Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Sarumenské skalisko

Když konečně vyšel z úkrytu, na území smečky jich bylo ještě více. Než odešel, viděl tak 4 vlky, nyní se jejich počet značně rozšířil. Hlad už neměl, zajímalo ho něco zjistit. Promluvit si s někým neznámým a seznámit se. Měl tolik možností, kde by se mohl obrátit na někoho. Zároveň však bojoval sám se sebou, protože se nechtěl k nikomu dotírat a otravovat svou přítomností. Kousek od něj byla jeho známá Jasnava s pár vlčaty. Hádal, že to budou ta, o kterých mluvila. Jen je nechtěl nijak obtěžovat sebou. Opodál nich byla Maple. Ale s ní se bál si povídat, neb k ní má určitý velmi silný respekt. Sledoval okolí a analyzoval, odkud to bude nejlepší. Váhal, zda už nepůjde rovnou pryč z lesa, ale zaujal ho dosud neznámý vlk. Postával sám a trochu vzdáleně od ostatních. To byla jeho šance. Dal se do pohybu přímo za ním. "Jste místní?" Zeptal se trochu překvapeně. Byl cítit, jak členem, tak i cizincem. Pokud tu však nepatří, rád ho doprovodí z lesa zase pryč. Každopádně to nebyla jediná věc, co mu moc neseděla. Chybělo mu taky jedno oko nebo to jedno bylo velmi zvláštní. Možná se by se ptal velmi drze, ale zajímalo ho to.

41

<<< Sarumenský hvozd

Jeho hlad ho docela už trápil, takže ta svačinka mu přeci jen přišla vhod. Věděl, kudy už do úkrytu. Neváhal a šel už znale přímo do míst, kde se ten vstup nacházel. Okamžitě po vstupu ucítit tu energii. Pocit být doma, to je něco nenahraditelného. Klid mu procházel tělem až do kapilár. Chyběla mu nyní ještě stále za výzdoba, co měl v plánu udělat. Musí jen mít chvíli času si vše připravit a nejlépe mít ještě někoho k pomoci. Byl tu sám. Což mu nevadilo, zase být chvíli sám má také něco do sebe. Procházel chodbou až k hromadě masa. Něco pořádně čerstvého tam nebylo, lov asi úplně včera neproběhnul. Nevadilo mu to, maso špatně nevypadalo a neváhal. Jídlo je potřeba, nemusí být úplně čerstvé. Ocenil to hlavně z toho důvodu, že nemusel nic zabíjet. Jakmile dojedl, nepořádek po sobě uklidil a poděkoval alespoň v myšlenkách všem lovcům ze smečky, kteří tohle jídlo k němu pomalu dopravili. Bez jejich dovedností by hladem pošel. Když bylo dokonáno, neměl nic moc k plánu než se projít. Obhlédne krajinu okolo smečky, jako už několikrát. Probíhalo jeho oblíbené období, nemůže zmeškat žádné vzácné rostlinné exponáty.

>>> Sarumenský hvozd

Byli konečně doma a podle pachů okolo zde opět nebyli jediný. Ostatně v tomto lese to žilo snad vždycky a kdykoliv tu někdo byl. Prázdné místo tu snad ani nebylo naleznutelné. I tak mu to nepřišlo nijak stísněné, že by měl vůbec problém, kde šlapat. Les byl obrovský a možností tolik. To se mu líbilo. "Úplně se mi nechce lovit, mrknu, zda není náhodou nějaké jídlo v úkrytu. Nebo ty bys raději šel lovit?" Navrhnul. Vydal se na cestu k úkrytu. Moc mu nesedělo být zase mezi tolika vlky, na chvíli být sám by bylo jedině dobře. Prohlížel si les, dumal, proč tu je tak hezky, ale stále nedohlédne úplně daleko. Les sice byl hluboký, ale jeho dohled blokovalo i něco ve vzduchu. Neviděl to dosud jinde než zde v jeho domovském lese. Zajímalo ho to, co to je. Váhal, zda by se mohl svého rezavého přítele zeptat. Nicos však mezitím přišel s nějakou mnohem lepší zábavou, neb si všimnul, že nyní se začal bavit s jinými vlky ze smečky. Takže nyní asi nic, bude si muset počkat, až na něj opět přijde řada. Jemu docela vyhládlo, takže ten nápad, že se podívá do úkrytu se mu začal i hodit. Jen si na chvíli odskočí, nají se a bude brzy zpět. Takže mu nemá ani, jak jeho přítel zmizet z dohledu. Nicos nevypadal, že by měl naspěch, ale rušit ho nechtěl. Přeci tu jen měl nějaké silnější vazby. A tak tedy se pomalu stáhnul pro nějaké jídlo, co ulovili lovci. Mluvil o tom už Nicos, že tam něco být musí. Tak si to uvěří na vlastní zraky.

