Příspěvky uživatele

1/10 březen| Wylan

Jako vítr, který pročesával jeho srst, se zjevil i on. Tiše došlapoval po břehu jezera. Na hladině jezera si pohrával vítr také a vytvářel občas i dosti silné vlny. Pomalu se procházel a sám přemýšlel, zda opravdu má tolik blízko větru, když právě temnota obklopovala jeho po celý jeho život. Není to tak dávno, co se teprve naučil nebát se denního světla a zjistit, co vůbec je běžný život vlka. Zpětně jeho vlčecí život bylo něco, co se nechce znovu zažít a nikdy by to nikomu ani nepřál. A nebo možná ano. Chybami se přeci ten daný vlk učí, proč by v tom někomu bránil? Jistě, nepřál by to někomu, ale bránit jim v tom nebude. Svůj zrak znovu upřel na tu vodu. Jak velice neměl vodu rád, jelikož mu stále přehrávala pod očima jeho sestru. Tak rychlé... Ani neměla na výběr cokoliv jiného. Zastavil se. Kousek před ním mu přistál klacek, který jej při neopatrnosti mohl praštit po tlapkách. Byl tu i vlk, který měl možná něco, co společného s tímto přepadnutím. "Omlouvám se?" Promluvil a naklonil hlavu směrem k němu. Snad ho nijak neruší.

Tomáš vypadal, že on se vůbec vody nebojí a každý další normální vlk také ne. Jen Shahir musí mít nějaké zbyteční extrémní trauma z něčeho tak naprosto přirozeného pro vlka, že to ani snad není možný. Nechtěl si moc udělat ostudu, ale už se očividně stalo. Přišel si strašně špatný a neschopný, když se klepe, aniž by se vodě vůbec byl a je jen na břehu. Nebude však jen tak sedět, jak řekl jeho společník. Prostě bude stát, sledovat ho a něco zkoušet odpozorovat, aby se přiučil loveckému umu. Ten šel trochu mimo něj ve výchově. Ale to se přiučí zase a zlepší se v tom. Psychicky však stojí a drží palce Tomášovi, aby ulovil nějaké pořádné velké dvě ryby přímo pro oba. Nějakou pořádně narostlou, aby nemusel ještě do vody jednou a Shahir měl klid, že nebude muset u té vody ještě nějakou dobu navíc pobývat. Čím kratší dobu tam bude, tím pro jeho mentální zdraví lepší. Sledoval ho, jak jednoduše dokázal vejít do vody a nedělal žádné divadlo. Pomalu začalo už svítat, takže bylo skvělé, že se mu povedlo něco ulovit i za špatného světla. Tomáš nemá očividně problém s očima a tím lépe pro něj. Shahir taky snad ničím netrpí, ale nikdy si není jistý. Přinesl nejdříve tři ryby a poté i čtvrtou. On toho hnědého na břehu jen sledoval a ryb se ani nepustil, dokud neskončí s lovem. Aby mu nějak pomohl v případě nutnosti. Což moc nevěděl, jak by mohl ve vodě, ale nabízel se k pomoci v případě ohrožení jeho života. "Bude mi stačit jedna," řekl. "Avšak děkuji za tvou odvahu." Poděkoval za jídlo a zakousnul se do jedné z nich. Rybu prostě dlouho neměl a takové dobré maso mu chybělo. Je to něco jemného, lehkého a nemůže se tím jednoduše přejíst. Po očku se rozhlédnul okolo nich. Slunce už se pomalu objevovalo na obzoru a on trochu přemýšlel nad tím, že zase dokáže přežít bez trestu od Hatiho sluneční záři. "Jestli chceš, vezmi si i tu poslední."

Jistě, jako snad každý druhý vlk, kterého potkal a nebyl členem tohoto uskupení, kde se narodil se z toho musel chytat až za hlavu. Cizímu by to nedávalo smysl, co vše dělají. A domácí o tom s cizím nemluví. Je vůbec zázrak, že nějak dokázal utéct, aniž by se mu něco pořádného stalo. Ale už se k tomu nyní nechtěl vracet, prostě se o tom nerad baví. Je to taková skrytá temná stránka, Pandořina skříňka... Podle každého něco jiného. Trochu mu záviděl nějakou normální smečku, protože by rád už od malého věku byl normální. Připadal si takto strašně divný až k smíchu. A k poznámce o vlčicích se moc nevyjadřoval, jelikož jeho srdíčko stále nebylo plně zceleno ještě po tom posledním zlomení. Vlčice jsou prostě něco, co nejde snad nikdy pochopit. Jsou krásné, úžasné, ale bezcitné... Se srdcem snad z nerozbitného materiálu a uzamčené tou nejsložitější šifrou... Klíč k úspěchu u nich ještě nezískal, ale kdyby měl někde recept na nějakou takovou lásku, rád by se ho naučil.
Zneklidnilo jej, když Tomáš měl takový veliký zájem o tu vodu a ryby. Raději se stále držel dál v bezpečné vzdálenosti a pohledem uhýbal mimo vodu a koukal po čemkoliv, co bylo k vodě tak vzdálené jako všechny vlčice k němu. "Ne," řekl jednoduše. A ani se to nechce učit. Je to moc nebezpečný. Před očima se mu zase objevily ústřižky toho, jak v té vody bezvládně plavala jeho sestřička a nikdo jí nebyl schopen pomoci. Jak v ní plaval on sám. Neklidně trochu zacvakal zuby o sebe, vydal trochu nepříjemný zvuk a hlavně se celkově zaklepal až do konečku ocasu. Ocas se perfektně rýsoval mezi jeho pánevními končetinami. Nepůjdu do té vody... Strach na něm byl jistě vidět a doslova z něj možná i cítit. "Ale klidně nějaké ryby můžeš ulovit, nebudu ti v tom... bránit."

