Gallirea - Příspěvky uživatele

VLA 2/5 (46)

VÝŠLAP 5

<<< Sněžné velehory

A cesta se stále vedle do většího kopce. Občas se musel už únavou nahlas nadechnout, nebyl na nějaké takové terény zvyknutý. Přeci jen, nikdy takto po horách nešplhal. Ale musel se dosti krotit, aby ji nijak svým chováním nepohoršil. Chtěl z ní mít jen přátelskou a příjemnou pohodu při cestě, kterou s ním sdílela. Tato místa znala, tak věděl, že se nemohou dohromady nějak ztratit. Nebylo to možný, s doprovodem Ismy. Měl opravdu radost, že je tu s ní. Moc si toho vážil, že si na něj udělala ona čas. "Víte, já tak trochu jinak vyrostl. Pro mě je nezvyk si zvykat, že se normálně žije zcela jinak. Proto nechci hnedka nabíhat do nějaké smečky, kde bych si připadal moc trapně. Neznáte i nějaké jiné smečky tady po okolí kromě té Vaší?" Zeptal se jí. Zajímalo ho, zda se všude žije stejně nebo mají něco jiného jinde. Jiné podmínky, úkryt, komunitu... Aby se nemusel najednou motat pod nohami vyšších vlků a být prostě černá ovce rodiny. "Vidím tu sopku," poznamenal, když sledoval, kam ukazuje. Vypadala dosti děsivě. Oni se nebojí žít takto blízko něčeho takového? Přemýšlel chvíli. Ale když zmínila, že moc aktivní není, stále by se tu tak trochu bál. Oheň je dosti mocnou věcí, co by tak dělali vlci, kdyby jim začal hořet les. "A udělala Vám něco ta sopka ve smečce, když byla aktivní?" Položil jí ještě otázku. Už se však chtěl kochat tím výhledem, který také zmínila. Zatnul tedy zuby a ignoroval bolest tlapek s nepříjemného povrchu. Taky je vlk a ne nějaký kamzík, kterého už ulovili. Už byli na úplném vrcholu, rozhlédnul se hrdě po obzoru. "Tedy, měla jste opravdu pravdu. Je zde nádherný výhled po okolí." Prohlásil. Líbilo se mu být takto v oblacích, mít všude dohled. Už aby mohl díky větru i snadněji cestovat. "Výšek se nebojím, ale toto je asi poprvé, co jsem takto vysoko. A je tu nádherně. Opravdu." Řekl ještě jednou. Nemohl se vynadívat na tu krásu krajiny pod nohami. Miluje tu přírodu a její kouzla. Magie a vlky... "Kam půjdete nyní, smím-li se zeptat?" Rád by ji doprovodil třeba domů, ale také může zavítat i jinde. Hlavně se ji tedy nechce ještě déle otravovat, pokud není zvaným hostem.

VLA 1/5 (45)

VÝŠLAP 4

<<< Gejzírové pole

Rád ji poslouchal, vyznala se v tom a on rád vstřebával tyto nové informace. Všechny byly užitečné, prostě do života. Proto si to rád vyslechnul. "Co Vás tak poslouchám, tak se o svou smečku opravdu zajímáte a žijete pro ni. To je skvělé," řekl. Byl hodně rád, že měl to štěstí potkat někoho v tomto ohledu zkušenějšího. Hezky přebíral tyto zkušenosti a snažil si je zapsat hluboko do své paměti. Bylo toho, ale docela dost. Od funkcí, po postavení a přijetí... Ten život v ní je tak nabytý a mnohem zajímavější než vymývání mozků, co si zažil. Docela jej to i lákalo, ale nechtěl ji už více obtěžovat. Očividně o své smečce ráda mluvila a on byl tuze rád, že odhadnul, co by ji za téma zajímalo a chtěla o něm mluvit. Byl rád, že se jejich cesta nenesla v tichosti nebo špatné náladě. "Máte tedy značnou výhodu, když to tu tak dobře znáte!" Pousmál se. Stále nevěděl, proč teda vede on. Ale o tom pomlčel. Byl schopný ji kdykoliv pustit do čela, aby si vedla cestu sama. Avšak to stále neudělala. "Jsou zajímavé," začal znovu mluvit o gejzírech. "Nikdy jsem nic podobného neviděl. A co je to sopka, jak ta vypadá?" Zeptal se jí ještě. "Je i sopka nebezpečná?" Muselo to znít možná i vtipně, když se vyptával jako nezkušené vlče. Měl však zájem zjistit více informací o tomto světě, když tu najednou má asi žít. "Nebojíte se výšek, že ne? Cesta vypadá, že povede ještě docela vysoko." Řekl, když se podíval před sebe. Skutečně se objevily oba najednou už v horách a cesta stále nekončila. Co by tak zajímavého mohlo být nahoře? Přemýšlel nad tím, mohl by si vzít něco jiného jako náhradu za ztracenou mušličku. Jen nevěděl, co na vrcholku hory může očekávat.

