Gallirea - Příspěvky uživatele

V hlbokom lese, ďaleko od všetkého známeho, leží tajomné zamrznuté jazero. Hovorí sa, že jeho ľad sa nikdy neroztopí, dokonca ani počas najhorúcejších letných dní. A okolo tohto jazera leží les. Les je vďaka hustým stromom veľmi tmavý. Hádam každého by prekvapilo, keby tento les niečo obývalo, a prekvapivo tu naozaj žije starý vlk. Bol dosť samotársky, ale každému, kto náhodou prechádzal lesom, sa predstavil ako Strážca jazera. Tento vlk nebol obyčajný, udržiaval rovnováhu v lese a vedel v ňom čarovať. Množstvo iných vlkov, ktorí prechádzali okolo, o ňom niečo počulo alebo ho videli pohybovať sa. Nikto ho však nikdy nevidel loviť ani bojovať, napriek tomu z neho vyžarovala pokojná sila. Bolo teda otázkou, či bol vôbec schopný jesť, alebo čo vôbec jedol. Pre Shahirovo šťastie to bol les, do ktorého sa práve zatúlal. Nikdy nepočul o žiadnom príbehu so Strážcom jazera. A aj keby počul, už sa ničoho nebál. Ako vlk prežil vlastnú smrť pri obetovaní, takže nič horšie ho teraz nemohlo postihnúť. Jeho cesta trvala dlho a už ho trápil smäd. Shahir sa rozhodol, že by sa mal napiť. Našťastie zistil, že neďaleko sa nachádza jazero. Cesta teda viedla k brehu tohto malého jazera, kde Strážca prežil. Už keď sa blížil, bol si istý, že ho niekto musí sledovať. Cítil na sebe ten známy pocit. Rozhliadol sa okolo seba, ale nikde nikto nebol. Prázdno. Zastavil sa len kúsok od jazera, ktoré bolo zamrznuté a pevné ako skala. Chcel sa napiť, ale cez ľad sa nedalo. Tak sa postavil na breh a len bezcieľne hľadel. Bol naozaj smädný a rád by sa napil. Ale prišiel k nemu tento prízrak. Bol však zamaskovaný, aby ho nespoznal. Prišiel v podobe malého vlčieho mláďaťa, aby zistil, či je Shahir naozaj len milý a dobrý cestovateľ, alebo či plánuje lesu nejako ublížiť. „Ahoj, nemáš náhodou niečo na jedenie. Som hladný.“ Malý vlk vzdychol. Čiernobielý vlk sa obzrel okolo seba. „Zdravím ťa, maličká, bohužiaľ, nevyzerá to, že by tu rástlo niečo na jedenie, ale môžem sa pozrieť a pokúsiť sa pre teba niečo uloviť.“ Vĺča naďalej stála na mieste a pozerala naňho smutnými očami. Shahir vstal a začal sa prechádzať, očuchávať a plánovať, čo uloví. Napriek tomu, že bol úplne neschopný lovec. Strážca jazera ho nutne potreboval zastaviť, nechcel prísť o žiadneho zo svojich skrotených jeleňov či zajacov. Preto sa rýchlo premenil späť a ako oveľa väčší vlk vo svojej pravej podobe naňho zavolal: „Už nie je potrebné loviť. Videl som, že máš dobré srdce, preto nie je problém dovoliť ti napiť sa.“ Shahir sa teda sotva otočil, kým mu Strážca dovolil roztopiť kus ľadu na hladine. „Poď sa napiť, takých dobrých je vlkov treba odmeniť, kým pôjdeš ďalej.“ Skôr než stihol čokoľvek vydať, Strážca sa rozplynul ako hmla. „Tak teda ďakujem,“ poďakoval mu a išiel sa konečne napiť. Skúšku zvládol a bol dosť prekvapený tým, čo sa stalo. Bude o tom moset povedať nějakému svojmu priatelovi.

