Gallirea - Příspěvky uživatele

<<< Savana

Pomalu vycházel z pouště a přišlo mu, že písek bude ze své srsti ještě nějakou dobu vyklepávat. Bylo mu to nepříjemný, že zrovna on, co se nerad koupe, tak musí takhle ještě trpět. Naštěstí alespoň nebyl mezi zuby, takže v něčem to byla výhra. Ale Jerry měl pravdu, skutečně zde nebylo už tolik sněhu, zmizel... Jak? Nevěděl, nezná to, že sníh nějak roztaje. Takže měl dosti překvapený výraz, ostatně jako vždycky, když vidí něco divného a nového. Chtěl se ohlédnout po svém kamarádovi, ale Jerry nikde. Bál se. Rozhlížel se okolo. "Jerry?" Oslovil ho a hledal ho pohledem všude okolo sebe. "Kam jsi zmizel?" Zavolal ještě jednou. Hledal ho, ale marně. Když nedával pozor, tak zmizel. To si však nedomluvili. "Kamaráde, měl jsi pravdu, sníh tu není... Kde se schováváš? Vylez!" Snažil se s ním navázat slovo. Ale v lese bylo jen ticho. Cosi se však v křoví hnulo. Shahir se tím směrem zadíval. "Tak tady se schováváš, jo?" Řekl naprosto klidně. Pomalu se k danému keři blížil. Pomalu se uklidňoval, i když mu nedávalo smysl, proč by lezl do křoví a neozval by se. Ale dobře, třeba si chce hrát. To by si však měl dávno Shahir uvědomit. Protože v křoví opravdu nebyl vůbec jeho modrý kamarád, úplný opak. Přímo na něj se z pod větví koukal jaguár, který když se bílý vlk až moc přiblížil, začal syčet. "Jerry, přece víš, že nemusíš-" Začal mu to vymlouvat. Zastavilo ho v jeho mluvení až jaguárova tlapa, které se jen na moment vyhnul. Sakra... Cuklo to v něm začal jen utíkat pryč, co nejrychleji, jak jen dokázal. Běžel jako vyděšená holka. Srdce mu bušila a on věděl, že závodí o život.

>>> Řeka Tenebrae (přes Sarumenský hvozd)

kulhání

mušle prosím

Že mimo poušť sněžilo ho nijak netankovalo. Nyní mu to bylo jedno, když mu nesněžilo přímo na hlavu. Utekli zde správně, takže se nemají vůbec čeho bát. "Třeba do té doby sněžení přestalo, nevidíme tam." Navrhnul. Opravdu prostě nic takového nemohli vědět. Bez výhledu na to místo mohli jen nad tím přemýšlet. "Tak jo, takže jakmile něco pokvete, mám to chápat, že se toho oba zhostíme a vyzdobíme, jo?" Usmál se na něj. On už měl nějakou vidinu, co by chtěl, kam dát. Ale bylo plno, že se tam asi brzo budou brodit jen v bylinkách. Ale něco mu říkalo, že snad každý ze jejich smečky z toho ve výsledku bude mít radost. "To nevadí, i ta poušť má něco do sebe. Zaprvé, tu není ten sníh." Pokračoval v diskuzi. Shahir se pomalu sunul pískem kupředu, už by chtěl být zpátky v tom lesíku. Pro toho tlapky tohle nebylo něco oblíbeného, takže by rád vyměnil hlínu za ten písek. "Tak v tom máš i docela pravdu, sám bych tu nerad žil." Dodal k tomu. Les je tedy opravdu ta nejlepší volba, kde by se měl usídlit. Takže, kdy už tam bude? Shahira však trochu zneklidnil Jerry, byl to totiž další vlk, co neznal budovy a asi i tím lidi. Asi tady opravdu nejsou, takže se zhluboka nadechnul. Jistě by rád Jerry věděl, co to za věc je. "V mé domovině jsme žili v takovém podivném úkrytu, které byly pokryté rostlinami, kořeny, byly pevné, pevnější než skály. I tak však občas ze zdí a z vrchu na nás padalo kousky kamení a písku." Vysvětlil mu. Takže se pokusil o to mu předat, co nejvíce infa, co by se mu nyní hodilo. Nechtěl se však moc bavit o svém původu a minulosti. To ho už moc nebaví. O tom zajímavém zvířeti by se chtěl bavit raději. "Asi to je jiná srna, máš pravdu." Souhlasil s ním. Jerry je asi opravdu znalý v plně věcí. Ještě se od něj něco naučí. "Raději je lovit nebudeme, třeba mohou být i jedovaté." Navrhnul. "Pokud máš hlad, zkusme mimo tuhle poušť. I ve sněhu se ještě něco dá."

