Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Falion byl poněkud starostlivější, než jsem čekala. Oba vlastně byli. A tak jsem se jen povzbudivě usmívala a těkala pohledem mezi nimi. "Jsem jen potlučená. Možná mi trochu napraskla něco v levé zadní, ale kdo ví, jak vidíš, chodit mohu! Určitě to nebude nic, co by pár dní v klidu nevyřešilo," ubezpečila jsem Faliona a pohledem zavadila opět o Starlinga, který vypadal, jako by se teprve teď měl dozvědět celou pravdu. A nelhala jsem, opravdu jsem byla zcela přesvědčená, že to nemůže být nic horšího. Jen o tom přesvědčit i je.
Další Falion návrh mě trošičku zmátl. "Já předtím odmítla stejnou nabídku Starlingovu! To kdybych teď přijala tvou, vypadalo by to blbě," zasmála jsem se. Starling nicméně podpořil Falionův nápad, což možná méně kompromitovalo mou kladnou odpověď. Probodávala jsem je pohledem, usilovně přemýšlejíc. "Ale jsi alfa a jako alfovi věřím tvému úsudku, udělejme tedy, co se zdá nejlepším nápadem," váhavě jsem nakonec uznala a trochu provinile koukla po mém dosavadním stříbrosrstém společníkovi. Pohled jsem ale stejně musela obrátit zpět na Faliona. Zdál se celou situací opravdu zasažen. "Falione, to je v pořádku. S Lennie a Starlingem jsme to zvládli jako pravá smečka. Od toho je nás tu víc!" připomněla jsem mu konejšivě. Opravdu by mě mrzelo, kdyby si cokoliv vyčítal! "Uděláme to tedy tak? Samozřejmě se i ráda projdu," vrátila jsem nakonec rozhovor zpět k praktické problematice, abychom se nikdo z nás nemuseli šťourat v hlubinách svých poničených duší. Doufala jsem, že to bude úspěšný pokus.

// Zítra hodím post :)

Starling si sebou nejspíš nebyl tak docela jistý, každopádně nic nenamítal (to se mi docela líbilo). Vděčně jsem se usmála a s takovým polovrcením ocasu jsem se vydala za ním. Nedošli jsme ovšem daleko. Z výšin se brzy ozvalo známé vytí a během chvilky k nám kupodivu po nohou docapkal náš drahý alfa. Vypadal velmi ustaraně. Vesele jsem se na něho zazubila, alespoň do té míry, do které jsem byla schopna bezstarostného úsměvu. "Falione, já byla u Smrti a ona po mně pak začala házet kameny," objasnila jsem situaci co možná nejstručněji poté, co Starling nastínil současný stav věcí. "Lennie vyslyšela mé telepatické volání o pomoc a společně se Starlingem mě dostali až sem. Lennie teď někde odpočívá a Starling se o mne stará. Je to moc dobrý ochránce! Hodil by se k vlčatům," pokusila jsem se pozvednout hodnotu mých zachránců a velmi přesvědčivě jsem přikyvovala.
Starling pak objasnil cíl naší cesty. Zvědavě jsem pohlédla na Faliona, co na to bude říkat. Věděla jsem, že ovládá spoustu magií. Nahlas bych to sama od sebe nikdy nepřiznala, ale kdyby mě třeba nějaký větříček dopravil do úkrytu, vůbec bych se nebránila... Ale pěšky to přeci jen zas bude trochu trénink. A nechávat se nosit od alfy, to nevypovídá moc o jedincových kvalitách. Uvidíme, co ho napadne a co ne.

