Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 3/5

Vítr v lese mi do čenichu přinesl pach. Krev se mi začala vařit a já se zježila. Ten pach bych koneckonců poznala teď už naprosto kdekoliv a také jednoduše kdykoliv. Potlačila jsem zavrčení, jelikož jsem věděla že Siku byl už tak dost vyděšení. Ale znatelně nervózně jsem se rozhlédla okolo. Nikde jsem ho neviděla, ale byla jsem si zcela jistá, že tady někde byl. Podívala jsem se na Sikua, ''Pohneme se... Tady.. Tady zůstat nechci.'' Bylo jasné, že mě něco rozhodilo, Ještě nejsem silná. Nemůžu se mu znovu postavit, ne. Ještě je brzy, proč bych ho měla potkat tak brzy!? Nene, to ne. Rychle pryč! Skoro byl můj téměř dospělácký postoj tatam, ale rychle jsem vzala nohy na ramena a, s rozhlížením se zda jde Siku za mnou, jsem z téhle části lesa rychle pelášila pryč! Příliš brzo!

-> Smrkový les

Loterie 2/5

Znovu jsem spokojeně vypnula hruď a zazubila se. ''Myslíš? Třeba to jsou jen bláhové sny mladé holky.'' Řekla jsem pak. Ale za ten rok co jsem po světě chodila jsem zatím vždy šla tvrdohlavě za svými cíli. Teda až na jeden jediný. Na to seznámit se s Ciri, Vivienne a Reonysem. Ale k tomu jednou dojde.
Došli jsme od louky do ochrany stromů, které se zde rozpínali. Pousmála jsem se, když jsem si všimla že začíná být Siku nervózní. Na moment jsem se zastavila a podívala jsem se na něj. ''Nejsme. Je tu velká spousta lesů a většina smeček se rozpíná po lesích.'' Tedy alespoň ty co mi ukázal taťka z Vyhlídky a ten náš je v lese. Je i další?'' Zamyslela jsem se, ale pokračovala jsem v tom, že jsem stála a snažila se jej uklidnit. ''V lese nám bude před vlivem počasí lépe, než na volném prostranství.'' Snažila jsem se jej uchlácholit opět pro lepší náladu. ''Páni.. Ty jsi asi z daleka, že?'' Podivila jsem se nad jeho přízvukem, který nyní byl mnohem zřetelnější a rozpoznatelnější, než předtím za celou dobu co jsem s ním.

Loterie 1/5

Když jsem mu povyprávěla o všech co se aktuálně jali být ve smečce, spokojeně jsem se po jeho slovech usmála. ''A další skvělý vlk se do ní přidá.'' Mrkla jsem na Sikua laškovně. A lehce jsem se zasmála, když mi drcnutí do mého boku opětoval. Jsem ráda, že se se mnou uvolnil. Bylo to potěšující a když ho vlk víc pozná, je to vlastně velmi laskavý mladík.
Při titulování jsem se znovu zasmála a hrdě jsem u toho vypnula hruď. ''Zní to moc hezky a zvučně.'' Zazubila jsem se a znovu jsem se uvolnila. ''I když třeba jednou odejdu založit si vlastní smečku, tak i tak nikdy nezapomenu kde mi byl dán domov.'' Těžko říct zda jsem to říkala jemu, nebo spíše sobě, protože jsem se podívala zasněně dopředu. ''Jako nevlastní dcera a navíc nejmladší, asi nebudu mít šanci. A tak chci jednoho dne založit svou smečku. A teď hlavně tedy využít a naučit se od táty toho co nejvíc.'' Vysvětlila jsem mu svůj sen do budoucna, dřív než by se snad na to zeptal.
''Budeme dávat pozor zda na něco nenarazíme. Ale věřila bych tomu, že nám poslouží něco až doma.'' Smiřlivě jsem se usmála a několikrát střihla oušky.

