Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Mohlo mě napadnout, že na lov vzal prcka Nori. Pěkné kvítko, jen co je pravda. Zavrtěl jsem nepatrně hlavou, ale nechal jsem to být. Dokud se Flynn dobře bavil a nic se mu nestalo, tak jsem neměl problém, že se o něj stará někdo kdo není pečovatel nebo rodič. Třeba se naučí i něco zajímavého, co by jinak nepochytil.
Můj výklad o magiích Flynna očividně nudil, i když se snažil dávat pozor, zatímco se kroutil v mém kožichu jako malé veška. V ten moment mi došlo, že už mě nesvědí kožich. Blešky se asi nakonec přeci jen rozhodly odejít někam jinam. Pozornost malého vlčete ovšem upoutala moje malá ukázka magie země. Jenomže pak následovala chvíle obdivu, která byla menší než v co jsem mohl doufat. Nakonec Flynn prohlásil, že květiny jsou k ničemu. "Ale prosím tebe. Květiny umí léčit, ale i zabíjet. Když víš, kterou máš vybrat, můžeš někoho otrávit nebo ho uzdravit. Pomocí kořenů a větví můžeš stavět úkryty nebo někoho trochu... přiškrtit," řekl jsem klidným hlsem. Já magii země k boji nikdy nepoužíval. Zapřísáhl jsem se že své magie nebudu nikdy používat ke zlu. Pak ovšem následovalo Flynnovo zklamané prohlášení, že chce vědět o všech magiích. "O všech... To bychom tu byly dlouho... Ale mohl bych... Mohl bych ti ukázat něco z těch, co ovládám já. A nejsou to jenom kytky neboj. Co ty na to?" zeptal jsem se ho. Pokud by neměl zájem nechtěl jsem ho nutit.

Flynn se podivoval, že Storm odešel, ale já věděl, že má jako Beta svoje povinnosti a nemůže si dlouho vysedávat v úkrytu a plkat o ničem. "Ty jsi chytil lasici?" zeptal jsem se s podivem. "A kdo ti ukázal jak se loví?" vyptával jsem se se zájmem v hlase a při tom se roztáhl víc vedle ohně, abych se zahřál. Bude nutné pak dojít pro nějaké větve, než to vyhasne, ale kdo ví jestli to bude vůbec potřeba. Obrátil jsem hlavu na Flynna a usmál se.
Vlček se nakonec rozhodl, že nepotřebuje tak nutně jít na lov. "Tak já ti nejdřív povím o magiích a potom se půjdeme podívat, jestli nebude někde něco k ulovení, co říkáš?" navrhl jsem mu s úsměvem, ale pak jsem se pustil do výkladu. "Existuje spousta magií, určitě některé z nich znáš. Storm má magii myšlenek, umí je číst. A pak taky magii ohně, umí ho vykouzlit," řekl jsem klidným hlasem. "Já ovládám magii země," broukl jsem. Vedle Flynna vyrostla malá sedmikráska. "Občas dokonce slyším kytky mluvit o tom, k čemu jsou užitečné," řekl jsem mu ještě. "Pak je tu magie větru, vody, počasí, elektřiny, iluzí a prý ještě mnoho dalších. Zajímá tě nějaká z nich?" zeptal jsem se, abych vlčka nenudil. Rád bych mu toho ukázal mnohem víc, ale magii myšlenek jsem neovládal dobře. Nebo spíš jsem ji neovládal vůbec. Poslední použití magie vody skončilo tak, že jsem málem utopil Lylwelin. Nově objevenou magii jsem ani nechtěl pokoušet. Ale možná bych mohl zkusit na té vodě zapracovat, nebo na počasí...

