Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Flynn něco zamumlal a usnul. Pohlédl jsem na Heather, která byla více než vyděšená. "Neboj se," začal jsem ji uklidňovat. Pohlédl jsem na Flynna, ale neslyšel jsem řádné myšlenky. Pravděpodobně byl hodně unavený, takže měl hlavu naprosto prázdnou. Zastříhal jsem ušima a poposedl si, abych lépe viděl na Heather, která byla pořád zmatená. "Pravděpodobně se u něj projevuje nějaká magie, která ho vyčerpala," dodal jsem na vysvětlení, aby se trochu uklidnila. "Není to nic strašného. Každé použití magie vlka vyčerpá. Trochu se prospí a pak bude naprosto v pořádku. Jen by mě zajímalou jakou magii Flynn má," zabrumlal jsem zamyšleně. Podle všeho to musela být nějaký psychická magie, protože by jinak byl výsledek jeho snažení vidět. Možná má magii po Lylwelin. To by bylu super, ale pro tak mladého vlka i trochu děsivé. "Škoda, že ještě nemáte zabarvené oči, pak bychom věděli na čem jsme," pousmál jsem se na Heather a začal se jednou tlapkou škrábat za uchem.

Sledoval jsem Flynna, který ležel na zemi a něco nesrozumitelně blábolil. Bylo mi jasné, že mě ani trochu neposlouchá. Nebo že mě ani trochu poslouchat nechce. Nemůže? Kdo věděl. Já rozhodně ne. Bylo mi ovšem jasné, že za jeho náhlým úpadkem k zemi je rozhodně magie. Přesunul jsem se do lepšího sedu, abych se nekroutil divně ze země jako had, který zvedá půlku těla. Přisunul jsem se trochu nad vlka na zemi, abych na něj líp viděl. Podle všeho působil celkem v pořádku, jen to vypadalo, že je opravdu hodně unavený. "Asi se začíná projevovat tvoje magie, tak se snaž uklidnit a případně se prospat, to ti pomůže," řekl jsem povzbudivě a snažil jsem se nevyšilovat, protože mi bylo jasné, že to by synovi nepomohlo. Navíc po zjištění, že jde asi jen o první projev magie jsem byl celkem natěšený jakou magii bude Flynn mít. Celkem by mě zajímalo, kdy se mu zbarví očka.
Nebyl ovšem čas na to zkoumat pohledem oči, jestli už jsou zabarvené nebo si ponechávají zlatavý nádech vlčkovských oček. Já sám měl očka zlatá, ale já taky svoje magie nikdy pořádně neobjevil. Přišly tak nějak sami a bylo jich hodně. Sám sobě jsem si to odůvodnil tím, že nemám žádnou dominantní magii, jak tomu bylo u dalších vlků. "Všechno bude v pohodě až si trochu odpočineš," dodal jsem s úsměvem.

Flynn na slova ohledně díry neodpověděl. Pravděpodobně už byl zase mimo. Koukal někam do neznáma."Na něco jsem se tě ptal?" řekl jsem celkem přísně. Rozhodl jsem se neustupovat. Pokud chce být velkým a dobrým lovcem, musí se naučit komunikovat s ostatními. A jestli já jsem učitel, tak z něj dobrého lovce udělám. I kdybych ho měl pořád kopat do zadku, aby mluvil a odpovídal na dotazy. "Jaká díra?" zeptal jsem se znovu, tentokrát už příjemnějším tónem. Snažil jsem se ho k odpovědi povzbudit i úsměvem, ale on si místo toho lehnul na zem.
Sám jsem ležel, takže bylo přijatelnější na něj koukat takhle ve stejné rovině, než zvedat hlavu a namáhat krk. Flynn ovšem vypadal torchu divně. Ne že by odpočíval, ale spíš strašně unaveně. Poznával jsem tenhle stav. Najednou se vyčerpáte ani nevíte jak. "Co?" Zastříhal jsem ušima, ale neslyšel jsem jaký dotaz syn pokládal. Mírně jsem se nadzvednul, abych se na něj líp podíval. Magie. Bylo mi to hned jasné. Začal jsem se rozhlížet, ale neviděl jsem nikde žádnou změnu porostu. Flynn mohl mít mou magii nebo magii po Lylwelin, ale u té jsem ani sám netušil jak moc ji ovládala. "Jsi v pořádku?" zeptal jsem se ustaraně.

