Gallirea - Příspěvky uživatele

Ano, oba byli opravdu vystrašeni z toho slova a pojmenování dvounožců. Očividně se s nimi nesetkali dosavadně. I on sám s nimi osobně ne, ale měl plno záznamů a pamatoval si toho spoustu, od jiných a mnohem starých vlků. Kolik pravdy na tom všem je, neví. Nikdy se nad tím více nepozastavoval. I tak Maple řekla něco o tom, že už o nich kdysi slyšela. Kdežto Nicos byl jako opařený a nevěděl nic. Byl však rád, že jej přijmula jako člena bez potřeby nějakého ukazování dovedností. Skvělé bylo to, že umět lovit už nepotřebuje a hezky se z toho tedy vymotal. Měl alespoň štěstí to, že vyrůstal v početné rodině a v okolí nich bylo také plná kupa vlčat. Ta mu nedělala vůbec žádný problém. Trochu tedy nesedělo to, co říkala Isma, ale na tom už moc nezáleží. "Děkuji Vám mnohokrát," poděkoval jí za možnost stát se členem. Bylo to až překvapivě jednoduché a sám tomu moc nerozuměl, že to šlo tak hladce. Hledal v tom neustále nějaký ten háček, který se v tom musel schovávat. Ale nic nepřicházelo. Zdálo se mu to takové divné, ale nic nenamítal a nechal Maple s klidem odejít vyřešit jiného cizince. On tu stále měl někoho ze smečky, Nicose. Ten byl očividně také velmi důležitý, když s ním natolik jednoduše komunikovala právě ona. "Nicosi, chceš něco slyšet o těch dvounožcích?" Zeptal se svého zrzavého kolegu, či jak měl pojmenovat, že oba pochází nyní ze stejné smečky. Jistě to nějaký název má, ale ten ještě neznal. "Nechceš mě rovnou provést tady po okolí? Jistě najdeme něco pěkného, co by udělalo radost někomu dalšímu ze smečky." Navrhnul aktivitu pro ně oba. "Co takhle se vydat k úkrytu, o kterém Maple mluvili?"

>>> Sarumenský hvozd

Možná udělal nějaký dojem tím, že se spřátelil nějak s Nicosem. Podle toho, jak s ní jednal, tak nebude jen zcela obyčejným členem smečky. Jak to jen Maple nazývala? Přemýšlel a smažil si najít ve vzpomínkách odpověď. "Naopak, já o Vaší smečce slyšel, tak jsem se přišel ujistit, že je vše, jak se povídá." Vysvětlil to. Jeho parťák se zrzavou barvou se mezitím pomalu snad radoval, že bude mít nového kamaráda ve smečce. Podíval se na něj a opravdu byl takový radostný a úplně veselé povahy. Copak, že je tak stále vesel? Zeptal se sám sebe. Možná ho netrápily žádné starosti. A nebo má jen zcela lehký život plný radostí, které sdílí s okolím. Nevěděl a bylo mu trapný se zeptat. Takže mlčel a věnoval se spíše Maple. Nicos byl každopádně velmi hrdý na svou smečku, ještě, když Shahir povídal o tom, jak jsou skvělí. Jeho hrdost snad rostla a byl opravdu hrdý, jaké jméno po tomto kraji mají. Že jejich jméno nemizí někde na okraji lesa, ale šíří se až jinde do jiných smeček. Ale on toho moc o smečkách nevěděl, takže doufal, že se ho na něco více vlčice nezeptá. Asi by ji pak tento dobrý dojem brzo opustil. Přesto se na něco zeptala, jistě, mohla se zeptat. A zrovna trefila docela v pohodě otázky, na které uměl odpovědět bez problémů. "Neumím lovit, ale třeba se to naučím. Ale nevadí mi vlčata, pocházím z početné rodiny a-" trochu potichnul. Zase nechtěl zmínit něco o Kultu, ale hledal to správné slovo... "Smečka! Ta měla taky hodně členů. Takže to mi nedělá problém. Jen se bojím vody," řekl snad úplně narovinu. Proč skrývat to, čeho se bojí. Nyní jí snad nebude vysvětlovat, proč tomu tak je. Ale zkusit zeptat se musí. "Ale umím hledat i zajímavé věci! Třeba v domech a autech jsem doma našel plno věcí, co tam dvounozí nechali!" Řekl hrdě, švihnul ocasem, měl radost, že něco řekl o tom, co jako malý dělával. Jen mu nedošlo, že na něj budou oba dosti zírat, protože nevěděli, co jsou dvounozí, auta natož ten zbytek věcí...

