Příspěvky uživatele

< návrat zpět

A tak od koule se oddělilo jasné světlo, které se Seilah dotklo přímo mezi oči, a ji se hned v myšlenkách ukázalo vše co dvojnice zažila. Stihla poznat šedého vlka, vlka který by měl být údajný partner Lucy. Když Kontinuum s rozloučením zmizelo, se Seilah rozhlédla. Měla by ho snad najít? Nebo najít cestu zpátky domů? Rozhodně by se měla vrátit k Lucy. ''Až já to povím mámě co se teď stalo!'' A s těmito slovy začala větřit ve vzduchu, aby se pokusila dostat zpátky domů a to možná co nejrychleji.
Díky vzpomínkám Mimika dokázala rozpoznat, že pachová stopa velkého šedého vlka nebyla až tak daleko, že se tady sotva minuli. A jestli jejímu dvojníkovi tvrdil pravdu, jistě taky mířil do Cedru a to znamenalo, že když jej teď bude následovat, dostane se domů mnohem rychleji, než kdyby se pokoušela cestu najít sama. A tak tedy mířila za pachem, roztomile pohybovala ve vzduchu čumáčkem a snažila se dohnat náskok šedého. Ještě že už měla ve svých skoro devíti měsících dlouhé nožky, hned se ji mnohem lépe cestovalo. Nebude to trvat dlouho a brzy bude Sei téměř dospělá.

-> Travnatý oceán (Přes Tenebrae)

Odměna
1 bonus štěstí
1 hvězda do vlastnosti - Rychlost
2 hvězdy do magie od Života/Smrti (pod 5. level) - Voda
6 perel
1 hvězda do vlastnosti - Obratnost
2 hvězdy do magie od Života/Smrti (pod 5. level) - Voda

A jinak moc děkuji za akci, bylo to zas něco jiného než znám za ty roky a bylo to zajímavé! Těším se na další

Přidáno

Kdyby ten záhadný zářící tvor do toho nevstoupil s tím, že se mají dotknout menhiru, nejspíš by to dohadování trvalo ještě déle. Obě vlčata tímto tak však zmlkla a Kontinuum poslechla. Ta, jenž přinesla tu hvězdu, se proměnila v zářící kouli a zmizela v trhlině. Ta Seilah, která skutečně zůstala jen čistě s Lucy, ta byla ta doopravdy skutečná. ''Ano prosím!'' Řekla po chvíli téměř bez zaváhaní, určitě by se hodilo vědět, co mezitím ten Mimik provedl.
Opravdová Seilah mezitím čekala na kontinuum a u toho se vítězně chlácholila, že skutečně po celou dobu nikdy neopustila Lucy. Že ta pravá by od své znovu nalezené rodiny neutekla zbaběle. Možná ji ta pravda taky uvnitř zajímala, ale pod ochranou maminky se určitě cítila mnohem lépe a věděla tímto, že by ji maminku ta podvodnice nevzala.

Obě Seilah
<- Zrcadlové hory (Přes Esíčka) (2) + <- Tenebrae (1)

A tak brzy s vajíčkem v tlamě druhou Seilah, co byla doposud u Lucy, něco zaujalo. Zářící světlo u vysoko vztyčeného kamene. S vajíčkem v tlamičce jej sledovala a blížila se k němu blíž a blíž. Avšak čistou náhodou se i z druhé strany se zaujetím blížila ke kameni a zářícímu světlu Seilah první, která naopak v tlamičce držela věcičku podobné hvězdě z kráteru.
A tak jak bylo nevyhnutelné, obě Seilah se potkali u Menhiru a hodili na sebe překvapené, avšak dost zamračené pohledy. ''TY jsi ta podvodnice! Pořád se za mě budeš vydávat!?'' Křikla první Seilah. ''To ty jsi podvodnice, já bych nikdy neutekla zbaběle jako ty!'' Křikla pro změnu ta druhá. Obě samozřejmě ještě předtím své předměty položili na zem, těsně před kontinnum, aby na sebe jen zlověstně a hlavně nesrozumtelně nehuhňali.
Možná by se ještě chvíli štěkali, ale světlo je svým způsobem nějak uklidnilo. Seilah první vzdychla. ''Prošla jsem to tu křížem krážem, abych dokázala, že já jsem ta pravá!'' Podívala se směrem k menhiru. ''Už nevím jak bych ti měla vysvětlit, že já bych neodešla od štěstí, které mě potkalo a po ničem jiném jsem netoužila, než mít rodinu. Kdybys byla doopravdy já, věděla bys to.'' I když si zatím nevjeli do chlupů, stejně se pořád před záhadným tvorem štěkali a dohadovali o své pravosti.

