Sheya je vlčice mnoha tváří. Její temperament z ní přímo sálá a na první pohled se může zdát poněkud náladová. Jamile ji něco popudí, dává to hned najevo a to v kombinaci s počáteční nedůvěřivostí obvykle nezanechává nejlepší první dojem. Nebojí se vycenit zoubky a případně ani zatnout drápky. Vše má ale svůj důvod. Každý se narodíme nějaký, ale co je hlavní, formují nás naše zážitky a prožitky. A někdy ne úplně tak, jak bychom si představovali. Zároveň však Sheya dokáže poměrně dobře vycítit, kdy je lepší nechat věci být.
Na svůj věk je ale tahle někdy lehce nevraživá vlčice překvapivě vyspělá a samostatná. Dokáže vymyslet a udělat věci, které můžou ostatní vlky překvapit. A také toho někdy umí náležitě využít. Je vynalézavá a někdy taky pěkně mazaná. Sheya chová velký respekt k životu. Nekompromisní střetnutí se smrtí v tak mladém věku ji hluboce ovlivnilo. Nejenže to zanechalo rýhy v její křehké vlčecí psychice, ale hlavně ji to nakoplo jít vytrvale za svým hlavním cílem – přežít. Sheya jednoduše nepatří k těm, kteří by se vzdávali snadno. A už vůbec ne, pokud se jedná o něco zásadního.
Jakmile ale nahlédneme pod tu tvrdou skořápku, kterou se brání, schovává se pod ní jenom mladičká vlčice toužící po lásce a pozornosti. Po blízkosti, kterou jako malá pořádně nezažila. Po rodičovské lásce, po uznání svých sourozenců a především po někom, koho by mohla nazývat svým opravdovým přítelem. Avšak cesta do jejího nitra je zdlouhavá a trnitá a ne každý je ochoten do vztahu s ní investovat tolik energie a prožít si možná i nějaké odmítnutí. Sheya má strach, že jí ostatní ublíží a tak si je zpočátku drží od těla. Pokud se ale dostanete k její jemnější stránce a budete poctěni její důvěrou, bude se vás držet jako klíště. Pro své nejbližší by tato oddaná vlčice udělala téměř cokoli.
Ač se někdy může zdát, že má Sheya pro strach uděláno a drze se vrhá i do věcí, do kterých by se pouštět neměla, je tu jedna věc, z níž má panickou hrůzu. A tou je voda – především rychle tekoucí řeky a rozlehlé vodní hladiny. Celé to pramení z jejího nepěkného střetnutí s tímto živlem v minulosti. Sheya na tento svůj strach není hrdá a bude se ho snažit skrývat, co jen to půjde. Přeci jen, vnímá to jako svou velkou slabinu. A v tvrdé přírodě se prozrazovat své slabiny nevyplácí.
I když se může zdát, že příroda k této vlčici nebyla na začátku úplně milostivá, vybudovala si k ní Sheya zvláštní pouto. Divočina dokáže být krutá, zároveň ale skýtá mnoho nádherných míst a životadárných věcí. A proto někdy, když panuje klid a bezpečí, zastaví se Sheya na místě a vychutnává si všechno to, co svět kolem nabízí. Od krásných květin, po pozoruhodné motýly až k roztodivným krajinám. To, jestli tato láska pramení z Sheyiné magie, a nebo je to přesně naopak, ale ví jen příroda sama a možná nám to jednou objasní.
Je toho ještě tolik, co se Sheya bude muset naučit a pochopit. Záleží jen, kam osud povede její kroky, a jak to vše bude formovat její osobnost. Tak se nechme překvapit!

Daleko za gallirejskými hranicemi v jednom prudkými kopci chráněném údolí žila a snad ještě žije jedna vlčí smečka a přesně tam začíná tento příběh. Dvě vlčice – starší Agape a mladší Antheia – se narodily jednoho brzkého letního rána tamním gammám. Bylo to jen krátce poté, co se alfám narodil jediný syn Cineas. Už od začátku bylo jasné, že se jednou Agape stane jeho partnerkou. Taková byla tradice, tak pravil zákon smečky. Osud vlčat byl předurčený daleko před tím, než se o něj sama začala zajímat.
