Příspěvky uživatele

< návrat zpět

LEDEN 1/10 - JASNAVA
L2

Zima pokračovala dále. A jeho procházka zamrzlou krajinou vedla okolo jezírka. Břeh lemovalo plno stromů, které byly zahaleny také sněhovou pokrývkou. I ta pokrývka byla všude, Shahir se jí brodil a za sebou zanechával kromě zvuku křoupání i stopy. Rozhlížel se okolo sebe. Věděl, že tady moc kořisti nenajde, ale rád by přesto si udělal radost a pokusil se něco ulovit, zlepšit se v tom. Přišlo mu to trochu trapné, že už takto velký neumí ani nic ulovit. Naposledy lovil s Ismou, kdy ani jeden z nich to neuměl a něco dokázali. Takže on se to už stihnul naučit? Nebo měli jen oba moc velké štěstí? Těžko říct. Bílý vlček se zastavil a vydechnul. Z tlamy mu jen vyšla pára, které zmizela. Okolo čumáku mu zůstala trochu zmrzlé tekutiny, co jej chladila. Možná by tu někdo i mohl být... Pomoci třeba... Pomyslel si, ale nevypadalo to moc, že zde potká třeba celou skupinu vlků. Bylo tu docela prázdno.

L1

Jistě, že věděl, že se musí dříve či později nějak smečka setkat. Kdy a jak to bude bylo jen tou otázkou. "Ano, brzy uvidíme zbytek smečky a poznáme je," řekl. Těšil se? Ani moc ne. Prostě neměl moc rád takovou velkou sešlost. Preferoval menší skupinky nebo raději sám. On přeci jen uměl se dokonale ztrapnit mezi nimi a několik let by si tu reputaci musel ještě zlepšovat, aby vůbec stál za půl slova s některými. Prohlédl si Jerryho. Je pravda, že viděl vlky i se šílenějšími barvy a tvary. U nich doma měli vlci normálně křídla, tři oči a třeba růžovou barvu. Takže trochu modré by se ztratilo. I tak jej to zajímalo. "Odkud tu barvu máš?" Zeptal se ho. Rád by taky třeba nějak obarvil kožíšek nějakou hezkou barvičkou. Takových možností je plno, barev také. Takže jen nyní zjistit, kam by měl jít a kdo to umí. A pokud za to něco chce, dostane to. Ale poté se ho už bál. "Ne, opravdu jsem tě nechtěl takto zvednout..." Sklopil zrak dolů. "Ještě to úplně neumím, ale létat by se hodilo. Už mi o tom vyprávěla Isma, že někteří vlci tím dokáží překonat třeba řeky bez namočení tlapek." Vysvětlil. Jemu by se to hodilo, kdyby to také uměl. Nikdy by už se nemusel koupat... No nezní to skvěle? A ještě moc se mu chtěl omlouvat za ty jiskry k tomu. "Opravdu jsem nechtěl..." Ještě řekl k tomu. Jerry začal soudit o tom, co za magie tedy má. O vzduchu věděl, ale kde vzal oheň? Čím si ho zasloužil? A jak to, že se u něj objevil takto náhle další? Takže je možný mít i on více... Skvělé. V hlavě mu to šrotovalo. Poté jeho společník začal mluvit o těch svých. Že uměl vyvolat vodu se hodilo, nabídku přijmu a napil se. "Děkuji, nemusím se alespoň namočit." Poděkoval mu. Olíznul se. Ještě, že měl tento zdroj vody, nemusel ani nijak rozbíjet led, který by takhle jezírko pokrýval. "Ty jo, to je hustý..." Umět vyčarovat si kytičky... To se vždycky hodí! Rozhlédnul se okolo nich, zda tam ještě není nějaká rostlinka. "Kudy tedy?" Položil mu otázku, už se moc těšil, jak se s tou kouzelnou bytostí setká konečně.

