Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ta chvála se ji velice líbila a věděla, že tohle chce slýchat ještě hodně dlouho a ne jen od něj, od všech! Už chápala, proč to Etnymu tolik hladilo ego a užíval si to. ''Dobře, dobře! Bude to zábava a můžeme si z ní třeba udělat tradici, když dopadne dobře!'' Souhlasila snad plně bez velkého přemýšlení.
Sledovala jak oznámil, že se hned vrátíme a na moment se všem ukázala, ale pak rychle zmizela hned za Etnym, kterého následovala. ''Dobře! Budu tvoje pilná studentka!'' Zazubila se velmi vesele a klusem doháněla jeho dlouhé kroky, aby to netrvalo dlouho. ''Joo? Tak doufám, že to bude ten nejlepší na světě.'' Povytáhla obočí a vzpomněla si na jednoho vlka, ale viděla ho jen krátce a tak nemělo význam ho teď zmiňovat.
''A je to daleko?'' Zeptala se, když se blížili k hranici lesa. Sněžilo hustě a tak netušila, zda se někam dostanou a neskončí za chvíli zase doma.

-> Mahtae (sever) - přes J. Galtavar

Opět se Seilah na něj podívala zvědavě. Ale nakonec chápavě přikývla. ''To chápu, to dává smysl.'' Pak opět pohled směřila svůj pohled na ostatní a v tom ji něco pinklo od čumák. Překvapeně zamrkala a pak se zasmála, při zjištění, že to udělal Etny. ''Třeba ano. A pak by se Cedrová smečka mohla postupně stát velkou smečkou ze které by měl každý respekt a měla by velké jméno a kdejaký prašivák by se chtěl přidat!'' Vypnula hrdě hrudičku, protože ona byla první cizí krve kdo se do smečky přidala.
Pak se tedy konečně postavila i ona. I když znovu se ně něj podívala. ''Ano. To asi dává smysl, ale jsem strašně ráda, že tu jsem s vámi právě já. Myslím, že jste to nejlepší co mě mohlo potkat. Dost možná se budu mít mnohem lépe, než bych se měla ze svou biologickou rodinou, ať už jsou jakéhokoliv postavení, či ještě vůbec žijí.'' Nevěděla a bylo ji to jedno. Jediný co ji zůstalo, tak to bylo jméno. Dokonce i barva kožichu ji hraje do karet právě tím, že vypadá podobně jako Lucy a tak až se jednou začlení, nebude skoro divné, že by nebyla Seilah jejich.
''Jsem ráda, že se máte rádi.. Taťko.'' Zazubila se. Zkusila to vůbec jestli ji to půjde přes tlamu, za druhé aby vyzkoušela jeho reakci, ale koneckonců. Lucy by už stejně asi jinak neoslovila. Mami ji říkala už od chvíle kde ji paměť sahá. ''My budeme ta lepší vrstva, hehe.'' Snažila se stát tou, kterou v ní viděl. Tou dokonalou princeznou, kterou jistě jednou bude. ''Budu moc ráda!'' Zazubila se a povyskočila, snad aby ukázala že je připravena hned vyrazit! Seznámení ještě chvíli počká, bude na to čas ještě dlouho!