>>> Uhelný hvozd

<<< Poušť

Následoval svého modrého společníka. Jerry to tu asi z nějakého důvodu znal více než Shahir a on si nechal poradit. Tak trochu slepě mu důvěřoval. Jen věděl, že by jej Jerry určitě nijak nezradil a nevedl špatně. Prostě to vždycky nějak dobře dopadne. I když byl zapřisáhlý pesimista, v tomhle mu věřil. Trochu se v tom písku orientoval. Jemu to dělalo problém, nebyl zvyklý chodit po něčem takovém. Ten písek, jak asi hádal, že to je, ani v tomhle tvaru nikdy neviděl. Šlo se na tom pěkně špatně, bylo to pro jeho tlapky moc lehké. Úplný rozdíl proti bahnu nebo obyčejné hlíně. No, stejně nejlepší na chůzi mu přišel ten beton, co měli doma v domech. "Tu Smrt musím pak také navštívit, Život je docela příjemný na pokec." Řekl mu. Ano, bude si vychvalovat tu možnost s ním strávit trochu času ještě několikrát. "Chápu, že by to někomu překáželo, ale až začne to kvítí všude kvést, mohli bychom trochu přinést do úkrytu." Navrhnul. "Kdyby pak překáželo, tak se vyhodí. Ale třeba by to udělalo někomu radost. Třeba samotné Maple." Pokračoval. Nápad to byl dobrý. Tak snad i vyjde. Připomnělo mu to, že on sám chvíli zpět rozdával několika vlčicím ve smečce dary. Nějaký hezký kamínek a tak. Kytička i pro samotnou alfu by bylo také něco pěkného, co by jí udělalo radost. Proč by horší vztahy, když si je může dary zlepšit. "Ať je nás v Sarumenu, kolik jen chce, nemusíme ani všechny znát, důležité je, aby je znal někdo vyšší. My se někdy pak určitě se všemi postupně setkáme, jak přijde čas." Dodal ještě k tomu počtu vlků. Taky neměl ani tušení, kolik jich tam je. Potkal zatím asi jen 10 vlků? Raději si to šel propočítat. Nicos, Jerry, Maple, Marion a ta vlčata... No, asi jich bylo i méně. Jerry mluvil dále o poušti. Shahir zavrtěl hlavou. "Víš, od mého rodného místa je tohle naprostý opak. My ten písek měli hustě prorostlý trávou a kořeny stromů mezi budovami, takovou hromadu vidím poprvé. Je tak měkký..." Vysvětlil mu. "Je mi jasné, že tu může být nebezpečí, to číhá všude. Naprosto na každém rohu." Ano, je potřeba si dávat pozor kdekoliv. I v lese na něj může něco spadnout, i v jeskyni se může něco nebezpečného stát. To, co kousek od nich proběhlo viděl úplně poprvé. Zůstal stát na místě a sledoval to, kdyby se to náhodou rozhodlo jít jejich směrem. Nešlo. Naštěstí. "Ne, co to je?" Zeptal se.

Jerry mu vysvětlil lépe, jak se věci s Životem mají. "Ono, i když jsem mu nechtěl zaplatit a já od něj ani nic moc nechtěl, tak se mi z toho místa nechtělo jít. Má tam všude kytičky, líbilo se mi to tam." Vysvětlil mu. "Kéž by i náš smečkový úkryt byl tolik poset květinami, taky bych z něj ani nechtěl jít ven." Povzdechnul si. Myslel i na ostatní, kterým by se to zrovna dvakrát nelíbilo, ale žádného takového vlka neznal. Nevěděl ani, že existuje nějaká alergie na květiny, nic takového. On viděl jen tu krásu, kterou chtěl sdílet i s okolím. Jerry hádal správně, povídali si spolu o dosti věcech. "Ano, s Životem jsem si trochu promluvil." Souhlasil s tím, co řekl už předtím on. Jeho varování chápal. "Ani normální kytky neobjímám, takže tyhle budu jen sledovat z větší dálky." Pousmál se. Tu radu si vezme k srdci tedy, když je Jerry v tomhle takový zkušenější. Rozhlédl se kolem, nevypadalo to tu, že tu roste plno rostlin. Bylo to tu prázdné dosti. Všude byla jen ta divná hmota. Takže, kde jsou všechny ty věci, o kterých mluvil? Nevěděl. Prostě mu to nějak nešlo do hlavy, proč by se to všechno schovávalo a kam. "Tak, když to tedy tady znáš, veď nás."