Flynn sice souhlasil, ale k odchodu se neměl. Pak navíc prohlásil něco o nějaké díře. "Jakou díru?" zeptal jsem se zmateně, protože jsem nechápal, kam ho zase jeho mysl zanesla. Občas se mi zdálo, že nikoho neposlouchá, ale zároveň ani že nepřemýšlí. Prostě se najednou zasekl, pak pronesl něco mimo kontext a pokračoval v dál v záseku. Prosím dejte mi trpělivost, protože jestli mi dáte sílu, tak ho praštím. Zhluboka jsem si oddechl, protože jsem se musel trochu uklidnit, abych nebyl na pomalejšího synka hrr. Nechtěl jsem na něj být zlý. Nezasloužil si to. Nemohl za to, že byl jaký byl. Na druhou stranu, jsem si ovšem nemohl pomoci, ale jeho neposlouchání toho, co mu říkám mě vytáčelo.
Jeho jistota, že je tím nejlepším pro smečku mě celkem děsila. On si opravdu neuvědomoval, že není tím nejlepším. Popravdě si ani neuvědomoval, že není prvním nebo druhým na seznamu možných lovců. Rozhodně na tom byl lépe než já, ale na Baghý nebo Noriho neměl. Podle všeho i Tati byla celkem zdatná v logickém uvažování, které bylo pro lovce taky důležité. I Heather na to má víc než on... Ale třeba mu to pomůže se trochu více rozvýjet v komunikaci a myšlení. Neuzavře se do sebe a bude mezi ostatními. A to je dobře.

Bylo jasné, že Flynn se na novou možnost být lovcem celkem upnul. Pokýval jsem souhlasně hlavou, když prohlásil, že to je dobrý, což byla jeho oblíbená hláška. "Měl bys za ním vyrazit možná hned, ať se můžeš, co nejdřív zaměřit na prohloubení svých zkušeností jako lovec," povzbudil jsem syna k činu, protože mi přišlo, že je trochu zkoprnělý.
Heather působila zamyšleně. Jako vždy se snažila promyslet všechny možné i nemožné důsledky rozhodnutí, které hodlal učinit její bratr. Nějak jsem to poznal z jejího pohledu, který upírala na brášku. "Ale nezapomeň, že tě Bueberry může taky odmítnout a funkci ti nedat. Je to Alfa a musí dělat to, co je nejlepší pro smečku, takže si z toho nic nedělej pokud tě odmítne, ano?" dodal jsem s velkým úsměvem. Bylo mi jasné, že pokud má Blue všech pět pohromadě rozhodně mu funkci hned nedá. Flynn byl na první pohled pomalejší a rozhodně se nehodil pro žádnou zodpovědnější funkci. Snad ho ale neodmítne nějak drsně. Možná by ho mohl přiřadit k nějakému lovci jako čukra, to by Flynnovi asi i stačilo. Nemá úplně velké aspirace, aby mu docházelo, že je jeho funkce bezvýznamná. Sice jsem synovi věřil, ale také jsem věděl jaký je. U lovu byla důležitá souhra a komunikace. Klid a rozvaha. Ve všem Flynn zaostával.

Z lovu byly (ne)nadšení. Jako správný otec jsem ovšem nevnímal narážky svých vlastních potomků a rozhodl se, že hned jak to půjde, vyrazíme na lov. Kývl jsem hlavou a podíval se na Flynna, který nechápal, proč by si měl s někým promluvit. "Ve smečce ti funkci jako lovec, pečovatel nebo ochranář, musí přidělit Alfa. Takže pokud chceš být smečkovým lovcem, musíš si promluvit s Blueberrym," vysvětlil jsem synkovi celkem podrobně, aby to chápal. Trochu mě děsilo, že je pořád na úrovni malého vlčátka. Jenže to nevypadalo, že by se jeho mentální schopnosti nějak lepšili. Aspoň, že je zdravý a má něco, co ho baví. Byl jsem rád, že z Flynna nevyroste nějaký blb, který by nevěděl, co se sebou. Takhle měl poslání a plán. A i když to možná nebyl úplně světoborný plán, alespoň to dávalo jeho počínání směr a smysl. Usmál jsem se na něj. "Cítím Blueberryho někde v lese, tak za ním můžeš pak zajít," pobídl jsem Flynna, protože mi přišlo, že potřebuje trochu popostrčit.
Heather jako vždy chytrá jako sova vytáhla nepoměr v počtu vlčat a pečovatelů ve smečce. "Blueberry mi svěřil funkci učitele, takže bych se měl věnovat již odrostlejším vlčatům, který by se tu mohla objevit. I když kdo ví, jak dlouho budu tuhle funkci zastávat. Vy dva jste už dospělí, Tati také a Eloru momentálně v lese necítím," vysvětlil jsem a nasál do čenichu pachy okolí. Možná se tu někdy objeví nějaký pár s vlčaty, ale těžko říct. Na co pak mít ve smečce učitele, když vlčata v ní nejsou?