Seilah se zaujetím poslouchala Etnyho vyprávění. Nejdříve ji tlapkou poukázal nejbělejší členku jejich malé rodinky. Ta se tedy jmenovala Ciri. Bylo to hezké a rozkošné jméno, to si jistě hodlala zapamatovat. Třeba by právě ona mohla být ta vskutku hodná, co by mezi prvními Seilah přijala? No to se mohla Seilah dozvědět až za chvíli, ale zatím ji utěšovalo alespoň to, že ji Etny ještě nevyhnal a naopak ji hodně uklidňoval.
Další v popisku byla Vivi, černalá vlčice. Byla vskutku hezká, k té si Seilah přiřadila naopak opačný obrázek, že bude proti. Ale nechávala si svou myšlenku pro sebe, koneckonců nebylo by to poprvé co by se její hlavička mýlila. A do třetice byl vlk. Reonys. Když řekl Etny slova 'tvůj starší brácha', podívala se Seilah se zvědavým pohledem na něj. "A myslíš, že mě budou brát jako svého mladšího sourozence?" Když ji pohladil, spokojeně zavrněla. Po dlouhé době to bylo velmi milé gesto, které pocítila. A On přece své děti znal nejlépe a tak nejlépe snad mohl soudit myšlení.
Pak ji pověděl o čtvrtém dítěti. Zběhl, zradil svou vlastní krev. Seilah na výběr neměla, ale ten Crowley... ten na výběr měl a opustil rodinu. Když řekl, že Lucy to tehdy zničilo.. "Možná proto mě dokázala si nechat?" Chtěla snad vyplnit prázdné místo po zrádném synovi?
Když se zeptal na její pravou rodinu, zavrtěla hlavou. "Jediné co je v mých vzpomínkách, tak že mě našla Lucy a ujala se mě. Proto i kdyby jste mě nechtěli za členku rodiny, moc ráda zůstanu součástí smečky a budu se snažit jejímu jménu dělat čest. Bez Lucy... bez mámy bych tady asi dneska nebyla." Podívala se zasněně na velkou hnědou vlčici, jenž si v tuhle chvíli zrovna hrála se sněhem se svými skutečnými dětmi.

12/ 8/10 // Vento

Seilah zaujatě poslouchala jeho povídaní o Marion, jak tu svou velkou segru pojmenoval. Dokonce ji pověděl všechno všecičko co se mu stalo. Natočila hlavinku, seč si nepamatovala nějak extra detaily, ale měli tedy velmi podobný start do života. Položila mu tlapku na rameno. ''Sice si to nepamatuju nějak kdo ví jak přesně... Ale taky mě tu nejspíš máma nechala, možná mě odstrčila... Každopádně kdyby mě nenašla Lucy, nevím jestli bych tu ještě vůbec byla.'' Přiznala se tedy i se svou minulostí, když on se o té své tak rozpovídal. Ale ani ji to moc netrápilo, že nebyla se svou skutečnou rodinou, Lucy měla za svou mámu, vychovala ji. ''Myslím, že byl osud být tady a proto tu jsme.'' Zazubila se a zašvihala ocasem. O Marion jako takové mluvil moc hezky, byl to hodný vlk, alespoň tak se prozatím Seilah zdál. ''Určitě tě má hodně ráda. Snad ji taky jednoho dne poznám.'' Zazubila se vesele a několikrát švihla ocasem.
Zeptal se ji na to, proč je to složité... A chtěl ji bránit jako rytíř v blyštivé zbroji. ''Jak jsem říkala.. Našla mě Lucy, takže neznám svou pravou rodinu. A teď celkem bychom měli řešit jestli si mě adoptovali, nebo si mě vychovali jen pro smečku. Upřímně strašně hodně doufám v to první. Mám je moc ráda, i když jejich opravdové děti znám o něco méně, než Lucy a Etnyho. Lucy je skutečně jako moje máma a oslovuji ji tak.'' Vysvětlila mu tedy svojí složitost zkráceně. ''A v jaké smečce jsi vlastně? Vypadáš, že v ní jsi velmi rád.'' Zeptala se zvědavě.
Seilah poté, když se Vento rozpovídal o tom co vše během těch tradic zažil, Seilah dlouho neměla šanci se dostat ke slovu. Ona však zaujatě poslouchala. Dokonce, když se snažil o zpěv a prozpíval svou píseň. Kdyby to bylo možné, u poslední sloky, začervenala by se. ''Ty poslední slova sis právě vymyslel!'' Zasmála se, ale bylo to od něj moc hezké a ona byla spokojená. Sice ještě neznala slova chvály ostatních, ale tenhle vlk ji vychvaloval až do nebes, a to se ji moc líbilo a věděla, že chce poslouchat do konce života. Nemuselo by to být jen od něj.. Rozhodně od všech! Už chápu, proč je Etny takový! Koutek ji povyskočil v úsměv při vzpomínce na velkého šedého vlka, velkého krále Cedrového lesa! ''Prožil si úžasné chvilky. Já bohužel ne, ale třeba příští zimu.'' Zavrtěla ocasem a podívala se na oblohu nadějeplně.
Když přišla řeč na magii a zdejší bohy. ''Zajímavé, já potkala jen eh.. Kontinuum se to jmenovalo? Měla jsem jakýsi problémy s nějakým Mimikem co se snažil mě napodobit, ale já se nedala!'' Vítězně vypnula hruď, protože to bylo její velké osobní vítězství. ''Tak třeba mě někdy vezmeš za jednou, nebo druhým! Bude to náš výletiček!'' Navrhla a hned vzrušením zavrtěla ocasem. Hned by se ve dvou cestovalo mnohem lépe, než když se snažila vše prozkoumat sama a takový společník jako byl Vento, to by se cestovalo jedna dvě!