Synek v podstatě usínal a já doufal, že se taky budu moct prospat, ale najednou jako by do něj vjela nová energie. "Dobře můžeme vyrazit na lov, co bys chtěl ulovit?" zeptal jsem se s úsměvem, ale to nás vyrušil z rozpravy Strom, který se tu zastavil. Položil na zem pár větviček a zapálil je, čímž si získal Flynnovu pozornost. "Děkujeme," řekl jsem betě, která nakonec zmizela z úkrytu. Aspoň nám tu ovšem nechal oheň, který příjemně plápolal. Zamyslel jsem se nad tím, kde je asi Lylka a kde je Heather. Teplý oheň by jim určitě udělal oběma dobře. Navíc bych taky rád přišel na to, co znamenal ten přesun... Musím si o tom s Lylwelin promluvit, ale to bych musel vědět, kde je.
Obrátil jsem se na vlče. "Opravdu chceš jít na lov? Nechceš se tu ohřát u ohně a dozvědět se víc o magiích?" navrhl jsem. Ne že by se mi nechtělo ven do toho mrazu a sněhu, ale opravdu se mi moc nechtělo. Pokud by se ovšem Flynn rozhodl, že je jeho největším přáním jít na lov, šel bych. Cokoliv si bude mladý pán přát. Sedl jsem si a čekal na rozhodnutí, které mohlo přijít jenom z tlamičky malého vlčka, který byl předemnou.

Flynn působil, že se cítí smutně, že neumí plavat. "Neboj, až bude teplo tak tě vezmu k nějakému jezeru a naučím tě to, co ty na to?" navrhl jsem mu. Bylo tu celkem teplo, ale rozhodně by nestačilo, kdyby se Flynn rozhodl jít plavat tady. Sice bych mu tu mohl vykouzlit menší brouzdálko, ale asi by to nebylo v zimě nejvhodnější... A asi by to někoho mohlo popudit. Zavrhl jsem tenhle nápad a sledoval vlčata, která si povídala.
Tati se pak zvedla a oznámila, že se jde najíst. Nechal jsem ji jít a jen kývl hlavou ve znamení rozloučení. Synek mi pak sdělil, že nemá ponětí, kde sestra je a že ho nenašla. To jsem alespoň pochopil z jeho slov. "Nevadí," broukl jsem. Heather se potřebovala trochu pobavit i mmo můj dohled. A já si chtěl taky trochu odpočinout, než se se dvěma vlčaty táhnout až na sever. "A co pak bys rád dělal ty, Flynne?" zeptal jsem se po chvilce zamyšlení. Mohl si říct cokoliv. Pokud by chtěl vyrazi na jih, mohl bych ho vzít k Životu. Pokud by se chtěl jít klouzat z vyhlídky, mohli bychom se zastavit v útočišti a kouknout se, jak to tam vypadá. Cokoliv by chtěl, jsme mohli podniknout.

//Poprosím si 21 šutrů + 5 mušliček

Flynn nějak zapomněl a neodpověděl mi na dotaz ohledně sestry. Spíš se pustil do vyprávění ohledně toho, co dělal sám. Naslouchal jsem jeho hlasu, když mluvil o tom, jak spadl do něčeho, ale že se už maminka zlobila. "Hmm," zabručel jsem jenom, ale nerozváděl jsem to. Jestli mu vynadala Lylka, tak dostal dvakrát tolik než zasloužil. Smutně jsem si povzdechl, protože bych si s ní sám rád promluvil.
Hovoru se na chvíli chopila Tati, která se pustila do vysvětlování toho co je sníh. "V podstatě je to jenom zmrzlá voda, nic jiného," prohodil jsem ještě jako dodatek. Sníh mě nikdy nezajímal. Měl jsem radši teplé období jara, kdy všechno kvetlo a vonělo. Zima pro mě byla spíš obdobím smutku a nechutě, cokoliv dělat. Věděl jsem, že je zima prospěšná pro přírodu a rostliny, ale nehodlal jsem jí za to mít nějak v oblibě.
Flynn se mě zeptal, jestli jsem byl pořád tady. "Byl jsem s Heather u velkého jezera na severu. Bylo tam malé vlče Elora, tak jsme ji dovedli k lesu, ale netuším jestli našla odvahu sem jít nebo ne," řekl jsem mu s klidem a pohladil ho spodní stranou čelisti po hlavičce. "Pak jsme se šli podívat do Asgaarského hvozdu, jak se tam mají," broukl jsem ještě. "Což mě přivádí k tomu, že si mi neodpověděl, jestli tě Heather našla."