-> Lesík Topolů

Loterie 5/5
<- Úzká rokle

Přejít zpět na stranu nebylo už příliš těžké, když jsem to zvládla jednou tam. Snažila jsem se chodit opatrně tak, abych co nejméně namáhala tlapku, která na sobě nesla pomalu se zacelující ránu. Při chůzi jsem několikrát zamávala ocasem a pak se podívala na Sikua, který se zeptal jaká vlastně je moje rodina. ''Oba... No, řekněme že rozhodně jsou kdy se pro něco rozhodnou, jdou si za tím,'' Odešli ze staré smečky a rozhodli se založit si svou, ''Ale jsou to vlci co vědí o čem mluví. Jsou spravedlivý a každý stejným dílem, aniž by hleděli kdo na to, odkud.'' Teda.. Až na ten, eh Asgaar? Nebo jakže mi to taťka vyprávěl? Řekla jsem zamyšleně, no rozhodně mi to nestihl povyprávět všechno, byla tma a potkali jsme Warise.
''Taťka rád se vytahuje jak je nejlepší a jak je naše smečka to nejlepší, co tě kdy mohlo potkat... Jako, on je vážně nejlepší! A.. a náš les taky! Ale smečku musíme teprve se snažit vybudovat. Čím jsem starší, tím víc vím, že to není jen vzít rodinu a rozhodnout se 'teď jsem Alfa'. Dá to ještě práci.'' A tím že jsem se rozhodla, že až budu více zkušená, chci založit vlastní.. Jako adoptovaná dcera se k tomuhle nikdy nedostanu, když zůstanu. ''Ale co je největší pravdou, je strašně silnej! No a mamka. Ta je strašně moudrá. Vždy dokáže říct něco chytrého a dává to fakt smysl! Ale určitě zůstanu ještě hodně dlouho, je třeba se ještě tolik věcí naučit! ''A pak je tam Reonys, Vivianne a Ciri. To jsou jejich opravdové děti. Tedy mí sourozenci. Ti jsou o něco málo starší, než jsem já.'' Jelikož jsem úplně nechtěla působit... no, že jsem se doteď s nimi pořádně neseznámila, vlastně vůbec, tak jsem rychle vzpomínala na to jak mi je popsal táta ve zkratce, ''Ciri je velmi klidná a strašně hodná. Vivienne ta je spíš taková samostatná jednotka a Reonys má strašně ochranářský vlohy, ale taky je hodný. Takový vlk co se před tebe postaví.'' A silně jsem doufala, že jsem minimálně u holek to neprohodila, to by bylo trapný! Věděla jsem i o čtvrtém dítěti... Ale jelikož nebyl součástí naší smečky a rodiče velmi citově ranil, ani jsem ho nezmiňovala.
Lehce jsem jej drcla svým bokem do jeho boku, tak aby se nelekl, ale tak aby to pocítil, ''Prosímtě, nepřekrucuj. Fakt vypadáš dobře. Myslím to vážně. A že něco takového ti vůbec říkám, toho si važ! Neříkám to často.'' Mrkla jsem na něj.
Když mu tělo vydalo zvláštní, zvláštní hladový zvuk, a schoval to za omluvou, neubránila jsem se smíchu. ''Až tak jo? Neboj, zapracujeme na tom, aby si zase zapomněl že tělo takové zvuky dokáže vydávat!'' Akorát byla pravda, že přes takové zimy, když je potrava mimo denní dění... Inu, doufala jsem, že jaro bude brzy. Už jsem té zimy měla plný zuby. Oklepala jsem se, když jsme procházeli loukou, v rokli byla rozhodně příjemnější atmosféra, než taky v otevřeném prostranství. Ale moc velká oklika to nebude, je třeba brzy dojít domů, by mohlo být dnes v noci už nebezpečné zůstat venku.

