Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sledoval Nicose. A vnitřně se stále nemohl přenést přes to, že nyní musí opustit svého malého opeřeného přítele. Špatně to nesl, takže by rád strávil s nějakým svým kamarádem více času, aby se v té depce neutopil zcela sám. Islin se mu konečně mezitím představila. On jí však jméno stihnout neřekl, nevadí. Jistě se brzy uvidí zpátky ve smečce, kde bude více času si spolu pokecat a představit se. Jaký nezdvořilec to nyní je. Ono mu stejně nikdo jiný kromě Nicose tu pomalu ani nezbyl, Islin měla na spěchu a ten její parťák se tu ani neobjevil. Ale asi byl v bezpečí, že ho neřešila nijak. Co on však měl v plánu, jej rozhodilo. "Ty chceš lovit?" Zeptal se ho. Trochu si asi jeho parťák nepamatoval, že Shahir lovit neumí. Nebo umí, ale dost mizerně. A nechtěl se na něj moc dívat jen tak sám. "Taky mám docela hlad, ale nebude třeba něco ještě v úkrytu?" Zeptal se ho. Neklid v duši měl, nejistotu. Nechtěl se před ním nijak ztrapnit ještě víc, ani ho nechat lovit samotného. Takže, jak je na tom maso v úkrytu? Nebylo tam náhodou naposledy něco? Třeba někdo se toho už chytil, jak říkala Maple, tak lovců je plno. Takže někdo třeba byl takto hodný a udělal laskavost pro ně. Ne? Dobře, mohou se tam alespoň zkusit podívat než se marně pokoušel o něco, co jistě nedopadne dobře.

>>> Kopce Tary (přes Kiërb)

Duben 6/10 - Jasnava

"Nebylo to moc dobrý." Řekl k tomu. Jako neměl slov, nerad na to myslel. Chtěl se o tom moc bavit, ale když se zeptala, tak odpověď dostala. "Sestra se mi tam tak utopila." Dodal k tomu a v oku se mu dostala slza, která i rychle zmizela v jeho srsti. Otřel si ji tlapkou, aby se úplně nerozbrečel. Nechtěl moc. "Ale nevadí, odpověď jsem ti dal." Promluvil ještě. Změnilo se téma zpět k Životu. To bylo přeci jen mnohem lepší. Veselejší a tak. "Také mi ji ukázal. Jako hezky by se tam bydlelo. O tom žádná." Rád by tam ještě zůstal. Ale smečka by mu to nedovolila. Prostě jen tak by tak žil, byl by spokojený. Ty kytičky by mu stačily ke spokojenosti. "Taky za ním budu muset brzo přijít. Dobří holubi se vracejí." Usmál se. Jo, zašel by tam ještě několikrát. Bylo tam pěkně, jak už si řekl předtím, měl by jí někdy podobně vyzdobit úkryt i u nich. "Někdy bychom měli vyzdobit podobně i smečkový úkryt. Jak hezky by se tam pak žilo." Navrhnul. Mohla by mu pomoci, kdyby chtěla. Sbírat kytičky, sušit a sadit. Jak hezká práce. S trápením tedy přestal, nechtěl ji nijak otravovat ještě víc. No, nedokázal říct víc k tomu. Tři syny... No, asi nebylo nejlepší se předtím první bavit o tom, jak on jako vlče trpěl. A nyní řešit její. Nemohl to trochu pochopit. Nechtěl ji tedy otravovat, když má rodinu. "A jejich otec?" Zeptal se jí. Nerad by se motal do jejích vztahů s jinými, ale nyní to znělo, aby nevzbudil nějaký rozruch, že se s ní baví a ona má někde zbytek své rodiny. Ono to tak prostě vždycky fungovalo. Dva vlci, co se mají rádi a vlčata... Muselo. Proč je tedy tak hloupý a snaží se o zlepšení vztahu s ní, který je dávno ztracen?