>>> Zubatá hora

VLA 2/5 (44)

VÝŠLAP 3

<<< Kopce Tary

Ano, velice ho zajímalo, jak to v takové smečce více méně funguje. "Ano, klidně mi o smečce povězte více, chci vědět, co by mě mělo čekat." Požádal ji slušně o více informací. Snad je i třeba nějak zužitkuje. Upřímně si připadal docela dosti trapně, když se na něco takového musel zeptat a zjišťovat si to. Dost možná i třeba je to ale lepší varianta, než nevědět, do čeho by se upsal. "Klidně se pak můžeme u Vás zastavit, ale nechci Vás nijak obtěžovat a otravovat zbytek smečky. Nejste tam přeci jen Vy, ale plno dalších vlků, kteří by si návštěvu nemuseli přát." Promluvil. Trochu se nyní začal pomalu oklepávat a mluvit více, takže ano. Možná i na něj měla dobrý vliv, svou přítomností. Měl asi štěstí, že dokázal ji potkat a tolik si mají, co předat. Tolik slov, tolik moudrých rad... To za tu celou dobu jako od ní za chvíli nezískal. "Ve smečce jsou i nějaké povinnosti, ne?" Byl fascinován tím, že přesně ví, co za území se před nimi objeví. Že si má dávat pozor na své nohy si bude pamatovat. Stálo by ho to pak jeho nohu, takže sledoval zem, zda tam něco nebezpečného není. "Vy to tady asi opravdu znáte, ne?" Potřeboval se trochu ujistit, když kousek od něj konečně vybouchnul gejzír. Poprvé v životě viděl něco takového. Sledoval ten výstřik vřící vody, která poté dopadla zpět. "To je opravdu také voda? Nebo je nějaká jiná ta voda, co z té země vyskakuje?" Měl dotaz k ní. Byl jako roztěkané vlče - nevěděl, co to je. Ale chtěl to vědět.

>>> Sněžné hory

VLA 1/5 (43)

VÝŠLAP 2

<<< Jezevčí hájek

Cesta pokračovala dál. Bavilo ho se takto procházet. Jen tak sledovat přírodní krásu, přímo okolo sebe. A k tomu ani není sám. Má příjemnou společnost. Nemohl si snad nic lepšího ani přát. Ismu velice zajímala jeho historie a zvyky rodné smečky. Byla překvapená jistě tím množstvím věcí, které se zde vůbec nenachází. Přeci jen tu je krásnější příroda a na žádné města ani jeden z nich zde nenarazil. Asi tu ani vůbec nejsou. O to víc krásnější to zde je. "Asi se mi ani nebudete divit, že jsem i já rád, být v takovém lepší světe..." Dodal k tomu a ohlédl se dozadu, kde za ním šla ona. Z nějakého důvodu cestu vedl on, i když to tu nezná. Tak snad se neztratí oba dohromady. Bylo by to pak hodně zajímavé. "Přemýšlím nad těmi smečkami, ale sám nevím, jak to v nich přesně funguje. Je to trochu nepříjemný se vyptávat, když nejsem už žádné vlče, víte..." Vysvětli. Ona mu nyní do hlavy nasadila brouka. Chci skutečně se přidat do nějaké smečky? Chtěl, ale nevěděl nic moc o nich, ani jaké další tu jsou v nabídce. Znal nyní tuhle, kde je Isma. Ale netoužil moc po tom ji otravovat ohledně smečky, když ani nebyl pořádně pozván k nim na území s kořistí pro ně. Proto se trochu odmlčel. "Dvounohé jsme nikdy nepotkali, dávno to město opustili a vše tam zanechali. Zmizeli a nám bylo jen vždy tloukáno do hlavy, že je to přinutil celé postavit Hati pro nás, novou generaci." Odpověděl jí.