Elis ještě povolila, tak se chci přihlásit ještě <3

1) Navštívit jednoho z bohů zde na Gall (1 bod)
2) Alespoň třem vlčicím přinést libovolný dárek, ale pokaždé to bude jiná věc (4 body)
3) Naučit nějaké vlče něco nového a užitečného (2 posty)(2 body)
4) Nějaké vlčici složit poezii a tu jí zarecitovat při západu slunce. (2 posty) (3 body)

"Buďte pozdraven tedy, Maple!" Pozdravil ji prvně a sehnul hlavu k zemi. "Já jsem Shahir," představil se poté. Byl rád, že tuhle alfu docela známé smečky měl možnost konečně potkat. Prohlížel si mezitím okolní situaci a nechal hlavně mluvit Nicose, kterého ona znala a vedli spolu diskuzi. Nechtěl je nějak více rušit, ale zajímalo ho to nenápadně, zda by se mohl teda opravdu přidat. A nebo taky bude muset něco splnit. U toho si znovu trochu nervozně zívnul, ale u toho hleděl na zem, takže snad nikoho nenapadlo, že je nějaký nevychovaný. Naopak, on je velmi moc slušný. Jeho zrzavý kamarád jej už do té doby stihnul i sám představit a sám trochu říct, co se děje. Ale většinu slov, co řešili jen mezi sebou, tak mu hned druhým uchem odcházelo z hlavy. Neměl touhu řešit jejich osobní situace. Od toho je to soukromí, která on umí respektovat. Zda jí odpoví na otázky? On jí? Na všechny, cokoliv si bude ta vlčice přát. Vyslechne si ji tuze rád a na všechno odpoví. "Samozřejmě, cokoliv Vás zajímá, tak Vám na to odpovím," odpověděl Maple. "Slyšel jsem od vlčice ze smečky kousek od sopky, že to tu máte pěkné a příjemné vlky, tak jsem to chtěl zkusit." Dovysvětlil, co přesně slyšel o Sarumenu. Mezitím se v okolí objevila ještě jedna bílá vlčice, se kterou Maple šla řešit své věci. A ještě pár dalších vlků, které zase poznával Nicos, tak ti odešli někde zase. Asi to budou členi smečky, hádal. Pokud mu vše vyjde, tak je později bude moci lépe poznat.

