Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<- Mahtae Jih (přes Ranský les)

Moje cesta pokračovala dál přes les. Tady.. Zdálo se mi to? Cítila jsem tady Sikua silněji, než jinde? Semkla jsem pysky v linii, ale.. nakonec jsem šla zase dál. Jestli mi utekl, jistě k tomu měl důvod. Nebyla jsem zrovna tou nejlepší společnicí.. Neměla jsem ani žádné známé.. Kudyma jsem procházela, tudyma se prohnala vždycky nějaká pohroma. Nebylo by lepší, zmizet z tohoto světa? Pravděpodobně..
Zrychlila jsem do kroku a snažila se tím lesem projít co nejrychleji až do chvíle, než jsem se dostala do jakésiho údolí. Bylo plné kamení a nezdálo se že by přespříliš hířilo životem. Chvíli jsem se tu posadila a rozhlížela se. Občas jsem zahlédla nějakého toho zajíce opodál, ale to bylo vše. Mávla jsem nad tím tlapkou a jak jsem zase trochu energie dostala do sebe, vydala jsem se zase dál.

-> Kamínková pláž (přes Tětivový potok)

<- Mušličková pláž (přes Deltu)

A než jsem se nadála.. Siku mi zmizel z dohledu. Chvíli jsem nedávala pozor a už byl v trapu. Ale co jsem měla dělat? Nic.. Mohla jsem se pokusit pokračovat po jeho stopách a zase ho najít... Moje nálada poklesla na nulu. ''Co se dá dělat.. Hlavní je že vím že není mrtvý a jednou na něj zase narazím.'' Ale opravdu? Měl vůbec o mojí přítomnost nějaký takový větší zájem? Kdo ví vlastně.
Pokračovala jsem dál cestou, možná jsem se mohla držet alespoň toho plánu, že projdu ty pláže? Jo, to mohla být příjemné trávení času, ačkoliv už ne tolik zábavné jako když jsem se v tomhle tom bavila se Sikuem. Najednou jsem byla tak sama a ani jsem si nebyla úplně jistá.. kolik ve skutečnosti jsem měla přátel? Co rodina, nezapomněla už na mě? Tolik otázek.. tak málo odpovědí..

-> Rozdrásané údolí (přes Ranský les)

1) Zažít poslední letošní koupání na všech Galli plážích (3/5)
<- Mušličková pláž (přes Magický palouk)

Ušklíbla jsem se, když mi mou teorii uznal jako možná pravdivou. To se vždycky tak dobře poslouchalo! ''Takže.. Čas zjistit pravdu o Stařešinovi!'' Zazubila jsem se a následně zasmála.
Pak proběhlo to divadlo u oblázků a to začal Siku obhajovat, i když se tomu také zasmál. ''Nic není špatného na oblázcích.'' Usmála jsem se znovu a zavrtěla jsem ocasem. ''Takže ti připadám, hladká, hezká a hezky zbarvená?'' Povytáhla jsem pomyslné obočí nad jeho popisem a předchozí větou o tom, že mu ho nějak připomínám.
Došli jsme na další pláž a já chvíli překvapeně zamrkala, ''Tyjo, Netušila jsem že tu je tolik pláží a poměrně blízko u sebe.'' Rozhlédla jsem se. Byla hezká... A Siku spokojenej, protože konečně narazil na mušle! Zatím co on sbíral, já jsem se opět vydala k vodě. Vlny zde byly o něco větší, než na těch předchozích. Vítr se také postupně zvedal. Ale.. nechtěla jsem to zahodit! Jakmile jsem vycítila že bych mohla, jak jsem se upřeně na tu vodu zírala.. Vlezla jsem do ní a opět trochu si zařádila.. Každé namočení bylo naprosto skvělé! Ačkoliv.. začínala mi být i zima. Snad z toho svého nápadu nebudu nemocná...
Pak jsem vylezla a opět následovala Sikua pryč. ''Tak ukaž jakou si našel.'' Vzal si nějakou sebou?