>>> Gejzírové pole

VLA 2/5 (42)

VÝŠLAP 1

<<< Narvinijský les

Zda nebylo špatné, že nemohl opustit pořádně město. Bylo, strašně jej to otravovalo, jelikož chtěl tolik prozkoumávat svět a jen jedno město mu přišlo časem příliš malé a těsné. "Bylo, ale ven jsme prostě nemohli. To pouze kazatelé, kteří šířili víru Hatiho, toho boha, po okolí a několik lovců." Vysvětlil jí. Snad jí už i docvakne, že on ani jedno z toho nebyl. Měl tu možnost, ale odmítnul dělat takovou špinavou práci. Navíc ani sám moc v toho boha nevěřil a nyní ví, že to je asi úplná šílenost. Vyslechl si od ní o tom, jak žijí normálně vlky ve smečce. Zrovna z té její, která byla kousek od nich, ale postupně se oddalovali od jejího území. Tedy to si i myslel. "Je to zajímavé, jak si vy žijete jinak oproti mé rodné... smečce?" Váhal, zde to nazvat smečkou. Možná i to mělo možnost se takto jmenovat, ale pro něj to byl jen ten Kult. Plný uctívačů, popravčích a jiných šiřitelů víry v Hatiho. On už dávno měl ten dojem, že pokud by ten bůh opravdu existoval, nenechal by takto trpět ta vlčata... Stejně jako jeho sestru. Celou tu dobu tu mohla být, radovat se a roznášet radost na okolí místo toho náboženství. Ji však zajímalo nejvíce, jak vypadají ty auta. Naadechnul se, aby jí to byl schopne lépe vysvětlit a ona to jednoduše pochopila. "Ti dvounozí je postavili a využívali. V autech měli měkké posezení, ale i nebezpečné sklo, o které se dalo i říznout. Nevím, co přesně s těmi věcmi dělali, ale nechali v nich zajímavé věci. Díky několika věcem, co jsme tam našli, tak jsme měli zajímavé hračky." Začal mluvit o autech. Skutečně jej zajímalo, k čemu jim sloužila. Přeci jen vyrobili něco, co nechali uprostřed ulice a dávali si do toho věci. Nedávalo mu ten smysl. "Byla z docela zajímavého materiálu ta auta. Pod tlapkami vrzal a také se občas ohnul, ale jen pod moc velkou váhou nebo silou. Ale za tu dobu, co uběhla a oni zmizeli, si začala příroda brát ta auta zpět. Stejně jako zbytek města. Byla zarostlá trávou, keři i stromy. Plno pavouků a pavučin v nich taky bylo." Dodával k tomu, zatímco vcházel do lesa. Měl plno energie, chtěl tedy využít její skvělou společnost a mohli by se spolu vydat hledat něco, co by se Tomášovi zalíbilo. Když nyní přišel o tu mušličku.

>>> Kopce Tary

VLA 1/5 (41)

<<< Východní hvozd (přes Řeka Midiam)