Vlčice nepůsobila vůbec vychovaně. A zhurta se obula do Alfy smečky. Tohle se mi vůbec nelíbí. Svou nevoli jsem dal na jevo bublavým zavrčením. Tlamu jsem nechal ovšem zavřenou. "Neměla bys takhle mluvit o někom, kdo ti dal střechu nad hlavou. Rozhodně bys tak neměla mluvit před ostatními členy smečky. Pokud teda neplánuješ na zimu smečku opustit," řekl jsem a přísnost v mém hlase byla cítit. Její další slova o tom, že se nikoho nebude doprošovat jsem nechal být. O Alfě si mohla myslet svoje, do toho mi nic nebylo. Ale vadilo mi, když se do něj někdo veřejně navážel. Nechápu, co dělá vůbec ve smečce. Nevychovaný fracek, kdyby byla moje dostane přes zádel, že si týden nesedne. Bohužel tohle vlče nebylo moje. Neměl jsem ji ani na starosti skrz fuknci, která by mi dávala šanci jí trochu srovnat. Nemohl jsem tak kromě vokálních protestů udělat nic.
Vlčice si dál stála za svým. Jak jsem tak pochopil brala většinu členů smečky za naprosté břídily. "Však jsi říkala, že jsi samostatná, ne?Pokud jsi jí řekla, že ji nepotřebuješ nedivím se, že tě nechala samotnou v lese," odpověděl jsem Tati. Nějak mě její pindání na smečku nepřesvědčilo. Je v tom věku, kdy by zasloužila pár kousanců a ran, ale zároveň je už dost velká, aby to brala jako osobní křivdu. Jen jsem se ušklíbnul.
Za sebou jsem zaslechl tlapky a pak uviděl Flynna, který se ke mně hnal. "Počkej, počk..." než jsem ho stihl varovat, že mám v kožichu blechy, už byl u mě. Nechal jsem to tedy být a malého vlčka si k sobě přitáhnul, abych ho čenichem pohladil po hlavě. Byl už celkem veliký. Měli bychom se pustit do jeho pořádného učení. "Jak pak ses měl? A kde je Heather šla tě hledat, že bychom vyrazili na výlet za dědou až se zlepší počasí," řekl jsem s úsměvem, i když synovu pozornost plně zaměstnávala Tati.

Vlčice se snažila být vychytralou, ale já se nehodlal nechat jejím rozumuváním rozhodit. "Vše co se nalovilo už se snědlo," řekl jsem jí s úsměvem. Nepředpokládal jsem, že toho smečka nalovila nějak extra moc. "A pokud někde něco je bude to v jeskynních nad námi, takže pokud máš hlad popros Blueberryho ať ti něco snese," dodal jsem ještě. Bylo mi jasné, že maso, které by zbylo z lovu si do svého úkrytu odnese Alfa nebo vyšší jedince. Rozhodně bych ho ani já sám nenechal povalovat v jeskyni určené pro většinu smečky. Jenom by to přineslo problémy a hádky, pokud nějaké maso máme je jen dobře, že ho má Blueberry schované ve své jeskyni. Pomalu jsem se zvedl a začal jsem si protahovat hřbet, který jsem měl už značně zkroucený. Nejprve přední tlapky, potom zadní.
Vlčice se začala vyptávat na vlčata. "Je to jejich první sníh, takže předpokládám, že dokud je někdo nenažene do úkrytu budou dovádět venku," řekl jsem s klidem a dokončoval protahování svého hřbetu, než jsem si zase hezky lehnul na chladnou zem. Její poznámka o tom, že moje vlčata nejsou samostatná zněla dost kousavě. S touhle nebudu vycházet. Neměl jsem rád vlčata, která si myslela že sežrala moudrost světa. I když byla vlčice už starší, rozhodně nepobrala moc taktu, za což asi mohlo to, že vyrůstala jako dříví v lese. "Učí se všemu, co budou v budoucnu potřebovat, ale nevidím důvod proč by se měli protloukat světem sami, když mají smečku, která se o ně postará. Takže se učí pomalu a pozvolna, všechno od lovu až po slušné vychování," odpovědl jsem jí s náznakem úšklebku. Byla to kousavá poznámka a já ji nemínil vydávat za nic jiného.

