Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlk odešel a mě nezůstávalo nic jiného než čekat. Naštěstí se v brzku objevil Flynn, který přímo překypoval štěstím. Poslouchal jsem jeho nadšení, že se mu podařilo území prozkoumat. Byl jsem rád, že si užil nějakou tu zábavu. Pak ale mluvil o čumáčkování?"Cože?" zeptal jsem se s hlavou nakloněnou na stranu. Nějak jsem mu nerozuměl. Netušil jsem, co ve smečce vyváděl, ale jelikož za ním neběžela parta naštvaných vlků bylo mi jasné, že asi nic nepřístojného to nebylo. Kdyby tam něco vyvedl rozhodně by neodešel po svých. A nebo něco vyvedl, ale fakt se dobře schovával. Kdo ví... Zastříhal jsem ušima.
"Já se taky celkem bavil," prohodil jsem s úsměvem. Nebylo proč mu zatěžovat hlavinku svými problémy. Pokud se Lylwelin nevrátí v brzku, stejně mu to budu muset říct, tak proč ho tím zatěžovat teď. Usmál jsem se na něj. "Tak kam bys rád vyrazil teď?" zeptal jsem se ho a čekal na jeho rozhodnutí.

Pohlédl jsem na vlka a mírně se usmál. "Nebojím se, když je na území cizí smečky. Naznačujete snad něco?" prohodil jsem a po čenichu mi přejel podivný úšklebek. Byl jsem přátelský vlk, to ovšem neznamenalo, že nepoznám něco prohnilého, když to kolem mě smrdí. A tenhle vlk se dle všeho zdál prohnilý přesně tak jak vypadla. Když bude potřeba nakopu mu zadek levou zadní a ani se nezvednu ze země. Byla temná noc. "Auuuuííí," zívl jsem a pak se zahleděl zpátky do lesa. Nějak jsem doufal, že se sebere a odejde, když s ním nebudu komunikovat. Vypadalo to ovšem, že tenhle vlk chce šťourat packou do vosího hnízda, dokud mu ji včeli nesežerou. "Spíše mě moc nebere to, kam se tenhle rozhovor otáčí a tón vašeho hlasu nenaznačuje, žebyste to hodlal měnit," řekl jsem mu a podíval se mu zpříma do očí. Bylo jasné, kdo z nás dvou tu má na vrch a on to rozhodně nebyl. Pokud nechce přijít o končetinu, ocas nebo život, měl by vycouvat, ale nějak jsme si domýšlel, že na to tenhle vlk nemá racionální uvažování. Jeho odstranění by v podstatě byla služba všemu vlkovstvu. Když prohlásil o tom, že nemá kam jít, bylo mi ho trochu líto. Podíval jsem se na něj pohledem, jako by byl malé vlčátko, které se ztratilo. Lítost smíšená s jistou dávkou pohrdání. Nic jsem ovšem neříkal a tiše čekal až se spakuje a vypadne. Otočil jsem hlavu zpět k lesu.

Pohledem jsem přejel tuláka před sebou. Nebyla to postava, která se zdála moc přátelská. Natržené ucho a občasné šrámy na těle, jasně poukazovali na jeho časté boje. Nemohl jsem ovšem tušit, zda se jednalo o boje přátelské nebo nepřátelské, ani zda se rval jen tak pro zábavu nebo protože ho k tomu dohnaly okolnosti. Zastříhal jsem ušima a naslouchal jeho hlasu, když si rozhodl sednout. Nestál jsem o jeho společnost, ale nebyl jsem ten typ, co by jednoho vyhnal. Jen jsem proto kývnul hlavou na jeho slova o společnosti, ale nehodlal jsem konverzaci začít. Nechal jsem to na něm. "Momentálně čekám na svého syna až se vrátí z návštěvy své tety a strýce," vysvětlil jsem mu, proč tu čekám, ale dál jsem to nehodlal moc rozvádět. Nechtěl jsem mu tady prozrazovat svoje vlastní problémy. Mohl by mi třeba říct, kde se Lylwelin nachází? Pokud je to tulák možná ji potkal na svých potulkách. "A taky pátrám po jedné béžové vlčici, ale momentálně bez úspěchu," dodal jsem ještě. Možná, že mi poradí. Lylwelin měla celkem originální barvu srsti. "A co Vás vytáhlo z úkrytu, kde přežíváte zimu?" zeptal jsem se spíše, abych dodržel nějaké konverzační minimum, než že by mě to zajímalo. Docela bych byl i rád kdyby šel. Dřív jsem rád poznával cizince, ale teď když jsem měl na krku mrňata, jsem si musel dávat pozor s kým a kde se bavím.