<<< Řeka Tenebrae

Řeka nebyla jeho velká radost, nenáviděl to, ale musel to nyní přežít. Třepal se jako ratlík, nebylo to vůbec mu příjemný, ale neřekl proti tomu půl slova. Přivíral i oči občasně, ale Nicos jej uklidnil tím, že to nebude dlouho trvat a budou tam. Ten kousek prostě brzo projdou a hotovo. Na břehu si povšimnul, že ten zrzavý najednou nějak vypadá zaujatě a rád. Takže se ohlédnul, co tam vyhledává. V dáli se nacházela nějaká vlčice a plno dalších. Přemýšlel, váhal, ale jist si nebyl. Je to ta jejich alfa? Kroutil nad tím hlavou. Nevěděl. Opravdu by si přál nějakou příručku, kde by zase objevil, co se kde nachází. Všechno je takové rozházené a chaotické. A navíc se začal trochu bát, nikdy nepotkal smečku, kterou by vedla vlčice. O to víc se musí lépe snažit. Podle volání Nicose však podchytil její jméno. Maple? Věděl ihned, že to je zajímavé jméno, ale přesto absolutně normální. Stále to vše byla krásná jména, každý se jmenoval jedinečně a nikdo si nebyl ani podobný. To je na tomhle kraji také krásný. Nejen ta nádherná krajina. Přesto nemohl nyní jen takto mlčet. "Ano, ano. O Sarumenu jsem slyšel plno dobrého," prohlásil trochu tiše. Naopak vyčkával, aby se mohl pozdravit té vlčici, pokud přijde k nim blíže. On byl trochu nyní zmoklý jako slepice. Avšak v ničem více mu to nebrání. Už si připravoval velká slova ve vykání o tom, jak ji rád poznává a potkává. Byl si jist jednou z mála věcí - ona bude jistě z toho Sarumenu také.

<<< Vřesový palouk (přes Kiërb)

Následoval ho, přeci jen tu správnou cestu vůbec neznal a neorientoval se. Byl stále jen pouhým poutníkem v tomto kraji. Nebyl tolik sžit se zdejší kulturou, natož znát cesty k jednotlivým smečkám. I když by tuze rád něco takového dokázal. Pomalým a trochu až loudavým krokem se pložil za Nicosem. Ten zrzavý cestu domů znát prostě musí. A tak se na něj i spolehl. No, když začal mluvit o tom, že nakonec přes vodu budou muset jít a ne okolo... Trochu se naštval, ale nechtěl jeho strach více nechat ovládat. Nemohl se zlobit na něj, on vede snad správně. A daň za to musí zaplatit Shahir. "Tak pokud jiná možnost není," byl trochu smutný, nechtělo se mu jít přes ni. Volil by možnost to raději celé obejít, ale ta tu nyní není. Hlavně, když šel tolik opatrně a skoro ho až jistil u toho. Zhluboka se nadechnul a se zadrženým dechem se pomalu dostával do vody. Měl i zacvaknuté zuby, aby s nimi o sebe neskřípal. Jen mu tikaly a lítaly oči do všech stran. I jeho srdeční tep zrychloval. "Už tam budeme?" Zeptal se ho skoro jako vlče. Zatímco procházel po dnu řeky.

>>> Tmavé smrčiny

"Chodit zvládnu," promluvil k němu, unavený se tedy cítil. Ale netvrdil o sobě, že by byl neschopen chůze. Přeci jen sem v nějakém stavu dokázal přijít, tak i dokáže odejít. Není tak neschopný, jen takový trapný. Možná jako by to třeba i hrál, ale on si byl jistý, že nic takového prostě nehraje a nemá rád lež. Nikdy by si to nevymýšlel pro něčí pozornost, protože on je rád mimo střed veškerého dění, raději je ten v davu, co snadno zmizí. Není nijak výrazný, možná jedině vzhledem. Že má zajímavou barvu mu bylo hnedka jasné, když nikoho podobného ještě nenašel, nikdo ještě nebyl tak bílý jako on. Zajímavé, ale tato země je prostě jiná. I tím, že tu nikdo své božstvo neoslavuje. To by u nich doma prostě neprošlo. Postavil se tedy na nohy a dal se pomalou chůzí za Nicosem, který vedl. "Okolo řeky to jde, ale v ní se mi chodit nechce," ano, musel znovu zmínit, že se panicky bojí vody a už jen očekával otázku od zrzavého - proč tomu tak je?

