Příspěvky uživatele

< návrat zpět

[ Yggdrasil ~ 1/10 ]

VLA 31 (1/5)

Vybral si možnost se znovu jít protáhnout do vzdálenějšího místa, ale stále dostupného a známého. Není to tak dávno, co po této cestičce okolo jezera potkal hned několik vlků. Každý byl jiný... Povahově i vzhledově. Snad nikdo nebyl ničí sourozenec. A nyní tu chvíli snad bude i sám. Přišlo mu tohle místo jako středem všeho dění. V trávě i v hlíně bylo tolik různých stop od tolika vlků. Ale mohl větřit, jak se mu chtělo... Nikoho známého stále nenacházel. Mrzelo ho, jak ztratil toho svého přítele Tomáše, spolu měli tolik společných zájmů... A ještě dokázal i ten dárek pro jeho přítelkyně ztratit... Svěsil hlavu směrem k zemi. Oddechnul. Usadil se kousek od stromu, který mu perfektně zastínil tělo. Přišel si jako zpátky, v období, kdy se tolik musel ukrývat před sluneční svitem, jinak by jej všichni ze společenství - tedy smečky, jak se to tady nazývá, roztrhaly na kusy a vyhodili za město.

VLA 30 (1/5)

Lov 3/4

Chvíli stál. Nechtěl nijak vyplašit zbytek zvířat až už vůbec ne to zvíře, co si Isma vybrala. Měl nutkání jí přiběhnout pomoci, ale mohl riskovat ztratit tuhle dobrou pozici? Měl výhodu, že tu v pásu nebyly stromy hned vedle sebe, byla mezi nimi vysoká tráva, která jej i perfektně zamaskovala. Byl jako součástí toho travního porostu. Nervozně přešlapoval. To aby způsoboval, co nejméně zvuku i pohybu. Určitě jí musel jeho způsob lovu trochu překazit plány nebo úplně vylekal, že je na to sama. Ale on prostě nevěděl, jak lépe to udělat. Zacvakl zuby k sobě, stresem by si rozkousal i svůj jazyk. Nikdy pořádně nelovil něco, co bylo ve stádě nebo jiném větším množství. Vždy jen jedince nebo ve skupině, kde dělal, co mu jiní řekli. Sám? To byla docela šílenost. Je trochu jiný, naučil se to jistě úplně špatně. Tak snad si nyní neudělá ostudu a ona navede tu kořist jeho směrem. Mohl pomalu odříkávat i růženec, než-li slyšel pohyby kousek od něj. Ano, byla to Isma, která se znovu pokusila ho chytit za nohu. Už není jiné cesty... Byl si vědom a snažil se uklidnit to vzrušení z možnosti přemoci tak vzrostlé zvíře. Oddechoval a vyčkával chvíle, kdy byl kamzík na dosah od něj. Odrazil se svými zadními nohami. Přišel si, jako by i chvíli letěl, jako pták. Cítil tu sílu v těle. Nešla už zastavit nijak. Dopadl na kamzíka z boku, ale docela slušně. Jeho drápy zabořil do šíje a zad. Dokonce se i zakousnul, aby hned v další momentě neletěl na druhou stranu z jeho hřbetu. Zavrčel u toho. Snad mu Isma ještě pomůže, jelikož kamzík nijak nezastavoval a mířil dál. Asi ze strachu ani necítil bolest. I když Shahir už měl dosti krve z něj na své srsti. Z té bílé to bude vymývat dosti dlouho.