12/ 7/10 // Vento

Přikyvovala na znak toho že poslouchá jeho slova. Zněli upřímně a tak se rozhodla jim věřit. Tedy tomu, že ji neopustil úplně zcela úmyslně! ''Ty máš sestřičku? Paráda! To je skvělý a jaká je?'' Sama sourozence neměla a rozhodně bylo by fajn nějaké mít. Tedy, mohla je mít, ale pravdou si jistá úplně nebyla a doufala, že se ji brzy konečně dozví. ''Ano, cestu jsem domů našla v pohodě, ale nějak.. je to nějaký složitý.'' Vzdychla, i kdyby se mu chtěla svěřit s tímto a naprosto se vším, stejně nevěděla jak začít. ''Minimálně aspoň vím, že ta smečka je můj domov, takže i tak jsem spokojená!'' Těžko říct jestli to pověděla vlčkovi, nebo ujistila sama sebe.
Pak lehce naklonila hlavičku, ''A jaké? Jediný co jsem za poslední dobu dělala, tak to, že jsem si hrála ve sněhu a pak se pořádně vyhřála tam u gejzírů.'' Zamyslela se. Jaképak myslel asi myslel ty zvyky, bylo to zajímavé. ''Tys něco zvláštního takhle prožil jo? To mě zajímá!'' S plnou pozorností upřenou na něj se posadila a čekala co se dozví nového.
Pak se musela zasmát. I když nevěděla jestli to mohl být kámoš, byl to koneckonců jediný vlk kterého mimo Cedr poznala. A tak si jej chtěla minimálně pro teď přivlastnit, navíc ji skládal takové krásné lichoty! ''Máš pravdu, jinde bych nikoho jiného asi nenašla.'' Vrátila mu vypláznutí jazýčku a zase ho rychle schovala, to se přece nehodilo na takovou úžasnou slečnu jakou Seilah vskutku byla!
''Jsem první svého jména, dokonalá, krásná a úžasná! Seilah první, jméno mé!'' Postavila se a hrdě vypnula hruď. To bylo poprvé co se mohla někomu pořádně představit a tak tomu dala veškerou svou hrdost! ''Přízrak Seilah zní, ale taky fajn.'' Mrkla pak na něj. A konečně se věnovala tomu, že se ji představil předtím i on. ''Moc ráda tě poznávám Vento. Je to rozkošné jméno pro rozkošného vlka.'' Zaculila se a pak následně zazubila.
Trošku nechápala však to Ventovo nadšení. Bohužel však musela zahýbat hlavičkou ve znaku nesouhlasu. ''Tys cítil magii? Já ani nevím co to je. Ty víc co je magie?'' Nahnula hlavičku na bok zvědavě, bylo by hezký se to dozvědět, to by byla zase nová věc, kterou by její krásná a chytrá hlavička se potřebovala jistojistě dozvědět!