L2

Zda to dělá plno vlků, to netuší. S tolika se jich snad ani nepotkal, kterým by vadilo něco tady. Spíš je otravovala třeba množství vlků okolo, počasí nebo tak. Ne tak úplně všechno nebo mu někdo víc neřekl. "Ale taky kdoví, kolikrát to je pravda, určitě tam budou jiné věci, co je tam drží." Myslel si, že o něčem takovém ví dost, přeci sám několik let žil ve městě, kde se mu nelíbilo, ale musel. Neměl moc, jak na výběr než se mu to povedlo. "Doufám, že brzo poznám alespoň polovinu smečky. Při nějaké příležitosti určitě dostaneme možnost setkat snad se všemi," začal trochu plánovat. Úplně neznal všechna pravidla ve smečkách, ale tohle by asi dávalo smysl. I u nich v domovině se často setkávali všichni dohromady. Hádal tedy, že i oni se musí jednou za čas objevit a seskupit. Smečka by asi jen tak bez toho nešlo. "Já u ní taky nikdy nebyl a rád bych ji brzy navštívil. Musí to být zajímavé stvoření, tím jak je mocná." Řekl, měl to už v plánu delší dobu. "Chceš jít už teď nebo se bojíš?" Usmál se na něj. Jistě, rád by šel, co nejdříve, aby měl dostatek času se ještě naučit všechno od ní a povídat si s ní o magiích. Jeho to prostě fascinuje. "Ty máš vůbec nějakou magii? Já bych totiž chtěl vědět, co jsem schopen zvládnout maximálně. U nás doma žádné nebyly a až tady jsem zjistil, že ji mám." Zeptal se a začal o tom básnit. On by rád uměl všehcno a alespoň v něčem být lepší než ostatní, mít v něčem sílu nebo štěstí... "Já umím tohle jen," narovnal se a trochu couvnul od Jerryho, aby mu ukázal, co už se naučil. Prvně měl v plánu mu jen trochu pocuchat srst, když se mu to podařilo několikrát. Ale nyní... Shahir dokázal omylem Jerryho trochu pomocí větru nadzvednout do vzduchu. Zazmatkoval a ulekl se i on sám, co způsobil. "Ne, to jsem úplně nechtěl!" Zakřičel na něj. Jerryho potom položil po chvíli zpátky na pevninu, ale zážitek z toho musel mít na celý zbytek života... Sotva byl tlapami zpátky na zemi, pod ním se objevilo i pár jisker, slabé, nebyly schopné ho ani nijak popálit. Zajiskřily a zmizely. Tohle doteď neuměl. "Viděl jsi to?" Zeptal se ho a sám tomu nemohl uvěřit, zda to udělal on nebo ono samo nějak. A jak se naučí to lépe ovládat, aby žádné vlky jen tak náhodně nezvedal?

L1

Bylo zajímavé si takhle povídat s někým po delší době, Jerry byl docela milý vlk. Takže měl trochu štěstí, že naleznul milého společníka. Diskuze dlouho nestála na místě a panovala tu klidná atmosféra. Pomalu se tedy uklidňoval uvnitř sebe a neměl žádné problémy s neklidem. Už ani neslyšel to tepání srdce, když se původně bál, kdo vůbec přišel. "Tak kdybys litoval, určitě bys měl možnost odejít a vůbec, asi by ses nezdržoval na území smečky." Řekl mu k tomu, že toho Jerry nelituje. Shahir také ne. Ta Isma měla pravdu a už podle povídání zjistil, že tahle smečka je skvělá volba. Jen mohl by trochu poznat i třeba smečku od Ismy, jak bydlí vedle sopky. Bylo by jistě pěkné někdy najít tu sopku a jít se podívat, tedy alespoň jim říct, že tu kořist ulovil i on a ne jen Isma samotná. Když byl předtím takovým nezvaným hostem. "Rue neznám ještě, ale určitě tu bude víc vlků, co mám ještě poznat." Řekl na to, ale fakt o tom, že jedna krémová vlčice se jmenuje Rue se mu bude hodit. Až ji potká, může ji přímo oslovit. A to se prostě hodí. "Vím pouze o dvou smečkách, ale nemohu vyvrátit, že zde budou i další. Jen o nich ještě nevím." Začal mluvit o smečkách. "Vlků tu je plno, skoro vždycky jsem na nějakého narazil. Ale slyšel jsem i o tom, že tu kdesi sídlí nějaká Smrt, tu bych klidně šel navštívit. Já se totiž smrti už nebojím." Podíval se na něj. Nevíš něco o ní, Jerry? Jsi tu od malička, musíš ji jistě znát... "Smrt prý vládne všem magiím tady v kraji, proto mě to tolik zajímá. Chci poznat všechny magie a naučit se je ovládat."