VLA 29 (4/5)
LOV 2/4

Opravdu měla i pravdu. On se velice zajímal i všechny magie a jejich schopnosti, rád by dokázal všem, které jsou porozumět. Jejich dovednosti jsou zajímavé a ukrývají v sobě něco tajemného a osobitého, co nic jiného, co kdyby viděl, nemá. Magie jsou prostě fascinujícím i tím, že je zde umí ovládat i zcela nepůvodní vlk, který se zde jen nějak dostal. Je to zajímavé a Isma je inspirující v tom, aby se skutečně brzy vydal na cestu k jednomu z těch dvou bohů pro více zkušeností. Případně i k oběma. Jen by nerad měl nějaké takové pěkné rostlinky na hlavě jako ona. Ne, že by jí to neslušelo. Ale květiny patří do půdy, kde rostou. Nejsou pro neustálou parádu. Slyšel rád, že zdejší božstvo není takové kruté, jako je Hati. I kdyby měl vyslovit znovu to jméno, začal by se mu znovu chvět hlas. Není to příjemné téma pro něj. Ta krutost, kterou vlci mohou mít při posednutí něčím... No, nepopsatelný zážitky, které nikdo cizí ani nedokáže pochopit. Nyní tu však byl na řadě lov. Zde má také nedostatky, způsobeny i tím, že se nikdy jako vlče moc k možnosti si něco ulovit nedostal. Lovili lovci a vlčata měla zůstat v bezpečí mezi zdmi. "Až toho kamzíka ulovíme, řeknu Vám klidně o těch tvorech více." Musel se nyní soustředit na to, aby to zvíře nevyplašil svou neopatrností. Isma se začala po nějaké chvíli plížit, totéž pohyb po ní zopakoval. Jen byl trochu více vzadu oproti ní. No, doučovat se toho má spousta. Kousek do nich bylo celé stádo. Nebyl to opravdu jen jeden kamzík. Ale takových statných kamzíků by se i nejeden začal bát. Mohou být i dosti nebezpeční, ty jejich zatočené rohy přímo o tom svědčí. Poslat si nějakého přímo na sebe by bylo dobré řešení, v tom množství však nereálný. Hodil pohled na ni. Ona si už mezitím vyběhla a on nasadil skoro letecké tempo přímo za ní a nějakými třemi kamzíky, kteří se vzdálili od zbytku skupiny. Doběhl ji, protože museli všichni mezi stromy kličkovat. Stromy tu místy jsou dost husté, jak pozoroval už při běhu. Snažil se Ismě pomoci jej taky chytit za nohu, ale neměl snad dostatečnou silou nebo tak něco. Jen se natáhnul a zvíře už bylo zase daleko od něj. Místo je nějak nadběhnout z jiné strany... Vymysli si něco! Křičel sám na sebe. V dáli před Ismou a lovenou zvěří se rýsovala docela rovná tráva. Oběhnul to tedy větším obloukem a jí se ztratil z dohledu. Nyní už jen, aby mu přálo štěstí a ona nějak přivedla zezadu tu kořist směrem k němu, nebo on narazil čelně na ně. Proklusával mezi stébly trávy a snažil se udělal dostatečný odstup, aby ho nikdo neviděl. Volám štěstí, halo halo...

VLA 28 (3/5)
LOV 1/4

<<< Esíčka (přes Hadí ocas)

Musel se smířit s tím, že ten dar pro vlčici zmizel někde v dáli, kde ho zapomněl. Možná ji ještě jednou najde. Nebo najde lepší... Ale ten boj s ní ho úplně rozhodil, že zapomněl i na něco takového důležitého. Informace o tom, že jeho magie vlastně vůbec k zahození není se snažil stále nějak vstřebat. Byl to dost možná složitý úkol, ale pomalu se to dalo. Vzduch opravdu není nijak k zahození a bude velice rád, až se s ním lépe naučí manipulovat. Už si pomalu přestavoval moci ohýbat stromy jen mrknutím oka... Fascinující! "Inu, Ismo. Máte dosti zajímavé dovednosti, rád bych měl alespoň polovinu z toho, co nyní dokážete Vy. Mám se ještě dost, co učit." Musel říct. Ano, učit se má dostatečně plno věcí s nimi ještě. Jen mu chybí něco, cítí se uvnitř, že tento pouhý vánek je cokoliv, co by z něj mohlo vyjít. A také se od ní nyní dozvěděl o existenci vícero magií, které zní taktéž velice užitečně. Moci přeměnit si třeba pouhý kámen na jídlo... Vyřešilo by to jeho problémy se špatnými loveckými dovednostmi. A zmínila také i něco o Životě? Kdo to je? I na to hbitě odpověděla, aniž by se dokázal zeptat. To bude to její čtení myšlenek! Věděl okamžitě. Nyní musí svou šílenou hlavu více krotit, když ví, že to funguje. Ještě by mohla něco zneužít. I když vypadá vcelku nevinně a přátelsky. "Děkuji za informace ohledně zdejších božstev. V mé domovině, tak otevření bohové nejsou. Tedy ten hlavní. Hati... Je takový trochu krutý, rád manipuluje s vlky, jak se mu hodí..." Prozradil trochu ohledně své minulosti. Neměl moc v plánu se věnovat, nechtěl ji zatěžovat zbytečnostmi a ani na to znovu vzpomínat. Zde je to mnohem jiné, přijatelnější a uvolněnější. Konečně žije po svém, jak si určuje on. Nemusí se ohlížet na nějakou svou víru. Naopak ona se trochu zajímala o těch původních obyvatel jeho kraje. "ne, ti se neloví. Už tím, že dávno nežijí. Zanechali za sebou různé zajímavé věci. Pevné, rozbité i jiné. Díky nim jsme měli domov..." Řekl trochu. Více neměl čas o tom básnit, jaká vlastně města a dvounozí jsou. Isma začala mluvit o kamzíkovi. On trochu znervozněl, lovit mu prostě nikdy nešlo a nyní má příležitost se dokonale ponížit. Už nyní je tak špatný jako pátá noha pro vlka. Ale zavětřil, aby si to ověřil, že ona třeba nelže. "Ano, máte pravdu. Klidně veďte, pomohu Vám s ním." Nabídnul svou pomoc jí jakožto velice silné vlčici, která byla snad i samostatná. Proč jen on je skoro úplný opak jí?