>>> Sarumenské skalisko

Shahir na záhadu
Beleth na vlčecí

<<< Travnatý oceán (přes Tenebrae)

Nicos netrhal partu a držel se ho. Byl to těsný souboj. Kdo tedy vyhrál? Těžko říct, Shahir nechtěl být šiškou. Takže se snažil natahovat kroky, skákal a chtěl vyhrát. Domov byl jako na dosah. Konec této výpravy se chýlil tímto ke konci. I když rád je zde v lese, raději by stále měl možnost s Nicosem po boku se projít ještě někde. Přišli zde ze až ze samotného severu, kde ochránili tučňáka. Chyběl mu ten malý ptáček. Byl trochu překvapený tím, že Nicos ji bral chvíli jako matku. Zajímavá informace. Myslel si, že mezi nimi tak velký věkový rozdíl nebude. Že spíš byli podobně staří. A ono tomu asi tak nebude, když k ní takhle vzhlíží. "Tak ještě, aby skoro nic neznala, když je alfou." Její inteligenci očekával, už od jejich prvního setkání tušil, že tahle vlčí slečna je opravdu přírodním úkazem. Zda tedy rozumí i něčemu dalšímu než je jen smečka a rostliny... Tím lépe pro ni i zbytek smečkového osazenstva. Měl by ji někdy najít a promluvit si o tom s ní. Její zkušenosti by rád také získal. "Tak jsme tady." Zvolal, jakmile si byl tím jist. "Máš tu i ty nějakou povinnost?" Ohlédl se na něj a vyčkával. Třeba mu rád s něčím i pomůže.

<<< Vřesový palouk (přes Klimbavý les)

Souhlasil. "Ano, to jsem i myslel, kdyby se něco stalo, někdo by se našel na pomoc." Odhadoval, že by je někdo v okolí nenechal zbytečně trápit. Náhoda se stát může a kdykoliv by se jim mohlo přihodit cokoliv špatného, co úplně neplánovali a ani nechtěli. Mezitím se už pomalu začal procházet mezi trsy trávy. Ty pěkné květiny zmizely, alespoň zatím. Přikývl na jeho tvrzení o vlčatech a jejich hladových žaludcích. To jsou takoví trochu nevděční strávníci. Počkal, až se nacházel kousek od něj. Nechtěl mu nijak utíkat, přesto věděl, že Nicos domů bezpečně trefí. A to stejné i Shahir. "Jistě, ty sám si vybereš, co se ti bude líbit a co dokážeš ulovit. Ten druhý to mnohdy ani neocení." Takže ano, raději by lovil sobě. K těm květinám moc neměl, co povědět. Mohly být i jedovaté. A takové věci by bylo dosti nebezpečné nosit do úkrytu. Zadělal by na problém nejen sobě, ale třeba i těm vlčatům. Radost by s tím neudělal, spíše přesný opak. "Tak já ji potom odchytím a zavedu ji tam. Říkáš, že se v rostlinách vyzná? To se docela hodí, rád bych to taky někdy uměl." Povzdechnul si. Kdyby tak znal názvy klidně i zlomku toho, co vše viděl někde růst... Měl by hned lepší náladu. "Dáme závod, kdo bude dříve doma? Už to bude jen rovně!" Usmál se na něj a provokativně se rozeběhnul. Pokud nepoběží, tak zase půjde krokem.

