Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Seděl jsem v uctivé vzdálenosti od nich. Nechtěl jsem náhodou způsobit nepříjemnosti někomu, kdo má rád svůj osobní prostor. Navíc vzbudit se s cizím čumákem v obličeji, není nic příjemného. Podíval jsem se na Storma, který se probudil. Netušil jsem, že spí. V té vzdálenosti a tmě to nešlo vidět. Omluvně jsem se na něj usmál. "Omlouvám se za vzbuzení, myslel jsem si, že jsi vzhůru," prohodil jsem šeptem, abych náhodou nevzbudil malou, která spokojeně oddechovala. Storm mě ještě informoval, že mají blechy a mám se držet dál. Doufal jsem že vzdálenost půlky úkrytu bude dostačující. "Děkuji za informace," dodal jsem s pokývnutím. Pravděpodobně blechy stejně chytnu, když tu řádí, ale nerad bych je chytal hned. Dokud to půjde, budu se jim snažit vyhnout.
Sledoval jsem rozespalého vlka, který byl přede mnou. "Jak se vlastně vůbec daří? Byl jsem s Heather u Velkého Vlčího jezera a poslal jsem sem jedno malé vlče, které se nějaká pomatená vlčice snažila odnést," řekl jsem s úsměvem. "A pak jsem se zastavil v Asgaarském hvozdu, takže se chci jenom optat, zda tu bylo všechno v pořádku," dodal jsem ještě na vysvětlenou.

//Les

Pachy mne zavedly k cestičce, kterou tu vytlapkaly mnohé tlapky. Uviděl jsem tři různé vchody do jeskyní. Předpokládám, že nahoře bude Alfa... pak asi vyšší postavení a pak asi my zbytek, pomyslel jsem si. Bylo to podivné řešení. Když chtěl někdo mluvit s Alfou měl zůstat stát venku a do jeskyně křičet, nebo jak? Zavrtěl jsem hlavou a vešel do jeskyně, která byla položena přímo u cestičky.
Vnitřek jeskyně byl plný prohlubní, které pravděpodobně sloužily ke spánku. V některých byly kožešiny v jiných ne. Nějak jsem netušil, zda je tu nějaké pořadí a každý má svou díru nebo je to všem fuk. Rozhlédl jsem se po prostoru a uviděl jsem Storma a malé vlče. Vlče bylo stulené v klubíčku a oddechovalo. Pravděpodobně vytuhlo přes noc a Storm tu s ní zůstal. Kdyby do jeskyně nepronikalo trochu světla z venku, asi bych ani jednoho z nich neviděl. Prohlubně a jejich kožichy jim nabízeli dokonalou skrýš. Pomalu jsem došel ke dvojici a sedl si na zem, který byla v tomto místě rovná. "Dobré ráno," zašeptal jsem. "Neruším?" doptal jsem se ještě, abych náhodou nepřekážel, pokud chtěl Storm usnout nebo jen odpočívat. Mluvil jsem velice potichu, abych vlče nevzbudil.
Sice bych nerad byl na obtíž, ale rozhodně jsem nechtěl odcházet pryč. Nechtěl jsem se vracet do zimy venku. Tady bylo aspoň tepleji a bezvětří. Od země to ovšem táhlo. Trochu jsem si zaexperimentoval a pod zadkem mi vyrostl mech, který udělal malé kolečko, které mi izolovalo zádel od studené hlíny.

Sledoval jsem Kayu, která prohlásila, že o nikom ze smečky netuší. Museli se přesunout do nějaké jiné smečky, ale která by v zimě přijala nová vlčata. Asgaar to rozhodně nebyl, do hor BY Launee mrňata nebrala... Možná do té smečky na jihu? Přemýšlel jsem nad tím, kam se přátelé mohli podít. "Pravděpodobně šli hledat novou smečku, před zimou je to logické," prohlásil jsem klidně. Bylo zajímavé, že se Kaya vůbec nezajímala o cestu svých spolusmečkovníků. Sice tam byla krátce, ale i tak to přecházela nějak jednodušše. Její řeči o Borůvce následovalo krátké rozloučení, když se rozhodla, že půjde pryč. Než jsem stihl cokoli dodat už byla pryč. Je divné, že je spíš takovou procházejícíc vlčicí. Nezajímá se moc o členy smečky, kterou opustila... Bude se vůbec zajímat o nás? Zastříhal jsem ušima a sledoval ji jak odchází.
Pořád jsem ležel na zemi, ale nebylo to nic pohodlného. Pomalu jsem se tedy zvedl a oprášil ze sebe všechen sníh. Pomalým krokem jsem se vydal směrem k místu, kde měl být údajně úkryt. Jako vždy jsem hleda nejen jeskyni, ale i noru. Nikdo nespecifikoval, jaký úkryt tady vlci mají. Následoval jsem svůj čenich, který mě směřoval k silnému pachu smečky, až jsem našel vchod do úkrytu.