VLA 27 (2/5)

To, co všechno vyprávěla bylo fascinující. Něco tak jednoduchého, ale zároveň dosti úžasného. Může si takhle jednoduše udělat most, kde je potřeba. Může se vyhnout vodě, aby do ní už nikdy nemusela šlápnout. Samé užitečné věci, co vše vyjmenovala. Používal by ji často. Jen ani tu svou stále dovede moc dobře ovládat. Musí si někde vybrat čas a více ji potrénovat. Nejlépe ještě najít pro sebe nějakého zkušeného ovladatele, který by mu poradil, jak se zlepšit. "Vidím, že v magiích se tedy vyznáte. Umíte i nějaké další nebo někdo od Vás z rodiny?" Že umí něco říct i o té jeho, bylo docela hodně zajímavé. Už se trochu dozvěděl, co všechno by dokázal, kdyby se věnoval trochu více i té své. Něco takové je možná i užitečnější než stavění mostů. Mohl by se jednodušeji dostat přes řeky jen za pomocí větru. Užitečný to tedy i bude, jen v budoucnu. Musím tedy na tom ještě docela dost zapracovat... Asi patrně neznala nic o městech, když byla tolik zaskočená zase tímto slovem. "To jistě musíte znát. Budovy, parky, auta..." Snažil se to trochu nastínit, co v takových městech mají. Když třeba moc pršelo, schovali se do takového rozbitého auta, co tam dvounozí nechali. Ale za tu dobu i to jejich město se dostalo do rukou přírody a plno věcí, vypadalo jinak než by si pamatoval třeba Shahirův děda. Přikývnul na info ohledně její... smečky? To slovo moc neznal, nikdy v žádném takovém společenství nežil. Ale asi se tam měli dobře, když jí viditelně nic nechybělo. "Tak dobře, můžeme zkusit něco zlovit." A sotva to dořekl a vzpomněl si. On někde zapomněl tu mušličku, co nesl až od samotné velké vodní plochy. Rozhlížel se okolo. Kam zmizela? Zavětřil, ale asi ji nechal někde dál. Nee. Zoufal, jeho snažení najít něco užitečného pro Tomáše a jeho nové kamarádky zmizelo. Zase všechno podělal...

