Gallirea - Příspěvky uživatele

<- Kierb (Přes Převravenou planinu)

Uvažovala jsem nad jeho slovy. Zdál se skutečně nadšeným proto, abych je šla poznat! A jeho nadšení poměrně nadchlo i mě, ač mi to v první chvíli přišlo jako hloupý nápad. ''Kdo ví? To se právě můžu dozvědět. Jinou možnost pravděpodobně nemám.'' Ušklíbla jsem se. ''Náhodou.. Vždyť to muselo být fajn, že se o vás tak starali.'' Odpověděla jsem rozhodně.
Čím starší byly vlci, tím asi měli větší potřebu se o ty mladší starat? Jo? Nebo ne? Kdo ví, nemohla jsem to posoudit, ale mohla jsem to určitě dřív či později zjistit!

<- Maharské močály (přes Vřesoviště)

Bylo mi líto jak reagovala jeho sestra na něj, ale v tuhle chvíli jsem pro něj asi nemohla najít lepší slova, než ty, které jsem zmínila. Proto jsem to alespoň otočila na svou rodinu. Nemuselo to být sice víc povzbudivé, ale rozhodně o něco víc veselejší, a dost možná to Siku, díky tomu jak se tvářil o něco veseleji, spíše ocenil, než kdybychom se dál o Sesi měli bavit. Ale třeba ji jednou potkám a dokážu ji říct, že na ní Siku pořád myslí, ale nikdy ji nechtěl opustit? Možná.. ''Jo, říkal že patřil do Asgaarské smečky, jednou mi ten les ukazoval z vyhlídky, tak možná tam se nachází další části rodiny?'' Uvažovala jsem nahlas.. Bylo by to logické, žejo! ''Vlastně jsem zvědavá jací jsou, možná ani neví o tom že mě adoptovali a že mají nevlastní vnučku..'' Rozhodně by to bylo skvělé a hnedka jsem měla důvod se pak vrátit domů za tátou, hned jsem měla téma na které jsem se ho plánovala co nejdříve zeptat!

-> Kráter (přes Převracená planina)

Podívala jsem se na Sikua, když opatrně vyslovil svůj dotaz. Pomalu jsem tedy přikývla. ''Asi ano..'' Vzdychla jsem a pak jsem se na něj podívala a musela jsem se uculit, když v tom začal.. nenápadně až nakonec úplně navrhovat to, že bych se s ním mohla projít a nakonec ještě skončit u něj v lese na návštěvě. Usmála jsem se. Byl tak roztomilý, když byl nervózní! ''Já jsem beztak zdaleka neviděla o dost větší část Gallirei, než ty. Takže ano, ráda se s tebou projdu.'' Odpovím, ''A třeba pak i půjdu zkontrolovat jaké místo sis vybral k životu.'' Utěším ho i po této stránce z odpovědí.
Pak vypadal že nad něčím přemýšlel.. Že bych bodla přímo do vosího hnízda? Lehce jsem si zkousla vnitřní pysky, snad abych se nezačala okamžitě omlouvat.. Musela jsem se dát dokupy a tedy.. opět mluvit to, co si myslím. Vytáhl ze sebe tedy to, jaký byl problém. Přikývla jsem a postavila se na tlapky. ''Sesi si jistě třeba myslela, že si umř...'' Zarazila jsem se.. Ne, on umřel, to nebyli správné povzbudivé slova! Odkašlala jsem si, ''Chci říct, kdyby se tu objevil kdokoliv z mé biologické rodiny, jistě bych asi reagovala podobně, jelikož očekávám že spíš už nikoho nikdy neuvidím.. Vždyť si už ani nepamatuju jak se jmenují, vypadají..'' Podívala jsem se na oblohu. ''Mm.. Ale.. možná bych mohla poznat i další část rodiny odsud.. Jednou mě adoptovali, tak jsem snad součástí všech.. Asi se zeptám táty.'' Koneckonců.. Etney říkal že patřil do Asgaardu ne? Třeba tam má rodinu, a i Lucy!
''Tak vyrazíme? Ať nás náhodou příšery z močálů nesežerou, jak tu jsme dlouho.'' Zasměju se ve snaze změnit téma a už-už jsem ho popoháněla na náš výlet!