//Podtržené Sei 2, kurzíva obě, bez úpravy Sei 1//

Seilah 1
<- Kierb (Přes Travnatý oceán)

A tak mladou Sei pach, svého snad nového otce, zavedl do travnatých a na oko snad nekonečných travin, které však skončili dalším průtokem řeky dřív, než vůbec očekávala. Nebo možná jen čas utíkal až příliš rychle aniž by si toho všímala? Vždyť ještě nedávno sotva uměla vyslovit vlastní jméno.. Natož, že teď už lítá, objevuje svět, sama sebe a řeší obrovskou záhadu s těmi divnými kopiemi!
A než se tedy opět nadála, už byla u dalšího průchodu říčky, na druhé straně ji totiž opět zaujmulo něco... Zvláštního.. Podobně zářícího jako bylo tam, kde našla tu krásnou zářivě třpytivou hvězdičku.

-> Kopretinová louka

Seilah 1
<- Kráter (Přes převrácenou planinu)

Byla tak nadšená ze svého třpytivého nálezu. Byla veselá a z důležitých myšlenek se rázem mihla v očích zase ta dětská radost. Když spatřila nedaleko ptáky zobající ze země všelijaké semínka, neodolala. Opatrně tu třpytivou věcičku položila do trávy, tak aby ji zase brzy našla, rozhodně ji tady neplánovala nechat. Donese ji Lucy a tím ji ukáže že ona je ta pravá, že ta falešnice by ji určitě nikdy žádný takový krásný předmět nedala!
Ale každopádně ji v tuhle chvíli zajímalo skupina asi o čtyřech opeřených tvorech. Byly černí, a vydávali ze sebe různé zvuky. Hravě zavrtěla ocáskem, vycenila zoubky, pomalinku se k nim plížila... Pak mezi ně skočila a začala vydávat zvuky štěkotu podobnému. Ptáci polekaně zapleskali křídly a už byly ve vzduchu a splašeně poletovali z místa na místo a u toho skřehotali. Sei byla na tohle vyplašení hrdá. Spokojeně se chtěla vrátit pro svůj zářivý kamínek. Když se však otočila, spatřila, že dva se na místo vrátili a tak se situace opakovala.
Byla na svůj čin pyšná. Byla to duší malá nezbeda a ještě takovou lumpárnu nikdy nevymyslela. Možná by ji někdo dospělí napomenul, ale nikdo v okolí nebyl a tak zjistila jak je dobrá v plašení okřídlených tvorečků.
Měla spokojený výraz na tváři, poté ji vítr zavál do čumáčku známý pach. ''Šedivý!'' Pomyslela si vesele! A tak nechala ptactvo ptactvem, vyzvedla si z travin svůj třpytivý poklad a rychle následovala pach, než by jej zase měla ztratit.

-> Tenebrae (Přes Travnatý oceán)

Seilah 1
<- Skvělé místo pro život

Následující pach šedého se dostala do zvláštního místa. Taková obří díra v zemi. Ale nechápala proč. Ovšem jen pohled na to ji odvedl všechny myšlenky jinam, respektive když se podívala na oblohu, a zpátky do díry, měla chvíli pocit jak kdyby hleděla snad na hladinu? Měla neskutečný pocit, že se toho musí jít dotknout. A tak šla..
Když se dostala blíž, spatřila obrovský zářivý šutr, který ji svým příjemným teplem lákal zase o něco blíže. Když se dostala až k němu, spatřila zářící cosi, co ji prostě zlákalo ještě víc, si jednu tu věc prostě odnést. Zavrtěla chtivě ocáskem. Rozhlédla se okolo, zjistila že, kolem ní více nebylo a tak jednu z oných věcí podobající se hvězdám na obloze prostě vzala do tlamičky a se spokojeným pocitem se rychle rozhodla odsud zmizet, aby ji náhodou někdo nechtěl ochočit z krádeže. No možná trochu...
A tak s rádoby hvězdičkou mířila rychle pryč z kráteru, kde se nacházel obrovský zářící balvan vydávající zvláštní, ale přesto příjemné teploučko.

