Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 5/5
<- Zrcadlové hory

Z cestičky na horách sestoupila a lesem zase pěkně kráčela. ''To mi je nadělení. Kdybych tak raději doma byla. Takhle zase jsem sama a můžu se na otázky ptát jen tadyhle stromům, od těch se dozvím úplně to stejný co takhle. Bože, vždyť už jsi byla takový kousek Seilah od klidu a zase si zbaběle utekla!'' Klela a nadávala na svou malou osůbku. Bylo těžké se smířit sama se sebou a tedy konkrétně zbavit se toho pocitu, že nejspíše tu odvahu jen tak nenalezne. ''Ale najdeš. Příště od pravdy prostě neutečeš. Seznámíš se s ostatními. Koneckonců máma s tátou tě rádi mají a tak to bylo přece to jediné na čem ti záleží.'' Co krok, to další povídání. Nakonec jak se říká, s nikým si jeden nepopovídá lépe, než sám ze sebou. Možná měla v sobě trochu zakořeněný strach díky tomu, že ji biologická rodina opustila, proto se bála zůstat a konečně si o to popovídat jak bylo v plánu. ''Kdyby tě neměli aspoň trošku rádi.. nenazývali by tě svou dcerou. A otec už vůbec ne, takže by ses měla vrátit. Přece je máš ráda.'' Ano, ráda je vskutku měla a nebránila se těmto pocitům, přesto hluboko uvnitř byl zakořeněný onen strach.
Zasedla ke stromu a ještě v dohadech sama ze sebou chvíli pokračovala, možná na sebe dokáže přilákat pozornost. možná ne.

Loterie 4/5
<- Východní hvozd

A tak opětovně k horám se přiblížila. Zdálo se, že tyto hory dokázali být jejím častým místem. Ale nahoru tentokrát nešplhala, věděla že tam by ji potkala zima ještě větší, než byla tady dole v nížinách. Našla cestičku mezi lesy a tak se rozhodla to maličko prozkoumat. Samozřejmě, nebylo moc co zkoumat, ale to neznamenalo, že neuměla nechat oči kochat všemožným okolím.
Byla dosti opatrná, kolem skal to nepěkně klouzalo a tak bez opatrnosti by jistě mohlo dojít k zranění.
Naštěstí byla opatrná, a dávala si pozor na každý provedený krok, a tak se brzy zase dostala do další části lesa. Dost možná to byla jiná část, Sluníčko stoupalo vysoko, ale náznak po teplu přesto nebyl. Naštěstí tedy alespoň stromy trochu chránili před krutým počasím a vždycky v něm mohla najít a noru si u stromů vyhrabat, alespoň, aby trochu tepla přetrvalo.

-> Zarostlý les

Loterie 3/5
<- VVJ

Nakonec se ukázalo že stejně tak má Seilah trochu smůly, neboť opět se dostala trochu na jinou cestu, než tu kterou vlastně chtěla. ''Nu což, dobrodružství je dobrodružství ať je cesta jakkákoliv.'' Řekla si, snad aby se povzbudila. Kráčela pod stromy, mezi nimi bylo trochu málo teplejší, ale furt to byla zima tuhá a to se zdálo být teprve jejím začátkem. Vzdychla. Nejspíše nemohla moc dlouho trávit venku, na noc skrýš najít si musí. Ale to se už snad, domů vrátí a dobře bude. Švihla ocasem a lesem kráčela rovnou za čumákem.
Stromům se vyhýbala, očima po okolí těkala. Možná by to chtělo společnost, aby se cítila nějak mnohem lépe. Jen pár hodin ještě chtěla sama, pak už snad konečně odvahu nasbírá dosti, aby mohla doma už zůstat bez těch leh útěků. Myslela jsem si sama o sobě, že tedy budu statečnější, ale svou odvahu asi teprve budu muset najít. Pomyslela si ještě, než z lesa vedla cesta.

-> Zrcadlové hory

Loterie 2/5
<- Cedr

Utekla tak, že brzy se dostala k velkému jezeru. Byla tedy zase na chvíli sama. Zima přituhovala a od vody šel ještě větší chlad. Velké jezero postupně zamrzalo. Seilah se nahnula nad hladinu, chtěla v ní smočit jazyk dřív, než pořádně zamrzne. Ale po pár hltech ji otřepala zima a tak přestala pít. Oklepala se a ohlédla. Vítr nefoukal, přesto se ji zima nahrnula až pod kožich. ''To bude velké.'' Konstatovala téměř bez hlasně a pohled věnovala Cedrovému háji na mohutné stromy a povzdechla si. ''A zase si to udělala holka. Chovej se už dospěle!'' Okřikla sama sebe podrážděně a pak se podívala na druhou stranu. ''Ale až za chvíli.. Mezitím se to tam jistě vyřeší, i Waris a já přijdu do hotového!'' Odpověděla si taktéž a se švihnutím ocasu se opět vracela na stejnou cestu, kterou předtím přišli do Cedru. Sei, ty jsi takový srabík. Politovala se v myšlenkách a za sebou nechávala pouze stopy ve sněhu.