>>> Savana

V hlbokom lese, ďaleko od všetkého známeho, leží tajomné zamrznuté jazero. Hovorí sa, že jeho ľad sa nikdy neroztopí, dokonca ani počas najhorúcejších letných dní. A okolo tohto jazera leží les. Les je vďaka hustým stromom veľmi tmavý. Hádam každého by prekvapilo, keby tento les niečo obývalo, a prekvapivo tu naozaj žije starý vlk. Bol dosť samotársky, ale každému, kto náhodou prechádzal lesom, sa predstavil ako Strážca jazera. Tento vlk nebol obyčajný, udržiaval rovnováhu v lese a vedel v ňom čarovať. Množstvo iných vlkov, ktorí prechádzali okolo, o ňom niečo počulo alebo ho videli pohybovať sa. Nikto ho však nikdy nevidel loviť ani bojovať, napriek tomu z neho vyžarovala pokojná sila. Bolo teda otázkou, či bol vôbec schopný jesť, alebo čo vôbec jedol. Pre Shahirovo šťastie to bol les, do ktorého sa práve zatúlal. Nikdy nepočul o žiadnom príbehu so Strážcom jazera. A aj keby počul, už sa ničoho nebál. Ako vlk prežil vlastnú smrť pri obetovaní, takže nič horšie ho teraz nemohlo postihnúť. Jeho cesta trvala dlho a už ho trápil smäd. Shahir sa rozhodol, že by sa mal napiť. Našťastie zistil, že neďaleko sa nachádza jazero. Cesta teda viedla k brehu tohto malého jazera, kde Strážca prežil. Už keď sa blížil, bol si istý, že ho niekto musí sledovať. Cítil na sebe ten známy pocit. Rozhliadol sa okolo seba, ale nikde nikto nebol. Prázdno. Zastavil sa len kúsok od jazera, ktoré bolo zamrznuté a pevné ako skala. Chcel sa napiť, ale cez ľad sa nedalo. Tak sa postavil na breh a len bezcieľne hľadel. Bol naozaj smädný a rád by sa napil. Ale prišiel k nemu tento prízrak. Bol však zamaskovaný, aby ho nespoznal. Prišiel v podobe malého vlčieho mláďaťa, aby zistil, či je Shahir naozaj len milý a dobrý cestovateľ, alebo či plánuje lesu nejako ublížiť. „Ahoj, nemáš náhodou niečo na jedenie. Som hladný.“ Malý vlk vzdychol. Čiernobielý vlk sa obzrel okolo seba. „Zdravím ťa, maličká, bohužiaľ, nevyzerá to, že by tu rástlo niečo na jedenie, ale môžem sa pozrieť a pokúsiť sa pre teba niečo uloviť.“ Vĺča naďalej stála na mieste a pozerala naňho smutnými očami. Shahir vstal a začal sa prechádzať, očuchávať a plánovať, čo uloví. Napriek tomu, že bol úplne neschopný lovec. Strážca jazera ho nutne potreboval zastaviť, nechcel prísť o žiadneho zo svojich skrotených jeleňov či zajacov. Preto sa rýchlo premenil späť a ako oveľa väčší vlk vo svojej pravej podobe naňho zavolal: „Už nie je potrebné loviť. Videl som, že máš dobré srdce, preto nie je problém dovoliť ti napiť sa.“ Shahir sa teda sotva otočil, kým mu Strážca dovolil roztopiť kus ľadu na hladine. „Poď sa napiť, takých dobrých je vlkov treba odmeniť, kým pôjdeš ďalej.“ Skôr než stihol čokoľvek vydať, Strážca sa rozplynul ako hmla. „Tak teda ďakujem,“ poďakoval mu a išiel sa konečne napiť. Skúšku zvládol a bol dosť prekvapený tým, čo sa stalo. Bude o tom moset povedať nějakému svojmu priatelovi.