Po chvíli tedy kořist pustil, když ji prý smečka najde. Pro jistotu ji nechal více na okraji, aby si toho z údolí všimli více bez nutnosti úplně zacházet. Pak ji teprve následoval. Chápal, že očividně nebude vítaný host a nějak více to nerozebíral. Je to přeci jen cizinec, nemá nějaký důvod se tam jen tak procházet. V domovině zbloudilé vlky v jejich městech prostě nemilosrdně i čtvrtili. Takže se i docela bál, aby se mu nestalo něco podobného. "Ohledně těch měst a dvounožců." Tohle téma jí slíbil, že se k tomu více poté vyjádří. "Narodil jsem a vyrostl ve městě, kde po sobě zanechali plno věcí. Různé budovy, kde jsme spali. Auta, ulice..." Začal. Jistě to pro ni muselo být těžké si představit, co to bylo za místa a věci, když je v životě asi nepoznala. On zrovna není nejlepší v tom něco vysvětlovat, aby to úplně cizí vlk pochopil. Každopádně měl by se ještě nějak nejdříve vyjádřit ohledně toho, že podle ní je dobrý lovec. "Lovil jsem takto asi potřetí v životě. Jako mladší jsem se k tomu nikdy nedostal, nesměli jsme z města ven a málokterá kořist se nebála proskočit ploty k nám." Ano, jistě nyní ani neví, co to je nějaký plot a zda to taky třeba budou někdy potřebovat. Kráčel dále přímočaře okolo řeky, kterou také přeskočil. Nechtěl se přeci namočit. Už aby uměl se vznášet, jak Isma nedávno řekla. "Od mala jsme museli být vychovávání k uctívání našeho boha. Ten nám zakazoval vycházet na slunce a být venku pouze v noci." Znělo to jistě děsivě, ale strašidelnější bylo to zažít. Jako vlče se to rychle naučil, ale čím starší je... Tím hloupější mu to přišlo, v čem vyrůstal. Zde poprvé ucítil pod nohami písek, mech... A plno dalších věcí. Měl strašné to štěstí, že z toho dokázal uniknout z tohohle vězení. "Vy jste takové zvyky nezažila, je to tak?"

>>> Jezevčí hájek

VLA 40 (1/5)

Lov 4/4

Jeho úlovek už ležel pod ním mrtvý. I díky její pomoci, když vyčarovala ty kořeny, aby jej podržela na místě. Společná práce je tak skvělá! Radoval se z toho množství masa, co měl nyní k dispozici. Ale stále v něm kolovala špetka slušné výchovy a seskočil. "Vy první," řekl a odplížil se ještě o kousek dál od kamzíka. Samice musí jíst dříve a více, to do přeci velký rozum a smysl. Vždycky to tak bylo a bude. Nemůže najednou měnit své zažité zvyky, které měl od vlčecích let. "Nejsem dobrý lovec, bez vaší pomoci, bych ho sám nezabil." Měl pravdu, jeho zkušenosti byly opravdu nízké a zde mu přálo hodně štěstí a její pomoc. Sám... By raději nejedl, než si na něco takového troufat. Mezi tolika by ještě skončil na kusy rozházený po lese. Nyní měl jen krev od kořisti trochu na tlamě a tlapkách, s příštím deštěm to bude však opět v pořádku. Nestresoval se tedy více, je to jen nějaká dočasná barva. "Pomůžu Vám ho odnést k Vám." Dostane tak nejen možnost poznat, jak nějak vypadá území smečky. Ale také naoplátku možnou pomoci. Ta se vždycky hodí. Přikývnul tedy jednoznačně na její návrh. Hodil si do tlamy sám pro sebe kousek, rozžvýkal ho a polknul. Teprve až poté šel odnést do její domoviny kořist pro zbytek smečky. Jim se to bude hodit více než jemu, on si něco k jídlu vždycky najde. Ale pokud tam mají moc mladých vlků, asi si sami nic jen tak nenajdou.

>>> Narvinij (přes Midiam)

[ Yggdrasil ~ 9/10 ]

VLA 39 (3/5)

Kdy vyroste? Tak na to Shahir odpovědět nedokáže. Až se mu probere ta schopnost, tak ji bude umět. Ani on nevěděl, kdy to bude. A přišel si jako šílenec, když by se takto podobně vyptával jiných vlků. Od vlčat je to přeci jen více srozumitelný, že se ptají a vyzvídají. Ale od dospělého vlka? To moc nejde dohromady. Inu, jak mu tedy slušně odpovědět? "To poznáš, každý to má jinak." Řekl mu. Nemohl si dovolit mu říct, že on po čtyřech letech se naučil něčemu takovému teprve pár dní zpět. To by si z ěnj taky mohl začít dělat i legrace a ne se ho jen vyptávat. Yggi ho snad chtěl opravdu bombardovat otázky, když pokračoval stále ohledně magií. "Ano, jakýkoliv pohyb s nimi je docela únavné. Brzo se cítíš unavený a slabý." Snad to takto dokáže lépe pochopit. On si totiž nyní ačínal lámat hlavy s tím, zda je možné vládnout všem magiím a všechny dokonale ovládat. Jistě, Isma ovládala hned několik a chtěla ještě více. Ale jdou opravdu všechny? To je docela otázka spíše na Smrt než jej. On je pouhopouhý potulný vlk bez jediného úkrytu či vlka, na kterém by mu záleželo. Jak by měl vědět, zda je schopen i Yggi ovládat všechnu magii,c o tu existuje? Určitě ani Isma nezná všechny možné magie, co by byl někdo schopen ovládat. "Jde jich mít vícero v malíčku, ale to chce mnohem více trpělivosti a zkušeností."

