Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 1/5

Pomalu jsem na jeho slova přikývla. Ať se budu snažit být kdykoliv, jakákoliv... Alespoň jeden kamarád je v životě potřeba. Možná to je takový trumpeta, ale líbí se mi. A je mi s ním dobře. Rozhodně někdo takový, co dobře naslouchá, a když se zrovna neklepe jako ratlík, tak najde i správná slova co chci slyšet a potěší. Pomyslela jsem si zrovna šťastně a sledovala jsem jak se pomalu chtěl postavit, což se nakonec stalo. Podepřela jsem si horní část těla, připravená se postavit. Ale to, k čemu se uchýlil, mě úplně zarazilo a poslouchala jsem jen s pootevřenou papulí a vykoulenýma očima. Po té co zanechal ve sněhu hlubokou stopu své velké tlapy, snad jako potvrzení jeho přísahy, jsem se následně posadila, podívala jsem se mu hluboko do očí, usmála se. Jak mě dokázalo dojmout jen pár věcí, tohle byla jedna z nich. Nakonec jsem se přiblížila hlavou k němu, a následně tak že jsem se mu přilepila na krk a věnovala mu jedno dlouhé vlčí objetí. Když jsem se po pár vteřinách odlepila a znovu se na něj podívala, "A já ti přísahám, že tě také nikdy nenechám ve štychu." Ke své první oficiální přísaze, jsem vlastně nevěděla co mám přesně říct, ale zopakovala jsem gesto. Ale svým vlastním způsobem. Opřela jsem se o strom a začala do něj škrábat dokud se v něm neobjevila dostatečně hluboka rýha. Po hotovém díle jsem se na Sikua podívala a znovu usmála.

Loterie 5/5

Čas proplouval jako obláčky po jarní obloze. Vyvalil se tak, že na mě ukázal své bříško a pořádně se o mé tělo opřel. I když byla zima a všude byl chlad jeho tělo vyřazovalo velmi příjemné teplo a já i když se ho dotkla tolikrát předtím, jsem pocítila že jeho srst byla vskutku velmi hustá a příjemná. I kdy byl velmi pohublý, jeho srst ho nejspíše udržovala pěkně v teple. Prohlédla jsem si jej, i jeho bříško zdobilo pár jizev. Oproti té mé byly v nejrůznějších tvarech a velikostech. Natočila jsem hlavu lehce na stranu. Pak jsem ji zase naopak otočila k jeho hlavě a nakonec ji položila na své tlapy pěkně zboku, abych se celým obličejem na něj z úsměvem dívala. ''Siku..'' Vydechla jsem jeho jméno po chvíli a spokojeně zavřela oči. ''Odteď budeme ti nejlepší přátelé, kteří se na sebe mohou spolehnout a říct si všechny starosti, spolehnout se na sebe. Jsem možná mladá.. A tak, občas mi asi bouchnou saze.. Ale nečekala bych že tak brzy narazím na někoho... tak hodného, milého..'' Vydechla jsem. ''Chci říct.. Prostě. Slibme si, že se na sebe nikdy nevykašleme a budeme přátelé.'' Bylo to poprvé co jsem si našla kamaráda, vlka o kterém jsem si myslela, že nikdy nepoznám. Ale poznala jsem ho. A s ním si nemusím na nic hrát.

Loterie 4/5

Pomalu a jistě se můj smích začala uklidňovat, zatímco se on se válel na zemi. ''Neboj, na tom se zapracuje.'' Mrkla jsem na něj. Čas plynul rychle a my dva se neskutečně sblížili jen co byla pravda. Po mém olíznutí jeho hlavy se snad ještě více uvolnil a tak jsem si poté lehla do sněhu vedle něj. Mé srdce i můj dech se pomalu uklidnil od chvíle co jsme přestali blbnout. Zvolna jsem se usmála a pohlédla někde do hloubky lesa, který se všude kolem nás jen rozpínal. ''Nevěřila bych, že si s někým jeden může tak sednout, rozumět si.'' Pronesla jsem po chvíli ticha. To ticho nebylo to příšerně trapné a neúnosné, bylo to příjemné a přátelské ticho. ''Je to hezký pocit.. Mít přítele.'' Byl první opravdový kamarád, kterého jsem si našla a i když nebyl dokonalý, rozhodně jsem jej chtěla mít po svém boku. Jestliže jednoho dne skutečně se rozhodnu pokusit se založit vlastní smečku, chci jej tam sebou. Rozhodla jsem se.