>>> Sarumenský hvozd (přes Tenebrae)

<<< Kopce Tary (přes Jezevčí hájek)

A tak tedy šli. "Teoreticky bychom mohli zkusit něco najít přímo na našem území," navrhnul. Nápad lovit, až budou kousek od domova se mu zalíbil. V těch lesích okolo jistě něco žije. A nemuseli by se s tím pak ani daleko táhnout, kdyby toho bylo na dva moc. Případně by se i pomoci mohli dovolat, kdyby na to přišlo. "To je fajn, pokud vše ve smečce funguje, jak by mělo." To se mu líbilo. U nich doma to tak úplně nebylo, tam každý fungovala docela samostatně a přímo plno si mezi sebou nepomáhali. To, že lovit nebude muset, už mu říkala kdysi Maple. Takže, pokud to stále platí, tak je to jedině moc dobře. "Ono to asi opravdu nebude efektivní snažit se uživit všechny. Nebude tedy i lepší, kdybychom si ulovili jen my něco pro sebe? Oni by byli jistě vděční, že budou mít méně práce." Napadlo ho. Dost o tom přemýšlel, tímto by vzal část jejich čas, který by lovci mohli využít jinak. Krajina okolo něj se mu líbila, hezky se koukala na rozkvetlou růžovou květinu pod ním. "Netušíš, jak se jmenuje tato rostlina?" Zeptala se ho. "Vypadá to totiž moc dobře, nevezmeme nějaký kus do úkrytu na výzdobu?" O výzdobě úkrytu se bavil už s Jasnavou, která to podpořila. Takže přinést tohle by se docela i hodilo. Bylo by to moc krásný, sledovat ji i tam.

>>> (přes Klimbavý les)

Trochu ho zamrzelo, že se plán nakonec neuskutečnil. Rád by si s ním zalovila ukázal jemu svou neschopnost. Ale to je možná i dobře, že zůstane skrytá před ním. "Tak dobře, když už nechceš. Myslíš, že bude něco k jídlu v úkrytu?" Zeptal se ho. Měl docela hlad, najedl by se. Navíc, i on měl v plánu jít zpět domů. Takže by se mohli najíst tam. "To mi je jasný, že bychom to lovili dlouho. A než bychom to donesli poslednímu, ten první by už zase měl hlad. Trochu nevděčná práce." Napadlo ho. Bylo by to nekonečné a nikdy by neměl ani čas pojíst sám. Takže byl dost rád, že tuhle práci přenechají na někom zdatnějším. Přesto mu to nedalo a musel se ho zeptat. "Ty si myslíš, že bychom nic ulovit nedokázali?" Položil otázku trochu nejistě. Nerad by měl z jeho strany nějaké pochybnosti. "Ale, když chceš, pojďme tedy zpět." Zavelel. Už se viděl, jak bude v úkrytu něco jíst a odpočívat. Třeba si Maple i pro ně připravila ještě nějaký úkol, který musí splnit. Což by bylo fajn, rád si udělá dobré jméno a udělá dobrý skutek pro smečku. Vydal se na cestu a doufal, že ho jeho ryšavý přítel bude následovat.

>>> Vřesoviště (přes Jezevčí hájek)

<<< Tundra (přes Kiërb)

Ulovit se mu prostě moc nelíbilo. Nebyl prostě tím typem vlka, který se vyžíval v tom nahánět zvířata a pak je zabíjet. On se raději najedl z toho, co už někdo odchytil. Nejen, že jídlo pak nepřijde nazmar, ale i nemusí pro to skoro nic jiného udělat než jen přijít k jídlu. O to víc se mu to však líbilo, že tu na to nebyl sám a měl se sebou nějakého lepšího lovce, Nicose. Zrzavý vlk od pohledu měl mnohem více zkušeností než-li on. I to, co měl okolo krku tím bylo důkazem. Hádal, že ho to asi i nějakým způsobem baví. Shahir preferuje raději to se na zvířata a rostliny koukat. Ale každého věc. "Chápu tedy dobře, že chceš něco vzít i pro smečku?" Zeptal se ho. Úplně jeho myšlenku nepochopil, tak se chtěl ujistit. Jeho ujištění o tom, že ulovit něco dokážou nezpochybňoval. Ve dvou už lovit zvládal, aniž by byl kdokoliv z nich nějaký zdatný lovec. Nebál se tedy s ním. Sám... To by bylo úplně něco zcela jiného. Jeho otázka byla trochu zajímavá. Co by si vybral? "Jako po zbytek života jíst jen jednu věc? Nebo nyní si dát něco?" Na tu otázku šlo odpovědět totiž několika způsoby. Tak jak to myslel, se potřeboval dozvědět. "Docela mi chutnaly zajíci a křepelky." Řekl však. Obojí z toho by tedy šlo. Našel tu něco z toho? Tím lépe. "Peří mi nevadí, ani srst nejím. Tobě jo?" Opětoval mu jeho otázku zpět. Sledoval krajinu, ale asi dost dlouho. Protože mezitím mu zrzeček zmizel z pohledu. Zmateně ho hledal očima. "Nicosi, kam jsi zmizel?" Zavolal na něj. Uviděl ho až dost vysoko a dál od sebe. "Co tm děláš? Jdeme lovit, ne?"