<<< Vrchol Narrských vrchů (přes Narrské vrchy) //přechod byl hozený před začátkem kalamity

Sotva vyšel pořádně z toho teplého místečka, kde sídlil Život, jeho tělo se objevilo v zimě. Bylo mu to nepříjemné, a to už procházel sám několika krajinami, kde sníh byl celoročně. Ale tady to bylo opravdu síla. Ani se nesnažil zastavovat na hoře a rychle se pokusil seběhnout dolů. Nebyl se výšek, ale dávalo mu rozum, že dole bude i tepleji. Drkotal sice zuby o sebe, ale věřil, že i Jerry bude takto inteligentní a půjde dolů. že nebude někde na hoře mrznout a nebude z něj na jaru jen kostka ledu. Takže se sice nezastavil, jak slíbil, ale doufal, že budou mít stejný nápad. Asi dvakrát po cestě dolů mu to uklouzlo a jednou dokonce část svahu sjel po zadku. Avšak měl štěstí a stačilo se jen otřepat a nic horšího si nezpůsobil. Tedy, ohlédnul se, zda se třeba i jen neškrábnul. Nic mu tam však neteklo, ani to více nebolelo, takže to vypadalo dost dobře.
Jen, co už viděl, co pod horou za území je, byl překvapen. Písek vlastně nikdy neviděl na něčem jiném, než bylo pískoviště, které ještě měli ve městě. Ale v tom písku bylo tolik nepořádku, kořenů rostlin a kamenů. Ten pocit byl zvláštní. Cítit něco tak lehkého mezi tlapkami. Neznal to. Byl to vůbec také písek či něco speciálnějšího? Nevěděl, stejně tak ani nevěděl, co za místo to je, že tu je tolik písku. Viděl však stopy, které značili, že někdo z té hory tudy šel také. Byl to Jerry? Snad ano! Vyklusal se tedy, než ho viděl konečně trochu v dáli. "Tak jsem zpátky!" Zahlásil spokojeně. Byl rád. "Ten Život je opravdu zvláštní, nechtěl mě pustit, proto to tak trvalo." Vysvětlil mu. Už stál vedle něj. Může se tedy Jerry zeptat, zda má nějaké jiné otázky na Života a co se od něj dozvěděl. "Nechceš to tu prozkoumat trochu více?"