Duben 5/10 - Jasnava

"Kouzlo to má. Ale rozkvetlé louce se to nevyrovná. Nikdy." Prohlásil. Křoupání sněhu mu nevadilo, ale ty zmrzlé tlapky moc rád poté neměl. Ani sníh, co se mu lepil všude na srst. Ty koule hnusné mu opravdu v pohybu vadily. Jasnavu podle jejího zájmu opravdu zajímalo, jak se u něj v domovině žilo. On na to nerad vzpomínal, nejraději by prošel fází zapomněním. Aby si ty temné vzpomínky už nikdy nevybavil. Ale pokud ji to opravdu láká vědět, proč ne. Klidně jí to řekne a nic před ní nebude skrývat. "Měli jsme jen jednoho boha. Hatiho. Ten vládnul všemu, ale komunikovat s ním dokázal pouze mesiáš. Ten naši skupinu, ona to totiž moc smečka nebyla, vedl. Nařídil, kdy bylo potřeba popravit zrádce víry, kdy ji šířit a kdy zkoušet, zda narozená vlčata vůbec mohou přijmout tuhle víru. Tím, že nás hodili do vody z výšky a nechali nás tam plavat. Kdo to vydržel, tak přežil. Kdo ne... Tak se prostě utopil a nikdo mu nepomohl." Vzpomněl si na svou sestřičku. Ach, nejraději by se vrátil zpět a zachránil ji před tím. Aby on sám se tam mohl utopit... Nešlo to, vracet čas neuměl... Ale možná jednoho dne. Možná to bude brzy lepší. "Sluší ti. S Životem jsem se taky setkal. Nechtělo se mi od něj. Měli jsme si o plno věcech povídat," dodal ještě. Aby nebyl jen za hlupáka, co neviděl nikdy boha. Jasnava byla trochu rozhozená tím, že jí nevěřil, že jí nic není. "Ale já na tobě vidím, že tě něco určitě trápí." Řekl jí. Měl o ni strach a trápilo ho to také, když nevěděl, co ji sužuje. Co mu však ona řekla, tak nečekal ani z daleka. Byl překvapen, šokován. No, rozhodně rozhozen. Vlčata? I ona? Proč mu všichni nyní ukazují, jak hezké je mít rodinu? Tvářil se překvapeně. Neměl správných slov. "Vlčata?" Zopakoval jen. Neměl možnost nic jiného, co na to říct.

<<< Gejzírové pole

Společně se Snížkem v zádech, tak ťapal za Nicosem. Tu bílou vrstvu měl všude okolo tlapek, lepilo se mu to i mezi články prstů. Špatně se šlo, nebyl úplně stvořen pro tyto kruté kraje. Ne, že by mu ta krása vadila. Ale on je spíše tím milovníkem tepla. Po několika krocích se od Shahira Sníh odpoutal a cupital pryč. Ha! Shahir zpanikařil, uskočil na stranu. "Sněhuuuuu!" Zavolal na něj, ale jeho opeřený přítel se ani neohlédnul. Neozval se. A nechal ho tam. Zlomil mu srdce. Znovu někdo. Rozklusal se za Nicosem, který byl rychlejší a více mu stíhal. Tučňák se mazlil už s Islin, ale jen chvíli. Pak už zase byl v tahu a mířil k zbytku svého druhu. On zůstal stát. Sledoval tu podívanou, co se právě před nimi odehrávalo. Ohlédnul se i na chvíli na Nicose. "Co se tam děje?" Poznamenal. Ale nezůstal pohledem na něm dlouho. Chtěl se věnovat svému opeřenému příteli... Který nyní měl rodinu? He. Zhrozil se, co se tu nyní stalo. Myslel si, že to je jen ztracené mládě. Nikoli hlava rodiny. Potřeboval trochu času, aby se přes to přenesl. Couvnul trochu stranou. "Nechceš někam zajít?" Zeptal se zrzka. Jistě mu poradí něco, co by rád podniknul.

/// Děkuji moc za osudovku. To téma úplně miluji a štve mě, že se to zrovna trefilo do času, kdy jsem toho řešila plno jiného a nezbyl mi čas nakonec. Děkuji moc za tvůj čas a za všechny, co měli taky koule na to se zúčastnit! <3

Beru si za to hvězdičky do obratnosti.