>>> Tenebrae ( přes Kierb)

Vypadalo to asi komicky, když mu nyní začal vyprávět, co vše slyšel o jeho smečce. Trochu se to podobalo nějakým drbům, ale nechtěl to vůbec takhle nějak prezentovat. Ano, opravdu mají hodně dobré jméno, když o té smečce mluví dokonce i jeho kamarádka, která je z úplně jiné smečky. Možná byl takový víceméně zmatený a to opravdu byl. "Máte, máte," odpověděl ještě jednou mu. Zase si zívnul. Prostě byl neustále unavený a nechápal, jak něco takového jednoduchého jakým je sezení, jej vyčerpává. Cítí se jako opravdu přežvýkaný od všech a celým stádem pošlapaný. Znovu se protáhnul. Podle toho, co viděl na Nicosovi, byl náležitě hrdý na svou smečku. Ještě, aby prostě nebyl. To není jen něco takového jako jeho rodné místo, ale tady ty smečky jsou něco úplně jiného. Má z nich úplně jiný pocit, i tím, že tohle území je prostě hezčí a zajímavější. Sice mu chybí nějaké auta a možnost schovat se do domu, ale vše zase vynahrazuje ta krásná krajina. "Ano, ano. Ukaž mi, kudy k ní tedy!" Pousmál se na ně. Chtěl prostě ukázat tu správnou cenu, chce se stát také členem smečky. Jen nyní mu zase padá jedno víčko a klesá hlava. Nesmím usnout! Zavrčel si pro sebe. Neměl rád tento pocit, ospalý je, ale spal už docela dlouho. Cítil se stále trapně.

Důvod jeho únavy stále nevěděl, mohlo to být to počasí, jak říkal ten zrzek. Ale moc tomu nevěřil, zažil větší mrazy a výkyvy počasí. Takže tohle ho nemohlo tak jednoduše sundat. Možná si s ním stále pohrává jen místní podnebí, když je tu stále nováčkem v této krajině. Příroda je zde vskutku nádherná, ale zda i to okolí mimo přírodu je tak příjemné pro jeho tělo... Nevěděl. "Možná i to počasí, nevím." Řekl jednoduše. Neměl potřebu to nějak více rozmazávat, jelikož prostě nevěděl a hádat se mu nechtělo. Střílet takto od boku... Neměl na to ani kousek energie. Zase mu trochu klesala hlava směrem k zemi, ale švihnul sebou, že se zase zvedla. Ale usmál se. Měl štěstí, narazil na někoho z té smečky, to je prostě dobrá zpráva! "Slyšel jsem o Sarumenu, vyprávěla mi o něm členka asi spřátelené smečky kousek od sopky," řekl, ale už mu zase padala ta víčka. Musel tedy vypadat dosti komicky, když se snažil, aby neusnul. On však měl hodně velkou radost, že se mu povedlo natrefit na někoho, kdo o té smečce ví dostatek infa, když je jejím členem. Pokud jich takových smeček není vícero. No, nevypadalo to tak. Sarumen musí být jistě jen jedna jediná smečka, společenství vlků na jihu, skoro na konci světa. To si pamatovalo. Isma je opravdu velice chytrým vlkem a má neskutečný přehled. "Těší mě tedy, Nicosi!" Prohlásil a musel si zívnout. Cítil se fakt mizerně, že něco takového vůbec řeší. Jen ho ta smečka zajímala. Asi zní troufale, ale chce vědět o té smečce více, než jen to, že mají tak složité přijímací řízení, že si o pomoc musela jedna vlčice žádat až u Ismy. "Já chci do smečky," moc tedy nevěděl, jak něco takového chodí, ale chtěl to. Neměl moc zkušeností s tím, pouze tutoriál od právě Ismy. A i ten asi nebyl dostatečný.

