Gallirea - Příspěvky uživatele

Na jeho ležící tělo postupně pár kapek spadlo, ale déšť pro něj problém nebyl. V takovém tvaru mu voda nevadí. Jsou daleko horší věci. Místo toho, aby se zvednul, ze sebe vydal ještě takový podivný skřípavý zvuk. Byl moc unavený vnímat. Chtěl jen ležet a odpočívat. Možná vypadal, jako by umíral. No, neměl rýmičku, aby si mohl tohle dovolit. Jen potřeboval strašně moc spát a ležet. Nohy nedokázal vůbec ovládat. Jako by ho zbytek těla ani neposlouchal. Měl přivřené oči a snažil se trochu zjistit, kde to vůbec ulehnul. Měl tedy obrovskou radost, když zjistil, že kousek od něj je vlk. Cizí, nepoznával podle barvy kohokoliv známého. Nadechnul se. On mě ještě sní! Uleknul se toho a nastražil uši. Nějak se dokázal převalit z boku na břicho. A pod hlavu si uložit tlapky. Naštěstí vlk neměl v plánu si ho dát k jídlu, asi není kanibal. Začal na něj hned mluvit. "Nechci vodu, neee!" Vystrašeně ze sebe dostal. Jaký vlk mu bude ještě zcela dobrovolně nabízet možnost se utopit! On by to nezvládnul takto unaven ani přeplavat, kdyby musel. Ať si tu vodu tedy nechá, kde dosud je. Promnul si levou packou své oči. A zívnul si. "Já ani nevím, proč jsem tak unavený," řekl, když dozíval. Snad to není jen nakažlivé. Mohl mu poděkovat za pomoc, ale ještě si toho nápomocného vlka ani neprohlédnul. Kdo jsi? A proč chceš pomoci úplně cizímu? Vrtalo mu hlavou. Na chvíli zase přivřel oči... Usnul. Ale jen lehkým spánkem. V chladu při dešti se spí přeci nejlépe.

<<< Jezvčí hájek

Únava. Pomalu přicházela, ale on si s ní moc nevěděl rady. přišlo mu, že se mu plíží oči a postupně klesají víčka níže a níže. I jeho krok se zpomalil. Už se nepohyboval vůbec nějaký svižným poklusem, naopak. Šlapal dopředu, jako by neuměl skoro ani chodit. Jako by s každým krokem váhal, zda neusnout. A ono to tak i bylo. Obrovsky ho bolela hlava, která najednou začala trpět obrovským nedostatkem spánku. Vůbec však nehrálo roli to, že slunce přímo svítilo nad hlavou. Jemu se chtělo spát! Obrovsky. I když pod tolika mraky, které se černili to tak úplně nevypadalo. Slunce na něj prostě nedosáhlo svými paprsky a k tomu celkově tohle upršené počasí jen přidávalo další a další hřebík do rakve. Po několika krocích měl problém i jít jen pouze rovně, trochu se kroutil a motala se mu dost i hlava. Nedokázal ji ani pořádně unést vzpřímeně. Ucítil, že kousek od něj se nachází vlk. A tak se tím směrem dal. Nevěděl, jak daleko to ještě bude. Doufal jen v pomoc s touhle strašnou únavou. Neměl vůbec přehled, jak daleko se bude muset za vlkem plahočit, ale už nemohl. Zastavil se a lehnul si na bok. Takhle sebou prásknul jen kousek od zrzavého vlka, který tam seděl. Shahir měl sice na chvíli zavřená očka, ale vnímal vše, co se tak nějak děje. Sice tlumeně, ale věděl, že ten vlk tam někde je. No, pro jeho neštěstí si lehnul přímo za jeho zády. Kousek od čumáku měl jeho ocas. "Eeeh," dokázal ze sebe jen vydat. Byl moc unavený na více slov.