Jak vlci rostli, začal se Cineas připravovat na svou budoucí roli alfy, stejně jako se Agape chystala na tu svou. Od začátku byla svými rodiče protěžovaná, protože se jednou měla stát alfa samicí. Dostávala lepší kusy masa, lepší kožešiny na spaní, mohla se dřív zapojit do všech aktivit smečky, zatímco Antheia ji měla podporovat. A jak vlčice dospívaly, začala Agape čím dál tím víc k Cineasovi vzhlížet. Milovala tmavého vlka a byla vděčná, že jednou díky tradici bude stát po jeho boku. Jenže svět není tak jednoduchý a osud se rozhodl, že si s vlky nepěkně pohraje.
V den, kdy se Cineas chopil své povinnosti, se měla Agape stát jeho družkou, jenže on ji odmítl. Místo toho si ten večer pozval do své jeskyně Antheiu. A ač mladá vlčice váhala, příkaz alfy nemohla neuposlechnout.
Čas plynul a smečka se pomalu začala vzpamatovávat z šoku, který Cineas způsobil, a vracet se do starých zajetých kolejí. Vše působilo normálně a Antheia se snažila zapomenout na ten večer u Cinease a být tu pro svou sestru. To se jí poměrně dařilo ale jen do doby, kdy zjistila, že je březí. V ten moment se jí zhroutil svět. Netušila, co má dělat. Co si jen pomyslí sestra a rodiče? Co řekne smečka? A tak utekla.
Běžela daleko po proudu řeky a zastavila se až v momentě, kdy si byla jistá, že ji už nenajdou. Schovala se do skalního výklenku a tam se skrývala. Vycházela jen kvůli vodě a lovu, ale to bylo s rostoucím břichem stále komplikovanější. Navíc začínala zima. A tak Sheya a její čtyři sourozenci přišli na svět uprostřed malého lesíku, daleko od ostatních vlků během silné chumelenice. Vlčatům se i přes těžké podmínky dařilo poměrně dobře, ale jejich matka strádala. Jak fyzicky, tak psychicky. Antheia byla hladová a zoufalá. Nezvládala se postarat o sebe a o pět vlčat. Netušila, co má dělat, ale jedno věděla. Do smečky se s vlčaty vrátit nemohla. A ze svého neštěstí vinila své potomky.
Jednoho dne se Antheia rozhodla, že takhle dál žít nemůže. Vzala vlčata k řece a dlouho se na ně dívala. Pak popadla dvě do zubů a hodila je do řeky. „M-ma-mami!“ vyhrkla Sheya, ale to se už i ona ocitla v silném proudu. A pak i její zbylí sourozenci. Snažila se plavat, co to šlo a dostat se ke břehu, jenže proud byl příliš silný. „P-pomoc!“ Sheya zoufale křičela a snažila se ze všech sil zůstat nad hladinou, ale matka se jí pomalu začala ztrácet z očí. A stejně tak její sourozenci. Bylo chladno a voda v řece byla ledová. Vlčice pomalu začala ztrácet vědomí.
Když se Sheya probrala, ležela ve sněhu na břehu řeky. Netušila, kde je. Matka a její sourozenci byli kdo ví kde. Sheya byla podchlazená a slabá. Pak si ale všimla druhého těla ležícího opodál. „Tae!“ Doběhla k vlčici a začala do ní zběsile šťouchat čumákem. Modlila se, aby to její mladší sestra přežila. A opravdu, Taena se probrala. Sheye se ulevilo, ale věděla, že nemají vyhráno. Musely se schovat. Pomohla sestře se postavit a přitom si všimla krvavé rány na její noze. Nejspíš se škrábla o nějaké kameny v řece. Nevypadalo to dobře. Sheya Taenu podepřela a společně zamířily mezi stromy. Podařilo se jim dostat dostatečně daleko od řeky a dokonce měly to štěstí, že narazily na starou lehce namrzlou mršinu zajíce. Sheya si kousla ačkoli s odporem. Maso chutnalo hrozně, ale stále v něm byla energie, kterou vlčice nutně potřebovaly. Jenže Taena nesežrala ani sousto. Potom se vlčice schoulily ve ztrouchnivělém kmeni stromu, přitulily se k sobě a téměř okamžitě usnuly.