-> Východní hvozd

Loterie 1/5
<- Jižní Galtavar

Etnyho s Warim poslouchala Seilah už jen na půl ucha. Vesele při chůzi pohupovala ocáskem sem a tam. Skoro snad zapomněla i na to, co se mělo vyřešit. Byla zase doma a to bylo důležité, alespoň pro ní. Když se k ní Etny přikrčil a pošeptal svá slova, podívala se na něj. Přikývla hlavou a vystrčila zoubky v úsměvu. ''Tak jo!'' Z chůze přidala do klusu a následně se rozběhla, aby získala dost času, než vlci za ní dorazí k rodině.
Aniž by si to uvědomila vběhla jako smyslů zbavená k Lucy, Vivi, Ciri a Reonysovi, kteří byly stále společně ve hře. ''Mami!'' Houkla, aby ji Lucy včas zaznamenala. Doběhla až k ní a několikrát švihla ocáskem. Byla tak ráda, že ji vidí! ''S tátou jsme našli někoho kdo by se možná k nám přidal, dost možná minimálně na zimu a tak by se naše smečka konečně mohla rozrůst!'' Oznámila nadšeně. Po pár vteřinách se rozhlédla a uvědomila si tu skutečnost, že je tak oslovila před jejich skutečnými dětmi, věděli už snad o mě? Sakra, snad jsem to teď.. Eee.. Začala panikařit a jestliže by to bylo možné, což bylo jen dobře že to nebylo možné, začala by se potit až na zadku. ''A vzkazuje... že se nemáš zmiňovat... že nejsem doopravdy vaše..'' Řekla již polohlasně tak, že pokud ostatní nebyly přímo vedle nich, nejpíše ji neslyšeli, nebo spíše neslyšeli všechno, aby to dávalo smysl, jen právě Lucy. ''Já se pak vrátím...'' Dodala a celá znervóznělá se vydala směrem k hranici lesu, k velkému jezeru.

-> VVJ

<- Mahtae (Sever)

Tentokrát jen tiše poslouchala, reagovala jen na tichá slůvka Warise a jeho mrknutí opět smíchem. ''Chápu.'' Řekla opět stejně tiše a pak si všimla, že Etny přišel blíže k nim. Pozvedla k němu pohled, když ji lehce drcnul. ''To je jasné. Určitě jednou budeš skvělej až tady ty zkušenosti nabereš.'' Pousmála se s úšklebkem a udělala pár kroků napřed, ale zase hodně rychle byla vedle vlků.
Nevěděla co více říct a tak teď už to nechala na velkých chlapech, aby společně spolu probrali co bylo třeba. I když byla tma a hustě sněžilo, už pomalu cítila blížící se pach smečky, což znamenalo, že byly doslovně dost blízko! Už skoro byly doma! Seilah se oklepala a i když spousta sněhu na ní zůstala, spousta z ní také opadla. Znovu zrychlila tempo a dostala se až ke stromům. Byla tedy u lesa jako první, a když se podívala do něj. Sevřeli se ji půlky, už to znovu neodloží, už se to konečně vyřeší. Zhluboka se nadechla a vydechla. Několikrát švihla ocáskem a otočila se na blížící se vlky. ''Konečně jsme doma!'' Konečně to řekla a cítila se skvěle! Jo, Cedr byl báječný. Byl to její domov. Nakonec do něj vstoupili..

