Gallirea - Příspěvky uživatele

[ Yggdrasil ~ 6/10 ]

VLA 36 (1/5)

"Aha, takže jsi utekl?" Zeptal se ho. Nerad by měl na krku ještě nějakou potyčku s nervozni mámou, které Yggi utekl během procházky po okolí. Opravdu ne všichni vlci jsou takové nevinní, jaký je Shahir. On by mu nic neudělal, jedině, kdyby se začal topit, tak by tam k němu neskákal. Ale něco v něm mu radilo, jak se nejlépe chovat a jednat s vlčetem. Tuhle tajnou schopnost nikdy doteď nepoznal, jak by mohl, když se s nimi nikdy nesetkal. "Jestli chceš, doprovodím tě zpět domů." Nabídnul se. Mohl slíbit, že se mu po cestě nic nestane a dohlédne na něj, jako by to bylo jeho oko v hlavě. Na hlídání taky nikdy vlče neměl, ale mohl se něčemu přiučit. Yggi byl krásným příkladem, že jsou nevinná a dar přírody. Sice se snažil vztekat sebe více, ale nakonec nic nepodniknul. Spíše prostě objevoval teprve sám sebe a okolí celého světa. Vlče se zakoukalo do jeho očí. "Zajímá tě moje barva očí?" Zeptal se ho. Moc dlouho nečekala a vše mu začal vysvětlovat. "To kvůli mé magii, díky ní se mi zbarvily oči do modra. Mohu ti ukázat, co s ní zatím umí." Nabídnul se zároveň, třeba by to byla možnost k tomu si ji i více procvičit, jak mu říkala Isma.

[ Yggdrasil ~ 5/10 ]

VLA 35 (2/5)

Očividně nějak uhodnul, jak správně jednat s vlčetem. Úspěch, mohl si vnitřně už gratulovat k něčemu, co je pro někoho třeba naprostá běžnost. Pro něj? Něco úplné nového a nějak mu to vyšlo. Zázrak, nebo trocha štěstí, co tolik neznal. Každopádně to je úplně jedno a jeho spíše zajímalo, jak tedy mluví. Zda si to náhodou jen nevymýšlí, nebo jak to doopravdy je. Ukrývat se tam může plno věcí. Jen si byl jistý, že to úplně nereálná slova nebudou. Uměl v pohodě mluvit i normálním jazykem, takže tohle musí být mluva nějaká vzácná a méně častá mezi společností. Byl však zaujat, když odpověděl, že mluví tak jeho máma. "Aha, zajímavý jazyk." Řekl k tomu. Mohl nyní využít toho, že se začal zmiňovat sám o své mámě. Jaká matka totiž nechá vlče bez dozoru? No, určitě ne úplně vzorná. S jeho jazykem docela bojoval, ale to se běžně děje mladým nebo málomluvným. Neumí úplně se vyjadřovat, ale myšlenku v těch slovech zanechá. "Naučíš se, časem." Pochválil ho a jistě vrzo bude schopen mluvit vícero jazyky. Je už nyní lepší jak on sám v něčem takovém. Nikdy tedy se druhý jazyk neučil. Ale před ním to už nyní byl takový borec. Kdyby nebyl Shahir takový trpělivý, tak by se na to každý druhý vykašlal. "Kde máš mámu?" Zeptal se ho. To ho trápilo nejvíce. Mohl se i nějak ztratit, nebo je blízko. Možností je plno, hlavně, aby byl i poté v pořádku.

[ Yggdrasil ~ 4/10 ]

VLA 34 (1/5)

