Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//les

Opustil jsem Kesse, který se rozhodl, že zůstane raději venku. Vypadalo to na celkem pěkný den, počasí se postupně umoudřilo a tak jsem ho tedy nechal být. Sice bych byl raději kdyby šel se mnou a mohli jsme si pořádně promluvit, když Flynn konečně usnul, ale na druhou stranu jsem ho chápal. Pravděpodobně nechtěl odkrývat staré rány, které se snažil zapomenout během svého toulání mimo kraj. Je zajímavé, že se ani nezeptal na Scaritu nebo Narvinijskou smečku, když jsem ho potkal. Čekal bych, že na to se zeptá jako na první. No možná mu to už řekl někdo jiný a tak nebylo třeba se ptát. Možná se potkal už s mým otcem. Došel jsem do jeskyně a do jednoho z dolíčků dál od vchodu jsem opatrně umístil Flynna, než jsem si k němu lehnul a stočil se kolem něj do klubíčka. Chtěl jsem ho pořádně zahřát, dokud spal. "Zdravím," řekl jsem vlčicím, které tu byli. Kaya a Tati se zdály zabrány do nějakého rozhovoru, takže jsem je nechtěl rušit. Po chvilce se jedna z vlčic zvedla a rozhodla se jeskyni opustit. Jen jsem pokýval hlavou na rozloučenou. Nebyl jsem úplně hovorný, navíc když v mé blízkosti spal Flynn, nechtěl jsem riskovat, že bych ho svým hovorem probudil. Sledoval jsem spící vlče. Kdepak máš asi mámu prcku? Opustila nás?

//loterie 10

Kývl jsem hlavou na Kessela, který se snažil Flynnovi všechno vysvětlovat, ale mě bylo jasné, že ta jeho hlavička makovička, to stejně dlouho neudrží. Byl prostě jiný než ostatní vlčata. Jak může být jeho sestra tak chytrá a všechno promýšlet... A on takový matla, co skočí hlavou do první závěje, jen aby věděl jak chutná sníh? Nechápal jsem, jak můžou být dva sourozenci tak strašně odlišní. Heather jsem cítil u hranic, ale jelikož se k ní připojil i někdo ze smečky, tak jsem to neřešil. Asi se zvědavě vydala poohlédnout po těch cizíncích, co dělali takový randál.
Kessel nakonec nehodlal zůstat, obával se, že by se to nemuselo líbit ostatním. "Toho bych se nebál, většina z nich jsou přátelští až moc. Kdyby mohlo být po jejich nastěhují si do úkrytu všechny z celého kraje," zasmál jsem se, i když to moc k smíchu nebylo. Byl jsem rád v přátelské smečce, ale ve chvílích jako byla tato, kdy mráz zraňoval na potkání, bych byl raději ve smečce, která je spíše izolovanější. Nenechal bych někoho v nouzi na mrazu, to rozhodně ne, ale zase bychom to tu nemuseli prezentovat všem na potkání. "Dobře jak myslíš," řekl jsem trochu smutně. Nechtěl jsem ho nutit, aby tu zůstával pokud nechtěl. "Jestli chceš můžeš s námi do úkrytu, na chvíli se ohřát a schovat," dodal jsem nakonec, aby věděl, že ho nevyháním. Sklonil jsem se ke spícímu Flynnovi a zvedl ho za kůži na krku, abych ho mohl přenést do většího tepla v úkrytu. Pomalým krokem jsem tam zamířil, zatím co se mi vlče mírně kývalo v zubech. Byl už poměrně dost těžký, ale pořád jsem to ještě zvládal. Hlavní bylo dostatho do tepla a pak řešit moje bolavá záda nebo vypadané zuby.

