Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 2/5

Přikývla jsem na jeho dotaz a ošila sebou při té vzpomínce. ''No, dvakrát. Stalo se to i mému otci! A opravdu netuším proč!?'' Tahle země byla vskutku plná nejrůznějších věcí, kolikrát úplně nevysvětlitelných. Po chvíli svého zamyšlení, kdy jsem nechápavě na něj hleděla, z něj vylezli jeho dotazy. ''Díky bohu ne!'' Hrkla jsem snad úplně bez přemýšlení, ''Rozplynula se přímo přede mnou, takže určitě není.'' Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na jednu z děr ze který zrovna vybouchla pára vysoko do vzduchu, pak se podívala zase na Sikua. ''Proč? Vesele létali kolem mě, hezky osvětlovali doupě a pak jedna z nich začala zářit tak, že jsem na chvíli oslepla a když jsem se stihla rozmrkat, byly jsme dvě!'' Že to světýlko tehdy přilétlo zrovna, když jsem byla okouzlená těmi pravými světluškami, a moje dětská mysl to prostě jen spojila dohromady, to je nějak mimo moje myšlení toho, abych si dala dvě a dvě dohromady. ''Podle Kontinua to byl Mimik.'' Dodala jsem a prostě tvrdě přesvědčená s tím, že vznikl ze světlušky.
Dovyprávěl mi to o těch norách a příbězích co si vyprávěli a já přikývla na jeho nabídku. ''Vlastně proč ne? Slunce zapadá a je už pozdě se vracet do smečky teď.'' Kývla jsem hlavou směrem k zapadajícímu slunci.

-> Kopce Tary

Loterie 1/5

Pobaveně jsem sledovala jak nedůvěřivě kolem toho chodil. A pak jsem se usmála, ''Ale je tu teplo. Pomůžeme si tady na chvíli odpočinout.'' Udělala jsem pár elegantních kroků k němu a zašvihla ocasem.
Na jeho dotaz jsem přikývla, naopak on měl očividně se světluškami mnohem lepší zkušenost, než jsem měla já a tak jsem jen po jeho slovech pozvedla obočí a podívala se před sebe, ''Když mi máma ukázala světlušku naposledy, objevila jsem se tady ještě jednou a to ti povím. Doufám, že už nikdy tady nebudu dvakrát!'' Ošila jsem se. Nebylo tu dost místa pro dvě Seilah! Já byla jen jedná a jediná!
'Mamka ulovila rybu i bez pomocí komára.'' Řekla jsem zamyšleně. Ale, kdo ví. Třeba to využívali tadyhle právě ti co žijí v těch močálech? ''Neboj, určitě zjistíš a budeš klidný až je poznáš! Ohlédla jsem se, slunce pomalu padalo a mě došlo jak dlouho jsme si pořádně neodpočinuli. ''Hele, cože jsi to říkal o těch norách ve sněhu?'' Otočila jsem se na Sikua.

Loterie 5/5
<- Řeka Midiam

Přikývla jsem, ''Ano, nevím úplně přesně jak se tomu říká, ale taky jsem neměla úplně odvahu strkat do té horké páry, abych třeba zjistila jak jsou hluboké nebo co to vlastně je..'' Kývla jsem rameny. Souhlasil s tím, že zní dost zajímavě. ''Jsou.'' Souhlasně jsem přikývla. Pokračoval ve svém vyprávění. ''Komáři. No teeda. To je něco podobného světlušce?'' Zeptala jsem se a oklepala jsem se nad představou co mě posledně potkalo s hmyzem.
''Chápu teda. Ano, jaro a léto je poměrně dlouhé. Hmm.'' Zamyslela jsem se. ''Povím ti až bude zase léto.'' Zasmála jsem se, ''Minulou zimu si moc nepamatuju, takže délku úplně moc přesně neodhadnu, ale věřím, že určitě tu není zima valnou část roku jako u tebe.'' Metla jsem ocasem, když jsme se přiblížili k prvním děrám k zemi, a okolí trochu se oteplilo díky páře, která vycházela z oněch děr. ''To je lepší.'' Uvolnila jsem se, když mě lehce prohřál teplý vzduch.
Pokračoval. ''Ah. No, Jaké však máme sousedy my, ti moc nepovím. Vím teda o pár smečkách, znám již jedno z té jedné, je celkem fajn.. Ale pak vůbec celkově? Kdo ví. Netuším.'' Kývla jsem rameny opět.