Loterie 4/5

Zamyslela jsem se nad jeho slovy. ''To zní celkem logicky.'' Přikývla jsem hlavou a švihla ocasem. ''Ale třeba jen maluješ čerty do stromu.'' Zasmála jsem se šibalsky a snažila se ho držet v dobrém rozpoložení, protože jsem si za těch několik hodin, které jsem s ním aktuálně strávila, že dokázal být velmi citlivým a každé špatné a děsivé ho pořádně dokázalo vykolejit.
Na jeho slova jsem přikývla. ''A ty o tom nejspíše víš své.'' Zazubila jsem se nevinně. ''Pořád jsi přes vše zlé zůstal hodným vlkem.'' A byl můj! Poctivě jsem si jej získala!
Poté jsem opět souhlasně přikývla, ''Ano. Přesně tak to je. A proto si myslím, že by ses jich neměl bát a uvidíš. Přijmou tě a mezi námi ti bude dobře.'' Zastřihala jsem oušky povzbudivě. ''Jak jsem říkala už předtím, je to ještě malá smečka. Doslova prozatím o rodinných členech. S tátou jsme potkali jednoho vlka, Warise, tomu jsme také nabídli že se může přidat. Ale prozatím souhlasil jen s tím, že by se přidal pouze na zimu.'' Odfrkla jsem a protočila očima. Ani nevypadal, že by chtěl zkusit dát tomu šanci, abychom se rozrostli. Pomyslela jsem si a na všech čtyřech jsem se otočila směrem odkud jsem zde předtím přišla. ''Ale když ty se k nám připojíš, budeš asi první vlk mimo rodinu! A bude to super, uvidíš! A teď už vím, že budeme dobří přátelé.'' Já a on samozřejmě.
Pak jsem se zasmála a uvědomila si nešťastnou volbu svých slov, protože to vypadalo že se jej dotkli, ''Ale to vůbec ne Siku! Jako.. jde vidět, že máš toho hodně za sebou, ale už si zdaleka nemyslím, že vypadáš... e, příšerně?'' Musela jsem se zamyslet. Ano, jeho maska mu dodávala mračivý pohled, jeho tělo nesli jizvy z různých nešťastných setkání a byl, nejspíš hrozně dlouhým cestováním, dost pohublým a neupraveným vlkem. Ale když jsem ho víc poznala, byl to prostě hrozně citlivý vlk, který si toho spoustu zažil. ''Vlastně vypadáš celkem skvěle.'' Dodala jsem pak tiše a na moment se k němu otočila a znovu ho lehce ťukla čumákem do líce a pak jsem se vydala pryč z rokle. Se sebevědomou, elegantní, jak zranění dovolovalo, a pyšnou chůzí jak se na dceru Alf hodilo. ''Seilah z Cedrového lesa. To zní moc hezky.'' Zatetelila jsem se spokojeně. ''Nuže dobrá, Siku, můj ochránče a ošetřovateli mých ran, vypadáme se kupředu!'' Zavelela jsem, samozřejmě s hodnou dávkou humoru. Rozhodně jsem nechtěla, aby se po svých slovech cítil, třeba trapně. To radši v tuhle chvíli se k němu přidám a nenechám ho v tom, na druhou stranu přes částečné již dospělé chování- stále jsem byla puberťačka co má ráda zábavu.

-> Rozkvetlé louky

Loterie 3/5

Když zasněně odpovídal, sama jsem se podívala někde do dáli,"Jistě ano, třeba je jednou osud tady také zavede a zase je jednou potkáš." Z tvrďačky se opět stává jen zlomená holčička co někde uvnitř skrývá své strasti a bolesti.. Sei, jsi už velká holka, ovládej se! Snažila jsem sama sebe v mysli okřiknout.
Při jeho dalších slovech jsem přestala hledět nepřítomně do dáli, ale své jantarové oči jsem věnovala těm jeho, smutně jsem se usmála a tentokrát jsem už to nezamaskovala, byl to emocionální úsměv, "Neznám biologické rodiče. Ty, díky kterým, jsem na světě." Řekla jsem. Tím, že jsem byla adoptovaná jsem se stejně nikdy před nikým netajila. Ale nehledala jsem lítost, aby mě v tomhle někdo jakkoliv litoval, a tak jsem se pak podívala kamsi do korun stromů, které se nad námi tyčili, "Mamka mě našla jako nemluvně. Bez toho bych tu asi dnes nebyla. Nevím proč si mě nenechala má biologická máma, třeba se nemohla starat, třeba nechtěla.. Za mé rodiče tedy považuji ty, kteří se mě ujali a vychovali svou jako svou vlastní." Poté jsem opět vrátila pohled k Sikuovi. Usmála jsem se, ne hraně, ne smutně, "A já velmi miluji je." Řekla jsem.
Když jsem si všimla , že je již daleko uvolněnější, než na začátku, cítila jsem prostě malé osobní vítězství, Asi mám prostě nějaký osobní kouzlo. A to je dobře, a jednou ho uvidí každý. Uchlácholila jsem se. Siku byl vysoký vlk, avšak poměrně hustá srst byla neupravená a hlavně díky tomu bylo vidět, že je poměrně pohublý. "Projdeme se? Na nějakou kořist úplně asi nenarazíme, plno pachů se zimou vymizela, ale doma by měl být kus žvance co ulovili naši na zimu. Můžeme jít pomalu a jistě. A třeba jestli tě to uklidní, vezmeme to obloukem a ty se zatím můžeš psychicky připravit na setkání s nimi." Mrkla jsem a zase se postavila na všechny čtyři. A já vlastně taky.