<<< Tajga

"Tomáši," oslovil ho prvně, když pomalu přicházeli k řece, která tekla kousek od území. Nešli dlouho, bylo to hned za rohem, takže měli velké štěstí. Shahir však vodu neviděl velice rád, neb se jí stále po tom vlčecím traumatu bojí. Trochu hlasitě polknul, ale nehrál si na nějakého chudáka. Jen se napije, podívá se, zda se tu něco nepotuluje. A díky tomu ani nebude muset do vody chodit. Úžasný plán, jak se tomu vyhnout. "Pocházím trochu z daleka, trochu podivného místa. Byly tam budovy, zničené zdi a plno dalších věcí od nějaké pravěké civilizace, co zanikla. Moc o historii toho místa nevím, to nás nikdy v kultu neučili." Dál o tom moc nevěděl. Ještě tomu místu nějak říkali, ale nyní mu vypadlo jméno. Rád na tuto část svého života zapomíná, když nyní nemusí poslouchat slova a myšlenky Hatiho. Hezky funguje podle své vlastní volby života, i když trochu jinak. "Co ty?" Zeptal se zase jeho zpátky, zatímco se zastavil kousek od břehu. Počkal na něj, aby si Tomáš sám určil, zda chce jít do vody. On ho tam následovat však rozhodně nebude. Podíval se okolo řeky, škoda, že nyní je noc a většina zvířat spí. Možná je ve vodě jen nějaká ryby, která by se dala. Ale díky jeho strachu nebude moc dobrým pomocníkem pro Tomáše. Bohužel. Nechce do té prokleté věci, co mu vzala jeho sestru. "Chceš rybu a nebo počkáme do světla?" Optal se ještě na jednu věc než se ještě podíval do okolí. Pár stop od jiných zvířat tu bylo, ale čekat, zda něco dalšího dojde... To tu oba možná dříve zestárnou.

"Zajímavé jméno," prohlásil. Obdivoval, že něco takového dokázal už zjistit. Trochu zadumal nad tím, od koho něco takového mohl zjistit, ale důvodů a vysvětlení je prostě tolik, že neměl potřebu až tak to rozebírat a prostě tento fakt přijmul, jak mu byl předán. "Mám taky hlad, můžeme něco zkusit ulovit." Navrhnul. Jenže nějak přemýšlel, co by tady v tomto kraji mohlo za zvíře přežívat, které by ještě ti dva mohli ulovit a sníst. Odhadoval, že možná nějací další vlci a nebo nějaký medvěd, ale nenapadlo ho nic než možná nějaká myš nebo zajíc, kteří se vyskytují snad všude, kam Shahir kdy vkročil. "Můžeme klidně jít dál, nemyslím si, že tu vhodné lovit." Prohlásil o svém nápadu. Moc toho nenamluví oproti tomu druhému a ani jeden se ještě nepředstavil, takže měl jedinečnou šanci ukázat nějaké své zkušenosti. Sice jich nikdy plno neměl a sám teprve nějakou chvíli zpět objevil něco bílého, po kterém se dá chodit. Ale jeho dosavadní vzdělání a zkušenosti mu radily, aby šel lovit do lepšího lesa a nebo někde na louku. Vždy tam bylo živo - jeleni, srnky a plno dalších možných úlovků. Tady to vypadalo, jako by tu už něco zemřelo. Pro něj, který je doteď žil v opravdu nepřirozených podmínkách je však normální pobývat tam, kde by jiní již zahynuli. Avšak traumata jej stále dohání. I tak mu přišel ten jeho nový společník jako dobrá volba, jelikož uměl pobavit a měl veselou povahu celkově. Shahir je trochu nemluvný, ale nepokazí náladu jen tak. Za chvíli se trochu oklepe a nějak to oživí. "Mimochodem, jsem Shahir." Představil se. "Klidně tě povedu chvíli, třeba něco lepšího najdeme."