Duben 7/10 - Jasnava

Zavrtěl hlavou. Mrzet ji to vůbec nemuselo, je to dávno za ním. Takže nyní už má klid, na chvíli. Není potřeba se vícero zatěžovat Hatim a Kultem. Prozatím neviděl důvod k tomu, aby musel mít více traumat a šířit to všem okolo sebe. Jendoduše tedy z tohohle tématu vycouval a nechal to být. A osamělý nebo ne, jemu by se tam dlouho líbilo. "Tak samotný tam nikdy nebudeš, když je tam i Život s tebou. Navíc, nepotřebuješ ke spokojenému životu neustále skupinu vlků, ale i být sám." Ano, on by tam vydržel a asi by si nestěžoval. Pár věcí a vlků by mu chybělo, ale klidně by tam nějakou delší dobu zvládnul vydržet bez větších problémů. Jí to vymlouvat nebude. "Ano, taky si myslím, že by to ocenili všichni. Není hnusná, jen prostě ozdoba navíc neuškodí nijak." Co se však týkalo vlčat, byl zmatený. Nechápal, proč nefunguje, jak to znal. Matka a otec vždy byli spolu. Proč oni nejsou? Co je tam rozlišného? "Jak o tom neví?" Zeptal se neznale. Neznal totiž ani jeden důvod, kdyby to tak mělo být... "Neplánované?" Zopakoval po ní. Nechápal, neorientoval se v tom.

Sledoval Nicose. A vnitřně se stále nemohl přenést přes to, že nyní musí opustit svého malého opeřeného přítele. Špatně to nesl, takže by rád strávil s nějakým svým kamarádem více času, aby se v té depce neutopil zcela sám. Islin se mu konečně mezitím představila. On jí však jméno stihnout neřekl, nevadí. Jistě se brzy uvidí zpátky ve smečce, kde bude více času si spolu pokecat a představit se. Jaký nezdvořilec to nyní je. Ono mu stejně nikdo jiný kromě Nicose tu pomalu ani nezbyl, Islin měla na spěchu a ten její parťák se tu ani neobjevil. Ale asi byl v bezpečí, že ho neřešila nijak. Co on však měl v plánu, jej rozhodilo. "Ty chceš lovit?" Zeptal se ho. Trochu si asi jeho parťák nepamatoval, že Shahir lovit neumí. Nebo umí, ale dost mizerně. A nechtěl se na něj moc dívat jen tak sám. "Taky mám docela hlad, ale nebude třeba něco ještě v úkrytu?" Zeptal se ho. Neklid v duši měl, nejistotu. Nechtěl se před ním nijak ztrapnit ještě víc, ani ho nechat lovit samotného. Takže, jak je na tom maso v úkrytu? Nebylo tam náhodou naposledy něco? Třeba někdo se toho už chytil, jak říkala Maple, tak lovců je plno. Takže někdo třeba byl takto hodný a udělal laskavost pro ně. Ne? Dobře, mohou se tam alespoň zkusit podívat než se marně pokoušel o něco, co jistě nedopadne dobře.