-> Mahtae Jih (přes Deltu)

1) Zažít poslední letošní koupání na všech Galli plážích (2/5)
<- Tajemná louka

Naklonila jsem hlavu, když jsem poslouchala o tom jaké má vzpomínky na Stařešinu. Ale musela jsem se zasmát. ''Třeba měl nějaké dvojče. Jedno hodné a jedno zlé.'' Aspoň by to vysvětlovalo... ne, vlastně vy to nevysvětlovalo vůbec nic. Ale!
A pak jsme opět se dostali na pláž. Oh, oh! Uculila jsem se spokojeně, ''To je od tebe milé, Siku.'' Zavrtěla jsem ocasem. Ale pak jsem se se smrtelnou tváří podívala do jeho očí, ''Ale proč oblázek?'' Ale pak jsem se zase začala smát, dřív než by si snad pomyslel, že bych se na něj měla zlobit.
Pak přišlo na řadu jetě to lepší! Chvíli jsme řádili a pak! Pak jsem zaběhla do vody ve které jsem se opět pořádně porochnila v té vodě. Každé ponoření a vynoření mi připomínalo jak moc jsem milovala vodu.. Že by...?
Nakonec jsem vyšla z vody ven po jeho vzoru.. Měli jsme ještě tolik cesty před sebou! Spokojeně jsem vrtěla ocasem a po jeho boku jsem kráčela pryč.

-> Mušličková pláž (přes Magický palouk)

<- Ježčí plácek (Přes Staré Meandry)

Překvapeně jsem zamrkala. Vždyť to jsem neřekla! Zavrtěla jsem tedy hlavou. ''Ne.. Jen říkám, že by ho bylo zajímavé potkat.'' Odkašlala jsem si a podívala jsem se na moment jinde, než se můj pohled otočil zpět k němu. ''On se ti vysmíval? A nutil tě dělat nebezpečné věci?'' Povytáhla jsem obočí nevěřícně. To by ho nějaký vlk jen tak nutil k takovým věcem? Stařešina zněl najednou tak... divně.. Zajímavě, ale divně a možná snad i zlověstně.
Pak.. mě hledal, já hledala jeho, ''Tu jsem!'' ale nakonec se to postupně utřepalo a mě bylo dobře, že jsem se nemusela hned zase od něj oddělit. Chtěla bych s ním aspoň jednou zažít to, že se rozloučíme normálně. Ale.. chtěla jsem se s ním zase loučit? ''Doufám že se znovu jen tak neztratíme.'' Usmála jsem se a pak jsem prostě pokračovala po jeho boku.

-> Slunečná pláž

<- Popelavá pláž (přes Konec světa)

Podívala jsem se na něj zvědavě jak jsme tak šli směrem pryč z lesa. Vykládal mi tedy o tom kdo byl Stařešina. Trošku jsem naklonila hlavu. Popis starého vlka ze kterého rostli houby zněli opravdu bizárdně, naklonila jsem hlavu na stranu a podívala se před sebe. "Zajímavé. To by byla vskutku zajímavá známost." Zamyslela jsem se a s tím jsem se konečně podívala před sebe, "Tys ho potkal několikrát, já jen jednou.." Zasmála jsem se. Pak když chtěl pokračovat, nejspíš.. najednou vyjekl, až jsem lehce uskočila od něj.
Když se mi zježená srst trochu urovnala, podívala jsem se na původ jeho vyjednutí bolesti. Ježek na kterého šlápl. Musela jsem se zasmát znovu, "Chudák. Teď aby hledal nové místo k zazimování." Konstatovala jsem a pak už jsme zase pokračovali dál. "Dobrý?" Zeptala jsem se jej a pohledem mrkla k jeho tlapě. Pak souhlasil s plážemi. Znělo to jako kdyby v tom bylo něco více. No nakonec, jsem to nechala být. Bylo to jen mnou, nebo mi začínalo přicházet, že nemá moc mi co říct? To jsme se tak odcizili? "Tak vyrážíme.." Dodala jsem s mírným úsměvem..