//Úkryt

Sledoval jsem vlčici, kterou pravděpodobně přilákalo moje vytí. Nechápal jsem ovšem, co na něm ostatním vadí. V mých vlastních uších totiž znělo naprosto normálně. Nechal jsem její poznámky proto být a spíše se věnoval záležitosti z Maharu. "Věděl jsem, že ta smečka nevydrží dlouho," řekl jsem s klidem. Nevěděl jsem o úplném rozpadu močálů, ale byl jsem si vědom toho, že smečka do zimi nevydrží. Ne s tím jak jí Skyl vedla. Tak nějak jsem ovšem předpokládal, že smečku převzala Launee, která byla už v té době velkým pojítkem smečky. Trochu mě proto zaskočilo, že se všichni někam vypařili. "Takže asi netušíš kam šli?" zeptal jsem se jí zvědavě. Rád bych Launee navštívil a všechno jí vysvětlil, ale jelikož jsem netušil, kde se nachází, byl to trochu problém.
Vlčice se představila jako Kaya. Doufal jsem, že si její jméno zapamatuji, ale já měl s jmény vždycky problém. "Jsem rád, že sis nakonec našla tuhle smečku. Borůvka je celkem stabilní a dlouhodbá," řekl jsem s úsměvem. Existovala přeci jen už v době, kdy jsem se sám narodil. Zůstával jsem pořád ležet. Nějak se mi nechtělo zvedat, ale bylo mi jasné, že dřív nebo později budu muset zamířit do nějakého úkrytu. Počkám zda se mrňata vrátí a pak se přesunu.

//Jestli spěcháš na akci tak se trhni, dneska asi nestihnu odepsat a zítra až po 11 :)

Chtěl jsem se prospat. Trochu klidu a spánku. Postávání v Asgaaru nebylo příjemné. Jenomže spánek mi nebyl dopřán. Když mě nebudila vlčata, budili mě ostatní vlci. To byl pech. Měl jsem oči zavřené a v klidu oddechoval, když mi v podstatě do ucha zařvala vlčice. "VLČÍŠÍ!" vykřikl jsem a s trhnutím zvedl hlavu a otevřel oči. Vlčice byla jen kousek ode mě a vypadalo to, že je nějak rozrušená. Divně si mě prohlížela, ale já jsem si nebyl jistý, co hledá. Naklonil jsem hlavu na stranu. "Proč mě provlčíše budíš?" zeptal jsem se rozmrzele. Nebyl jsem naštvaný, spíš mě rozhodilo, že mě vzbudil ten její jekot. Co jí sakra je? Zavrtěl jsem hlavou a zastříhal ušima. Nebyl jsem úplně odhodlaný kvůli ní vstávát.
Prohlédl jsem si vlčici a poznal ji. "Ty jsi ta vlčice, co přišla do Maharské smečky ne?" zeptal jsem se, abych se ujistil. "Omlouvám se pokud jsem se tenkrát choval netaktně. Chtěl jsem odtamtud vypadnout a nějak se mi nechtělo čekat až to s tebou Skyl vyřídí. Navíc jsem tě možná chtěl trochu varovat, že to není úplně dobrá smečka... Co tu vlasntě děláš?" zeptal jsem se jí s úsměvem. Všechna rozmrzelost šla pryč. "Já jsem Sigy mimochodem," dodal jsem ještě, abych se jí představil a trochu ji přiměl taky k prozrazení svého jména.

//Agaarský hvozd

Odešli jsme z hvozdu a zamířili domů. Zvedl jsem hlavu k nebi a oznámil náš příchod a návrat domů. "Tohle jsou sněhové vločky. V zimě napadne spousta sněhu a všude bude bílo, ale to bude muset být velká zima," vysvětlil jsem dcerce a pak se posadil kousek od hranic na zem. Nějak jsem neměl náladu na to jít hledat Flynna. Rád bych si promluvil s Lylwelin, ale netušil jsem zda na mě má čas a nechtěl jsem ji rušit, když se začala usazovat ve smečce. Očividně ještě nikoho nezabila, to je dobré znamení. Podíval jsem se na Heather. "Běž si najít Flynna a až budete chtít vyrazit tak se sem vraťte. Počkám tu," prohodil jsem k ní a olízli ji čenich, než se rozebhěla hledat bratra.
Sám jsem si sedl pod jeden ze stromů a rozhodl se trochu si odpočinout. Tlapka mne začínala opět štvát a já se nehodlal vysilovat. Pokud půjdeme do hor, chtělo by to nabrat sílu. Sice jsem v případě potřeby spoléhal na svoje magie, ale na to jsem potřeboval dostatek energie. Pomalu jsem sjel do lehu a zavřel oči, abych si odpočinul.

