Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Reonys

Když mi došlo jak blízko jsem se na Rea nalepila, tak jsem sebou trnula a udělala krok od něj. To už jsme kráčeli směrem k té zvláštní bráně, která se před námi objevila a tím jsme následně ztratili z dohledu otce i Ciri. ''Promiň. Všímal sis mojí nešikovnosti teď a teď jsme je ztratili..'' Sklopila jsem uši jakmile jsem zjistila, že se za námi plot uzavřel a já jsem tu s Reem zůstala sama.
Co se stalo na severu, podívala jsem se před sebe a dlouze si povzdechla. ''Přišli jsme tam s jedním vlkem, Sikuem. Trhala se země..'' Jak mě pořád bolelo to neustále opakovat dookola. ''Můj kamarád do ní spadl, tam se spustila pak lavina... Prostě...'' Ani jsem to dokončila. Stále mi bylo smutno po Sikuovi, kterýho jsem tam ztratila.
Podívala jsem se po očku na Rea, snad jsem se snažila vyčíst jestli mě třeba proklíná nebo tak, ale to už mě pak zaujala záře na kterou jsem otočila pak celou svou pozornost, před námi levitovala zářivě modrá koule, která mě svým způsobem dosti zaujala. Bylo to divný? Bylo, ale divnost začínala být na mém denním pořádku a tak jsem tak nějak.. ''Myslíš, že to může být nebezpečný? Asi jo, že?'' Natočila jsem hlavu, ale pomalými krůčky jsem se za koulí vydala po očku pokukující po svém nevlastním bratru.

/My volíme modrou barvu

<- Úzká rokle

Usmála jsem se na Ciri, která řekla že bych ji mohla naučit jak se značkuje les. Usmála jsem se a někde uvnitř mě píchla jakási hrdost, protože jsem se cítila že můžu být pro své nevlastní sourozence něčím prospěšná. ''Tak jo!'' Usmála jsem se a tím jsem následovala trojici dále, čas ubíhal a já je jenom poslouchala a snažila se projít dál. Před námi se začalo tyčit něco zvláštního a já se nevědomky přiřadila blíže k Reonysovi, ''Co to je?'' Zeptala jsem se ho a snažila se jít pomalinku kupředu.
Byla jsem dost zvědavá, bylo to zvláštní, ale v tom ve mě hrklo a o Reonyse se opřela úplně, ''Doufám, že to nebude jako na severu.. Tam se stalo něco.. zvláštního.'' Zakňučela jsem a opět se mi vybavila ta chvíle kdy jsem přišla o svého kamaráda.

<- Smrkový les (Přes Rozkvetlé louky)

Na téma s jídlem jsem jen vesele zavrtěla ocáskem. Bylo by hezké vyzkoušet něco dobrého.
Téma s Vivi se zdálo být pomalu ukončené. Až na to, že mě Vivi řekla že a našima mluvila, ale tátovi se zdál právě opak. To se mi to spojilo s tou hádkou, která údajně dle Vivi neproběhla, ale díky této konverzace zase naopak vím, že právě proběhla. ''Třeba... někdo něco řekl během té hádky? Je to možné? A.. někdo ten první krok by udělat měl?'' Neměla bych se do toho plést, ano. Měla bych spíš mlčet, ale strašně mě mrzelo, že to neproběhlo tak dobře, jak jsem se prvně myslela. Bylo to.. těžké.
Podívala jsem se na okolo, ale to už Ciri na mě zase promluvila s tím, že určitě ráda pomůžu s chráněním lesa, a na tom jim táta odpověděl, že byl možná čas toho, že by mohli být již deltami. Malinko se mě dotklo že mě nemyslel, ale chápala jsem to. Ještě jsem se měla co učit. ''Já bych to asi pro teď nechala tak. Počkala bych na mámu a my si zatím užijeme výlet, který nás čekal.'' Navrhla jsem jako úplnou změnu tématu o kterou se snažil Etny, ''Já bych třeba ráda.. hmmm... Možná bych mohla chodit a značkovat? Máma mi ukázala jak na to.. Na lovkyni se moc necítím, ale moc ráda zesílím a budu chránit náš les!'' Zavrtěla jsem ocasem. Rozhovor z Warisem mi v tomto dodal elán, rozhodně nechci být někdo za koho se musí postavit samec! Dokážu být silná sama o sobě! To že bych chtěla založit jednou vlastní smečku, o tom raději pomlčím. Musím se prvně toho hodně naučit a jak jinak než právě od táty, který svou vlastní smečku vedl.