//úkryt

//loterie 9

Flynn vypadal nadšeně, že mě vidí. Vrtěl ocasem, že od země odlétal sníh. Taky jsem párkrát pohodil ocasem a pak ho čenichem pohladil po hlavě, kterou už měl celkem výš než dřív. "Jsem rád, že jsi v pořádku doma," řekl jsem mu s úsměvem. Na to už začalo Flynnovov oblíbené vypravování v jednoslovných odpovědích a překrucování pravdy. Převzal si moje slova tak, že on je vlastně ten kdo někoho přivedl domů a komu děkuji. Obrátil jsem se tedy čelem přímo k němu, aby Flynnovi došlo, že teď mluvím přímo na něj. "A víš, že se nemáš toulat sám?" povzdechl jsem si jenom, protože mi začalo docházet, že Kessel pravděpodobně našel mrně někde samotné a rozhodl se mu ve své dobrotě pomoct. Přidělává potíže i vlkům mimo smečku, co kdyby narazil na někoho nepřátelského? "Musíš si dávat pozor, mimo les to není bezpečné a neměl bys tam chodit sám, rozumíš mi? Slíbíš mi, že už nikdy nepůjdeš mimo les sám dokud ti nebude alespoň rok?" vyzval jsem synka, i když mi bylo jasné, že i když mi to slíbí tak to do pár minut zapomene.
Pozornost jsem obrátil ke starému příteli, který se smál a pak prohlásil, že ho chtěl dovést jen na hranice. "Myslím, že tady nebudeš nikomu vadit. Přeci jen je zima a dost nemilé počasí. Přátelé tu mají vždycky místečko jisté," řekl jsem, protože jsem věřil, že zrovna Kessel by svou přítomností ani naší Alfě nevadil. Z dálky k nám dolehlo vytí. Pravděpodobně někdo cizí. No já byl jenom kappa a tohle byla situace, kterou musel řešit někdo kdo je ve smečce výš nebo déle. Pohlédl jsem na Kesse. "Máš chvíli, aby ses tu zdržel nebo někam zase míříš?" vyptával jsem se zvědavě.

//loterie 8

Kývnul jsem hlavou na Blueberryho, který se rozhodl vydat do úkrytu. Pořád jsem s ním celkem nesouhlasil. Jenomže rodiče se mohou vrátit, že... A to by pak mohl být problém. Nediskutoval jsem ovšem o tom. Sledoval jsem jak Blueberry odchází pryč. Něco mi na něm vadilo, ale nedokázal jsem přijít na to co. Možná to bylo tím, že se choval ke všemu a všem až moc přátelsky a lehce, a taky jeho netaktnost, když mi vpálil do obličeje, že za zmizení Lylwelin v podstatě můžu já, i když to pak vzal zpátky. Jako by ho nezajímalo vůbec to, že mě samotného její odchod a nepřítomnost trápí. Jen jsem zavrtěl hlavou. Nepříslušelo mi o tom diskutovat. Asi mi není souzený život ve smečce. Zastříhal jsem ušima a obrátil se směrem, kde jsem cítil Kessela a Flynna.
Pomalým krokem jsem k nim zamířil. Už z dálky jsem se na ně usmíval a mával ocasem ze strany na stranu. Neshody s Alfou jsem hodil za hlavu. "No vida," prohodil jsem k nim dvoum, když jsem je zahlédl. "Tak kde ses toulal tentokrát co?" zeptal jsem se Flynna, který stál kousek od Kessela. "Díky, žes ho dovedl domů. V tomhle počasí by neměl jen tak pobíhat sám, ale má svou hlavu," řekl jsem příteli a doufal jsem, že ho vlče moc neobtěžovalo. Sice jsem věděl, že Flynn je pomalejší hlavička makovička než Heather, ale zase byl celkem dobrým společníkem, pokud jednomu nevadilo, že občas musel své otázky opakovat nebo dovysvětlovat. A někdy se odpovědi ani nedočkal. Usmál jsem se.

//Loterie 7

Blueberry si to nejspíše neuvědomoval, ale ťal celkem do živého. Sám jsem se obával, že se Lylweiln vypaří. Nevěřil jsem tomu, že by to udělala kvůli vlčatům. Na druhou stranu ona nikdy nechtěla být mámou. Netušil jsem, jak moc jí vlčata přirostla k srdci. Bál jsem se, že je opustí... že nás opustí. Bez ní bych to nezvládnul. Navíc jsem se cítil za její náhlý nezájem zodpovědný. Přeci jenom to já jsem použil magii, kterou jsem neovládal. Smrt měla pravdu. Způsobím konec celé své rodiny... Trochu mě to štvalo a děsilo, a na mém obličeji musela být znát nevole a nepříjemnost. Snažil jsem se ovšem držet, abych nepůsobil jako ten největší morous, protože to nebylo moje. Poslední dobou se mi ovšem zdálo, že mám horší a horší vystupování, alespoň co se týkalo výše postavených vlků. A kurňa... Stává se ze mě táta. Bylo to celkem zarážející prozření, které se mi mihlo v očích jako záblesk a zase zmizelo. Naštěstí Blueberry přestal šťourat. A jelikož jsem nechtěl, aby šťoural víc, tak jsem radši nic neříkal. "Hmm," zabručel jsem jenom odměřeně.