Awnay jsem úspěšně ignoroval a Heather převzala mou taktiku taky, takže vlčice absolutně ztratila munici na nějaké další rýpání do mě nebo mé dcerky. Sluníčko se najedlo, takže nebylo potřeba lovit. Trochu se mi ulevilo, protože bych musel lovit ryby a ty bohužel žily v ledové vodě. Mírně jsem se zatřásl už jen při té představě. Heather se nakonec rozhodla, že už na Lucy čekat nechce a raději by šla za Saviorme, ale že chce sebou vzít i brášku. "Dobře, tak zajdeme domů. Vezmem sebou Flynna pokud bude chtít a pak vyrazíme, co ty na to?" navrhl jsem a pomalu se zvedl ze země. Lucy jsem nikde neviděl ani necítil, takže pravděpodobně měla pořád něco na práci, jak říkala Gee. "Nebudeme tě dále obtěžovat Awnay. Budu rád, když sestře vyřídíš, že jsme tu byli," i když pochybuju, že bys to udělala, protože jsi paličatá a horkokrevná jako tvoje máma... Jablko nepadlo daleko od stromu. Chudák Strejda. Usmál jsem se na vlčici a pak se pomalu vydal po hranici lesa směrem do Borůvkového.

//Borůvkový les

//No... já se dostala na wolves, skrz jednu kamarádku, kterou jsem potkala na jiné vlčí tRPG, která byla ještě na blog.cz. Jméno už si nepamatuju, ale vím, že nás tam bylo cca 10 a celkem jsme si jako parta sedli. Tam taky vznikl charakter Elisy, kterou tenkrát měli ještě všichni rádi. Ale postupně jsem z ní udělala ten "špatný" charakter.
Na wolves jsem byla/nebyla cca měsíc, než mě to přestalo bavit a vrátila jsem se zpět na původní tRPG. Pár měsíců na to mě ona kamarádka upozornila, že se wolves mění na Silm a zda se nechci nechat přepsat s Elisou tam. Jelikož původní tRPG na blog.cz začala upadat, tak jsem jí na to kývla a nechala si Elisu přesunout na Silm. Od té doby jsem tu aktivně v podstatě pořád. Nikdy jsem neměla pauzu, i když mnohdy jsem měla sto chutí tu s tím seknout. Na Silmu mě hra dost bavila, protože málo kdo měl vyloženě zlého vlka a většina byly z mého pohledu sluníčkáři, takže mít Elisu byla celkem výhra, protože bylo vždycky z koho si dělat "srandu". Když se přecházelo na Gall bylo pro mě samozřejmostí přejít s Elisou dál.
Celkově mi doba Silmu chybí, protože se mi zdálo všechno "jednodušší". Všichni tu byli hlavně kvůli relaxu, pokecu a samotné hře. Nikdo se nijak extra za ničím nehnal, a pokud tu bylo nějaké drama tak mě úspěšně míjelo. Na Gall se mi zase líbí možnosti dalších charakterů a možnost registrovat se za vlče. Popravdě, kdybych měla jenom Elisu, asi bych tu už nebyla. Z wolves si nepamatuju skoro nic, takže to už moc posoudit nemůžu.

Sigyho jsem pak dostala jako druhý charakter díky Saviorovi a Sianě. Byla jsem druhou hráčkou (takže ne Sigyho jsem neměla od vlčete, což mě teď celkem mrzí). Sigy prožil jako mrně spoustu věcí, které bych ráda víc používala, ale jelikož se za něj v té době moc nehrálo, tak jsou to většinou neucelené informace.