>>> Východní hvozd (přes hadí ocas)

VLA 26 (1/5)

<<< Liščí nory (přes Středozemní pláň)

Kráčel dál za ní. Potřeboval vědět více informací, které ona najednou měla. Měl se stále, co vzdělávat. I tím, že to je jeden z mála vlků, které potkal a po nějaké době mu ukázali svou magií. Navíc nyní už i ví, že sám nějakou může být schopen ovládat. Jak se to však stalo? Zcela náhodou. Ani nevěděl, že to bude někdy možný, když není místní. Ale asi tu magii získá každý příchozí vlk zde. U něj v domovině to tam nebylo, nebo o tom ani nevěděl, že by to možný bylo. "Magie země? Díky tomu můžete pohnout se zemí?" Zeptal se trochu zaujatě. Zní zajímavě, tu by totiž také bral, mít tu možnost. Očividně si jej, ale vybral větrný element. Alespoň nebude trpět porostem nějakých travin v kožichu. Jen si bude moci se pročesat sám bez potřeby podrbání o strom. "To věřím, že byste mi nijak neublížila. Ale fascinuje mě, jak jednoduše to zní to umět." Dovysvětlil jí. Očividně se trochu lekla, když tak začal šílet. Měla jistě starosti z toho, když se začal chovat tak divně. "Já až nyní zjistil, že to sám umím." Ale tedy měl by dodat, že se má stále, co přiučit, jak ji lépe ovládat. Bylo skvělý, že narazil přímo na rodného zdejšího vlka. Narodila se zde, takže se tu jistě vyzná. Lepšího průvodce ohledně magií i místních koutů si prostě nemohl přát. Trochu štěstí se na něj i umělo usmát. "Nejsem zdejší, nevím jak daleko tohle místo od mé rodné země je. Ale nemám v plánu se tam nikdy vracet..." Pověděl jí. Vůbec ani nevěděl, jakým směrem to je k jeho městu. Byl si jist, že tou cestou se prostě znovu nedá. Tady je klid, krásná krajina a plno vlčic... Co si jiného mohl i nyní přát? Nabídla se mu sama, že mu zodpoví nějaké otázky. Proto si jich pár musel více promyslet. "A kde tu žijete? Máte tu nějaká města?" Zeptal se jí. Také se potom napil kousek dál od ní, aby jí to nebylo nepříjemný.

VLA 25 (2/5)

Souboj mezi sebou (4/4)

"Jaká země? Jaký Život?" Nechápal to. Nedokázal se nijak ani sám přenést, přes svoji dovednost. Tedy, doufal, že to byl on. Špatně by nesl, kdyby jeho nějaký první pokus o probuzení magie skončil nezmarem a šlo jen náhodně o zvednutí větru. Ale tohle to snad ani nemůže být... Měl trochu stále v šoku, stále mu nic nedocházelo, jak se to mělo. Jak ona umí hýbat zemí? Trápil se možná dosti zbytečně, ale on to chtěl vědět, jak to funguje. Třeba by to po nějaké době zvládl také. I tak vypadala najednou více maskovaně a nevěděl, zda to omylem nějak neudělal on. Ani doteď o své magii nevěděl, natož ji lépe ovládat. Najednou se i začal trochu potápět. Bylo to děsivý, hlavně tím, že doteď stál na pevném podloží. Jak se tu objevil písek? Zjančil ještě více a začal poskakovat. Obával se, že by něco takového mohl způsobit stále on nějakou náhodou... Chtěl to zastavit. Nějak. Pak teprve prohlásila, že to byla čest a tím to asi i skončilo... Postavil se tedy zase klidně a zkopíroval, co ona právě udělala. Také se poklonil a přestal se točit do kola jako blázen. "Taktéž mi bylo ctí s Vámi mít tuto možnost." Poděkoval za vyrovnaný přátelský souboj, kdy dokázal zjistit, co všechno se v něm ještě skrývá. "Rád se k Vám připojím, pokud zdejší okolí trochu znáte." Následoval ji. Jistě to zde zná mnohem lépe než on, který tu je jen krátkou dobu.

>>> Esíčka (přes Středozemní pláň)

VLA 25 (1/5)

Souboj mezi sebou (3/4)