"Děkuji za důvěru, budu se snažit ji nezklamat," řekl jsem s mírnou úklonou. Bleberry vypadal nadšeně z možnosti nových přírustků. Já ovšem jeho radost nesdílel. "Sice by mě těšilo, že je o smečku zájem, ale na druhou stranu zima je celkem krutá... Navíc bych byl radši, aby vlčata zůstala u svých rodičů, než aby žila opuštěná s pouhou vzpomínkou na ně," prohodil jsem a pokusil se nějak odůvodnit svou nenadšenost. Vlčata jsem měl rád, stejně jako společnost, ale nerad bych viděl více sirotků, i když by to znamenalo, že Flynn a Heather přijdou o možnost nových přátel. "Seznámil jsem se snad s většinou, ale někteří mi podle pachů stále unikají. Z vlčat bych se nejraději pustil do práce s Elorou a Flynnem. Heather je hlavička chytrá a nepotřebuje tolik poučování. A Tati už je spíše dospělá, má svou hlavu," podělil jsem se o svůj záměr ohledně vlčat. Nějak jsem netušil, zda se tu potloukají ještě nějaká další.
Z nebe se začaly snášet nepříjemné ledové krystalky. Naštěstí stromy dost z nich stínily, takže jsem se nemusel obávat, že by se mi v lese stalo něco vážnějšího. "Asi bych se měl vydat plnit své povinnosti nebo dělat něco užitečného," řekl jsem s klidem a usmál se na Alfu. "Můžu zařídit ještě něco?" dotázal jsem se.

//Moc děkuju za svěřenou důvěru a budu se snažit, aby ztráty byly minimální

//Loterie 7

Blueberry se vyjádřil dost nelibě o tom, že se tu Lylwelin neukázala, ale co jsem mu měl jako říct. Samotného mě to mrzelo, ale já ji nehodlal omezovat v jejím pohybu. Nebyl jsem ten typ vlka, který svojí partnerce říká, co má a co nemá dělat a občasně jí u toho jednu vrazí, aby věděla kde je její místo. Z Blueberryových slov jsem chápal, že on možná takový je. Byl to ten důraz, který pokládal na každé slovo, jako by byla moje chyba, že si neumím svou partnerku "srovnat". Potlačil jsem zavrčení, protože tohle byl přeci jen můj Alfa. I když jsem si o něm utvořil jiné mínění, byl jsem konfrontován s tím, že ho budu muset přehodnotit. Nejspíš jsem udělal ukvapený závěr, třeba to tak nemyslel, ale znělo to tak. Vysvětlovalo by to i to, proč sám Alfa nemá partnerku. Nemohlo to být z důvodu, že o něj nikdo nemá zájem... minimálně o jeho postavení, by se nejedna vlčice dala do boje. Muselo v tom být něco jiného a zatím jsem se klonil k tomu, že je to právě násilí. Raději jsem ovšem nic neříkal.
Poslouchal jsem dál slova Alfy. Tentokrát mě to potěšilo mnohem více. Mluvil o funkci učitele, jak jsem si odvodil z jeho slov. Natěšeně jsem zašvihal ocasem. Ne moc, ale zase ne málo. "Učitele jsem dělal i v minulé smečce, sice chvíli, ale dělal," prohodil jsem, abych to případně Blueberrymu připoměl, i když jsem mu to již říkal když nás do smečky bral. "Pokud mi dáš svou důvěru doufám, že tě nezklamu... I když pochybuju, že třeba s Tati by šlo něco udělat," dodal jsem se smíchem. Vlčice už měla svou hlavu a na jakékoli učení bylo pozdě. To jsem poznal z jednoho rozhovoru s ní.