Vlče očividně stále pokulhávalo v komunikaci. JIstě, že on v jeho věku nebyl o nic lepší. Také ze sebe vydával různé zvuky a skřeky. Spíše pro něj bylo záhadou, jak se stalo, že tu je tolik osamocené a kromě Shahira tu nikdo není. Jeho matka ho ani nehledá? Bylo to docela zvláštní, že by někdo nechal toulat vlče samotné. Mělo však štěstí, že narazilo na úplného pacifistu, který mu nijak neublíží. Po jeho představení, chtělo říct i své jméno, jen se do něj úplně zamotal. Ykyggigigida mu totiž moc neznělo jako jméno. Pak zase se asi vzteklo a a vypustilo ze sebe několik slov, kterým opět nerozuměl. Možná má nějaký hodně zajímavý přízvuk, ale to by nevysvětlovalo, že to vlče mu rozumí, cokoliv mluví. Nebo se alespoň tak tvářilo, že všechno chápe. Vypadalo hodně naštvaně, když se podívalo přímo na něj. Pak, ale vyšlo jedno slovo, co už znělo jako jméno. "Jsi Yggi?" Zeptal se pro jeho jistotu, nechtěl zní nijak hrubě a zároveň důležitě, ale opravdu jeho jazyku nerozuměl. Nikdy se s tím nesetkal a dokázal i číst. Ale takhle nemluvil snad nikdo... "Co za jazyk to?" Měl ještě jednu otázku na něj.

[ Yggdrasil ~ 3/10 ]

VLA 33 (3/5)

Pochopil, že asi vzhledem k jeho věku nebude schopen úplně uceleně mluvit, takže jeho trpělivost nekončila. On je velice rozumný vlk, kterého to nevyvede jen tak jednoduše z míry. Jen ho trochu překvapilo, když se snažil po něm zopakovat jeho slova. No, nějak se to mluvení naučit asi musí. Až nyní mu, ale došlo, že úplně nikdy žádné vlče nevychovával a nikdy se nestaral ani o mladší sourozence, když je ani neměl. Nebo o nich neví. Takže, jak může vůbec mluvit na nějakého takového tvora? Nebyl moc hrubý nyní? Oči mu létaly ze strany na druhou. Nevěděl, co si má vůbec myslet. Hlavně nechce nic podělat. Vlče však na druhý pokus dokázalo dostat nějaké normální slovo. Proč? No, to by taky rád věděl, proč ono nemluví normálními slovy jako každý druhý tady. "Nevím, zda umíš plavat. Nebudu tam skákat a vytahovat tě z vody." Vysvětlil. Počítal s tím, že to moc výsledek, co chtěl, nepřinese. Ale nebude si nic vymýšlet, mělo by žít v pravdě a ne mezi tolika lžemi jako on. Pak se ho i zeptalo, kdo je. Přemýšlel, jak se, co nejlépe představit a zároveň ho nijak nevylekat. Prostě na takové úrovni, aby to pochopil. "Já Shahir. A ty?" Řekl on. Přímo dokonale se tedy představil. Tak mohl jen doufat, že i jeho jméno samotné není příliš složité na pochopení. Mezitím na něj stříkl i vodu, dobře, tohle ještě dokázal přežít nějak. Déšť ho také neroztopí na kousky.

[ Yggdrasil ~ 2/10 ]

VLA 32 (2/5)

Jeho pokojný odpočinek byl opětovně narušen. Ale jemu to nevadilo, mohl přijít kdokoliv, známý i neznámý... Nemusel být nijak naštvaný, což ani nebyl. Byl jen překvapen, že nějaké stvoření se dalo cestou k němu. Nechyběla mu tedy nyní žádná společnost. Slyšel kousek od sebe kromě kroků i pár slov, kterým nerozuměl. Otevřel oči a jeho dumání nad ničím nechal někde úplně vzdáleno za hlavou. Viděl, že si tam pohrává vlče s vodou. Nahlédl trochu hlavou dále, zda není v nebezpečí, že by mu hrozilo, že se utopí. Ne. Máš štěstí... Řekl si pod vousy. On by pro něco takového jen do vody neskákal. "Nerozumím," odpověděl mu na ta podivná slova, co řeklo vlče ještě jednou. Přemýšlel, zda ještě nějak pospává nebo nemá zalehlé ucho. To potom slyšel hrozné přeslechy, co ani nejsou reálné. Ale momentálně nic z toho neměl. "Nerozuměl jsem." Dodal ještě, zatímco se pomalu přiblížil k němu a postával nad ním jako nějaká chůva. "Neutop se tam hlavně." Varoval ho. Ví, jaké to totiž je. Tohle vlče je takové maličké... Jak se tu vzalo?