-> Kierb (přes Vřesoviště)

Tak já taky ještě poprosím o tvou přívětivost přihlásit se <3 děkujů~

1) Zažít poslední letošní koupání na všech Galli plážích (4 body)
2) Promluvit si s dvěma různými vlky o svátku mrtvých (2 body)
3) Dozvědět se něco o místních magií od Smrti (1 bod)
4) Poslechnout si tři různé strašidelné příběhy od různých vlků (3 body)

Zasmála jsem se. Snažil se vtipkovat. Jistě to muselo být pro něj traumatizující, ale přesto.. Byl tu.
Pak se snažil ujistit v tom, jak to myslím doopravdy. Že se na něj nezlobím. Zavrtěla jsem hlavou a věnovala jsem mu ten nejvíc povzbudivý úsměv, který jsem svedla v této situaci, ''Vůbec ne! Stalo se toho jistě hodně, nemohl si vědět, ani já, že žijeme a tak by bylo hloupé předpokládat že bys byl u původního plánu.'' Vysvětlila jsem a střihla ouškem, ''Ve skutečnosti..'' Nádech, výdech.. Jen si to přiznej Seilah, ''Už chvíli uvažuju, že bych odešla také. Nevím. Je to těžké. Mám je všechny hrozně ráda, ale spíš se poslední dobou vyhýbám tomu tam jít. Panebože já jsem nebyla ve smečce snad už od začátku léta!'' A než se nadějeme tak podzim skončí a začne zima.
Zdálo se že na mé láskyplné chování úplně neutušil jak reagovat, ale chyběla jsem mu. Odtáhla jsem se a usmála jsem se na něj, ''Ty mi taky, Siku.'' Mrkla jsem, abych zahnala slzu.
Pak když mi pověděl, že potkal sestru.. Oh, ale nezdál se příliš nadšeně? ''Předtím si o ní mluvil tak moc hezky.. Stalo se něco?'' Pohádali se? Netušila jsem..

Poslouchala jsem. Nebylo to moc příjemné, ale to bylo asi pochopitelné. ''Rozhodně už nemůžeš být takový srábek jako předtím.. Kdo může říct, že se postavil tváří tvář smrti a zase se vrátil?'' Teda, asi o dost víc vlků, ale Siku je první koho jsem znala!
Pak mi začal vyprávět.. odpovídat na můj dotaz, cítila jsem to. Měl z toho strach. Byl tak roztomilý, když se bál mojí reakce a volil svá slova jen velmi velmi opatrně. Lehce jsem sklopila uši, ale na Sikua jsem se usmála, ''Jsem za tebe ráda. Jistě to bude skvělý domov.'' Rozhodně jsem mu nechtěla vyčíst to, že se rozhodl jinak. Jestliže si myslel, že jsem mrtvá tak neměl důvod se do Cedru přidávat a jistě se stalo mnoho a mnoho věcí, a já jsem se tu pro něj zjevila jako duch, stejně tak jako on pro mě.
Zněl... provinile? ''Siku..'' Ťukla jsem čumákem do jeho tváře, ''Věřím že ses rozhodl správně a jednou tam s tebou někdo bude žít.'' Usmála jsem se k němu povzbudivě. Rozhlédla jsem se okolo sebe, ''Možná že...'' Pohled jsem zvedla nahoru na oblohu a nakonec jsem ho vrátila k Sikuovi a znovu se na něj usmála, ''Ani nevíš jak moc ráda jsem já, že jsi tu ty. Jsi můj jediný a nejlepší kamarád. Mám tě hrozně moc ráda.'' Znovu jsem mu přiložila čumák na tvář, ale ještě ho i stihla olíznout, než jsem se zase odtáhla a kecla si na zadek do bahna, Nu co! Se omyje potom!
''Tak mi povyprávěj co jsi zažil ty, hm? Jestli tě to teda nebude zdržovat.'' Mě určitě ne.

Bylo to úlevné, byl tu. Skutečný Siku a já jsem se cítila o dost lépe. Povykládal mi o tom, že asi opravdu zemřel.. ''Takže je možné zemřít a vrátit se?'' Byla to spíš řečnická otázka, ale taky na to dost seděla. Pak našel mého otce, smečku... ''A.. asi už si neřekl rovnou, že by ses přidal co?'' Plánovali to, ale všechno se od té doby tolik změnilo.
Když se mě dotkl čumákem o hlavu, já se mu otřela o krk.. objala jsem jej. ''Taky se teď budu cítit mnohem lépe, když vím že žiješ.'' Zamumlala jsem do jeho srsti, než jsem se pak odtáhla a posadila se. Co se stalo? Kde jsem byla? ''No, lavina mě zavalila, ale ten vlk... um..'' Zarazila jsem se, snažila jsem se vylovit jeho jméno z paměti.. ''No, jeden mě vyhrabal, takže jsem se dostala ven, no pak jsem odešla. Od té doby jsem potkala ostatní nevlastní sourozence a trošku jsem se s nimi sblížila, ztratili jsme se v bludišti s Reonysem, kde jsme se oddělili od táty a Ciri.. No a od té doby tak nějak bloudím po okolí sama.'' Vzdychla jsem ze zavrtěním hlavy. ''Párkrát jsem se chtěla vrátit domů, ale... vždy se někde zdržím..'' Podívala jsem se na oblohu. Měla jsem z něčeho strach? Ale z čeho? Vždyť jsem se s nimi všemi už dokázala bavit, dokonce i s Warisem jsem si dokázala popovídat.. Tak proč mě moje mysl držela pořád od Cedru dál?