Loterie 2/5

Usmála jsem se. Nepamatuji se, kdy jsem někomu rozdala tolik úsměvů, jako dnes právě Sikuovi. Ze zamračeného a děsivě vyhlížejícího vlka se stal fakt úžasný společník, který dokázal opěvovat mou úžasnost, A tak by to mělo být. Nebo asi nemělo. Možná měl černý vlk pravdu a ne každý se se mnou bude v životě mazlit.. Ale za celou dobu byl jediný a tak jsem ještě neměla úplně myšlenku něco řešit opačným myšlením, než že si užívat právě tento způsob komunikace se mnou. Není nic lepšího. "Taky si to myslím!" Souhlasila jsem tedy nakonec se zazubením.
Poslouchala jsem zaujatě jeho vyprávění a chápavě jsem přikývla. Celkem dost dobře jsem dokázala pochopit co tím myslí. "Chápu.. ale i tak ti zůstali tetičky, které tě očividně měli hodně rády a to je přece důležité.. myslím, že není důležité díky komu jsme se dostali na svět, ale kdo nás vychoval a s láskou se staral." V tomhle mém úsměvu byl náznak smutku, ale hned jsem to zase zamaskovala a opět jsem se rozhodla kecnout na zadek a několikrát jsem zabušila ocasem do země, až se sníh rozvířil okolo. "Určitě vůně těch, kteří mě vychovali... valnou část dětství jsem strávila s mamkou, ale později jsem začala trávit čas i s taťkou." Byl v mých slovech i náznaky něčeho dalšího, ale prozatím jsem to ještě nevytahovala.

Loterie 1/5

Pousmála jsem se nad jeho radostí. A jeho slova mi velmi polichotila, samozřejmě. Takové věci mi prostě svědčili a hned jsem měla prostě lepší náladu! Zaculila jsem se spokojeně. "Nevím jestli jsem tedy moc dobrý průvodce, ale je to to nejmenší co za tvou obrovskou laskavost mohu nabídnout!" Samozřejmě že tu existovalo mnoho lepších průvodců... ale Siku byl můj! Teď už byl můj, poctivě jsem si jej svým dokonalým šarmem získala! Táta bude na mě hrdý! Že hned po jeho ukázce byl můj solo výstup úspěšný! Spokojeně jsem se tetelila myšlenkou, že na mě bude otec hrdý, protože mi ukázal jak získat něčí sympatie a pak ho postupně naverbovat! A zatím to vypadá na ještě lepší pokus! Protože Waris přece jen souhlasil že jen na zimu... jak asi dopadlo setkání s mámou? Jo, reakce Lucy jsem se asi bála víc, než Etneyovi, ale navenek jsem nedala znát byť jen jediný náznak zaváhaní. Pamatuji si jak mi vykládala o Alfování a tak.. určitě bude ráda. Pokusila jsem se uklidnit a tak jsem se na Sikua usmála, když si mou pozornost uloupil, když se mě dotkl. Bylo to zvláštně utěšující. "Asi máš pravdu." Přikývla jsem zamyšleně. "Dost možná mi úplně zbytečně ujeli nervy. Příště určitě budu ta chytřejší. Myslím že tohle nemám úplně zapotřebí, ponižovat se před takovými." Na moment se z mého hrdla vyřítilo zavrčení, ale hned na to jsem si to uvědomila a odkašlala jsem si, a hodila pohled jakože ´to já né´. "Našel jsi odvahu mluvit se mnou a pomoct mi, aniž bys o mě cokoliv věděl i po svých špatných zkušenostech. Myslím si, že jsi statečnější, než si sám chceš sobě přiznat." Opět jsem na něj laškovně mrkla a ťukla jsem svým čumákem do jeho líce.
Natočila jsem poté hlavu lehce na stranu, "Nepoznal si své rodiče?" Zeptala jsem se, takhle mi to totiž vyznělo a tak se ve mě zase probudila zvědavost. A navíc jestliže bude žít vedle mé úžasnosti, hodilo se o něm vědět co nejvíce. Samozřejmě jsem mu na to byla ochotná vyprávět i naoplátku co by zajímalo jeho.