-> Tajemná louka (přes Staré meandry)

<- Popelavá pláž (Přes Konec světa)

Měla jsem radost a ta se mě ještě stále držela. Mezitím jsem poslouchala jeho vyprávění, a také jsem se zasmála nad jeho vracením ošplíchnutí mě. ''Kdo je Stařešina?'' Byla však první otázka, která mě zajímala. Již jej jednou zmínil, ale prvně mi to nedávalo nějaký větší význam o tom se ho ptát. Sice to shrnul, ale mě by zajímalo víc!
Pak teda, jakmile jsme už odcházeli z pláže, odpověděl na mojí otázku o tom, že žádné mušle tam nebyly. To jsem se teda podívala na chvíli na oblohu a pak jak rozjářenej měsíček na něj s úsměvem, který jasně naznačoval, že teda mě něco napadlo. ''Tak co dát našemu bloudění cíl? Projdeme co nejvíce místních pláží! Jsou poslední dny teplé, tak já si užiju trochu vody a ty zase se pokusíš najít ty nejhezčí mušle!'' Zazubila jsem se vítězně nad svým geniálním nápadem.

-> Ježčí plácek

1) Zažít poslední letošní koupání na všech Galli plážích (1/5)
<- Zpěvné věže (přes Konec světa)

Uznale jsem kývla hlavou nad slovy Sikua. Iluze a pohyblivost předmětů. To moc neznělo jako že by tyhle magie dala sama Smrt. ''A to se to jen tak teda objevilo?'' Naklonila jsem hlavu zvědavě a mávla oháňkou. ''Přemýšlím že bych zašla k jednomu z těch Bohů, právě..'' Možná mi jeden z nich dokáže pomoct s magií? Musím se na to někoho zeptat! Siku nejspíš vskutku o nich nic moc netušil. Už mi dlouho nešrotovalo hlavou tolik otázek.
To už došli na pláž.. Byla zajímavě černá a ač teprve svítalo a léto bylo dávno tatam, tak byl na dotek celkem hřejivý. Nedivila bych se pokud by byl pěkně pálivý uprostřed dne. Siku zmínil něco o tom, jestli tu třeba nejsou mušle.. Podívala jsem se na něj se zvednutým obočím, ale mě lákalo něco jiného. ''Myslíš, že ta voda bude dobrá ke koupeli?'' Na otázku jsem odpověděla tedy otázkou a než jsem se nadála.. Už jsem si to klusala k vodě.
V první řadě jsem vložila jednu tlapku do vody, následujíc druhou. Voda vskutku nejteplejší nebyla, ale přesto se mě rozjel skvostný pocit. Kdy jsem si uvědomila vlastně že mám ráda vodu? Snad odjakživa.. Nakonec jsem postupně ve vodě skončila do poloviny těla a cítila jsem jak se vlny díky větru rozbíjejí u hladiny. Nakonec jsem zadržela dech, zavřela oči a ponořila se úplně celá. Cítila jsem mořskou sůl snad na každém koutku svého těla. Po pár vteřinách jsem se vynořila. Možná, kdyby to šlo a bylo by snad ještě tepleji, začala bych dokonce v té vodě řádit jako malé vlče. Možná až přijde znovu léto tak to udělám? Zařadím si ve vodě jako vlče? A nakonec jsem došla ke břehu. Jednou, či snad dvakrát mi tlapka uklouzla a měla jsem co dělat, abych udržela rovnováhu, ale nakonec jsem z vody vylezla a nakráčela si to k Sikuovi jak nic. Vodu jsem ze sebe oklepala a dost možná tím zacákala i Sikua.
Nicméně po chvíli se rozhodl jít tiše dál, ''Hm?'' Natočila jsem hlavu překvapeně a doběhla jsem jej. ''Žádná mušle jo?'' Aby řeč nestála.

-> Eucalyptový les (přes Konec světa)

<- Tmavé smrčiny (přes Prstové hory)

