to je tvoje teta... A taky je tam Arcanus a ten by tě taky určitě rád viděl... A pak můžeme vyrazit do hor za dědou, co ty na to?" navrhl jsem jí plán naší cesty. Šel jsem pomalým krokem a doufal jsem, že v Asgaarském lese nebude naše malá návštěva nikomu vadit. Zastříhal jsem ušima a rozhlédl se, ale v okolí nikdo nebyl. Cítil jsem tu Storma, ale asi se vypařil zpátky do Borůvkového lesa.
Pohlédl jsem na Heather, která byla mnohem rychlejší než já. "Budeme na území cizí smečky, tak se hlavně musíš chovat slušně a neodbíhej nikam ode mě ano?" řekl jsem varovně, protože jsem se trochu obával toho, co by udělala Arcanusova partnerka, kdyby zahlédla cizí vlče ve svém lese. Asi by to nebylo nic příjemného. Nakrčil jsem čenich a pomalu došel k hranici lesa. "Připravená?" zeptal jsem se sladce a pak vyrazil do Asgaarského hvozdu víc do centra hranic.

//Asgaarský hvozd

Heather byla nadšena s představy výletu, ale Elora moc ne. "Hmm... Nemůžeme tě tu nechat samotnou," prohodil jsem zamyšleně, ale pak jsem dostal dokonalý nápad. Stále jsem cítil Baghý a Kesse. Zvedl jsem hlavu k obloze a nemelodicky, kuckavě jsem zavyl. "Auuijiuiujuiiuauu," znělo to příšerně, ale účel to muselo splnit. "Nedaleko odtud je členka smečky, měla by na moje zavolání přiběhnout. Řekneš jí, že jsem tě sem přivedl já a že hledáš úkryt. Jmenuje se Baghý," řekl jsem k Eloře. Byla tak blízko hranice, že jsem se neobával ji tu nechat... nebo alespoň ne tolik. Baghý byla kousek, smečka byla kousek.
Obrátil jsem se na Heather. "Tak pojď beruško," řekl jsem s klidem a pomalu vyrazil pryč od menšího vlčete. Nechtěl jsem ji tam nechávat, ale na druhou stranu jsem slíbil Heather výlet a úplně jsem to nechtěl zazdít. "Chtěla bys jít navštívit svou tetu? Nebo dědu?" zeptal jsem se jí s úmyslem konečně představit alespoň jedno z vlčat rodině. Bylo mi jasné, že Heather nebude asi úplně hrr do seznamování, ale cestou k jednomu i druhému jsme mohli prozkumat různá místa. Navíc bych se rád stavil v útočišti.

//Mahtae sever

//Poprosím 30 drahokamů a 30 oblázků, děkuji

Přidáno

Ty dvě se začaly bavit a já byl rád, že má Heather alespoň někoho s kým si může popovídat. Flynn nebyl úplně nejchytřejší a já se obával, že dcerka trochu zakrní, když bude jen v přítomnosti syna. Nechal jsem tedy být obě dvě, ať si povídají a všechno si vysvětlí. I když se mi Heather zdála netaktní nechtěl jsem ji už dál nabádat ke slušnějšímu chování. Stejně to vypadalo, že ani jedna nechápou moje protesty vůči dceřině slovníku a vyjadřování. "Takže nemáš kam by ses mohla vrátit?" zeptal jsem se a podíval se na menší vlče. Bylo zajímavé, že ji rodič nechal běžet samotnou a že se dostala sama až do srdce Gall. Měla štěstí. Začal jsem přemýšelt nad tím, co dál. Mohli bychom jí vzít do smečky, ale neměl jsem právo rozhodvoat o tom, zda jí bude dovoleno zůstat. "Mohli bychom tě vzít k nám do smečky a naše Alfa rozhodne, co s tebou bude dál," řekl jsem nakonec rozhodným hlasem.
V dálce jsem cítil Baghý a Kesse. Nechtěl jsem je rušit a navíc jsem se chtěl věnovat dcerce. Pomalu jsem se zvedl a došel jsem až k hranici Borůvkového lesa. "Naše smečka je přímo v tomhle lese, stačí když se podíváš kolem a určitě najdeš Alfu nebo naši pečovatelku Wizku," prohodil jsem. "Já slíbil Heather, že ji vezmu na výlet a nerad porušuju sliby, takže buď můžeš jít do lesa teď sama, nebo s námi... Nebo půjdeme s ní Heather? Rozhodnutí nechám na vás princezny," řekl jsem a zůstal jsem stát na třech. Pochroumanou tlapku jsem zvedl do vzduchu.