Loterie 4/5
<- Východní hvozd

Došli jsme ke konci lesa, kde se ještě nedávno, před počátkem mrazů, nacházela řeka. Věděla jsem to, nedaleko odsud jsem si hrála se sněhem, ještě než jsem potkala toho černého vlka a pak Sikua. V tom mi to došlo tedy. ''Vím kde se můžeme jít podívat.'' Řekla jsem zamyšleně. ''Kousek odsud jsou díry v zemi, ze kterých vychází horká pára. Je kolem nich opravdu příjemně teplo! Myslím, že to v tuhle chvíli opravdu potřebujeme. Vyhřát se!'' Navrhla jsem a přidala do kroku, a pak rychle přešla zamrzlou řeku na druhý břeh.
Mezitím Siku dál vyprávěl a já poslouchala, občas jsem zastřihla ouškem, na znak toho že stále a pořád poslouchám. ''Páni.'' Řekla jsem po chvíli. ''Takže z velmi dlouhé zimy, a krátké jaro a léto.'' Shrnula jsem si. ''Chápu, chápu. To jsem ráda, že v takové zimě jsem se až tak nenarodila. Stačí mi tohle to.'' A to mi něco díky jeho vyprávění říká, že jsem ještě pořádně krutou zimu nezažila. Ale na druhou stranu... u nich byla i zima podobná tomuhle živá a tadyhle bylo celkem mrtvo, až na nás vlky. ''Jestlipak tu jsou i jiní dravci než my. Najít, já nevím, dravce menšího než je vlk, alespoň trochu by to pomohlo zasytit... Arg.. Na jednu stranu zima ve tvém rodišti nezní a tak špatně, když to jakkoliv v hlavě se snažím srovnat, ty zimy!''

-> Gejzírové pole

Loterie 3/5

Přikývla jsem. ''Je to sice moje první zima, jakoby co si všechno uvědomuji a tak. A vskutku. To jestli tady budou všechny zimy takové, tak to opravdu chce co největší úlovky na zimu připravit. Asi to pak navrhnu otci.'' Ať jsme prostě připraveni na takové mrtvé a tiché zimy a ke konci tak nebudeme trpět hladem. Nebo je to snad výjimečná zima? Hrozné, co naděláme asi tak? Počkat na jaro.
Přikývla jsem na jeho slova o jeho cestách. ''I tady najdeš nyní domov. Nebude to sice asi úplně to co bys chtěl. Nemáš tu sestru, tetičky... Nevím odkud si úplně přišel teda a tak jsou všichni tak daleko, ale možná ne?'' Zamyslela jsem se a podívala se na něj, ''No.. Každopádně, snad se budeš cítit v Cedru, alespoň z půlky jako doma.'' Usmála jsem se.
Na listy jsem kývla hlavou, ''Chápu.'' A podívala se před sebe, ''Vody bylo v létě spousta, v zimě je tadyhle alespoň sníh když už je vše zmrzlé.'' Nadechla jsem se, abych pokračovala, ''Tak snad to nedopadne tak, že budeme muset hledat bodu ve všem možném i nemožném.'' Začala jsem se smát. ''I když tady jeden nikdy neví.'' Dodala jsem v mezismíchu.