-> Márylouka (přes Ranský les)

<- VVJ

A tak jsem trojici rychle dohnala. Přidala jsem se k nim dost zadýchaná, ale stačilo pár vteřin a já se pomalu vydýchala a už se mě Ciri ptala jak se mi zatím líbí, a další sérii otázek. Usmála jsem se jejím směrem, ''Cedr se mi strašně líbí, týčí snad výše než kterékoliv jiné stromy a tak vždycky vím kde mám zase zpět dorazit.'' Odpověděla jsem na první část. Když přišlo na maso, musela jsem se na chvilinku zamyslet, ''Jo.. Jednou mi máma rybu ulovila. Smrdí, ale nebyla špatná. Ale asi bych ji nedokázala ještě ulovit sama,'' Zasmála jsem se. To jeden aby byl akrobat, ''Ale jako takhle jsem taky ještě nelovila.. Většinou jsem měla štěstí na nějakou mršinu. Takže.. Asi nevím jak zařadit dobré maso?'' Odpověděla jsem.
Táta s Reonysem naopak dost řešili mámu a Vivi a tak. Natočila jsem hlavu a snažila se zjistit události, Pak jsem se otočila na Ciri, ''Vy jste se pohádali? Vivi říkala..'' Ani jsem to nedopověděla a udělala jsem dva větší skoky, abych dohnala Etnyho a Reonyse, ''Já jsem potkala Vivi, než jsem dorazila tady.'' Připomněla jsem to, co se asi ztratilo ve vzduchu už předtím, když jsem to zmínila, ''Vivi říkala že se domů nevrátí, prý už vám to řekla. Ale... Že jste se pohádali...'' Sklopila jsem ouška. To jsem vůbec nevěděla. Netušila jsem co se odehrálo mezitím co jsem byla pryč a utápěla se svými problémy. Jak bylo bolestné každým dnem zjišťovat, že svět nebyl růžový a čekalo všude spousta bolesti. I v takové dokonalé rodince, která se mě ujala.

-> Úzká rokle přes Rozkvetlé louky

Tak. Taky se poměrně milým hlasem představili. Zhluboka jsem vydechla přebytečný vzduch v plicích, který se mi během čekání na jejich reakci nahromadil v plicích. Najednou jsem cítila takovou.. úlevu, že mě nechtěli sežrat a nakonec se ještě dokážeme seznámit pěkně v klidu. Zdá se, že Vivien měla nakonec pravdu a postupně to půjde, že přece já nemohu za to, že měli trochu... jiné vztahy. To už promluvil táta, ''Já jsem vůbec ráda, že tohle mám teď za sebou. Vůbec jsem se bála před vámi ukázat, ale teď.. teď si myslím že jsem připravená se s vámi více seznámit.'' Zazubila jsem se a lehounce jsem zamávala oháňkou,
Pak jsem se rozhlédla, dva vlci mířili k nám, Ciri s Reonysem vypadali, že vědí o koho jde.
To už se teda poté vydali směrem pryč postupně všichni. Já jsem dvojici chvíli sledovala a snažila se přijít na to kam jdou. Mířili pomalu k Cedru, přešlápla jsem na místě.
To už se mi trojice vzdálila.
(/I když ještě probíhá hra, tak si tu hodím rychle jezero, které už pomalu končí, aby to dávalo větší smysl, než později)
Jak se mi trojice ztratila narazila jsem na Warise se kterým jsem měla dost osobitý rozhovor. Plno slov mi pomohlo, ale zároveň mě donutilo se hodně zamyslet nad svým chováním.
S novými věcmi na přemýšlení jsem se vydala rovnou rychle opět za trojicí, kterou jsem měla co dělat dohnat, ale nakonec se tak stalo. Rozhodně jsem neváhala s tím, že bych nevyužila šanci trávit více času se svými novými sourozenci..

