Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Středozemní pláň (přes Roh hojnosti)

Nad hlavou mu mírně pohupovaly větve mladých stromů, které lemovaly cestu k lesíku. Klid. Ticho. A on. Dokonalá rovnováha. Když vstoupil pod stín stromů, nepatrně zrychlil. Cítil jiný pach, nebylo to od nikoho známého, ani vůbec pach vlka. Lesní porost nebyl hustý, ale měl jinou náladu než předchozí louka. Tady to vonělo příběhem. Jehličí, mech, trochu hniloby – vše dohromady tvořilo paletu klidu, která ho příjemně obklopila. Toto místo mělo příběh, které mohlo vyprávět. Procházel mezi stromy, sem tam se zastavil u podivné houby. I tyhle druhy rostlin by se rád jednou naučil rozpoznávat od sebe. Každá totiž vypadá jinak a jistě nějaká z nich musí být i jedlá! Ale u žádné zde moc dlouho nestál, chtěl jít jednoduše dál. Odhalit, co jiného se tu ještě ukrývá. Pak se před ním otevřel terén – nečekaně široká jáma, lemovaná kořeny a suchým listím. Přistoupil blíž, oči zkoumavé. Uvnitř byla spousta kostí. Suché, bílé, nahromaděné. Netušil, jak se tam dostaly. Vzduch nehlásil hrozbu, ale celá ta scéna působila chladně. Muselo se to stát již dávno, ne v nejbližší době. Ve vzduchu tu chyběly mouchy, co ke smrti patřily. Nic. Ticho a kosti tam jen ležely. Shahit ztuhl. Kosti nepůsobily nebezpečné, ale předávaly nějaké staré zprávy. Pozůstatky něčeho, co již proběhlo. Zlehka se otřásl a udělal pár kroků vzad. Nesnažil se rozluštit, co se tu odehrálo. Ne teď. Třeba jindy, nyní se spíše bál. Mohl si to někdo totiž nějak nárokovat. On by pak neměl možnost se nijak vyjádřit, odmlouvat... A vyhnout se tak problémům. Jediná možnost bylo odejít. A tak se otočil, lehce zamířil opačným směrem a pustil se zpět mezi stromy.

>>> Mušličková pláž (přes Magický palouk)

<<< Ježčí plácek (přes Červenou řeku)

Vlk kráčel dál, skrz louku, jejíž stébla byla tak vysoká, že mu občas sahala až k šíji. Dokonale se mezi nimi mohl maskovat. Neb i její hustota byla schopná zakrýt i jeho velmi výraznou bílou barvu. Slunce pomalu vycházelo a světlo se lámalo skrze zelené listy a drobná kvítka. Hezky jej hřálo mezi pramínky srsti. Vyhříval by se, kdyby jen mohl. Chvílemi zavíral oči, jen na okamžik, a nechal vítr, aby mu pročesal srst. Užíval si to plnými doušky. Tohle bylo to, co si přál. Jak chtěl trávit své léto. Byla to louka, která zpívala bez hlasu, šeptala mu jen vlněním trávy. Zeda tentokrát nechal být, ať si šel jakýmkoliv směrem. Nezastavoval kvůli němu. Vychutnával si to sám. Nebyl tu nikdo jiný než on a krajina. Chtěl si ji prožít tak, jak to dělával jako mladší: nechat tlapám volnost, nosu práci, a očím nechat prostor pro obdiv. Mozek vypnul a nevnímal čas. Žil nyní. Ne, nepřežíval jen, užíval si. Užíval si život, který žije. Stále to byl on. Ten, co sbírá každý kamínek, co se třpytí mezi květinami. A tyto dary si pak nechává, či předává nějaké náhodné šťastlivé vlčici. Rád by i on občas chtěl prožít, co to je, získat od někoho něco krásného a nečekaného. Ale nyní to jen on, co rozdává radost po okolí. Třeba někdy bude mít to štěstí, co mu chybí... Třeba.