[ Yggdrasil ~ 1/10 ]

VLA 31 (1/5)

Vybral si možnost se znovu jít protáhnout do vzdálenějšího místa, ale stále dostupného a známého. Není to tak dávno, co po této cestičce okolo jezera potkal hned několik vlků. Každý byl jiný... Povahově i vzhledově. Snad nikdo nebyl ničí sourozenec. A nyní tu chvíli snad bude i sám. Přišlo mu tohle místo jako středem všeho dění. V trávě i v hlíně bylo tolik různých stop od tolika vlků. Ale mohl větřit, jak se mu chtělo... Nikoho známého stále nenacházel. Mrzelo ho, jak ztratil toho svého přítele Tomáše, spolu měli tolik společných zájmů... A ještě dokázal i ten dárek pro jeho přítelkyně ztratit... Svěsil hlavu směrem k zemi. Oddechnul. Usadil se kousek od stromu, který mu perfektně zastínil tělo. Přišel si jako zpátky, v období, kdy se tolik musel ukrývat před sluneční svitem, jinak by jej všichni ze společenství - tedy smečky, jak se to tady nazývá, roztrhaly na kusy a vyhodili za město.

VLA 30 (1/5)

Lov 3/4

Chvíli stál. Nechtěl nijak vyplašit zbytek zvířat až už vůbec ne to zvíře, co si Isma vybrala. Měl nutkání jí přiběhnout pomoci, ale mohl riskovat ztratit tuhle dobrou pozici? Měl výhodu, že tu v pásu nebyly stromy hned vedle sebe, byla mezi nimi vysoká tráva, která jej i perfektně zamaskovala. Byl jako součástí toho travního porostu. Nervozně přešlapoval. To aby způsoboval, co nejméně zvuku i pohybu. Určitě jí musel jeho způsob lovu trochu překazit plány nebo úplně vylekal, že je na to sama. Ale on prostě nevěděl, jak lépe to udělat. Zacvakl zuby k sobě, stresem by si rozkousal i svůj jazyk. Nikdy pořádně nelovil něco, co bylo ve stádě nebo jiném větším množství. Vždy jen jedince nebo ve skupině, kde dělal, co mu jiní řekli. Sám? To byla docela šílenost. Je trochu jiný, naučil se to jistě úplně špatně. Tak snad si nyní neudělá ostudu a ona navede tu kořist jeho směrem. Mohl pomalu odříkávat i růženec, než-li slyšel pohyby kousek od něj. Ano, byla to Isma, která se znovu pokusila ho chytit za nohu. Už není jiné cesty... Byl si vědom a snažil se uklidnit to vzrušení z možnosti přemoci tak vzrostlé zvíře. Oddechoval a vyčkával chvíle, kdy byl kamzík na dosah od něj. Odrazil se svými zadními nohami. Přišel si, jako by i chvíli letěl, jako pták. Cítil tu sílu v těle. Nešla už zastavit nijak. Dopadl na kamzíka z boku, ale docela slušně. Jeho drápy zabořil do šíje a zad. Dokonce se i zakousnul, aby hned v další momentě neletěl na druhou stranu z jeho hřbetu. Zavrčel u toho. Snad mu Isma ještě pomůže, jelikož kamzík nijak nezastavoval a mířil dál. Asi ze strachu ani necítil bolest. I když Shahir už měl dosti krve z něj na své srsti. Z té bílé to bude vymývat dosti dlouho.