<<< Gejzírové pole (přes Kopce Tary)

Přes mírné kopečky se dostal zase na nějakou planinu, kudy už před nějakou dobou zpět prošli. Neměl tak, co moc nového obdivovat, i když to sám klidně dělal i na velmi známých místech. V travnatém porostu se kromě krásy však našel i jeden dosti maličký příživník. Samozřejmě pro jeho oko naprosto nepostřehnutelný. Přeci jen se díval kupředu a ne úplně na své nohy. A právě tento brouček se mu postupně zavrtal do kůže a srsti. Za jak dlouho se to dozví? Těžko říct, jeho cesta měla směr. A on je jen doufal, že to štěstí, co si nyní myslí, že má, mu bude pokračovat i v tom, že najde někoho ze Sarumenu. Když o té smečce Isma mluvila tak dobře, musí se tam i nějak dobře žít. A pak by se hodilo najít Tomáše a jeho společnice. Ale přišlo mu, že se mu nějak hromadí úkoly, co by měl splnit. Musí si to v hlavě ještě srovnat. Nyní si tedy myslí, že by bylo vhodnější najít buď Tomáše nebo někoho z té smečky. A podle toho, co mu dřív přijde do cesty, tak bude jednat druhořadě. Potřebuje hlavně... Si odpočinout. Přišel si docela znaven. Může to však být i tou cestou, přeci nyní vyšlapal horu a zase už se někde žene...

>>> Vřesoviště

<<< Zubatá hora (přes Sněžné hory)

Docela špatně nesl jít zpět dolů sám, připadal si jako nevychovaný hulvát, když ji tam nechal samotnou. Ale věděl, že možná i udělal dobře. Nerad takto nevychovaně všechny opouštěl, ale chtěl projít, co nejdříve okolí. Dokud si pamatuje ty rady, co mu ona řekla. Zaujal ho ten Sarumen, o tom se chtěl dozvědět více informací. Doufal, že třeba chytne pach někoho z jejich vlků nebo potká někoho, kdo je více zná. Nechtěl tolik využívat Ismu, když mohl najít někoho jiného. I ona potřebuje jistě se vrátit domů a pomoci jim odnést kus masa, co tam nechali při společném lovu. Každopádně udělal to nejlépe, jak jen mohl. Rozloučil se, poděkoval. Více toho už nemohl udělat. Byl moc rád za její společnost a nyní to je jen na něm, jak se s tím popere. Postupně tedy scházel tu horu dolů, postupně klesal do nížin. To, co náročně vycházel nyní mnohem jednodušeji scházel dolů. Ono se totiž překvapivě chodí dolů z kopce lépe. V hlavě se mu už rýsoval jeden plán, jak by to šlo splnit a kudy se dát. Ale zda to tak skutečně bude? Nevěděl, musel by mít na své straně neskutečně mnoho štěstí. A není zrovna nejlepší přítel pro Shahira.

>>> Jezevčí hájek (přes Kopce Tary)