Převalil se na druhý bok a tím se i probudil. Nechápal, kde se najednou tolik unavil. Každopádně se dokázal pomalu znovu postavit na své všechny nohy. Oklepal se, aby ze sebe dostal všechen ten odpad a všimnul si, že stále tam stojí ten zrzavý. Copak na mě ještě vymyslí? Poskočilo mu hlavou, ale nijak zvídavě se neptal. Raději trochu mlčel a poslouchal, co všechno ještě vymyslí. "Nevím, co se stalo, že jsem tolik unavený..." Řekl na nabídku pomoci od jeho sourozence. Byl i rád, že vlci v těchto končinách mají své rodiny a jsou takto pospolu, jeho rodina... No, tak snad zbytek těch živých stále žijí a užívající si radost pod Hatiho vedením. Nebo to snad měli alespoň rychle za sebou, nerad by viděl zase někoho se více trápit než jeho sestřička, která se kvůli neochotě a aroganci rodičů musela utopit před zraky všech ve... smečce! Ano, takhle se to tady prý jmenuje. "Ale moc děkuji za nabídku pomoci!" Odvětil mu. Opravdu ten vlk měl nějak moc dobré srdce, že neodešel, i když dávno už mohl. Nic mu v tom nebránilo, jen asi jeho svědomí. Teprve nyní, když oba seděli, si všimnul, že má cosi zajímavého okolo krku. Zvláštní věc! Řekl si pro sebe jen, aby ještě ten zrzavý ho nijak nenechal na holičkách a opravdu se neotočil. Opravdu si cenil jeho zájmu, zde s ním přečkat. Jen si připadal hodně trapný tím, že nyní pomalu vždycky usne. Naštěstí díky trochu odpočinku měl snad trochu výhodu, že dokázal alespoň chvíli normálně reagovat. Už nebyl tak špatně na tom, jako když přišel. Snad mě jen něco neproklelo... Ale takové myšlenky nechal stranou. "Kdopak vůbec jste? Já jsem Shahir," představil se. Naštěstí to nebyla vlčice a nebyl tedy nějak nezdvořilý, když se zeptal. Jen ho to zajímalo, komu visí na vlásku jeho ochrana. "Nejste z nějaké smečky?" Napadlo ho se zeptat. Přeci jen... Hledal ten Sarumen a náhodou o té smečce třeba tento zrzek něco ví.

Na jeho ležící tělo postupně pár kapek spadlo, ale déšť pro něj problém nebyl. V takovém tvaru mu voda nevadí. Jsou daleko horší věci. Místo toho, aby se zvednul, ze sebe vydal ještě takový podivný skřípavý zvuk. Byl moc unavený vnímat. Chtěl jen ležet a odpočívat. Možná vypadal, jako by umíral. No, neměl rýmičku, aby si mohl tohle dovolit. Jen potřeboval strašně moc spát a ležet. Nohy nedokázal vůbec ovládat. Jako by ho zbytek těla ani neposlouchal. Měl přivřené oči a snažil se trochu zjistit, kde to vůbec ulehnul. Měl tedy obrovskou radost, když zjistil, že kousek od něj je vlk. Cizí, nepoznával podle barvy kohokoliv známého. Nadechnul se. On mě ještě sní! Uleknul se toho a nastražil uši. Nějak se dokázal převalit z boku na břicho. A pod hlavu si uložit tlapky. Naštěstí vlk neměl v plánu si ho dát k jídlu, asi není kanibal. Začal na něj hned mluvit. "Nechci vodu, neee!" Vystrašeně ze sebe dostal. Jaký vlk mu bude ještě zcela dobrovolně nabízet možnost se utopit! On by to nezvládnul takto unaven ani přeplavat, kdyby musel. Ať si tu vodu tedy nechá, kde dosud je. Promnul si levou packou své oči. A zívnul si. "Já ani nevím, proč jsem tak unavený," řekl, když dozíval. Snad to není jen nakažlivé. Mohl mu poděkovat za pomoc, ale ještě si toho nápomocného vlka ani neprohlédnul. Kdo jsi? A proč chceš pomoci úplně cizímu? Vrtalo mu hlavou. Na chvíli zase přivřel oči... Usnul. Ale jen lehkým spánkem. V chladu při dešti se spí přeci nejlépe.