L2

<<< Narrské vršky

Shahirova cesta zde měla končit. Na samotném vrcholku, kde chlad byl všudypřítomný. Vítr zde neustával a pročesával mu jeho bílou srst. Byla mu zde pořádná zima. Vůbec se zde necítil nějak pěkně, jak mu Jerry říkal. Tu atmosféru zde prostě necítil. Pokračoval tedy dále. Objevila se před tím ta jeskyně, o které také Jerry mluvil. Shahir se nadechnul a vešel do ní. Rázem jeho zima zmizela a s ní i nepříjemný pocit. Měl úplně jinou mysl. Jako by se vyměnil za někoho jiného. Pod nohami mu rašilo plno kvítí a měl, co dělat, aby na žádnou z těch kytiček nešlápnul. Obdivoval tuhle krásu, takže si ani nevšimnul, že málem narazil do toho samotného pána jeskyně. „Vítej u mě, Shahire!“ Prohlásil. Měl radostný hlas, plná energie. Shahir se po pozdravu podíval na něj, s kým má tu čest. Vlk to byl o trochu větší, něž jakého dosud potkal. Měl bílou srst a na zádech různé kvítí. Takový vzhled se mu tuze líbil. Slušelo mu to. Shahirovi trochu došla slova, ale také ho musel pozdravit. „Buďte pozdraven… Živote.“ Dostal ze sebe. Obvykle mužskému pohlaví nevykal, ale tady to bylo asi na místě. Život se na něj usmíval. „Copak tě sem vede v tomto nepříjemném počasí?“ Ta otázka docela sedla. Jen šílenec by se sem vláčel do kopce při sněhu, mrazu a ledu. A takovým šílencem nyní byl Shahir. „Slyšel jsem o Vás od svého kamaráda.“ Začal vysvětlovat. Život se posadil a naslouchal. Asi ho to bavilo, si takhle povídat s jinými vlky, co tu za ním přijdou. Špatný je, že je takhle daleko a na takovém špatně přístupném místě. Život směrem k Shahirovi posunoval hlavou, aby pokračoval a nestresoval nijak. „Řekl, že zde najdu někoho, kdo rád barví vlky. Tak jsem přišel.“
Život si ho prohlédnul. Asi mu v hlavě procházelo plno otázek, ale zatím byl potichu. Jen se usmíval. „Ano, ano. Mám rád svět plný barev, skoro jako ty. Rád dopřávám vlkům jejich tajné přání i ta nevyřčená. Upravuji přírodu, jak se mi zlíbí.“ Vysvětlil mu. Shahir tomu však úplně moc nerozuměl. Jak upravuje přírodu, jak se mu zachce? Ne, neměl pro to žádné vysvětlení. A tak se zkusil zeptat. „Co přesně myslíte tím, že upravujete přírodu?“ Život se na něj podíval a ani nemrknul. Bylo to docela nepříjemné. Takový pohled, kterým na něj koukal, připadalo mu to jako by ho tím bodal. Nadechnul se a poté mu odpověděl. „Jsi jako nikdy neviděl vlka, co odchází s hezkou parádou na těle ode mě? No… Takové ty klasické věci, rohy, křídla, jiné barvy na srsti… A tím to teprve začíná. Za tu celou dobu jsem toho měl pod tlapami mnoho.“ Vyjmenoval to všechno. Shahir už věděl. Něco takového již znal, ze své domoviny. „To není nic moc nového, odkud pocházím, tak běžně měli vlci křídla, různé rohy, několik hlav a nebylo na tom nic divného.“ Začal vzpomínat. Jeho matka měla křídla i rohy přímo, jen on se trochu lišil a do vínka nic nedostal. Zatím, když nyní věděl, kde by mohl přijít k věcem, které doma nezískal… Věděl, kde by si je mohl nahradit. „A to opravdu pomáháte jen tak?“ Zeptal se. Život se usmál. Ta příjemná atmosféra postupně uvěznila i Shahira a začal se smát s ním, i když nevěděl ani důvod k této radosti. „Víš, já to nedělám jen tak. Stačí mi velmi málo. Třeba tyhle květiny. Ty, co tu všude vidíš, tak jsou od příchozích vlků. Za ty služby si je beru a starám se tu pak o ně.“ Aha, nyní mu to dávalo ještě větší smysl. Podle toho poštu tu nahoře nebyl jen Jerry a ani Shahir tu není mezi prvními. Bylo tu tolik květin, že by těžko uvěřil, že tu původně byla i třeba jen polovina jich. To místo se mu tak líbilo, procházel se mezi záhonky květin a k několika i přičichnul. Životu to vůbec nevadilo. Naopak, asi byl rád za tuhle společnost. Ještě by tu úplně zůstal, ale vzpomenul si na to, že tam venku na něj čeká jeho kamarád. A zarazil se. Život si toho všimnul a několika ladnými skoky k němu přiskočil. „Copak tě trápí, Shahire?“ Zeptal se ho. Nechtěl tu žádné chmury, tady nahoře je jen krása a radost. Shahir chvíli mlčel, než promluvil. „Měl bych už jít. Čeká tam venku na mě někdo důležitý.“ A dal se k odchodu, ani nevěděl, kudy už přišel, takže jen tak se rozešel. Myslel si, že jde správně. Nešel. Životu se nelíbilo, že jeho nový přítel odchází. „Odsud není úniku, vyplatit se můžeš pouze svými květinami.“ Naléhal. A opravdu, Shahir nikde neviděl východ. Co mu tedy zbývalo. Opravdu by rád ještě viděl svého kamaráda a mohl s ním nějak jít dál a zpět do Sarumenu. Životu předal všechno, co u sebe měl. Bílý vlk seděl a všechny tyhle dary na proplacení posezení v květinovém sídle přijal. Mlčel už. Asi se nechtěl bavit s nikým, kdo ho už opět opouští a zůstává sám jen se svou přírodou. Shahir se opět měl k odchodu a najednou se v jeskynní zdi objevila opravdu díra, která vedla zpět ven. Skvělé, nyní už se vrátí s novými poznatky za Jerrym. Pokud tu ještě na něj čeká neb neměl pojetí vůbec o čase. Byl tam den? Či rok? Žije ještě vůbec Jerry?