V tichosti jsem přemítal o tom, proč nás Lylwelin opustila. Třeba se ještě vrátí... Zastříhal jsem ušima, ale moc přesvědčený jsem nebyl. Už jednou sice odešla, ale pak se vrátila. Tohle ovšem nevypadalo jako ten případ. Momentálně neměla proč odcházet. Měla vlčata a celkem dobrou smečku. Nemusela si chodit nikam vylévat vztek.
Z mého přemýšlení mě vytrhl vlk, který svou otázkou a přiblblým úsměvem jasně prozrazoval, že nebude jedním z příjemných společníků, které jsem tu několikrát v těchto krajích potkal. Přejel jsem ho pohledem. Podle jeho žeber, která byla viditelná, mi bylo jasné, že je to tulák. "Dobrý večer... nebo spíš noc," prohodil jsem slušný hlasem. Kdyby tenhle zkusil nějakou levotu rozšlápnul bych ho jako slimáka, ale nevypadalo to, že by se přišel rvát nebo vyvolávat nepokoje. "Chcete něco, nebo jenom procházíte?" zeptal jsem se konverzačním tónem, který byl klidný, ale neutrální. Jeho první věta ve mně nevyvolala úplně dobrý dojem, takže jsem si dával odstup. Třeba si to nezaslouží. Třeba je jen takový od rány jako Lylwelin... Na druhou stranu všichni prohlašují, jak jsou tuláci poslední dobou nebezpeční, tak proč riskovat přehnanou přátelskostí. Nespouštěl jsem ho z pohledu.

//Asgaarská smečka

Pomalu jsem kráčel mimo území smečky. Jejich pachová stopa se zjemnila a pak vymyzela úplně. Tak jsem poznal, že jsem dostatečně daleko na to, abych se mohl v klidu posadit na zem. Noc nebyla nijak extra příjemná, ale ani nebyla tak nepříjemná jako v předchozích dnech. Až se Flynn vrátí, tak se vydáme zpátky domů. Nerad bych ho nechával v noci se potulovat všude kolem. Do čenichu mne praštil pach Heather, který se naštěstí stáčel zpátky do smečky. Byla to chytrá a hodná malá vlčice, která věděla, že se nemá moc vzdalovat od rodné hroudy, pokud chce v tomhle světě přežít. Narozdíl od Flynna jsem se u ní nemusel bát, že se sebere a zdrhne na druhý konec kraje. To by byl ovšem problém. Netušil jsem, jak bych naháněl vlčata po třech tlapkách, kdyby se rozhodla frnknout někam pryč. Dost mě i děsilo to, že je Lylwelin opustila. Nějak jsem ztrácel naději, že se vrátí zpátky domů. Smutně jsem si povzdechl a začala se mi trochu kývat tlamička, jak jsem se snažil udržet, abych neplakal.

Prohlížel jsem si okolí, ale nezdálo se, že by vlky cizinec na hranicích nějak rozhodil. Sice jsem cítil dost pachů, ale žádný z nich se nepřibližoval. Asi na mě nemají čas. Škoda. Pomalu jsem se zvedl a oklepal, abych se mohl podívat trochu hlouběji do lesa, ale pak jsem si to rozmyslel. Počkám na Flynna kousek dál od hranic, ať náhodou někdo nedělá problémy, že tu zacláním. Awnay by z toho určitě udělala aféru a natropila by kolem toho dost silný kravál. Otočil jsem se tedy na druhou stranu a pomalým krokem se rozešel zpět do zelených nor. Rozhodl jsem se, že bude nejlepší zamířit jenom někam kousek od hranic, abych nenechával Flynna samotného. Kdyby něco potřeboval může za mnou doběhnout nebo zaštěkat a uslyším ho. Naposledy jsem pohlédl za sebe, abych případně syna zahlédl, kdyby se už vrátil z průzkumu, ale nevypadalo to tak. Zamířil jsem zpátky směrem k norám.