Druhý den ráno se Sheya probudila jako první. Slunce se už vyhouplo vysoko na oblohu. Byl čas jít. Sheya začala Taenu budit, jenže vlčice se ne a ne probudit. Její tělo studilo jako led, jako by v něm neproudila žádná krev. A pak to Sheye došlo. Taena přes noc umrzla. „Ne…“ zašeptala, „ne!“
Sheya se odmítala smířit s Taeninou smrtí a strávila celý den popíráním a snahou ji probudit. Však taky vypadala, jako kdyby jen nevinně spala! Pak ale Sheya pochopila, že je čas jít. Žaludek jí kručel a tlapky se jí třásly zimou. Musela vyrazit, pokud chtěla přežít. Ještě chvíli truchlila nad tělem své sestry a pak se zvedla. Taenu nechala ve stromě. Naposledy se ohlédla a se slzami v očích se rozutekla pryč.
Následující dny se potloukala okolní krajinou a živořila. Spávala různě po lese a ve skalách a občas se jí podařilo najít nějakou mršinu a někdy dokonce ulovit vyhublou myš. Jediné, čemu se pečlivě vyhýbala, byla řeka. Zima se jevila krutá, krutější než kterákoli jiná. Vlci byli zalezlí v bezpečí území svých smeček a zvěř ve svých norách. Zdálo se, že v tomhle malé vlče nemá šanci na přežití. Takhle Sheya doputovala až na Gallireu. Vyhublá a zesláblá vkročila do Ragarských hor. Cítila pachy dalších vlků, ale už neměla sílu pohoří obcházet. Najde tady nový domov a své vytoužené štěstí?
Zcela vyčerpaná spadla do sněhu, už neměla sílu pokračovat dál. Zdálo se, že její dny byly sečteny. Pak se ale v horách objevila Cynthia. Sheya jí sice zpočátku moc nedůvěřovala, pak ale pochopila, že nemá moc na vybranou. Thia, ač zraněná a vyčerpaná, malou Sheyu celou noc zahřívala a hned nad ránem s pomocí Severky ji dostala až do úkrytu.
Tam si k sobě ty dvě našly cestu. Sheya uvěřila, že jí tmavá vlčice neublíží. Thia vysvětlovala Sheye, jak svět funguje. Povídala jí o smečce a o magiích a malá vlčí slečna se ten den zařekla, že jednou zařídí, aby se Cynthii její tlapka úplně zahojila. V jeskyni také poprvé poznala Fiéra, kterému začala říkat Ouško, protože jí ukázal, že umí své ouško zneviditelnit. S Ouškem prožila a Thiou prožila spoustu zábavy a pomáhala jim starat se o Haruhi v bezvědomí. Pak ale Ouško s ostatními musel s Falionem na lov a Sheya zůstala jen s Thiou, protože k Haruhi si přišel její partner.
Thia malé vlčici vyprávěla různé příběhy o Galliree a když zmínila nedaleký les se svítícím mechem, neposedné vlče trvalo na tom ho vidět. Les Sheye přímo učaroval, toužila se dozvědět, jak je možné, že ten mech svítí. Ale všechno narušil příchod zraněné Riveneth. V ten den se vlče naučilo první peprné slovíčko – „do pldele“.