>>> Poušť (přes Narrské vršky)

L1

<<< Prstové hory

Vyšlapával pomalu výše a výše, nechal se jím vést. Jerry to tady asi dost dobře znal. Věděl, kam jde a neztrácel se. Když však řekl, že by tam měl být, ale mohl i klidně někde jinde odejít, znejistil. Co by potom dělal, kdyby tam nebyl? "Tak uvidíme, zda bude i Život ke mně hodný," řekl mu. Nebál se. Smrti unikl o vlásek už jako vlče, takže neměl potřebu se jí nyní bát. Naopak, těšil se na setkání se všemi zdejšími bohy a snažil se je pochopit, k čemu tu vůbec jsou. Jaký je tedy jejich úděl třeba okusí na vlastní oči. "Já se té Smrti nebojím, i kdyby byla jakákoliv." Prohlásil hrdě. Omývat to bude asi neustále dokola. Ona mu nemá, co za trauma už způsobit, když jich má plno i bez ní. "No, kdybys zažil, co já, tak se budeš taky bát vody... A nějaké Smrti nebudeš." Vysvětlil mu. Pořád o tom, tak mluvil. Jako by se tím trochu i vychloubal. Bylo to však jen tím, že měl z Jerryho dobrý pocit. Nerad o tom s někým mluvil, to musel tomu vlkovi věřit. Což si Jerry nějak tu důvěru získal. Jak? Těžko říct, prostě i tím vystupováním mu přišel docela v pohodě a nějak mu sedl. Ani se nemuseli znát dlouho, na nic si nehrál a věděl, že by mu věřit měl... Když je taky ze Sarumenu. Pak se však Jerry zastavil a prohlásil, že dál už musí jít Shahir sám. Nevadí, byl zvyklý, že se musí hlavně spolehnout sám na sebe. "Dobře, pokusím se brzo přijít, abych ho neotravoval ještě tím, že jsem tam dlouho. Brzo budu zpět," promluvil. Dal se dál do pohybu, aby tam brzy byl a už mohl jít zpět za Jerrym. Když je tak hodný, že tu na něj počká.

>>> Vrchol Narrských kopců

L1

<<< Mýtina (přes Sarumenský hvozd)

Poslechnul si něco o těch bozích. Bylo to... Zajímavé. Když si vzpomínal na toho svého rodného boha... Možná tihle jsou trochu jiní a nepotřebují obětiny jako Hati. Třeba jsou i milosrdečnější než on. Ale kdoví, brzy to snad sám pozná na vlastní kůži, jaké to je setkat se s Bohem. Byl Hati tolik odlišný od zbytku? Nebo jsou všichni Bohové jako on? "Takže tu někde je ještě třetí? Mají zajímavá jména. Jsou nějak si podobní nebo každý je jiný?" Zeptal se ho ještě. Zajímalo ho to. Porovnat mezi sebou je může jistě, když se s nimi už setkal Jerry. Shahir se může podle toho už nějak připravit na to, co ho čeká. Jsou taky takoví zlí? Měl docela nervíky, ale zároveň byl natěšen, že se s nimi již setká brzy. V hlavě měl otázky, zda už tam budou a kdy už tam budou. Ale nevyřkl je. To měl jen pro své zmatkování. "Takže s jejich mocí získali i rozum, ne? Ví, jak své schopnosti použít, ale nevyužívají je zbytečně?" Měl ještě otázku. Tedy, měl jich plno. Většina z nich však nebyla také vyslovena. Jen tyhle. Byl hodně zaujatý. Usmál se na něj. "No, já tu vodu ne, že nemám rád. Přímo ji nenávidím." Řekl mu. Taková zajímavost o něm. Trochu slabina, ale rozhodně ne lež. "Tobě voda nevadí, co?" Hádal. Jen, aby ta diskuze nestála. Zatímco se od něj nechal vést. Jerry tu cestu snad opravdu zná. Z lesa totiž byli brzo pryč a nyní už šplhali po horách. Takže, někde tady by mohl nějaký ten Bůh žít, ne?