-> Smrkový les (přes J. Galtavar)

7/10 Duben; Waristood

Podívala jsem se na něj při jeho slovech. O tom komu bych měla věřit a komu ne. Semkla jsem pysky k sobě více a přikývla jsem hlavou. ''To asi dává smysl.'' Podívala jsem se na hladinu jezera u kterého jsme momentálně byly. Hluboce jsem si povzdychla. Dost možná mi pomáhalo teď o tom s někým mluvit, cítila jsem se o něco lépe, ''A jak třeba poznáš ty? To komu bys měl věřit a ne. Mě kromě jednoho vlka, který byl vyloženě zlý..'' Pohlédla jsem na svou jizvu na rameni, ''Přijdou všichni celkem milý.'' Což bylo špatně. Věděla jsem to, koukala jsem na svět příliš naivně, ale... když ono to bylo asi jednodušší koukat na svět růžovými brýlemi.
Že bychom bez vlků my vlčice nedokázali pořádně fungovat? Natočila jsem hlavu na stranu, ''Jakože... myslíš že když jsem vlčice, tak vždycky budu slabší než vlk? I když bych se snažila sebevíc zesílit.. a.. a tak?'' Podívala jsem se konečně opět plně na něj. ''Takže, jestli chci být jednou silná vlčice, jako třeba máma. Tak si musím najít někoho, abych to všechno zvládla?'' Ach, ty otázky puberťaček, že?
Když se mi snažil vysvětlit, že s mámou lovil a je úžasná společnice, tak jsem se uculila. Zcela jistě jsem si myslela svoje, ale byla jsem ráda že spolu vychází. ''Máma je úžasná vlčice.'' Zastřihala jsem spokojeně oušky.

6/10 Duben; Waristood

Když mě zmínil a začal mluvit o tom, že to je pěkná blbost a někdo mě chtěl jen utišit, tak jsem přikývla hlavou, ''Jo.. Mě to hned přišlo divný. Přece se nemůže jen tak někdo vrátit z druhého břehu,'' Ale to jsme nejspíš ani jeden netušili, že takhle země je v tomhle tom prostě velmi jedinečná. Že to možné je.
Pořád jsem těkala z hladiny a z Warise sem a tam. ''Partnera? Jo. To máš asi pravdu.. Opět.. Bože, proč máš pořád pravdu?'' Zamručela jsem a zašvihla jsem ocasem. Pravdu jsem měla mít ve všem já, měla jsem být dokonalá a perfektní! Ale teď.. jsem.. byla prostě... slabý článek, který seká jednu chybu za druhou, a snaží se z nich hodně poučit. ''Už si s ní lovil?'' Naklonila jsem hlavu a sledovala jsem jeho najednou zvláštní chování, ''Že tobě se máma líbí? Je to skvělá vlčice, všem se líbí!'' Alespoň na něco jsem byla hrdá! Vzali mě do rodiny ti nejlepší z nejlepších!