Loterie 3/5

Trošku jsem při jeho slovech svráštila nechápavě obočí. Byla to má první babokoulovaná v životě a tak jsem úplně nechápala význam jeho slov. Ale přesto jsem se nad nimi zasmála. Po mé větě však pootočil hlavou na stranu a připomněl slova které o sobě tvrdil dřív, když jsem ho poměrně pochválila. "Ale houby Siku." Nestihla jsem toho říct více, neboť mě překvapil jeho tón hlasu ve smíchu. Ale neříkala jsem poté nic. Jen se zazubila.
Lehce mě štípl do nohy a pak se dal na útěk, ale ten se mu nepovedl asi úplně tak jak měl v plánu a hodil držkopád do sněhu jak vyšitý. Znovu jsem se rozesmála na celý les. Poté jsem se převalila konečně na bok a podívala jsem se na něj se slzami od smíchu na krajíčku. "Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se nakonec, s ladností se přehoupla na břicho a následně na všechny čtyři a postavila se k jeho hlavě, olízla jej mezi ušima a šibalsky se na něj poté zazubila, "To kdyby náhodou vyrašila boule." Mrkla jsem.

Loterie 2/5

Kdyby nás teď někdo viděl, nejspíše by si ťukal na čela. Naše hra se rozvíjela neskutečně rychle. A i když jsem cítila, že můj skok nic neudělal, dramaticky padl k zemi a křikl. Ne vyděšeně, ne neevózně.. pěkně v zápalu hry. Já se nepřestávala řehtat pomalu na celý les. "Wíí!" Vyjelo ze mě, když mě zčistajasna povalil k zemi on a dotkl se mé líce. Pozvedla jsem šibalsky jedno obočí. "Ale nepovídej." Řekla jsem a položila tlapku na jeho hruď. "Já myslím, že ji máš ty." Byla jsem na zádech, ocas se pohyboval ze strany na stranu, pokaždé se z každé strany dotkl jeho zadních tlap. Nakonec jsem svou tlapou, která se dotýkala jeho hrudi jsem začala tlačit. Ne abych jej úmyslně shodila. Prostě v zápalu pokračování naší hry. "Je hezké vidět, že se umíš takto uvolnit." Řekla jsem když se můj smích začal pomalu uklidňovat. Avšak dech ten naopak sílil na intenzitě. "Takhle jsi i celkem hezký." Bylo vidět že se jednalo hlavně o emocionální pubertální řeči, ale v očích mi něco poskočilo. Siku se každou minutou mi stával bližším a bližším. Skvělý kamarád. Takového... takového mi táta se smečky nevyžene.

Loterie 1/5

Náhlá koulovaná mezi námi nabírala na obrátkách. Poté co jsem vystrčila čumák zpoza stromu jsem zjistila, že moje hrabavá palba se minula z větší části účinkem, neboť se přede mnou schoval. Moje schovávaná ovšem nebyla o nic lepší, neboť najednou se sněhová palba otočila proti mě a začala mě zasypávat. Po té ledové sprchy jsem se snažila opět dostat mimo střelu, protože to vypadalo že se na nesoustředí na mě, nýbrž na usilovné hrabání sněhu.
Několikrát jsem ve sněhu poskočila a dostala se až k němu přičemž jsem mu přední části těla skočila na záda. Jelikož jsem byla stále zapřená zadníma nohama, nebyl to takový náraz a jelikož byl stále jednou tak větší než jsem byla já, pravděpodobnost že se mi ho povedlo převalit do sněhu byla velmi, velmi malá. Smála jsem se na celé kolo. Když jsem si na začátku zimy hrála sama, rozhodně to nebyla taková zábava jako teď, ve dvou. "Mám tě!" Houkla jsem zvesela v mezi smíchu.