-> Cedr

Prosinec / 9/10 / Vento

''Možná ano, možná ne. To se stejně nejspíše nikdy nedozvím.'' Kývla ledabyle ramínky. ''Asi mi je jedno co je s mými biologickými rodiči, nebo sourozenci. Za tu dobu co jsem v Cedru a u Lucy a Etneyho jsem se s tím smířila. Jsem ráda, že mám je.'' A i když se úplně neuměla vžít do té role, nevěděla jak ji přijmout jejich opravdové děti.. Bylo to zatěžko, jeden se pravdu stejně nedozvěděl dokud nebyl v té situaci a nejspíše to stejně Seilah dříve či později čekalo.
Když Vento do ní šťouchul, zasmála se a šťouchnutí mu rychle, ale lehounce vrátila. ''Tak tvou jo? To se brzy pak zase musíme potkat! Ale pro teď tě ještě jen tak nepropustím!'' Bylo ji tu dobře s vlkem jejího věku. Mohla se uvolnit a hrát si. A nemusela být u toho sama.
''Tak Sarumenské hvozdy jo? To si asi zapamatuji.'' Řekla zamyšleně a podívala se na chvíli někam do dáli. ''My jsme v Cedrovém lese u velkého jezera. Stromy jsou parádní a vysoké, chrání nás skvěle.'' Řekla tedy i ona spokojeně. Byla ráda tam kde byla a zatím by ji asi nic a nikdo nepřesvědčilo o opaku, ale i to se v budoucnu může změnit. Ale ta byla vskutku velmi velmi daleko a tahle mladá slečna teprve hledala své místo na zemi.
''Jasně. A třeba si můžeme udělat i svou tradici, žejo! Třeba....'' 'A' protáhla, snažila se vymyslet něco z čeho by si mohli vymyslet svou tradici. ''Nenapadá tě něco?'' V takové vteřině ji nenapadlo nic a tak svoje přemýšlení chtěla převést i na Venta. ''Možná bychom si třeba mohli najít něco kde bychom se scházeli!'' Řekla pak po chvíli. Najít nějaké tajné místečko!
Pak přikývla na jeho slova. ''Ano, Ano! Bude to paráda!'' Souhlasila už teď s budoucím výletem k jednomu z bohů. Aniž by věděla kdo je Maple, nebo snad Život či Smrt. K té Smrti však rozhodně věděla, že nechce asi jít sama, zněla opravdu jako nějaká zlá babizna..

Tiše se zasmála, když slyšela Etnyho a pak vtipnou poznámku Warise. ''No to ano. Ale neboj, to ho přejde.'' Odpověděla. A hlavně v to doufala. Bohužel neznala ho dokonale. Měla ho ráda, měla ráda Lucy... Ale ještě měla dost co dohánět.
Bok po boku s Warisem se nakonec podařilo nejhorší sestup z hor Seilah překonat. ''Děkuji ti. Vážím si toho.'' Ač měla téměř volnou výchovu, dokázala si vydedukovat co se slušilo. Zvlášť, když teda měla být nejmladší dcerou Alf. Ačkoliv nevlastní. Nakonec brzy procházeli kolem řeky a Waris se rozmluvil o svých plánech. ''Přislíbené? Já myslela, že většinou si to vlk musí zasloužit. Nebo se narodit k tomu vhodně. A nebo si hodně prosadit svou a ukázat jak je kdo skvělej.'' Ano, sice neměla páru o které pozici Waris mluví. Ale tušila i ona, že jako nevlastní se k Alfování v Cedru nikdy nedostane a lepší pozici si zaslouží až věkem a zkušenostmi. A kdyby chtěla Alfovat, musela by nejspíše odejít a zkusit si založit vlastní smečku, tak jak to udělal Etny.. Ale nad tímhle ona nepřemýšlela. Její cíl byl v tuhle chvíli opravdu jiný. Mít rodinu, rodiče, sourozence..
Na další věci ohledně spojeneství a tak, nereagovala. Tomu stejně příliš nerozuměla. Spíše ji zajímali ty další věci na které se ho Etny ptal. Připadala si postupně sice jako kolo u vozu, ale rozhodně nemínila v tuhle chvíli zmizet jako pára nad hrncem. Domů už je to jen kousíček.

-> Jižní Galtavar

<- Vyhlídka

Waris byl milý, alespoň to se Seilah zdálo, neboť bylo hezké, že ji nabídl pomoc. Pomoc kterou s úsměvem přijala. "Tak jo." To se ji líbilo. Péče o to, aby se nějak nezranila. Za pomoci Warise teda se ji v jistých krocích kráčelo mnohem lépe, ale i tím že sama o sobě ještě stále neměla plnou váhu, nepropadala se příliš hluboko, ale stejně dost na to, aby se při neopatrnosti zranila. Naštěstí opatrná byla. Čím více nastávala tma, tím více přituhovalo a bylo na čase se dostat skutečně rychle domů. Tam bude jistě v rámci možností teploučko. A koneckonců, byla třeba vyřešit poslední záležitost.
Na slova Etnyho skoro ona nereagovala, nepatřila ji, ale Warimu. Ovšem sama našpicovala ouška jeho směrem, taky ji to zajímalo! "A hledáš tady něco? Třeba nový život nebo tak?" Ona ho tady našla.. sice ne úplně že by se jako malá rozhodla sama, ale tenhle vlk jistě své činy dokázal ovládat zcela přesně dle toho jak on chtěl sám. A ona byla malá veselá zvědavka.

