Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Duben 4/10 - Jasnava

To bylo fajn, že do ničeho nenabourala. Alespoň jí nemá, proč bolet hlava. A taky by pak nemusela mít problémy s pamětí. Jasnava se snažila však ještě nějak lépe to vysvětlit, aby to pochopil. Ale usmála se, takže to asi bylo v pohodě. Měla zájem vědět, jaké to je vidět sníh poprvé. Zamyslel se, vzpomínal na ten moment, kdy poprvé viděl padat vločku, jak na jeho tělo dopadla a roztopila se až při pohybu. "Bál jsem se toho." Řekl prvně. "Ale když tím pak musíš chodit, nic jiného ti ani nezbývá. Byla mi zima, chlad a přišlo mi, že pomalu už necítím své tlapky. Pod srst se mi dostávala voda a tu tak nenávidím... Ale měl jsem i radost." Pokračoval. Jeho nadšení pro přírodu je prostě znatelné. "Líbilo se mi, jaké úžasné tvary to umělo vykouzlit. Jak se vše tvarovalo, zakrývalo a vrstvilo. Postupně." Básnil o tom. "Na rozkvět květů to však nemá, to je to nejkrásnější období, co může být. Jak začne příroda žít, je to nádherné..." Podíval se na ni. Inu, ona taky docela rozkvetla. Sice měla trápení s počtem zim, ale proč to tolik hrotí? Záleží snad někomu na tom? Přikývl. "Ano, sledovali jsme měsíc i hvězdy na obloze. Pomocí toho jsme věděli, co se chystá a za jak dlouho bude plno z nás muset něco udělat. Při úplňku jsme měli většinu setkání s bohem..." No, raději to v tento moment zastavil. Nechce, aby to vypadalo, že tu chce šířit jeho rodnou víru. On takový ani není. "A pročpak se vůbec trápíš nad tím, že jsi prožila velký čas zde? Myslíš, že by tě to nějak omezilo? Vypadáš trochu jinak od posledního setkání. Copak se ti za tu dobu stalo?" Zeptal se jí. Aby otočil cíl diskuze na ni ze sebe.

Poslouchal návrhy ostatních vlků, co by tak oni chtěli udělat. No, měl svůj vlastní názor. Nechtěl se ho zbavit, jedině by viděl jeho spokojenou rodinu. Takovou, kde se tomu malému drobečkovi líbí, má klid a je všemi milován. Teprve až poté je trochu schopný se ho vzdát. Otcovsky ho chtěl chránit před všemi, i jeho známými. Prostě se mu nějak nelíbilo, že jen tak si tu přichází a baví se s ním. Stejně mu nikdo nerozuměl. A on asi ani jim. Přemýšlel, jak by si ho mohl ještě nechat. "Mohu ho pojmenovat?" Zeptal se jen tak do éteru. Nečekal moc na nějakou reakci. "Bude to Sníh! A bude s námi, když nenajdeme jeho rodinu." Prohlásil sebevědomě, které nyní získal. Tím, že ho něco bezmezně následovalo a tulilo se k němu. To sebevědomí stoupalo skoro samo. Islin začala úřadovat a on vnímal pouze pár slov. Pochopil, že se mají rozdělit. Ale tak dobře. Neměl úplně náladu přešlapovat po zamrzlých planinách, takže teplá voda zněla docela i fajn. Tedy, do vody nepůjde, i kdyby byla vlažná. Přeci jen ta jeho hydrofobie. Nicos jej označil za matku a nějak zbylo, že půjdou spolu. To mu taky nevadilo. Už se více či méně znají. "Hahha, já jsem spíš otec, mamina můžeš být ty klidně!" Zopakoval mu jeho vtip. Shahir je spíše ten vážný, takže nyní je výjimečně obrátil vtip, aby z toho nějak uniknul. "Tak pak dejte vědět," otočil se k druhé dvojici. Rozloučil se se zbytkem skupiny pouhým mávnutím ocasu. Nyní sledoval jen Snížka. "Tak pojď, Snížku. Najdeme ti rodinu, abys jim řekl, že s námi zůstáváš." Pobídnul svého dvounohého přítele.