//Děkujeme

Loterie 5/5

Hrátky se sněhem začínali postupně nabírat na obrátkách. Poté co chvíli na můj opětovaný útok nejdřív hleděl skoro se smrtí v očích, rázem byl na všech čtyřech, vrtěl ocasem jako štěně, které poprvé si začalo hrát s někým dalším. Jakmile na mě skončila větší hrouda sněhu, kterou pohodil svým čumákem na mě, tak jsem se oklepala a se smíchem postavila také na všechny čtyři a postavila se do ''bojového'', ale zřetelně viditelně hravého postoje a taktéž se mi podvědomě rozkmital ocas do všech stran. ''Nooo počkej!'' Houkla jsem a otočila se k němu zádelí a několikrát zahrabala předními tlapami, je dost možné že většina hrabavých sněhových koulí se vůbec netrefila, ale to mě nezastavilo a rychle jsem se potom uhnula na stranu a schovala se za strom, přičemž jsem samozřejmě hned zpoza něj se smíchem vykoukla.

Loterie 4/5

Chvíli na můj příběh nic neříkal a tak jsem si symbolicky v duchu nervózně přešlápla. Navenek jsem samozřejmě nic neříkala. Nakonec se rozhodl promluvit a mě, koneckonců, nezbylo nic jiného než souhlasně přikývnout. ''To jsme byly.'' Tam nebylo co řešit dále, stejně tak jako i na to o mých rodičích. Na to jsem znovu přikývla.
''Naštěstí se nic dalšího nestalo.'' Řekla jsem, opět souhlasně. Při jeho starosti že na mě nechtěl už vidět jakékoliv jiné další zranění, vítězně a spokojeně jsem se pousmála od ucha k uchu. ''Je hezké jakou máš o mě starost.'' Pozvedla jsem šibalsky jedno obočí a několikrát nevinně a laškovně zamrkala.
Nakonec položil hlavu na sníh a začal do něj foukat. Hlavu jsem sklopila nakonec taky níže a to se mi stalo osudným! Foukl mi sníh přímo do čumáku a jelikož jsem pár drobečků vloček vdechla, donutilo mě to pěkně pšíknout! Když jsem si všimla jeho vystrašený pohled, začala jsem se smát a nabrala tlapkou trochu sněhu a hrábla to směrem k Sikuovi a tak skončila jeho hruď od sněhu.

Loterie 3/5

Byl ticho, zdálo se mimo jiné, že se jednalo o výborného posluchače a také v jeho tváři bylo vidět náhlé pochopení toho všechno. Zdálo se, že to byl vlk s emocemi jako na houpačce. V jedné chvíli neskutečný strašpytel a vše ho hrozně rozrušovalo a děsilo a v té druhé... to byl někdo kdo se opravdu dokázal vžít do situace, naslouchat a vůbec nikoho nesoudit.
Znovu jsem tedy nasála vzduch do plic, poté co mi věnoval tázavý pohled, pohodila jsem ocasem z jedné strany na druhou až se lehce povrchový sníh rozletěl do všech stran. ''Řekl mi něco ve smyslu, že to já si mám dávat pozor na cestu, já měla zase za to, že prostě on vrazil do mě a jelikož jsem menší, než on, měla jsem za to že i se zakotveným pohledem do země mě viděl. Čekal snad omluvu nebo co.'' Vzdychla jsem ve smyslu, ''pff'', a protočila jsem očima, ''Pak tedy začal něco o tom, že jsem rozmazlená, že nemám očekávat že se ke mě bude chovat jako k princezně a takový další podobný žvásty.'' Zježila jsem se jen při vzpomínce na něj, ale hned na to jsem se oklepala a srst se mi znovu urovnala, ''A když se začal navážet do mých rodičů a to že mě neuměli vychovat... To jsem už prostě nevydržela a rafla jej.'' Poslední dvě slova doprovodilo podvědomé, ale velmi tiché, ovšem i tak slyšitelné, zavrčení, které jsem si ale vůbec neuvědomila, že ze mě vyšlo. ''Když se vyškubl, svalil mě k zemi a celou váhou mě přidržel a jednou tlapou se zaryl takhle hluboko.'' Hlavou jsem poukázala na své rameno, kde se nacházela již poměrně zacelená, avšak stále čerstvá jizva. ''No, poté se mi nějakým zázrakem podařilo zahryznout do té tlapy, která mě svírala, a on mě pustil, když se snažil vytrhnout. To se mu samozřejmě povedlo a poté jsem se postavila, zapřísahla jsem mu, že zesílím a vrátím mu to a odešla jsem. A pak jsem došla do té rokle a tam jsme se poznali a dál to znáš.'' Zhluboka jsem se nadechla a poté vydechla všechen přebytečný vzduch, který mi v plicích po dlouhé mluvě zůstal.