Společnými silami pomohly vlčice Riveneth do úkrytu, kde si taky odpočaly. Společně s nimi „šel“ i „lávovlk“, kterého Riv svými schopnostmi vyvolala. Brzy je to ale uvnitř nebavilo a hlad je vyhnal zase ven – tentokrát na první lov zajíce do Jedlového pásu. Jedlový pás navíc skrýval ještě jedno pro Sheyu nové tajemství a to sídlo samotné Smrti, kam se společně s Thiou vydala na obhlídku.
Po té, co si vlčice naplnily žaludky, se jim ale ještě nechtělo domů. Vydaly se na menší výlet k sopce. Tam se Sheya dozvěděla, že ten smrdící kopec, když se naštve, dokáže vyplivnout lávu, docela podobnou té, ze která byl Rivenetin „lávovlk“. A jak se jistě dalo očekávat, chtěla taky svého ohnivého kamaráda a všemožně se snažila sopku rozčílit.
Sheya se pokusila na sopku vyšplhat, aby přímo u kráteru mohla zaujmout její pozornost a vyloudit si tak svého „lávovlka“, ale jak brzy zjistila, výstup na sopku byl stále nad její síly. Navíc si přitom lehce rozškrábla tlapku o ostrý štěrk. A tak se vlčice vrátily zase domů do hor, kde už na ně čekal Falion.
Dlouho doma ale neposeděly a vydaly se na velkou výpravu na jih za Životem. Cestou však musely překročit několik řek, což byl pro malou opravdu nepěkný zážitek. Ale zvládla to a tak mohla vstát tváří v tvář Životu, který jí prozradil, že její sourozenci jsou stále na živu. Rozhodla se tedy, že je bude hledat a procestuje tak postupně celou zem.
Jakmile se vrátila z vrcholků Narrských kopců, setkala se s Kaleo. Jak se ukázalo, byla to Thiina stará známá a společně s ní se vlčice vydaly k Medvědímu jezeru. Tam Sheya ulovila svou první husu, nebo podle Kao vodního zajíce. Byla na svůj úlovek patřičně hrdá, i když maličko neprávem, ale její nadšení nemohlo trvat příliš dlouho. Blížil se k nim medvěd, který se hnal za nějakým vlkem a vlčice se rozeběhly každá na jinou stranu.
Sheya s Thiou se vrátily zpátky na Kopretinovou louku, ale klid jim nebyl přán na moc dlouho. Řeka se naplnila na maximum a vylila se ze svého koryta. Naštěstí se vlčicím podařilo nakonec vyškrábat zpátky na pevninu, odkud vyrazily ke Kaskádám, kde se setkaly se Sionnem.
Sionn byl vlče stejně jako Sheya, z čehož byla mladá vlčice nadšená. Hoch se jí zamlouval, ale pořád se choval tak divně. Jakmile se Sheya přiblížila, vyklopil na ni svůj oběd. Znechucené vlčice se do mladého Sionna pustily a tento zážitek lehce poznamenal Sheyino nahlížení na druhé pohlaví.
Po tomhle znechucujícím zážitku vlčice vyrazily k Velkému vlčímu jezeru, kde plánovaly z kožichu malé vlčice pořádně dostat zápach, jenže tam je čekalo další nemilé překvapení. Byly svědky toho, jak se Meinere dělí na dvě části. Chvíli se s oběma Meinery vybavovaly a Thia dokonce projevila zájem dát je zase dokupy, jenže Sheyu to po chvíli přestalo bavit. Rozeběhla se na průzkum okolí a dostala se až na břeh řeky, kde jí uklouzla tlapka a spadla do vody.
Proud ji donesl až na Náhorní plošinu, kde se jí podařilo dostat se zase na břeh. Tam si prošla dalším panickým záchvatem. Celá zmáčená a vystrašená se zoufale rozeběhla do pláně. Ztratila se a kvůli tmě nedokázala identifikovat, že už tu přeci jenom jednou byla.