Zasmála jsem se. Líbilo se mi jak byl opatrný.
Jenže to pokračovala debata o magiích. Na jeho otázku jsem tudíž zavrtěla hlavou, ''Ne. Ani jednou. Ale nikdy jsem se o to asi nepokoušela.'' Kývla jsem rameny jakoby nic. Proč taky? Potřebovala jsem ji? Doteď ne. ''Dvě? Ty máš dvě magie?'' Zamrkala jsem trochu překvapeně a pak lehce mávla ocasem. ''Tyjo. Tak to koukám. A byl si u jednoho z těch bohů? Život a Smrt tuším.. Přemýšlela jsem jestli bych je třeba neměla taky jednou navštívit.'' Ale ze Smrti měl každý nahnáno. Aby ne, když její jméno vyzařovalo to, čeho se nejvíc vlci prostě báli. ''Třeba Smrt.. Původně když mi tě vzala.. Snad i třeba uprosit...'' Zašeptala jsem a pocítila jsem.. zvláštní pocit, avšak.. zvláštně se mi ulevilo a tak jsem se na šedého vlka usmála znovu, ''Jsem ráda, že to dopadlo takto a jsi tu. Mám tě tu..'' Odkašlala jsem si a zavrtěla hlavou, ''Jsem tu takovou dobu a pořád to tu skoro neznám. Tu jsem třeba nikdy nebyla.'' Raději jsem změnila téma. Ale magie.. a Smrt.. Rozhodně něco co stojí za to taky trochu zjistit.

-> Popelavá pláž (přes Konec světa)

<- Houbový ráj (Přes Tenebrae)

Zasmála jsem se poté co mi lehké šťouchnutí oplatil. ''Neboj.. Když se pak zase rozdělíme..'' Ale to se mi v následujících hodinách, možná dnech, sebevíc nezamlouvalo, ''..nebo usnu dříve, tak tě nebudu mít šanci sežrat.'' Podotkla jsem s mrknutím oka, ve snaze jej snad uklidnit s tímto. Odkašlala jsem si. Chvíli jsme šli tiše a pak..
Překvapeně jsem několikrát zamrkala, když začal Siku nahlas přemýšlet. Už-už jsem se chystala k odpovědi, nebo se snad přidat do konverzace, pokračoval. Naklonila jsem hlavu trochu na stranu, ''Nepřemýšlela jsem nikdy nad tím proč jsou, či nejsou magie.'' Odpověděla jsem, když se zdálo že mi snad k tomu dal prostor. ''Já sama pochybuju že vůbec nějakou mám. A asi mě to nějak extra netrápí. Ať je, či není. Nepotřebovala jsem ji.'' Vzdychla jsem. Vlastně.. Proč? Opravdu jsem ji neuměla? Nebo jsem ji jenom nikdy neovládla? Možná jednou... ''Slyšela jsem že magie se dají získat od zdejších bohů.. Tak třeba jejich dočiněním?'' Proč dneska tolik uvažuje? To ho z toho nebolí hlava? Nejdřív smrt, teď magie..

-> Zpevněné věže (přes Prstové hory)

Houba asi dost přestávala působit a obrazce se postupně začali vracet do normálu. Nejdéle trvalo to, než se Sikuův vzhled posunul opět do vlka. Nad celou touto situací jsem se znovu začala smát. ''Divný houby. Už si asi žádnou nedám. Nebo jo? Zábavný to bylo.. Že ty moje kořisti.'' Postavit se bylo konečně o dost jednodušší.. Začínala jsem přicházet na každou svou končetinu. Všechno začínalo už dávat zase smysl.
Pak Siku, již normální, navrhl že bychom mohli jít dál. Přikývla jsem ''Jistě. Než nás napadne sežrat další houbu.'' Zasmála jsem se. A jakmile vyrazil, dohnala jsem jej a šla zase vedle něj. Bylo to skvělé.. Projít si všechno znovu po jeho boku. Jen aby nás zase nerozdělila lavina. ''Ale jako zajíc si vypadal tak opravdově a vskutku chutně.'' Šťouchla jsem do něj pobaveně a při chůzi jsem spokojeně pohupovala ocasem ze strany na stranu.