>>> Kopce Tary (přes Kiërb)

Duben 6/10 - Jasnava

"Nebylo to moc dobrý." Řekl k tomu. Jako neměl slov, nerad na to myslel. Chtěl se o tom moc bavit, ale když se zeptala, tak odpověď dostala. "Sestra se mi tam tak utopila." Dodal k tomu a v oku se mu dostala slza, která i rychle zmizela v jeho srsti. Otřel si ji tlapkou, aby se úplně nerozbrečel. Nechtěl moc. "Ale nevadí, odpověď jsem ti dal." Promluvil ještě. Změnilo se téma zpět k Životu. To bylo přeci jen mnohem lepší. Veselejší a tak. "Také mi ji ukázal. Jako hezky by se tam bydlelo. O tom žádná." Rád by tam ještě zůstal. Ale smečka by mu to nedovolila. Prostě jen tak by tak žil, byl by spokojený. Ty kytičky by mu stačily ke spokojenosti. "Taky za ním budu muset brzo přijít. Dobří holubi se vracejí." Usmál se. Jo, zašel by tam ještě několikrát. Bylo tam pěkně, jak už si řekl předtím, měl by jí někdy podobně vyzdobit úkryt i u nich. "Někdy bychom měli vyzdobit podobně i smečkový úkryt. Jak hezky by se tam pak žilo." Navrhnul. Mohla by mu pomoci, kdyby chtěla. Sbírat kytičky, sušit a sadit. Jak hezká práce. S trápením tedy přestal, nechtěl ji nijak otravovat ještě víc. No, nedokázal říct víc k tomu. Tři syny... No, asi nebylo nejlepší se předtím první bavit o tom, jak on jako vlče trpěl. A nyní řešit její. Nemohl to trochu pochopit. Nechtěl ji tedy otravovat, když má rodinu. "A jejich otec?" Zeptal se jí. Nerad by se motal do jejích vztahů s jinými, ale nyní to znělo, aby nevzbudil nějaký rozruch, že se s ní baví a ona má někde zbytek své rodiny. Ono to tak prostě vždycky fungovalo. Dva vlci, co se mají rádi a vlčata... Muselo. Proč je tedy tak hloupý a snaží se o zlepšení vztahu s ní, který je dávno ztracen?

Duben 5/10 - Jasnava

"Kouzlo to má. Ale rozkvetlé louce se to nevyrovná. Nikdy." Prohlásil. Křoupání sněhu mu nevadilo, ale ty zmrzlé tlapky moc rád poté neměl. Ani sníh, co se mu lepil všude na srst. Ty koule hnusné mu opravdu v pohybu vadily. Jasnavu podle jejího zájmu opravdu zajímalo, jak se u něj v domovině žilo. On na to nerad vzpomínal, nejraději by prošel fází zapomněním. Aby si ty temné vzpomínky už nikdy nevybavil. Ale pokud ji to opravdu láká vědět, proč ne. Klidně jí to řekne a nic před ní nebude skrývat. "Měli jsme jen jednoho boha. Hatiho. Ten vládnul všemu, ale komunikovat s ním dokázal pouze mesiáš. Ten naši skupinu, ona to totiž moc smečka nebyla, vedl. Nařídil, kdy bylo potřeba popravit zrádce víry, kdy ji šířit a kdy zkoušet, zda narozená vlčata vůbec mohou přijmout tuhle víru. Tím, že nás hodili do vody z výšky a nechali nás tam plavat. Kdo to vydržel, tak přežil. Kdo ne... Tak se prostě utopil a nikdo mu nepomohl." Vzpomněl si na svou sestřičku. Ach, nejraději by se vrátil zpět a zachránil ji před tím. Aby on sám se tam mohl utopit... Nešlo to, vracet čas neuměl... Ale možná jednoho dne. Možná to bude brzy lepší. "Sluší ti. S Životem jsem se taky setkal. Nechtělo se mi od něj. Měli jsme si o plno věcech povídat," dodal ještě. Aby nebyl jen za hlupáka, co neviděl nikdy boha. Jasnava byla trochu rozhozená tím, že jí nevěřil, že jí nic není. "Ale já na tobě vidím, že tě něco určitě trápí." Řekl jí. Měl o ni strach a trápilo ho to také, když nevěděl, co ji sužuje. Co mu však ona řekla, tak nečekal ani z daleka. Byl překvapen, šokován. No, rozhodně rozhozen. Vlčata? I ona? Proč mu všichni nyní ukazují, jak hezké je mít rodinu? Tvářil se překvapeně. Neměl správných slov. "Vlčata?" Zopakoval jen. Neměl možnost nic jiného, co na to říct.