>>> Narrské vršky

LEDEN 5/10 - JASNAVA
L1

"Můj rodný kraj je přísný a drsný, jen tak někdo v něm lehce nepřežije," popsal svou domovinu. Neměl ji rád, za ty věci, co si tam prožil. Kdyby vyrůstal třeba tady, nic takového by se nikdy ani stát nemuselo a nebyl by tolik překvapen z věcí, které jsou tu běžné. Takový sníh zde teprve viděl poprvé. Ukončil tak nějak diskuze okolo a chtěl se nyní plně věnoval lovu. Přeci sebe ani ji nenechá tak dlouho zbytečně hladovět. Oba souhlasili, že se tu nachází nějaký zajíc. Ten by mohl i teoreticky stačit a Shahir by ho třeba i dokázal ulovit. Jasnava se nabídla, že pomůže. Shahirovi se to moc nechtělo přijmout, že nedokáže vlčici sám něco ulovit a je v tom dosti neschopný. Navíc, nevěděl, co přesně jí je, zda toho nebude náhodou až příliš. Měla by jistě být v klidu. "Nevím, co ti je. Ale pokud chceš mi pomoct, myslím, že vyplašit zajíce směrem ke mně bude nejméně náročné. Pokud tedy opravdu nechceš jen koukat a být v klidu," vysvětlil jí. Měl docela o ni strach i obavy, zda se nezraní u toho. Shahir zamířil směrem, kde vedl pach od zajíce. "Jak to tedy chcet- chceš?" Ulítlo mu to. Stál a čekal na ni, kde si má stoupnout, aby kořist běžela pak jeho směrem.

L1

Jerry mu aktivně zodpověděl všechny jeho dotazy. To bylo od něj moc milé, že se mu snažil, tak pomoci. Začal prvně něco s Životem. "Jo, tak něco takového jako Smrt, co jsem tak slyšel. Ne?" Zeptal se ho. Ale jist si tím nebyl. Pokud však žije kousek, proč ho nenavštíví také? Nebude to snad vadit. Rád se setká konečně s někým na podobné úrovni jako je jeho rodný Hati. Třeba budou něco o něm vědět a třeba skutečně existoval. A nebo nebudou vědět nic a prostě nikdy nic takového neexistovalo, jak si dosud myslel. Tedy od doby, kdy prozřel a už si nenechal ani o trochu déle vymývat svůj mozek sladkými řečmi Kultu. "Neboj, více tě pálit už nebudu, moc se mi nechce." Uchechtnul se. Ale o létání nic neříkal, takže to mohou zkusit později ještě jednou a lépe. Jerrymu to záviděl, umět se proletět i bez křídel. To je prostě jako sen. "Uvidíme, co Život dokáže. Rád bych uměl zářit barvami jako louka na jaře. U nás doma byli vlci s plno barvami, cítil bych se na chvíli jako doma." A rovnou si představil, co za barvičky, by mu mohl tak Život nadělit. Když to dělá i tak rád... Co kdyby to alespoň zkusil, za optání nic nedá. Tak to zkusí a uvidí. Přál by si být taky tak hezký jako kvítí. To je prostě něco krásného a všichni to mají rádi. Nebo zná někdo nějakého vlka, co nemá rád přírodu, odkud pochází? Jeho myšlenky rozhodil, když se dál Jerry do chůze a už mu pomalu nestíhal. Rozklusal se tedy za ním. "No, já úplně nemám rád ani v teplém počasí." Řekl mu. Neměl úplně náladu bavit se o tom, jak voda je špatná a proč se jí tolik štítí, ale asi i Jerry neměl rád vodu. Alespoň dokud je tak ledová jako krajina okolo ní.

>>> Prstové hory (přes Sarumenský hvozd)