<<< Vrchol Narrských vrchů (přes Narrské vrchy) //přechod byl hozený před začátkem kalamity

Sotva vyšel pořádně z toho teplého místečka, kde sídlil Život, jeho tělo se objevilo v zimě. Bylo mu to nepříjemné, a to už procházel sám několika krajinami, kde sníh byl celoročně. Ale tady to bylo opravdu síla. Ani se nesnažil zastavovat na hoře a rychle se pokusil seběhnout dolů. Nebyl se výšek, ale dávalo mu rozum, že dole bude i tepleji. Drkotal sice zuby o sebe, ale věřil, že i Jerry bude takto inteligentní a půjde dolů. že nebude někde na hoře mrznout a nebude z něj na jaru jen kostka ledu. Takže se sice nezastavil, jak slíbil, ale doufal, že budou mít stejný nápad. Asi dvakrát po cestě dolů mu to uklouzlo a jednou dokonce část svahu sjel po zadku. Avšak měl štěstí a stačilo se jen otřepat a nic horšího si nezpůsobil. Tedy, ohlédnul se, zda se třeba i jen neškrábnul. Nic mu tam však neteklo, ani to více nebolelo, takže to vypadalo dost dobře.
Jen, co už viděl, co pod horou za území je, byl překvapen. Písek vlastně nikdy neviděl na něčem jiném, než bylo pískoviště, které ještě měli ve městě. Ale v tom písku bylo tolik nepořádku, kořenů rostlin a kamenů. Ten pocit byl zvláštní. Cítit něco tak lehkého mezi tlapkami. Neznal to. Byl to vůbec také písek či něco speciálnějšího? Nevěděl, stejně tak ani nevěděl, co za místo to je, že tu je tolik písku. Viděl však stopy, které značili, že někdo z té hory tudy šel také. Byl to Jerry? Snad ano! Vyklusal se tedy, než ho viděl konečně trochu v dáli. "Tak jsem zpátky!" Zahlásil spokojeně. Byl rád. "Ten Život je opravdu zvláštní, nechtěl mě pustit, proto to tak trvalo." Vysvětlil mu. Už stál vedle něj. Může se tedy Jerry zeptat, zda má nějaké jiné otázky na Života a co se od něj dozvěděl. "Nechceš to tu prozkoumat trochu více?"