Poslouchal ji, jak vypráví o všech smečkách, které tu ještě žijí. Kromě té její smečky nyní věděl o existenci vícero smeček. Taková Sarumenská očividně nedá nic zadarmo, když musela Isma pomoci nějaké vlčici. Každopádně ani nebyl překvapen tím, že tato vlčice je ochotná opravdu pomoci komukoliv. Ať je to cizí nebo známý, nemá žádné předsudky a dělá, co jen může. Mohl být taky takový jako je ona, ale je takový více opatrný a neschopný. Docela často trpí na smůlu, takže nemůže úplně jednoduše pomáhat. "Děkuji i tak je to plno informací na mě," ještě nedávno ani nevěděl, že tu nějaké smečky jsou. A najednou jich tu je tolik! Měl by si i zbytek smeček projít postupně a seznámit se třeba s pár vlky v nich. Ale těžko říct. "Je zajímavé, co všechno tedy ta magie zvládne. Ale je skvělé, že Vám ta sopka neudělala více škod." Byl tuze rád, že i když bydlí takto kousek od ní, vlastně se jim nic nestalo. I tak by tak jen tak jednoduše nedokázal i jen přimhouřit oko, když ví, že se to klidně někdy může zopakovat. Zní to stále děsivě a nerad by se musel dát na útěk z domova někdy během noci, kdy všichni spí. Jistě ve smečce mají i plno mladých, kteří by se toho báli ještě více než on nyní. A to o tom jen ona vypráví. Nezažil to ani naživo. Poté, už jen trochu mlčky sledoval polární zář, která si tu na ně na samotném vrcholku, počkala. Usmíval se a nechával svou srst měnit barvami celé té záře... Modrá, fialová i zelená... Bylo to nepopsatelný pocit pro něj, viděl to poprvé v životě a bylo to naprosto dokonalé. Snažil se nějak pochopit, odkud se bere tolik barev na obloze. Zda to nějak nevykouzlila ona, ale... Jen to sledoval a jen si natáhnul jednu packu směrem k obloze. Snad aby se jí mohl lépe dotknout. "Copak to přesně je polární záře?" Zeptal se jí. Asi i tohle znělo vtipně, ale nijak to tak nebylo v plánu. Zkoumal tu ukázku pohledem, ale lámal si nad tím hodně hlavu. "Víte, rád bych se podíval i do té Sarumenské smečky, o které jste mluvila. Ne, že by Vy nebo Vaše smečka nebyla dostatečně dobrá, ale chci zjistit, jak se žije i jinde tady." Vysvětlil jí a podíval se na ni. "Děkuji Vám moc za Vás čas, jistě se zastavím, jakmile se vrátím z jihu." Rozloučil se. Měl ji rád, byla moc příjemná, chytrá a bylo mu s ní moc fajn. Na takové pěkné setkání jen tak brzo nemůže zapomenout, přesto trochu nezvořile uteče. Ne, on neutíká, jen ho láká cestování do cizích krajů. Ismu brzy znovu navštíví, svou milou kamarádku.

>>> Gejzírové pole (přes Sněžné hory)

VLA 2/5 (46)

VÝŠLAP 5

<<< Sněžné velehory

A cesta se stále vedle do většího kopce. Občas se musel už únavou nahlas nadechnout, nebyl na nějaké takové terény zvyknutý. Přeci jen, nikdy takto po horách nešplhal. Ale musel se dosti krotit, aby ji nijak svým chováním nepohoršil. Chtěl z ní mít jen přátelskou a příjemnou pohodu při cestě, kterou s ním sdílela. Tato místa znala, tak věděl, že se nemohou dohromady nějak ztratit. Nebylo to možný, s doprovodem Ismy. Měl opravdu radost, že je tu s ní. Moc si toho vážil, že si na něj udělala ona čas. "Víte, já tak trochu jinak vyrostl. Pro mě je nezvyk si zvykat, že se normálně žije zcela jinak. Proto nechci hnedka nabíhat do nějaké smečky, kde bych si připadal moc trapně. Neznáte i nějaké jiné smečky tady po okolí kromě té Vaší?" Zeptal se jí. Zajímalo ho, zda se všude žije stejně nebo mají něco jiného jinde. Jiné podmínky, úkryt, komunitu... Aby se nemusel najednou motat pod nohami vyšších vlků a být prostě černá ovce rodiny. "Vidím tu sopku," poznamenal, když sledoval, kam ukazuje. Vypadala dosti děsivě. Oni se nebojí žít takto blízko něčeho takového? Přemýšlel chvíli. Ale když zmínila, že moc aktivní není, stále by se tu tak trochu bál. Oheň je dosti mocnou věcí, co by tak dělali vlci, kdyby jim začal hořet les. "A udělala Vám něco ta sopka ve smečce, když byla aktivní?" Položil jí ještě otázku. Už se však chtěl kochat tím výhledem, který také zmínila. Zatnul tedy zuby a ignoroval bolest tlapek s nepříjemného povrchu. Taky je vlk a ne nějaký kamzík, kterého už ulovili. Už byli na úplném vrcholu, rozhlédnul se hrdě po obzoru. "Tedy, měla jste opravdu pravdu. Je zde nádherný výhled po okolí." Prohlásil. Líbilo se mu být takto v oblacích, mít všude dohled. Už aby mohl díky větru i snadněji cestovat. "Výšek se nebojím, ale toto je asi poprvé, co jsem takto vysoko. A je tu nádherně. Opravdu." Řekl ještě jednou. Nemohl se vynadívat na tu krásu krajiny pod nohami. Miluje tu přírodu a její kouzla. Magie a vlky... "Kam půjdete nyní, smím-li se zeptat?" Rád by ji doprovodil třeba domů, ale také může zavítat i jinde. Hlavně se ji tedy nechce ještě déle otravovat, pokud není zvaným hostem.

