Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nelíbilo se mi to. Tahle siruace byla divná a zvláštní. Vlk se do nás pustil. Mluvil o nějaké kletbě. Magický blbosti. S tímhle by si neměli zahrávat. Poposkočil jsem na místě a přestal se krčit. Pořád jsem byl ostražitý. Ten vlk se mi nelíbil, vypadal jako naprostý magor, který si jde za svým klidně přes mrtvoly. A při pohledu na vlčici jsem si pomyslel, že už z ní možná mrtvola je. "Jsi v pohodě?" křikl jsem jejím směrem. Vlčice koukala pohledem někam pryč, na nic konkrétního. Působilo to celé špatně a divně. "Flynne neměl by ses k ní přibližovat," broukl jsem celkem zmateně, ale to už vlček klepal tlapkou na vlčici, která byla totálně mimo. "Ne děl.." začal jsem na Flynna křičet.
Zelená záře mě praštila do očí a já musel odvrátit hlavu, protože jsem cítil příšernou bolest, jak mě světlo zasáhlo do otevřených oček. Nic jsem neslyšel, jen to světlo pronikalo i skrz moje víčka, která jsem měl pevně u sebe. Bál jsem se je otevřít, aby mě světlo definitivně neoslepilo. Po chvilce světlo zmizelo. Když jsem zamrkal a otevřel oči, bylo světlo pryč. Otočil jsme se zpátky pohledem k vlčici a vlkovi. Vypadalo to, že vlk vlčici pustil. Tiše jsem vrčel a sledoval Flynna, který naštěstí vypadal celkem v pořádku, teda.... "Co jste mu to provedli?!" vyjel jsem na vlčici a vlka a skákal k Flynnovi, abych zjistil, proč nemá svou roztomilou oháňku, ale podivný trs chlupů v místech kde měl mít ocásek.

Flynn zaprotestoval, že nestihneme bobry. "V noci se stejně loví lépe než za světla," prohodil jsem s úsměvem. Pak jsem se obrátil k vlkovi a vlčici. Vlčice prosila o pomoc, ale nebyla schopná dodat, co po nás vlastně chce. Jako jo, mohl bych tomu vlkovi urvat ocas, ale tak nějak jsem netušil, zda byla vyna na jeho straně. Třeba fakt nemůže za to, že ji má obmotanou kolem ocasu. Co když je to nějaká její magie a chce se ho zbavit? A využije k tomu nás? Nebo je v tom ona až po uši a on jí chce reálně ublížit? Naklonil jsem hlavu na stranu.
Vlčice mluvila celkem dost zoufale nebo mi to tak alespoň přišlo. "Hele nechceme žádný problémy," prohodil jsem k nim dvěma a pomalu jsem začal ztrácet zájem o to mýt s nima jakékoliv dočinění. Co když to bylo nakažlivé? Trochu jsem udělal krok vzad, přičemž jsem mírně zavrávoral. Chodit po třech nebyl žádný med. Hehe, jo. Dovleču jí do úkrytu a tam jí budu... ubližovat. Slyšel jsem v hlavě vlkovy myšlenky a nebylo to nic příjemného. Nakrčil jsem se a zavrčel jsem jejich směrem. "Okamžitě ji pusť nebo tě roztrhnu na dva kusy," zavrčel jsem varovně na vlka. Ať už to bylo jakkoliv podle jeho myšlenek mi bylo jasné, že on je pravděpodobně důvodem všech problémů.