<<< Jezvčí hájek

Únava. Pomalu přicházela, ale on si s ní moc nevěděl rady. přišlo mu, že se mu plíží oči a postupně klesají víčka níže a níže. I jeho krok se zpomalil. Už se nepohyboval vůbec nějaký svižným poklusem, naopak. Šlapal dopředu, jako by neuměl skoro ani chodit. Jako by s každým krokem váhal, zda neusnout. A ono to tak i bylo. Obrovsky ho bolela hlava, která najednou začala trpět obrovským nedostatkem spánku. Vůbec však nehrálo roli to, že slunce přímo svítilo nad hlavou. Jemu se chtělo spát! Obrovsky. I když pod tolika mraky, které se černili to tak úplně nevypadalo. Slunce na něj prostě nedosáhlo svými paprsky a k tomu celkově tohle upršené počasí jen přidávalo další a další hřebík do rakve. Po několika krocích měl problém i jít jen pouze rovně, trochu se kroutil a motala se mu dost i hlava. Nedokázal ji ani pořádně unést vzpřímeně. Ucítil, že kousek od něj se nachází vlk. A tak se tím směrem dal. Nevěděl, jak daleko to ještě bude. Doufal jen v pomoc s touhle strašnou únavou. Neměl vůbec přehled, jak daleko se bude muset za vlkem plahočit, ale už nemohl. Zastavil se a lehnul si na bok. Takhle sebou prásknul jen kousek od zrzavého vlka, který tam seděl. Shahir měl sice na chvíli zavřená očka, ale vnímal vše, co se tak nějak děje. Sice tlumeně, ale věděl, že ten vlk tam někde je. No, pro jeho neštěstí si lehnul přímo za jeho zády. Kousek od čumáku měl jeho ocas. "Eeeh," dokázal ze sebe jen vydat. Byl moc unavený na více slov.

<<< Gejzírové pole (přes Kopce Tary)

Přes mírné kopečky se dostal zase na nějakou planinu, kudy už před nějakou dobou zpět prošli. Neměl tak, co moc nového obdivovat, i když to sám klidně dělal i na velmi známých místech. V travnatém porostu se kromě krásy však našel i jeden dosti maličký příživník. Samozřejmě pro jeho oko naprosto nepostřehnutelný. Přeci jen se díval kupředu a ne úplně na své nohy. A právě tento brouček se mu postupně zavrtal do kůže a srsti. Za jak dlouho se to dozví? Těžko říct, jeho cesta měla směr. A on je jen doufal, že to štěstí, co si nyní myslí, že má, mu bude pokračovat i v tom, že najde někoho ze Sarumenu. Když o té smečce Isma mluvila tak dobře, musí se tam i nějak dobře žít. A pak by se hodilo najít Tomáše a jeho společnice. Ale přišlo mu, že se mu nějak hromadí úkoly, co by měl splnit. Musí si to v hlavě ještě srovnat. Nyní si tedy myslí, že by bylo vhodnější najít buď Tomáše nebo někoho z té smečky. A podle toho, co mu dřív přijde do cesty, tak bude jednat druhořadě. Potřebuje hlavně... Si odpočinout. Přišel si docela znaven. Může to však být i tou cestou, přeci nyní vyšlapal horu a zase už se někde žene...

>>> Vřesoviště

<<< Zubatá hora (přes Sněžné hory)