VLA 1/5 (45)

VÝŠLAP 4

<<< Gejzírové pole

Rád ji poslouchal, vyznala se v tom a on rád vstřebával tyto nové informace. Všechny byly užitečné, prostě do života. Proto si to rád vyslechnul. "Co Vás tak poslouchám, tak se o svou smečku opravdu zajímáte a žijete pro ni. To je skvělé," řekl. Byl hodně rád, že měl to štěstí potkat někoho v tomto ohledu zkušenějšího. Hezky přebíral tyto zkušenosti a snažil si je zapsat hluboko do své paměti. Bylo toho, ale docela dost. Od funkcí, po postavení a přijetí... Ten život v ní je tak nabytý a mnohem zajímavější než vymývání mozků, co si zažil. Docela jej to i lákalo, ale nechtěl ji už více obtěžovat. Očividně o své smečce ráda mluvila a on byl tuze rád, že odhadnul, co by ji za téma zajímalo a chtěla o něm mluvit. Byl rád, že se jejich cesta nenesla v tichosti nebo špatné náladě. "Máte tedy značnou výhodu, když to tu tak dobře znáte!" Pousmál se. Stále nevěděl, proč teda vede on. Ale o tom pomlčel. Byl schopný ji kdykoliv pustit do čela, aby si vedla cestu sama. Avšak to stále neudělala. "Jsou zajímavé," začal znovu mluvit o gejzírech. "Nikdy jsem nic podobného neviděl. A co je to sopka, jak ta vypadá?" Zeptal se jí ještě. "Je i sopka nebezpečná?" Muselo to znít možná i vtipně, když se vyptával jako nezkušené vlče. Měl však zájem zjistit více informací o tomto světě, když tu najednou má asi žít. "Nebojíte se výšek, že ne? Cesta vypadá, že povede ještě docela vysoko." Řekl, když se podíval před sebe. Skutečně se objevily oba najednou už v horách a cesta stále nekončila. Co by tak zajímavého mohlo být nahoře? Přemýšlel nad tím, mohl by si vzít něco jiného jako náhradu za ztracenou mušličku. Jen nevěděl, co na vrcholku hory může očekávat.

>>> Zubatá hora

VLA 2/5 (44)