L2

<<< Narrské vršky

Shahirova cesta zde měla končit. Na samotném vrcholku, kde chlad byl všudypřítomný. Vítr zde neustával a pročesával mu jeho bílou srst. Byla mu zde pořádná zima. Vůbec se zde necítil nějak pěkně, jak mu Jerry říkal. Tu atmosféru zde prostě necítil. Pokračoval tedy dále. Objevila se před tím ta jeskyně, o které také Jerry mluvil. Shahir se nadechnul a vešel do ní. Rázem jeho zima zmizela a s ní i nepříjemný pocit. Měl úplně jinou mysl. Jako by se vyměnil za někoho jiného. Pod nohami mu rašilo plno kvítí a měl, co dělat, aby na žádnou z těch kytiček nešlápnul. Obdivoval tuhle krásu, takže si ani nevšimnul, že málem narazil do toho samotného pána jeskyně. „Vítej u mě, Shahire!“ Prohlásil. Měl radostný hlas, plná energie. Shahir se po pozdravu podíval na něj, s kým má tu čest. Vlk to byl o trochu větší, něž jakého dosud potkal. Měl bílou srst a na zádech různé kvítí. Takový vzhled se mu tuze líbil. Slušelo mu to. Shahirovi trochu došla slova, ale také ho musel pozdravit. „Buďte pozdraven… Živote.“ Dostal ze sebe. Obvykle mužskému pohlaví nevykal, ale tady to bylo asi na místě. Život se na něj usmíval. „Copak tě sem vede v tomto nepříjemném počasí?“ Ta otázka docela sedla. Jen šílenec by se sem vláčel do kopce při sněhu, mrazu a ledu. A takovým šílencem nyní byl Shahir. „Slyšel jsem o Vás od svého kamaráda.“ Začal vysvětlovat. Život se posadil a naslouchal. Asi ho to bavilo, si takhle povídat s jinými vlky, co tu za ním přijdou. Špatný je, že je takhle daleko a na takovém špatně přístupném místě. Život směrem k Shahirovi posunoval hlavou, aby pokračoval a nestresoval nijak. „Řekl, že zde najdu někoho, kdo rád barví vlky. Tak jsem přišel.“
Život si ho prohlédnul. Asi mu v hlavě procházelo plno otázek, ale zatím byl potichu. Jen se usmíval. „Ano, ano. Mám rád svět plný barev, skoro jako ty. Rád dopřávám vlkům jejich tajné přání i ta nevyřčená. Upravuji přírodu, jak se mi zlíbí.“ Vysvětlil mu. Shahir tomu však úplně moc nerozuměl. Jak upravuje přírodu, jak se mu zachce? Ne, neměl pro to žádné vysvětlení. A tak se zkusil zeptat. „Co přesně myslíte tím, že upravujete přírodu?“ Život se na něj podíval a ani nemrknul. Bylo to docela nepříjemné. Takový pohled, kterým na něj koukal, připadalo mu to jako by ho tím bodal. Nadechnul se a poté mu odpověděl. „Jsi jako nikdy neviděl vlka, co odchází s hezkou parádou na těle ode mě? No… Takové ty klasické věci, rohy, křídla, jiné barvy na srsti… A tím to teprve začíná. Za tu celou dobu jsem toho měl pod tlapami mnoho.“ Vyjmenoval to všechno. Shahir už věděl. Něco takového již znal, ze své domoviny. „To není nic moc nového, odkud pocházím, tak běžně měli vlci křídla, různé rohy, několik hlav a nebylo na tom nic divného.“ Začal vzpomínat. Jeho matka měla křídla i rohy přímo, jen on se trochu lišil a do vínka nic nedostal. Zatím, když nyní věděl, kde by mohl přijít k věcem, které doma nezískal… Věděl, kde by si je mohl nahradit. „A to opravdu pomáháte jen tak?“ Zeptal se. Život se usmál. Ta příjemná atmosféra postupně uvěznila i Shahira a začal se smát s ním, i když nevěděl ani důvod k této radosti. „Víš, já to nedělám jen tak. Stačí mi velmi málo. Třeba tyhle květiny. Ty, co tu všude vidíš, tak jsou od příchozích vlků. Za ty služby si je beru a starám se tu pak o ně.“ Aha, nyní mu to dávalo ještě větší smysl. Podle toho poštu tu nahoře nebyl jen Jerry a ani Shahir tu není mezi prvními. Bylo tu tolik květin, že by těžko uvěřil, že tu původně byla i třeba jen polovina jich. To místo se mu tak líbilo, procházel se mezi záhonky květin a k několika i přičichnul. Životu to vůbec nevadilo. Naopak, asi byl rád za tuhle společnost. Ještě by tu úplně zůstal, ale vzpomenul si na to, že tam venku na něj čeká jeho kamarád. A zarazil se. Život si toho všimnul a několika ladnými skoky k němu přiskočil. „Copak tě trápí, Shahire?“ Zeptal se ho. Nechtěl tu žádné chmury, tady nahoře je jen krása a radost. Shahir chvíli mlčel, než promluvil. „Měl bych už jít. Čeká tam venku na mě někdo důležitý.“ A dal se k odchodu, ani nevěděl, kudy už přišel, takže jen tak se rozešel. Myslel si, že jde správně. Nešel. Životu se nelíbilo, že jeho nový přítel odchází. „Odsud není úniku, vyplatit se můžeš pouze svými květinami.“ Naléhal. A opravdu, Shahir nikde neviděl východ. Co mu tedy zbývalo. Opravdu by rád ještě viděl svého kamaráda a mohl s ním nějak jít dál a zpět do Sarumenu. Životu předal všechno, co u sebe měl. Bílý vlk seděl a všechny tyhle dary na proplacení posezení v květinovém sídle přijal. Mlčel už. Asi se nechtěl bavit s nikým, kdo ho už opět opouští a zůstává sám jen se svou přírodou. Shahir se opět měl k odchodu a najednou se v jeskynní zdi objevila opravdu díra, která vedla zpět ven. Skvělé, nyní už se vrátí s novými poznatky za Jerrym. Pokud tu ještě na něj čeká neb neměl pojetí vůbec o čase. Byl tam den? Či rok? Žije ještě vůbec Jerry?

>>> Poušť (přes Narrské vršky)

L1

<<< Prstové hory

Vyšlapával pomalu výše a výše, nechal se jím vést. Jerry to tady asi dost dobře znal. Věděl, kam jde a neztrácel se. Když však řekl, že by tam měl být, ale mohl i klidně někde jinde odejít, znejistil. Co by potom dělal, kdyby tam nebyl? "Tak uvidíme, zda bude i Život ke mně hodný," řekl mu. Nebál se. Smrti unikl o vlásek už jako vlče, takže neměl potřebu se jí nyní bát. Naopak, těšil se na setkání se všemi zdejšími bohy a snažil se je pochopit, k čemu tu vůbec jsou. Jaký je tedy jejich úděl třeba okusí na vlastní oči. "Já se té Smrti nebojím, i kdyby byla jakákoliv." Prohlásil hrdě. Omývat to bude asi neustále dokola. Ona mu nemá, co za trauma už způsobit, když jich má plno i bez ní. "No, kdybys zažil, co já, tak se budeš taky bát vody... A nějaké Smrti nebudeš." Vysvětlil mu. Pořád o tom, tak mluvil. Jako by se tím trochu i vychloubal. Bylo to však jen tím, že měl z Jerryho dobrý pocit. Nerad o tom s někým mluvil, to musel tomu vlkovi věřit. Což si Jerry nějak tu důvěru získal. Jak? Těžko říct, prostě i tím vystupováním mu přišel docela v pohodě a nějak mu sedl. Ani se nemuseli znát dlouho, na nic si nehrál a věděl, že by mu věřit měl... Když je taky ze Sarumenu. Pak se však Jerry zastavil a prohlásil, že dál už musí jít Shahir sám. Nevadí, byl zvyklý, že se musí hlavně spolehnout sám na sebe. "Dobře, pokusím se brzo přijít, abych ho neotravoval ještě tím, že jsem tam dlouho. Brzo budu zpět," promluvil. Dal se dál do pohybu, aby tam brzy byl a už mohl jít zpět za Jerrym. Když je tak hodný, že tu na něj počká.