Heather se pustila do jídla, že nakonec nezůstalo z ušáků skoro nic. Bylo vidět, že má hlad. Dodala i něco v tom smyslu, že by ji mohl Flynn lov naučit. "Měla by ses to naučit, co nejdřív," povzbudil jsem ji, ale zároveň i varoval. Vlčata, která se nenaučí lovit do dospělosti, mohou celkem snadno pojít hlady, když se smečka rozpadne nebo ji opustí. "Kdybys chtěla mohu tě pak na lov někam vzít, nebo bysme mohli jít všichni na lov něčeho většího," prohodil jsem s úsměvem.
Dcera to měla v hlavě srovnané. Vypadalo to, že by ráda vyrazila někam na toulky, což jsem jí schvaloval. S úsměvem jsem pokýval hlavou. To že chtěla jít ke Smrti, mne sice nepotěšilo, ale bránit jsem tomu nemohl. "Hlavně buď opatrná. Smrt je celkem prohnaná bestie," řekl jsem silným hlasem. Nechtěl jsem, aby zbytečně riskovala. U ní ovšem nehrozí žádné větší nebezpečí. Je chytrá a poradí si. To samé se ovšem nedalo říct o jejím bratrovi, který začal mluvit o nějaké dráze a umírání. Úplně jsem nechápal, co se snaží říct, ale to bylo u Flynna normální. Schovívavě jsem se na toho našeho blbečka usmál a pokýval hlavou. "Být smečkovým lovcem je důležitá funkce, rozhodně by ses měl stavit za Blueberrym a zeptat se ho na to," povzbudil jsem synka v jeho snažení. Pravděpodobně to byla jediná věc, ve které byl celkem dobrý. Hádám, že taktické schopnosti při lovu zdědil po Lyl. Já osobnš nebyl dobrým lovcem ani před zraněním.
Další otázka mne trochu zaskočila nepřipraveného. Netušil jsem tak úplně, co bych chtěl dělat. "Nevím, asi zůstanu tady a budu vychovávat další vlčátka, co se tu objeví," prohodil jsem veselým tónem jako vždycky. Uvnitř jsem, ale tušil, že to není tak úplně pravda. Pokud se Lylwelin nevrátí, chtěl jsem odejít. A na trvalo.

"No musíš tlapku znehybnit a pak udělat pohyb tímhle směrem a pak to lupne," snažil jsem se vysvětlit, jak se mi podařilo dostat Flynna do normálního stavu. Naznačoval jsem vlastní tlapkou, ale zda to Heather pochopila, jsem netušil. Kdyby u toho byla vysvětlil bych to lépe . Nedalo se ovšem nic dělat a dcerka byla odsouzena k čistě teoretickému popisu prováděného úkonu.
Ležení pod stromy mi nevadilo, i když bylo jasné, že prší. Občas dopadla na zem nějaká ta kapka vody, ale nic strašného. Slunce navíc začalo zapadat, takže se mi i hůře na potomky dívalo. "Aspoň že jste trefily zpátky domů," řekl jsem s klidem, když se Heather přiznala, že není úplně kompasem, který by tulák potřeboval. Byl jsem rád, že nakonec zůstala doma, i když se pořád nabízela otázka, zda se neseberou a neodejdou. Velcí už byli dost. Chvilku jsem je neposlouchal a mírně se ztrácel ve vlastních myšlenkách, než jsem se rozhodl zeptat. Přeci jen mě zajímalo, kam budou směřovat jejich kroky. Možná by to pomohlo mému vlastnímu nasměřování, co dál se životem. "Jaké máte vlastně plány? Chcete zůstat ve smečce nebo se dáte na dráhu tuláků?"