<<< Ledová pláň

Následoval ho tedy. Pomalu se zde ochlazovalo a každý kousek zde měl plno sněhu. Sníh ho následoval, neprotestoval a z toho měl radost. Líbilo se mu být jeho středobodem vesmíru. Možná mu to i třeba sám Nicos záviděl. On v sobě viděl toho otce a měl touhu se ho nevzdávat. Narazili na skupinku nějakých ptáků, ale vypadali úplně jinak než jeho ocásek. Ani Sníh se k nim moc neměl, takže věděl, že to asi nebude správná cesta. Škoda, i když asi ani ta škoda to nebyla. Ti ptáci byli natolik vylekaní z jich obou, že létali splašeně všude kolem. Ach. Málem způsobil smrt někomu z nich! Ale viděl konečně v akci ty gejzíry, o kterých tolik mluvila Islin. No, věděl, že do nich nyní on skákat nechce. Když Zrzek poznamenal, že tudy už cesta nepovede, rozhlédnul se ještě jednou okolo sebe. Žádný stejný druh, jakým byl Sníh tu byl. To mu značně hrálo do karet. Jistě se totiž vrátí zpátky k nim do smečky. Už si ho pojmenoval, není cesty zpět. "Oni by se ozvali, ne?" Zeptal se ho. Na tom se i domluvili. Nic neslyšel. Takže by měli plno tlapek práce a zapomněli? To moc neznělo jako oni. "Třeba tu bude ještě nějaká jiná možnost, kudy oni nešli. Třetí a ta správná." Podotknul k tomu. Jako stát by se to mohlo. Ne vždycky všechny cesty jsou správné. "Tak se asi vrátíme, co?" Navrhnul. Nicos asi protestovat nebude. Takže se otočil a šel. Sníh ho následoval, naprosto se od něj nehnul.

>>> Tundra

Duben 4/10 - Jasnava

To bylo fajn, že do ničeho nenabourala. Alespoň jí nemá, proč bolet hlava. A taky by pak nemusela mít problémy s pamětí. Jasnava se snažila však ještě nějak lépe to vysvětlit, aby to pochopil. Ale usmála se, takže to asi bylo v pohodě. Měla zájem vědět, jaké to je vidět sníh poprvé. Zamyslel se, vzpomínal na ten moment, kdy poprvé viděl padat vločku, jak na jeho tělo dopadla a roztopila se až při pohybu. "Bál jsem se toho." Řekl prvně. "Ale když tím pak musíš chodit, nic jiného ti ani nezbývá. Byla mi zima, chlad a přišlo mi, že pomalu už necítím své tlapky. Pod srst se mi dostávala voda a tu tak nenávidím... Ale měl jsem i radost." Pokračoval. Jeho nadšení pro přírodu je prostě znatelné. "Líbilo se mi, jaké úžasné tvary to umělo vykouzlit. Jak se vše tvarovalo, zakrývalo a vrstvilo. Postupně." Básnil o tom. "Na rozkvět květů to však nemá, to je to nejkrásnější období, co může být. Jak začne příroda žít, je to nádherné..." Podíval se na ni. Inu, ona taky docela rozkvetla. Sice měla trápení s počtem zim, ale proč to tolik hrotí? Záleží snad někomu na tom? Přikývl. "Ano, sledovali jsme měsíc i hvězdy na obloze. Pomocí toho jsme věděli, co se chystá a za jak dlouho bude plno z nás muset něco udělat. Při úplňku jsme měli většinu setkání s bohem..." No, raději to v tento moment zastavil. Nechce, aby to vypadalo, že tu chce šířit jeho rodnou víru. On takový ani není. "A pročpak se vůbec trápíš nad tím, že jsi prožila velký čas zde? Myslíš, že by tě to nějak omezilo? Vypadáš trochu jinak od posledního setkání. Copak se ti za tu dobu stalo?" Zeptal se jí. Aby otočil cíl diskuze na ni ze sebe.