>>> Zrádcův remízek (přes Roh hojnosti)

<<< Sarumenský hvozd (přes Liliový palouk)

Vyšel z lesa a mlha náhle zmizela. Cítil tu pach, že touto cestou se dal i jeho nový známý. Byla to sice nějaká doba zpět, ale díky tomuhle už se nějak učil stopovat. Následoval jeho pach a procházel zcela podobnými místy, co on. I díky tomu věděl, že jde po bezpečné části, nic mu nehrozí a dost možná se mu nikdo do cesty nedostane. Takovou klidnou procházku dlouho neměl. Sice mu chybělo docela pod nohami nějaká rostlinka, ale i mezi stébly trávy se dá procházet. Ani mu nevadilo, že šel zase sám. Povšimnul si však podivného pohybu kousek od něj. Cosi mezi porostem se dalo do pohybu směrem k němu. Zastavil se a sledoval, co se tam objeví. A byl to jen nějaký ježek. He, čekal trochu něco jiného. Nebezpečného. Ale nevadí! Bylo to pěkné stvoření, nechal ho bezpečně přejít, než se vydal opět on na cestu.

>>> Středozemní pláň (přes Červenou řeku)

Místo odpovědi na jeho otázky dostal jen pozdrav a doporučení se zeptat Nicose. Skvělý. Toho vůbec nezná a nechce jej nyní obtěžovat. Nahlas si oddechnul, lehce zklamaný. Ale co se s tím dá dělat. Alespoň se mu představil jménem, to byl jako úspěch. Zed, jak znělo jeho jméno, tak se rozhodnul vyrazit už zase z lesa pryč. Taky to odůvodnil těmi svými toulavými končetinami. Dobře, znělo to divně, ale už to přirovnání docela chápal. I jej zde nic nedrželo, takže se rozhodnul po chvíli přešlapování, že tady tedy půjde jeho směrem. Ne s ním, neb na něj ani nepočkal. Jen lehce podobným směrem. Musí prozkoumat, jak to v okolí vypadá. To i měl původně v plánu, než se s ním nějak pozdržel. Když už nyní může, půjde. O mlze se dozvěděl nyní už jen to, že je nějak magická. A o Zedovi, kromě jména a jeho toulavých končetin, ví, že se zde objevil už jako vlče. Taky by byl velmi rád, kdyby mohl vyrůstat na takto příjemném místu. I když, je takový jen díky tomu, co zažil. Kdyby se to nestalo, možná by nestál nyní zde. Ohlédnul se ještě naposledy po lese. V dálce slyšel diskuzi s vlčaty a stále dosti povědomé hlasy. Nakonec tedy vyrazil z lesa. O mlze bude mít možnost se dozvědět poté někdy později. Není čas ztrácet čas. Musí si jít ještě užívat hezké počasí a to krásné období roku!

>>> Ježčí plácek (přes Liliový palouk)

"Já místní jsem, sice jen chvíli, ale jsem." Odpověděl vlku. Byl si dost jistý tím, co odpovídá. nebyl tu dlouho, všechny členy ještě ani neznal, ale už tu patřil. "Máš toulavé tlapy? Co tím myslíš? Oni ty odchází samy, když chtějí?" To ho docela zaujalo. Proč by měl toulavé nohy? By měl správně říct, že rád cestuje a potuluje se, když myslí sebe. Ale jen své nohy? Je trochu divný, ale asi sem teda patří a nebude mu odporovat v tomhle. "Já jen, zda bych tě neměl doprovodit za hranice, ale to asi nehrozí, když tu tady patříš." Myslel to už z legrace, ani není ochránce hranic. Spíše, že by si toho nikdo jiný nestihnul všimnout a nemusel by tu cizinec jen tak vyčkávat. Ale když už tak tam postával, prohlédnul si ho. Byl takový jiný, ale nechtěl ho označit za divného. "Poslyš, jak se jmenuješ vůbec?" Položil mu otázku. "Já jsem Shahir," usoudil, že nejlepší by bylo, kdyby se představil pak on sám. "Jsi tu už dlouho? Chtěl bych se zeptat, zda víš něco o té mlze tady." Pokračoval dále. Když už měl možnost se setkat s nějakým vlkem, zkusí se rovnou zeptat, zda něco neví. Nechce s tím otravovat někoho jiného, všichni se prostě s někým už baví a nerad by se opět k němu připlétal.