Nemuseli jsme ani dlouho čekat, aby se k nám někdo připojil. Heather se přihnala jako vítr a pravděpodobně opustila skupinku vlků, jejihž pach se k nám přikrádal již z dálky. Olízl jsem jí tvář v oplátce na její pozdrav a zašvihal vesele ocasem. Byl jsem rád, že jsou oba dva v pořádku doma a můžou si užívat léta. Na průvodní otázku se chopil odpovědět Flynn, jehož strohost byla opravdu snad nepřekonatelná. Jen jsem se na něj usmál. "Flynn si při lovu vyhodil rameno z kloubu, ale jinak už je v pořádku. Jen by se měl chvilku šetřit, ale jinak jsme oba v pořádku," řekl jsem Heather, jejíž zvědavý pohled odhalil zranění, které bylo jinak skryto, pokud se Flynn nepohyboval. "Jak se dařilo tobě? Prý jsi byla s někým mimo les," zeptal jsem se přátelským hlasem a doplnil tak synovu otázku. Nic jsem proti jejímu toulání se neměl. Dokud ví, kam se má vrátit proč by se netoulala.
Pomalu jsem si lehl na zem, abych si trochu odpočinul. Pořád jsem byl nějak vyčerpaný. Ani už jsem netušil z čeho. Chtěl jsem se jen tak válet a lelkovat. Bylo pro změnu hezké, nemuset se o nic starat. Mrtvé zajíce jsem přišoupl tlapkou k Flynnovi. "Dej si, však musíš mít pořádný hlad z toho lovení a nebo se poděl se sestrou pokud má hlad," vyzval jsem ho a pak se zahleděl někam do lesa. Tiše jsem doufal, že se Lylwelin objeví, ale i mne opouštěla naděje.

//Zelené nory

Sešel jsem do údolí, ve kterém se nalézalo naše smeškové území. Cítil jsem se pořád unaveně. Jako by na mne dolehlo nějaké vyčerpání. Něco jako by se odmotalo od mé mysli a naprosto mě to vyčerpalo. Flynn ťapkal opatrně vedle mě. Tušil jsem, že ho tlapka pořád trochu pobolívá, podle jeho kulhavé chůze, ale nebylo to nejspíše nic hrozného. "Vidíš, za chvilku to bude naprosto v pořádku, jen teď nesmíš tolik běhat, aby se to zahojilo správně," vysvětloval jsem mu, jak se má ke své tlapce starat. Podobné zranění jsem viděl, když jsem byl hodně mladý. Tenkrát přítelovu tlapku napravil tmavý vlk, jehož jméno už odvál čas.
Dokráčel jsem na naše území a sedl si na zem. "Auuuuuuu," oznámil jsem, že jsme se vrátili domů. Snažil jsem se svoje vyí zkrátit na minimum, protože můj hlas byl opravdu děsivý. Neměl jsem prostě hudební sluch. Položil jsem na zem Flynnův úlovek. "Dobrou chuť," popřál jsem mu s úsměvem. Byl jsem rád, že je Flynn spokojený a v rámci možností zdravý. Cítil jsem pachy Heahther a dalších vlčic. Aspoň že vlčata jsou v pořádku doma.