// Také tě vítám, spolumaturantko

Mé myšlenky Starlinga úspěšně probudily. Chvíli se vyjeveně rozhlížel, ale brzy už byl u mě. "Neboj, moc daleko ti neuteču," zazubila jsem se. Byla nakonec pravda, že černé kožichy se v noci špatně hledají, i když je jasná. "No, docela bych se šla napít. Navíc u úkrytu je hezký vodopád, kde se můžeme omýt! Takhle při svitu hvězd to bude určitě moc krásné zákoutí," objasnila jsem své úmysly s potutelným úsměvem. "Musíme to vytipovat, abychom věděli kam dopravit Fala s Matali, až bude příhodná doba," zamručela jsem si pod vousy a nad tou představou se záškodnicky ušklíbla. Opravdu, kdyby tu tak byli! Dnešní noc je perfektní.
Jeho další návrh mě rozesmál. "Ne, prosímtě! To bych se studem propadla, nechat se tahat. Ale bylo by od tebe hezké jít první, kontrolovat terén," poprosila jsem jej s pobaveným úsměvem, a vesele do něho drcla, trochu se přitom zapotácejíc. "Když půjdeme pomalu, budeme tam hned, zas tak daleko to není. Navíc ještě pod tvým vedením!" významně jsem se pokývala hlavou, aby bylo vidět, že ho mám za vlka hodného spolehnutí se na. Pomalu jsem se pak motala vpřed, čekajíc, jak Starlí převezme iniciativu.

To, že jsem opravdu usnula, jsem si uvědomila až ve chvíli, kdy se moje oči otevřely. Nespala jsem moc dlouho, ale stačilo se již zešeřit úplně. Nebyla o nic větší zima, ale tady v horách bylo tuze příjemně. A ten pohled! Zvedla jsem oči k obloze, kde jemně svítilo pár hvězd. Při pohledu na ně jakoby bolest zmizela. Koukla jsem na Starlinga, který se také uvelebil a na můj návrh podřimoval. Sama jsem se rozhodla překulit na záda, což byla značně podivná poloha, ale měla jsem zas skvělý výhled s položenou hlavou. Dnes by byla ideální noc to zkusit, nemohla jsem si odpustit myšlenku na mou novou magii. Na druhou stranu by to nebylo nic extra a když už, tak pořádně...
Nicméně, žízeň, kterou jsem předtím docela snadno zahnala, se nyní proměnila v podivnou vyprahlost a já se rozhodla, že je nejvyšší čas najít nějaký potůček. Bylo štěstí, že v horách o ně stále nebyla moc nouze. Koukla jsem na Starlinga, rozhodnuta jej zatím nebudit, a pomalu se pokusila vstát. Kupodivu to bylo možné, i když nejvíce namožená zadní ostře bolela a všechny čtyři se třásly. Udělala jsem pár velmi nemotorných kroků, prakticky jsem se dostala tak od Starlingovy hlavy k Starlingovu ocasu, kde jsem si sedla. Jak mu asi říkají? Furt jen Starling? Star? Nebo Ling? Sveřepě jsem se zakabonila a opět zvedla, domotávajíc se kousek dál. Tiše jsem vzdechla. Potůčky jsou výše, ale tam se nedostanu v tomto stavu, nebo minimálně ne bezpečně. Jak se mi ho nechtělo budit! Lítostivě jsem se otočila na šedé klubko. Starlingu, oslovila jsem ho, doufajíc, že má magie přebije možné snění. Nepůjdeme k úkrytu? Ráda bych se trochu zchladila, a ty tam můžeš dospat. Upírala jsem na něj oči, mimoděk se zpouštíc z třesavých nohou zpět na břicho.