Pomalu jsem si sedl. Ležení mě bolelo. Podlaha tu nebyla přímo rovná a já se nechtěl mačkat v nějaké z těch prohlubní. Muselo to tam dost táhnout. Vlčice namítla, že se neptala na to proč Storm odešel. Jen jsem na to pohodil hlavou. Neměl jsem chuť se s nikám dohadovat a ona působila tím dojmem, že se dohaduje ráda. Naklonil jsem hlavu na stranu a sledoval jí. Její slova byla rázná a rozhodně působila jako někdo, kdo má svou hlavu. S touhle budou potíže. "Tohle není skoro žádná zima. Na to že jsi ze sibiře, toho moc nezvládneš. Teploty pod nulou nejsou nic příjemného, ale dají se snést. Navíc ještě nebylo ani mínus na čtyři tlapky,(//hádám, že vlci neumí moc matiku ) takže to není tak hrozné," snažil jsem se jí to vysvětlit s klidem, i když mi bylo jasné, že tahle má svou hlavu a nenechá si líbit, že s ní někdo nesouhlasí. "A je spousta věcí, které se musí dělat i když je venku zima... Hledat jídlo, obcházet hranice, zabezpečit vodní toky," povzdechl jsem si. Popravdě mě nezajímalo, co venku dělají ostatní. Pokud chtěli být venku v zimě, jejich boj. Neviděl jsem důvod v tom, rozezlívat se nad věcmi, s kterými nic neudělám.
Podle vlastních slov neznala Noriho, což mě trochu zaskočilo, protože já ho znal a to jsem tu byl nový. No nechal jsem to plavat. Vlčice pak dodala, že její rodiče uhořeli. Aspoň jim bylo teplo. Byla to nemístná poznámka, ale moje hlava občas povolila své soustředění a já si pomyslel něco nevhodného. "To mě mrzí," řekl jsem nahlas.

Sledoval jsem malou vlčici. To mu tam nebude zima? Akože fakt nikto nie je v úkryte? V hlavě jsem postřehl její myšlenky. Je tam sice nepříjemno, ale nic co by se nedalo snést... Malá naštěstí nepamatuje loňskou krutou zimu. Nechtěl jsem ji děsit jako Heather, takže jsem na její myšlenky nereagoval, alespoň ne přímo. "Šel obejít hranice, aby se sem nedostal nějaký nezvaný host a za chvíli se vrátí," osvětlil jsem jí situaci proč opustil Storm pelech. "A třeba se aspoň zbaví těch nechutných blech," dodal jsem ještě a podrbal se za uchem, protože tam mě to momentálně svědilo nejvíce. Nebylo to rozhodně nic příjemného a já se obával, že se jich už nikdy nezbavíme. Snad vychcípají mrazem... Nebo snad umírají na teplo... V duchu jsem zadoufal, že nebudeme muset řešit zablešené kožichy až do léta.
Zamrkal jsem a vrátil se duchem, ke své společnici. "Hádám že řeší něco na území," dodal jsem s klidem. Lylwelin jsem cítil venku a doufal jsem, že ji Heather našla. Vlčice byla celkem slušná, sama se mi představila a začala sama od sebe udržovat konverzaci. "Těší mě," dodal jsem ještě k jejímu představení sebe sama. Bylo fajn znát další členku smečky. "Heather šla hledat matku a Flynna jsem cítil někde s Norim," řekl jsem poklidně. "Ty máš kde rodiče?" začal jsem se vyptávat, protože mi nikdo neřešl že by ve smečce byl stabilní pár, který by měl potomky. Bylo by fajn tu mít další pár.