LEDEN 4/10 - JASNAVA
L1

Proč by se jí nemohl ptát? Copak ona nezná své práva a přednosti? Nevadí. Rád jí je připomene. "Já jsem byl vždy vychováván v tom, že všechny otázky byla měla pokládat vlčice a je neslušné se jí vyptávat. Není-li to akutní." Vysvětlil jí. Třeba to místní vlčice opravdu neznají a je jeho cílem jim to vše připomenout, jak se k nim mají ostatní vlci správně chovat. "Je možné, že právě kvůli tomu jsme se nemohli potkat, já od té doby jsem spíše na území smečky. Je tam bezpečno a snažil jsem se poznat s vícero členy a utužit si tam vztahy." Řekl k tomu. Jasnava měla raději jaro a Shahirovi je úplně jedno, co za období je, v každém je trochu krásy. A příroda je krásná kdykoliv. "Pokud chcete, klidně si tykat můžeme," souhlasil s její nabídkou. Přeci jen v tomhle si to musí rozhodnout ona, vlčice nabízí tykání vlkovi. Naopak to nefunguje a on tykání skoro nenabízí. "A copak malého bys chtěla?" Zeptal se jí a pokusil se zavětřit, co všechno na výběr tady v okolí je. Ukrývalo se tu plno zajíců a několik ptáků okolo vodní hladiny, která byla zamrzlá. Co z toho si nejvíce vybrat? Nevěděl. "Neboj se, pokud nechceš, pokusím se to pro tebe ulovit sám. Není potřeba, aby ses nějak více zatěžovala." Možná by se i zeptal, co ji přesně trápí, ale neměl tu odvahu jí znovu pokládat otázky, sotva si začali tykat a on se jí má znovu vyptávat? Tak neslušný není!

LEDEN 3/10 - JASNAVA
L1

Vlčice mu přišla milá, takže neměl problém vést diskuzi dále. Řekla, že to nezdvořilé není, ale Shahir tomu dosti oponoval. "Víte, správně byste Vy měla klást otázky mě..." Vysvětlil jí. Třeba o tom ještě jen neví, ale on jí to klidně rád připomene, jaké jsou její práva oproti normálním vlkům. "Tak doufám, že si Vaši procházku užíváte," pousmál se na ni. Chtěla se projít a on jí v tom nijak bránit nemůže, ani nechce. "Jistě, děláte dobře, že jste opatrná." Dodal ještě. Poté se už představila. "Nejspíše jsme se museli minout, ale nebojte, nejsem ve smečce ještě tak dlouho. Spíš asi nebyla ještě možnost se setkat." Promluvil. Určitě věděl, že nezná ještě všechny vlky ze smečky. Takže si rád rozšíří známosti i mimo obvyklé místo setkávání s nimi - na smečkovém území. Že na sebe tady narazili je dost velká náhoda. "Těší mě, Jasnavo. Já jsem Shahir," představil se poté. Trochu to natahoval, nerad se představoval vlčicím bez vyzvání k tomu. Ale ta diskuze by k tomu stejně asi brzo sklouzla. "Nemáte třeba hlad? Měl jsem v plánu se pokusit něco ulovit." Položil jí otázku. Třeba si ji nějakým darem trochu usmíří za tu jeho nevychovanost. Nevadilo by mu ani pokusit se něco ulovit sám, když se ona bude chtít jen dívat. Přeci jen se jí nabídnul, bylo by to ještě více neslušné než ji nechat lovit samotnou.

LEDEN 2/10 - JASNAVA
L3

Jeho tichost a dumání vyrušil příchod jedné vlčice. Vypadala docela utrápeně a její pach dosti připomínal jeho smečku. Byla snad také členkou? Prohlídnul si, na hlavě měla dosti zajímavý věneček s rostlinkami. Pousmál se na ni. "Zdravím Vás," pozdravil ji. Hlavu sklonil opětovně dolů, tak jako to vždy před vlčicemi dělá. On je prostě takový klasik, gentleman, co bude ke všem vlčicím přistupovat s přirozeným respektem. Vypadala mile a někdo, kdo je očividně ze smečky, tak mu ubližovat nebude. A ani on ní. Zavrtěl tedy trochu nejistě také ocasem na ni. Zajímala se o to, co tu dělá. "Neztratil jsem zatím nic. Ale děkuji Vám za Vaše starosti." Odpověděl jí na otázku. "Omlouvám se, pokud budu zní nezdvořile, ale zajímá mě, copak jste Vy tak sama. Nestalo se Vám něco? Nepotřebujete pomoci?" Začal se trochu vyptávat. "Mohlo by se Vám tu něco stát, občas zdejší lesy a okolí nejsou úplně bezpečné pro vlčice." Vysvětlil. Jistě, on není nijak nebezpečný nijak, jedině by se jí nelíbilo to, jak moc hodný až je. On by nezvládl vlčicím ani posunout chloupek do strany, natož více ublížit. "Hádám, že jste také ze Sarumenu, není tomu tak?" Zeptal se jí ještě.