Obrátil jsem se na Flynna, který byl trochu nerudnější. Výlet nezačínal podle mých představ, ale rozhodně to bylo lepší než se jenom válet v úkrytu a brečet nad odchodem Lylwelin ne? Postupoval jsem pomalým krokem. "Přec mi tu nebudeš brečet kvůli trošce vody Flynne," prohodil jsem k synkovi a šťouchl do něj čenichem. "Koukej už jsme skoro za půlkou," řekl jsem a ohlédl se za nás. Jestli hodlá celou cestu bulet, měl jsem ho nechat doma. Nějak mě popadla touha se toulat jako za mlada. Možná za to mohla nějaká ta krize středního věku nebo prostě nuda, která mě pomalu začínala kousat. Celou dobu jsem si přál mýt rodinu, ale být svobodným otcem bylo celkem na nic. Pokračoval jsem dál.
Náhle jsem zaslechl hlasy. Přímo před námi se objevila vlčice, která naříkala. Byl to poměrně divný výjev. Vlk měl ocas na krku vlčice a táhnul ji za sebou. V srsti jsem nepoznal, zda ji náhodou nemá omotanou kolem krku jako na laně. Podle toho jak vlčice naříkala ji ovšem táhl. "Vidíš Flynne, první nebezpečí na naší cestě?" zašeptal jsem směrem k synkovi. Nebál jsem se těch dvou. Fyzicky bych jim asi neublížil, ale magie jsem používat uměl... celkem. "Co se stalo? Co pro vás můžeme udělat?" zeptal jsem se a zůstal jsem stát v uctivé vzdálenosti. Ani jednoho z nich jsem neznal, takže jsem jenom přemýšlel, co mají za lubem. Naklonil jsem hlavu na stranu. Něco mi tu nehrálo, ale zatím jsem netušil co. Rozhodl jsem se být milý, ale ostražitý.

//Zelené nory

Flynn byl spořádané vlče a tak přešel do pomalejšího tempa, což jsem uvítal. "To já vím, že bys tam nevběhl, to já jen tak," prohodil jsem s úsměvem a začal jsem sestupovat k řece, která byla celkem dost rozvodněná. Bouřila a řvala na celé kolo, takže jsem musel mluvit dostatečně nahlas, abych se slyšel a aby mě synek slyšel. Hlavně musíme jít opatrně po břehu. Kráčel jsem po třech a snažil se nadlehčovat svou chromou tlapku. Nechtěl jsem si ji namočit, protože bych nepoznal, že je na ni moc zima. "Půjdeme kolem břehu a pak snad dojdeme k tomu místu, kde jsou bobři. Pak až nějakého ulovíme, tak bychom mohli jít víc na jih, co říkáš?" řekl jsem a opatrně začal poskakovat po břehu, abych se dostal, co možná nejdále od vodního toku, který seobčas začal valit i po trávě. Mohl bych ho vzít k tomu moři. Tam by se mu mohlo líbit. Sám jsem nevěděl, co to je za území, ale podle všeho tam byla teplá a slaná voda. Pokračoval jsem velice pomalým tempem směrem na jih, po proudu řeky.

//Úkryt v borůvkovém lese

Šel jsem pomalým a belhavým krokem. Přední levou tlapku jsem opíral o zem v divném postavení, ale celkově jsem si na to zvyknul. Neměl jsem v ní cit, takže mě netrápily ostré kamínky. Mohl bych po ní skákat přes žhavé uhlíky a nic by se mi nestalo... Teda asi by mi ohořel kožich, ale rozhodně bych to necítil. Postup mimo les plný borůvčí byl tedy pomalý, ale vytrvalý.
Flynn sice vypadal trochu naštvaně, že nejde na lov, ale nakonec se rozhodl vydat se mnou. "Ale jestli se ti se mnou jít nechce, tak nemusíš. Můžeš se vrátit za Baghý a jít se podívat, jak ostatní loví," řekl jsem mu klidným hlasem, aby se necítil nucený do toho, jít se mnou. "Hádám, že se půjdou dívat i ostatní vlčata s pečovatelkou, ale k lovu je nepustí." Z pohledu učitele bych byl rád, kdyby se šel podívat. Ale taky jsem neviděl přínos v tom, aby vlčata jenom seděla a sledovala jak dospěláci loví. Já byl spíš přístupu praktického. Nejdřív je naučit lovit na menších zvířatech, vysvětlit jim taktiku a co mají dělat, a postupně je navést na větší lovnou zvěř. Navíc divočák je dost nebezpečný a nedá se tam pořádně říct, jestli se to nezvrtne.
Pokračoval jsem směrem do zelených nor a pak jsem se mírně stočil na západ, abych nás nasměřoval k řece. Trochu jsem se ovšem obával, že řeka se bude trochu vylévat z koryta. "Teď to bude možná trochu nebezpečnější," varoval jsem Flynna, který šel po mém boku. "Pokusím se nám pomoct magií a snad se dostaneme na druhou stranu řeky, bezpečně. Takže tam prosím nevběhni přímo do toku ano?" poprosil jsem Flynna a začal sestupovat směrem k proudu řeky Mahtae.