-> Mahtae(sever)

Seilah si v klidu nechala vysvětlit kde se ze shora tedy všechno nacházelo. Tudíž pochopila, že hned tři smečky šli vidět. Tedy kdyby alespoň byly vidět.. nu což, ta naše je nejlepší beztak. Odfrkla si. "Neboj tati, i kdybych někoho potkala, tak bych mu jen řekla jak je Cedr skvělej." Řekla. Možná to bylo na houby, že hlavní cíl výletu se příliš nezdařil, ale ona druhá věc se vcelku povedla! Seilah trochu nechápala jaký byl problém v to, že nehledal Waris domov. Každý přece chtěl nějaký mít ne? To ještě netušila, že na světě je tisíce vlaků s tisícero povahami, plány a sny. To je divný. Ale kdo ví. Třeba zůstane, třeba na jaře odejde. Nutit ho asi stejně nikdo nemůžeme. Došlo ji. Byl dospělý.
Nechala si vysvětlit také to, že to nebyly světlušky, ale motýly... a stejně brzy zemřou, i když od Etnyho odletěli daleko pryč svou cestou. "To je divný." Zkonstatovala po chvilce ticha. Etny pak řekl, že si to nechajína jindy, na lepší počasí. "Dobře." Souhlasila. Nebylo stejně proti čemu namítat. Z výletu měli houby. A tak se s věnováním úsměvu Warisovi vydala za velkým šedým vlkem.

-> Zrcadlové hory

Trpělivě Seilah vyčkávala na Warisovu odpověď a když souhlasil vesele poskočila ze sedu do stoje a zašvihala ocáskem. I kdyby to mělo být skutečně jen na zimu, rodině a začínající smečce to vskutku jen pomůže. "Bude to príma! I kdyby jen dočasně. Pomůžeme si koneckonců navzájem." Řekla. A navíc aspoň se tam nebudu cítit tak sama. Pomyslela si spokojeně. Pak konečně se dostali na vyhlídku ze které šlo vidět na Asgaarský les. Byla tma a hojně sněžilo a tak Sei viděla defakto jen špičky stromů. "To je ono? Tam kde ses narodil?" Poukázala na ten les tam dole. Bohužel díky podmínkám na něm nic extra neviděla, "Náš les je mnohem lepší." Prohlásila po chvíli.
Když už se chystala otočit, kolem Etnyho začali polétovat malé okřídlené potvůrky. Pár jich možná viděla přes léto, ale to si v tuhle chvíli moc nevybavovala. A jelikož Etny vypadal zaraženě, že se objevili zčistajasna, poodešla Seilah blíže k Warimu. "Copak to je? Ještě jsem to nikdy neviděla." Znovu pohled směřila k motýlům kolem Etnyho, "To je něco jako světluška? Doplnila svůj dotaz ještě rychle, světluška mi stvořila dvojče, který mě chtělo nahradit. Nad vzpomínkou nad mimikem se oklepala hrůzou. Snad už to nezažiju nikdy...

Pak už jen chvíli tiše poslouchala jak Etny mluví, protože koneckonců jako Alfa měl v tomhle tom hlavní slova on. A ten druhý, ten pověděl proč se tady ocitl. A že tu byl chvíli. Seilah defakto taky. Ale už to byl skoro rok, který zde byla. Když přišel prostor pro Seilah, neváhala, vypnula hrdě hrudičku. Byl čas dělat čest.. čest své nové rodině. ''Taktéž jsem první svého jména!'' Hrkla nadšeně, vskutku bylo znát že od Etnyho, svého nevlastního otce pochytila již spoustu zvyklostí, učila se je velmi rychle. ''Seilah I., nejmladší dcera Alf Cedrového lesa.'' Zašvihla ocáskem vesele. Znělo to tak hezky a šlo to tak jednoduše! A znělo to tak přesvědčivě i když i Etny to řekl nahlas, že je Seilah jeho dcera. Nejspíše měli všichni jasno, jen to zbývalo pořešit ještě oficiálně i s Lucy. A to mohli až by se navrátili zpět domů. A teď už jen zbývalo zda se vrací opět ve dvou, nebo se vrátí ve třech. Dychtivě a zvědavě koukla na Wariho, co bude jeho odpovědí. ''Minimálně alespoň na zimu by se ti to jistě hodilo. Ve skupině je větší síla, než osamotě.'' Dodala. I když se chovala teď jako malá a jen kopírující svého otce, hloupou nebyla. I ona s malými zkušenostmi věděla, že by v zimě o samotě nepřežila. Ale samozřejmě nepodceňovala jeho schopnosti, to ne! Třeba byl šikovnej a dokázal by přežít i samotný peklo!