-> Kierb (Přes Planinu)

Seilah 1
<- Převrácená planina

Než se Sei dostala z vlivů omamných květin, zaslechla jen rozloučení vlka s doporučením toho, že by se měla vrátit za mámou. A než se vůbec pořádně probrala, rozhodně se chtěla vrátit domů. Byla moc dlouho pryč a vůbec netušila co ta druhá za tu dobu napáchala. Třeba už ji Lucy vůbec nerozezná!?
Dřív, než se mladá slečna nadála, zůstala v tomhle místě osamocená a pouze s vlastními myšlenkami. Na vlče až v tuhle chvíli příliš divokými, a jeden by neřekl, že by dokázala ve svém 3/4 roku života nad tímhle přemýšlet. Ale co si budeme, byla to už hotová slečna, která se za tu dobu dost povytáhla.
''Měla bych šediváka poslechnout. Měla bych se vrátit za mámou.'' Pověděla si v myšlenkách zadumaně. Byla to většinou vlčice, která dost nad vším poslední čas snažila se přemýšlet. Hlavně nadtím, proč ji osud co cesty nadělil její kopii. Byla odhodlaná zjistit pravdu a tak se snažila chytit opět pach šedého. Když ho bude sledovat, jistě se ji brzy podaří dorazit domů. Ale.. Jaký tam byl vlastně její účel? ''Vždyť tam nepatřím. Podle mámy je to hlavně smečka, která se skládá z rodiny, krev krve.'' Uvažovala. Ale pak se zamračila, vzpomněla si na dotaz Lucy, 'Dokážeš si představit být jednou Alfou smečky? Být všem nadřazená a vážená?' Přehrálo se ji v myšlenkách tím sladkým hláskem maminky Lucy. ''ANO!'' Křikla téměř hned. ''Jednoho dne ukážu všem, že i když nejsem vlastní, tak jsem stejně skvělá jako ostatní!'' Řekla si odhodlaně a hrdě vypnula svou chlupatou hruď. Popošla zase s tímto odhodláním dál. ''A když se nestanu Alfou, zcela určitě se stanu někým koho si budou všichni vážit a respektovat! Ano, to udělám!'' Přemítala si nejrůznější plány ve svých myšlenkách a tímto se rozhodla. Chce se učit, chce se zlepšovat, chce se stát jednou z nejlepších, ne-li rovnou úplně tou nejvíc nejlepší vlčicí!

-> Kráter

Seilah 2
<- VVJ (Přes Severní hvozd)

Jezero se stále víc a víc vzdalovalo. Dokonce prošla i lesem! Ale les Cedru to zcela jistě nebyl. Ten už by přece poznala.. Nebo ne? Ne, zcela jistě to nebyl on. Protože se brzy přes něj dostala do hor. Kde stále s vajíčkem tlamě, neúnavně postupovala dál a dál. Samota ji nutila opět přemýšlet nad tím vším, co se stalo. Jak to, že ji pravá matka opustila, jak se dostala náhodou k Lucy a stala se součástí její rodiny.. Jak se objevila ta druhá... Co vše se vlastně doopravdy stalo? Nikdo netušil.
A s těmito myšlenkami pokračovala dál, aniž by si uvědomila, že se od svého domova čím dál více jen a jen vzdaluje, místo aby se k němu přibližovala.

-> Kopreninová louka (Přes Esíčka)

Seilah 2

Po chvilce hraní se šátkem to přestalo mladou slečnu bavit. A tak ji zelený šátek vrátila k tlapkám a porozhlédla se hladině vody. Začala zkoumat okolí z novou nadějí v očičkách a tedy si hledala novou zábavu.
Hledala tedy po okrajích břehu, zkoumala a nasávala nové noční pachy. Až v jednom z křovisek narazila na hnízdo. Pro ní to teda byla neznámá věc plná malého dříví daných zvláštně dohromady. Co ji však zaujalo více, bylo to, že vevnitř byla jedna zvláštní věc. Bílá a oválná. Měla divný pach.
Vzala jej mezi zoubky a když se ohlédla, byla z Lucyiného dohledu pryč. Ani neměla pocit, že by poodešla tak daleko, ale další hledání ji oddálilo od Lucy. Stále nepouštějíc vajíčko z tlamy.

-> Zrcadlové hory (Přes Východní hvozd)

Seilah 2
<- Cedr

Po uklidnění Lucy byla Sei určitě klidnější, neboť teď na ní viděla klid, hlavně protože jej na něj přenášela. ''A myslíš, že mě tatínek příjme, tak jak si mě přijala ty mami?'' Dost složitá otázka, až se někdy vrátí, tak určitě bude tahle otázka vyset ve vzduchu mezi všemi. Ne že by tomu Sei nějak více rozumněla, ale určitě nad tím lehce přemýšlela. Zda mě bude mít i on rád...
Jenže brzy na to, se malá rozhodla atmosféru uvolnit, tím že si chtěla hrát s tou zelenou věcí co měla Lucy na tlapičce. A tak ji ho zatáhla, rozvázala a tak teď držela v zoubkách kousek látky, který lítal ve větru. ''Je moc hezký.'' Zahuhňala mezi zoubky téměř nesrozumitelně. A začala s ním všemožně hopkat a hrát si. Jen však stylem poskakování. Moc se jí líbilo jak to vzduchem a po větru v jejích zoubkách létalo.
Brzy se však zastavila a sledovala Lucy, která se koukala někde do dálky, zvědavě natočila hlavou do strany, šátek z tlamičky stále nepouštěla, a zdálo se, že hraní si s ním ho také nijak nepoškodilo.