//Mahtae sever

Moc jsem je neposlouchal spíš tak na půl ucha. Neměla jsem úplně náladu na nějaké to povídání si. Ne že bych nebyl společenský, jen jsem dneska neměl den. Chtěl jsem být spíš sám. Zastříhal jsem ušima až v momentě, kdy začala Baghý prohlašovat, že by ráda vyrazila na lov kanců. Naklonil jsem hlavu na stranu. "Vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, bych jen překážel," prohodil jsem trochu smutným hlasem. "Navíc jsem slíbil Flynnovi, že ho vezmu na super čuper dobrodružství. Chtěl bych vyrazit na sever za otcem, ale to možná nechám na později. Hlavně mám v plánu vyrazit na objevování nových míst někde na jihu, kde by mohlo být tepleji. Můj cíl je navštívit tu slanou vodu, o které všichni tak moc vypráví a pak možná zamíříme k Životovi," dodal jsem o poznání nadšeněji, protože jsem se na tenhle výlet dost těšil. Obrátil jsem se pohledem na Flynna, který už vypadal opravdu dost probuzeně. "Co říkáš, vyrazíme spolu nebo tu zůstaneš v úkrytu?" řekl jsem a pohodil radostně ocasem. Bylo mi jasné, že bude chtít jít i na lov, ale mě se nezdálo bezpečné brát vlčata na lov zrovna divočáků. Byla to zákeřná zvířata. "Cestou bychom mohli zkusit sami ulovit nějakého bobra. Jsou to celkem nebezpečná zvířata a jen tak někdo je neuloví," prohodil jsem nenápadně, jako menší lákadlo, které by mohlo na Flynna zapůsobit.
Nechal jsem rozhodnutí na synovi. Pokud bude chtít jít se mnou může. Pokud ne, vyrazím sám. Na lov se mi popravdě moc nechtělo. Nerad jsem si to přiznával, ale bez magie jsem byl naprosto neschopný a hádal jsem, že ostatní zvolí spíše přirozenou formu lovu. "Třeba taky něco dobrého dotáhnu domů," dodal jsem s úsměvem k Baghý. "A zkuste oslovit Tati, vypadala celkem odhodlaně na svůj věk," prohodil jsem než jsem na ně kývnul hlavou a rozešel se ven z jeskyně.

//Zelené nory přes Borůvkový les

Tiše jsem sledoval konverzaci. Nijak jsem se moc nezapojoval. Neměla jsem na to náladu a trochu jsem se obával, že bych nevydržel hrát šťastnou tvářičku, kdybych měl mluvit. Flynn se po chvilce probral a zastal to energií a radostí za nás za oba. Jen jsem ležel a mírně mimozně se usmíval. Vlče mělo celou tlamu od slin, ale nechtěl jsem ho nějak poučovat. Byl už dostatečně velký na to, aby se případně otřel sám.
Baghý se začala vyptávat na Noriho. Celkem by mě zajímalo, co s ním má. Pokud to chápu dobře partneři nejsou, ale na druhou stranu jsou na sobě pořád nalepený jak dvě nálepky. Zavrtěl jsem hlavou. "Bohužel jsem ho neviděl," odvětil jsem jí pravdivě. Snad nezmizel jako Lylwelin. Bylo mi jasné, že by Flynna hodně zarazilo, kdyby ztratil i přítele, kterého v Norim podle vlastních slov měl. Na durhou stranu čím dřív si zvykne na ztráty mezi přáteli, známými a rodinou, tím víc bude připravený na všechno co přijde. Do jeskyně zavanul přjemně teplý vzduch. Bylo jasné, že už je konečně jaro.