//Nechám vás rozhodnout, zda půjdete do Borůvky nebo ne :) Osobně tam nechci, je to tam nějak narvané +nechci blechy :D

//VVJ - Jsme daleko od Kesse a Baghý, můžete nás cítit, ale asi nás neuvidíte

Nesl jsem jedno vlče a sledoval druhé, jak hopká kolem. Vlče v mé tlamě se vyjádřilo, že maminka umřela. Na chvíli jsem se zastavil. Aby to nevypadalo trapně, položil jsem vlče na zem. "Tady jsme dostatečně daleko, abys mohla ťapkat sama," řekl jsem a sedl si na zem. Chromou tlapku jsem si podivně pokroutil před tělem, abych jí trochu protáhnul. Nebyla zvyklá na rychlejší poloběh a navíc ne na další zátěž. "To s tvou maminkou mě mrzí, tak můžeme zkusit najít alespoň tatínka, co ty na to?" navrhl jsem jí konejšivým hlasem, protože jsem se obával, že začne brzo řvát nebo tak něco, když jsem se jí tak dotknul. A nerad bych dostal zase od někoho přes čumák a urážky, že se starám o vlče, které někdo někde zapoměl.
Pohlédl jsem na Heather, která mluvila cestou o natažení bačkor. "Heather, zlato, tohle neříkáme. Pokud někdo zemřel, řekneme upřímnou soustrast ano?" pokáral jsem mírně dcerku, ale hned na to jsem ji láskyplně olízl tvářičku. Měl jsem jí rád. Flynn byl do všeho tak moc hrr a podobal se povahově Lyl. Heather byla více podobná mě, nebo jsem si to možná tak moc přál, že se mi to jenom zdálo. Po chvilce jsem se otočil zpět na Eloru. "Navrhuji menší přestávku, ty mi povíš kam tatínek šel, když tě tu nechal a mezitím si odpočineme, co vy dvě na to?"

//Ashy počkala jsem týden, jak to má být, takže se od tebe odpojujeme :) Potřebujeme Eloru dostat k nám do smečky :)

"To nevíme beruško, ale radši si budeme udržovat odstup jo," pošeptal jsem Heather, aby mě ani vlče, ani plazící se vlčice neslyšely. Vlče se představilo jako Elora a vypadalo dost vyděšeně. Vlčice podle všeho její matkou nebyla, což vlče i potvrdilo. Přejel jsem pohledem z Elory na vlčici, která pořád ležela u mých tlapek. "Hele myslím si, že tulačka se o vlče nedokáže správně postarat, takže já si Eloru vezmu a odnesu ji k nám do smečky, tam bude mít spoustu jídla a spoustu kamarádů," snažil jsem se mírně přemluvit vlčici, že je v nejlepším zájmu malého vlčete jít se mnou a mou dcerkou. Heather byla hodná a já se na ni usmál, když dodala k Eloře pár povzbudivých slov, aby ji přemluvila.
Tahle situace byla dost patová a tak jsem se musel rozhodnout rychle. "Eloro, já tě teď vezmu k nám jo? A pak najdeme maminku," řekl jsem a natáhl se po vlčeti, které jsem uchopil za kůži na krku. Zvedl jsem ji ze země a doufal, že to zvládnu. Vzal bych si Heather na záda, ale moje chromá tlapka by mi neumožňovala jít rychle s vlčaty v zubech a na zádech. Zvolil jsem proto variantu, že mladší vlče, Eloru, ponesu a Heather, která byla starší a zkušenější poběží se mnou. "Fdeme," zabručel jsem a rozhodl jsem se opustit okolí jezera.