VÝŠLAP 3

<<< Kopce Tary

Ano, velice ho zajímalo, jak to v takové smečce více méně funguje. "Ano, klidně mi o smečce povězte více, chci vědět, co by mě mělo čekat." Požádal ji slušně o více informací. Snad je i třeba nějak zužitkuje. Upřímně si připadal docela dosti trapně, když se na něco takového musel zeptat a zjišťovat si to. Dost možná i třeba je to ale lepší varianta, než nevědět, do čeho by se upsal. "Klidně se pak můžeme u Vás zastavit, ale nechci Vás nijak obtěžovat a otravovat zbytek smečky. Nejste tam přeci jen Vy, ale plno dalších vlků, kteří by si návštěvu nemuseli přát." Promluvil. Trochu se nyní začal pomalu oklepávat a mluvit více, takže ano. Možná i na něj měla dobrý vliv, svou přítomností. Měl asi štěstí, že dokázal ji potkat a tolik si mají, co předat. Tolik slov, tolik moudrých rad... To za tu celou dobu jako od ní za chvíli nezískal. "Ve smečce jsou i nějaké povinnosti, ne?" Byl fascinován tím, že přesně ví, co za území se před nimi objeví. Že si má dávat pozor na své nohy si bude pamatovat. Stálo by ho to pak jeho nohu, takže sledoval zem, zda tam něco nebezpečného není. "Vy to tady asi opravdu znáte, ne?" Potřeboval se trochu ujistit, když kousek od něj konečně vybouchnul gejzír. Poprvé v životě viděl něco takového. Sledoval ten výstřik vřící vody, která poté dopadla zpět. "To je opravdu také voda? Nebo je nějaká jiná ta voda, co z té země vyskakuje?" Měl dotaz k ní. Byl jako roztěkané vlče - nevěděl, co to je. Ale chtěl to vědět.

>>> Sněžné hory

VLA 1/5 (43)

VÝŠLAP 2

<<< Jezevčí hájek

Cesta pokračovala dál. Bavilo ho se takto procházet. Jen tak sledovat přírodní krásu, přímo okolo sebe. A k tomu ani není sám. Má příjemnou společnost. Nemohl si snad nic lepšího ani přát. Ismu velice zajímala jeho historie a zvyky rodné smečky. Byla překvapená jistě tím množstvím věcí, které se zde vůbec nenachází. Přeci jen tu je krásnější příroda a na žádné města ani jeden z nich zde nenarazil. Asi tu ani vůbec nejsou. O to víc krásnější to zde je. "Asi se mi ani nebudete divit, že jsem i já rád, být v takovém lepší světe..." Dodal k tomu a ohlédl se dozadu, kde za ním šla ona. Z nějakého důvodu cestu vedl on, i když to tu nezná. Tak snad se neztratí oba dohromady. Bylo by to pak hodně zajímavé. "Přemýšlím nad těmi smečkami, ale sám nevím, jak to v nich přesně funguje. Je to trochu nepříjemný se vyptávat, když nejsem už žádné vlče, víte..." Vysvětli. Ona mu nyní do hlavy nasadila brouka. Chci skutečně se přidat do nějaké smečky? Chtěl, ale nevěděl nic moc o nich, ani jaké další tu jsou v nabídce. Znal nyní tuhle, kde je Isma. Ale netoužil moc po tom ji otravovat ohledně smečky, když ani nebyl pořádně pozván k nim na území s kořistí pro ně. Proto se trochu odmlčel. "Dvounohé jsme nikdy nepotkali, dávno to město opustili a vše tam zanechali. Zmizeli a nám bylo jen vždy tloukáno do hlavy, že je to přinutil celé postavit Hati pro nás, novou generaci." Odpověděl jí.

>>> Gejzírové pole

VLA 2/5 (42)