L1

To, že je každý nějak krásný dávno věděl. Každá vlčice je nádherná a jsou jen hlupáci ti, co to nevidí. Přestože ne každá je vhodná, je trochu nevhodný o nich mluvit, že nějaká z nich je hnusná. Pro každého je ta jeho vyvolená a nejkrásnější. Těžko tedy soudit jiné podle svého názoru. Takže na slova vlka jen přikývnul. Souhlasil s tím až moc. "Přidal jsem se teprve nedávno. Přivedl mě sem Nicos a Maple nic nenamítala." Řekl jednoduše. Nechtěl úplně mluvit o tom, jak se vůbec o této smečce dozvěděl, bylo toho moc a jeho to určitě ani nezajímalo. "Ano, Sarumen. Řekl jsem to snad špatně?" Zeptal se ho trochu se strachem v očích. Bál se. I když to byl úplně cizí vlk, vždy se bál pořádně vůbec mluvit, aby nepřišla nějaká další chyba. A nyní asi už pryč. Pokazil zcela první dojem, už si podřezává větev pod sebou a pomalu padá. Nyní z toho musel nějak šikovně se vylízat. Jerry však vypadal, že žádné riziko nevytváří a také byl také členem této smečky. Takže by se ho nemusel tolik obávat. I tak prostě. "Podle slov Maple, tak se to tu pěkně rozrůstá. Viděl jsem tu vlka s takovým kloboukem na hlavě," začal mluvit o někom dalším novém. "Ten je prý taky nový, ale zbytek nevím, potkal jsem tu ještě pár vlčic s vlčaty, ale ty asi nové nebudou." Víc jej nenapadalo k tomu, kdo by mohl být také nový. Jistě se řady přímočaře rozšiřují i bez jeho přítomnosti a třeba se někdy setká opět celá smečka dohromady. "Tahle krajina celkově je moc krásná, každý kout ukrývá něco zajímavého a vzácného. Já zde našel už nějaký podivný kámen, prošel jsem náš útulný úkryt. A té mlhy si ani nevšímám, popravdě," rozmluvil se. Mlhu úplně ignoroval, stejně podle všeho jdou všichni vlci vyčichat podle pachu, takže to nijak nechrání. Pokud si někdo řekne, že prostě půjde a zachytí pach na hranicích, nic jej nezastaví. "Jerry, tobě se tady líbí?"

L1

Sledoval si dál strom, to byla jeho velká zábava a kratochvíle. Nikdo by snad ani nevěřil, že nějaký vlk tak rád kouká na přírodu a různé rostliny. Ale Shahir je asi velkou výjimkou, co potvrzuje pravidlo. Takže mlčel a přemýšlel, jak by tomu stromu mohl udělat nějakou radost, aby se necítil tak osaměle. Do toho už všude po okolí napadl sníh a jeho z toho zábly tlapky. Sotva dokázal vydechnout, už se mu z tlamy dostal jen oblak, který se se brzy rozptýlil do okolního vzduchu. Pozoroval i tento úkaz, že úplně nevnímal jiné věci okolo sebe. Kousek od něj přišel vlk. A ten vlk začal mluvit, teprve až začal mluvit, tak si jej všimnul. Nastražil uši a otočil se směrem, odkud hlas přicházel. "Inu, každý strom je krásný už jen tím, že je strom." Řekl. Proto se mu každý strom líbil jinak, co kus, tak je přeci originál. Stejně tak vlci, každý je rozdílný a přesto stejní ve výsledku. Stačí se jen podívat na tu věc jinak. "Ahoj Jerry, já jsem Shahir. Copak tu vůbec děláš? Taky jsi ze Sumeranu?" Zeptal se a ani mu na okamžik nedošlo, že dokázal hezky poplést jméno své smečky. Krása, prosto dokonale reprezentativní kus.

Děkuji za akci! Prosím o kytičky a mušličky <3

25 květin a 10 mušlí?