>>> Gejzírové pole

///Gejzíry, C

Duben 3/10 - Jasnava

Nevěřil tomu moc. Nechápal to slovo a překvapeně na ni koukal. Kroutil u toho hlavou. "S realitou?" Zopakoval znovu. Nešlo mu to nějak do hlavy. Cože se jí tedy stalo s tou... Realitou? Prý se to tedy tak říká, ale znělo to hrozně. Jistě, že nechápal, proč najednou tak počítala zimy. Neslyšel to nikdy, možná tím, že ani není zdejší. "Nikdy jsem nepoužil k použití času počet zim. Až zde jsem poprvé viděl ten sníh. U nás se počítalo podle fáze měsíce." Vysvětlil jí. Počítat množství sněhu, který se u nich nikdy nevyskytnul... To asi ani nedávalo smysl. Ale vysvětlení si rád poslechl. Znělo to trochu zvláštně, ale asi by nyní měl taky takhle počítat změnu. Počítání věku podle počtů úplňků asi nedokáže přepočítat na zimy, ale pokud je zima jen jednou za rok... Kolikrát za rok je úplněk? "A proč se tím tak trápíš? Myslíš si, že jsi stará?" Zeptal se možná trochu nevhodně. Přeci jen od posledního setkání byla opět taková divná. Minule na sebe dávala moc velký pozor, nyní zase tohle... Copak se jí vůbec přihodilo?

Duben 2/10 - Jasnava

Pravděpodobně ji vylekal. Byla vystrašená, takže se trochu stáhnul zase zpět. Myslel si, že vlky nestraší už nijak. Ale ji přesto nějak rozhodil. Co bylo tím důvodem? Nevěděl. Pak se však už vesele smála a jeho temná myšlenka, proč ji vyděsil, se vzdálila. "Jaká srážka?" Zeptal se jí ještě. Rozhlížel se sebevíce, ale neviděl tu nic, do čeho ona nabourala. Jak se jen bourá do reality? Jasnava zní trochu podivně, asi jí lezou na mozek takové zvláštní myšlenky, proto se chová divněji. Nevadí, on to moc řešit nebude. "Ty víš, kolik ti je zim? To znamená, kolikrát nasněžilo nebo jak to funguje?" Tázal se jí. To ho zajímalo. On totiž sníh doteď neviděl a narozeniny vlastně nikdy neoslavil. Proč tomu tedy tak bylo? "Ale jsem rád, že se ti nic nestalo." Dodal ještě hlavně. Záleželo mu na každém ve smečce a obzvláště na vlčicích.

Duben 1/10 - Jasnava

Procházel se. Vzpomínal, jak tudy okolo jezírka procházel j v zimě, na podzim... Snad v každém ročním období. A vždy tu bylo krásně. Ach, jak on moc miluje ořírodu. Pomalu tu s delšími dny a oteplením, rozkvétalo kvítí. Jeho oblíbená část roku začíná. Jeho radostné poskakování mezi kvítím narušil hlas jeho známé. Nastražil uši a hledal, odkud to přišlo. Bylo mu jasné, že to byla Jasnava. Rozklusal se tam, kde myslel, že by to bylo místo, kde nyní je. "Stalo se ti něco?" Věděl, že jí má už tykat, že se jí to nelíbí. A taky zněl dost ustaraně, mohlo se jí něco stát! Ale ona tam jen seděla, co tedy bylo tím problémem?