Naštěstí na pláni nebyla sama a po chvíli ji našli sourozenci Saturnus a Bianca, kteří jí chtěli pomoct. Jenže se na pláni objevil plačící motýlek, který ztratil poklad. A to už se na území vyloupla další dvě vlčata Lilac a Tati a začalo velké dobrodružství, kdy vlčata pomáhala motýlkovi najít to, co ztratil. To je zavedlo až k moři a to bylo taky poprvé, kdy Sheya něco takového viděla.
Postupně se vlčatům podařilo najít tři nápovědy, které je dovedly až přímo k pokladu. Šťastný motýlek jim za odměnu věnoval několik drahých kamenů a slíbil, že je vrátí zpátky domů. Jenže u Sheyi se tento motýlkovský teleport nepovedl a ona zase zůstala sama na břehu řeky se svou panickou hrůzou z vody.
Naštěstí se nedaleko objevil Meinere, tentokrát už vcelku, a celou situaci zachránil. Pomohl Sheye dostat se do hor, kde ji předal zpátky Thie. Meinere toho sice moc nenamluvil, ale i tak Sheya začala považovat za nesmírně zajímavé individuum. Už jen že se uměl rozpůlit. V horách se Sheya přivítala se svou adoptivní mámou, najedla a konečně také pořádně vyspala. Po dlouhé cestě ji pořádně pálily tlapky. Poté s Thiou našly ideální místo úkrytu pro úschovu drahých kamínků od motýla. Ten den také poprvé objevila magii.
Při hře na sníh (čti koulovačce) Sheya skočila přímo do sněhové pokrývky, ale k jejímu překvapení se do ní vůbec nezabořila. Dokonce ani Thia neuměla něco takového vysvětlit. Sheya celá nadšená, že umí používat magii sněhu, pobíhala po okolí, až najednou účinky magie zmizely a ona se zabořila čumákem do hluboké závěje. Ale ani to ji nemohlo zkazit radost. Navíc ten den také poprvé potkala Nym, o které toho už tolik slyšela. A k překvapení všech toto setkání proběhlo poměrně hladce. Bohužel Nym měla na spěch a tak si malé vlčice mohly jen slíbit, že si brzy pohrají a povypráví si zajímavé příběhy.
Nebyla by to ale Sheya, kdyby se hned nenamočila do dalšího průšvihu, i když to na začátku vypadalo jen jako další dobrodružství. Nastala podivná noc a Sheya s Thiou dorazily do Ostrých skalisek, kde už byli další tři vlci – Nori, Ilenia a Ayshi. Ale to nebylo všechno, kousek před nimi se rozkládala podivná jeskyně, kterou strážili vlci, jimž se kouřila pára z tlamy. Sheya z tohohle místa vůbec neměla dobrý pocit a poprvé zalitovala, že chtěla honem zase pryč z bezpečí domovských hor.
Najednou se kolem ní objevil hustý dým a ona ztratila pojem o tom, kde co je. Probrala se až v cele společně se strejdou Norim. Ve vedlejší cele byla Ilenia s Ayshi. Naštěstí vězení mělo velké mezery mezi špruslemi a Sheya se tak mohla protáhnout ven a osvobodit ostatní. V cestě jí ale stála vlčice vypadající přesně jako ona, které postupně vypadávaly zuby, až skočila přímo do Sheyi. Ta dostala strach, že teď bude ta druhá v její hlavě, tak jako má Meinere v hlavě Bílou. Tato událost jí nadělala pěkný nepořádek v hlavě. Nakonec ale malá vlčice dokonce i získala klíč ke komnatě, kde bylo uvězněné Slunce, zatímco ostatní bojovali se strážci.
Klíč vlkům odemkl komnatu se Sluncem, kde proti nim stál brejličkatý zajíc. Sheya se ale hned vypadala osvobozovat Sluníčko a užívala si přitom stavu beztíže. Myslela si, že to znamená, že se naučila létat. Poté, co pomačkala několik blikajících čudlíků a Thia uvěznila zajíce do elektrické klece, se uvolnily řetězy svazující Slunce a to vyletělo zpátky na oblohu. Bohužel to zároveň znamenalo, že se celý podzemní komplex začal rozpadat. Vlci se rozeběhli po schodišti zpátky na povrch.