Naklonil jsem jenom hlavu a začal si kroutit chromou tlapkou, abych ji trochu rozhýbal. Nebyla úplně v pořádku. Pochod na ni byl prostě moc a já cítil jak je zatuhlá a neohebná. Flynn se pustil do dalšího lovu. Nebránil jsem mu v tom. Měl by sám být už dost starý na to, aby pochopil kdy už nemá sílu a taky by se měl naučit říkat ne. Bohužel Flynn se rozhodl, že ještě není lovem unavený, že má dost sil. Jenže neměl. Byl zadýchaný a neopatrný. Zahučel tlapkou do díry a vykloubil si ji. Nepříjemné zranění.
Pomalu jsem se zvedl a začal pajdat k němu. Muselo ho to bolet a tak jsem přidal do kroku, ale i moje největší rychlost byla jen mírným poklusem. "Musíš být opatrnější," řekl jsem k synovi zatím co jsem si prohlížel jeho tlapku. Přišlo mi že je vykloubená a ne zlomená, což bylo jediné štěstí. "Je jenom vykloubená, není zlomená, takže to půjde dát dopořádku," prohodil jsem s úsměvem a při těch slovech jsem uchopil opatrně Flynnovu tlapku do své tlapky. Chromou tlapku jsme mu položil na hrudní koš, jako bych ho chtěl jenom pohladit. Ve skutečnosti jsem ho zatěžoval. "Musíš se naučit poznat, kdy už nejsi dost soustředěný, abys mohl dál lovit. Kdyby byl tohle smečkový lov, nejen že bys zranil sebe, ale ohrozil bys i ostatní členy smečky," začal jsem mu pomalu vysvětlovat. "Ale jsi šikovný. Vážně se ti moc dobře podařilo ulovit ty první dva zajíce. Doma si je budeš moct sníst nebo je někomu dát a pak..." Prudce jsem zatáhl za zraněnou tlapu. Ozval se podivný zvuk a mě bylo jasné, že Flynn bude řvát jako tur. "Promiň," pípl jsem jenom. "Teď už by to mělo být v pořádku, ale moc ji ještě nezatěžuj," dodal jsem a pomalu od syna odstoupil.

Počkal jsem až se Flynn dá do pořádku a zvedne se. Pak jsem opatrně uchopil do tlamy jeho dva úlovky a začal s nimi scházet z kopce dolů na naše území. Nepřetržitě jsem u toho pokukoval po synovi, zda je v pořádku a jde za mnou.

//Borůvkový les

Flynnův úlovek se mi válel u nohou, zatím co syn se pouštěl do dalšího zběsilého lovu. Byl celkem dobrý, to jsem musel uznat, ale přišlo mi že si počíná až moc hlučně a nekoordinovaně. Pravděpodobně by mu prospěl nějaký větší lov, aby mohl získávat zkušenosti i takhle. Třeba se mi podaří někoho přemluvit ve smečce, aby ho vzal lovit vysokou. Naklonil jsem zamyšleně hlavu na stranu a sledoval, jak se ke mně mladý vlček vrací s dalším ušákem. Krvavá hromádka u mých tlapek se rozrostla o další přírustek. "Myslíš, že bys měl jít ještě lovit nebo ne?" otázal jsem se zpátky. Nebylo slušné odpovídat na otázku otázkou, ale mě to přišlo více než vhodné. Chtěl jsem opravdu vidět, kam až je Flynn ochotný zajít.
Pozoroval jsem jeho tělo. Měl zrychlený dech a jeho srdce jsem pomalu i slyšel, tak rychle se hnalo kupředu. Těžko říct, zda by další lov zajíce vůbec zvládl, nebo zda by padl vyčerpáním. Já mu ovšem nehodlal nic říkat. Tohle byla zkouška. Bylo jenom na Flynnovi, jak se rozhodne tuhle zkoušku splnit. Možná to nebude příjemné. Byl jsem ovšem rozhodnutý, že synkovi to jenom prospěje. Byl až moc hrdý, moc rozhodný a i když občas říkal ne, nebyl schopný ho říct u věcí, které ho bavili. Naklonil jsem hlavu na stranu a čekal zda se odebere vlček za další kořistí nebo zda vyrazíme k domovu.