<<< Tenebrae (přes Kiërb)

A tak se tedy vydali všichni na sever. Jeho věrný přítel tučňák se k němu tuze měl, nehnul se od něj a následoval ho bez nějakých zbytečných divadel. Toho, že s tučňákem zažívá takový dobrý vztah a pomalu si k němu vytvořil pouto a nechtěl o něj přijít jako nějaký otec, by si všimnul i slepý. Úplně zapomněl, že to byl původně on, co se toho stvoření bál. Chtěl se ho zbavit a někdo by mohl pak ve smečce prohlásit, že tento Shahir je pažravec a sní úplně všechno, co najde. Což ani není pravda! A nyní by si ho dobrovolně chtěl nechat. Stále v hlavě hledal nějakou věc, která by mu dovolila si ho nechat. Líbila se mu ta chocholka, kterou měl na hlavě. I ta barvička, dosti si byli podobní. Rozdíl byl jen v tom, že tučňák chodil po dvou a Shahir po čtyřech. A i proto mu svými malinkatými nožičkami nestačil. Proto raději vždy trochu zpomalil, aby ho jeho přítel stačil. Ochladilo se a Shahirova srst nebyla najednou na takovou zimu zvyklá, vylínal teprve nedávno a už nyní se zase hrnul někde do chladu. Když tu zůstane moc dlouho, nastydne jistě a poteče mu něco z čumáku. Přezdívce utřinos by se pak nemohl vyhnout. Trochu se mu naježily chlupy tím mrazem, ale kvůli tomu stvoření u sebe, se nenechal odradit. "Jistě by si zvyknul, kdyby bydlel s námi ve smečce. Je to tedy opravdu nutné?" Zeptal se Islin, která měla názor takový, že by ho mohl chodit navštěvovat. On se však nechtěl svého potomka vzdát a majetnicky si ho oblíbil. Ale nikdo nevěděl, kam přesně máme jít. Umí vůbec to stvoření mluvit? By nám třeba mohl odpovědět. Všimnul si na zemi několika stop, ale nevěděl, které pochází od stejného druhu, co je právě ten tučňák. Pár stop bylo i za placatým kamenem, mezi hroudami sněhu... Vlastně stopy všech druhů byly úplně všude. I když se ohlédnul na cestu, co po sobě zanechal jeho parťák, nebyl z toho moc chytrý. Každopádně k tučňákovi se nějak ta vlčice měla, to si nemohl nechat ujít a hnedka si k tučňákovi stočil i on. "S dovolením, zkusím se místo Vás zeptat já." Odsunul trochu Islin. "Takže, drobečku, kde máš domov?"

//Také D, zeptám se tučňáka

Jeden z vlků ho nějak nazval, že se ten druh tak jmenuje. Moc to neřešil. Nezajímalo ho to, stále byl trochu v šoku z toho nahánění, co ho potkalo po cestě. Opatrně se snažil vzpamatovat, když vedle sebe měl toho svého zrzavého přítele. Ten nebyl vůbec rozhozen z něj. Bylo to divné, že ostatním vůbec nevadí a on by to nějakou dobu chtěl zlikvidovat. Pochybnosti v jiné druhy nemíval, ale nyní neměl moc náladu a důvěru ve všechno okolo sebe. To však tomu stvoření, co vydávalo zajímavý zvuk nijak nebránilo se k Shahirovi až přiblížit. Přitisknul se až k němu a jeho jemné peří jej zahřálo. Nevypadal on zcela špatně a uvnitř bílého vlka to šrotovalo. Přemýšlel, co nyní tak říci. Ale jednoduše, při zjištění, že je nevinný a zcela bezpečný, nechtěl ho už od sebe dostat. Tím, že se tučňák vždy přimáčknul zase zpět a následoval ho, si u něj více a více získával důvěru. Připadal si jako nějaký otec, kterým nikdy nebyl. Chtěl ho zachránit, ochránit a nenechat napospas. Takže nyní bral svá slova zpět. "Jíst ho už nebudu, nechceme si ho raději nechat?" Žadonil. Takový milý společník by se mu hodil. Jednoduše, velmi rychle si ty myšlenky na zbavení nechal uplavat a nyní se ho nechtěl vzdát. Je to jeho malý tučňáček! "Můžeme zkusit jít tedy na sever, ale slib mi, že pokud tam nebude žádný jeho spoludruh, tak si ho můžeme nechat." Navrhnul. On by si ho Shahir vzal pod svá křídla. Nenaučil by ho tedy lovit, když to sám neumí. Ale třeba by byl skvělým novým maskotem a miláčkem celé smečky! Přeci ho nemohou jen takto někde nechat!