//Zelené nory

//Zelené nory

Pomalu jsem došel na hranice, kde se Flynn ztratil pryč. Nechal jsem ho běžet a pomalu jsem pozvedl hlavu k nebi. "Auuuuiuuiuiuiui," zavyl jsem ne moc dobrým hlasem, abych nějak oznámil svůj příchod. Byl to druhý pokus o potkání sestry nebo strýce, nebo někoho ze vzdáleného příbuzenstva, ale nějak jsem nedoufal, že se tu někdo ukáže. Bylo to zvláštní. Pokaždé, když jsem se tu zastavil, neměl tu nikdo na nic čas. No asi toho mají taky hodně, stejně jako my. Aspoň se nenudí. Pomalu jsem sesunul svou zádel dolů k zemi, abych si odpočinul. Mírně jsem protočil svou tlapičku, abych si ji uvolnil, i když její pohyblivost byla opravdu minimální. Zvědavě jsem se pak začal rozhlížet, zda neuvidím někoho ze smečky, koho bych mohl oslovit. Zdálo se mi, podle pachů, že je celkem dost členů smečky doma. Takže by nemělo dlouho trvat a někdo si mě vezme na starost. Doufám, že to nebude někdo z těch dvou co minule. Awnay bych rozhodně nepotkal rád.

Přejel jsem Flynna pohledem. Snažil se vymluvit na to, že se jenom přežral, ale nějak jsem mu to nebaštil. Jeho kukuč byl až moc podezřele hodný. "Dobře, půjdeme se podívat do Asgaarské smečky, ale jestli se tam pozvracíš nebo tak něco, tak si to po sobě hezky pěkně uklidíš a domů tě ponesu v zubech," řekl jsem mu přísně. Když už tedy chtěl jít, tak ať si taky uvědomuje, jaká rizika to přináší. Pak jsem se na něj ovšem povzbudivě pousmál a pomalým krokem se rozešel dolů ze zelených nor.
Našlapoval jsem pomalu a opatrně, abych po svých třech tlapkách došel až dolů. Nehodlal jsem riskovat, že sebou mrsknu o zem, nebo že někam spadnu. Někde by tu měla být ta jeskyně, ale kde.. Občas jsem zkontroloval Flynna, jestli jde za mnou. Zastavil jsem se až dole pod kopečkem, který hraničil přímo s Asgaarským hvozdem. "Tak. Jsme tady, vojíne Flynne," řekl jsem a plně se ponořil do hry. "Vaším úkolem je zjistit, co se děje na nepřátelském území a to nepozorovaně a pak mi předat hlášení, rozumíte?" Mrkl jsem na něj spiklenecky. "Já mezitím zabavím domorodce, aby vám nedělali problémy," broukl jsem ještě a pak pomalu přešel do lesa.

//Asgaarský hvozd

Doufal jsem, že Flynn bude skákat nadšením z nového dobrodružství, ale on zareagoval, tak jak bych nečekal. Vypadal na konci sil, jako by se měl zhroutit. "Není ti dobře?" zeptal jsem se mírně poplašeně. Možná že to maso bylo zkažené, ale vždyť toho zajíce právě ulovil. Nějak jsem netušil, čím by to mohlo být. Přemýšlel jsem jestli náhodou nemohl zajíc sežrat něco špatného a teď to sežral Flynn, ale to bych si pravděpodobně všimnul. Netušil jsem co s ním je, ale bylo jasné, že na nějakou výpravu nemá chuť ani energii. A když nemá ani Flynn chuť na dobrodružství asi je to trochu vážnější.
"Chceš odnést zpátky domů do úkrytu?" navrhl jsem nakonec. Momentálně nemělo cenu ho tahat někam jinam, když mu bylo očividně špatně, i když jsem netušil z čeho. Ještě by se mi tam někde pozvracel a musel bych to u sousedů uklízet. Drcnul jsem do něj mírně čumákem a čekal, co mi řekne. Nebylo dobré, že byl tady na sněhu. Lepší odpočinek by byl v úkrytu nebo aspoň u nějakého keře v našem lese. Bylo by to příjemnější a bezpečnější, než tady na území nikoho v mírných kopcích.

//*šeptá* omlouvám se, nějak mi to dneska nemyslí... pardon

Sledoval jsem Flynna a jeho úlovek, který když s ním dostatečně potřepal a oklepal ho ze sněhu se ukázal nebýt lasičkou, nýbrž zajícem. Už jsem se nadechoval, že ho začnu poučovat, ale on vypadal tak spokojeně, že jsem si to rozmyslel. Místo sáhodlouhého výkladu o tom, co je lasička a co není lasička, jsem jenom prohlásil: "To je sice zajíc, co jsi ulovil, ale jinak bude chtunat jistě výtečně." Usmál jsem se na svého malého lovce a pak sledoval, jak se pouští do jídla. Byl jsem celkem rád, že vlčata zvládají jíst sama a nepotřebují přehnanou asistenci s lovem. Asi bych nevěděl, co mám dělat, kdyby Lylwelin zmizela takhle na dlouho, když ještě potřebovali mléko. Flynn se spokojeně nacpával a já s klidem prohlížel okolí.
Když si říhnul a zamlaskal, bylo jasné, že je s jídlem u konce. "Tak co teď malý lovče? Co si udělat zábavnou výpravu na nepřátelské území?" navrhnul jsem a pomalu se zvednul na všechny čtyři. Pak jsem si mírně odkašlal. "Navrhuji prozkoumat území Asgaarské smečky. Já počkám na hranicích a budu kontrolovat ústupové cesty a ty mezi tím prohledáš jejich domovinu, co ty na to?" Rozhodl jsem se z návštěvy příbuzných udělat zábavu, neboť mi bylo jasné, že Flynn by jen tak nešel za svou vlastní tetou jako Heather. Ona se zajímá o všechno kolem, on musí mít ze všeho dobrodružství. Usmál jsem se na mrňouse a čekal na jeho rozhodnutí.