12/ 6/10 // Vento

Chvíli byl ticho, ale pak spustil. Spustil tak sladká slova, že se na něj Seilah, ani hraně, nemohla zlobit o nic déle. Tyhle slůvka byla tak lichotivá pro její ouška a dokázala by je poslouchat v kuse. To bylo něco, něco úžasného! ''Ty jsi tak sladký.. Tak moc, že ti snad dokonce odpustím to, že jsi mě opustil, kvůli hladu.'' Ale koneckonců, když se probrala tehdy, taky byla hladová a zjistila, že lov o samotě a navíc první není vůbec nic lehkého a měla hlavně štěstí, že to zvládla na první dobrou.
''Přízračka? Zajímavé.. Já pro tebe bohužel žádnou přezdívku nemám, ale určitě se najde nějaká speciální chvilka kde si svojí přezdívku zasloužíš!'' Rozhodla se, ano. Chytne se první chvíle, kdy jej bude moct přejmenovat dle sebe. Ale teď.. Kdo si to má vše vycucat z tlapy!
''Taky jsem moc ráda, že tě vidím. Zrovna před chvíli jsem na tebe myslela a jako kouzlem ses tu ukázal.'' Přiznala, ještě úplně neviděla hranice toho, co by měla přiznat a co si nechat pro sebe. Jeho projevy náklonosti se ji líbili a kdyby znala tyhle významy vlčí intimnosti, jistě by si víc těchto pohybů vážila, ale nyní to brala jako přátelské gesto a tak mu šťouchnutí čumákem, ale do jeho tváře opětovala. Kdyby jen mladá a nezkušená slečna tušila.

12/ 5/10 // Vento

Doslova, když za ní něco promluvila, tak se vyděsila až poskočila a splašeně se otočila. Nejdřív nikoho neviděla. Ale ten hlas ji byl tak povědomý.. A nakonec se ji i konečně ukázal. Byl to ten na kterého před chvíli myslela! To snad stačí si na někoho pomyslet a pak ho potkám? Ne, to je určitě sen! Ale co když to nebyl sen? Problesklo ji hlavou, každopádně se ji ocas párkrát pohnul ze strany na stranu, měla hluboko uvnitř obrovskou radost, že ho znovu vidí. ''No ahoj!'' Štěkla snad víc nadšeně, než doopravdy chtěla. Vždyť ho chtěla seřvat hned jak se znovu někdy potkají! Ale nečekala jsem to tak rychle, nestihla jsem se na to připravit! Posmutněla, i když se tak hezky na něj jako měsíček usmívala.
''Kde jsi byl, zmizel si tak náhle!'' Začala snad skoro vyčítavě, jako by se měli znát roky a roky a on se rozhodl po všech letech ukázat. Byl to již mladý vlk, stejně jako Seilah brzy měla být už velkou mladou slečnou. ''Utekl jsi! Copak jsem ti nebyla dost dobrá!'' Nafoukla uraženě tvářičky, vymýšlela si tyto slova momentálně z tlapky, ale rozhodně se na něj nechtěla zlobit dlouho, když ho teď viděla znovu. Několikrát šlehla ocáskem a pak se mu vydala pár kroků naproti. ''Doufám, že se to teď nebude opakovat!'' Zazubila se, na oko výhružně, ale v zubatém úsměvu byla upřímná radost.