Poslouchal návrhy ostatních vlků, co by tak oni chtěli udělat. No, měl svůj vlastní názor. Nechtěl se ho zbavit, jedině by viděl jeho spokojenou rodinu. Takovou, kde se tomu malému drobečkovi líbí, má klid a je všemi milován. Teprve až poté je trochu schopný se ho vzdát. Otcovsky ho chtěl chránit před všemi, i jeho známými. Prostě se mu nějak nelíbilo, že jen tak si tu přichází a baví se s ním. Stejně mu nikdo nerozuměl. A on asi ani jim. Přemýšlel, jak by si ho mohl ještě nechat. "Mohu ho pojmenovat?" Zeptal se jen tak do éteru. Nečekal moc na nějakou reakci. "Bude to Sníh! A bude s námi, když nenajdeme jeho rodinu." Prohlásil sebevědomě, které nyní získal. Tím, že ho něco bezmezně následovalo a tulilo se k němu. To sebevědomí stoupalo skoro samo. Islin začala úřadovat a on vnímal pouze pár slov. Pochopil, že se mají rozdělit. Ale tak dobře. Neměl úplně náladu přešlapovat po zamrzlých planinách, takže teplá voda zněla docela i fajn. Tedy, do vody nepůjde, i kdyby byla vlažná. Přeci jen ta jeho hydrofobie. Nicos jej označil za matku a nějak zbylo, že půjdou spolu. To mu taky nevadilo. Už se více či méně znají. "Hahha, já jsem spíš otec, mamina můžeš být ty klidně!" Zopakoval mu jeho vtip. Shahir je spíše ten vážný, takže nyní je výjimečně obrátil vtip, aby z toho nějak uniknul. "Tak pak dejte vědět," otočil se k druhé dvojici. Rozloučil se se zbytkem skupiny pouhým mávnutím ocasu. Nyní sledoval jen Snížka. "Tak pojď, Snížku. Najdeme ti rodinu, abys jim řekl, že s námi zůstáváš." Pobídnul svého dvounohého přítele.

>>> Gejzírové pole

///Gejzíry, C

Duben 3/10 - Jasnava

Nevěřil tomu moc. Nechápal to slovo a překvapeně na ni koukal. Kroutil u toho hlavou. "S realitou?" Zopakoval znovu. Nešlo mu to nějak do hlavy. Cože se jí tedy stalo s tou... Realitou? Prý se to tedy tak říká, ale znělo to hrozně. Jistě, že nechápal, proč najednou tak počítala zimy. Neslyšel to nikdy, možná tím, že ani není zdejší. "Nikdy jsem nepoužil k použití času počet zim. Až zde jsem poprvé viděl ten sníh. U nás se počítalo podle fáze měsíce." Vysvětlil jí. Počítat množství sněhu, který se u nich nikdy nevyskytnul... To asi ani nedávalo smysl. Ale vysvětlení si rád poslechl. Znělo to trochu zvláštně, ale asi by nyní měl taky takhle počítat změnu. Počítání věku podle počtů úplňků asi nedokáže přepočítat na zimy, ale pokud je zima jen jednou za rok... Kolikrát za rok je úplněk? "A proč se tím tak trápíš? Myslíš si, že jsi stará?" Zeptal se možná trochu nevhodně. Přeci jen od posledního setkání byla opět taková divná. Minule na sebe dávala moc velký pozor, nyní zase tohle... Copak se jí vůbec přihodilo?

Duben 2/10 - Jasnava

Pravděpodobně ji vylekal. Byla vystrašená, takže se trochu stáhnul zase zpět. Myslel si, že vlky nestraší už nijak. Ale ji přesto nějak rozhodil. Co bylo tím důvodem? Nevěděl. Pak se však už vesele smála a jeho temná myšlenka, proč ji vyděsil, se vzdálila. "Jaká srážka?" Zeptal se jí ještě. Rozhlížel se sebevíce, ale neviděl tu nic, do čeho ona nabourala. Jak se jen bourá do reality? Jasnava zní trochu podivně, asi jí lezou na mozek takové zvláštní myšlenky, proto se chová divněji. Nevadí, on to moc řešit nebude. "Ty víš, kolik ti je zim? To znamená, kolikrát nasněžilo nebo jak to funguje?" Tázal se jí. To ho zajímalo. On totiž sníh doteď neviděl a narozeniny vlastně nikdy neoslavil. Proč tomu tedy tak bylo? "Ale jsem rád, že se ti nic nestalo." Dodal ještě hlavně. Záleželo mu na každém ve smečce a obzvláště na vlčicích.