A tak jsem čekala na odpověď otce. Ani nevěděl proč tu sedí tak sám. Podívala jsem se na něj a střihla jsem oušky. ''Potkala jsem cestou tady Vivianne.'' Řekla jsem a podívala se směrem odkud přicházeli Reonys a Ciri. Čekala jsem teda že si s nimi promluvím jedna po druhém, ale.. když mě neukousla Vivi, doufala jsem v to, že mě neukousnout ani tihle dva. ''Uh.. Ahojky.'' Polkla jsem na sucho a snažila jsem se na ně hezky usmát, ''Asi jsem minule moc rychle utekla, myslím že je na čase se hezky seznámit,'' Podívala jsem se na Etneyho, jako bych snad čekala na jeho svolení, ale nakonec jsem se podívala na dvojici sourozenců, jenž byly před námi. ''Jmenuji se Seilah, ale to už asi víte. Máma mě našla ještě jako nemluvně a jala se mě vychovat, bez ní a tady bez táty už bych tu asi nebyla.'' Už jsem jim pomalu nedokázala říct ani jmény, vždycky to šlo tak těžko, Lucy a Etney byly už pro mě rodiče, i když byly hlavně rodiči pro ty tři. ''Nechtěla bych vám rušit rodinné vztahy, ale... doufám že se zkusíme více poznat..'' A tím jsem konečně zmlkla. Nervózně při čekání na jejich odpovědi jsem střihla několikrát oušky. Ale.. doufala jsem, že konečně se budeme moct seznámit, poznat a alespoň v rámci možností vycházet. Nebyla jsem totiž poznamenaná tou rodinou hádkou, která proběhla po mém odchodu.

5/10 Duben; Waristood

Že prý byl Siku teď na mnohem lepším místě. Zamyslela jsem se a pak se na Warise znovu podívala, ''Možná.'' Vydechla jsem a pak se na něj zase podívala, ''No, ale zase jsem slyšela o zvláštním jevu tady, že se vlci po nějakém času vracejí. Chci tomu věřit, ale pořád mi to přijde spíš takové neuvěřitelné, než uvěřitelné,'' Řekla jsem zamyšleně a pak se podívala kupředu na hladinu a poslouchala jsem jeho krutá slova, nejspíš vůbec nebral ohledy na dětské city. Vzdychla jsem, ale měl pravdu,
''Jo.. Asi jo.'' Řekla jsem, ''Teď je to sice jen hloupý sen, ale... budu se snažit, abych si jednou ten sen splnila.'' Opět jsem věnovala pohled Warisovi, než jsem ho věnovala zpět na hladinu, ''Určitě chci jednou rodinu, chci smečku... Ale nebudu už nic pokoušet kupředu. Teď... teď se musím zaměřit na vlastní schopnosti a zlepšit je. Máma je dobrá lovkyně.. určitě mi dá nějaký ty znalosti, alespoň od čeho se odpíchnout.'' Ano, zase jsem plánovala co a jak, ale taky i to, že jsem to tentokrát chtěla vzít cestou učení, Musím se poučit ze svých chyb.

4/10 Duben; Waristood

Chvíli jsem seděla svěšená smutkem, který se mnou lomcoval v mém nitru. Takhle mi bylo smutno svým způsobem, protože jsem si doopravdy vsugerovala to, že jsem za to mohla svým způsobem hodně. ''Víš.. Vlastně jsem do té díry chtěla skočit já, zachránit jedno vlče, mladší než já, který tam spadl.. No a Siku běžel za mnou, já jsem zakopla a on taky a přes mě spadl právě dolů.'' Osvětlila jsem situaci proč si dost jasně myslím to, že jsem tou vinnou za jeho smrt já.
Pak mi vykládal o tom, že vlčice jsou od přírody slabší, než jsou vlci. Nemůžu se přece vinit za to, že jsem nebyla dobrá v tom, o co jsem se nyní pokoušela, ale mohla jsem být lepší v jiných věcech. Třeba v opatrovnictví a v lovu. ''Hm.. Lov ještě.. Ale neumím se teda představit, že bych se zkoušela o někoho dalšího starat, sotva to zvládám o sebe.. Ale.. nechci tak úplně.. nebo spíš, chci se zlepšit, protože jsem ještě před nedávnem chtěla do budoucna svou vlastní smečku, ale teď.. jsem pochopila že to není jen tak... Nevím co dělat, jak najít v čem být dobrá.'' Odkašlala jsem si. Asi bylo jednodušší uvažovat nad svou budoucností, než za ní skutečně jít.