Flynn tiše oddechoval a já ho při tom nechal. Potřeboval si odpočinout. Položil jsem přes něj svůj ocas, jako bych ho tím chtěl zahřát, ale nebylo to nutné. V jeskyni bylo celkem příjemně. Vypadalo to, že zima konečně ukončila svoje působení v kraji. Možná že už by to konečně šlo, vyrazit za otcem. Netušil jsem zda bych k němu došel v zimě, ale na jaře to už byla jiná. A pokud mluvil Alastor/Sirius pravdu, mohla by se trocha povzbuzení s mrňaty otci zamlouvat. Nebo bych za ním měl vyrazit sám... Pro jistotu? Nakrčil jsem čenich a zastříhal ušima v zamyšlení.
Moje myšlenky ovšem zastavil příchod Awaraka, který na mne kývl a pak se vydal jiným směrem. Oplatil jsem mu pokývání a byl rád, že nehlučí. Nechtěl jsem, aby někdo vzbudil Flynna, když konečně tak pěkně usnul. Po chvilce se tmavý vlk vrátil. "Zdravím," prohodil jsem s úsměvem a chtěl se pustit do tichého rozhovoru, ale přerušil mne příchod Baghý. Byl jsem jim oběma vděčný, že se snažili mluvit potichu, jak jen to šlo. Oba jsem obdařil vřelým úsměvem. Baghý se uvelebyla v důlku kousek od nás. "Celkem to jde," povzdechl jsem si a snažil se maskovat svoje pravé pocity úsměvem. Zda se mi podařilo je obalamutit, jsem netušil. Baghý se pak představila Awarakovi. Bylo zvláštní, že se ti dva neznali. Baghý mi přišla celkem společenská.

Odcházející Alastor mě nijak už nezajímal. Tiše jsem doufal, že se jim podaří najít otce v pořádku, ale víc jsem se o to nestaral. Možná na ně čeká někde na hranicích. Nebo tu jsou s Lennie, kdo ví. Posadil jsem se, abych si mohl přesednout a lehnout si jinak. Trochu mě bolel hřbet z těch dolíků, ve kterých jsme tu spávali. Flynn náhle prohlásil, že by chtěl být s mámou. Trhl jsem mírně hlavou a ušima. Naštěstí si toho vlček nevšiml a jenom se přiloudal mezi moje přední tlapky a lehl si na zem. Opatrně jsem se složil tak, abych mohl ležet a on byl pohodlě stočený vedle mě. Chromou tlapku jsem si položil přes jeho tělíčko, které už nebylo tak malé jako dřív. Co mu jen na to mám říct... Sám jsem netušil, co by bylo nejlepší. Nechtěl jsem mu kazit příjemný den, ale zároveň jsem mu nechtěl lhát. Pokud tady někdo zmizel, většinou to bylo nadobro. Ale co když se Lyl vrátí a já mu řeknu, že odešla navždycky? Bude mě nenávidět?
Zastříhal jsem mírně ušima a hledal pohledem záchranu. Jenomže tu nikde nikdo nebyl, kdo by mi pomohl nebo poradil. Povzdechl jsem si a rozhodl se říct Flynnovi pravdu. "Víš maminka odešla... A já... Nevím zda se k nám někdy vrátí," řekl jsem smutným hlasem a chromou tlapku mírně Flynna hladil. "Odešla na zimu pryč a být v zimě sám, není úplně bezpečné. Navíc když někdo takhle na dlouho zmizí, málo kdy se vrátí zpátky," dodal jsem. "Ale třeba se vrátí... Kdo ví."

Alastor/Sirius se nakonec rozhodl, že půjde sám. Nakrčil jsem čenich, protože se mi moc nezamlouvalo, aby se dvě vlčata potulovala sama po kraji. Pokud jsou pravda ty povídačky, že tu někdo loví vlčata, nebylo by to úplně bezpečné. Na druhou stranu, jaké jsem já měl právo mu něco zakazovat? Byl jsem sice jeho bratr, ale nevlastní. Nepojilo mě k němu nic jiného, než jenom půlka DNA a ani to se nedalo říct se stoprocentní jistotou. Přeci jenom otec byl celkem starý, na o aby měl vlastní vlčata a už když jsem se o nich doslechl, mě to celkem zaskočilo. Nechtěl jsem ovšem Lennie z ničeho podezírat, tak jsem jen zakroutil hlavou a soustředil se na bratra. "Dobře, ale nikomu cestou nevěřte, s nikým se nebavte a jděte rovnou domů nebo za rodiči ano?" řekl jsem mu a pak sledoval jak se baví s Flynnem. Nebo baví... byl to celkem jednostranný rozhovor.
Alastor/Sirius navíc prohlásil, že opravdu otec žije v jiné smečce, než Lennie. Což ještě víc prohloubilo mou minulou doměnku. Proč jinak by vlčice opouštěla starého vlka, pokud někde za rohem nemá mladšího? Dost možná tahle vlčata ani nebyla moji sourozenci, ale jenom to tak nastčila, když se nechala... Zavrtěl jsem znovu hlavou. "To mě mrzí, že nejste v jedné smečce, ale třeba se to časem změní," řekl jsem s úsměvem. Než jsem stihl dodat cokoliv dalšího Alastor/Sirius se rozloučil a utekl pryč. Jen jsem za ním zavrtěl hlavou.
Obrátil jsem se na Flynna. "A co máš ty v plánu?"