[ Yggdrasil ~ 8/10 ]

VLA 38 (2/5)

Popravdě, moc dobře tu magii ještě ovládat neuměl. Jak slíbil Ismě, má se stále v čem zlepšovat, aby uměl alespoň polovinu toho, co ona. Je jako jeho mentorka v tomhle směru. Je skvělé moci si s někým poměřit síly. "Bohužel nevím, kde jsou vysoké vrby." Omluvil se, ale rád by mu pomohl, pokud se nějak během přesunu ztratil. Jen to tu úplně dokonale nezná. Je tu sám jako takový neználek, ztracen a zmaten. Řídí se jen tím, co momentálně vidí. Nezná zdejší smečky pořádně. Ani do nedávna nevěděl, že se takto společenství vlků jmenuje. On žil ve městech, kde si říkali spíše rodina či kult. Nikdy to nebyla smečka. "Magii určitě získáš, ale podle všeho až trochu vyrosteš." Vysvětlil mu. I on sám se velice zajímal o magie, co tu všechny jsou. Škoda, že má jen vítr, kterým toho dokáže později spoustu, ale má jen jednu. Nejraději by jich hned měl mnohem více! Čím více magií totiž vlk ovládne tím je lepší, no ne? "Za chvíli ti ukážu něco dalšího, jen je to hodně vyčerpávající." Řekl. Opravdu ho to stojí i tento vánek plno síly. Alespoň však posiluje její vlastnosti a postupně se zlepšuje, umí to konečně trochu více ovládat, kdy chce a není to náhodný. "Kromě větru tu jsou i magie ohně, vody a země!" Probral všechny dostupné možnost, ze kterých si třeba jednu do budoucna vybere do vínku od Smrti.

[ Yggdrasil ~ 7/10 ]

VLA 37 (1/5)

Očividně ho jeho oči fascinovaly. Zajímavé, jeho oči mu nikdy nepřišly, že by za takovou pozornost stály. Jsou prostě jen modré. Bylo tu plno vlků s jinými barvami... modrá mu přišla tedy docela málo vzácná, u nich doma je měl skoro každý. A někteří i jiné barvy dokonce. Ale také se mu nechtělo domů. "A jsi si jistý, že tě rodiče nehledají?" Zeptal se ho ještě jednou. Obvykle by se spíše mohlo i vlče po nich shánět po nějaké době, kdy se venku toulá. Ale hlavně rodiče po svých dětech se více shání. Nebo, tak to bylo u nich doma se všemi sourozenci, kteří se venku rádi toulali delší dobu než bylo vhodný. Ale překvapivě jeho rodiče nebyli ani zdaleka takoví. Bylo zvláštní, že ho nehledají a ani se mu domů nechce. Trochu váhal, jak se ho má zeptat, ale odvaha mu postupem času rostla ve zvědavost. "Pročpak nechceš domů?" Položil mu otázku. Zajímal se, zda se třeba nemají doma špatně nebo tak něco. I tím, že umí ve vícero jazycích mluvit, tak by pochopil, kdyby se jeho rodiče nějak nedokázali snést na jednom místě a on by musel vyrůstat nějak na střídačku u každého chvíli. Pochopil, že jen někdo "padre" zlý. Ale zda jen na něj nebo okolí? Nebo dokonce na všechny? Těžko říct, neznal žádného vlka s tímto jménem, pokud to vůbec byl nějaký vlk. Yggi se také zajímal, proč jeho oči nejsou modré, ale žluté. Moc nedokázal vymyslet rozumný důvod, proč tomu tak je. Tak si zkusil nějak probrat věci, co o magiích znal. Díky nim se zbarvují oči, jak mu řekla Isma kdysi v lese. Ale žlutá? Co tak jen mohla znamenat... "Žlutá znamená, že ještě žádnou magii nemáš." Řekl. Alespoň, tak to pochopil z řeči jiných. Neví, bude se muset více zeptat té Smrti, ohledně toho. Poté mu chtěl něco ukázat, co umí se svou magií, když souhlasil. Pomocí ní tedy pohnul větrem v jeho směru, počechral mu příjemně srst a trochu zavířil s vodou. "Viděl jsi to?"