Osobní info si raději nechám pro sebe :) Pokud by někoho zajímalo vždycky se může zeptat v chatu nebo mě osobně, ale nerada o sobě píšu informace takhle veřejně :)

Přejel jsem pohledem ty dvě. "Blbě jsi mě pochopila, já byl malé vlče. Ona byla v tý době už dospělá," uvedl jsem všechno na pravou míru. Vypadalo to, že mě jenom špatně pochopil a tak jsem se v tom nechtěl dál matlat. Heather se snažila Awnay uklidnit, že se známe, takže nejsme cizí. Jenom jsem se na ni usmál. Místo, aby dál na Awnay útočila se snažila všechno v klidu vyřešit. Což se o rudooké moc říct nedalo. Začala se ohánět tím, jak svou matku zná a jak nás tu nemůže nechat samotné. "Popravdě, pokud jsi její dcera tak se hodně změnila. Když já byl ještě malé škvrně pokusila se mě a sourozence utopit ve Velkém Vlčím jezeře nahoře na severu. Kdyby nás táta nezachránil, tak mohl být můj životní příběh poměrně krátký," řekl jsem s úsměvem, abych odlehčil situace. "Takže to, že vůbec měla tvoje máma tebe, je jen důkazem toho, že vyměkla," dodal jsem ještě se smíchem. Nedokázal jsem si šedivku představit jako matku. Na druhou stranu jsem pochopil, že Awnay bude nejspíš stejného ražení. Stejně výbušná a panovačná.
Seděl jsem dál na svém místečku. Kolem padal sníh a oblha byla tmavá. "Pokud máš v plánu nás tu hlídat, tak prosím," řekl jsem klidným hlasem a obrátil svou plnou pozornost na Heather. Awnay jsem tímto začal ignorovat. Mohla si tu klidně sedět, poslouchat a hlídat nás, ale já už v konverzaci s ní nechtěl pokračovat. "Nemáš hlas princezno?" zeptal jsem se Heather. Lucy si opravdu dávala na čas. "Nebo chceš jít spíš na návštěvu za dědou nebo domů, když na nás nemá Lucy čas?" nabídl jsem ji alternativní možnosti.

//Já to posílám vzkazem Hádám, že tady by se to zahltilo v komentářích velice rychle, kdyby to každý dával sem :)

Jejich dohady o jménech mne nazjímaly, ale dotklo se mě, když Awnay naznačila, že jsem Heather špatně vychoval. "Mohla jsi použít ta, ne to, ale to je asi tím, že máš trochu omezenější slovník nebo špatná výchova?" řekl jsem ostře. Ne že bych se chtěl pouštět do rvačky, ale nehodlal jsem nechávat vlčici, kterou ani neznám, aby se mi tu otírala tlamou o vlče. Heather byla vychována skvěle a já ji obdivoval za odvahu s jakou vzdorovala. Nechtěla své jméno prozradit, dokud se první nepředstaví Awnay. "Abych váš spor ukončil. Heather Awnay, Awnay Heather, takže se můžete přestat dohadovat," zakončil jsem tohle jejich polemizování, protože mě velice nudilo. A já měl radši konverzaci, která měla nějaký smysl, než plkání o blbostech.
Awnay se pak zrozhovořila o své vlastní matce, jako by to byla ta nejděsivější vlčice na světě. Jo, kdysi byla. Ale teď už ne. "Obávám se, že o tvé matce toho vím víc než ty sama. Znal jsem ji už jako malinkaté vlčátko a mám s ní své vlastní zkušenosti. Poslední dobou, ale už prý není tak ostrá... Nebo jsem aspoň nezaznamenal, že by ji někdo zmiňoval tolik jako tomu bylo dříve," usadil jsem ochranářku téhle smečky. Mohla si tu na mě pouštět hrůzu, ale já byl jednou rozhodnutý navštívit svou sestru. Navíc neměla proč se rozčilovat. Byly jsme na začátku hranic. Dál už cítit nebyly a tady je bylo cítit jen slabě. Neměli jsme v plánu jít sami dál dovnitř lesa. "Navíc, pokud se tu tvoje matka objeví vyřídí si to s námi sama ne? Tak můžeš jít dál po své práci, my vás rozhodně nebudeme obtěžovat a zůstaneme tady." Možná jsem byl ráznější než normálně, ale nějak mě tahle vlčice vytáčela.