-> Řeka Midiam

Loterie 2/5

Vyplázla jsem na moment jazyk a vlastně si taky představila jak bych ono maso s takové bodlinaté příšerky dolovala maso. ''No asi jo.. A tím jak je malý toho masa taky asi hodně nebude. Ale!'' Nadechla jsem se, ''I v tomhle zoufalém počasí lepší, než nic.'' Z tlamy mi vyšel obláček páry, který se ihned rozplynul.
Pomalu jsme se blížili k druhému konci lesa, oproti tomu do kterého jsme vešli. Už jsem tak opravdu doufala o konci zimy. Takhle jsme se mohli pořádně najíst jen a pouze z našich slov, i když naše žaludky dál hladověli a aktuálně se zima a návrat zvířat zdál v naprostém a zoufalém bez dohlednu.
Zašvihala jsem několikrát ocasem a poté zastřihala ušima, a s napětím jsem poslouchala jeho zážitek na místě s nejrůznějšími listy. Chvíli jsem byla vskutku pouze ticho a poslouchala. Pak se snažila představit si jak asi velký divý list chutná. Oklepala jsem se. ''Vypadá to, že jsi hodně zcestovalý. Nikdy by mě nenapadlo zkoušet listy.'' Zamyslela jsem se, neboť jsem se fakt nedokázala tu chuť vůbec přestavit!

Loterie 5/5

O horských kozách, či kamzících jsem dostala i celkové poučení. ''Chápu.'' Přikývla jsem, ''Vyhýbat se jim, hlavně samcům a jeho rohům.'' Zopakovala jsem si, abych si to více zapamatovala mnohem přesněji, že až potkám divnou kozu, je to něco čemu bych se měla vyhnout. Ale, ha, zatím jsem se nebezpečí neuváženě vždy smála do tváře. A jednou se mi to už vymstilo.
Když se téma od koz přesunula k ježkovi, zasmála jsem se. ''Takže očividně máme každý opravdu v životě přerůzné zkušenosti s nejrůznějšími zvířaty.'' Podívala jsem se před sebe. ''Škoda, že teď asi ale nenarazíme na nic z toho, ani ničeho dalšího. Je to hrozné, jeden má hlad, a prostě má těžkou smůlu!'' A nemyslela jsem tím jen že já sama už nějakou dobu nejedla, ale Siku? Ten snad nejedl ještě dýl! Naposledy jsem do sebe dostala borůvky od Stara. ''Už to opravdu chce, aby se vrátilo jaro i se zvěří..'' Vzdychla jsem a svěsila ocas. ''Hmm, obří ježek? To jsem ráda, že jsem narazila na takového maličkého a jen jsem ho vyrušila při spánku.. Vědět předtím, že nastane tahle krize, tak ho zkusím sežrat!'' Zoufale jsem vyfoukla obláček páry z tlamy, který se po pár sekundách rozplynul. ''Listy tlusté jako tvoje tlapa? Páni kde to bylo?'' Zamrkala jsem párkrát překvapeně, vlastně mi mohl začít vyprávět ze svých cest!

Loterie 4/5

Poslouchala jsem jej s hlavou otočenou na stranu. ''Horská koza?'' Zopakovala jsem a zamyšleně jsem se podívala kupředu. ''Ne. Pořád mi to nic neříká. Víš.. já zatím do svého žaludku zajíce a ryby.'' Tím jsem asi skrouhla to, že jsem absolutně, ale opravdu vůbec neměla páru jak vypadá kamzík, jelen, sysel, a tak. Prostě cokoliv a vše co potkám je defakto poprvé v mém životě. ''Jo a jednou jsem narazila na...eh.. ježek se tomu myslím říká? Je to malinké a plno bodlin.'' A ještě teď mě bolel čumák, jen si na tu příhodu v lese vzpomenu.
Po chvíli hodil opět jeden ze svých dalších dotazů a já kývla rameny, ''Předpokládám že jeleni, srny. Pak zajíci, v téměř všech vodách ryby. A dál? No, řekněme že na vše co narazím, jestli vůbec díky téhle zimě na něco, tak to bude ve velkých případech vůbec poprvé.'' Dovysvětlila jsem mu a nevinně se zahihňala. No co, byla jsem mladá a teprve jsem se všemu učila!