Docela špatně nesl jít zpět dolů sám, připadal si jako nevychovaný hulvát, když ji tam nechal samotnou. Ale věděl, že možná i udělal dobře. Nerad takto nevychovaně všechny opouštěl, ale chtěl projít, co nejdříve okolí. Dokud si pamatuje ty rady, co mu ona řekla. Zaujal ho ten Sarumen, o tom se chtěl dozvědět více informací. Doufal, že třeba chytne pach někoho z jejich vlků nebo potká někoho, kdo je více zná. Nechtěl tolik využívat Ismu, když mohl najít někoho jiného. I ona potřebuje jistě se vrátit domů a pomoci jim odnést kus masa, co tam nechali při společném lovu. Každopádně udělal to nejlépe, jak jen mohl. Rozloučil se, poděkoval. Více toho už nemohl udělat. Byl moc rád za její společnost a nyní to je jen na něm, jak se s tím popere. Postupně tedy scházel tu horu dolů, postupně klesal do nížin. To, co náročně vycházel nyní mnohem jednodušeji scházel dolů. Ono se totiž překvapivě chodí dolů z kopce lépe. V hlavě se mu už rýsoval jeden plán, jak by to šlo splnit a kudy se dát. Ale zda to tak skutečně bude? Nevěděl, musel by mít na své straně neskutečně mnoho štěstí. A není zrovna nejlepší přítel pro Shahira.

>>> Jezevčí hájek (přes Kopce Tary)

Poslouchal ji, jak vypráví o všech smečkách, které tu ještě žijí. Kromě té její smečky nyní věděl o existenci vícero smeček. Taková Sarumenská očividně nedá nic zadarmo, když musela Isma pomoci nějaké vlčici. Každopádně ani nebyl překvapen tím, že tato vlčice je ochotná opravdu pomoci komukoliv. Ať je to cizí nebo známý, nemá žádné předsudky a dělá, co jen může. Mohl být taky takový jako je ona, ale je takový více opatrný a neschopný. Docela často trpí na smůlu, takže nemůže úplně jednoduše pomáhat. "Děkuji i tak je to plno informací na mě," ještě nedávno ani nevěděl, že tu nějaké smečky jsou. A najednou jich tu je tolik! Měl by si i zbytek smeček projít postupně a seznámit se třeba s pár vlky v nich. Ale těžko říct. "Je zajímavé, co všechno tedy ta magie zvládne. Ale je skvělé, že Vám ta sopka neudělala více škod." Byl tuze rád, že i když bydlí takto kousek od ní, vlastně se jim nic nestalo. I tak by tak jen tak jednoduše nedokázal i jen přimhouřit oko, když ví, že se to klidně někdy může zopakovat. Zní to stále děsivě a nerad by se musel dát na útěk z domova někdy během noci, kdy všichni spí. Jistě ve smečce mají i plno mladých, kteří by se toho báli ještě více než on nyní. A to o tom jen ona vypráví. Nezažil to ani naživo. Poté, už jen trochu mlčky sledoval polární zář, která si tu na ně na samotném vrcholku, počkala. Usmíval se a nechával svou srst měnit barvami celé té záře... Modrá, fialová i zelená... Bylo to nepopsatelný pocit pro něj, viděl to poprvé v životě a bylo to naprosto dokonalé. Snažil se nějak pochopit, odkud se bere tolik barev na obloze. Zda to nějak nevykouzlila ona, ale... Jen to sledoval a jen si natáhnul jednu packu směrem k obloze. Snad aby se jí mohl lépe dotknout. "Copak to přesně je polární záře?" Zeptal se jí. Asi i tohle znělo vtipně, ale nijak to tak nebylo v plánu. Zkoumal tu ukázku pohledem, ale lámal si nad tím hodně hlavu. "Víte, rád bych se podíval i do té Sarumenské smečky, o které jste mluvila. Ne, že by Vy nebo Vaše smečka nebyla dostatečně dobrá, ale chci zjistit, jak se žije i jinde tady." Vysvětlil jí a podíval se na ni. "Děkuji Vám moc za Vás čas, jistě se zastavím, jakmile se vrátím z jihu." Rozloučil se. Měl ji rád, byla moc příjemná, chytrá a bylo mu s ní moc fajn. Na takové pěkné setkání jen tak brzo nemůže zapomenout, přesto trochu nezvořile uteče. Ne, on neutíká, jen ho láká cestování do cizích krajů. Ismu brzy znovu navštíví, svou milou kamarádku.

>>> Gejzírové pole (přes Sněžné hory)