Jelikož už byla dvojice u cizince, už se moc neprojevovala, minimálně ne slovně. Ale nadšeně a dychtivě mávala ocáskem ze strany na stranu a obzvláště ji lichotilo to, že se ji cizinec klaněl. ''Aw.'' Vyšlo z ní potěšeně. To je úžasný pocit! Čím dál víc se ji tyhle projevy líbili a tím více je chtěla!
Hlavních slov se samozřejmě ujal Etney, ale aby taky ne, vždyť chtěl Seilah ukázat jak byl šikovný. Když začal vychvalovat sám sebe, začala horlivě přikyvovat, protože tím jeho slova jen chtěla potvrdit. Stále hravě vrtěla ocasem, neboť ji tohle bavilo a Etny skutečně věděl jak z toho udělat hru. Bavila se.
Dychtivě a nadšeně poskočila blíže, ale ne moc, k vlkovi. ''Cedr je parádní, zachraňuje vlkům životy a je v něm úžasně! Jedna velká rodina!'' Nakonec dodala po chvilce i ona a vrátila se vedle Etnyho, kde se taky posadila po jeho boku. I když teda aktuálně moc velká není, doslova jen rodinka. Ale je třeba se přece trochu rozrůst! Ocasem nyní bouchala do sněhu. Kdyby nebyla tak nadšená, nejspíš by ji byla zima, ale to vzrušení ji zahřívalo samo o sobě.

<- Mahtae (sever) - přes Zrcadlové hory

Seilah se zasmála nad jeho optimismem. Což byla paráda, protože tohle se do ní tím pádem vlévalo do vínku také. ''Alespoň přes zbytek zimy nezemřeme hlady. Jak my vyvolení se máme skvěle!'' Zavrtěla ocasem. Aniž by si to uvědomovala snažila se chovat stejně tak jako Etney. Což jemu nejspíše zcela jistě lichotilo a měl z ní o to větší radost. Byla takové nepatrné zrcadlo.
Souhlasně k jeho slovům přikývla, protože vskutku. Cedr byl úžasný. ''Takže tam nejspíš pak na zbytek zimy pěkně zalezeme a bude nám tam jen dobře!'' Povzbudila jeho i svá slova znovu s veselým zamáváním ocásku.
Brzy narazili na pach a později i přímo na vlka. Seilah se držela u Etneyho, který se jako první ujal slov a začal ho i hledat. ''Tak se ukaž taťko!'' Povzbudila ho nadšeně a už se celým vzrušením chvěla. I kdyby se to nepovedlo, svou úžasnost by v jejich očích rozhodně neztratil. ''Nazdárek.'' Řekla skoro snad jen jako nějaká středoškolačka. Byla tak nadšená, hlavně protože zase po dlouhé době viděla zase někoho nového!

<- Cedr (přes Galtavar)

Když vyšli ven, do čumáku ji hned zaštípal mráz, který postupně stoupal. Ale doufala v to, že to stihnou, aniž by se v půlce museli otočit a odejít. ''Hádám, že to bude poslední výlet předtím, než se na dlouho schováme v lese. Mám takový pocit, že tohle je teprve začátek.'' Cítila to. Snad jen malinkatý první záchvět magie? To nikdo nevěděl, ale díky množství zmrzlé vody okolo ní cítila že tohle je jen začátek. Ale neupínala se k ničemu konkrétně.
Pak se zasmála. ''Ano, dobře. Budu čekat a každého ti přivedu na zkontrolování.'' Zazubila se nad jasným plánem. Pak si nechala ukázat kde to je, ale už se těšila až to uvidí poté i na vlastní oči. Chvíli kráčela za, ale později už i před, Etnym a postupovali onou cestičkou. Šli kolem cesty cestou kde posledně byly. V těch horách se naposledy oddělili! Ale tentokrát byla rozhodnutá zůstat po jeho boku, neodcházet kvůli strachu nikam jinam. ''Tyjo. To je cesta.. To bude fakt nejspíš rychlý výlet.'' Zamumlala. Opatrně stoupala. Opatrnější již dlouho nebyla.

-> Vyhlídka (Přes Zrcadlové hory)