>>> Vrchol Narrských kopců

L1

<<< Mýtina (přes Sarumenský hvozd)

Poslechnul si něco o těch bozích. Bylo to... Zajímavé. Když si vzpomínal na toho svého rodného boha... Možná tihle jsou trochu jiní a nepotřebují obětiny jako Hati. Třeba jsou i milosrdečnější než on. Ale kdoví, brzy to snad sám pozná na vlastní kůži, jaké to je setkat se s Bohem. Byl Hati tolik odlišný od zbytku? Nebo jsou všichni Bohové jako on? "Takže tu někde je ještě třetí? Mají zajímavá jména. Jsou nějak si podobní nebo každý je jiný?" Zeptal se ho ještě. Zajímalo ho to. Porovnat mezi sebou je může jistě, když se s nimi už setkal Jerry. Shahir se může podle toho už nějak připravit na to, co ho čeká. Jsou taky takoví zlí? Měl docela nervíky, ale zároveň byl natěšen, že se s nimi již setká brzy. V hlavě měl otázky, zda už tam budou a kdy už tam budou. Ale nevyřkl je. To měl jen pro své zmatkování. "Takže s jejich mocí získali i rozum, ne? Ví, jak své schopnosti použít, ale nevyužívají je zbytečně?" Měl ještě otázku. Tedy, měl jich plno. Většina z nich však nebyla také vyslovena. Jen tyhle. Byl hodně zaujatý. Usmál se na něj. "No, já tu vodu ne, že nemám rád. Přímo ji nenávidím." Řekl mu. Taková zajímavost o něm. Trochu slabina, ale rozhodně ne lež. "Tobě voda nevadí, co?" Hádal. Jen, aby ta diskuze nestála. Zatímco se od něj nechal vést. Jerry tu cestu snad opravdu zná. Z lesa totiž byli brzo pryč a nyní už šplhali po horách. Takže, někde tady by mohl nějaký ten Bůh žít, ne?

>>> Narrské vršky

LEDEN 5/10 - JASNAVA
L1

"Můj rodný kraj je přísný a drsný, jen tak někdo v něm lehce nepřežije," popsal svou domovinu. Neměl ji rád, za ty věci, co si tam prožil. Kdyby vyrůstal třeba tady, nic takového by se nikdy ani stát nemuselo a nebyl by tolik překvapen z věcí, které jsou tu běžné. Takový sníh zde teprve viděl poprvé. Ukončil tak nějak diskuze okolo a chtěl se nyní plně věnoval lovu. Přeci sebe ani ji nenechá tak dlouho zbytečně hladovět. Oba souhlasili, že se tu nachází nějaký zajíc. Ten by mohl i teoreticky stačit a Shahir by ho třeba i dokázal ulovit. Jasnava se nabídla, že pomůže. Shahirovi se to moc nechtělo přijmout, že nedokáže vlčici sám něco ulovit a je v tom dosti neschopný. Navíc, nevěděl, co přesně jí je, zda toho nebude náhodou až příliš. Měla by jistě být v klidu. "Nevím, co ti je. Ale pokud chceš mi pomoct, myslím, že vyplašit zajíce směrem ke mně bude nejméně náročné. Pokud tedy opravdu nechceš jen koukat a být v klidu," vysvětlil jí. Měl docela o ni strach i obavy, zda se nezraní u toho. Shahir zamířil směrem, kde vedl pach od zajíce. "Jak to tedy chcet- chceš?" Ulítlo mu to. Stál a čekal na ni, kde si má stoupnout, aby kořist běžela pak jeho směrem.