VLA 29 (4/5)
LOV 2/4

Opravdu měla i pravdu. On se velice zajímal i všechny magie a jejich schopnosti, rád by dokázal všem, které jsou porozumět. Jejich dovednosti jsou zajímavé a ukrývají v sobě něco tajemného a osobitého, co nic jiného, co kdyby viděl, nemá. Magie jsou prostě fascinujícím i tím, že je zde umí ovládat i zcela nepůvodní vlk, který se zde jen nějak dostal. Je to zajímavé a Isma je inspirující v tom, aby se skutečně brzy vydal na cestu k jednomu z těch dvou bohů pro více zkušeností. Případně i k oběma. Jen by nerad měl nějaké takové pěkné rostlinky na hlavě jako ona. Ne, že by jí to neslušelo. Ale květiny patří do půdy, kde rostou. Nejsou pro neustálou parádu. Slyšel rád, že zdejší božstvo není takové kruté, jako je Hati. I kdyby měl vyslovit znovu to jméno, začal by se mu znovu chvět hlas. Není to příjemné téma pro něj. Ta krutost, kterou vlci mohou mít při posednutí něčím... No, nepopsatelný zážitky, které nikdo cizí ani nedokáže pochopit. Nyní tu však byl na řadě lov. Zde má také nedostatky, způsobeny i tím, že se nikdy jako vlče moc k možnosti si něco ulovit nedostal. Lovili lovci a vlčata měla zůstat v bezpečí mezi zdmi. "Až toho kamzíka ulovíme, řeknu Vám klidně o těch tvorech více." Musel se nyní soustředit na to, aby to zvíře nevyplašil svou neopatrností. Isma se začala po nějaké chvíli plížit, totéž pohyb po ní zopakoval. Jen byl trochu více vzadu oproti ní. No, doučovat se toho má spousta. Kousek do nich bylo celé stádo. Nebyl to opravdu jen jeden kamzík. Ale takových statných kamzíků by se i nejeden začal bát. Mohou být i dosti nebezpeční, ty jejich zatočené rohy přímo o tom svědčí. Poslat si nějakého přímo na sebe by bylo dobré řešení, v tom množství však nereálný. Hodil pohled na ni. Ona si už mezitím vyběhla a on nasadil skoro letecké tempo přímo za ní a nějakými třemi kamzíky, kteří se vzdálili od zbytku skupiny. Doběhl ji, protože museli všichni mezi stromy kličkovat. Stromy tu místy jsou dost husté, jak pozoroval už při běhu. Snažil se Ismě pomoci jej taky chytit za nohu, ale neměl snad dostatečnou silou nebo tak něco. Jen se natáhnul a zvíře už bylo zase daleko od něj. Místo je nějak nadběhnout z jiné strany... Vymysli si něco! Křičel sám na sebe. V dáli před Ismou a lovenou zvěří se rýsovala docela rovná tráva. Oběhnul to tedy větším obloukem a jí se ztratil z dohledu. Nyní už jen, aby mu přálo štěstí a ona nějak přivedla zezadu tu kořist směrem k němu, nebo on narazil čelně na ně. Proklusával mezi stébly trávy a snažil se udělal dostatečný odstup, aby ho nikdo neviděl. Volám štěstí, halo halo...

VLA 28 (3/5)
LOV 1/4

<<< Esíčka (přes Hadí ocas)

Musel se smířit s tím, že ten dar pro vlčici zmizel někde v dáli, kde ho zapomněl. Možná ji ještě jednou najde. Nebo najde lepší... Ale ten boj s ní ho úplně rozhodil, že zapomněl i na něco takového důležitého. Informace o tom, že jeho magie vlastně vůbec k zahození není se snažil stále nějak vstřebat. Byl to dost možná složitý úkol, ale pomalu se to dalo. Vzduch opravdu není nijak k zahození a bude velice rád, až se s ním lépe naučí manipulovat. Už si pomalu přestavoval moci ohýbat stromy jen mrknutím oka... Fascinující! "Inu, Ismo. Máte dosti zajímavé dovednosti, rád bych měl alespoň polovinu z toho, co nyní dokážete Vy. Mám se ještě dost, co učit." Musel říct. Ano, učit se má dostatečně plno věcí s nimi ještě. Jen mu chybí něco, cítí se uvnitř, že tento pouhý vánek je cokoliv, co by z něj mohlo vyjít. A také se od ní nyní dozvěděl o existenci vícero magií, které zní taktéž velice užitečně. Moci přeměnit si třeba pouhý kámen na jídlo... Vyřešilo by to jeho problémy se špatnými loveckými dovednostmi. A zmínila také i něco o Životě? Kdo to je? I na to hbitě odpověděla, aniž by se dokázal zeptat. To bude to její čtení myšlenek! Věděl okamžitě. Nyní musí svou šílenou hlavu více krotit, když ví, že to funguje. Ještě by mohla něco zneužít. I když vypadá vcelku nevinně a přátelsky. "Děkuji za informace ohledně zdejších božstev. V mé domovině, tak otevření bohové nejsou. Tedy ten hlavní. Hati... Je takový trochu krutý, rád manipuluje s vlky, jak se mu hodí..." Prozradil trochu ohledně své minulosti. Neměl moc v plánu se věnovat, nechtěl ji zatěžovat zbytečnostmi a ani na to znovu vzpomínat. Zde je to mnohem jiné, přijatelnější a uvolněnější. Konečně žije po svém, jak si určuje on. Nemusí se ohlížet na nějakou svou víru. Naopak ona se trochu zajímala o těch původních obyvatel jeho kraje. "ne, ti se neloví. Už tím, že dávno nežijí. Zanechali za sebou různé zajímavé věci. Pevné, rozbité i jiné. Díky nim jsme měli domov..." Řekl trochu. Více neměl čas o tom básnit, jaká vlastně města a dvounozí jsou. Isma začala mluvit o kamzíkovi. On trochu znervozněl, lovit mu prostě nikdy nešlo a nyní má příležitost se dokonale ponížit. Už nyní je tak špatný jako pátá noha pro vlka. Ale zavětřil, aby si to ověřil, že ona třeba nelže. "Ano, máte pravdu. Klidně veďte, pomohu Vám s ním." Nabídnul svou pomoc jí jakožto velice silné vlčici, která byla snad i samostatná. Proč jen on je skoro úplný opak jí?