//Děkuji moc za akci a bylo skvělý sledovat, co za odměnu i za postavu tam bude <3 Skvělý! (Bylo by možné mi hodit Mitsua do dm pro stažení? z kalendáře mi to nejde :D)

Poprosila bych na mé postavy tyhle odměny:

Mitsurugi
vymaxování 1 magie - Emoce
10 křišťálů
25 kytiček
50 drahokamů
magie od Smrti bez hvězd - Emoce
---
Shahir
vymaxování 1 magie - Vzduch
10 křišťálů
25 kytiček
50 mušlí
2 hvězdičky do magie - Oheň
50 drahokamů
magie od Smrti bez hvězd - Elektřina
---
Beleth
vymaxování 1 magie - Emoce
10 perel
10 křišťálů
25 kytiček
50 mušlí
2 hvězdičky do magie - Loutkař
50 drahokamů
magie od Smrti bez hvězd - Loutkař
2 hvězdičky do vlastností - síla

Přidáno.

Prosinec 2/10 ~ Lylwelin

Jeho cesta pokračovala dále, neměl zpoždění, ale rád se procházel jen tak. Sice by měl nejlépe prozkoumávat okolí své nové smečky, ale to nemění nic na tom, že nyní stále může chodit po území nikoho a přicházet na všechny krásy. Fauna i flora, jemu to bylo úplně jedno. Zimní krajina měla něco do sebe, plno toho sníh ukryl, ale také plno nového vytvořil. Hroudy sněhu vytvářely hezčí cestičku, kde by momentálně byla jen nějaká ušlapaná tráva s bahnem. Sníh mu pomalu popraskával při každém položení polštářku na něj, zanechával za sebou stopy. Nepozastavoval se nijak, pokračoval dál, přesto se stále kochal okolo sebe. Bylo to takové zvláštní, mít tolik svobody, ale zároveň mít domov a možnost, kde složit hlavu. Do jeho čenichu přivál pach a tím i blízkou přítomnost jiného vlka. Nebyl však cítit jako členi jeho smečky, takže moc nevěděl, co očekávat. Byla to však vlčice, takže se mohl zachovat zodpovědně a pomoci jí případně nějak. Přiklusal tedy směrem k ní. "Zdravím Vás," pozdravil ji. Měla zajímavou barvu, jako jíl s trochou sněhu a písku, trochu jako spadené podzimní listí. Takovou barvu ještě neviděl. Sklonil hlavu k zemi. "Nepotřebujete nějak pomoci? Přeci jen, touláte se tu tak sama. Nebojíte se?"

12. Zkus, jak dlouho vydržíš držet packu v ledové vodě

Bolo tiché lesné jazero, ktoré svojou zrkadlovou hladinou priťahovalo všetkých zvieracích obyvateľov okolitého lesa. Medzi nimi bol aj Shahir, ktorý sa vody bál. Príčina jeho strachu bola jednoduchá - kedysi, keď eště bol vlčatom, videl, ako sa vo vode utopila jeho sestra. Tento zážitok mu zostal v pamäti ako nočná mora. Pohľad na vodu mu neustále pripomínal jej utrpenie, jej tvár... A zúfalstvo, že jej nemôže nijako pomôcť.
Jedného dňa sa rozhodol čeliť svojmu strachu. Pristúpil k jazeru, ktorého hladina sa leskla v popoludňajšom slnku. Zaváhal, srdce mu búšilo. "Je to len voda," povedal si potichu, no jeho labky sa odmietali pohnúť. Bol ako kameň, ťažko dýchal a nedokázal sa poriadne pohnúť. Srdce mu bilo veľmi silno. Zhlboka sa nadýchol a opatrne ponoril jednu labku do vody. Bola ľadová! Cítil, ako mu brnie srsť a prechádza až do kostí. Inštinktívne chcel vytiahnuť labku, ale zostal stáť. Pomyslel na svoju sestru a na to, ako by chcela, aby prekonal svoj strach. Určite by naňho bola hrdá. "Ešte chvíľu," zašepkal si pre seba, keď jeho tlapa zostala vo vode. Chlad bol ostrý, ale postupne si naň zvykal. Začal si predstavovať, aké by to bolo, keby dokázal prekonať svoj strach z vody. S každou ďalšou sekundou jeho odhodlanie rástlo. Zavrel oči a vnímal pokoj jazera okolo seba. Keby sa mu podarilo prekonať strach z vody, necítil by sa taký zbytočný. Aj tak by jej to pravdepodobne život nevrátilo. Ľutoval, že sa s ňou nikdy nemohol stretnúť a vidieť ju rásť v silnú a nezávislú úžasnú vlčicu. Čas plynul a jeho telesná teplota sa vďaka vode, v ktorej mal stále labku, ochladila. Konečne sa trochu upokojil a vytiahol labku späť na breh. Vzdychol si pre seba, stále sa trochu triasol zimú a striasol si vodu z končatiny.