Podíval jsem se na dcerku. "Někteří prostě nechtějí žít ve skupině s ostantími. Buď jim to vadí nebo prostě neumějí vycházet s jinými vlky," řekl jsem stručně. Sám jsem tomu moc nerozuměl. Jak mohl někdo jen tak celý život trávit sám, bez rodiny a přátel. Možná pro to mají nějaký tajemný důvo, který mi uniká. Pousmál jsem se na ni, ale to už jsem se musel plně věnovat Awnay, která nebyla úplně nadšená, že nás tu vidí.
Podíval jsem se do jejích očí bez strachu. Byl jsem zvyklý mluvit s různými typy vlků. "Ano, zima bude podle mého názoru nepříjemná pro všechny, ale snad nebude tak krutá jako loni," řekl jsem s milým úsměvem. Na její dotaz, zda se jedná o moje vlče jsem jen přikývnul. Nechtěl jsem ubírat Heather její vlastní komunikační právo v rozhovoru. Sice byla malá, ale to neznamenalo, že ji můžeme jen tak ignorovat. Radši ať se zapojí, než aby pak měla v hlavě nastavené, že se s dospělými nesmí bavit. Její odpověď mi přišla zajímavá a vtipná. Jen jsem se nad tím zasmál. I kdyby řekla, že není moje, její pach by ji prozradil na míle daleko. Slyšel jsem v hlavě Heather a její myšlenky a to mě přimělo k širokému úsměvu. "Mohla bys prosím mou dcerku oslovovat jménem nebo alespoň ženským tvarem," řekl jsem, abych popudil Awnay a Heather podpořil v jejím nesouhlasu se svým označením, které vlčice zvolila. "Elisa mne nezajímá," řekl jsem stručně.

Sledoval jsem okolí. "Jestli jde poznat, zda je vlk zlý? Předem to nepoznáš, někteří jsou zlí na někoho a na jiného ne. Někteří jsou zlí na všechno a všechny," prohodil jsem zamyšleně, zda znám někoho, kdo by nenáviděl úplně všechny. Napadla mě šedá, ale to byla partnerka strejdy, takže měla ráda alespoň jeho. Nebo je strejda tak moc underpantofel, že už ani nevylejzá? Zastříhal jsem ušima a doufal, že moje myšlenky někdo nezaslechl. "Tuláci jsou nebezpeční. Jsou většinou víc hladoví a musí se o sebe starat sami. Takže je u nich pravděpodobnější ostražitost a nevraživost. Přeci jenom, každý vlk by jim mohl ukrást potravu, bezpečný úkryt a nebo jim dokonce ublížit. Většina z nich není zlá, že by chtěla, ale protože musí a to je dělá velice nebezpečnými," řekl jsem s klidem, i když moje slova nebyla poklidná.
Podívala jsem se do lesa a zaslechl vlčici, která si to k nám štrádovala. "Awnay? Že ano?" zeptal jsem se celkem ležérně. Pamatoval jsem si ji od řeky, ale nebyl jsem si plně jistý jménem. "Jdeme navštívit mou sestru Lucy a strýce Arcanuse, ale očividně tu nejsou nebo mají moc práce. Ochranářka Gee nás upozornila na všechno a já souhlasil, že počkáme tady na hranicích," dodal jsem ještě, abych vlčicic uvedl do děje. Nechtěl jsem, aby si myslela, že tu jen tak zevlujeme.

Gee se nakonec rozhodal nás nechat být. "Rozhodně chápu a oceňuji, že jsis našla čas nás zkontrolovat, nemusíš mít žádný strach hlouběji do hvozdu bez doprovodu nepůjdeme," odvětil jsem vlčici na odchodu. I když pravdou bylo, že bych moc rád šel hloub, znal jsem to tu jako svoje boty a doufal jsem, že bych snad na strýce nebo sestru narazil snadněji, kdybych je aktivně hledal, no nechtěl jsem vyvolávat případné problémy.
Pomalu jsem se uvolnil, když černá vlčice zmizela v lese. Ohlédl jsem se na Heather a usmál se. "Uff... tak to máme za sebou," broukl jsem s povzdechem a smíchem. Pak jsem si pomalu sednul na zem. Chtěl jsem uvolnit tlapku a nechtěl jsem se stáním vyčerpávat. Heather byla opět plná zajímavých otázek. Někdy mě její myšlenkové pochody udivovaly... Vlastně mě udivovaly skoro pořád. "To záleží," řekl jsem a pak se na chvilku odmlčel, chtěl jsem si to sám promyslet, než odpovím. "Někteří vlci ano. Gee bude asi jedna z nich. Ochranáři většinou pouští na cizince hrůzu, ale v nitru jsou to dobráci... Ale opravdu jen většinou. Existují i vlci, kteří vrčí a zároveň jsou zlí i ve svém nitru," vysvětlil jsem jí. "Maminka je sice oříšek, kterému se musíš dostat pod skořápku, ale uvnitř je pravý poklad. Ale kdyby chtěla, umí být velmi... nepříjemná," shrnul jsem to na závěr.