<- Mahtae Sever

Tak jsem pokračovala kolem řeky až jsem úspěšně k velkému jezeru dorazila. Byl na něj zase hezký pohled, ne jak byl zmrzlý v zimě. Vydechla jsem, v dálce jsem spatřila Etneyho a byl sám a tak jsem se vydala rovnou k němu.
Dorazit za ním mi zabralo pár minut, ale nakonec jsem zastavila u medvídkovitého vlka, který se nade mnou výškově tyčil. Vypadal že nad něčím hluboce přemýšlel. A tak jsem si odkašlala, abych jej nějak nevylekala nebo tak. Ale to jsem tušila že to nehrozilo, velký táta se nebojí ničeho a nikoho! ''Ahoj tati. Co že tu tak sedíš sám?'' Usmála jsem se na něj a posadila se vedle něj. To jsem předtím samozřejmě nezapomněla na to, že jsem se pořádně napila a zvlažila po delší době hrdlo, neboť mi v lese předtím trochu vyprahlo.

<- Zarostlý les

A tak jsem šla od vlčic dál a dál až jsem se dostala za horu na kterou mě předtím otec vzal, aby mi ukázal les Asgaardu a Borůvky a zároveň šlo pěkně vidět i na nás les. Jednoho to občas donutilo aby se opravdu zamyslel nad tím co chtěl dělat. Po chvíli jsem se zastavila a rozhlédla se. Nezdálo se, že mě chtějí vlčice následovat.
Takže jsem byla oficiálně sama a tak jsem se nemusela být další přednášky o tom kdo a kde, nebo tak. Jako nechtěla jsem se už příliš moc loudat to ne, ale přesto jsem u řeky trochu vybočila z cesty. Nemířila jsem tedy úplně přesně do Cedrového háje, který se tyčil hned za řekou, ale prvně k tomu velkému jezeru hned vedle. Řeka se různě klikatila, ale věděla jsem že mě dovede přesně tam, kde jsem první chtěla dojít než se dostanu do lesa a tam nějaký čas budu všechno co se doposud stalo vstřebávat.

-> VVJ

Usmála jsem se trochu, když se mě snažila uklidnit od toho, co v naší rodině bylo a nebylo. ''Máš asi pravdu. Když jsem teď dokázala mluvit s tebou, tak si myslím že to zvládnu i s Reonysem a Ciri.'' Reagovala jsem na to, že vlastně nekoušou. A to z Vivi šlehá černý oheň a kdyby chtěla, už mi dávno ublížila..
To mě celkem uklidnilo, že se kvůli mě nepohádali, asi bych v ten flek přemýšlela o tom, že bych neměla rušit rodinný ideál a uvažovala bych o odchodu, ale taky mě mrzelo, že odejít chce Vivi. ''A řekneš to.. jakože rodičům, že chceš odejít?'' Doufám, že neplánovala odejít beze slov.
ale byla jsem ráda, že jsme si to vyříkali. Cítila jsem se v tomto směru o dost lépe, když jsem věděla, že to nebude už dále takové napjaté, minimálně z mojí strany. Sice mě čekali ještě dva sourozenci a trošku jsem doufala, že Reonys s Ciri mi svým způsobem také neoznámí nějaký ten odchod ze smečky.. To by mi bylo strašně líto a rodiče by to nejspíš zlomilo úplně. Což jsem tak úplně nechtěla.
Pak jsem se rozhlédla, ''Asi bych se opravdu už měla vrátit, posledně jsem jen tak profičela.'' Řekla jsem zamyšleně a podívala jsem se na Styx u jezera, ''Ráda jsem tě poznala Styx. A neboj, budu opatrná, jdu rovnou domů, je to jen tady za kopcem.'' To abych ji připomněla, že ano, poslouchala jsem ji, nejsem přece tak pitomá jak si o mě nejspíš myslela. Pak jsem se otočila zpět na Vivi, ''Děkuji, hned se cítím mnohem lépe. Doufám že se brzy zase uvidíme.'' Usmála jsem se na ní, ''Měj se Styx! A ses... Vivi!'' Slovo sestřičko jsem nakonec spolkla a s rozloučením jsem se vydala od vlčic pryč, rovnou domů.