<<< Sarumenské skalisko

Když konečně vyšel z úkrytu, na území smečky jich bylo ještě více. Než odešel, viděl tak 4 vlky, nyní se jejich počet značně rozšířil. Hlad už neměl, zajímalo ho něco zjistit. Promluvit si s někým neznámým a seznámit se. Měl tolik možností, kde by se mohl obrátit na někoho. Zároveň však bojoval sám se sebou, protože se nechtěl k nikomu dotírat a otravovat svou přítomností. Kousek od něj byla jeho známá Jasnava s pár vlčaty. Hádal, že to budou ta, o kterých mluvila. Jen je nechtěl nijak obtěžovat sebou. Opodál nich byla Maple. Ale s ní se bál si povídat, neb k ní má určitý velmi silný respekt. Sledoval okolí a analyzoval, odkud to bude nejlepší. Váhal, zda už nepůjde rovnou pryč z lesa, ale zaujal ho dosud neznámý vlk. Postával sám a trochu vzdáleně od ostatních. To byla jeho šance. Dal se do pohybu přímo za ním. "Jste místní?" Zeptal se trochu překvapeně. Byl cítit, jak členem, tak i cizincem. Pokud tu však nepatří, rád ho doprovodí z lesa zase pryč. Každopádně to nebyla jediná věc, co mu moc neseděla. Chybělo mu taky jedno oko nebo to jedno bylo velmi zvláštní. Možná se by se ptal velmi drze, ale zajímalo ho to.

41

<<< Sarumenský hvozd

Jeho hlad ho docela už trápil, takže ta svačinka mu přeci jen přišla vhod. Věděl, kudy už do úkrytu. Neváhal a šel už znale přímo do míst, kde se ten vstup nacházel. Okamžitě po vstupu ucítit tu energii. Pocit být doma, to je něco nenahraditelného. Klid mu procházel tělem až do kapilár. Chyběla mu nyní ještě stále za výzdoba, co měl v plánu udělat. Musí jen mít chvíli času si vše připravit a nejlépe mít ještě někoho k pomoci. Byl tu sám. Což mu nevadilo, zase být chvíli sám má také něco do sebe. Procházel chodbou až k hromadě masa. Něco pořádně čerstvého tam nebylo, lov asi úplně včera neproběhnul. Nevadilo mu to, maso špatně nevypadalo a neváhal. Jídlo je potřeba, nemusí být úplně čerstvé. Ocenil to hlavně z toho důvodu, že nemusel nic zabíjet. Jakmile dojedl, nepořádek po sobě uklidil a poděkoval alespoň v myšlenkách všem lovcům ze smečky, kteří tohle jídlo k němu pomalu dopravili. Bez jejich dovedností by hladem pošel. Když bylo dokonáno, neměl nic moc k plánu než se projít. Obhlédne krajinu okolo smečky, jako už několikrát. Probíhalo jeho oblíbené období, nemůže zmeškat žádné vzácné rostlinné exponáty.