Loterie 4/5

Přikývla jsem, když se snažil zopakovat název týhle země. A měl otázky. Samozřejmě, ta nejlepší co ho mohla vůbec potkat mu právě nabídla nové živobytí a aji alespoň postupně základ o tomhle místě. Ne že bych sama o tom věděla nějak víc, ale základ jsem znala a tak jsem mohla hrát před ním chytrou a bezchybnou! "Galli-rea." Zopakovala jsem mu s mezerou, abych dala větší důraz na vyslovení. "To je zdejší země. Je tu spousta vlků, smeček.." Základ, logicky základ, který věděl každý. Dál? No, to záleží dle případných otázek. "Naše smečka se jmenuje Cedrová.. podle Cedrů ve kterých máme území."
Několikrát jsem zašvihala ocasem, když se zeptal na mé zranění a co dělám v této rokli. Krátkou chvíli jsem přemýšlela, ale nakonec jsem se nadechla ke slovu, "Potkala jsem vlka... z ničeho nic mě začal urážet a mít silná slova o mě a mých rodičích... i když jsem věděla, že je silnější než jsem byla já, tak jsem si to nechtěla nechat líbit a rafla jsem jej.. no, přitiskl mě pak k zemi a zaryl drápy." Vzdychla jsem nakonec. Bylo to těžký si přiznat, ale takhle to bylo a cítila jsem se lépe, že někdo by znal skutečnou pravdu. "A musela jsem si teda po tomhle pořádně provětrat hlavu, abych uklidnila svůj vztek vůči němu a to nás dostalo tady, k přítomnosti." Mrkla jsem na něj pravým očkem.
Přikývla jsem jeho k údivu, "Otec rád pozná někoho kdo mu zachránil dcerku, před tím aby se ji rána nezahnisala a přitáhla horší problémy." Zazubila jsem se a přiblížila k němu hlavu, do jeho blízké osobní zóny, abych mu opět zahleděla do očí, těmi svými, "A navíc co by neudělal pro dcerku, když o něco zažádá." Opětovně jsem laškovně zamrkala. Sice mě asi nikdy nečekali úplné výhody biologických dcer, ale zase naopak jsem se nebála, že by pro mě určité věci neudělali.