Opravdu jsem nemohla uvěřit vlastním očím a jelikož to na mě asi konečně pořádně dolehlo, viděla jsem jej tu... Do poslední možné chvíle jsem nechtěla uvěřit tomu, že by zde skutečně mohl být. Když se začal smát, zarazila jsem se. Hleděla jsem na něj nechápavě a zmateně. Smál se, hodně. Skoro smích šílence. Přišel se mi jeho duch pomstít? Ne.. Takový Siku nebyl, nikdy by mi neublížil přece... Pak zase konečně promluvil a smích začal ubírat na intenzitě.. Když udělal první krok, já jsem nejdřív couvla, ale pak jsem zůstala stát. On přeskočil loužičku bažiny a.. padl na tlamu.. Přes slzy jenž se mi linuli z očí jsem se přesto pousmála. Musel to být opravdu on.. Sklonila jsem hlavu k tomu jemu zablácenému čumáku. Mohl možná pocítit jak na něj spadlo několik slz. ''Siku..'' Svým čumákem jsem se jej dotkla na temeni hlavy. Byl tu, skutečný a opravdový a především ŽIVÝ Siku. ''Tolik jsem se bála, že už tě v životě neuvidím.''
Pak položil tu otázku.. Překvapeně jsem zamrkala, než jsem se pak znovu usmála, ''To kdybys mě viděl někdy uprostřed léta... Vypadala jsem jako chodící cukrovinka..'' Jemný úsměv se proměnil lehce ve smích.. Případně jsem mu také nabídla pomoct k tomu se postavit na tlapky.. ''Jak je to možné... Spadl si z takové výšky.. A ta lavina..'' To přece nemohl přežít. I když tam ta jedna vlčice říkala, že je možné se vrátit ze záhrobí, takže to byla pravda?

Bolestně jsem přivřela oči. Jeho hlas který na mě volal z dálky? Ne. Určitě ne. Celou dobu jsem ty pocity držela tiše pod pokličkou a teď.. byla jsem sama.. A jeho pach, jeho hlas.. Dohnalo mě to. Snaha zadržet slzy se proměnila v srdceryvný pláč, který už chtěl takovou dobu ven. Ale to jsem pak otevřela oči, pohlédla před sebe... Bylo to rozmazané. Rozmazaný šedý flek, který znovu zmínil mé jméno. Potáhla jsem soplík a tlapkou ve snaze otřít si oči. ''Siku...'' Zašeptala jsem, ''Tak mě to mrzí.. Nezachránila jsem tě.. Zemřel si kvůli mě.. Já jsem tě tam dostala.'' Myslela jsem si, že mám halucinaci? Pravděpodobně, zcela jasně jsem si nějak nechtěla víc uvědomit to, že přede mnou mohl stát skutečný, živý a zdravý Siku. Ve své hlavě jsem to měla za blud, popírání reality? Viděla jsem to, co se stalo a emoce mě nechtěli pustit připustit si něco jiného. ''Tak mě to mrzí.'' Podívala jsem se směrem na nebe a sledovala plující mraky po obloze. Pak znovu směrem kde Siku stál. Byl to přelud, že? Zešílela jsem.

<- Klimbavý les (Přes Hadí ocas)

A tak se nějak stalo, že jsem Jerryho ztratila. Ale už jsem si zvykla, nějakým směrem jsem kráčela.. a prostě zapomněla na to, že jsem s někým šla. Bohužel se nedalo nic dělat. Začala jsem se soustředit na své okolí v moment kdy se mé tlapky smočili v něčem mělkém. Než jsem na to vůbec došla, objevila jsem se v močálech, několikrát jsem po sobě zamrkala a rozhlédla jsem se. Bylo tu pusto a přesto se tu pár pachů mísilo. A jeden... jeden ''To není možné.'' Zas a znovu jsem ten pach nasávala a nechtěla jsem tomu věřit. Zježila se mi srst, strachy? Nedůvěřivě? Je to možné všechno. Uvnitř mě se mísilo několik pocitů, chtěla jsem běžet za tím pachem a přesvědčit se že je to pravda, chtěla jsem utéct a nikdy se pravdu nedozvědět. Hleděla jsem do močálu, z očí se mi vyhrnulo pár slov. Ne, mé smysly mě jistě šálili, byla jsem svědkem toho že zmizel z tohoto světa.. Stihoman? ''Siku, teď.. po takové době si mě přišel strašit za to, že jsem tě nezachránila, že jsi spadl do té díry kvůli mě...'' Procedila jsem mezi zuby hledíc na zablácený odraz do kterého kapaly slzy, jenž se mi tlačili s očí.