Naslouchal jsem novému bráškovi, který ovšem ještě neměl věk na to, abych si s ním mohl bratrsky povídat. To zabere ještě pár let hádám. Alastor/Sirius si lehl kousek ode mě a já ho po očku sledoval s tlamou položenou na tlapkách. Vypadal celkem utahaně. "Chvilku si dáchni a pak tě odvedu za vašima," broukl jsem jeho směrem. Bylo mi jasný, že kdybych ho nechal jít samotného, táta by mi za to jednu vrazil. Sice už jsem neměl věk na to, aby mě dospělí mlátili, ale vzhledm k mému fyzickému stavu a naprosto neagresivní povaze, jsem tak nějak tušil, že bych za uši dostal. Na jeho konstatování, že jsem táta, jsem jenom pokýval hlavou. Nebyl to úplný blbeček a já z něj nechtěl blbečka dělat. Opakováním očividného bych tomu, ale nepomohl.
"Takže teď jste v jiné smečce než táta, chápu to dobře?" zeptal jsem se ho se zájmem. Trochu mě zamrzelo, že Lennie otce opustila. Měl bych ho navštívit s Flynnem nebo Heather, aby mu to zvedlo náladu. I když kdo ví, zda by mu vlčata zvedla náladu. Pravděpodobně má dost starostí s vlastním potomstvem. Bylo mi otce líto. Další pokus o rodinu očividně nevyšel, stejně jako ten první. "Hlavně s ním a se sestrou musíte být v kontaktu," řekl jsem Alastorovi/Siriusovi. Nechtěl jsem, aby dopadl jako já. Naprosto sám. To už se ovšem probouzel Flynn.

Malé vlče prohlásilo, že je tu hodně místa a že čeká na sestru. "Já neříkám, že tu není hodně místa, ale mohli by tě hledat rodiče a byl by průšvih, kdyby tě našli v úkrytu cizí smečky víš?" řekl jsem smutně. Rád bych ho tu nechal, ale zase jsem nehodlal riskovat nějakou nafrněnou maminu, která si bude myslet vlkvíco, že dělám s jejím vlčetem v úkrytu. Na to už jsem neměl ani náladu ani trpělivost. Radši bych to proto vyřešil, než k takové situaci dojde. Na druhou stranu pokud s jehou sestrou šla Wizku, tak ho sem možná poslala si odpočinut. "Tak jo, můžeš si tu na chvilku chrupnout," řekl jsem nakonec a sám si položil hlavu na tlapky.
Vlče ovšem neuvažovalo o spánku. Vypadalo to, že vůbec není unavené, i když tvrdilo, že je. Náhle vyskočil jako čertík z krabičky a prohlásil, že nevypadám vůbec jako táta a že on je Alastor nebo Sirius. Chvilku mi to vrtalo hlavou, než mi to došlo. No jasně. Nová otcova rodinka. Zastříhal jsem ušima a usmál se na vlčka. "Rád tě poznávám," prohodil jsem s úsměvem a radostí. Rád jsem se seznámil s novými nevlastními sourozenci. Trochu jsem i zadoufal, že by mohli částečně nahradit později moje vlastní sourozence, kteří se vytratili ze světa pryč. "Jak to, že jsi tady a nejsi v horách se Saviorem nebo Lennie?" zeptal jsem se ho zvědavě.