VÝŠLAP 1

<<< Narvinijský les

Zda nebylo špatné, že nemohl opustit pořádně město. Bylo, strašně jej to otravovalo, jelikož chtěl tolik prozkoumávat svět a jen jedno město mu přišlo časem příliš malé a těsné. "Bylo, ale ven jsme prostě nemohli. To pouze kazatelé, kteří šířili víru Hatiho, toho boha, po okolí a několik lovců." Vysvětlil jí. Snad jí už i docvakne, že on ani jedno z toho nebyl. Měl tu možnost, ale odmítnul dělat takovou špinavou práci. Navíc ani sám moc v toho boha nevěřil a nyní ví, že to je asi úplná šílenost. Vyslechl si od ní o tom, jak žijí normálně vlky ve smečce. Zrovna z té její, která byla kousek od nich, ale postupně se oddalovali od jejího území. Tedy to si i myslel. "Je to zajímavé, jak si vy žijete jinak oproti mé rodné... smečce?" Váhal, zde to nazvat smečkou. Možná i to mělo možnost se takto jmenovat, ale pro něj to byl jen ten Kult. Plný uctívačů, popravčích a jiných šiřitelů víry v Hatiho. On už dávno měl ten dojem, že pokud by ten bůh opravdu existoval, nenechal by takto trpět ta vlčata... Stejně jako jeho sestru. Celou tu dobu tu mohla být, radovat se a roznášet radost na okolí místo toho náboženství. Ji však zajímalo nejvíce, jak vypadají ty auta. Naadechnul se, aby jí to byl schopne lépe vysvětlit a ona to jednoduše pochopila. "Ti dvounozí je postavili a využívali. V autech měli měkké posezení, ale i nebezpečné sklo, o které se dalo i říznout. Nevím, co přesně s těmi věcmi dělali, ale nechali v nich zajímavé věci. Díky několika věcem, co jsme tam našli, tak jsme měli zajímavé hračky." Začal mluvit o autech. Skutečně jej zajímalo, k čemu jim sloužila. Přeci jen vyrobili něco, co nechali uprostřed ulice a dávali si do toho věci. Nedávalo mu ten smysl. "Byla z docela zajímavého materiálu ta auta. Pod tlapkami vrzal a také se občas ohnul, ale jen pod moc velkou váhou nebo silou. Ale za tu dobu, co uběhla a oni zmizeli, si začala příroda brát ta auta zpět. Stejně jako zbytek města. Byla zarostlá trávou, keři i stromy. Plno pavouků a pavučin v nich taky bylo." Dodával k tomu, zatímco vcházel do lesa. Měl plno energie, chtěl tedy využít její skvělou společnost a mohli by se spolu vydat hledat něco, co by se Tomášovi zalíbilo. Když nyní přišel o tu mušličku.

>>> Kopce Tary

VLA 1/5 (41)

<<< Východní hvozd (přes Řeka Midiam)

Po chvíli tedy kořist pustil, když ji prý smečka najde. Pro jistotu ji nechal více na okraji, aby si toho z údolí všimli více bez nutnosti úplně zacházet. Pak ji teprve následoval. Chápal, že očividně nebude vítaný host a nějak více to nerozebíral. Je to přeci jen cizinec, nemá nějaký důvod se tam jen tak procházet. V domovině zbloudilé vlky v jejich městech prostě nemilosrdně i čtvrtili. Takže se i docela bál, aby se mu nestalo něco podobného. "Ohledně těch měst a dvounožců." Tohle téma jí slíbil, že se k tomu více poté vyjádří. "Narodil jsem a vyrostl ve městě, kde po sobě zanechali plno věcí. Různé budovy, kde jsme spali. Auta, ulice..." Začal. Jistě to pro ni muselo být těžké si představit, co to bylo za místa a věci, když je v životě asi nepoznala. On zrovna není nejlepší v tom něco vysvětlovat, aby to úplně cizí vlk pochopil. Každopádně měl by se ještě nějak nejdříve vyjádřit ohledně toho, že podle ní je dobrý lovec. "Lovil jsem takto asi potřetí v životě. Jako mladší jsem se k tomu nikdy nedostal, nesměli jsme z města ven a málokterá kořist se nebála proskočit ploty k nám." Ano, jistě nyní ani neví, co to je nějaký plot a zda to taky třeba budou někdy potřebovat. Kráčel dále přímočaře okolo řeky, kterou také přeskočil. Nechtěl se přeci namočit. Už aby uměl se vznášet, jak Isma nedávno řekla. "Od mala jsme museli být vychovávání k uctívání našeho boha. Ten nám zakazoval vycházet na slunce a být venku pouze v noci." Znělo to jistě děsivě, ale strašidelnější bylo to zažít. Jako vlče se to rychle naučil, ale čím starší je... Tím hloupější mu to přišlo, v čem vyrůstal. Zde poprvé ucítil pod nohami písek, mech... A plno dalších věcí. Měl strašné to štěstí, že z toho dokázal uniknout z tohohle vězení. "Vy jste takové zvyky nezažila, je to tak?"