VLA 27 (2/5)

To, co všechno vyprávěla bylo fascinující. Něco tak jednoduchého, ale zároveň dosti úžasného. Může si takhle jednoduše udělat most, kde je potřeba. Může se vyhnout vodě, aby do ní už nikdy nemusela šlápnout. Samé užitečné věci, co vše vyjmenovala. Používal by ji často. Jen ani tu svou stále dovede moc dobře ovládat. Musí si někde vybrat čas a více ji potrénovat. Nejlépe ještě najít pro sebe nějakého zkušeného ovladatele, který by mu poradil, jak se zlepšit. "Vidím, že v magiích se tedy vyznáte. Umíte i nějaké další nebo někdo od Vás z rodiny?" Že umí něco říct i o té jeho, bylo docela hodně zajímavé. Už se trochu dozvěděl, co všechno by dokázal, kdyby se věnoval trochu více i té své. Něco takové je možná i užitečnější než stavění mostů. Mohl by se jednodušeji dostat přes řeky jen za pomocí větru. Užitečný to tedy i bude, jen v budoucnu. Musím tedy na tom ještě docela dost zapracovat... Asi patrně neznala nic o městech, když byla tolik zaskočená zase tímto slovem. "To jistě musíte znát. Budovy, parky, auta..." Snažil se to trochu nastínit, co v takových městech mají. Když třeba moc pršelo, schovali se do takového rozbitého auta, co tam dvounozí nechali. Ale za tu dobu i to jejich město se dostalo do rukou přírody a plno věcí, vypadalo jinak než by si pamatoval třeba Shahirův děda. Přikývnul na info ohledně její... smečky? To slovo moc neznal, nikdy v žádném takovém společenství nežil. Ale asi se tam měli dobře, když jí viditelně nic nechybělo. "Tak dobře, můžeme zkusit něco zlovit." A sotva to dořekl a vzpomněl si. On někde zapomněl tu mušličku, co nesl až od samotné velké vodní plochy. Rozhlížel se okolo. Kam zmizela? Zavětřil, ale asi ji nechal někde dál. Nee. Zoufal, jeho snažení najít něco užitečného pro Tomáše a jeho nové kamarádky zmizelo. Zase všechno podělal...

>>> Východní hvozd (přes hadí ocas)

VLA 26 (1/5)

<<< Liščí nory (přes Středozemní pláň)