/změna přechodu na -> Maharské močály (Přes hadí ocas)

Děkuji. Mohla jsem se víc snažit, alespoň v těch samostatných úkolech, když už mi dvojice neklapla..

10 bodů - 12 mušlí na Seilah
2 a 2 body- 2 drahokamy na Seilah
Bod propadá. ^^

Přidáno

(VLA 1/5)
<- Řeka Tenebrae (přes Travnatý oceán)

Přikývla jsem na jeho otázku, ''Vlastně to bylo celkem vtipný.. Nebo děsivý? Ani nevím do které situace to spíše zařadit. Jednou to jsem takhle odpočívala v úkrytu naší smečky. Měli jsme jít pak s mámou zkontrolovat hranice smečky. Jenže to mě tak zaujala jakási světluška.. Skoro jsem oslepla! A najednou, když jsem se rozkoukala, jsme tam stáli dvě. Umíš si to představit být dvakrát na jednom místě? No hrůza...'' Ještě teď se mi ježí srst při vzpomínce na to. ''Jo.. No a musela jsem se vydat na výpravu, kde jsem se nakonec dostala právě k tomu Kontinuu, který to druhé já nezval Mimikem a vzal si jej zpět do svého světa, nebo co to. Ani nevím zda jsem byla já-já, nebo ten druhý byl já.. Ale jedno je jistě, už jsem zase jen já a dal mi jeho vzpomínky, takže vím co jsem dělala a můžu ti říct, že jsem nějakou dobu teda vstřebávala to, že jsem byla na dvou místech najednou.. S mámou.. i s tátou, který měl stejný problém.'' Zavrtěla jsem hlavou nevěřícně a pak jsem se zarazila, ''Omlouvám se, nechala jsem se unést.'' Zasmála jsem se.
''Jo.. se Smrtí jako takovou jsem už čest měla.. Bohužel ne u jejího sídliště kde se dělí o své vědomosti.'' Kdybych nebyla taková zbrklá.. Siku mohl pořád žít... Podívala jsem se na nebe a zhluboka vydechla, pořád to bolelo. ''Ale prý... se mrtví mohou vrátit, ale co je na tom pravdy?''

-> Jezevčí hájek (přes Vřesový palouk)

(VLA 1/5)

A tak jsme se hezky představily a zdálo se, že si navzájem ocasy neukousnem. Byla jsem ráda, že moje setkání převážně převládali ty dobré, ale pouze jen jeden jediný nedopadl... Zastřihla jsem ušima a usmála se.
To už mi začal vysvětlovat odkud má svůj modrý kožíšek. ''Už jsem slyšela o místních bozích. S jedním jsem se tuším i setkala, ale nebyl to Život, ale nebyla to ani Smrt. Kontinuum si to myslím říkalo? Ale znám převážně historky o Smrti, o Životu se skoro nikdo nebaví.. Nechápu proč.'' Kývla jsem rameny. Když už nic jiného, zdejší bohové se zdáli jako dobré téma do začátku. Nejspíše teď chvíli strávím čas s Jerrym, takže bylo fajn vymyslet něco o čem bychom si mohli povídat, aby to bylo alespoň o něčem a ne trapném tichu.
Na obchůzku jsem mávla tlapkou, ''Já se ráda procházím, nevadí mi to.'' Ušklíbla jsem se pobaveně a Jerryho začala následovat.

-> Klimbavý les (Přes travnatý oceán)

(VLA 1/5)

Vlk na první pohled vypadal mile a poměrně přátelsky. Dokonce mi vrátil pozdrav a také se mile usmál. ''Těší mě, Jerry.'' Reagovala jsem na jeho představení se, ''Já se jmenuji Seilah.'' Kývla jsme hlavou opětovně a zastřihala lehce ušima. To jsem si jej začala více prohlížet, ''Máš zvláštní barvu kožíšku.'' Věděla jsem, že táta má taky na sobě odstíny fialové barvy, ale to mi připadalo tak přirozené.
Pak jsem se rozhlédla, ''Netušíš kudy se dostat k velkému jezeru? Celkem tu bloudím a nemůžu se dostat zpátky domů.'' Zasmála jsem se. Jestli se to zvrtne v malou či velkou procházku, než dorazím cíli, nu což.. pokaždé jsem poznávala něco nového. Někdy to byla zábava a někdy také ne.