//Východní Galtavar

Sledoval jsem Heather, která byla trochu vystrašená, protože jsem na ni použil magii. Kroužek světla nad naší hlavou se zmenšoval a zmenšoval, až naprosto zmizel. Na můj kožich a na kožich Heater dopadal déšť. Sledoval jsem vlče před sebou, které nebylo vůbec nadšené touhle celou situací. Vlčice ho spíše děsila, než uklidňovala. Vlčice si najednou lehla na zem a začala se plazit směrem ke mně a Heather. Mírně jsem dcerku odsunul tlapkou dozadu. "Nemyslím si, že by s tebou tady princezna chtěla jít," broukl jsem k vlčici, která leč se snažila olíznout mé packy, byla neúspěšná. Přešlípl jsem a tím jsem unikl jejímu olíznutí. Musel jsem se soustředit, protože chromá tlapka neumožňovala moc pohodlných možností přešlápnutí. "Princezno, pokud s touhle vlčicí nechceš jít můžeš jít s námi, máme nedaleko smečku. Odpočineš si a najíž se a pak se podíváme po tvé mamince, co říkáš?" navrhl jsem s pohledem upřeným na malé vlčátko. "Já jsem Sigy a tohle je moje dcera Heather, určitě ti velice ráda ukáže náš malý les," prohodil jsem ještě, abych ji přiměl se představit taky, ale zase jsem ji nechtěl nutit. Jediné, co jsem chtěl byla chvíle klidu s dcerou. No byla mi odepřena.
Pohlédl jsem na vlčici na zemi, která kňučela a brečela. "Tohle očividně není tvoje vlčátko, ale v močálech byla smečka, která byla plná vlčat bez rodičů, tak možná nalezneš svoje vlče tam," navrhl jsem vlčici. Chtěl jsem ji uklidnit a zažehnat možné problémy. Pokud bych musel, použil bych magii, abych ji udržel na místě a mi se zvládli dostat do Borůvkového lesa. Nechával jsem si to jako poslední možné řešení.

//Borůvkový les přes VG

Šel jsem poměrně pomalu, aby Heather měla šanci mě stíhat. Nechtěl jsem, aby se ztratila. Na druhou stranu já nebyl rychlý chodec, neměl jsem nikdy kam spěchat. I když mi chromá tlapka vadila v běhu, v chůzi naštěstí ne, takže bych mohl jít celkem rychle, kdybch chtěl... Ale já nechtěl. Došel jsem až k jezeru, jenomže tu pršelo stejně jako všude jinde. Ach ty přeháňky. "Něco zkusíme jo?" broukl jsem na Heather. Mraky se nad námi roztrhly a přestalo na nás pršet. Sluneční paprsky se dostaly až k nám. Náš malinkatý kousek ráje. Celkově šlo v podstatě o kostrbatý kruh o poloměru tři metry kolem mě. Heather i já jsme tedy byly celkem v bezpečí před nepříjemným deštěm.
Ve vzduchu vyselo několik pachů. Viděl jsem vlčici a vlče(//Elora a Ayshi), které nevypadalo úplně šťastně. "Děje se něco?" prohodil jsem směrem k vlčeti (//Elora) a pomalu udělal krok k ní. Pořád jsem si udržoval odstup několika metrů a mrkl jsem na Heather. Potřeboval jsem ji nějak upozornit, aby se schovala. Soustředil jsem se. Heather stoupni si za mě. Ozvalo se mé dceři v hlavě a já doufal, že nezačne jančit a poslechne. Kruh našeho světla se zmenšil, jak jsem použil další magii. Ubralo mi to celkem dost energie a počasí jsem ještě dobře neovládal, stejně jako myšlenky. Něco mi na té scéně nesedělo. Možná to byla matka s dcerou, ale vlče vypadalo dost zuboženě, takže se matka, ať to byla tato či jiná vlčice, nestarala. Jenom jsem tam stál a čekal, co se bude dít.