Po krkolomné cestě zpátky na zem Sheya jen ležela a lapala po dechu. Zachránili sice Slunce, ale pro malou vlčici to znamenalo mnoho silných zážitků. Snažila se nějak uchopit setkání a následné zmizení druhé Sheyi. Obrátila se proto se svými starostmi na Thiu a Ileniy.
Ty ji však dokonale rozptýlily a dokonce i přiučily spoustu užitečných informací o tom, jak to na světě chodí. Společně se také zatoulaly dolů k moři, kde Sheya ulovila svou úplně první kořist, kterou ulovila zcela sama. Byl to sice jen zraněný racek, ale pro malou vlčici to znamenalo mnoho.
Potom se Sheya s Thiou na moment vrátily domů splnit své smečkové povinnosti za doprovodu Ilenie, ale moc se tam neohřály. Čekalo je další dobrodružství. Rozloučily se s Ilenií a vydaly se za Životem, který malé Sheye prozradil, kde hledat její sourozence. Jenže toulky Gallireou za poznáním magií je brzy svedly znovu dohromady. A bohužel tak Sheya ne úplně nenásilnou cestou poznala také magii elektřiny, kterou Sigy trefil Ilenii bleskem. Naštěstí se z toho bílá vlčice oklepala a jak se později ukázalo, tento zážitek navíc upevnil přátelství tří vlčic. To vedlo až k tomu, že se Thia s Ilenií daly dohromady a bílá vlčice požádala o místo v Ragarské smečce. Všechny vlčice se obávaly, že Falion Ilenii do smečky nepřijme a budou se tak muset znovu rozdělit, ale on naštěstí svolil.
Krátce na to se celá smečka vypadala na velký lov jelenů. Byla potřeba zajistit zásoby na zimu. Sheya dostala za úkol společně se Saviorem a jeho synem Susem (Alastor jí nakukal, že se jmenuje Sirius) rozehnat stádo. Jak se brzy ukázalo, nebylo to tak snadné, jak to na první pohled zdálo a Sheya to pochopila hned v okamžiku, kdy mezi obrovská kopající zvířata naběhla. Sama naštěstí z rozdivočeného stáda vyvázla bez úhony, ale Sus neměl takové štěstí. Viděla jen, jak mizí mezi ostrými kopyty a pomalu se jí ztrácí z dohledu. A ač se většinou snažila hrát si na hrdinku, v tu chvíli se nezmohla vůbec na nic. Naštěstí zbytek smečky zasáhl a malému se nic nestalo.
Jakmile se písková vlčice vzpamatovala z šoku, vyrazila na další dobrodružství a tentokrát poprvé úplně sama. Dokonce ani Thie nic neřekla. Od velkého jezera následovala řeku, která ji dovedla až do hezkého lesíka plného mechu. A nejen to, také v něm sídlila smečka. Malá vlčice nevěděla, co si počít, a tak jen nejistě zavyla.
Co ale rozhodně nečekala, bylo to, že ji jako první přišel přivítat vlček Saturn, kterého znala z dobrodružství s motýlem, a který navíc tvrdil, že bydlí v močálech. Myslela si, že jí lhal, aby ho už nikdy nenašla, ale brzy se ukázalo, že to byl jen omyl. To ale nebylo jediné překvapení, co si pro ni osud přichystal. Společně se Saturnem se Sheya vydala vyřešit záhadu rozšlapaných hub po celém lese a to je dovedlo k podivnému černému vlčeti. Vlče, které si říkalo Rayster, bylo už na první pohled jiné. To ale nebyl ten největší šok. Jakmile měla šanci si ho lépe prohlédnout, poznala v podivínovi svého ztraceného bratra, kterého hledala už od svého prvního setkání s Životem. Jenže on ji nepoznal.