L1

Jerry mu aktivně zodpověděl všechny jeho dotazy. To bylo od něj moc milé, že se mu snažil, tak pomoci. Začal prvně něco s Životem. "Jo, tak něco takového jako Smrt, co jsem tak slyšel. Ne?" Zeptal se ho. Ale jist si tím nebyl. Pokud však žije kousek, proč ho nenavštíví také? Nebude to snad vadit. Rád se setká konečně s někým na podobné úrovni jako je jeho rodný Hati. Třeba budou něco o něm vědět a třeba skutečně existoval. A nebo nebudou vědět nic a prostě nikdy nic takového neexistovalo, jak si dosud myslel. Tedy od doby, kdy prozřel a už si nenechal ani o trochu déle vymývat svůj mozek sladkými řečmi Kultu. "Neboj, více tě pálit už nebudu, moc se mi nechce." Uchechtnul se. Ale o létání nic neříkal, takže to mohou zkusit později ještě jednou a lépe. Jerrymu to záviděl, umět se proletět i bez křídel. To je prostě jako sen. "Uvidíme, co Život dokáže. Rád bych uměl zářit barvami jako louka na jaře. U nás doma byli vlci s plno barvami, cítil bych se na chvíli jako doma." A rovnou si představil, co za barvičky, by mu mohl tak Život nadělit. Když to dělá i tak rád... Co kdyby to alespoň zkusil, za optání nic nedá. Tak to zkusí a uvidí. Přál by si být taky tak hezký jako kvítí. To je prostě něco krásného a všichni to mají rádi. Nebo zná někdo nějakého vlka, co nemá rád přírodu, odkud pochází? Jeho myšlenky rozhodil, když se dál Jerry do chůze a už mu pomalu nestíhal. Rozklusal se tedy za ním. "No, já úplně nemám rád ani v teplém počasí." Řekl mu. Neměl úplně náladu bavit se o tom, jak voda je špatná a proč se jí tolik štítí, ale asi i Jerry neměl rád vodu. Alespoň dokud je tak ledová jako krajina okolo ní.

>>> Prstové hory (přes Sarumenský hvozd)

LEDEN 4/10 - JASNAVA
L1

Proč by se jí nemohl ptát? Copak ona nezná své práva a přednosti? Nevadí. Rád jí je připomene. "Já jsem byl vždy vychováván v tom, že všechny otázky byla měla pokládat vlčice a je neslušné se jí vyptávat. Není-li to akutní." Vysvětlil jí. Třeba to místní vlčice opravdu neznají a je jeho cílem jim to vše připomenout, jak se k nim mají ostatní vlci správně chovat. "Je možné, že právě kvůli tomu jsme se nemohli potkat, já od té doby jsem spíše na území smečky. Je tam bezpečno a snažil jsem se poznat s vícero členy a utužit si tam vztahy." Řekl k tomu. Jasnava měla raději jaro a Shahirovi je úplně jedno, co za období je, v každém je trochu krásy. A příroda je krásná kdykoliv. "Pokud chcete, klidně si tykat můžeme," souhlasil s její nabídkou. Přeci jen v tomhle si to musí rozhodnout ona, vlčice nabízí tykání vlkovi. Naopak to nefunguje a on tykání skoro nenabízí. "A copak malého bys chtěla?" Zeptal se jí a pokusil se zavětřit, co všechno na výběr tady v okolí je. Ukrývalo se tu plno zajíců a několik ptáků okolo vodní hladiny, která byla zamrzlá. Co z toho si nejvíce vybrat? Nevěděl. "Neboj se, pokud nechceš, pokusím se to pro tebe ulovit sám. Není potřeba, aby ses nějak více zatěžovala." Možná by se i zeptal, co ji přesně trápí, ale neměl tu odvahu jí znovu pokládat otázky, sotva si začali tykat a on se jí má znovu vyptávat? Tak neslušný není!