Adrenalin mu protékal tělem, tep se mu zvyšoval. Možná si ten moment i užíval, ale raději by vyměnil svého soupeře. Nechtěl se prát s takto překrásnou vlčicí, vůbec... S žádnou vlčicí nechce. Ty si to nezaslouží. Ale proti nějakému statnějšímu vlkovi, by neměl šanci. Už by dávno ležel na zemi nebo na kusy. Nyní tu měl proti sobě ji. Bylo dobře, že ji už pustil a nedržel ji moc dlouho za nohu. Využil toho, jak je obratný, ale i toho, jak moc se zaujala něčím úplně jiným než je jeho chování. Jen se na něj podívala, trochu se zamračila, ale snad si stále pamatovala, že to započala já a chce to mít v přátelským duchu. Sledoval ji bokem oka. Všimnul si až po nějaké době, že se mu skoro pod nohami objevila díra. Podvádíš! Pousmál se. Ale zároveň byl zaskočen tím, co všechno v sobě skrývala. Ta vlčice měla v malíčku i nějakou magii, co dokáže udělat díru v zemi. Fascinovalo ho to. Sice díra nevypadala nijak hluboce, ale i tak trochu byl šokovaný, trochu i vystrašený. Zajímavé to bylo, prostě ale nevěděl, co má udělat dál. Měl plno otázek, hlavou mu prolétaly mu myšlenky na všechno. Nemožné i možné... Mezitím si povšimnul i toho, že její tělo se začalo něčím pokrývat. Co to je? Trochu se lekl. Díky jeho uleknutí se mu samovolně spustil vítr, který nabral směr k Ismě. Bylo to hodně slabý vánek, který jí jen prohrábnul jen trochu srst i ty rostlinky na jejím hřbetu. Ulekl se, poskočil na místě. "Copak to je!?" Zakřičel trochu.

VLA 24 (1/5)

Souboj mezi sebou (2/4)

Nerad se bil se samicemi. Je to to něžné pohlaví, které by si mnohem více než jizvy zasloužilo hýčkání. Ale pravděpodobně nic z toho žádné z vlčic, které dosud potkal, nechtěly. Možná je až moc měkký a vlčicím to prostě nejde. Tohle kroužení jako supi nad mršinou dlouho nedělal, ne že by to třeba praktikoval dosud zcela běžně. Spíše naopak, možná to dělal podruhé v životě. Kdysi si takhle hrál právě s Riley. Ta byla ale natolik veselá, že po pár kolečkách lehla na záda a chtěla se jen přátelsky olizovat na břiše. On je trochu jiný, trpělivější. A to se mu možná nyní vymstilo. Isma jej chytila kousek od jeho lopatky na levé straně. Byla to ale hodně rychlá openetnka, protože on jen zacenil zuby a rázem... Isma se nacházela na úplně druhé straně kruhu. Musela skočit hbitě jako nějaký zajíc, či něco takového více skákavého než obyčejný vlk. Kde se to v ní jen bere? Pomyslel si, ale byl čas, aby i on něco ukázal. Původně přemýšlel, že by ji chytil za ocas, jenže pro jeho neštěstí zrovna ona má oháňku dlouhou asi jako jeho zkušenosti v zápasech. Volil tedy něco jiného. Překvapivě ohebně a nečekaně scvakl její zadní pravou nohu těsně nad tlapkou. Nechtěl, aby si vyrazil zuby nebo jí více ublížil... Po jemné chňapňutí, silné asi jako vlče, kterému rostou teprve mléčné zuby, se opět zdálil. Chce tedy ještě pokračovat?

VLA 23 (1/5)

Souboj mezi sebou (1/4)

Jistě, že si umí poradit nejlépe sám. Jemu nebezpečí přichází pod nohy tak často, jak si ona ani neumí představit. Jen je trochu škoda, že mu vůbec ale vůbec nevěří. Rád by jí to ještě lépe a v naprosté klidu vysvětlil, kdyby dostal tu možnost. Místo toho začala jednat dosti nepředvídatelně a zaskočila ho tím. Byla jistě hodně nedůvěřivá, ale on se jí snažil vysvětlit, jak nedokáže ani pouze vlčici slovně ublížit, natož fyzicky. Je až moc hodný a gentleman na něco tak krutého. Ale nechtěl být neslušný a odmítnout ji. Takovou nabídku ještě nikdy nedostal kromě svých sester či matky, když se jako vlče učil. "Dobrá tedy," souhlasil s tím. Nechce jí nijak ublížit a raději nechá sebe trpět než ji. Nemůže jí ani pořádně potrhat srst, natož více škrábnout. Její krev si nezaslouží být prolita jen takto hloupě. Ale bude se snažit, být co nejlepší, jak očekává. Kroužil podobným stylem jako ona, jen trochu více neohrabaně, přeci jen to byla vlčí slečna. On se trochu bál a jeho srdce mu bilo rychleji, jako kdysi. Nechce být prvním, kdo se vrhne na soupeře. Pokud udělá ona první skok, bude v tom pokračovat. Nelíbí se mu i to, že by pak mohl být nějakým agresorem, který dal za vznik tomuhle sporu. Jeho světle modré oči jí koukaly do duše, snažil se ji očně vyprovokovat k tomu, aby šla první ona po něm. Jeho pasivní až flegmatická povaha mu to prostě nechtěla snést.