-> Tmavé smrčiny (přes Tenebrae)

O Sikua jsem se zapřela. Neshodila jsem ho nic a tak jsem jen zklamaně zabručela. Proč byl ten zajíc tak silný? Pf! Chtěl to řešit. Ve spánku, mám počkat až bude ve spánku. Přimhouřila jsem oči a ze zajíce-Sikua jsem teda zase slezla. Pak se ozval v bříšku znovu ten podivny zvuk a z mojí tlamy opět vyšlo to divné grknutí. Překvapeně jsem na bytost před sebou zamrkala. ''Sik..'' Odkašlala jsem si. ''To je..'' Kdykoliv se moje slova měla znovu vracet do normálu jsem začala kašlat a následně se tomu smát. Proč mi to přišlo divné? Nevím, vlastně jsem ani netušila že předtím moje slova nedávala vůbec žádný smysl. Věděla jsem že to znělo jinak, než v mojí hlavě, ale nevěděla až tak šíleně. ''Oči, uši, zajíc.'' Zavrtěla jsem hlavou. A znovu věnovala pohled Sikuovi. ''Copak má kořist.. *kuc, kuc*, právo si vybrat jak umřít, pf.'' Nakonec jsem si zase sedla, protože se mi po tom obrovském skoku zatočila hlava a nohy se mi pořád motali. ''A ještě se mě ptát jak chci umřít já.'' Podívala jsem se někde do dáli. Etny? Vidím ho? Ne. Jo? ''Neuvažovala jsem.. Možná.. Možná někde v boji? Prohrát svůj život? Nezemřít nadarmo..'' Kývla jsem ramenem a na Sikua-zajíce jsem se znovu, hladově podívala, ''Takže ve spánku. Ok, počkám až usneš.'' Olízla jsem si čenich. O to to bude jednodušší! ''Boj.. Jo, jistě že v boji.. I když jsem nikdy nebojovala.. Ale bylo by to skvělý..'' Odkašlala jsem si znovu a podívala se na oblohu.

8. Mluvit po zpátku minimálně 2 posty (2/2)
Něco povídal. O smrti? To ho vážně nezajímali řeči o mráčcích co vypadají jako ovečky? Zvlášť když on sám vypadal jako zajíc a teď navíc tak moc chutně! Bude můj, bude! Otrava z hub? Nene, tahle houba byla naprosto skvělá! ''Aldálzv ot mesj oundej žu, užůmop in k it áj. Trms?'' Normálně to bylo tak hrozně smutné téma, které jsem si prostě vyčítala, že umřel kvůli mě, ale teď? Teď to bylo hrozně vtipné a v tuhle chvíli bych to prostě udělala znovu! Protože kdo by se bavil se zajícem? Navíc se motal! Nemohl mi utéct! I když jsem sama bojovala s tím, abych udržela rovnováhu. ''Yhon énecartaz!'' Lehce mi snad ujelo i zavrčení. Nebylo úmyslné, jen mě tak štvalo že je jídlo bylo hned na dosah, ale mé tělo sotva stálo, natož aby je povalilo k zemi! Nebyla to jeho preferovaná smrt? Oh? Zajíc si ještě bude vybírat? To snad ne! Jelikož se mi z toho chytání rovnováhy začala bolet i hlava, zamračila jsem se na na Siku-zajíce jsem se pěkně zamračila, ''Mh, trms ánavoreferp ejovt ej oc a?'' Zastřihla jsem uchem a pootočila jsem hlavu pěkně na stranu, ''Taržes tahcen ětsorp lěm es yb cíjaz...'' Ani bych nečekala že by se naše konverzace měla někdy dostat do bodu, sežeru tě! Zabodla jsem pohled do země a začala v něm hrabat packou.
Pak mi začalo opět divně se ozývat v bříšku, tiše.. Byl to převážně divný pocit.. Jakoby se snad to chystalo ven? Nebo mé tělo si začínalo zvykat na tento stav? Ne.. Tak co se to se mnou dělo? Znovu jsem se postavila, opět jsem však chytala rovnováhu, Tentokrát mi přišlo že jsem snad celé tři metry vysoko, ááá! Teď by to šlo, teď už byl jen na dosah obří dlooouhé tlapy! ''Mítych ět ďet!'' Zaradovala jsem se a.. snad skočila? Ale povalit? Na to jsem asi neměla sílu, ač jsem měla pocit, že jako obří proti prťavému zajíci zvládnu snad všechno! Možná uhnul, nabiju si čenich, nebo se jen o jeho tělo zastavím, protože je mohutnějším než býval..
Překlad vět- (Smrt? Já ti k ni pomůžu, už jednou jsem to zvládla! , Zatracené nohy! , A co je tvoje preferovaná smrt, hm? , Zajíc by se měl prostě nechat sežrat... , Teď tě chytím!)