Nadšeně jsem přikyvovala, když Starling označil Faliona a Matali jako slušivý pár. Jestli to předtím nedokázal, teď má moje sympatie. "Samozřejmě ti jí ukážu! Ráda. Vždyť kvůli ní jsem takhle seřezaná, ještě aby to nebylo krásné! Ale půjde to nejspíše jen v noci," přitakala jsem. Nemohla jsem se dočkat použití této magie, na druhou stranu při pouhé myšlence na použití jakékoli z mých schopností krom vrozené se mi zvedal žaludek.
Nemohla jsem se nesmát při jeho poznámkách. Příjemný společník! "Smrt bohužel moc nepřemýšlí nad tím, co je komu spravedlivo. Je jen na drahokamy, ty miluje. Jestli tam někdy půjdeš, vem drahokamy a ona neodolá," poradila jsem mu s lehkým vzdechnutím. Já už si to nejspíš nezopakuji.
Na mé nabádání reagoval překvapivě pozitivně. Jen jsem se pousmála nad jeho podmínkou a se zájmem poslouchala jeho výpověď. Historka s Lennie mě zarazila. "To muselo být hrozné! Já měla třeba nedávno takový incident s fenky. V jisté chvíli to bylo fakt žůžo, ale občas se tu bojíš o život!" souhlasila jsem, v duchu si zapisujíc, že tohle je ještě potřeba probrat i s Lennie. Hned jsem ale zas zpozorněla, zcela zaujatě se mu vpíjíc do pohledu. Vůbec jsem si nedokázala představit, že někdo nevidí na obě oči. Které oko to asi je? To se mu musí hodně špatně lovit! Ale že by to bylo tajemství? S okázalou nespokojeností jsem zavrtěla hlavou. "To ale není žádné tajemství! I když je to zajímavé. Zbystřil se ti potom nějaký jiný smysl? Prý se to tak někdy děje, že třeba vlci co nevidí líp slyší," vyptala jsem se zvědavě toho gentlemana.
Po druhém přiznání jsem zbystřila. Můj pohled zvážněl. Říká to tak lehce, ale přece to muselo být dost hrozné na to, aby z té smečky odešel. "To mě mrzí, muselo to být velmi těžké," věnovala jsem mu soucitný úsměv, cítíc, že to může být tenký led. Vlci obvykle neradi mluví o své minulosti. No, tak co! "Moje magie se projevila až když jsem se stala tulákem, takže na ní nemohl nikdo moc reagovat!" rozhodla jsem se přispět střípkem své zkušenosti. "I když vím, že hodně vlků má z myšlenkářů respekt. Přeci jenom to dává schopnost nahlédnout nejen do přítomných myšlenek, ale i až do samého nitra, vzpomínek, pokud máš dostatečnou úroveň... Mou úroveň..." schválně jsem se na něj upřeně podívala s naoko vážným výrazem. Pak jsem se zas rozesmála, trochu poťouchle. "Ale neboj, mám úroveň i mravní! Jen s výslovným dovolením, pokud se jedná o vlka přátelských úmyslů," opět jsem popustila uzdu výrazné mimice a zazubila se na něj.
Nad jeho výzvou jsem pak ale zaprotestovala: "Až budeš ty potlučený, budu ti říkat má tajemství. Navíc, co bych ti řekla! Mám moc potlučenou hlavu na to, abych přemýšlela. Jedině kdyby ses zeptal." Ne že bych to vyžadovala. Nechtělo se mi popravdě vůbec mluvit, stále jsem dosti chroptěla. Jednou se tě zeptám na jizvu kolem oka, poslala jsem Starlingovi krátkou myšlenku. I přes to, že to pro mě jinak bylo naprosto nenamáhavé, způsobil mi ten krátký výdej energie mžitky před očima. Unaveně jsem se usmála. "Možná si ještě na chvilku zdřímnu," vzdechla jsem. "Možná bys měl také. Byl to dlouhý den." Na jednu stranu jsem byla přesvědčena, že spánek je nejrychlejší cesta k zotavení. Na druhou, tohle byla zajímavá konverzace...
Položila jsem si hlavu na tlapky. Když usnu, usnu...