VLA 22 (2/5)

Červenec 3 ~ Lia

Ta vlčice se chovala divně, nevěděl moc, jakým důvodem to bylo způsobeno. Přeci jen nic špatného jí neudělal... Nebo snad ano? Jeho pochybnosti se začaly hromadit. Rád by jí pomohl, on rád pomáhá. Ale nechce být dotěrný a nějak vlezlý. Nerad by jí kazil ještě více náladu, mohl by ji nějak zlepšit. Jen ji nechce ještě více nazlobit. "Nic mi do toho není," řekl neutrálně. Měl trochu starosti o to, co se jí děje. Stresoval trochu, nechtěl ještě víc jí ublížit. "Mě den nezhoršíte. To se nebojte." Dodal ještě k tomu. "Naopak, copak Vás trápí?" Zeptal se ještě jednou, s klidným hlasem. Chce jí opravdu pomoci, ale nechce být na obtíž. Důvodů mohl být spousta, ale co může trápit přímo tuhle pískově zbarvenou vlčici je pro něj tajemství. Dozví se to? Nebo bude jen naprosto mimo a parazitem na ní... Otázky možná zodpoví, spíše ne. Tak alespoň on viděl.

VLA 21 (1/5)

Podle toho, co viděl, ji vylekal. To opravdu nebylo podle jeho plánu, netoužil po něčem takovém nekorektním. Podle zvuku již poznal, že bouře nepokračuje a nastává pěkný den. Občas z listí ještě dokapalo několik kapek vody, ale nebylo to nic strašného. Mohl si tedy oddechnout, že i toto počasí naprosto bez problémů zvládl v pořádku bez ztráty jediného chlupu. Slunce již zapadalo a svit naposledy procházel mezi větvemi a listím i na něj. A ona, přímo na něj skočila. Dopadl trochu tvrdě na záda. Vydechnul při dopadu, ale nebolelo ho to moc. "Nemusíte se nijak bát, že by mi hrozilo nebezpečí. Umím si hravě poradit sám." Řekl. Pomalu se u toho začal zvedat. Zpět na nohy mu to netrvalo dlouho, oklepal se a sledoval ji, co si vymyslí ještě. Jistě, nějaké základy boje měl, ale nějakou dobu už nebojoval, jen přežíval. Vždycky raději z boje odstoupil, než by se do něj měl vrhat. Navíc... Bojovat s vlčicí není jeho styl, nerad by jim vůbec zlomil drápek, natož něco horšího. Bránit by se uměl, ale nechce nic ze své strany. Navíc by se k tomu musel nějak donutit. "Jmenuji se Shahir," představil se i on. Měla tedy kromě barvy i zajímavé jméno. Kdo ji tak mohl pojmenovat? Ale to stejné by si mohla říct i ona o jeho jménu. Není z těchto končin, nějak se tu prostě přitoulal a zatím zůstal. Prozkoumává to tady, ale zatím ho tu nic nedrží. "Nepotřebuji moc sebeobranu, zvládnu to sám." Vždy to musel zvládnout, buď naprosto sám nebo doufat v pomoc Hatiho...