>>> Jezevčí hájek

VLA 40 (1/5)

Lov 4/4

Jeho úlovek už ležel pod ním mrtvý. I díky její pomoci, když vyčarovala ty kořeny, aby jej podržela na místě. Společná práce je tak skvělá! Radoval se z toho množství masa, co měl nyní k dispozici. Ale stále v něm kolovala špetka slušné výchovy a seskočil. "Vy první," řekl a odplížil se ještě o kousek dál od kamzíka. Samice musí jíst dříve a více, to do přeci velký rozum a smysl. Vždycky to tak bylo a bude. Nemůže najednou měnit své zažité zvyky, které měl od vlčecích let. "Nejsem dobrý lovec, bez vaší pomoci, bych ho sám nezabil." Měl pravdu, jeho zkušenosti byly opravdu nízké a zde mu přálo hodně štěstí a její pomoc. Sám... By raději nejedl, než si na něco takového troufat. Mezi tolika by ještě skončil na kusy rozházený po lese. Nyní měl jen krev od kořisti trochu na tlamě a tlapkách, s příštím deštěm to bude však opět v pořádku. Nestresoval se tedy více, je to jen nějaká dočasná barva. "Pomůžu Vám ho odnést k Vám." Dostane tak nejen možnost poznat, jak nějak vypadá území smečky. Ale také naoplátku možnou pomoci. Ta se vždycky hodí. Přikývnul tedy jednoznačně na její návrh. Hodil si do tlamy sám pro sebe kousek, rozžvýkal ho a polknul. Teprve až poté šel odnést do její domoviny kořist pro zbytek smečky. Jim se to bude hodit více než jemu, on si něco k jídlu vždycky najde. Ale pokud tam mají moc mladých vlků, asi si sami nic jen tak nenajdou.

>>> Narvinij (přes Midiam)

[ Yggdrasil ~ 9/10 ]

VLA 39 (3/5)

Kdy vyroste? Tak na to Shahir odpovědět nedokáže. Až se mu probere ta schopnost, tak ji bude umět. Ani on nevěděl, kdy to bude. A přišel si jako šílenec, když by se takto podobně vyptával jiných vlků. Od vlčat je to přeci jen více srozumitelný, že se ptají a vyzvídají. Ale od dospělého vlka? To moc nejde dohromady. Inu, jak mu tedy slušně odpovědět? "To poznáš, každý to má jinak." Řekl mu. Nemohl si dovolit mu říct, že on po čtyřech letech se naučil něčemu takovému teprve pár dní zpět. To by si z ěnj taky mohl začít dělat i legrace a ne se ho jen vyptávat. Yggi ho snad chtěl opravdu bombardovat otázky, když pokračoval stále ohledně magií. "Ano, jakýkoliv pohyb s nimi je docela únavné. Brzo se cítíš unavený a slabý." Snad to takto dokáže lépe pochopit. On si totiž nyní ačínal lámat hlavy s tím, zda je možné vládnout všem magiím a všechny dokonale ovládat. Jistě, Isma ovládala hned několik a chtěla ještě více. Ale jdou opravdu všechny? To je docela otázka spíše na Smrt než jej. On je pouhopouhý potulný vlk bez jediného úkrytu či vlka, na kterém by mu záleželo. Jak by měl vědět, zda je schopen i Yggi ovládat všechnu magii,c o tu existuje? Určitě ani Isma nezná všechny možné magie, co by byl někdo schopen ovládat. "Jde jich mít vícero v malíčku, ale to chce mnohem více trpělivosti a zkušeností."