<<< Gejzírové pole

Společně se Snížkem v zádech, tak ťapal za Nicosem. Tu bílou vrstvu měl všude okolo tlapek, lepilo se mu to i mezi články prstů. Špatně se šlo, nebyl úplně stvořen pro tyto kruté kraje. Ne, že by mu ta krása vadila. Ale on je spíše tím milovníkem tepla. Po několika krocích se od Shahira Sníh odpoutal a cupital pryč. Ha! Shahir zpanikařil, uskočil na stranu. "Sněhuuuuu!" Zavolal na něj, ale jeho opeřený přítel se ani neohlédnul. Neozval se. A nechal ho tam. Zlomil mu srdce. Znovu někdo. Rozklusal se za Nicosem, který byl rychlejší a více mu stíhal. Tučňák se mazlil už s Islin, ale jen chvíli. Pak už zase byl v tahu a mířil k zbytku svého druhu. On zůstal stát. Sledoval tu podívanou, co se právě před nimi odehrávalo. Ohlédnul se i na chvíli na Nicose. "Co se tam děje?" Poznamenal. Ale nezůstal pohledem na něm dlouho. Chtěl se věnovat svému opeřenému příteli... Který nyní měl rodinu? He. Zhrozil se, co se tu nyní stalo. Myslel si, že to je jen ztracené mládě. Nikoli hlava rodiny. Potřeboval trochu času, aby se přes to přenesl. Couvnul trochu stranou. "Nechceš někam zajít?" Zeptal se zrzka. Jistě mu poradí něco, co by rád podniknul.

/// Děkuji moc za osudovku. To téma úplně miluji a štve mě, že se to zrovna trefilo do času, kdy jsem toho řešila plno jiného a nezbyl mi čas nakonec. Děkuji moc za tvůj čas a za všechny, co měli taky koule na to se zúčastnit! <3

Beru si za to hvězdičky do obratnosti.

<<< Ledová pláň

Následoval ho tedy. Pomalu se zde ochlazovalo a každý kousek zde měl plno sněhu. Sníh ho následoval, neprotestoval a z toho měl radost. Líbilo se mu být jeho středobodem vesmíru. Možná mu to i třeba sám Nicos záviděl. On v sobě viděl toho otce a měl touhu se ho nevzdávat. Narazili na skupinku nějakých ptáků, ale vypadali úplně jinak než jeho ocásek. Ani Sníh se k nim moc neměl, takže věděl, že to asi nebude správná cesta. Škoda, i když asi ani ta škoda to nebyla. Ti ptáci byli natolik vylekaní z jich obou, že létali splašeně všude kolem. Ach. Málem způsobil smrt někomu z nich! Ale viděl konečně v akci ty gejzíry, o kterých tolik mluvila Islin. No, věděl, že do nich nyní on skákat nechce. Když Zrzek poznamenal, že tudy už cesta nepovede, rozhlédnul se ještě jednou okolo sebe. Žádný stejný druh, jakým byl Sníh tu byl. To mu značně hrálo do karet. Jistě se totiž vrátí zpátky k nim do smečky. Už si ho pojmenoval, není cesty zpět. "Oni by se ozvali, ne?" Zeptal se ho. Na tom se i domluvili. Nic neslyšel. Takže by měli plno tlapek práce a zapomněli? To moc neznělo jako oni. "Třeba tu bude ještě nějaká jiná možnost, kudy oni nešli. Třetí a ta správná." Podotknul k tomu. Jako stát by se to mohlo. Ne vždycky všechny cesty jsou správné. "Tak se asi vrátíme, co?" Navrhnul. Nicos asi protestovat nebude. Takže se otočil a šel. Sníh ho následoval, naprosto se od něj nehnul.

>>> Tundra