prosím o mušličky a květiny

25 mušlí, 20 květin a 2 perly!

25. Ochutnej padající sněhové vločky

1/10 ~ PROSINEC

Shahir se protáhnul mezi několika kmeny stromů, kterých tu v lese bylo plno. Země byla chladná a nehostinná, jako by jej krajina zde ani nechtěla vidět. Nebyla vůbec otevřená a pozitivní jako louka porostlá květinami. Byla prázdná. Na zemi bylo jen bláto, barevné listí. Občas nějaká zmrzlá tráva, která spíše byla výjimkou. Přišlo mu zajímavé, jak si dokáže příroda poradit s tolika úkazy. V jednom čase stromy kvetou a vše je takové veselé už od pohledu, poté květiny zmizí a plodí různé bobulky. I bobulky zmizí na zem nebo shnijí. A i tak strom roste dále. Nic jej v tomhle nerozhodí. Nakonec mu ještě opadají listy a uleví si tíze. Tohle se pak několikrát opakuje, rok po roku. Šílený, že to zjistil nedávno teprve. Nikdy mu to nepřišlo tak fascinující než procházka lesem. Jako mladý vlček si ničeho takového nevšimnul. A to od malička měl přírodu tolik rád. Nyní má tolik možností. Jak ten čas běží. Jeho kroky pokračovaly, nezastavoval se nijak. A najednou mu na čumák spadnula vločka. A hned vedle ní další a další. Otevřel tlamu, jeho zvědavost ho vedla k tomu, aby si okusil, jak chutná čerstvý sníh. A tak vyplazil jazyk, zavřel oči a mlčel. Užíval si tento pocit. Bylo to krásné. Přesto její chuť jej uklidnila. Naplnila jej něčím, co se jen těžko popisovalo. Byla to kombinace lásky, klidu a jen dobré nálady. Cítil přátelskou atmosféru, i když zde byl zcela sám. Jeho hlasivky stále nevydaly ani jeden zvuk, nehnuly se a on si jen užíval plnými doušky tuhle chvíli. Po chvíli zvednul hlavu k nebi a sledoval, jak každá vločka za druhou padá okolo něj i na jeho tělo. Kde se místy roztaje a jinde se už hromadí do kup.

Nastávalo obdobie, keď bolo veľa krás prírody ukrytých. Schované pod povlakom tej známej bielej farby. Nie, zima mu nijako neprekážala, hoci ju objavil spolu so snehom iba nedávno. Zdalo sa mu to úplne normálne. Aj keď to normálne nebolo. Ako mladý vlk nič také nepoznal. Zimu a chlad áno, ale nie niečo takéto. V meste sa nikdy žiaden sneh neobjavil, a to ani raz za celý ten čas. Nikdy o ňom nepočul ani od starších. Bolo zvláštne, že na tomto území sa sneh vyskytuje celkom bežne. A až teraz mal možnosť poriadne zažiť všetky krásy, ktoré tvoria ľad a snehová pokrývka. Nielenže za sebou zanechával viditeľné stopy, podobne ako v blate, a mohol tak zanechávať nejaké odkazy okrem smeru, ktorým šiel. Ale pochyboval, že by nejaký iný vlk odtiaľto vedel niečo prečítať. A on sám písať nevedel. Musel by sa o to len nejako pokúsiť. No nemyslel si, že by to bolo nádejné, a spisovateľ z neho asi nikdy nebude. Tiež bolo v tomto období veľmi ticho. Nebolo počuť žiadne spevavé vtáctvo. Akoby všetci vtáci stratili vnútornú radosť a držali minúty... Skôr teda dni ticha. Počuť bolo každý jeho krok po snehu, našťastie však zatiaľ neukĺzol. To praskanie bolo veľmi zaujímavé. Len mu trochu ťahalo na labky. Mrzli mu, a najradšej by si na ne zaobstaral nejakú ochranu. Kiežby sa aspoň na chvíľu trochu oteplilo... Želal si. Jeho veľmi chlpaté, husté telo vyzeralo skôr ako chlpatá guľa než vlk. Dúfal teda, že na jar po tomto hustej srsti ostane už len nejaká spomienka a kopa chlpov na zemi niekde pri kroví.