Seilah 1

Když stála a čekala na vlka. zdálo se vše v pořádku, ale když se rozešla planinou, cítila se vskutku divně. Tak.. lehce. Jakoby měla každou chvílí vzletět. Pořádně necítila dopad tlapiček na pevnou zemi. Kde se to zase jen dostala!?
Hlas vlka jenom její hlavou prošel, aniž by pořádně vytvořil slova, která ze sebe on vydal. A tak se mlčky soustředila zda se ji ty lehoučké tlapičky vůbec skutečně dotýkají pevné země, jenže.. pak začal být každý krok těžším a těžším... Až měla pocit, že je těžká jako balvan. ''Co to tu je za místo?!'' Štěkla tak hrubým hlasem.
Konečně se však snad blížili ke konci? Kdo ví, ztěžka vlka následovala.

-> Skvělé místo pro život

Seilah 1
<- Elysejská pole

Když konečně vyšla mladá slečna ven z polí téměř okamžitě si účinky vymizeli, ale ještě něco málo odeznívalo pomalu. Každopádně minimálně viděla už svého společníka jako normálního vlka, ale svým způsobem ten medvídkovitý vzhled zůstal. Byl huňatým a mohutným. Tiše si jej prohlížela. ''A... jak se vlastně jmenuješ? Když už máme něco společné.'' Zeptala se zvědavě. Nevěděla jaký bude doopravdy, sama na sobě cítila, že to pole zcela měnilo charakter, než kterým se sama chtěla chovat, jenže.. jaká chtěla Seilah vlastně doopravdy být? Sotva našla někoho ke komu se přilnula a našla domov. Jenže jak přijmou další členi rodiny nový hladový krk? Kdo ví.
Každopádně věděla minimálně, že sama se zpátky do Cedru nedostane, a chtěli přece zachránit Lucy před těmi vetřelci!

Seilah 2

Lucy se brzy vydala znovu na značkování. Seilah teda zůstala na místě. Pořád podrážděně přemýšlela nad tím proč tu byla dvakrát a proč by odešla? Ona by přece neodešla! Frkala si naštvaně dokud se Lucy zpátky nevrátila k ní.
Podívala se na ní smutně, viděla na Lucy totiž že je smutná a naštvaná zároveň. Tentokrát moc neváhala a okamžitě se za svou mámou rozběhla, aby dohnala její tempo. Za tu dobu co spolu strávili čas, Seilah dost povyrostla a tak s o něco delšími tlapkami se to tempo drželo mnohem snadněji. ''Maminko.. bude všechno v pořádku?'' Zeptala se zvědavě a zároveň taky smutně. Pořád ji hlodala druhá Seilah.. Jak.. proč?
Ale koneckonců, pořád byla jen nevinným vlčetem co než aby bylo dlouho smutné a přemýšlelo... Kouklo na zelenou věcičku na tlapce své mamky. ''Co je to?'' Poukázala tlapkou, aby upřesnila svůj dotaz. A pak se ji to snažila rozvázat, za volný konec šátku zatáhla mezi zoubky, aby si jej přivlastnila, i kdyby jen na chvíli. Hravě začala vrnět ocasem, snad nějaké vlčecí uvolnění atmosféry?

-> VVJ

Seilah 1

Horlivě přikyvovala vlkovi. ''Ano! Ano!'' Přišlo ji to velice vtipné a proto se smála o stošest, normálně by ji však bolela hlava. Tedy ve skutečnosti ona ji bolela, ale halucigenní vůně z kvítí to naopak i utlumovala do pozadí. ''Jo! Jsou to nějaký zlí tvoři co nám chtějí ukrást náš život! Určitě ano!'' Trvala si na své pravdě tvrdohlavě.
Nevěřícně koukala na vlka. ''No to né! Musíme to zarazit, žejo? Žejo!'' Odhodlaně koukla na velkého vlka. ''Aha!'' Řekla vševědoucně, když ji sdělil kdo je. Ale že by ji to teď zajímalo? Moc ne. Byl to roztomilý medvídek se kterým si právě vymyslela plán. ''Jsou! Určitě ano! A víš co? Měli bychom zjistit pravdu a tady víc pravdy nezjistíme! Máma nás potřebuje!'' Řekla odhodlaně a vrávoravým pohybem motající kebule se vydala pryč z louky.. Jak se blížila ke konci, tím víc cítila, že ji hlava skutečně bolí a dopady vůně květin pomalinku a jistě opadává.

-> Převracená planina