//Loterie 6

Doklouzal jsem na nejistých tlapkách blíž k Alfě naší smečky, který se pravděpodobně nikam nechystal, neboť se začal přátelsky vyptávat. Kdyby na mě neměl čas nebo chuť, asi by se mnou nezapředával rozhovor. "Lylwelin tu někde pobíhá, stejně jako vlčata, ale taky jsem jí dlouho neviděl," prohodil jsem celkem smutně. Chyběla mi. "Ona není úplně společenská, takže se nediv, že si někam zalezla nebo se prochází po územích sama. U ní je to normální," dodal jsem na vysvětlenou. Bylo mi jasné, že pro Lylku musí být smečka plná ukecaných a společenských vlků, jako peklo na zemi. Na druhou stranu mohla tak trochu tušit do čeho jde ne? Zastříhal jsem ušima a pohledem přejel okolí, než jsem se zase pohledem vrátil k Alfě.
Pomalu jsem umístil svou sedínku na ledovou zem. Když jsem seděl, alespoň mi to neklouzalo, což jsem bral jako bezpečnější variantu. Bylo mi ovšem jasné, že takhle nebudu moct sedět pořád. "No... Chtěl jsem se zeptat... A vím, že to budeš brát asi jako troufalost, ale... V podstatě se tu nudím?" znělo to spíš jako otázka než jako vyjádření pocitů. "Chtěl jsem se proto zeptat, zda tu není nějaká práce, kterou bych mohl dělat. Abych měl jak zabít čas," řekl jsem nakonec, abych nějak zamluvil svou předešlou nejistotu. Netušil jsem, co je ve smečce potřeba, ale pokud to nesouviselo s rvaním bylo mi to celkem fuk. Chtěl jsem dělat něco.

//loterie 5
// z úkrytu

Rozhodl jsem se vyjít ven v tu nejméně vhodnou dobu. Slunce opět začalo klesat na obzoru a já věděl, že zima bude chladnější než den. Muselo tu být celkem pěkně, sluníčko asi pořádně hřálo. Tlapky mi mírně klouzaly po přemzrlém sněhu. Musel jsem si dávat pozor, abych se někde nenatáhnul. Vážně jsem se snažil, ale chromá tlapku se na ledu chovala dost nepředvídatelně. Náhle mi podklouzla a už jsem letěl na zem. Uklouzl jsem asi metr a kousek, než jsem se zastavil. Pomalu jsem se začal zvedat, abych získal ztracenou důstojnost... nebo aspoň její kousek. Nadzvedl jsem se a pak se přikrčený začal plížit mimo ledovou klouzačku. Měl bych najít Blueberryho, než zapomenu na to, co jsem mu chtěl a ztratím sebedůvěru a... Támhle je! Uviděl jsem Alfu kousek od úkrytu.
Pomalu jsem se narovnal, abych se k němu neplazil po zemi a pomalým krokem začal kráčet k němu. Byl jsem obezřetnější než obvykle, nechtěl jsem zase upadnout a navíc před ním. "Zdravím," prohodil jsem, když jsem si byl jist, že jsem na doslech. Sice jsem nevěděl zda mě Blueberry zahlédl, ale hodlal jsem se uvést správně. Mírně přikrčený jsem k němu došel po zledovatělém sněhu. "Máš na mě chvilku?" zeptal jsem se celkem slušně a přátelsky se usmál.

//loterie 4

Naslouchal jsem zvukům kolem sebe. Hlasu vlka, alei všem ostatním zvukům, které se v jeskyni objevily. Jen jsem kývnul hlavu na jeho dovětky o tom, že konečně ví jak oslovovat mého vlastního syna. Nebyl jsem dnes ve sdílné náladě, což mohlo tak ukecanému vlkovi, akým byl Awarak vadit, ale netušil jsem, co s tím. Měl jsem plnou hlavu vlastních myšlenek a starostí a nehodlal jsem si na bedra brát ještě problémy jiných. Z toho už jsem vyrostl. Měl bych jít najít Blueberryho co nejdříve, aby mi zadal nějakou práci. Jinak mě to tady sežere zaživa. Naklonil jsem hlavu na stranu a pak se opatrně posadil.
"To bude Elora... myslím to vlče," řekl jsem s klidným hlasem. I když bylo v Maharu spousty ztracených vlčat, poslední dobou jejich příval utichl a tak jsem si nemyslel, že by společně s mnou nalezeným vlčetem dorazilo i nějaké další. "A neměl bys poslouchat cizí rozhovory," dodal jsem ještě. To se ozval učitel ve mně. Musím si pamatovat, že tomuhle vlkovi se nedá věřit. Nesmím si dovolit chyby jako v Maharu nebo Narvinijské smečce. Pořád jsem ovšem působil v obličeji klidně a přátelsky. Měl jsem za sebou spoustu zim a rozhovorů, abych ovládal svůj výraz dokonale. "Jeden si nedělá vlčata proto, aby je pak někde nechal. Tuláci tím musí sledovat nějaký záměr, ale netuším ještě jaký." Poposedl jsem si a omluvně se na vlka před sebou usmál. "Omlouvám se, ale asi nebudu nejlepším společníkem pro dnešní den. Ale rád jsem tě poznal a snad budeme mít někdy možnost si popovídat znovu," dodal jsem diplomaticky a zvedl se na všechny čtyři. Chromá tlapka mne bolela, ale snažil jsem se nedat to moc najevo. Trochu jsem nakrčil čenich, pokývl hlavou a odešel z úkrytu.