-> Mahtae sever (Přes Zrcadlové hory)

3/10 Duben | Waristood

Když Waris poodešel od vody, tak jsem se v klidu vskutku napila a zvlažila hrdlo. Bylo to příjemné, předtím jsem toho hodně namluvila. A pak jsem se podívala na Warise a poodešla jsem blíže k němu, načemž jsem se také posadila na zadek a věnovala mu hezký milý úsměv. ''Táta je rád, když pod sebou má vlky.. A máma.. ta asi taky.'' Věděl to už? Že jsem nebyla doopravdy jejich?
Podívala jsem se na hladinu jezera, ''Ty jsi o tolik starší, takže určitě i zkušenější. Můžu se tě na něco zeptat?'' Zvedla jsem hlas v dotazu a pak pohled vrátila právě na něj, ''Poslední čas mi přijde, že na co sáhnu to zpackám. Jak jsme se předtím rozdělili.. Tak jsem si našla kamaráda, Sikua. Dostali jsme se na sever, kde praskla země a on tam nejspíš zemřel.. Každý na mě zatím koukal jako na úplný tele co nic nezvládne.'' Vzdychla jsem. Nyní viděl spíš tu zlomenou smutnou část, než předtím hrdnou princezničku, dceru Alfy. ''Poslední dny si přijdu strašně.. postradatelná. Slabá.. A.. tak.'' Zašeptala jsem posmutněle a pohled zapíchla do země kde jsem si tlapkou začala ve vlhké půdě něco čmárat.

Podívala jsem se na Styx, jenž mi vyčetla jestli jsem ji vůbec za celou dobu poslouchala. ''Jo. ''Existují tady tvorové, kteří ti skočí po krku jenom proto, že se jim připleteš do cesty''. Poslouchala jsem tě, neboj.'''' Na důkaz jsem ji nezapomněla slovo od slova jen tak připomenout, že moc dobře jsem si vědoma toho co říkala.
Ohledně těch magií jsem se příliš do konverzace nezapojovala. To už se ale Styx rozkašlala a poté se šla napít, což nejspíš se Vivi rozhodla využít. Stali jsme v ten okamžik pouze my dvě. ''Já jsem upřímně ráda, že mě má... Chci říct, že mě Lucy s Etneyem přijali za svou, nejspíš bych někde zemřela, kdyby mě tehdy nenašla a nevzala domů. Nenaučila spoustu věcí.'' Začala jsem, ''Pocit teda nemám nějak špatný nebo tak, ale upřímně jsem se celou dobu strašně bála seznámit se s vámi.'' Dodala jsem a to už přišlo to o Crowleym a že odchází. ''Jestli je to kvůli mě, měla bych spíš odejít já, ne? Já jsem se vám vetřela do životů aniž bych to úplně plánovala.'' Ano, i když Vivi řekla že se tím nemám trápit, takhle to vyznělo, spíš že mě to trápí. Jakože ano, nechtěla jsem být tou, která rozvrací rodinu, ''Něco jsem o tom slyšela.. ale spíš to, že si to vybral sám, že tam chce zůstat.'' Řekla jsem popravdě, ''Rodiče jej nikdy nechtěli vyměnit. Chybí jim.. jen to... no neřeknou.'' Zamyslela jsem se. Jednou jsem se ptala Etneyho jestli si mě Lucy nechala jako náhradu za něj, ale ne.. Prý ne a tak to mělo být. Jejich děti byly jejich děti, ačkoliv to nebyly úplně nejjednodušší vztahy, a já jsem byla já. Přijata za jejich, ale přesto stále jejich nebyla. ''Doufám, že jste se... nepohádali nebo tak, kvůli mě.. Jak jsem tam předtím jen tak prosvištěla..'' Zhrozila jsem se najednou, protože mě její odchod začínal trápit stejně tak jako jsem se trápila nad smrtí Sikua.
Pak jsem se podívala směrem ke Styx, nechtěla jsem ji tam zanedbávat, ale tohle.. bylo citlivé téma. Skoro jsem se za to až styděla, že vše se zdálo být dokonalé a přesto jsem nyní padala na čumák snad pokaždé.