Loterie 2/5

Po mém doteku jakoby se stal jakýsi zázrak a on se tak neskutečně uklidnil, až mě to samotnou překvapilo. Jo, to by u toho černýho asi nepomohlo.. Ale na tom zapracuju! Řekla jsem a na Sikua se usmála. Když si má slova jakýmsi způsobem přebral a pak pověděl svůj příklad, podívala jsem se na něj s tím nejvíc chápavým pohledem jakým jsem mohla. ''Taky jsem mohla utéct.. Ale řekla jsem si, že to nebude ten nejlepší nápad. Věděla jsem, že když bych utekla, asi bych si to nakonec vyčítala.'' Řekla jsem zase dle sebe, Vždyť si pořád i vyčítám to, že utíkám před Vivi, Ciri a Reonysem a nejsem schopná se jim postavit... Podívala jsem se na moment na oblohu, na obláček, který vycházel z mého čenichu, a vždy se po pár vteřinách rozplynul.
Opět jsem se podívala na svého společníka, když vznesl svou otázku, ''Inu..'' Nadechla jsem se ke slovu, ''Šla jsem zrovna domů, na pláni řádil vítr se sněhem a dost to zhoršovalo vidění.. No a tak se stalo, že jsme se ani jeden neviděli a vrazili do sebe.. Pokračovala jsem, měla jsem to setkání živě před sebou, ''Vlastně.. Jsme si začali jeden druhému to vyčítat. Malá chyba dvou podrážděných vlků oslepených větrem a sněhem.'' Vydechla jsem, poslední slovo jsem zatím skončila tak, že bylo jasné, že to nebylo ještě stále vše.

Loterie 1/5

Trošku mě jeho zaražení, zarazilo také. Ale snažila jsem se tvářit stále stejně. Když jsem věděla, že už byl dost daleko, tak jsem rozhodně byla víc v klidu a ne jako na trní. Zase se stalo to, že se přede mnou kompletně sklonil a byl celý nešťastný sám ze sebe, Možná jsem ho měla té informace ušetřit.. Vzdychla jsem si velmi tiše a sklonila hlavu k němu. V ten moment se mě on dotkl čumákem ze spodní strany mé tlamy. ''To nic.'' Řekla jsem na jeho první slova, a vyslechla si jeho slova omluv. ''Siku...'' Knikla jsem smutně. Nebylo znát v hlase že by mi bylo líto třeba to, jaký on je. Spíš mi bylo líto jak si to vzal osobně. ''Siku, to nevadí, ano? Nevěděl jsi to.'' Znovu jsem se ho snažila ukonejšit. Bylo smutné na tom celém hlavně to, že by měl on utišovat rozbouřené emoce puberťačky, ale místo toho se puberťačka snažila utěšit emoce jeho. Poté co jsem se dotkla jeho líce a on pověděl, že jsem silná jsem přesunula hlavu na úroveň té jeho, a podívala se mu do jeho očí. ''Někde hluboko uvnitř jsi silný i ty.. Jen to musíme najít.'' Mrkla jsem na něj a tentokrát jsem letmo se dotkla svým čumákem toho jeho. Poté jsem si lehla do sněhu, abych se nemusela tak hrbit, to se na někoho jako jsem byla já rozhodně nehodilo! Usmívala jsem se na něj, aby pochopil, že vše bylo v pořádku. ''Bylo to mé první zlé setkání s jiným vlkem..'' Začala jsem, ''Úplně jsem nevěděla, jak bych se měla chovat v takové situaci a proto, jak jsem ti říkala, jsem ho nakonec rafla do čenichu...'' Vydechla jsem z tlamy obláček páry, který se následně rozplynul.