<<< Sarumenské skalisko (přes Sarumenský hvozd)

Jeho první kroky po chladné půdě jej lehce osvítilo vycházející slunce. Ale jinak nic moc zajímavého se venku nepřipravilo na to jej přepadnout. Hned u východu ucítil pach, kudy se jeho přítel dal, ale on dal raději na to, že se sám pokusí něco najít. Projít se po okolí, kde mu nic nehrozí. A kdyby hrozilo, přeběhne si jen hranice zpět a nikdo na něj nic nemůže. Tedy tak si myslel, že to funguje i tady. On jako vlče věděl, že kdokoliv živý vstoupí do města, tak živý už neodejde. To, že tato smečka se ničím takovým agresivním neřídí ještě neměl ani šanci poznat. Teprve se tu otrkával a zkoumal, co jak chodí. A ne aby se někoho hnedka vyptával. Jistě to brzy pochopí bez jakéhokoliv dotazu. Když se mezi tolika stromy dostal až na úplně holé místo, ani nechápal, jak něco takového může existovat tak blízko hustého lesa. Ta návaznost byla tak zvláštní, že mu to ani nepřišlo prostě reálné. Jako by byl v nějaké simulaci jen. Zima mu nijak nevadila, ale přeci jen byl raději za letní období, kdy to všude kvetlo a krajina je veselejší. Takhle si všimnul pouze uprostřed bahna, které místy bylo pokryté trochou trávy, jednoho stromu, který zde byl jako past na procházející. Jak to, že tu vydrží stát celou tu dobu takto samotný? Rozhlédnul se dokola. Není tu někdo, kdo by mu řekl, co za strom to je? A jak se stalo, že tu roste on sám jediný? Nechybí mu nějaká stromová společnost?

(100/366)

<<< Sarumenský hvozd

Jasně, že Nicose následoval. přišel k němu jako slepý k houslím a už se jej jen tak jednoduše nechtěl pustit. Měl štěstí mít kladný vztah k někomu, koho smečka více respektuje a je tím i výše v hierarchii. Výhoda to pro něj snad do budoucna i bude. Když vyšel do jeskynního doupěte, byl tím úplně fascinovaný, bylo tam plno věcí, které se mu možná ani najednou hodit nebudou. Hned kousek od vstupu si povšimnul hromady dřeva, které vypadalo velmi suše. Copak s tím množstvím dřeva asi dělají? Napadlo jej. Ani mu nedošlo, že i on už sem patří a tohle je jeho domov. Prostě si tím stále nebyl jist, že někde nově patří a sedí tam. Zrzek mu začal popisovat, co všechno zde ještě najde. Více místností, to znělo dobře. Celé to místo. Město v přírodě. Nádhera! "Máte... Tedy máme to tu pěkný," řekl mu jen, protože nebyl moc schopen slov. Oněměl tím, jak si prohlížel tu přírodu, co se tu skrývala. A s přírodou přichází i krása. Bly natolik v úžasu, že se ani nestihnul s ním rozloučit, když se vydal jeho přítel už ven. Nestihnul mu říci ani jen slova, pouze se ohlédl za sebe a on... Už tam nestál. Nevadí, Nicosi, já si tě najdu poté... Řekl si, protáhnul se. Napadlo jej vzít si trochu jídla, co se válelo na hromadě úplně na konci chodby. Doufal, že ho za to nikdo nezabije. A teprve s plným žaludkem i on vyšel ven.

>>> Mýtina (přes Sarumenský hvozd)