>>> Sarumenský hvozd

Byli konečně doma a podle pachů okolo zde opět nebyli jediný. Ostatně v tomto lese to žilo snad vždycky a kdykoliv tu někdo byl. Prázdné místo tu snad ani nebylo naleznutelné. I tak mu to nepřišlo nijak stísněné, že by měl vůbec problém, kde šlapat. Les byl obrovský a možností tolik. To se mu líbilo. "Úplně se mi nechce lovit, mrknu, zda není náhodou nějaké jídlo v úkrytu. Nebo ty bys raději šel lovit?" Navrhnul. Vydal se na cestu k úkrytu. Moc mu nesedělo být zase mezi tolika vlky, na chvíli být sám by bylo jedině dobře. Prohlížel si les, dumal, proč tu je tak hezky, ale stále nedohlédne úplně daleko. Les sice byl hluboký, ale jeho dohled blokovalo i něco ve vzduchu. Neviděl to dosud jinde než zde v jeho domovském lese. Zajímalo ho to, co to je. Váhal, zda by se mohl svého rezavého přítele zeptat. Nicos však mezitím přišel s nějakou mnohem lepší zábavou, neb si všimnul, že nyní se začal bavit s jinými vlky ze smečky. Takže nyní asi nic, bude si muset počkat, až na něj opět přijde řada. Jemu docela vyhládlo, takže ten nápad, že se podívá do úkrytu se mu začal i hodit. Jen si na chvíli odskočí, nají se a bude brzy zpět. Takže mu nemá ani, jak jeho přítel zmizet z dohledu. Nicos nevypadal, že by měl naspěch, ale rušit ho nechtěl. Přeci tu jen měl nějaké silnější vazby. A tak tedy se pomalu stáhnul pro nějaké jídlo, co ulovili lovci. Mluvil o tom už Nicos, že tam něco být musí. Tak si to uvěří na vlastní zraky.

>>> Sarumenské skalisko

Shahir na záhadu
Beleth na vlčecí

<<< Travnatý oceán (přes Tenebrae)

Nicos netrhal partu a držel se ho. Byl to těsný souboj. Kdo tedy vyhrál? Těžko říct, Shahir nechtěl být šiškou. Takže se snažil natahovat kroky, skákal a chtěl vyhrát. Domov byl jako na dosah. Konec této výpravy se chýlil tímto ke konci. I když rád je zde v lese, raději by stále měl možnost s Nicosem po boku se projít ještě někde. Přišli zde ze až ze samotného severu, kde ochránili tučňáka. Chyběl mu ten malý ptáček. Byl trochu překvapený tím, že Nicos ji bral chvíli jako matku. Zajímavá informace. Myslel si, že mezi nimi tak velký věkový rozdíl nebude. Že spíš byli podobně staří. A ono tomu asi tak nebude, když k ní takhle vzhlíží. "Tak ještě, aby skoro nic neznala, když je alfou." Její inteligenci očekával, už od jejich prvního setkání tušil, že tahle vlčí slečna je opravdu přírodním úkazem. Zda tedy rozumí i něčemu dalšímu než je jen smečka a rostliny... Tím lépe pro ni i zbytek smečkového osazenstva. Měl by ji někdy najít a promluvit si o tom s ní. Její zkušenosti by rád také získal. "Tak jsme tady." Zvolal, jakmile si byl tím jist. "Máš tu i ty nějakou povinnost?" Ohlédl se na něj a vyčkával. Třeba mu rád s něčím i pomůže.

<<< Vřesový palouk (přes Klimbavý les)