Z mého společníka vyzařoval jakýsi klid, i když bylo zároveň očividné, že má z mého probuzení radost. Divný kumpán. Na mé otázky odpovídal velmi klidně. Někteří mluví tak, že z toho bolí hlava, zvláště když vlk není v kondici, ale jeho hlas byl jako balzám. S úsměvem jsem pokývala hlavou. "Těší mě. Je dobře, že si Lennie šla lehnout, naposledy, co jsem jí viděla, byla ošklivě pomlácená," vzpomněla jsem si trochu starostlivě, "ale je velmi zvláštní, že tu není Matali. Rozešly jsme se v Jedlovém pásu, řekla jsem jí, ať na mě počká zde. Měla tu potkat Faliona a vyměňovat si s ním láskyplná slůvka, a já jim pak měla udělat světelnou show." Svěsila jsem uši, jakobych z toho byla hrozně móc smutná. Moje dohazovací plány nikdy nevyjdou! Po jeho nervózní poznámce jsem rázně zavrtěla hlavou, až se mi zatočila. Chvilku jsem pomrkávala. "Prosímtě, táhl jsi mě až sem. A navíc jsi člen smečky. Nenazývejme se cizinci," zazubila jsem se stále s ne moc zaostřeným pohledem, ale velmi upřímným tónem. Tak jsem to cítila.
Starling vypadal každopádně dosti nejistý z celé té situace. Asi nepatříš mezi nejotevřenější vlky. Měla jsem najednou pocit, že bych měla spíš pečovat já o něj než on o mě. Začal mi nabízet všemožné úsluhy a já se bavila tím, jak moc neví, co dělat. "Je to v pořádku. Možná si později dojdu k úkrytu, je tam takový vodopád, ale zatím bych ještě chvilku ležela. Ve tvé společnosti, pokud možno!" šibalsky jsem na něj mrkla a zasmála se. Tohle je trochu moc těžká atmosféra.
Nad jeho Smrti týkající se otázky jsem zauvažovala. "Ani ne, nemyslím si, že to dělá každému. Byla jsem tam teď podruhé a poprvé jsem utrpěla šok jen psychický," zakabonila jsem se nad tou vzpomínkou, "ale vlastně jsem si to zasloužila. Moc mě fascinovala ta zřícenina, tak jsem šla trochu moc daleko, no a pak jsem po ní chtěla asi moc skandální schopnosti. Ale jestli mne jimi opravdu obdařila, tak to stálo za to!" Vyslovila jsem se velmi rozhodně. Vzpomínka na vyplněná přání najednou dala smysl všemu tomu nynějšímu utrpení. "Bolí mě to skoro míň, když nad tím přemýšlím," přiznala to hned Starlingovi a usmívala se nad tou představou. I když to tak bolelo! Trochu jsem povytáhla nejvíce zraněnou nohu,abych na ní neměla vůbec žádnou váhu. Mohu s ní hýbat. Nebude to zas tak zlé. Když jsem se uvelebila, věnovala jsem pozornost opět už jen tomu jeho azurovému pohledu. Při jeho přání mě hezky zahřálo u srdíčka. Toho bude dobré mít ve smečce. S úsměvem jsem si položila hlavu.
"Pokud bys mi přeci jen rád s něčím pomohl, můžeš mi o sobě něco vyprávět. Musíme vytvořit iluzi, že se dobře známe, aby mi nebylo tak trapně z toho, že jsi mě musel bůhvíjak táhnout až sem, aniž bys věděl cokoliv," navrhla jsem, sledujíc, jak bude ten gentleman reagovat. Potutelně jsem se zasmála. "O svých nejniternějších straších, největších touhách, temných zákoutích duše, zlomeném srdci..." snažila jsem se znít velmi zasněně. Podívala jsem se, jak se na to tváří, a rozesmála se. "Nebo jak jsi potkal Lennie."