Duben 1/10 - Jasnava

Procházel se. Vzpomínal, jak tudy okolo jezírka procházel j v zimě, na podzim... Snad v každém ročním období. A vždy tu bylo krásně. Ach, jak on moc miluje ořírodu. Pomalu tu s delšími dny a oteplením, rozkvétalo kvítí. Jeho oblíbená část roku začíná. Jeho radostné poskakování mezi kvítím narušil hlas jeho známé. Nastražil uši a hledal, odkud to přišlo. Bylo mu jasné, že to byla Jasnava. Rozklusal se tam, kde myslel, že by to bylo místo, kde nyní je. "Stalo se ti něco?" Věděl, že jí má už tykat, že se jí to nelíbí. A taky zněl dost ustaraně, mohlo se jí něco stát! Ale ona tam jen seděla, co tedy bylo tím problémem?

<<< Tenebrae (přes Kiërb)

A tak se tedy vydali všichni na sever. Jeho věrný přítel tučňák se k němu tuze měl, nehnul se od něj a následoval ho bez nějakých zbytečných divadel. Toho, že s tučňákem zažívá takový dobrý vztah a pomalu si k němu vytvořil pouto a nechtěl o něj přijít jako nějaký otec, by si všimnul i slepý. Úplně zapomněl, že to byl původně on, co se toho stvoření bál. Chtěl se ho zbavit a někdo by mohl pak ve smečce prohlásit, že tento Shahir je pažravec a sní úplně všechno, co najde. Což ani není pravda! A nyní by si ho dobrovolně chtěl nechat. Stále v hlavě hledal nějakou věc, která by mu dovolila si ho nechat. Líbila se mu ta chocholka, kterou měl na hlavě. I ta barvička, dosti si byli podobní. Rozdíl byl jen v tom, že tučňák chodil po dvou a Shahir po čtyřech. A i proto mu svými malinkatými nožičkami nestačil. Proto raději vždy trochu zpomalil, aby ho jeho přítel stačil. Ochladilo se a Shahirova srst nebyla najednou na takovou zimu zvyklá, vylínal teprve nedávno a už nyní se zase hrnul někde do chladu. Když tu zůstane moc dlouho, nastydne jistě a poteče mu něco z čumáku. Přezdívce utřinos by se pak nemohl vyhnout. Trochu se mu naježily chlupy tím mrazem, ale kvůli tomu stvoření u sebe, se nenechal odradit. "Jistě by si zvyknul, kdyby bydlel s námi ve smečce. Je to tedy opravdu nutné?" Zeptal se Islin, která měla názor takový, že by ho mohl chodit navštěvovat. On se však nechtěl svého potomka vzdát a majetnicky si ho oblíbil. Ale nikdo nevěděl, kam přesně máme jít. Umí vůbec to stvoření mluvit? By nám třeba mohl odpovědět. Všimnul si na zemi několika stop, ale nevěděl, které pochází od stejného druhu, co je právě ten tučňák. Pár stop bylo i za placatým kamenem, mezi hroudami sněhu... Vlastně stopy všech druhů byly úplně všude. I když se ohlédnul na cestu, co po sobě zanechal jeho parťák, nebyl z toho moc chytrý. Každopádně k tučňákovi se nějak ta vlčice měla, to si nemohl nechat ujít a hnedka si k tučňákovi stočil i on. "S dovolením, zkusím se místo Vás zeptat já." Odsunul trochu Islin. "Takže, drobečku, kde máš domov?"