12/ 4/10 // Vento

Už vskutku nebavilo Seilah loudat se samotnou, byla sama tak pořád a tolik konečně chtěla někoho potkat! Třeba toho vlka, kterého potkala i předtím, aby mu mohla vyčíst, že její úžasnou osobu opustit a pak konečně zjistit jeho jméno! Ač by to nechtěla jen tak přiznat sama, byla osamělá a kromě Cedru nikoho jiného ještě neměla to štěstí potkat.
Kráčela cestou necestou a už si téměř nevěděla kudykam, jeden by řekl že taková zbloudila duše bude už Gallireu znát dokonale, ale pravdou bylo, že se neustále točila v kruzích, protože nechtěla se úplně ztratit. Byla to holka šikovná, to ano a jistě by si poradila tak jako předtím, ale nač riskovat. ''Na druhou stranu na co mi bude život bez risku? Asi bych s tím měla začít něco dělat!'' Promluvila do prázdna s rozhodným hlasem. Každopádně takhle mohla na sebe nejednoho upozornit, ale už tak nějak byla pořád sama, že ani nedoufala, že by se někdo ukázal.

Vymaxování 1 vlastnosti - Taktika lovu
2 hvězdičky do magie - Voda
Vlčecí pitíčko
15 drahokamů
5 křišťálů
...
Mockrát děkuji za kalendář. Úkoly byly nenáročné (a mohla jsem jich splnit víc, co se dá dělat..) těším se na další akci

Přidáno.

Trvalo posledních pár vteřin, než se velký huňatý vlk objevil před Seilah. Když ho konečně viděla a i slyšela v plný parádě. Usmála se na něj. "Spíš jsem se snažila najít výmluvy, trošku jsem se bála, že když mě nepředstaví přímo mám... chci říct Lucy, že nebudu přijata." Chtěla být tou statečnou, ale konečně se pomalu otevírala a postavit se svému strachu, to byl vždy první krok k tomu stát se někým lepším.
Když ji nabídl alternativy podívala se směrem za něj na zbytek rodiny, "Inu, kdyby to nevadilo, ještě malou chvíli bych chtěla počkat.. ale budu ráda, když budeš u toho se mnou." usmála jsem se vesele. Jestlipak mě někdy bude brát jako svou dceru. Nebo alespoň jako člena rodiny.. ale budu ráda, alespoň když mě nechá jako součást smečky. Problesklo ji hlavou rychle. Snad se snažila utěšit?
Seilah se musela zasmát, když ji začal vyzpovídat. Opravdu jako táta. Kéžbych ho doopravdy měla. Pomyslela si smutně, ale přesto svůj úsměv neztrácela. "Jen tak se procházela. Snažila se prohledat okolí ať to tu taky trošku znám. A jak jsem řekla, malinkato jsem se i bála." Odpověděla mu, chtěla být tou, kterou ji posledně poradil, vznešenou princeznou Seilah první, ale teď... teď byl čas čelit svému strachu.

Seilah se to zdálo asi dlouho. Díky prasknutí větvičky její přítomnost zaznamenali, ale ty které neznala to moc neřešili. Netušila zda to bylo dobře, či ne. Každopádně ten, kdo se to rozhodl prověřit byl velký šedý vlk. Seilah trochu doufala, že Lucy bude aktivnější, ale i tak byla moc ráda, že to byla stále tvář, kterou již znala.
Seilah si počkala ještě chvíli, než se malinko od rodiny vzdálil a na druhé vyzvání si odkašlala a vystrčila hlavu ze svého úkrytu ve kterém doposud se schovávala. "Tady jsem.." Nakonec ze svého úkrytu vylezla celá celičká. Už to vskutku byla velká slečna, která už snad každým coulem připomínala dospělého vlka, chybělo tak málo, aby ji vskutku byla.
Neuměla najít ty vhodná slova, ale přesto začala, nechtěla už mlčet, mlčela tak dlouho a už se tak chtěla vypovídat ze všeho, ale byla to chytrá holka, musela začít pomalu. "Trošku jsem se zatoulala, ale jsem ráda, že jsem našla tady zase cestu." Koukla do prázdna a nesměle, ale i tak zřetelně se pousmála.