LEDEN 3/10 - JASNAVA
L1

Vlčice mu přišla milá, takže neměl problém vést diskuzi dále. Řekla, že to nezdvořilé není, ale Shahir tomu dosti oponoval. "Víte, správně byste Vy měla klást otázky mě..." Vysvětlil jí. Třeba o tom ještě jen neví, ale on jí to klidně rád připomene, jaké jsou její práva oproti normálním vlkům. "Tak doufám, že si Vaši procházku užíváte," pousmál se na ni. Chtěla se projít a on jí v tom nijak bránit nemůže, ani nechce. "Jistě, děláte dobře, že jste opatrná." Dodal ještě. Poté se už představila. "Nejspíše jsme se museli minout, ale nebojte, nejsem ve smečce ještě tak dlouho. Spíš asi nebyla ještě možnost se setkat." Promluvil. Určitě věděl, že nezná ještě všechny vlky ze smečky. Takže si rád rozšíří známosti i mimo obvyklé místo setkávání s nimi - na smečkovém území. Že na sebe tady narazili je dost velká náhoda. "Těší mě, Jasnavo. Já jsem Shahir," představil se poté. Trochu to natahoval, nerad se představoval vlčicím bez vyzvání k tomu. Ale ta diskuze by k tomu stejně asi brzo sklouzla. "Nemáte třeba hlad? Měl jsem v plánu se pokusit něco ulovit." Položil jí otázku. Třeba si ji nějakým darem trochu usmíří za tu jeho nevychovanost. Nevadilo by mu ani pokusit se něco ulovit sám, když se ona bude chtít jen dívat. Přeci jen se jí nabídnul, bylo by to ještě více neslušné než ji nechat lovit samotnou.

LEDEN 2/10 - JASNAVA
L3

Jeho tichost a dumání vyrušil příchod jedné vlčice. Vypadala docela utrápeně a její pach dosti připomínal jeho smečku. Byla snad také členkou? Prohlídnul si, na hlavě měla dosti zajímavý věneček s rostlinkami. Pousmál se na ni. "Zdravím Vás," pozdravil ji. Hlavu sklonil opětovně dolů, tak jako to vždy před vlčicemi dělá. On je prostě takový klasik, gentleman, co bude ke všem vlčicím přistupovat s přirozeným respektem. Vypadala mile a někdo, kdo je očividně ze smečky, tak mu ubližovat nebude. A ani on ní. Zavrtěl tedy trochu nejistě také ocasem na ni. Zajímala se o to, co tu dělá. "Neztratil jsem zatím nic. Ale děkuji Vám za Vaše starosti." Odpověděl jí na otázku. "Omlouvám se, pokud budu zní nezdvořile, ale zajímá mě, copak jste Vy tak sama. Nestalo se Vám něco? Nepotřebujete pomoci?" Začal se trochu vyptávat. "Mohlo by se Vám tu něco stát, občas zdejší lesy a okolí nejsou úplně bezpečné pro vlčice." Vysvětlil. Jistě, on není nijak nebezpečný nijak, jedině by se jí nelíbilo to, jak moc hodný až je. On by nezvládl vlčicím ani posunout chloupek do strany, natož více ublížit. "Hádám, že jste také ze Sarumenu, není tomu tak?" Zeptal se jí ještě.

LEDEN 1/10 - JASNAVA
L2

Zima pokračovala dále. A jeho procházka zamrzlou krajinou vedla okolo jezírka. Břeh lemovalo plno stromů, které byly zahaleny také sněhovou pokrývkou. I ta pokrývka byla všude, Shahir se jí brodil a za sebou zanechával kromě zvuku křoupání i stopy. Rozhlížel se okolo sebe. Věděl, že tady moc kořisti nenajde, ale rád by přesto si udělal radost a pokusil se něco ulovit, zlepšit se v tom. Přišlo mu to trochu trapné, že už takto velký neumí ani nic ulovit. Naposledy lovil s Ismou, kdy ani jeden z nich to neuměl a něco dokázali. Takže on se to už stihnul naučit? Nebo měli jen oba moc velké štěstí? Těžko říct. Bílý vlček se zastavil a vydechnul. Z tlamy mu jen vyšla pára, které zmizela. Okolo čumáku mu zůstala trochu zmrzlé tekutiny, co jej chladila. Možná by tu někdo i mohl být... Pomoci třeba... Pomyslel si, ale nevypadalo to moc, že zde potká třeba celou skupinu vlků. Bylo tu docela prázdno.