Loterie 3/5
<- Velké vlčí jezero

Přikývla jsem. ''To nevím, ale my to tak můžeme dělat. Budeme si navzájem pomáhat, a být tu pro sebe.'' Vlastně jsem jen připomněla slova našich slibů. Jak dlouho takový slib dokáže vydržet? Doufala jsem že napořád.
Když jsme začali procházet mezi stromy, z ničeho nic se zastavil, ztuhnul a zase začal šílet. Podívala jsem se na něj a zvědavě naklonila hlavu. Neviděla jsem jediný důvod tentokrát proč by měl šílet, ani necítila to co on, a tak jsem prostě tentokrát jen hleděla.
Když se po chvilce uklidnil a zeptal se na jakési kamzíky. Povytáhla jsem jedno obočí nahoru, ''Kdože?'' Natočila jsem hlavu na stranu ještě víc. ''Co je to... ten kam... kamzík?'' Nechápala jsem to. Co to mělo být?

Loterie 2/5

Usmála jsem se a přikývla. ''To asi ano.'' Řekla jsem a podívala se na něj, samozřejmě jsem se nezapomněla snažit držet pěvně na ledu, zatínat do ní drápy. Klouzalo to i tak, ale držela jsem se statečně. ''Je to hezký. Já tohle neznám, jelikož jsou sourozenci starší, spíš jsem byla často s mamkou sama.'' Vlastně jsem sourozence stále vůbec neznala, ale to byl celkem postradatelný detail, který jsem stále nechtěla prozradit. ''Ale teď mám nejlepšího kamaráda, který mi slíbil, že se o mě postará.'' Zazubila jsem se a švihla ocasem.
Kdy začal klouzat a balancovat, aby udržel rovnováhu, začala jsem se smát a udělala opatrný krok vedle, protože kdyby do mě omylem praštil, spadli bychom nejspíš oba. Když se konečně srovnal, a konstatoval pevný led, přikývla jsem. ''Tak teď tomu věřím opravdu.'' Mrkla jsem a byla jsem ráda, když konečně se led opět proměnil v zasněženou pevnou půdu a znovu jsme vstoupili do lesa, tentokrát zase do jiného.

-> Východní hvozd

Loterie 1/5

Přimhouřila jsem oči a zavrtěla hlavou. ''Taky jsem to mohla utnout.'' Odpověděla jsem a následně po jeho dalších slovech jsem zase naopak hlavou kývla, ''Ano! S tím zase souhlasím! Bylo to úžasné a perfektní a fakt jsme si to užili!'' Dodala jsem své.
Naše pohledy pokračovali na zamrzlé jezero. ''Ano.. Ano to opravdu byl.'' Z tlamy mi vyšel obláček, který se ihned rozplynul ve vzduchu rozplynul. Když mi začal povídat o tom co začal, tedy o svých zážitkách se sestrou. ''Vypadáš, že jsi hodný bratr.'' Kývla jsem a zazubila se na něj a pak zase vrátila pohled na jezero.
''Ano. Ale musím říct, že zase úplně... jo, je jako fajn ta zima! Ale nemohu říct, že bych ji úplně zbožňovala.'' Zasmála jsem se nevinně. Zdálo se že podle Sikua je ten led dost pevný a pak jsem přikývla souhlasně. ''Tak to riskneme. Ale pak to máš na svědomí!'' Zazubila jsem se, švihla ocasem a s hlubokým nádechem na led vstoupila. Už teď jsem cítila jak to klouže! Stačil jedný neopatrný krok!

Loterie 5/5
<- Jižní Galtavar

Zahihňala jsem se. Zdálo se, že mě již zcela prokoukl. To jsem si ho k tělu pustila tak moc!? Zastřihala jsem ušima pobaveně a opět to doprovodilo nevinné zazubení se. "Ale tu hru jsi začal ty!" Připomněla jsem mu fouknutí do mého obličeje. "Ale užili jsme si to. Bylo to úžasné zpestření. Pobavili jsme se a to je důležité." Dodala jsem dřív, než si vůbec něco stihl na to pomyslet zlého. Doslova na uvažování neměl ani tři vteřiny, protože jen jsem se mezi větami zhluboka nadechla.
Když jsme došli k jezeru, rozhlédla jsem se. Bylo kompletně zmrzlé, oproti tomu jak jsem tu byla naposledy. "Tohle je asi opravdu tuhá zima, když tohle velké jezero celé promrzlo." Řekla jsem zamyšleně a vzpomněla si že jak mě před velkým létě Lucy ještě přes jezero převezla na svých zádech. Zasněně jsem se usmála. "Na zádech už m asi nikdo nepoveze." Řekla jsem jen tak do větru a pak jsem se podívala na Sikua. "Zdá se to jako krátká chvíle co mamka se mnou na zádech tohle jezero přeplula." Řekla jsem. Snad abych vysvětlila své zasnění, dříve než se na něj stihl snad zeptat. "Vlastně myslím, že jsem se narodila někdy touto dobou v zimě. Takže je to první zima co takhle pořádně vnímám tohle všechno." Dodala jsem po chvíli a rozhlédla se jestli to obejdeme, pro jistotu, nebo to riskneme přes led.