Vlče se ve své postýlce probudilo a něco si mumlalo. Moc jsem jí nerozuměl, takže jsem to nechal být. Storm se s ní pustil trochu do řeči, ale já byl moc utahaný, abych se snažil. Položil jsem si hlavu na tlapky a sledoval je dva. Možná bych se mohl trochu prospat, ale měl bych zůstat vzhůru, kdyby náhodou příběhla vlčata. Jenom jsem tak sledoval okolí, když se Storm zvedl a se slovy o hranicích se začal odebírat k odchodu. "Dobře," řekl jsem za ním. Rád bych mu nabídl pomoc, ale zase jsem nechtěl naznačovat, že si myslím, že je na tohle moc starý a potřebuje "záskok". Mohlo byto působyt nevhodně. Počkal jsem jestli vlk sám nepožádá o doprovod, ale jelikož se tak nestalo, položil jsem si hlavu zpět na tlapky.
Svou pozornost jsem obrátil k malé vlčici. "Vyspala ses dobře?" zeptal jsem se jí s úsměvem. Vypadalo to, že ještě uvažuje zda nejít zpátky do hajan. "Já jsem Sigy," dodal jsem ještě, abych se vlčici představil a navázal tak nějaký kontakt.

Storm měl poměrně dobré nápady. "Asi to bude jediná šance. Nebo možná, že na někoho z nich náhodou narazím. Stopa v močálech už je jistě vyčpělá, ale snad je někdo viděl nebo tak," povzdechl jsem si. "Do Asgaaru nešli určitě a ani tady se neobjevili. Zbývá jen smečka na severu nebo ta v jižních lesích," shrnul jsem si to sám pro sebe. Kdybych byl Launee se spoustou malých vlčátek, kam bych se schoval? Zavrtěl jsem s úsměvem hlavou. "Děkuju za radu," dodal jsem ještě, aby se necítil tak, že na jeho rady jen přikývnu a nepoděkuju. Byl jsem prostě až moc velký slušňák.
Mírně jsem se tlapkou podrbal za uchem. V leže to bylo celkem umění, ale já měl zadní tlapky ještě v pořádku, takže jsem to zvládnul. Snad s větším chladem vymrznou. Upřel jsem pohldem zpět na vlka před sebou a naslouchal jeho hlasu. "Aha," broukl jsem jenom. Nějak jsem jeho slovům úplně nevěřil, ale snažil jsem se to skrýt za úsměv. No co už je taky starý, třeba mu to už úplně nesecvakává. Šel se projít po okolí a vymyslel si, že u toho zachránil celý svět... Staří no. Usměvem od ucha k uchu jsem počestoval okolí. "Zima byla krutá pro všechny, zásoby neměl asi nikdo."

Sledoval jsem Storma a pomalu se začal drbat za uchem. "Hádám, že jsem to chytnul taky," povzdechl jsem si smutně. Blechy očividně nechápaly sociální odstup. Pro ně žádný odstup nebyl dost vzdálený. Kývl jsem hlavou na neudržitelnost močálů. "Proto jsme odešli. Bylo to tam nebezpečné a já se obával o život nejen vlčat, ale i Lylwelin. Neměla v lásce tamní Alfu a... Hádám, že by z toho časem byly problémy," prohodil jsem smutně. "Nakonec se rozpadly, ale kam se poděla vlčata nebo přátele netuším... Mrzí mě, že jsem se s nimi nestihl ani rozloučit. Rád bych je našel, ale nevím kam se vydat," prohodil jsem pořád tím smutným hlasem. Byla to v počtech už třetí smečka, třetí rodina, o kterou jsem přišel. Nelehko se mi o tom mluvilo.
Naslouchal jsem hlasu staršího vlka. A musel jsem se nakonec pousmát, nad jeho slovy. "Lylwelin není úplně z těch, co by někam šli a o něco si řekli. Někdy mi přijde, že je sice hrr a rázná, ale pokud jde o něco co se týká jí, jako by jí to ani nezajímalo... Někdy se až moc podceňuje, ale zkusím jí navrhnout, aby se případně Blueberryho zeptala," řekl jsem s klidem a úsměvem. Mírně jsem zavrtěl ocasem, když mi bylo řečeno, abych se nesnažil nic vysvětlovat. "To už je jen... Takovej blbej zlozvyk," řekl jsem Stormovi a zůstal jsem ležet na místě. "A jak jste vlastně vůbec zvládali loňskou zimu? Por nás v močálech to bylo něco strašného," řekl jsem, aby řeč nestála.