//Také D, zeptám se tučňáka

Jeden z vlků ho nějak nazval, že se ten druh tak jmenuje. Moc to neřešil. Nezajímalo ho to, stále byl trochu v šoku z toho nahánění, co ho potkalo po cestě. Opatrně se snažil vzpamatovat, když vedle sebe měl toho svého zrzavého přítele. Ten nebyl vůbec rozhozen z něj. Bylo to divné, že ostatním vůbec nevadí a on by to nějakou dobu chtěl zlikvidovat. Pochybnosti v jiné druhy nemíval, ale nyní neměl moc náladu a důvěru ve všechno okolo sebe. To však tomu stvoření, co vydávalo zajímavý zvuk nijak nebránilo se k Shahirovi až přiblížit. Přitisknul se až k němu a jeho jemné peří jej zahřálo. Nevypadal on zcela špatně a uvnitř bílého vlka to šrotovalo. Přemýšlel, co nyní tak říci. Ale jednoduše, při zjištění, že je nevinný a zcela bezpečný, nechtěl ho už od sebe dostat. Tím, že se tučňák vždy přimáčknul zase zpět a následoval ho, si u něj více a více získával důvěru. Připadal si jako nějaký otec, kterým nikdy nebyl. Chtěl ho zachránit, ochránit a nenechat napospas. Takže nyní bral svá slova zpět. "Jíst ho už nebudu, nechceme si ho raději nechat?" Žadonil. Takový milý společník by se mu hodil. Jednoduše, velmi rychle si ty myšlenky na zbavení nechal uplavat a nyní se ho nechtěl vzdát. Je to jeho malý tučňáček! "Můžeme zkusit jít tedy na sever, ale slib mi, že pokud tam nebude žádný jeho spoludruh, tak si ho můžeme nechat." Navrhnul. On by si ho Shahir vzal pod svá křídla. Nenaučil by ho tedy lovit, když to sám neumí. Ale třeba by byl skvělým novým maskotem a miláčkem celé smečky! Přeci ho nemohou jen takto někde nechat!

>>> Ledová pláň (přes Kiërb)

připoután

mušle

chomáče

<<< Uhelný hvozd (přes Sarumenský hvozd)

Jeho běh pokračoval. Proběhnul území své smečky a stále se nezastavil. Pomalu přibrzdil, když viděl známou tvář. Byl tak on - zrzavý vlk, který ho přivedl do smečky. Nicos. Jen tak tam s plno jinými vlky postávali a asi něco hledali. On k němu přiběhnul, byl stále zmatený a vůbec nevěděl, co se děje. Jen hlasitě dýchal z toho běhu a sledoval Nicose. žádal ho pohledem o pomoc. "Nicosi, potřeboval bych od tebe pomoc." Začal mluvit. "Po cestě z pouště na mě vyběhlo něco strakatého a běží... Běželo to za mnou. Asi jsem to setřásl..." Vysoukal ze sebe, zatímco velmi hlasitě dýchal a snažil se nabrat opět energii. Rozhlédl se po zbytku obecenstva, co tu měl. Asi je všechny nyní pobavil. "Copak tu vůbec děláte?" Zeptal se a prohlížel si je. Bylo tu jedno odrostlé mládě, vlčice s křídly a podivnými prvky po těle, skupinu pak doplňoval hnědý vlk. Parta to byla zajímavá. Takže chtěl prvně zjistit, s čím má tu čest. Úplně přeskočil část o tom se představovat. Potřeboval znát tu situaci, což nyní, když přišel poslední, neví vůbec nic. A pak si všimnul, cosi se tam okolo vody na řece motalo. "Ha, to bude nebezpečný! Zbavme se toho!" Zvolal už trochu vylekaně, po zážitku, kdy ho nyní naháněl jaguár, tak se choval trochu jinak. Obvykle by to zkoumal, ale nyní jeho nálada velila k tomu všechno chvíli zničit. Sebou tam prásknul na zem, jen si na moment lehnu. Na chvíli si ještě oddechne a poslechne si, co ten zbytek chce dělat a da dají na jeho radu.