Kráčel dál za ní. Potřeboval vědět více informací, které ona najednou měla. Měl se stále, co vzdělávat. I tím, že to je jeden z mála vlků, které potkal a po nějaké době mu ukázali svou magií. Navíc nyní už i ví, že sám nějakou může být schopen ovládat. Jak se to však stalo? Zcela náhodou. Ani nevěděl, že to bude někdy možný, když není místní. Ale asi tu magii získá každý příchozí vlk zde. U něj v domovině to tam nebylo, nebo o tom ani nevěděl, že by to možný bylo. "Magie země? Díky tomu můžete pohnout se zemí?" Zeptal se trochu zaujatě. Zní zajímavě, tu by totiž také bral, mít tu možnost. Očividně si jej, ale vybral větrný element. Alespoň nebude trpět porostem nějakých travin v kožichu. Jen si bude moci se pročesat sám bez potřeby podrbání o strom. "To věřím, že byste mi nijak neublížila. Ale fascinuje mě, jak jednoduše to zní to umět." Dovysvětlil jí. Očividně se trochu lekla, když tak začal šílet. Měla jistě starosti z toho, když se začal chovat tak divně. "Já až nyní zjistil, že to sám umím." Ale tedy měl by dodat, že se má stále, co přiučit, jak ji lépe ovládat. Bylo skvělý, že narazil přímo na rodného zdejšího vlka. Narodila se zde, takže se tu jistě vyzná. Lepšího průvodce ohledně magií i místních koutů si prostě nemohl přát. Trochu štěstí se na něj i umělo usmát. "Nejsem zdejší, nevím jak daleko tohle místo od mé rodné země je. Ale nemám v plánu se tam nikdy vracet..." Pověděl jí. Vůbec ani nevěděl, jakým směrem to je k jeho městu. Byl si jist, že tou cestou se prostě znovu nedá. Tady je klid, krásná krajina a plno vlčic... Co si jiného mohl i nyní přát? Nabídla se mu sama, že mu zodpoví nějaké otázky. Proto si jich pár musel více promyslet. "A kde tu žijete? Máte tu nějaká města?" Zeptal se jí. Také se potom napil kousek dál od ní, aby jí to nebylo nepříjemný.

VLA 25 (2/5)

Souboj mezi sebou (4/4)

"Jaká země? Jaký Život?" Nechápal to. Nedokázal se nijak ani sám přenést, přes svoji dovednost. Tedy, doufal, že to byl on. Špatně by nesl, kdyby jeho nějaký první pokus o probuzení magie skončil nezmarem a šlo jen náhodně o zvednutí větru. Ale tohle to snad ani nemůže být... Měl trochu stále v šoku, stále mu nic nedocházelo, jak se to mělo. Jak ona umí hýbat zemí? Trápil se možná dosti zbytečně, ale on to chtěl vědět, jak to funguje. Třeba by to po nějaké době zvládl také. I tak vypadala najednou více maskovaně a nevěděl, zda to omylem nějak neudělal on. Ani doteď o své magii nevěděl, natož ji lépe ovládat. Najednou se i začal trochu potápět. Bylo to děsivý, hlavně tím, že doteď stál na pevném podloží. Jak se tu objevil písek? Zjančil ještě více a začal poskakovat. Obával se, že by něco takového mohl způsobit stále on nějakou náhodou... Chtěl to zastavit. Nějak. Pak teprve prohlásila, že to byla čest a tím to asi i skončilo... Postavil se tedy zase klidně a zkopíroval, co ona právě udělala. Také se poklonil a přestal se točit do kola jako blázen. "Taktéž mi bylo ctí s Vámi mít tuto možnost." Poděkoval za vyrovnaný přátelský souboj, kdy dokázal zjistit, co všechno se v něm ještě skrývá. "Rád se k Vám připojím, pokud zdejší okolí trochu znáte." Následoval ji. Jistě to zde zná mnohem lépe než on, který tu je jen krátkou dobu.

>>> Esíčka (přes Středozemní pláň)

VLA 25 (1/5)

Souboj mezi sebou (3/4)

Adrenalin mu protékal tělem, tep se mu zvyšoval. Možná si ten moment i užíval, ale raději by vyměnil svého soupeře. Nechtěl se prát s takto překrásnou vlčicí, vůbec... S žádnou vlčicí nechce. Ty si to nezaslouží. Ale proti nějakému statnějšímu vlkovi, by neměl šanci. Už by dávno ležel na zemi nebo na kusy. Nyní tu měl proti sobě ji. Bylo dobře, že ji už pustil a nedržel ji moc dlouho za nohu. Využil toho, jak je obratný, ale i toho, jak moc se zaujala něčím úplně jiným než je jeho chování. Jen se na něj podívala, trochu se zamračila, ale snad si stále pamatovala, že to započala já a chce to mít v přátelským duchu. Sledoval ji bokem oka. Všimnul si až po nějaké době, že se mu skoro pod nohami objevila díra. Podvádíš! Pousmál se. Ale zároveň byl zaskočen tím, co všechno v sobě skrývala. Ta vlčice měla v malíčku i nějakou magii, co dokáže udělat díru v zemi. Fascinovalo ho to. Sice díra nevypadala nijak hluboce, ale i tak trochu byl šokovaný, trochu i vystrašený. Zajímavé to bylo, prostě ale nevěděl, co má udělat dál. Měl plno otázek, hlavou mu prolétaly mu myšlenky na všechno. Nemožné i možné... Mezitím si povšimnul i toho, že její tělo se začalo něčím pokrývat. Co to je? Trochu se lekl. Díky jeho uleknutí se mu samovolně spustil vítr, který nabral směr k Ismě. Bylo to hodně slabý vánek, který jí jen prohrábnul jen trochu srst i ty rostlinky na jejím hřbetu. Ulekl se, poskočil na místě. "Copak to je!?" Zakřičel trochu.