Měl jsem poměrně radostnou náladu a tak jsem se musel krotit, abych nemluvil moc na hlas a nebudil tím vlče. Pomalu jsem se přesunul do lehu. Hlavu jsem ovšem nechával vztyčenou. Nebyl jsem ospalý, spíš mě už bolela tlapka... zase. "Původně jsem si myslel, že je to fakt kvůli zimě, že je nezvládají uživit, ale teď se obávám, že se z toho stal nepříjemný trend," prohodil jsem trochu smutně. Nerad bych, aby to tu došlo do úrovně Maharu. Co se asi stalo s Biancou a Saturnem a ostatními vlčaty? Byl jsem z toho trochu smutný. "V Maharské smečce byla spousta vlčat, která neměla rodiče. Bylo jich víc než dospěláků, bylo to... strašný," řekl jsem rezignovaně. Nerad bych, aby to tu došlo do stejných rozměrů. Nelíbila se mi myšlenka, že bychom nechali vlče bez pomoci v zimě, ale na druhou stranu jsem se obával, že by to dopadlo jak ov močálech. Spousta vlčat, která potřebují pozornost a potravu, a málo vlků, aby jejich potřeby pokryli.
Jeho poučení mě trochu zmátlo. Bylo mi jasné, že poslední slovo má Alfa, ale nějak jsem čekal, že se o tom baví s Betou. Přeci jen je to jeho nejbliží vlk. Pověděl mi o tom, že tu mají hned dvě pečovatelky. Z pohledu otce dvou mrňat se mi to zamlouvalo, ale absence všech ostatních mě zaskočila. "Dřív jsem zastával funkci Učitele. V Maharu bylo tolik vlčat, že potřebovala výcvik v lovu, znát magie, nebezpečí okolního světa a tak... A navíc se svou chromou tlapkou bych nemohl dělat nic jiného, možná ještě tak ochránce," řekl jsem s trochu smutným úsměvem. "Myslím si že Lylweiln by byla dobrým ochráncem. Sice byla v bývalé smečce lovec, ale vím že jí to moc nesedělo. Možná bych se mohl zastavit za Blueberrym a navrhnout mu to, co myslíš?" zeptal jsem se ho jako staršího a zkušenějšího. Vyznal se v Alfě jako nikdo tady. "Neber to tak, že bych si přišel tak důležitý, že bych chtěl funkci pro sebe a partnerku, ale oba dva se necítíme ve své kůži, když nemáme co dělat. Osobně se cítím jako přítěž, když nemám žádnou náplň dne," vysvětlil jsem.

Sledoval jsem Storma a udržoval si dostatečný odstup. "Říkala, že její matka zemřela a že ji otec nechal u jezera. Možná doufal, že se jí někdo ujme přes zimu, aby přežila... Ale kdo ví," řekl jsem potichu. Samotnému se mi představa, že někdo z tuláků jen tak rozhazuje vlčata po kraji smečkám na krk nelíbila. Ale pořád lepší, než aby někde umrzla nebo zemřela hlady... Sám bych udělal něco podobného, kdybych byl s vlčaty sám a bez smečky... Zavrtěl jsem hlavou. Netušil jsem, co bych dělal v podobné situaci, v jaké musel být Elořin táta.
Obrátil jsem pozornost zpět z myšlenek na Storma. Spravil mě o novinkách ve smečce, které nebyly nijak obohacující. Normální smečkový den. Nějaký ten tulák u tůněk, se kterým to ochránci vyřídili a jinak naprosto klidný den. Takhle se mi to líbilo. Klid a bezpečí. Až na ty blechy teda. Pokýval jsem hlavou na znamení, že jsem informace zaznamenal. Nic víc jsem k nim ovšem dodávat nechtěl. "V Asgaaru se asi mají dobře," odvětil jsem na jeho dotaz. "Sice jsem nemluvil ani se strýcem nebo sestrou, ale přišli se na nás podívat dvě ochránkyně. Gee a Awnay," řekl jsem Stormovi. "Asi se mají hodně dobře, když si mohou dovolit vyživovat víc ochránců. Jak jsme na tom vůbec s ochránci my?" zeptal jsem se. Rád bych se dozvěděl víc o funkcích ve smečce, kdo jakou měl, abych případně mohl nabídnout své vlastní tři tlapky.