3/10
4. Obdivuj krásu zimy

Bloudila lesem, blbla ve sněhu. Co více si jen mohlo vlče přát? Nic moc koneckonců. Možná ještě, aby na to nebyla sama, ale už ji to nějak nevadilo a zvykala si na to. Sama být sice nechtěla, ale už vzdala hledání společnosti, až bude na správná chvíle, přijde za ní sama. V tohle věřila. Nechávala za sebou dostatečně viditelné stopy, tak jako každý ve sněhu.
Tentokrát vskutku jen chodila v kruzích, ale čím víc ranní světlo osvětlovalo její cestu a tento les, tím se ji pohled mezi stromy více líbil. Světlo se odráželo od sněhu a na kmenech stromů vytvářel úžasné třpytivé obrazce. Pohlédla vzhůru a na pohled se i obloha třpytila. Konkrétně ne obloha, ale sníh ve větvích v korunách stromů. Tu a tam z vlivu sluníčka spadla seshora nějaká ta kapka, ale nic tak intenzivního, že by to mělo značit, že brzy měl sníh roztát a zmizet. Zima byla ve svém živlu v tuhle chvíli a mělo trvat ještě nějakou dobu, než se vůbec odhodlala opustit tyto končiny.
Po spoustě blbnutí a hodinách v lese se dostala až na jeho kraj a dohlédla až na louku. Tam světlo ve sněhu taky jen tančilo a vytvářelo krásnou show. Dost možná si to všechno Seilah jen představovala ve své hlavě, ale v jejích očích byl v tuhle chvíli na zimní kouzlo ten nejkrásnější pohled a to právě jen díky tomuhle. Posadila se u posledního stromu, který svým způsobem značil konec a začátek lesa. Celá okouzlená sledovala tuhle scenérii. Usmívala se od ucha k uchu a zasněný pohled mířil někam do neznáma.

2/10
2. Chytej vločky na jazyk

I když Seilah od ježka odešla, stále se točila defakto na jednom místě, aniž by to sama chtěla. Po chvíli když začal foukat vítr, tak ze stromů padali vločky, takové ty které létají s větrem už jen k zemi. Bylo to na pohled kouzelné a tak se začala Seilah pohybovat ladně mezi nimi, snad to byla snaha k tanci? Kdyby ji jeden viděl, asi by si říkal, že zcvokla, ale Seilah to uvnitř dosti bavilo. Konečně, když se zima blížila do svého hlavního finále si začala sníh a tuto atmosféru dostatečně užívat. A nemusel ji o to vidět koneckonců nikdo, stačila ji její vlastní radost.
Po chvíli rádoby tance mezi vločkami se zastavila a zvedla pohled vzhůru ke korunám stromů, které zdobily sněhové přikrývky. Usmála se, když ji několik vloček přistálo na čumáku, jelikož ji to tak pěkně zašimralo. A tím, že 'ji něco cvrnklo no nosu', udělala něco, co bylo zcela přirozené. Alespoň v takové rozdováděné atmosféře, v jaké teďkom Seilah byla.
Otevřela tlamičku a nechala si vločky napadat do tlamy. Díky zdroji tepla, které její tlama vyzařovala se to vždy hned rozpustilo, než stihla něco pocítit. A tak tlamu zase hned zavřela a přemýšlela. Udělala pár skoků vedle a opět pohled zvedla, tentokrát ne úplně, jen lehce, aby ji hlavně oči hleděli vzhůru na stromy. Pootevřela tlamu jen lehce a vytáhla jazyk ven. Vločky pomalu přistávali na její jazyk. Sice se opět hned roztopily, ale tentokrát vteřinový chládek pocítila a měla z toho takovou radost. Pokaždé když ji přistálo na jazyku pár vloček, tak jazyk schovala, téměř na prázdno polkla, a znovu jazyk vytáhla a tak si užívala tuhle chvíli ještě několik dlouhých minut.