>>> Ledová pláň (přes Kiërb)

připoután

mušle

chomáče

<<< Uhelný hvozd (přes Sarumenský hvozd)

Jeho běh pokračoval. Proběhnul území své smečky a stále se nezastavil. Pomalu přibrzdil, když viděl známou tvář. Byl tak on - zrzavý vlk, který ho přivedl do smečky. Nicos. Jen tak tam s plno jinými vlky postávali a asi něco hledali. On k němu přiběhnul, byl stále zmatený a vůbec nevěděl, co se děje. Jen hlasitě dýchal z toho běhu a sledoval Nicose. žádal ho pohledem o pomoc. "Nicosi, potřeboval bych od tebe pomoc." Začal mluvit. "Po cestě z pouště na mě vyběhlo něco strakatého a běží... Běželo to za mnou. Asi jsem to setřásl..." Vysoukal ze sebe, zatímco velmi hlasitě dýchal a snažil se nabrat opět energii. Rozhlédl se po zbytku obecenstva, co tu měl. Asi je všechny nyní pobavil. "Copak tu vůbec děláte?" Zeptal se a prohlížel si je. Bylo tu jedno odrostlé mládě, vlčice s křídly a podivnými prvky po těle, skupinu pak doplňoval hnědý vlk. Parta to byla zajímavá. Takže chtěl prvně zjistit, s čím má tu čest. Úplně přeskočil část o tom se představovat. Potřeboval znát tu situaci, což nyní, když přišel poslední, neví vůbec nic. A pak si všimnul, cosi se tam okolo vody na řece motalo. "Ha, to bude nebezpečný! Zbavme se toho!" Zvolal už trochu vylekaně, po zážitku, kdy ho nyní naháněl jaguár, tak se choval trochu jinak. Obvykle by to zkoumal, ale nyní jeho nálada velila k tomu všechno chvíli zničit. Sebou tam prásknul na zem, jen si na moment lehnu. Na chvíli si ještě oddechne a poslechne si, co ten zbytek chce dělat a da dají na jeho radu.

<<< Savana

Pomalu vycházel z pouště a přišlo mu, že písek bude ze své srsti ještě nějakou dobu vyklepávat. Bylo mu to nepříjemný, že zrovna on, co se nerad koupe, tak musí takhle ještě trpět. Naštěstí alespoň nebyl mezi zuby, takže v něčem to byla výhra. Ale Jerry měl pravdu, skutečně zde nebylo už tolik sněhu, zmizel... Jak? Nevěděl, nezná to, že sníh nějak roztaje. Takže měl dosti překvapený výraz, ostatně jako vždycky, když vidí něco divného a nového. Chtěl se ohlédnout po svém kamarádovi, ale Jerry nikde. Bál se. Rozhlížel se okolo. "Jerry?" Oslovil ho a hledal ho pohledem všude okolo sebe. "Kam jsi zmizel?" Zavolal ještě jednou. Hledal ho, ale marně. Když nedával pozor, tak zmizel. To si však nedomluvili. "Kamaráde, měl jsi pravdu, sníh tu není... Kde se schováváš? Vylez!" Snažil se s ním navázat slovo. Ale v lese bylo jen ticho. Cosi se však v křoví hnulo. Shahir se tím směrem zadíval. "Tak tady se schováváš, jo?" Řekl naprosto klidně. Pomalu se k danému keři blížil. Pomalu se uklidňoval, i když mu nedávalo smysl, proč by lezl do křoví a neozval by se. Ale dobře, třeba si chce hrát. To by si však měl dávno Shahir uvědomit. Protože v křoví opravdu nebyl vůbec jeho modrý kamarád, úplný opak. Přímo na něj se z pod větví koukal jaguár, který když se bílý vlk až moc přiblížil, začal syčet. "Jerry, přece víš, že nemusíš-" Začal mu to vymlouvat. Zastavilo ho v jeho mluvení až jaguárova tlapa, které se jen na moment vyhnul. Sakra... Cuklo to v něm začal jen utíkat pryč, co nejrychleji, jak jen dokázal. Běžel jako vyděšená holka. Srdce mu bušila a on věděl, že závodí o život.