Zůstal jsem přikrčený na místě a sledoval Flynna. Čenichem jsem se snažil vnímat všechny pachy, kdyby náhodou doběhla Elora nebo na nás zaútočil někdo cizí. Nebo přišel jenom poklábosit. Byl jsem ostražitý. Nechtěl jsem nikomu a ničemu dávat šanci. Svítilo slunce a pěkně hřálo. Nesněžilo, nepršelo ani nepadaly ty krystalky ledu, které se do nás zabodávaly včera. Blížil se večer a mě bylo jasné, že už je čas vyrazit zase někam do lépe chráněného území. Možná bych mohl zkusit znovu navštívit Asgaar. Možná by na mě strýc nebo sestra měli čas. Pomalu jsem se napřímil, abych lépe viděl na Flynna.
Vypadalo to, že našel lasičku a teď zápolil s jejím bílým kožichem. Chvílemi jsem se bál, že by mu mohla ublížit víc, než by bylo vhodné. Ne, musí se to naučit sám. Jinak bude naprosto nepoužitelný a nezvládne se o sebe sám postarat. Nechal jsem proto lasičku předvádět své umění a bránit se. Naštěstí Flynn byl větší a silnější, takže i když mu malá potvůrka dala celkem zabrat, zvládl to naprosto sám. Když bylo po všem vítězoslavně křikl. "Skvělá práce Flynne, jsi šikula," řekl jsem a pomalu se k němu vydal. Nad nabízenou lasičkou jsem zavrtěl hlavou. "Jen si ji sezobni, sám sis ji ulovil, zasloužíš si pořádné posilnění po takovém výkonu," řekl jsem povzbudivě a pak si sedl, abych ulevil bolavé tlapce.

Poočku jsem sledoval Flynna, co bude dělat. Prý ho Kessel naučil větřit. "Je to KesseL...Je tam L ne R," poučil jsem ho. Trochu mi to jeho slavné R začínalo vadit. Všichni si budou myslet, že je zaostalí, jako si to myslela Tati. Nakrčil jsem trochu čenich, ale dál jsem synka nepoučoval a čekal jsem na jeho ukázku větření. Flynn nasál do plic snad všechen vzduch, který byl v okolí. Čekal jsem tiše. Nechtěl jsem ho rušit v jeho soustředění.
Vítězoslavné zvolání, přikrčení a už si to pomalu štrádoval pryč. Zůstával jsem sedět. Když se na mě ohlédnul a zeptal se jestli dobrý jen jsem kývnul hlavou. Rozhodl jsem se s ním hrát tuhle hru, takže jsem se taky přikrčil, ale moc mi to nešlo. S chromou tlapkou jsem se mohl maximálně podivně krabatět a zkroutit, ale pořádné plížení to nebylo. Nakonec jsem si tedy lehnul na zem a sledoval Flynna jak pokračuje ve svém lovu. Byl jsem rozhodnutý nechat to všechno na něm. Když nic nechytne nebude jíst, aby si to zapamatoval. I prázdný žaludek je věc, která k našemu životu patří. Mírně jsem se rozhlédl, zda nic synovi nehrozí, ale nezdálo se, že by nás někdo sledoval.

//Úkryt přes Borůvkový les

Flynn se naparoval, že je lepší už v úkrytu a já se trochu obával, že by mohl Eloru vyděsit. No je to holka svéhlavá a silná, když bude chtít, tak si za námi doběhne. Nakrčil jsem čenich. Cestou z úkrytu jsem cítil Heather a nějaký cizí pach, což se mi moc nezamlouvalo, ale aspoň byla doma na území smečky. Škoda, že s ní není Lylwelin... Smutně jsem se zatvářil, ale to už mou pozornost plně zabíral Flynn. Ani mi neodpověděl na můj dotaz ohledně lasičky. "Tak se předveď ty lovče. Zavětři a zjisti, co všechno se dá v okolí ulovit," prohodil jsem jen tak a sedl si na studenou zem. Sluníčko hezky hřálo, ale pofukoval nepříjemný vítr, takže mi bylo jasné, že brzo bychom se měli někde utábořit na lepším místě.
Sám jsem nasál do čenichu pachy, abych zjistil co tu máme a hlavně kde to máme, ale nehodlal jsem mu radit nebo pomáhat. Sám se musel naučit, kde co je. Navíc když byl na lovu s Norim, tak by to měl přeci zvládnout ne? Sledoval jsem vlčka a potihu čekal, co ho napadne.