VLA 24 (1/5)

Souboj mezi sebou (2/4)

Nerad se bil se samicemi. Je to to něžné pohlaví, které by si mnohem více než jizvy zasloužilo hýčkání. Ale pravděpodobně nic z toho žádné z vlčic, které dosud potkal, nechtěly. Možná je až moc měkký a vlčicím to prostě nejde. Tohle kroužení jako supi nad mršinou dlouho nedělal, ne že by to třeba praktikoval dosud zcela běžně. Spíše naopak, možná to dělal podruhé v životě. Kdysi si takhle hrál právě s Riley. Ta byla ale natolik veselá, že po pár kolečkách lehla na záda a chtěla se jen přátelsky olizovat na břiše. On je trochu jiný, trpělivější. A to se mu možná nyní vymstilo. Isma jej chytila kousek od jeho lopatky na levé straně. Byla to ale hodně rychlá openetnka, protože on jen zacenil zuby a rázem... Isma se nacházela na úplně druhé straně kruhu. Musela skočit hbitě jako nějaký zajíc, či něco takového více skákavého než obyčejný vlk. Kde se to v ní jen bere? Pomyslel si, ale byl čas, aby i on něco ukázal. Původně přemýšlel, že by ji chytil za ocas, jenže pro jeho neštěstí zrovna ona má oháňku dlouhou asi jako jeho zkušenosti v zápasech. Volil tedy něco jiného. Překvapivě ohebně a nečekaně scvakl její zadní pravou nohu těsně nad tlapkou. Nechtěl, aby si vyrazil zuby nebo jí více ublížil... Po jemné chňapňutí, silné asi jako vlče, kterému rostou teprve mléčné zuby, se opět zdálil. Chce tedy ještě pokračovat?

VLA 23 (1/5)

Souboj mezi sebou (1/4)

Jistě, že si umí poradit nejlépe sám. Jemu nebezpečí přichází pod nohy tak často, jak si ona ani neumí představit. Jen je trochu škoda, že mu vůbec ale vůbec nevěří. Rád by jí to ještě lépe a v naprosté klidu vysvětlil, kdyby dostal tu možnost. Místo toho začala jednat dosti nepředvídatelně a zaskočila ho tím. Byla jistě hodně nedůvěřivá, ale on se jí snažil vysvětlit, jak nedokáže ani pouze vlčici slovně ublížit, natož fyzicky. Je až moc hodný a gentleman na něco tak krutého. Ale nechtěl být neslušný a odmítnout ji. Takovou nabídku ještě nikdy nedostal kromě svých sester či matky, když se jako vlče učil. "Dobrá tedy," souhlasil s tím. Nechce jí nijak ublížit a raději nechá sebe trpět než ji. Nemůže jí ani pořádně potrhat srst, natož více škrábnout. Její krev si nezaslouží být prolita jen takto hloupě. Ale bude se snažit, být co nejlepší, jak očekává. Kroužil podobným stylem jako ona, jen trochu více neohrabaně, přeci jen to byla vlčí slečna. On se trochu bál a jeho srdce mu bilo rychleji, jako kdysi. Nechce být prvním, kdo se vrhne na soupeře. Pokud udělá ona první skok, bude v tom pokračovat. Nelíbí se mu i to, že by pak mohl být nějakým agresorem, který dal za vznik tomuhle sporu. Jeho světle modré oči jí koukaly do duše, snažil se ji očně vyprovokovat k tomu, aby šla první ona po něm. Jeho pasivní až flegmatická povaha mu to prostě nechtěla snést.