>>> Řeka Tenebrae (přes Sarumenský hvozd)

kulhání

mušle prosím

Že mimo poušť sněžilo ho nijak netankovalo. Nyní mu to bylo jedno, když mu nesněžilo přímo na hlavu. Utekli zde správně, takže se nemají vůbec čeho bát. "Třeba do té doby sněžení přestalo, nevidíme tam." Navrhnul. Opravdu prostě nic takového nemohli vědět. Bez výhledu na to místo mohli jen nad tím přemýšlet. "Tak jo, takže jakmile něco pokvete, mám to chápat, že se toho oba zhostíme a vyzdobíme, jo?" Usmál se na něj. On už měl nějakou vidinu, co by chtěl, kam dát. Ale bylo plno, že se tam asi brzo budou brodit jen v bylinkách. Ale něco mu říkalo, že snad každý ze jejich smečky z toho ve výsledku bude mít radost. "To nevadí, i ta poušť má něco do sebe. Zaprvé, tu není ten sníh." Pokračoval v diskuzi. Shahir se pomalu sunul pískem kupředu, už by chtěl být zpátky v tom lesíku. Pro toho tlapky tohle nebylo něco oblíbeného, takže by rád vyměnil hlínu za ten písek. "Tak v tom máš i docela pravdu, sám bych tu nerad žil." Dodal k tomu. Les je tedy opravdu ta nejlepší volba, kde by se měl usídlit. Takže, kdy už tam bude? Shahira však trochu zneklidnil Jerry, byl to totiž další vlk, co neznal budovy a asi i tím lidi. Asi tady opravdu nejsou, takže se zhluboka nadechnul. Jistě by rád Jerry věděl, co to za věc je. "V mé domovině jsme žili v takovém podivném úkrytu, které byly pokryté rostlinami, kořeny, byly pevné, pevnější než skály. I tak však občas ze zdí a z vrchu na nás padalo kousky kamení a písku." Vysvětlil mu. Takže se pokusil o to mu předat, co nejvíce infa, co by se mu nyní hodilo. Nechtěl se však moc bavit o svém původu a minulosti. To ho už moc nebaví. O tom zajímavém zvířeti by se chtěl bavit raději. "Asi to je jiná srna, máš pravdu." Souhlasil s ním. Jerry je asi opravdu znalý v plně věcí. Ještě se od něj něco naučí. "Raději je lovit nebudeme, třeba mohou být i jedovaté." Navrhnul. "Pokud máš hlad, zkusme mimo tuhle poušť. I ve sněhu se ještě něco dá."