<< Ageron

Z naprosté temnoty začaly šlehat plameny. Cítila jsem, jak mi olizují tlapky a postupně se odvažují k bokům, na záda. Líbí se jim to, zakusují se do mé srsti. To teplé, fascinující světlo, které jsem se tak ochotně vydala prozkoumat, mě teď žere zaživa a já jen řvu bolestí, klopýtajíc pryč. Všude kolem mě běhají zvířata s ohnivými hřbety. Šílená bolest! Utíkám a utíkám, ženu se dopředu, i když jsem z velké části přesvědčená o tom, že moje nohy jsou již dávno jen prach. Vše je rudé, a pak padám do chladivého obětí vody a cítím, že jsem v bezpečí...
Vědomí se najednou probudí. Je vytrženo ze spánku bolestí, stejně jako tenkrát. Tiše syknu a otevřu oči. Modrá. Stejně jako tenkr- Zamrkám. Modrá? Překvapeně zírám do toho azurového pohledu, který kontrastuje se soumrakem narůžovělým okolím. Kdo to je? Vyjeveně zvednu hlavu a rozhlédnu se. Jsem naprosto vyjevená, jak kdybych se právě narodila. "Ragar?" zamžourám pohledem do rýsujících se vrcholků nad námi a pak zpátky na cizince s nevěřícným úsměvem. Nemám pražádnou tendenci chovat se nedůvěřivě. Jako slabou a bezmocnou mě nejspíš dotáhl sem, takže vlastně není jakou slabost skrývat.
"Ty jsi mě sem dostal? Ty víš, že jsem z této smečky? Co se to stalo? Kdo vlastně jsi?" zachraptěla jsem s jakýmsi láskyplným překvapením a upřela na něj svůj stříbřitý pohled. S každým slovem jsem zároveň cítila, kolik energie mi mluvení ubírá. Vše bylo ještě zahaleno v jakémsi mlžném oparu bezvědomí, a společně s západem slunce to tvořilo atmosféru, které bych skoro věřila, že ještě není skutečná. Ale sny přece bývají podstatně horší. Navíc o realitě mě přesvědčovala tupá bolest snad v každé části těla. Namáhavě jsem se překulila z boku a lehla si pohodlněji na břicho. "Asi mám zlomenou jednu nohu. Ale možná je jen naražená, to prý bolí víc," pokusila jsem se informovat neznámého o mém zdravotním stavu, "to by bylo dobrý, že jo? Určitě to tak bude." Teď už jsem spíše přesvědčovala sama sebe. Chudák musí být zmatený. "Ona po mně totiž Smrt házela kameny," dodala jsem ještě na vysvětlenou. Potřebovalo to vysvětlení? Lehce jsem se nad tou představou zasmála, ale smích bolel a navíc postupně přešel v kašlání. To ve mě vzbudilo znovu potřebu se smát, aspoň svému stavu. Udusila jsem ten smích a trochu provinile pohlédla na modrookého. "Děkuju," zašeptala jsem, pozorujíc jej tápavě zvědavým pohledem.

<< Jedlový pás
//(stále mimo)
>> Ragar

// Arcu, hold my beer
ÚKOL Č. 17

Už tě nebaví pařit se v lesích? Máš pocit, že všichni kolem tebe jsou naprosto nezajímaví? Máš šedý či černý kožich? Chceš být opravdu originální? Přidej se do Ragarské smečky! Před úkrytem má epesní vodopád na romantické sprchy a jestli si myslíš, že v zimě je tam na umření, neboj, dříve umřeš z přemíry moudrosti členů smečky, protože většina už má hodně let za sebou! Jsi sebevrah? - Ragarská smečka je přesně pro tebe! Máme tak velké území, že pokud na nějaké z četných vratkých skal spadneš, nikdo tě už pravděpodobně nenajde!
Na co čekáš - přidej se k nám!

// Vše je dovoleno.
>> Ageron

Stejně jako Falko mě čeká maturita. Popravdě je to to poslední, čeho bych se bála! Kromě ní, dobrovolnictví v hospicu a brigád mě čeká série přijímacích řízení, která začíná už v prosinci odevzdáním portfolia na Akademii výtvarných umění (obor restaurátorství), s přestávkou na maturitu pokračuje přípravnými kurzy a příjmačkami na UKčkovou psychologii, dějiny umění a nejspíše i estetiku (ahoj všichni, kdo se neustále potýkáte s narážkami na vaši budoucí kariéru) a končí červnovými přijímačkami na vyšší odbornou restaurátorskou. Zda-li budu přitom všem schopna udržet své kytarové, elektrickokytarové, debatospolkářské a sportovní choutky je mi opravdu záhadou. Jediné, co vím celkem jistě je, že se musím naučit rozhodovat se, a že už to všechno chci mít za sebou :D

Moc děkuji! Snad se bude líbit i v reálu :)