[ Yggdrasil ~ 8/10 ]

VLA 38 (2/5)

Popravdě, moc dobře tu magii ještě ovládat neuměl. Jak slíbil Ismě, má se stále v čem zlepšovat, aby uměl alespoň polovinu toho, co ona. Je jako jeho mentorka v tomhle směru. Je skvělé moci si s někým poměřit síly. "Bohužel nevím, kde jsou vysoké vrby." Omluvil se, ale rád by mu pomohl, pokud se nějak během přesunu ztratil. Jen to tu úplně dokonale nezná. Je tu sám jako takový neználek, ztracen a zmaten. Řídí se jen tím, co momentálně vidí. Nezná zdejší smečky pořádně. Ani do nedávna nevěděl, že se takto společenství vlků jmenuje. On žil ve městech, kde si říkali spíše rodina či kult. Nikdy to nebyla smečka. "Magii určitě získáš, ale podle všeho až trochu vyrosteš." Vysvětlil mu. I on sám se velice zajímal o magie, co tu všechny jsou. Škoda, že má jen vítr, kterým toho dokáže později spoustu, ale má jen jednu. Nejraději by jich hned měl mnohem více! Čím více magií totiž vlk ovládne tím je lepší, no ne? "Za chvíli ti ukážu něco dalšího, jen je to hodně vyčerpávající." Řekl. Opravdu ho to stojí i tento vánek plno síly. Alespoň však posiluje její vlastnosti a postupně se zlepšuje, umí to konečně trochu více ovládat, kdy chce a není to náhodný. "Kromě větru tu jsou i magie ohně, vody a země!" Probral všechny dostupné možnost, ze kterých si třeba jednu do budoucna vybere do vínku od Smrti.

[ Yggdrasil ~ 7/10 ]

VLA 37 (1/5)

Očividně ho jeho oči fascinovaly. Zajímavé, jeho oči mu nikdy nepřišly, že by za takovou pozornost stály. Jsou prostě jen modré. Bylo tu plno vlků s jinými barvami... modrá mu přišla tedy docela málo vzácná, u nich doma je měl skoro každý. A někteří i jiné barvy dokonce. Ale také se mu nechtělo domů. "A jsi si jistý, že tě rodiče nehledají?" Zeptal se ho ještě jednou. Obvykle by se spíše mohlo i vlče po nich shánět po nějaké době, kdy se venku toulá. Ale hlavně rodiče po svých dětech se více shání. Nebo, tak to bylo u nich doma se všemi sourozenci, kteří se venku rádi toulali delší dobu než bylo vhodný. Ale překvapivě jeho rodiče nebyli ani zdaleka takoví. Bylo zvláštní, že ho nehledají a ani se mu domů nechce. Trochu váhal, jak se ho má zeptat, ale odvaha mu postupem času rostla ve zvědavost. "Pročpak nechceš domů?" Položil mu otázku. Zajímal se, zda se třeba nemají doma špatně nebo tak něco. I tím, že umí ve vícero jazycích mluvit, tak by pochopil, kdyby se jeho rodiče nějak nedokázali snést na jednom místě a on by musel vyrůstat nějak na střídačku u každého chvíli. Pochopil, že jen někdo "padre" zlý. Ale zda jen na něj nebo okolí? Nebo dokonce na všechny? Těžko říct, neznal žádného vlka s tímto jménem, pokud to vůbec byl nějaký vlk. Yggi se také zajímal, proč jeho oči nejsou modré, ale žluté. Moc nedokázal vymyslet rozumný důvod, proč tomu tak je. Tak si zkusil nějak probrat věci, co o magiích znal. Díky nim se zbarvují oči, jak mu řekla Isma kdysi v lese. Ale žlutá? Co tak jen mohla znamenat... "Žlutá znamená, že ještě žádnou magii nemáš." Řekl. Alespoň, tak to pochopil z řeči jiných. Neví, bude se muset více zeptat té Smrti, ohledně toho. Poté mu chtěl něco ukázat, co umí se svou magií, když souhlasil. Pomocí ní tedy pohnul větrem v jeho směru, počechral mu příjemně srst a trochu zavířil s vodou. "Viděl jsi to?"