L1

Jistě, že věděl, že se musí dříve či později nějak smečka setkat. Kdy a jak to bude bylo jen tou otázkou. "Ano, brzy uvidíme zbytek smečky a poznáme je," řekl. Těšil se? Ani moc ne. Prostě neměl moc rád takovou velkou sešlost. Preferoval menší skupinky nebo raději sám. On přeci jen uměl se dokonale ztrapnit mezi nimi a několik let by si tu reputaci musel ještě zlepšovat, aby vůbec stál za půl slova s některými. Prohlédl si Jerryho. Je pravda, že viděl vlky i se šílenějšími barvy a tvary. U nich doma měli vlci normálně křídla, tři oči a třeba růžovou barvu. Takže trochu modré by se ztratilo. I tak jej to zajímalo. "Odkud tu barvu máš?" Zeptal se ho. Rád by taky třeba nějak obarvil kožíšek nějakou hezkou barvičkou. Takových možností je plno, barev také. Takže jen nyní zjistit, kam by měl jít a kdo to umí. A pokud za to něco chce, dostane to. Ale poté se ho už bál. "Ne, opravdu jsem tě nechtěl takto zvednout..." Sklopil zrak dolů. "Ještě to úplně neumím, ale létat by se hodilo. Už mi o tom vyprávěla Isma, že někteří vlci tím dokáží překonat třeba řeky bez namočení tlapek." Vysvětlil. Jemu by se to hodilo, kdyby to také uměl. Nikdy by už se nemusel koupat... No nezní to skvěle? A ještě moc se mu chtěl omlouvat za ty jiskry k tomu. "Opravdu jsem nechtěl..." Ještě řekl k tomu. Jerry začal soudit o tom, co za magie tedy má. O vzduchu věděl, ale kde vzal oheň? Čím si ho zasloužil? A jak to, že se u něj objevil takto náhle další? Takže je možný mít i on více... Skvělé. V hlavě mu to šrotovalo. Poté jeho společník začal mluvit o těch svých. Že uměl vyvolat vodu se hodilo, nabídku přijmu a napil se. "Děkuji, nemusím se alespoň namočit." Poděkoval mu. Olíznul se. Ještě, že měl tento zdroj vody, nemusel ani nijak rozbíjet led, který by takhle jezírko pokrýval. "Ty jo, to je hustý..." Umět vyčarovat si kytičky... To se vždycky hodí! Rozhlédnul se okolo nich, zda tam ještě není nějaká rostlinka. "Kudy tedy?" Položil mu otázku, už se moc těšil, jak se s tou kouzelnou bytostí setká konečně.

L2

Zda to dělá plno vlků, to netuší. S tolika se jich snad ani nepotkal, kterým by vadilo něco tady. Spíš je otravovala třeba množství vlků okolo, počasí nebo tak. Ne tak úplně všechno nebo mu někdo víc neřekl. "Ale taky kdoví, kolikrát to je pravda, určitě tam budou jiné věci, co je tam drží." Myslel si, že o něčem takovém ví dost, přeci sám několik let žil ve městě, kde se mu nelíbilo, ale musel. Neměl moc, jak na výběr než se mu to povedlo. "Doufám, že brzo poznám alespoň polovinu smečky. Při nějaké příležitosti určitě dostaneme možnost setkat snad se všemi," začal trochu plánovat. Úplně neznal všechna pravidla ve smečkách, ale tohle by asi dávalo smysl. I u nich v domovině se často setkávali všichni dohromady. Hádal tedy, že i oni se musí jednou za čas objevit a seskupit. Smečka by asi jen tak bez toho nešlo. "Já u ní taky nikdy nebyl a rád bych ji brzy navštívil. Musí to být zajímavé stvoření, tím jak je mocná." Řekl, měl to už v plánu delší dobu. "Chceš jít už teď nebo se bojíš?" Usmál se na něj. Jistě, rád by šel, co nejdříve, aby měl dostatek času se ještě naučit všechno od ní a povídat si s ní o magiích. Jeho to prostě fascinuje. "Ty máš vůbec nějakou magii? Já bych totiž chtěl vědět, co jsem schopen zvládnout maximálně. U nás doma žádné nebyly a až tady jsem zjistil, že ji mám." Zeptal se a začal o tom básnit. On by rád uměl všehcno a alespoň v něčem být lepší než ostatní, mít v něčem sílu nebo štěstí... "Já umím tohle jen," narovnal se a trochu couvnul od Jerryho, aby mu ukázal, co už se naučil. Prvně měl v plánu mu jen trochu pocuchat srst, když se mu to podařilo několikrát. Ale nyní... Shahir dokázal omylem Jerryho trochu pomocí větru nadzvednout do vzduchu. Zazmatkoval a ulekl se i on sám, co způsobil. "Ne, to jsem úplně nechtěl!" Zakřičel na něj. Jerryho potom položil po chvíli zpátky na pevninu, ale zážitek z toho musel mít na celý zbytek života... Sotva byl tlapami zpátky na zemi, pod ním se objevilo i pár jisker, slabé, nebyly schopné ho ani nijak popálit. Zajiskřily a zmizely. Tohle doteď neuměl. "Viděl jsi to?" Zeptal se ho a sám tomu nemohl uvěřit, zda to udělal on nebo ono samo nějak. A jak se naučí to lépe ovládat, aby žádné vlky jen tak náhodně nezvedal?