[ Yggdrasil ~ 6/10 ]

VLA 36 (1/5)

"Aha, takže jsi utekl?" Zeptal se ho. Nerad by měl na krku ještě nějakou potyčku s nervozni mámou, které Yggi utekl během procházky po okolí. Opravdu ne všichni vlci jsou takové nevinní, jaký je Shahir. On by mu nic neudělal, jedině, kdyby se začal topit, tak by tam k němu neskákal. Ale něco v něm mu radilo, jak se nejlépe chovat a jednat s vlčetem. Tuhle tajnou schopnost nikdy doteď nepoznal, jak by mohl, když se s nimi nikdy nesetkal. "Jestli chceš, doprovodím tě zpět domů." Nabídnul se. Mohl slíbit, že se mu po cestě nic nestane a dohlédne na něj, jako by to bylo jeho oko v hlavě. Na hlídání taky nikdy vlče neměl, ale mohl se něčemu přiučit. Yggi byl krásným příkladem, že jsou nevinná a dar přírody. Sice se snažil vztekat sebe více, ale nakonec nic nepodniknul. Spíše prostě objevoval teprve sám sebe a okolí celého světa. Vlče se zakoukalo do jeho očí. "Zajímá tě moje barva očí?" Zeptal se ho. Moc dlouho nečekala a vše mu začal vysvětlovat. "To kvůli mé magii, díky ní se mi zbarvily oči do modra. Mohu ti ukázat, co s ní zatím umí." Nabídnul se zároveň, třeba by to byla možnost k tomu si ji i více procvičit, jak mu říkala Isma.

[ Yggdrasil ~ 5/10 ]

VLA 35 (2/5)

Očividně nějak uhodnul, jak správně jednat s vlčetem. Úspěch, mohl si vnitřně už gratulovat k něčemu, co je pro někoho třeba naprostá běžnost. Pro něj? Něco úplné nového a nějak mu to vyšlo. Zázrak, nebo trocha štěstí, co tolik neznal. Každopádně to je úplně jedno a jeho spíše zajímalo, jak tedy mluví. Zda si to náhodou jen nevymýšlí, nebo jak to doopravdy je. Ukrývat se tam může plno věcí. Jen si byl jistý, že to úplně nereálná slova nebudou. Uměl v pohodě mluvit i normálním jazykem, takže tohle musí být mluva nějaká vzácná a méně častá mezi společností. Byl však zaujat, když odpověděl, že mluví tak jeho máma. "Aha, zajímavý jazyk." Řekl k tomu. Mohl nyní využít toho, že se začal zmiňovat sám o své mámě. Jaká matka totiž nechá vlče bez dozoru? No, určitě ne úplně vzorná. S jeho jazykem docela bojoval, ale to se běžně děje mladým nebo málomluvným. Neumí úplně se vyjadřovat, ale myšlenku v těch slovech zanechá. "Naučíš se, časem." Pochválil ho a jistě vrzo bude schopen mluvit vícero jazyky. Je už nyní lepší jak on sám v něčem takovém. Nikdy tedy se druhý jazyk neučil. Ale před ním to už nyní byl takový borec. Kdyby nebyl Shahir takový trpělivý, tak by se na to každý druhý vykašlal. "Kde máš mámu?" Zeptal se ho. To ho trápilo nejvíce. Mohl se i nějak ztratit, nebo je blízko. Možností je plno, hlavně, aby byl i poté v pořádku.