Syn ze mě tahal rozumy, ale já se rozhodl, že mu to nepovím. Nebo spíše nehned. "Co kdyby ses prospal a pak ti to povím, ano? Však už se sotva držíš na tlapkách," prohodil jsem konejšivě a usmál se na Flynna. Mírně jsem ho pohladil čenichem po hlavě. Sám jsem se natáhl na zem do dolíku a čekal, až se Flynn taky uvelebí a usne. Z našich příprav na spánek nás vytrhlo ovšem vlče. Mohlo být stejně staré jako Flynn. "Zdravím," řekl jsem s úsměvem vlčeti, které ovšem nebylo zdejší. Samo tvrdilo, že si chce odpočinout, ale mě nepřišlo, že by byl dobrý nápad, aby nám cizí vlče chodilo do úkrytu. "Tady si odpočinout úplně nemůžeš, ale když mi řekneš kde máš rodiče nebo smečku, tak tě tam zavedu," řekl jsem s mírným povzdechem.
Flynn se nakonec odporoučel k zemi a podle tichého oddechvování jsem pochopil, že se odebral do říše spánku. Ať si pořádně odpočine. Bude to lepší, než aby se tu trápil. Pohledem jsem se vrátil k vlčeti, které začalo mluvit. Ptalo se na šišku. "Já se jmenuji Sigy a tohle spící klubko je Flynn," řekl jsem tichým hlasm. Pořád jsem v sobě měl tu myšlenku "vychovávat", i když se jednalo o cizí vlče. "A ano je to šiška," dodal jsem pak s úsměvem. Vlče tvrdilo že jeho matka má taky přívěsek a otec naušnici, jen jsem se na to usmíval. Nějak jsem si nedával dvě a dvě dohromady.

// Zelené nory
Nevím zda tu někdo je tak případně kývám na pozdrav :D

Došel jsem s Flynnem do lesa a směrem k jeskyni, když začal jančit, že bude mít vlčata. "Jistě že jednou budeš mít vlčata. Až si najdeš nějakou hezkou vlčici, kterou budeš mít rád, tak jako mám já rád tvou mámu," řekl jsem mu a přejel ho pohledem. Byl čím dál tím víc nohatý a vyčuhlý. Už nebyl takové malé klubíčko, které bylo rádo u nás přitulené. Ale pořád mu nejde výslovnost. S tím by se mělo začít něco dělat pořádně.... Sice jsem se smířil s tím, že Flynn nebude nikdy inteligent nebo mozek nějaké smečky, ale aspoň jsem z něj nechtěl mít idiota na potkání, který se neumí ani správně představit.
Pak ze synka ovšem vypadla celkem vtipná věta. "No nemůžu ti ukázat jak, můžu ti to maximálně říct, ale nevím jestli na tohle jsi připravený..." začal jsem. Sice mě to zaskočilo, ale z pozice učitele jsem se naučil nedat na sobě nic znát, takže jsem se jen přátelsky usmíval, i když jsem netušil, co mu na to vlastně říct. "Navíc je to spíš pro vlčice, než pro vlky... Taková holčičí věc, to bys určitě nechtěl poslouchat," začal jsem se vymlouvat dost sexistickým způsobem, ale nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo. Sedl jsem si do jednoho důlku a čekal na to, co ze synka vypadne.

Naklonil jsem hlavu a poslouchal Flynna, který o překot vyprávěl. Znovu zopakoval, že vše prozkoumal a pak se čumáčkoval. Nechápal jsem, co se pod pojmem čumáčkování schovává a začínalo mě to děsit víc a víc. Flynn to naštěstí rozvedl. Aha. Proletělo mi hlavou poznání a já se usmál. Potlačil jsem salvu smíchu, která se mi prohnala hrudníkem. "No netušil jsem, že dostaneš první pusu zrovna takhle," zasmál jsem se a drcnul do Flynna tlapkou. "Tak to už jsi velkej chlapák, když se takhle kamarádíš s vlčicema co?" řekl jsem mu povzbudivě. Já nikdy s tátou takovýhle řeči nevedl, takže jsem netušil jak se k tomu postavit. Na řeči o včeličkách bylo asi ještě moc brzo.
Flynn nakonec vybral místo našeho pobytu. Rozhodl se zvolit odpočinek, což jsem mu nezazlíval. Byla pokročilá noc a on nespal. Musí si ale zvykat. Ne vždycky bude moct v noci spát. Zastříhal jsem ušima. "Tak pojď, půjdeme domů do úkrytu," řekl jsem a vykročil sněhem k domovu. "Pak vymyslíme něco dalšího, co bychom mohli dělat," prohodil jsem vesele.

//Jeskyně Borůvkový les (nemůžu do lesa mám tam Rowenu)