// Hlásím se!

Loterie 5/5

Když mě šťouchl lehce do ramene, podívala jsem se na něj. Jeho pohled byl tázavý, Takže si všiml? Usmála jsem se na něj. ''Cítila jsem v té části lesa... Toho který mi způsobil tohle. Bylo by příliš brzy postavit se mu znovu. Až zesílím.'' Bylo mi se Sikuem tak dobře, že jsem prostě asi mu nechtěla lhát. Ukazoval mi každou chvíli své slabé stránky.. Bylo by strašně nefér, abych si já hrála na větší tvrďačku, než jsem byla.
''Právě. V lese je více toho na úkryt.'' Vlastně mou myšlenku úplně perfektně zachránil a ještě jsem z toho mohla vyjít v rámci možností dobře! A to bylo dobře. ''Asi ano. Ale raději si to někdy projdeme... třeba na jaře.'' Navrhla jsem s úsměvem od ucha k uchu. Ano, to bude jistě lepší volba, než teď tadyhle v zimě, fuj. Už jsem si tak přála, aby tohle konečně skončilo! Ano, byla se sněhem i zábava... Ale tohle už byla opravdu silná zima.
Když se zarazil, po chvíli chůze jsem zastavila a posadila se. Navíc jsme od Cedru už byly kousek, a tak jsem mu ještě chtěla dát čas, a sobě taky. ''Ano. Je to doslova pár hodin sice co se známe.. Ale i za tu chvíli jsem zjistila, že jsi moc príma vlk a moc ráda tě budu mít u sebe.'' Usmála jsem se a čumákem jej šťouchla do líce.

Loterie 4/5
<- Lesík Topolů

Byla jsem o dost klidnější, když vítr mi přestal přinášet ten pach toho černého vlka. A tak jsem se bravurně uklidnila a poté jsem pohled posunula na Sikua, zdálo se, že byl dost zaneprázdněn svým vlastním stresem, že si nevšiml, že jsem byla na moment mimo sebe i já. Uff. Myslí si o mě jen to nejlepší, přece mu zrovna teď neukážu své slabosti. A že jich bylo.. Tak jsem se tedy na Sikua podívala s mírným úsměvem. ''Ne, ještě ne.'' Přikývla jsem, aby se už alespoň z části uklidnil, což se pomalými krůčky dařilo.
Musela jsem se znovu lehce zasmát, když si začal opakovat slova. A nakonec se zeptal proč. ''Tobě nikdy nepřišlo, že v lesích je větší teplo? Teda, to jsem řekla blbě, teplo ne,'' Zamyslela jsem se a přemýšlela jsem jak najít ty vhodný slova, ''Hm... Já ti vlastně ani nevím.'' Přiznala jsem, ''Ale prostě.. přijde mi to v lese mnohem lepší, než na pláních a tak.'' Zaonačila jsem to do kývnutí ramen.
Pak jsem si poslechla jeho příběh, byl krátký a nic neříkající, ale přesto jsem přikývla jakože rozumím, ''Ale teď jsi tady.. A tvůj domov bude tam kde můj.'' A ne, vůbec jsem tím nechtěla naznačit, že až se jednoho dne rozhodnu, že si jej vezmu sebou. Je to můj člen!