8. Mluvit po zpátku minimálně 2 posty (1/2)
Siku něco vykládal. Že mu je divně.. Jenže na to já už jsem nijak reagovat nestihla, jelikož jsem už byla ve svém stavu.. Prohlásil něco o mých velkých kukadlech. Netušila jsem jaké já mám kukadla, ale viděl se on? ''išu ejovs yt is lědiv, aldakuk oC!? Sama jsem se na chvíli zarazila, ale.. přišlo mi to hrozně vtipné a začala jsem se tak smát znovu. Cítila jsem se jak v sedmém nebi a nemohlo mě snad rozhodit nic. ''Ukis! Ot im es íbíl ela, ejěd ot es oc puáhcen! Tohle mě bavilo. V hlavě mi ta věta dávala smysl, ale to co šlo přes tlamu, to srozumitelné prostě nebylo ani zdaleka.
Máchala jsem ocáskem ze všech stran, no pak jsem si do hub lehla a hlavu otočila na nebe. O-oh! Ty mraky vypadá jako ovečky! Bezstarostně si proplouvají oblohou! ''Ykčevo ukis!'' Ukázala jsem tlapkou na nebesa a zavřela oči. Bylo to tak zábavné. A byla jsem zase jen s ním.. I když měl tak obrovské uši a začínal se podobat spíš zajíci. O-oh! Podívala jsem se na něj, skoro až hladově. Ěntuhc šádapyv!'' Oblízla jsem si čenich, skoro. Skoro už jsem se zvedala, a chystala se po Siku-zajíci skočit! Zvedala jsem se pomalu. Tělo se mi zábavně motalo a neposlouchalo mě. Sic jsem se zvedla na všecky čtyři, ale měla jsem pocit že jedna noha je kratší a druhá zase o dost delší! Jak jsem mohla skočit po Siku-zajíci, když jsem nedokázala ani stát!? ''Mítyhc ět áj kašv, jekčop, jekčop!'' Pořád jsem se smála jak šílená, ale teď už snad i zase hladová~
Překlad vět-(Co kukadla, viděl si ty svoje uši!? , Nechápu co se to děje, ale líbí se mi to. Siku! , Siku ovečky! , Vypadáš chutně! , Počkej, počkej, však já tě chytím!)

<- Kráter

A tím jsme se vydali zase dál. Občas jsem byla stále překvapená jaké rozmanité území se tu dokázali zjevit. A přesto i tady už jsem jednou byla. Tak jsme chtěli se podívat po nových koutech, že jsem si uvědomovala, že tady jsem všude byla. Ale rozhodně jsem se neplánovala vzdát. ''Rád zimu? Tu studenou, bílou věc, všude je mráz, při neopatrnosti si můžeš nabít čenich.. Kdeže, kdeže. Jo, jde se v něm.. já nevím, koulovat, stavět vlkuláky, kopat nory.. Ale.. zimu nesnáším.'' Zvlášť poté co mi tě vzala... Ale to jsem si už nechala pro sebe. Poskočila jsem zvesela, ''Hele.. houby. Máš rád houby? Dáme si houbu? Taková skvělá svačinka!'' Ušklíbla jsem se. Vlastně... houbu jsem nikdy v životě nejedla. Nepoznala jsem jedlou, od nejedlé. Zašlehala jsem ocáskem.
Jednu, velikostně takovou střední, jsem pomalu vyhrabala ze země a prohlížela si ji. ''Asi bude dobrá, ne?'' Podívala jsem se na Sikua. Na námitky jsem nějak nečekala a prostě... ji snědla.
V bříšku mi trošku zakručelo, nahromadil se vzduch a.. já si snad lehce grkla! Pak jsem se podívala na Sikua a začala jsem se hrozně smát. Ani žádný stud protože to bylo neslušné. Naopak, přišlo mi to hrozně vtipný a co víc? Najednou mi přišel tak moc vtipný i jen pohled na něj! Proč? Vždyť viděli jste ty jeho obří uši!? Byly najednou tááááák obrovské!