>> Stará zřícenina

Věděla jsem, že se na nohou neudržím dlouho. Nemám nejmenší šanci. Každý krok doprovázela šílená bolest, ze zadní nohy vystřelovala do celého těla, oslepovala mě, ničila. Myšlenky, v nervozitě chaotické, ale aspoň směřující jedním směrem, byly jak opilé, škobrtaly a padaly a neměly žádný směr. V hlavě mi tepalo, ale nepravidelně, tíživě. Doufám, že to stojí za to. Jen s úpěním jsem se jakžtakž doplazila do míst, kde už zřícenina nebyla na dohled. Útrpně jsem vyplivla krev a cítila, jak se mi s tím pohybem zatmělo před očima. Lehce jsem nasála pach lesa. Po Matali nebylo ani stopy. Proč já hloupá jí posílala pryč...
S celou naléhavostí mi to začínalo docházet. Do Ragaru se nedostanu. Ne takhle. Brzo nebudu schopná ani myšlenky. Co udělám teď velmi pravděpodobně může rozhodnout o tom, jestli se v pořádku dožiju příštího svítání. Lehla jsem si (lépe řečeno jsem se zhroutila) pod nejbližší jedli a pokusila se položit se tak, aby mne rány co nejméně bolely. Tělo jako by změnu polohy vyčetlo jako příkaz k okamžitému propadu do bezvědomí a já tak tak dokázala zabránit ztrátě pojmu o světě. Věděla jsem, že to ale nedokážu dlouho. A nesmím tu zůstat sama. Vzchopila jsem poslední síly a volala. I kdyby to bylo nesrozumitelné. Hlavně co nejdál. Tal, Lennie, Falione, kdokoliv. Už nedokážu...
Pak už mi nezbyla ani vteřina. Propadla jsem se do temnoty. V té chvíli útěšné, klidné, bezbolestné. Už nezbyla ani energie na strach, že bych se z ní nemusela probudit.

//OBJEDNÁVKA
M05 2x

Aurora Borealis
Málokterý z nás si dokáže představit něco více uhrančivého, než je polární záře. A přesně schopností tento úkaz vyvolat byla Severka obdařena. Pokud má Severka prostor se dostatečně soustředit, je schopna vyčistit nebe od mraků a na chvíli jej proměnit v taneční parket pro tisíce barev. Magie jako taková je vlastně neškodná, i když zjev polární záře může oči vlků zaměstnat natolik, že dá Severce prostor například pro náhlé zmizení. Náročnost vyvolání záře zároveň velmi záleží na okolnostech - v případě, že chumelí a cílem je vytvořit záři přes celou oblohu aspoň na pět minut, může to dovést Severku až na pokraj vyčerpání, pokud je však obloha jasná a polární záře se má spíše mihnout, stačí Severce k zotavení pár minut klidu. Magie má samozřejmě jednu velkou nevýhodu, a to že může být použita pouze večer a v noci. O to krásnější se nám však její úkaz může zdát...
- 40 křišťálů, 450 oblázků

Meteor - it!
Tuto velmi záludnou magii může částečně prozradit přívěsek na Severčině hrudi. Dává jí schopnost velmi rychle a nečekaně vyvolat pád meteoritu či meteoritů na velmi přesné místo, které předem prozradí jen rychlý záblesk a tiché hvízdání. Severka umí částečně korigovat jejich velikost a rychlost, ale to pouze s opravdu velkým vypětím sil, obvykle je schopna určit pouze místo dopadu, takový meteorit nedosahuje většího průměru než čtyři centimetry. Právě kvůli tomuto rozptylu (0,5 centimetru je jak bodnutí od vosy, 4 ale už vlka povalí) používá Severka magii velmi zřídka a při vyhraněných situacích - nikdy neví, jak velkou škodu je schopna tím žhavým kamínkem způsobit. Vyčerpání, které se po použití magie dostavuje, se liší i podle počtu meteoritů a časovém úseku, kdy padají. Dva, tři meteority, na jejichž tvar či rychlost se moc nesoustředí, ubere Severce fyzických sil asi jako kdyby přeběhla sprintem menší louku. Velmi přesně mířená sprška o Severkou požadované velikosti, rychlosti a počtu by byl pravděpodobně její poslední útok a pokud by před tím nebyla ve skvělé kondici, upadá do bezvědomí.
- 40 křišťálů, 580 oblázků

M03/Elektřina/3* - 40 safírů, 80 ametystů

Součet
80 křišťálů,
1030 oblázků
40 safírů
80 ametystů

Side note - bannerky si klidně vyrobím, aby s tím nebyla práce zbytečná :)