//na konci postu výzva pro Eloru, pokud se bude chtít přidat k lovu :)

Flynn se mírně stáhnul, když zjistil, že tu Kessel není. "Ale neboj, on se zase vrátí," dodal jsem, abych ho ujistil, že se nic nestane, když ho přítel na pár chvil opustí. No naposledy jsem si taky myslel, že odejde jen na pár dní... A ze dní se staly týdny, měsíce, roky... Zastříhal jsem ušima a pokusil se vyhnat z hlavy vzpomínku.
Náhle se k nám přidal Nori a Baghý, kteří vypadali plní energie."Zdravím,"prohodil jsem k nim klidným, ale trochu rozespalým hlasem. Baghý mluvila o lovu s vlčaty a ukazovala na Eloru, která byla se sněhobílou vlčicí o kousek dál v úkrytu. Nori zase plánoval blbnout ve sněhu. "Rád bych vzal na lov vlčata sám, Bluberry ze mě udělal učitele, tak bych se chtěl chopit povinností, co nejdříve," pověděl jsem jim o novince, než se oba otočili k odchodu. Kývl jsem jim hlavou na odchod a otočil se na Flynna. "Tak co, kdybychom vyrazili na lov lasiček, když se ti zajdové nezamlouvají?" navrhl jsem novou kořist. Pomalu jsem se zvedl na všechny čtyři a oklepal si kožich, který jsem měl poměrně špinavý. "A vezmeme i Eloru, co ty na to? Uvidíme, jak vám jde spolupráce nebo možná i kdo je lepší lovec," prohodil jsem a usmál se na Flynna spikleneckým úsměvem, abych ho trochu pošťouchnul. Bylo mi jasné, že bude chtít být nejlepší.
Pomalým krokem jsem došel k malé vlčici a bílé dámě. "Zdravím, jmenuju se Sigy a jsem nový učitel," představil jsem se, neboť jsem si nepamatoval, že bych vlčici potkal. Pak jsem se plně obrátil na malou princeznu vedle ní. "Eloro, jdeme na lov, pokud by ses chtěla přidat," řekl jsem s klidem a pak se podíval na Flynna a zamířil ven z jeskyně.

//Zelené nory přes Borůvkový les

Nakonec nás opustila i Tati, která vypadala napruženě jako vždycky. Jen jsem nad tím zavrtěl hlavou a pak se vydal do říše spánku. Potřeboval jsem si trochu odpočinout, než se pustím do dalšího dne.

Odpočinek to byl vydatný. Vzbudilo mě mírné zakňourání, které vycházelo od Flynna, kterému se asi něco zdálo. Jen jsem se pousmál a pohladil jej čenichem po hlavě. Malý sebou škubnul a pak pomalu otevřel očka. Chvilku vypadal dost dezorientovaně, ale rychle se chytil. "Dobré ráno," prohodil jsem a oplatil mu úsměv. "Taky tě mám rád," broukl jsem mu v odpovědi a ještě jednou ho pohladil, než se vyprostil z mého sevření a začal se protahovat. Zůstával jsem ležet a sledoval jeho počínání. "Když jsi usnul, přenesl jsem tě sem, aby se ti spalo lépe," vysvětlil jsem mu, protože mi přišel zmatený faktem, že není venku na sněhu, kde usnul. "Kessel tě pozdravuje a přijde tě brzo zase navštívit," řekl jsem mu, aby se nebál, že ho přítel jen tak opustil.
Pomalu jsem se přenesl do sedu, který nebyl nijak extra pohodlný. Tyhle dolíky byly dobré pro ležení a spaní, ale pro sezení byly dost nevhodné. "Nemáš hlad? Mohli bychom se jít podívat po něčem k snědku, co myslíš?" navrhl jsem Flynnovi a rozhodl se počkat na jeho rozhodnutí. "V zelených norách by mohlo být pár zajdů," dodal jsem s nadšením. "Mohl bys nějakého ulovit, když jsi tak zkušený malý lovec."