[ Yggdrasil ~ 4/10 ]

VLA 34 (1/5)

Vlče očividně stále pokulhávalo v komunikaci. JIstě, že on v jeho věku nebyl o nic lepší. Také ze sebe vydával různé zvuky a skřeky. Spíše pro něj bylo záhadou, jak se stalo, že tu je tolik osamocené a kromě Shahira tu nikdo není. Jeho matka ho ani nehledá? Bylo to docela zvláštní, že by někdo nechal toulat vlče samotné. Mělo však štěstí, že narazilo na úplného pacifistu, který mu nijak neublíží. Po jeho představení, chtělo říct i své jméno, jen se do něj úplně zamotal. Ykyggigigida mu totiž moc neznělo jako jméno. Pak zase se asi vzteklo a a vypustilo ze sebe několik slov, kterým opět nerozuměl. Možná má nějaký hodně zajímavý přízvuk, ale to by nevysvětlovalo, že to vlče mu rozumí, cokoliv mluví. Nebo se alespoň tak tvářilo, že všechno chápe. Vypadalo hodně naštvaně, když se podívalo přímo na něj. Pak, ale vyšlo jedno slovo, co už znělo jako jméno. "Jsi Yggi?" Zeptal se pro jeho jistotu, nechtěl zní nijak hrubě a zároveň důležitě, ale opravdu jeho jazyku nerozuměl. Nikdy se s tím nesetkal a dokázal i číst. Ale takhle nemluvil snad nikdo... "Co za jazyk to?" Měl ještě jednu otázku na něj.

[ Yggdrasil ~ 3/10 ]

VLA 33 (3/5)

Pochopil, že asi vzhledem k jeho věku nebude schopen úplně uceleně mluvit, takže jeho trpělivost nekončila. On je velice rozumný vlk, kterého to nevyvede jen tak jednoduše z míry. Jen ho trochu překvapilo, když se snažil po něm zopakovat jeho slova. No, nějak se to mluvení naučit asi musí. Až nyní mu, ale došlo, že úplně nikdy žádné vlče nevychovával a nikdy se nestaral ani o mladší sourozence, když je ani neměl. Nebo o nich neví. Takže, jak může vůbec mluvit na nějakého takového tvora? Nebyl moc hrubý nyní? Oči mu létaly ze strany na druhou. Nevěděl, co si má vůbec myslet. Hlavně nechce nic podělat. Vlče však na druhý pokus dokázalo dostat nějaké normální slovo. Proč? No, to by taky rád věděl, proč ono nemluví normálními slovy jako každý druhý tady. "Nevím, zda umíš plavat. Nebudu tam skákat a vytahovat tě z vody." Vysvětlil. Počítal s tím, že to moc výsledek, co chtěl, nepřinese. Ale nebude si nic vymýšlet, mělo by žít v pravdě a ne mezi tolika lžemi jako on. Pak se ho i zeptalo, kdo je. Přemýšlel, jak se, co nejlépe představit a zároveň ho nijak nevylekat. Prostě na takové úrovni, aby to pochopil. "Já Shahir. A ty?" Řekl on. Přímo dokonale se tedy představil. Tak mohl jen doufat, že i jeho jméno samotné není příliš složité na pochopení. Mezitím na něj stříkl i vodu, dobře, tohle ještě dokázal přežít nějak. Déšť ho také neroztopí na kousky.

[ Yggdrasil ~ 2/10 ]

VLA 32 (2/5)

Jeho pokojný odpočinek byl opětovně narušen. Ale jemu to nevadilo, mohl přijít kdokoliv, známý i neznámý... Nemusel být nijak naštvaný, což ani nebyl. Byl jen překvapen, že nějaké stvoření se dalo cestou k němu. Nechyběla mu tedy nyní žádná společnost. Slyšel kousek od sebe kromě kroků i pár slov, kterým nerozuměl. Otevřel oči a jeho dumání nad ničím nechal někde úplně vzdáleno za hlavou. Viděl, že si tam pohrává vlče s vodou. Nahlédl trochu hlavou dále, zda není v nebezpečí, že by mu hrozilo, že se utopí. Ne. Máš štěstí... Řekl si pod vousy. On by pro něco takového jen do vody neskákal. "Nerozumím," odpověděl mu na ta podivná slova, co řeklo vlče ještě jednou. Přemýšlel, zda ještě nějak pospává nebo nemá zalehlé ucho. To potom slyšel hrozné přeslechy, co ani nejsou reálné. Ale momentálně nic z toho neměl. "Nerozuměl jsem." Dodal ještě, zatímco se pomalu přiblížil k němu a postával nad ním jako nějaká chůva. "Neutop se tam hlavně." Varoval ho. Ví, jaké to totiž je. Tohle vlče je takové maličké... Jak se tu vzalo?