Souhlasil. "Ano, to jsem i myslel, kdyby se něco stalo, někdo by se našel na pomoc." Odhadoval, že by je někdo v okolí nenechal zbytečně trápit. Náhoda se stát může a kdykoliv by se jim mohlo přihodit cokoliv špatného, co úplně neplánovali a ani nechtěli. Mezitím se už pomalu začal procházet mezi trsy trávy. Ty pěkné květiny zmizely, alespoň zatím. Přikývl na jeho tvrzení o vlčatech a jejich hladových žaludcích. To jsou takoví trochu nevděční strávníci. Počkal, až se nacházel kousek od něj. Nechtěl mu nijak utíkat, přesto věděl, že Nicos domů bezpečně trefí. A to stejné i Shahir. "Jistě, ty sám si vybereš, co se ti bude líbit a co dokážeš ulovit. Ten druhý to mnohdy ani neocení." Takže ano, raději by lovil sobě. K těm květinám moc neměl, co povědět. Mohly být i jedovaté. A takové věci by bylo dosti nebezpečné nosit do úkrytu. Zadělal by na problém nejen sobě, ale třeba i těm vlčatům. Radost by s tím neudělal, spíše přesný opak. "Tak já ji potom odchytím a zavedu ji tam. Říkáš, že se v rostlinách vyzná? To se docela hodí, rád bych to taky někdy uměl." Povzdechnul si. Kdyby tak znal názvy klidně i zlomku toho, co vše viděl někde růst... Měl by hned lepší náladu. "Dáme závod, kdo bude dříve doma? Už to bude jen rovně!" Usmál se na něj a provokativně se rozeběhnul. Pokud nepoběží, tak zase půjde krokem.

>>> Sarumenský hvozd (přes Tenebrae)

<<< Kopce Tary (přes Jezevčí hájek)

A tak tedy šli. "Teoreticky bychom mohli zkusit něco najít přímo na našem území," navrhnul. Nápad lovit, až budou kousek od domova se mu zalíbil. V těch lesích okolo jistě něco žije. A nemuseli by se s tím pak ani daleko táhnout, kdyby toho bylo na dva moc. Případně by se i pomoci mohli dovolat, kdyby na to přišlo. "To je fajn, pokud vše ve smečce funguje, jak by mělo." To se mu líbilo. U nich doma to tak úplně nebylo, tam každý fungovala docela samostatně a přímo plno si mezi sebou nepomáhali. To, že lovit nebude muset, už mu říkala kdysi Maple. Takže, pokud to stále platí, tak je to jedině moc dobře. "Ono to asi opravdu nebude efektivní snažit se uživit všechny. Nebude tedy i lepší, kdybychom si ulovili jen my něco pro sebe? Oni by byli jistě vděční, že budou mít méně práce." Napadlo ho. Dost o tom přemýšlel, tímto by vzal část jejich čas, který by lovci mohli využít jinak. Krajina okolo něj se mu líbila, hezky se koukala na rozkvetlou růžovou květinu pod ním. "Netušíš, jak se jmenuje tato rostlina?" Zeptala se ho. "Vypadá to totiž moc dobře, nevezmeme nějaký kus do úkrytu na výzdobu?" O výzdobě úkrytu se bavil už s Jasnavou, která to podpořila. Takže přinést tohle by se docela i hodilo. Bylo by to moc krásný, sledovat ji i tam.

>>> (přes Klimbavý les)

Trochu ho zamrzelo, že se plán nakonec neuskutečnil. Rád by si s ním zalovila ukázal jemu svou neschopnost. Ale to je možná i dobře, že zůstane skrytá před ním. "Tak dobře, když už nechceš. Myslíš, že bude něco k jídlu v úkrytu?" Zeptal se ho. Měl docela hlad, najedl by se. Navíc, i on měl v plánu jít zpět domů. Takže by se mohli najíst tam. "To mi je jasný, že bychom to lovili dlouho. A než bychom to donesli poslednímu, ten první by už zase měl hlad. Trochu nevděčná práce." Napadlo ho. Bylo by to nekonečné a nikdy by neměl ani čas pojíst sám. Takže byl dost rád, že tuhle práci přenechají na někom zdatnějším. Přesto mu to nedalo a musel se ho zeptat. "Ty si myslíš, že bychom nic ulovit nedokázali?" Položil otázku trochu nejistě. Nerad by měl z jeho strany nějaké pochybnosti. "Ale, když chceš, pojďme tedy zpět." Zavelel. Už se viděl, jak bude v úkrytu něco jíst a odpočívat. Třeba si Maple i pro ně připravila ještě nějaký úkol, který musí splnit. Což by bylo fajn, rád si udělá dobré jméno a udělá dobrý skutek pro smečku. Vydal se na cestu a doufal, že ho jeho ryšavý přítel bude následovat.