"Protože bys neměl být smutný kvůli tomu, jak se rozhodují ostatní. Pokud se k nám maminka vrátí bude to dobře, ale pokud by se náhodou nevrátila, tak bych si moc přál, abys z toho nebyl moc smutný," řekl jsem sklesle a zatnul zuby, protože mě zrovna bolestivě zaškubalo v chromé tlapce. "Měl bys být veselý a užívat si všeho, co svět nabízí. Prozkoumávat svět a zažívat dobrodružství," dodal jsem trochu veseleji, ale bolest v tlapce mne neopouštěla. Čelist jsem měl ztuhlou, jak jsem si bránil v slzách, protože mě tlapka opravdu hodně bolela. Neměl jsem ji tolik přetěžovat. Sakra.
Naštěstí se Flynn nechal rychle rozptýlit. Jen co jsem prohlásil, že má jít lovit, byla vidět změna v jeho chování i pohybech. Bylo mi jasné, že je úplně odveden myšlenkou na kořist. Byl to lovec tělem i duší. Napadlo mne, že bych o tom mohl říct Blueberrymu.Další lovec ve smečce by se jistě hodil a Flynn jako by se pro tuhle funkci přímo narodil. Zachvilku bude dospělý, mohl bych ho jako učitel doporučit. Snad to nebude moc troufalé. Zastříhal jsem ušima a sledoval Flynna, který dokončil započatý lov a s tlamou od krve na mě pohlédl. "Úžasné," pochválil jsem vlčka s úsměvem. "Ale jeden ušák nám dvěma stačit nebude a co teprve ostatní ve smečce," dodal jsem. Chtěl jsem vidět z jakého je těsta a kdy svoje snažení vzdá. Byla to zkouška, ale to nemohl mladý vlček vědět.

//Kaskády přes Vyhlídku

"Taky se na ni těším, ale nesmíš být moc zklamaný, kdyby se náhodou domů nevrátila," prohodil jsem trochu smutně. Nechtěl jsem, aby si Flynn dělal marné naděje, které by pak proměnil jenom ve velký smutek nebo vztek. Nikdo kdo by byl v okolí a musel jeho náladu snášet, by si to nezasloužil. Už jen pro dobro vlčat jsem doufal, že se Lylwelin vrátila. S každým dnem byla ovšem tahle naděje menší a menší. Popravdě jsem uvažoval, že se jednou vypravím na druhou stranu moře, ale to muselo počkat než vlčata vyrostou.
Našlapoval jsem obezřetně, abych náhodou neuklouzl a něco si nezlomil. S mou chromou tlapkou se to táhlo od desíti k pěti. Občas byla v pohodě a nebolela, ale někdy bolela jako čert. A dnešek byl jedním z těch dnů. Zatnul jsem zuby a snažil se nedat na sobě bolest znát. Další pochod už bych ovšem nezvládl, takže jsem si opatrně sedl na zem a počkal na Flynna. Možná chvilka odpočinku pomůže. Nechám ho nalovit pár zajíců a uvidíme. "Někde tu jsou zajícové, tak předveď svoje lovecké umění," vyzval jsem synka a nechal na něm ať si najde kořist a pokusí se ji ulovit. Sám jsem měl v plánu případně zasáhnout a nějakou kořist ulovit pomocí magie. Sice to nebylo fér, ale já nebyl zrovna v kondici, abych mohl nějakým způsobem lovit férově. A už asi nikdy nebudu.

Flynn byl zklamaný z toho, že se s bobry minul. Kdyby neusnul, tak by se to dalo se zlepšeným počasím podniknout. Tak třeba příště. "Neboj můžeme na bobry vyrazit i později, oni nám nikam neutečou," prohodil jsem s úsměvem a dloubl do Flynna čenichem, abych ho povzbudil. Nebylo nutné mu tuhle situaci ještě zhoršovat tím, že bych se kabonil nebo působil nepříjemně, že si dovolil usnout cestou na lov. Pravděpodobně ho to samotného trápilo dostatečně. "Hele vyrazíme do nor, ulovíme nějakého zajdu a pak ho doneseme domů. Pak nabereme síly a vyrazíme případně za dalším dobrodružstvím, když budeš chtít. Co ty na to?" navrhl jsem nakonec s úsměvem.
"Narodili jste se v jeskyni za touhle chodbou." Odtáhl jsem se od kaskády a stáhl se zpět na břeh. Voda se zase uzavřela a tak zmizel i průchod, který byl za ní. "Když budeš chtít, tak se tu můžeme zastavit společně s Heather," dodal jsem a pomalým krokem vyrazil směrem k norám. Byl jsem rád, že se vracíme domů. "Třeba se už domů vrátila i maminka," dodal jsem s povzdechem, neboť jsem v to sám nedoufal. Pomalým krokem jsem stoupal po kaskádách nahoru.

//Zelené nory přes Vyhlídku