Loterie 4/5

Cesta utíkala celkem rychle. Ve skutečnosti opravdu se zdálo, dokud to nezmínil, že jsem úplně zapomněla na svou ránu! Zastavila jsem se, abych nějakým způsobem se podívala na svou ránu. Byla klidná a už poměrně světlala. A vskutku už tolik nebolela. Všimla jsem si však také jeho starostlivého pohledu. Vždyť mě poučil a varoval! Nevinně jsem se zazubila. "Jo. Je to mnohem lepší. Díky tobě!" Řekla jsem a i když jsem viděla, že ji pozoruje, tak jsem ji na něj pořádně natočila. "Hle! Vše v pořádku!" Ale nedělala jsem žádné psí kusy. "Vždyť to tak nenamáhám!" Řekla jsem na svou sebeobranu. "Nebo myslíš že jo!?" Vyvalila jsem šokovaně! A naší blbnutí jsem mu rozhodně nepřípomínala. To určitě jsem stihla namáhat hodně..

-> Velké vlčí jezero

Loterie 3/5
<- Smrkový lesík

Lehce jsem se zasmála, když jsem viděla v jeho očích záchvěv nervozity v jeho očích, naštěstí ho má slova stihla dostatečně rychle zase uklidnil. Z lesa jsme vyšli ven na pláň, kde se to stalo. Podívala jsem se okolo nervózně a srst se mi zježila, ovšem jsem se i oklepala, takže to vypadalo že to bylo jen z okolní zimy. Kráčela jsem sněhem, Cedr byl doslova vedle nás a tak jsem se jejím směrem podívala. "Tady sídlí naše smečka. V tomhletom lese." Ukázala jsem na majestátní cedry vedle místa kterým jsme procházeli. Usmála jsem se. Mohli jsme tam jít, ale nakonec jsem vskutku ještě vůbec já sama nechtěla, takže to měl o to jednodušší. Když se zeptal kde jdeme, kývla jsem rameny. "Kde? Joo. Kde nás čumák zavede!" Zahihňala jsem se pobaveně a pomalu jsme šli směrem k jezeru. V hustotě sněhu se kráčelo celkem těžko,
Mimimálně mě i když jsem byla celkem nohatá ve svý pubertě. "Hmm." Zamyslela jsem se. "Třeba dorazíme někam kde jsem ještě nebyla." Zazubila jsem se. A že těch míst bylo!

Loterie 2/5

Bylo to poetické a kdyby nás kdokoliv sledoval, připadalo by mu to jako dokonalá scéna z romantického filmu, nebo minimálně skvělý vztah otce a dcery, neboť věkový rozdíl, ne jen ten výškový, pěkně znát. Ale my to věděli. My věděli, že se jednalo o nově vzniklé přátelství, a jelikož minimálně předtím nikdy takového kamaráda neměla, a navíc po události s černým vlkem, jsem takového si o to více vážila že se mi vůbec kdy připletl do cesty i když jsem byla v ten moment strašně naštvaná na celý svět. Přišel mi do života v tu nejlepší chvíli ve které mohl.
Rozcuchal mi srst na hlavě a já se zahihňala. Pak jsem se na něj podívala a rozhlédla se kolem. "Projdeme se? Neboj, vezmeme to ještě nějakou oklikou." Mrkla jsem na něj, abych ho uklidnila, že ještě se chvíli nemusí sejít s našima, neboť Ještě se mi nechce domů. a následně jsem se znovu ujala vedení a rozešla se.

-> Jižní Galtavar