>>> Uhelný hvozd

<<< Poušť

Následoval svého modrého společníka. Jerry to tu asi z nějakého důvodu znal více než Shahir a on si nechal poradit. Tak trochu slepě mu důvěřoval. Jen věděl, že by jej Jerry určitě nijak nezradil a nevedl špatně. Prostě to vždycky nějak dobře dopadne. I když byl zapřisáhlý pesimista, v tomhle mu věřil. Trochu se v tom písku orientoval. Jemu to dělalo problém, nebyl zvyklý chodit po něčem takovém. Ten písek, jak asi hádal, že to je, ani v tomhle tvaru nikdy neviděl. Šlo se na tom pěkně špatně, bylo to pro jeho tlapky moc lehké. Úplný rozdíl proti bahnu nebo obyčejné hlíně. No, stejně nejlepší na chůzi mu přišel ten beton, co měli doma v domech. "Tu Smrt musím pak také navštívit, Život je docela příjemný na pokec." Řekl mu. Ano, bude si vychvalovat tu možnost s ním strávit trochu času ještě několikrát. "Chápu, že by to někomu překáželo, ale až začne to kvítí všude kvést, mohli bychom trochu přinést do úkrytu." Navrhnul. "Kdyby pak překáželo, tak se vyhodí. Ale třeba by to udělalo někomu radost. Třeba samotné Maple." Pokračoval. Nápad to byl dobrý. Tak snad i vyjde. Připomnělo mu to, že on sám chvíli zpět rozdával několika vlčicím ve smečce dary. Nějaký hezký kamínek a tak. Kytička i pro samotnou alfu by bylo také něco pěkného, co by jí udělalo radost. Proč by horší vztahy, když si je může dary zlepšit. "Ať je nás v Sarumenu, kolik jen chce, nemusíme ani všechny znát, důležité je, aby je znal někdo vyšší. My se někdy pak určitě se všemi postupně setkáme, jak přijde čas." Dodal ještě k tomu počtu vlků. Taky neměl ani tušení, kolik jich tam je. Potkal zatím asi jen 10 vlků? Raději si to šel propočítat. Nicos, Jerry, Maple, Marion a ta vlčata... No, asi jich bylo i méně. Jerry mluvil dále o poušti. Shahir zavrtěl hlavou. "Víš, od mého rodného místa je tohle naprostý opak. My ten písek měli hustě prorostlý trávou a kořeny stromů mezi budovami, takovou hromadu vidím poprvé. Je tak měkký..." Vysvětlil mu. "Je mi jasné, že tu může být nebezpečí, to číhá všude. Naprosto na každém rohu." Ano, je potřeba si dávat pozor kdekoliv. I v lese na něj může něco spadnout, i v jeskyni se může něco nebezpečného stát. To, co kousek od nich proběhlo viděl úplně poprvé. Zůstal stát na místě a sledoval to, kdyby se to náhodou rozhodlo jít jejich směrem. Nešlo. Naštěstí. "Ne, co to je?" Zeptal se.

Jerry mu vysvětlil lépe, jak se věci s Životem mají. "Ono, i když jsem mu nechtěl zaplatit a já od něj ani nic moc nechtěl, tak se mi z toho místa nechtělo jít. Má tam všude kytičky, líbilo se mi to tam." Vysvětlil mu. "Kéž by i náš smečkový úkryt byl tolik poset květinami, taky bych z něj ani nechtěl jít ven." Povzdechnul si. Myslel i na ostatní, kterým by se to zrovna dvakrát nelíbilo, ale žádného takového vlka neznal. Nevěděl ani, že existuje nějaká alergie na květiny, nic takového. On viděl jen tu krásu, kterou chtěl sdílet i s okolím. Jerry hádal správně, povídali si spolu o dosti věcech. "Ano, s Životem jsem si trochu promluvil." Souhlasil s tím, co řekl už předtím on. Jeho varování chápal. "Ani normální kytky neobjímám, takže tyhle budu jen sledovat z větší dálky." Pousmál se. Tu radu si vezme k srdci tedy, když je Jerry v tomhle takový zkušenější. Rozhlédl se kolem, nevypadalo to tu, že tu roste plno rostlin. Bylo to tu prázdné dosti. Všude byla jen ta divná hmota. Takže, kde jsou všechny ty věci, o kterých mluvil? Nevěděl. Prostě mu to nějak nešlo do hlavy, proč by se to všechno schovávalo a kam. "Tak, když to tedy tady znáš, veď nás."

>>> Savana