>>> Řeka Kiërb

Zrychlil tempo a brzo byl už u hnědého vlka, který na něj chvíli počkal. Musel jej však zklamat, jelikož nebyl místním. Je jen pouhým průzkumníkem místních krajů a ani neví, zda se zde dostatečně dlouho zdrží. "Nejsem, ani ty nejsi?" Zeptal se a zároveň mu i sdělil trochu smutnou novinu. Neví, zda očekával někoho, kdo by jej bezpečně provedl na nějaké lepší místo. Avšak i sám Shahir by bral nějakého znalce, aby jej provedl správnou cestou na nějaké dobré lovné místo. Věděl, že pokud je zde tolik chladno a po chvíli stejným směrem přišel sem, kde je trochu trávy, pokud bude pokračovat dál najde nějakou louku, kterou by nyní tak rád viděl. Hlad se mu trochu hlásil o slovo, najedl by se i. Jen musí zjistit, kde. Cizinec hnědé barvy s trochu divným flekem z jedné strany vypadal však přátelsky, nemusí se jej úplně tolik bát. Už jen usoudil z toho, že vrtěl ocasem jako nějaké vlče. Měl tedy snad štěstí, taky by mohl potkat nějakého šílence, který by si ho hnedka vzal pod krkem někde do svého úkrytu. Prohlížel si ho. Vypadal zajímavě. "Ale hádám, že pokud půjdeme ještě rovně tímto směrem," ukázal hlavou směrem, kterým by to bylo vhodné se vydat. "Potom bychom mohli najít i nějaké lepší místo. Ale netvrdím to, že to bude určitě pravda." Nechtěl slibovat něco, co nemůže splnit, ale nějak v to doufal, že to bude pravda. Vždycky se učil, že ať půjde jakkoliv, vždy se něco dobrého objeví. Dáli mu Hati štěstí... Tedy správně řečeno, zda-li bude mít Shahir štěstí v nohách a najde dobrou cestu k cíli.

<<< Tundra

jeho cesta dál pokračovala. Místy se objevilo méně té podivné bílé věci, ale zcela nikdy nevymizela. Zajímalo ho, čím asi tak vzniká a proč je u ní taková zima. Neměl však žádného průvodce i sebe a musel by si odpovědět na toto jen on sám. A k sobě má nyní zcela silné pochybnosti. Když dokázal zničit si celý život kvůli své nedokonalosti... A se svou tvrdohlavostí dokázal jen zničit vše, co pro něj mělo vůbec nějakou cenu... Naštěstí trochu radosti mu dodalo to, že začalo svítat. Svit slunce mu tedy dodalo tak trochu energie, i když to je vlk a ne nějaká zelená rostlina. Škoda, že nemohl vytvořit pomocí Calvinova cyklu nějaký cukr, aby se mohl uživit. Ale on si něco snad uloví. Když se probrodil trochou mlhy, povšimnul si, že už zde není tolik sněhu a naopak se trochu objevuje i tráva. Sláva! Usmál se. Poskočil si trochu. Podíval se i trochu do dálky před sebe a uviděl tam nějakého dalšího vlka. Jistě, dokázal by fungovat i sám. Avšak, prostě by se mohl zeptat, mohl by být místní a poradit mu, kudy by se měl vydat... Zrychlil tedy svou rychlost. "Zdravím!" Zavolal na vlka. Chtěl, aby trochu zpomalil, mohl by ho pak jednodušeji dohnat.

<<< Z konce světa

Jeho srdce se uklidnilo. Už nebilo tak agresivně jako před nějakou dobou. Uklidnil se. Stále však vydýchával to, co se vůbec událo. Všechny události za posledních pár dní mu připadaly jen jako hodně špatný sen. Ale očividně nebyl... Po jeho probuzení z nějakého polospánku, do kterého se záhadně dostal, zjistil, že je uprostřed sněhu. Nebo něčeho až děsivě bílého. Nikdy to nic takového v jejich městě nezažil. A usoudil, že tato podivná bílá věc bude asi neškodná, i když lákala k tomu, aby ji okusil sníst. Nevoněla mu, takže od toho rychle couvnul a dal se do pohybu přímočaře rovně, protože si nějak usmyslel, že tímto směrem, by mohl něco naleznout. Něco vhodného pro něj. "Jídlo?" Třeba i to, to by nyní měl totiž nejraději u sebe a ještě raději v sobě. Až poté mu vlastně došlo, že to promluvil nahlas. Nikdo tu však nebyl, nemusel se tedy tolik omlouvat za svou hrubost. Chtělo by to jídlo... Zahřát se... Na takovéto změny počasí nebyl připraven a takto nízká teplota ho zcela překvapila.

>>> Tajga