//Borůvkový les

//Loterie 3

Sledoval jsem vlka se zájmem sobě vlastním. Byl jsem celkem společenský vlk, ale teď jsem byl pořád trochu unavený, takže jsem raději poslouchal jeho hlas než, abych aktivně mluvil sám. Pokýval jsem hlavou. "Jmenuje se Flynn, ale dělá mu to trochu problém l a r myslím," dodal jsem, abych vysvětlil právě synovo jméno. Pak už jsem ale nechal plně mluvení na vlkovi před sebou.
Vlkův příběh byl zajímavý. Zdálo se že trpí nějakou formou amnesie, kterou není schopen plně pochopit. Bylo to zajímavé, ale taky do jisté míry varovné. Tohle si musím zapamatovat a rozhodně s ním nenechávat vlčata o samotě. Vlci, kteří zapomenou kdo jsou a odkud jsou, mohou být nebezpeční. Na venek jsem zachovával klidnou tvář, ale v hlavě mi to šrotovalo. Asi se někdy praštil do hlavy a od té doby zapomíná. Nebo to možná vyvolává nějaké trauma... Na Blueberryho místě bych ho nevzal do smečky. Je moc velkým rizikem... Ale hádám, že Blue ví co dělá, jinak by nebyl alfou, kdyby to nevěděl... Možná jsem jenom moc obezřetný, kvůli tomu co se dělo v Maharu, ale kdo ví... Usmál jsem se na vlka a pohodil hlavou. "Zajímavý příběh," dodal jsem klidným a přátelským hlasem, nechtěl jsem vyvolávat zbytečné nepřátelství, kvůli svým vlastním obavám a předsudkům. "V podstatě něco podobného, potřebovaly jsme přístřeší a tady nám bylo nabídnuto," řekl jsem po chvilce ticha. Nějak jsem se rozhodl nesdělovat všem důvody, proč jsem se přidaly do smečky, do podrobna. Obecná struktura musela stačit. Možná až mu budu víc věřit, řeknu mu i to, co předcházelo.

//loterie 2

Ležel jsem v tichosti, abych vlka opodál nevzbudil. Nechtěl jsem být tím, kdo někoho vytrhne nepříjemně ze spánku. Navíc jsem nikam nepotřeboval jít, takže jsem se snažil omezovat svou hlučnost na minimum. Náhle se vlk začal hýbat a stavět. Pravděpodobně ho již ležení nebavilo. Já zůstával ležet, ale zvedl jsem hlavu ze svých tlapek, když cizinec udělal kroky mým směrem. Neměl bych o něm uvažovat jako o cizinci, je to přeci jen člen mojí vlastní smečky. Kývl jsem k němu hlavou. "Těší mne. Já jsem Sigy, syn Siany a Saviora. Také jsem sem přišel nedávno spolu se svou partnerkou a vlčaty," vysvětlil jsem mu, proč mě zatím nepoznal. I když důvodů bylo víc. Jedním bylo to, že jsem ve smečce trávil minimum času od doby, co jsme sem přišli. Trochu mě to trápilo, ale rozhodl jsem se, že teď to smečce vynahradím. Chvíli ještě poležím a pak půjdu hledat Blueberryho. Zastříhal jsem ušima jak jsem měl ve zvyku.
Nehodlal jsem na vlka moc zírat, takže jsem se hned pustil do konverzace. "Co tě vůbec přivedlo do Borůvkové smečky?" Možná to byl taky uprchlík odjinud, jako my. Pravděpodobnost byla sice nízká, ale pořád tu byla. Nehodlal jsem ho vyslíchat, jen mě to upřímně zajímalo. Pokud by náhodou byl z daleka a měl za sebou příběh, rád bych si ho vyslechnul. Rád jsme poslouchal cizí životní příběhy, jeden se z toho mohl mnoho dozvědět.