>>> Vřesoviště (přes Jezevčí hájek)

<<< Tundra (přes Kiërb)

Ulovit se mu prostě moc nelíbilo. Nebyl prostě tím typem vlka, který se vyžíval v tom nahánět zvířata a pak je zabíjet. On se raději najedl z toho, co už někdo odchytil. Nejen, že jídlo pak nepřijde nazmar, ale i nemusí pro to skoro nic jiného udělat než jen přijít k jídlu. O to víc se mu to však líbilo, že tu na to nebyl sám a měl se sebou nějakého lepšího lovce, Nicose. Zrzavý vlk od pohledu měl mnohem více zkušeností než-li on. I to, co měl okolo krku tím bylo důkazem. Hádal, že ho to asi i nějakým způsobem baví. Shahir preferuje raději to se na zvířata a rostliny koukat. Ale každého věc. "Chápu tedy dobře, že chceš něco vzít i pro smečku?" Zeptal se ho. Úplně jeho myšlenku nepochopil, tak se chtěl ujistit. Jeho ujištění o tom, že ulovit něco dokážou nezpochybňoval. Ve dvou už lovit zvládal, aniž by byl kdokoliv z nich nějaký zdatný lovec. Nebál se tedy s ním. Sám... To by bylo úplně něco zcela jiného. Jeho otázka byla trochu zajímavá. Co by si vybral? "Jako po zbytek života jíst jen jednu věc? Nebo nyní si dát něco?" Na tu otázku šlo odpovědět totiž několika způsoby. Tak jak to myslel, se potřeboval dozvědět. "Docela mi chutnaly zajíci a křepelky." Řekl však. Obojí z toho by tedy šlo. Našel tu něco z toho? Tím lépe. "Peří mi nevadí, ani srst nejím. Tobě jo?" Opětoval mu jeho otázku zpět. Sledoval krajinu, ale asi dost dlouho. Protože mezitím mu zrzeček zmizel z pohledu. Zmateně ho hledal očima. "Nicosi, kam jsi zmizel?" Zavolal na něj. Uviděl ho až dost vysoko a dál od sebe. "Co tm děláš? Jdeme lovit, ne?"

Duben 7/10 - Jasnava

Zavrtěl hlavou. Mrzet ji to vůbec nemuselo, je to dávno za ním. Takže nyní už má klid, na chvíli. Není potřeba se vícero zatěžovat Hatim a Kultem. Prozatím neviděl důvod k tomu, aby musel mít více traumat a šířit to všem okolo sebe. Jendoduše tedy z tohohle tématu vycouval a nechal to být. A osamělý nebo ne, jemu by se tam dlouho líbilo. "Tak samotný tam nikdy nebudeš, když je tam i Život s tebou. Navíc, nepotřebuješ ke spokojenému životu neustále skupinu vlků, ale i být sám." Ano, on by tam vydržel a asi by si nestěžoval. Pár věcí a vlků by mu chybělo, ale klidně by tam nějakou delší dobu zvládnul vydržet bez větších problémů. Jí to vymlouvat nebude. "Ano, taky si myslím, že by to ocenili všichni. Není hnusná, jen prostě ozdoba navíc neuškodí nijak." Co se však týkalo vlčat, byl zmatený. Nechápal, proč nefunguje, jak to znal. Matka a otec vždy byli spolu. Proč oni nejsou? Co je tam rozlišného? "Jak o tom neví?" Zeptal se neznale. Neznal totiž ani jeden důvod, kdyby to tak mělo být... "Neplánované?" Zopakoval po ní. Nechápal, neorientoval se v tom.