VLA 20 (2/5)

<<< Středozemní pláň

Do lesíka stále přišel ještě z rána. A vypadal trochu akčnější než v té tmě na louce. Mušlička byla stále v jednom kuse. Mezi kmeny stromů hezky kličkoval, měl štěstí, že mu nic jiného neublížilo. Žádné trní zde nebylo a ani po bouři příliš mnoho větví na zemi neleželo. Tak si mohl hezky a v pořádku šlapat dál. Jeho bílá srst musela být jistě viditelná pro někoho, kdo by zde byl. Pokusil se ještě jednou začichat si. Nasál pachy z okolí. Kromě několika listí, vlhkosti a zvířat ucítil i jednu vlčici. Skvělé! Konečně nějaká tvář, se kterou bude si moci promluvit, co jen bude chtít. Byl to nový pach, ještě žádný podobný necítil. Jistě to bude třeba někdo místí, kterého by potěšil dar z daleka. Třeba kvůli bouři zde musela tahle nešťastná vlčice být uvězněná a čeká na vysvobození! Poklusem se vydal po pachu. Netrvalo to dlouhou, než uviděl kousek před sebou vlčici, světlou, ale i hnědou. Se zajímavýma očima, podobné měl i on. Ale jistě nebudou nijak příbuzní. Jeho rodina nevypadá takhle jako hlína s pískem, hrají všemi barvami a znaky. Musel položit svůj dar na zem, aby mohl promluvit. "Buďte pozdravena!" Zavolal na ní, zatímco to zapíchnul na místě mezi několika stromy. Nehnul se a jen se pousmíval.

VLA 19 (1/5)

<<< Velká houština

Jeho cesta trvala během noci až do samotného rána. Teprve při svítání si mohl konečně užít pohled na nádhernou a prostornou louku. Mezi stonky trávy se procházel, prohlížel si je, zda se tady třeba něco neukrývá. Rád by občas naleznul nějaký poklad - jenže za poklad by mohl počítat i nějaký kus srdce od někoho, komu by na něm záleželo. Jenže to je možná i náročnější než najít na zemi nějaký drahý kámen. Nezná, co znamená hodnota několika kamení, nikdy to nemusel používat a dokonce dokázal přežít jen s domluvou a případnou výměnou předmětů mezi sebou. Na nic nenarazil, očividně i život na tomto území ještě spí. Noc strávili někde schovaní před nepříjemným počasím a jen on byl na cestě jako blázen. Nevadilo mu to, stejně nikde skutečně nepatřil. O to lépe výrazný, že všude je jako páté kolo u vozu. Naprosto přebytečný a nadpočetný. Uviděl před sebou ještě jeden lesík, takže si vzal svou mušličku z pláže i tam. Jistě, tam třeba něco už bude! Může se tam ukrývat nějaký tvor, vlk... Tolik možností a on se nemůže dočkat, až někoho potká, se kterým se podělí o své pocity nebo tneto skvělý úlovek od moře.

>>> Liščí nory

VLA 18 (5/5)
Běh 15/15

<<< Řeka Mahtaë (jih)

Ještě že ta řeka končila. Ulevilo se mu z toho. Ve stínu stromů se cítí dosti bezpečně. Je to jako ochrana, na kterou je zvyklý. Nemění se a je bezpečná. Proud řeky má sílu a není stálá. Stromy nikde neutečou, v zimě jim jen opadají listy... Ale voda je mnohem zrádnější. Jak tedy všichni dokáží milovat vodu a plavání v ní? Jsou blázni... On si spokojeně šel dále, mušlička stále držela a překvapivě se nijak nerozpůlila. Měl najednou tolik štěstí v hloupostech, že to ani nevypadalo reálně. Vtipné. Už se těšil, jak třeba tímto úlovkem více osloví vlčí slečny nebo samotného Tomáše. Chtěl si dobýt větší respekt, který nebudí. Přeci jen je až moc milý. Není to špatné... Ale chybí mu mít přirozený respekt sám ze sebe, nikoli jen on z druhých. Že nedokáže vlčici ani posunout chloupek je sice fajn, ale může se mu to někdy vymstít... Jako vždycky. Jeho štěstí je pomíjivé, jako počasí. Nestálé, krátké a skoro neznatelné. V houští to bylo dosti zajímavé se procházet, do srsti se mu dostávalo plno odpadu, listí a trnů. On jen myslel na to, aby jeho skvělý úlovek nebyl nijak poničen. Na ničem jiném mu nezáleželo. Potřebuje to, pro své dobro. Pousmál se, jen mu to pořádně nešlo díky otevřené tlamě.

>>> Středozemní pláň