Šťouchl jsem čenichem do Heather, která se tvářila, jako že jsem naprosto tupý. "Jsi chytrá a šikovná," řekl jsem v odpovědi na její vysvětlení ohledně listí. Sledoval jsem malou vlčici, která se snažila nevypadat, že ji moje dotazy přijdou divné, ale mě bylo jasné, že jí divné přijdou. "To je sice pravda, že máš teď maminku a smčku, ale jednou tu maminka nebude, aby ti něco dobrého ulovila a smečka se o tebe nemůže starat pořád," snažil jsem se jí nějak elegantně vysvětlit. "A třeba tě to tady přestane bavit a budeš chtít najít nějaký nový domov, kde se usadíš. Nebo možná najdeš v jiné smečce přátele a budeš chtít žít s nimi," řekl jsem na vysvětlenou, proč by mohla chtít opustit Borůvkový les. Byla to vyhlídka hodně do budoucna, ale bylo mi jasné, že jednou k tomu dojít může a bylo lepší ji připravovat předem. "A na borůvkách, malinách nebo jahodách bys nepřežila dlouho," poučil jsem ji. Nechtěl jsem být pesimista, ale bylo mi jasné, že jakmile uhodí puberta bude vlčice požadovat za potravu i něco jiného než borůvky, aby utišila svůj hlad, který bude následovat její vývoj.
Podíval jsem se kousek od nás a uviděl vlče. (//Tati) Nevypadalo, že se s námi chce pouštět do řeči a já ji nehodlal nutit, takže jsem se na vlče v dálce usmál a pokýval hlavou. Pokud bude chtít, může se k nám přidat. "Tak pojď Heather, půjdeme se podívat k jezeru," nadhodil jsem a pak jsem se rozešel směrem ke galtavatu.

//VVJ přes VG

Naslouchal jsem pozorování, které Heather učinila. "To jsou zajímavé poznatky. A proč myslíš, že ty se stejnou barvou padají z různých stromů? Nemůže to být způsobeno něčím jiným, že leží pod jedním stromem na hromádce různé listy?" poňoukal jsem jí, aby nad svou odpovědí trochu popřemýšlela, ale zase jsem ji nechtěl dlouho zatěžovat hlavinku. Mysl se má trénovat, ale v rozumné míře. Zastříhal jsem ušima a usmál se na malou vlčí slečnu.
Heather se rozpovídala o tom, že viděla lov smečky. Pokýval jsem na to hlavou. Její další odpověď se mi už ovšem nezamlouvala. Nechtěl jsem na ni být zlý, takže jsem jen neznatelně nakrčil čenich. Když domluvila nechal jsem si chvíli, než jsem se pustil do vlastního mluvení. "Je pravda, že maminka i bratr lovit umí,"i když u Flynna celkem pochybuju,"ale to neznamená, že by ses to neměla taky naučit. Vem si třeba mě, kdybych neměl maminku a smečku, už bych určitě umřel hlady, protože si sám skoro nic neulovím. A ty přece nechceš dopadnout stejně ne? Co když budeš chtít jít objevovat tenhle kraj nebo si půjdeš hledat jinou smečku? Co potom budeš cestou jíst, když nebudeš umět lovit?" zeptal jsem se jí zvědavě. Nehodlal jsem ji do učení nutit, chtěl jsem, aby si sama přišla na to, že jí lov může být v budoucnu prospěšný. Jenom jsem tam tak seděl a čekal, co malé vlčici vytane na mysl a co mi potom sdělí.

Uviděl jsem Heather, která se ke mně rozťapkala. Po třech jsem k ní popošel a pak ji pohladil čenichem po hlavičce. Byl jsem rád, že je v pořádku. Jen je trochu více zamyšlená, než ostatní vlčata. Líbilo se mi, že více působí jako myslitel. Většina vlčat tady byla celá hrrr do dobrodružství. Žádné vlče nebylo dostatečně trpělivé nebo vnímavé, aby dokázalo prozkoumávat svět i v té tajemnější podobě. "A co jsi na listí vyzkoumala?" zeptal jsem se dcerky a mírně se od ní odtáhnul, abych se na ni mohl podívat. Byla pořád malá, ale už i na ní jsem pozoroval, že začíná růst. Za chvilku to bude už velká slečna. Měla by se začít učit lovit. Flynn se to asi naučil od Baghý nebo Wizku, ale Heather... "Učil tě někdo už lovit Heather? Nebo ještě ne?" zeptal jsem se dcerky a usmál se na ni.
V koutku duše mne stále mrzelo, že jsem přišel o funkci, když jsme se rozhodli opustit Maharské močály. Ale měli jsme důvody, proč jsme se tak rozhodli, a tyto důvody překonali i naše postavení nebo funkce. Bylo těžké opustit domov, ale nikdo nemůže zůstávat v domově, který se den ode dne zmenšuje a zmenšuje. Nerad bych se díval jak Heather nebo Flynn skončí ve chřtánech ničivého soukolí náhodných nehod, které se v močálech děly. Nebo aby se Lylka musela postavit Skyl, která nedokázala dostatečně hájit své postavení. Zavrtěl jsem hlavou a usmál se na Heather.