L1

Bylo zajímavé si takhle povídat s někým po delší době, Jerry byl docela milý vlk. Takže měl trochu štěstí, že naleznul milého společníka. Diskuze dlouho nestála na místě a panovala tu klidná atmosféra. Pomalu se tedy uklidňoval uvnitř sebe a neměl žádné problémy s neklidem. Už ani neslyšel to tepání srdce, když se původně bál, kdo vůbec přišel. "Tak kdybys litoval, určitě bys měl možnost odejít a vůbec, asi by ses nezdržoval na území smečky." Řekl mu k tomu, že toho Jerry nelituje. Shahir také ne. Ta Isma měla pravdu a už podle povídání zjistil, že tahle smečka je skvělá volba. Jen mohl by trochu poznat i třeba smečku od Ismy, jak bydlí vedle sopky. Bylo by jistě pěkné někdy najít tu sopku a jít se podívat, tedy alespoň jim říct, že tu kořist ulovil i on a ne jen Isma samotná. Když byl předtím takovým nezvaným hostem. "Rue neznám ještě, ale určitě tu bude víc vlků, co mám ještě poznat." Řekl na to, ale fakt o tom, že jedna krémová vlčice se jmenuje Rue se mu bude hodit. Až ji potká, může ji přímo oslovit. A to se prostě hodí. "Vím pouze o dvou smečkách, ale nemohu vyvrátit, že zde budou i další. Jen o nich ještě nevím." Začal mluvit o smečkách. "Vlků tu je plno, skoro vždycky jsem na nějakého narazil. Ale slyšel jsem i o tom, že tu kdesi sídlí nějaká Smrt, tu bych klidně šel navštívit. Já se totiž smrti už nebojím." Podíval se na něj. Nevíš něco o ní, Jerry? Jsi tu od malička, musíš ji jistě znát... "Smrt prý vládne všem magiím tady v kraji, proto mě to tolik zajímá. Chci poznat všechny magie a naučit se je ovládat."

L1

To, že je každý nějak krásný dávno věděl. Každá vlčice je nádherná a jsou jen hlupáci ti, co to nevidí. Přestože ne každá je vhodná, je trochu nevhodný o nich mluvit, že nějaká z nich je hnusná. Pro každého je ta jeho vyvolená a nejkrásnější. Těžko tedy soudit jiné podle svého názoru. Takže na slova vlka jen přikývnul. Souhlasil s tím až moc. "Přidal jsem se teprve nedávno. Přivedl mě sem Nicos a Maple nic nenamítala." Řekl jednoduše. Nechtěl úplně mluvit o tom, jak se vůbec o této smečce dozvěděl, bylo toho moc a jeho to určitě ani nezajímalo. "Ano, Sarumen. Řekl jsem to snad špatně?" Zeptal se ho trochu se strachem v očích. Bál se. I když to byl úplně cizí vlk, vždy se bál pořádně vůbec mluvit, aby nepřišla nějaká další chyba. A nyní asi už pryč. Pokazil zcela první dojem, už si podřezává větev pod sebou a pomalu padá. Nyní z toho musel nějak šikovně se vylízat. Jerry však vypadal, že žádné riziko nevytváří a také byl také členem této smečky. Takže by se ho nemusel tolik obávat. I tak prostě. "Podle slov Maple, tak se to tu pěkně rozrůstá. Viděl jsem tu vlka s takovým kloboukem na hlavě," začal mluvit o někom dalším novém. "Ten je prý taky nový, ale zbytek nevím, potkal jsem tu ještě pár vlčic s vlčaty, ale ty asi nové nebudou." Víc jej nenapadalo k tomu, kdo by mohl být také nový. Jistě se řady přímočaře rozšiřují i bez jeho přítomnosti a třeba se někdy setká opět celá smečka dohromady. "Tahle krajina celkově je moc krásná, každý kout ukrývá něco zajímavého a vzácného. Já zde našel už nějaký podivný kámen, prošel jsem náš útulný úkryt. A té mlhy si ani nevšímám, popravdě," rozmluvil se. Mlhu úplně ignoroval, stejně podle všeho jdou všichni vlci vyčichat podle pachu, takže to nijak nechrání. Pokud si někdo řekne, že prostě půjde a zachytí pach na hranicích, nic jej nezastaví. "Jerry, tobě se tady líbí?"