V Sheye se mísily zmatené pocity. Na jednu stranu byla smutná, že ji nepoznal, ale na druhou zároveň odmítala, že by její bratr měl být… takový. Nevěděla, co si myslet, co cítit. Saturn se ji snažil povzbudit a utěšit, ale ona pořád jen stála se svěšenýma ouškama. Takhle si to nepředstavovala.
Pak se ale ozvalo: "Myy. Sssppo-lu. Ppllavveme." Poznal ji. A i když to trvalo jen zlomek okamžiku, věděla, že Ray není úplně ztracený. Ucítila, jak uvnitř ní zahořel plamínek naděje. Najednou viděla naději, že se někdy změní. Že bude zase normální. Že by mohli být rodina. A ač byl Ray opravdový podivín, slíbila si, že se bude snažit ze všech sil a že mu třeba jednou porozumí.
Po návštěvě Mechové smečky se jí ještě nechtělo domů, ačkoli moc dobře věděla, že by měla, protože doma nikomu nedala vědět. A tak se rozhodla vzít to do Ragaru jižní oklikou. Jen co překročila řeku, potkala podivnou dvojici – ošklivého šedivého vlka a malé tmavé vlče. Nemohla si odpustit škaredý komentář ohledně Noroxova oka, a tak si vysloužila pořádnou facku. Sheya byla pořádně naštvaná, ale nebyla tak hloupá, aby se na dospělého vlka vrhla. Navíc poznala to vlče, ta malá musela být od nich ze smečky, musela to podle pachu být Saviorova dcera. A tak se jí v hlavě zrodil plán odplaty.
Jak tak zamyšleně pokračovala dál Východním hvozdem, doslova narazila do vlka Whiskeyho. Jenže začal padat sníh a to Sheyu rozptýlilo natolik, že se mu nakonec moc nevěnovala. Klouzajíc se po závějích pokračovala na východ, kde to pak chtěla zatočit na sever do Ragaru. Jenže při hře si všimla vlčice bezvládně ležící v jeskyni. Nejdřív si myslela, že je mrtvá, pak ale slezla otvorem dolů a začala zkoumat, co se děje. A brzy se tam shromáždili další vlci.
Kdo by to byl řekl, ale celé tohle podivné shromáždění se zvrtlo. Magická bludička zavedla vlky do podzemí a tam nechala vlky napospas osudu. Ti se rozdělili do dvou skupin a Sheya vyrazila po boku Meinera a neznámé hnědé vlčice (Lindasy) šplhat po skalní římse zpátky na povrch. Jenže ta se pod nimi utrhla a vlci se zřítili do divoké řeky pod nimi. Z té sice vyvázli živí, ale to nebylo jediné špatné překvapení. Hned následně na ně zaútočil kraken a i když je ze svých chapadel nakonec pustil, pořád zbývala dlouhá a nepříjemná cesta ven. Sheya byla celá vyčerpaná a vystrašená a říkala si, že jestli se z toho dostane ven, bude si nově nalezeného domova a rodiny o to víc vážit.
To se jí nakonec vydařilo, jenže odpočinek jí ještě nebyl souzený. Sice našla Thiu s Ilenií, ale celé se to zvrtlo jak jinak než v další průšvih. A tak se vlčice ocitly na útěku před samotnou Smrtí. Hustě sněžilo a Sheya místo do hor odbočila k malému podhorskému jezírku. Tam narazila na Sunstorm a podivnou bílou vlčici, jejíž vlče se topilo. Obě ragarské vlčice se samozřejmě rozhodly pomoci, ale to se jim vymstilo. Sunstorm se málem utopila v jezeře, ale naštěstí se tam na Sheyino volání o pomoc objevily Thia s Ilenií.
Po zaslouženém odpočinku ale vlčice čekal ještě jeden důležitý zážitek. To ráno se Sheya dozvěděla pravdu o Thiině minulosti. A sama také vyklopila to o svém bratrovi. Tři vlčice tohle ještě víc stmelilo a staly se tak opravdovou rodinou, co za sebou stojí v každé situaci a za každou cenu.