//loterie 1

Ležel jsem si v tichosti v jeskyni. Byl jsem tak unavený z nedostatku energie, že můj spánek byl naprosto bezesný. Nezdálo se mi o ničem. Všude byla jenom tma a klid. Když jsem se probral, Flynn byl pryč, oheň dohořel a v jeskyni se objevil cizí vlk. Vypadalo to, že taky pospává a já ho nehodlal budit. Měl bych najít Flynna, ale pravděpodobně se šel jenom proběhnout ven. Pach vlčete mizel ven z jeskyně a já jenom doufal, že se mu venku něco nestane. Pomalu jsem se zvedl a začal si protahovat tlapky. Měl bych jít hledat Lylwelin a Heather, ale nějak jsem neměl sílu. Byl jsem pořád rozlámaný a celý nedospalý. Takže jsem se protáhnul a zase jsem si lehnul zpátky na zem. Lylwelin mi tu celkem chyběla, ale chápal jsem, že ona je srdcem tulačka, takže asi nebude vysedávat celé dny na území smečky. To by nebyla ona.
Položil jsem si hlavu na tlapky a spokojeně se válel. Nehodlal jsem se ještě plně probrat. Spíš jsem nechával odpočinout tělo než mysl. V duchu jsem uvažoval o tom, co říkal Storm, že bych mohl zkusit zajít za Blueberrym a sdělit mu svoji nabídku. Jenomže jsem nechtěl být vlezlý. Celé tohle smečkování mě unavovalo. Bylo hloupé, že vlk nemohl říct nic napřímo, aby nepůsobil arogantně nebo nevychovaně. Ale měl bych to zkusit. Lepší když to zkusím a nevyjde to, než když to nezkusím a budu se trápit coby kdyby...

Flynn vypadal nadšeně, což mi udělalo radost. Jeho protní ospalost byla ta tam. Poskakoval kolem, vrčel na mrak nad námi a vypadal celkem radostně. Aspoň něco. Mile jsem se na něj usmál, než prohlásil, že by chtěl vidět nebezpečí. "Ne," řekl jsem s rázností, která mě samotného překvapila. Abych situaci uklidnil, pohladil jsem Flynna čumákem po hlavě. "Možná někdy jindy, ale teď ne. Jsem trochu unavený. Prosípíme se a pak vyrazíme na lov, co ty na to?" navrhl jsem synkovi. Jistě, že bych magii rád vyzkoušel, ale rozhodně nebudu riskovat, že se něco stane Flynnovi. Chtělo to někoho dospělého, kdo si uvědomoval všechna možná rizika, co by se mohla stát. Dřív nebo později tomu budu muset přijít na kloub. Zastříhal jsem ušima a podíval se na vlče vedle sebe.
Od vchodu bylo vidět světlo, takže mi bylo jasné, že nastal nový den. Bylo ovšem potřeba se nejprve pořádně vyspat, než se rozhodneme jít lovit. Nabrat energii a odpočinout si. Položil jsem si hlavu na tlapky a zavřel oči. Po chvilce jsem spokojeně oddechoval.

Flynna moje vyprávění zdá se uspávalo. Nebo ho to nudilo k smrti, těžko říct. Já se ovšem rozhodl mu ukázat, že magie jsou něco mnohem zajímavějšího, než jen nehcání vyrůst květinky. Rozhodl jsem se, že mu nejprve předvedu, co dokáže magie země. "Magie země umí třeba tohle," broukl jsem. Nechal jsem povyrůst květinku, kterou jsem si tu přičaroval a nechal jsem jí obmotávat se Flynnovi kolem tlapky. Pak jsem jí trochu utáhl. Nemohlo ho to bolet, protože stonek byl naprosto nicotný, kdyby se rozhodl vytrhnout, zvládl by to hravě. "Když je místo květiny třeba kořen stromu, dokázal bych ti rozdrtit tlapku," prohodil jsem, jako bych se bavil o počasí. Když už jsme byli u počasí. Ze stropu se začalo snášet malinkaté mrholení. "Umím trochu ovládat i počasí a jelikož ty potřebuje umýt," zasmál jsem se na Flynna a nechal naše kožíšky trochu navlhnout. Mráček, ze kterého na nás voda dopadala zmizel. Hlasitě jsem si oddechl a podíval se na oheň os Storma, který pořád hezky hořel a hřál, takže naše kožíšky budou v brzku suché.
Podíval jsem se do ohně a na chvíli se ztratil myšlenkami jinde. "Umím ještě jednu speciální magii... Ale... Je to moc nebezpečné," dodal jsem nakonec. Rád bych si magii vyzkoušel znovu, ale bál jsem se slov, která pronesla Smrt. Mohl bych někomu ze svých bližních ublížit a to jsem nechtěl. Obrátil jsem se na Flynna. "Tak co teď?"