1/10
1. Vyruš přezimující zvíře

Najednou byla Seilah opět sama v lese, už si pomalu na tu samotu zvykala, ale pořád to nebylo to pravé, jako kdyby měli ostatní její krásu obdivovat! Na druhou stranu však i samota občas něčemu dokázala přispět. Dokázala přidat do vínku i jistě notnou dávku šílenství, protože i jen Seilah už měla občas co dělat, aby si nezačala povídat sama ze sebou. Jenže když to pak jednomu dojde, není lepší terapeut, než si promluvit o svých problémech sám ze sebou. Ne, že by nějaký problém Seilah měla!
Každopádně procházela mezi stromy a rozhlížela se. ''Jsem zvědavá na co narazím v tomhle lese. Ale skutečně narazím? Kdo ví..'' Možná by to chtělo potkat konečně někoho nového. Už byla v tomhle světě takovou dobu a pořád znala jen Cedr a to taky ne celý. Byla tak nezkušená, ale nechtěla si to přiznat, věděla že nejlepší by bylo vše se naučit od Lucy, ale jak by ji měla o to požádat? Přece jen byla Seilah už velkou slečnou, která by měla v tomhle věku umět už daleko více.
Šustění ve větvích jednoho hustého keře přerušilo Seilah její tok myšlenek a tak pozornost přesunula právě na ten keř. Opatrně se k němu přiblížila, opatrnosti totiž nikdy není nazbyt že. Pohybovala čumáčkem ve vzduchu, snad se snažila zachytit něčí pach, nebo možná ne něčí, ale prostě něčeho. Ve slabém větru něco skutečně cítila, ale nedokázala určit o co se jednalo a i když se snažila vypadat a chovat všelijak opatrně, zvědavost vlčete byla koneckonců mocnější a tak strčila hlavu neohrabaně přímo mezi ty větve.
''AU!'' Křikla najednou a uskočila. V čumáku cítila štíplavou a bodavou bolest. Tlapkou si čumák projela, aby se bolesti snad rychleji zbavila? No, měla jen velké štěstí, že ji v čumáku nic nezůstalo! Když se totiž pozorně podívala na původ bolesti, znovu do křoví, teď už viděla mnohem lépe, jelikož tu skrýš defakto svou hlavou a následným prudkým úskokem poničila. V místě ležel ježek, který se snažil prospat zimu, ale ona nějaká náhodná vlčice musela mu takový sladký spánek pokazit! ''Omlouvám se bodlináči... Vrátil si mi to v plný parádě..'' Řekla a sledovala jak si to kolebávou rozespalou chůzí míří rychle najít novou skrýš, kde může strávit zbytek zimy. A pak se tedy vydala na úplně opačnou stranu, než odcházel ježeček, se stále štípanou bolestí čumáku.

<- VVJ

A jezero nechala za sebou a už si to kráčela opět mezi stromy. Čím hlouběji byla, tím pachy smečky byly silnější. Poté později pomalu zaslechla hlasy, moc nerozuměla tomu o čem se bavili. Význam slov pochopila pomalu až byla blízko. Zůstala ještě skryta před zraky ostatních, ale sama už na ně lehce viděla.
Přikrčila se, ale co čert nechtěl, praskla pod ní jedna větev a tak na sebe nejspíše upozornila, ale stále zůstala skryta před zraky ostatních. I když si to nechtěla přiznat, byla celkem nervózní nakráčet přímo mezi ně a uhodit na ně své zvědavé dotazy, k tomu se jeden dostane postupně vždycky, ale momentálně byla před Seilah důležitější úloha. Vůbec se seznámit ze zbytkem. Nervózně vydechla obláček páry, který se záhy hned rozplynul.
Očkami těkala k jednoho na druhého, a jen čekala až se to vyvrbí. Kdyby byla Lucy sama, tak by ji samozřejmě běžela obejmout. Ale byla tam celá rodina, členové kteří ji ještě nepoznali a nepřijali mezi sebe. Najednou se tak strašně bála pravdy.