Loterie 3/5

Zatřepala jsem ocasem a zasmála se. "Tak teď máš někoho kdo ti to ukáže! Kdo jiný tedy, než mladší generace." Zazubila jsem se vítězně. Siku se mi začínal líbit každou vteřinou víc a víc. Byl to takové telátko a mě se to líbilo! Kdo ví však proč? "Oblíbená? Pf, to netuším, ale rozhodně chci být jednoho dne! Postupně se stanu ta nejlepší vlčice na Gallirei!" A založím si svou smečku! A budu vládnout! Tvrdě, ale spravedlivě a vlci jako byl ten černý, se mi budou klanět a už si ke mě nikdy nedovolí!
Když se zarazil nad zmínkou mého otce a smečky, znovu byl tak zaražený. Než abych se zase podivila, začínalo mi to připadat naopak velmi roztomilé. Byl to takový podivínek a já se rozhodla že mít u sebe někoho takového co mi vždy zvedne náladu? Idýlka! Zahihňala jsem se tedy jako malá puberťačka, kterou jsem koneckonců stále ještě byla. Několikrát jsem na něj zamrkala, "Můj otec je rád za každého, kdo se byť jen trochu prokáže užitečným. Tuláky s potenciálem pozná velmi rád." A já v ně viděla potenciál, minimálně pro mě ho měl! "A já v tobě potenciál vidím." Zabodla jsem do něj své jantarové očka a znovu jsem na něj zamrkala a vytasila jsem na něj svůj nejlepší úsměv!

Loterie 2/5

Bylo hezké, že mi věnoval jako cizince, kterou vidí prvně v životě takovou péči. A tak jsem se mu rozhodla věnovat jedno vděčné kývnutí hlavou. "Díky." Mimo jiné mi konečně sdělil na co bych si měla dávat pozor, co tím tedy myslel. Přikývla jsem hlavou. "Dobře. Tohle beru na vědomí. Snažit se to stále nenamáhat." Zopakovala jsem si zjednodušeně a pak si to ještě pověděla v mysli, abych to vskutku prostě vzala na vědomí. Nenamáhat.
Poté jsem téměř se zatajeným dechem poslouchala jeho příběh. Tak už mi to vesměs dávalo smysl. Ale neměl se po takových zkušenostech spíše zocelit? Každý je asi jiný. Své myšlenky jsem si samozřejmě snažila nechat pro sebe. "Myslím, že stejně bys měl asi být víc sebejistý. Málokdo co si toho tolik prožil a stále žije." Zazubila jsem se. Sice jsem úplně nemohla mluvit do toho kdo co prožil, sama jsem toho zase tolik neprožila, abych mohla soudit životní cesty někoho jiného, ale snažila jsem se mluvit to, co mi přišlo poměrně logickým řešením. Ale stále ho neznám.
"Moc ti toho sice říci nemohu, ale něco málo také, co vím." Zazubila jsem se. Po předchozí situaci s černým vlkem mi Siku poměrně zvedl náladu, pomohl mi od bolesti a tak tohle je asi to nejmenší co mohu za jeho laskavost udělat.. "Teoreticky... kdybys neměl nic extra v plánu.. Můj otec má smečku.. jistě by tě přijal, byl by rád. Jsme malá smečka co se teprve rozvíjí, ale je v ní dokonalá idýlka." Že tam právě proběhlo kvůli mé adopce velký drama, to jsem samozřejmě nevěděla. A o tom že Etney chtěl pod sebou vlky, kterým může vládnout jako král králů, o tom jsem také pomlčela a jen se mile usmála a několikrát zamávala ocasem v přátelském gestu.

Loterie 1/5

Čekala jsem s pohledem otočeným bokem. Jakmile mé tělo a okolí rány pocítilo chlad, byl to chvilkový šok a ránou projela štiplavá bolest, následující řezavou a postupně se to však uvolňovalo a už jsem necítila tepání v ráně. Postupně se zmenšovala a já pocítila značnou úlevu. Po chvíli jsem oddechla a pomalu hlavu otočila k ráně a Sikuovi. Usmála jsem se, když se zeptal na to jaké to je. "Uf.. Překvapivě uvolňující. Tohle si budu pamatovat pro příště." Pohledem jsem po chvíli uhnula, vycítila jsem při každém střetnutí očí, že je z toho velmi nervózní. "Poslyš." Nadechla jsem se a podívala jsem se znovu na něj, ale už jsem se nesnažila střetnout se z jeho očima, když mu to bylo takhle nepříjemné. "Jak je možné, že někdo kdo vypadá že má toho spoustu za sebou takový nervózní ze setkání s takovou mládětem jako jsem já?" Zeptala jsem se a zvědavě jsem natočila hlavu na stranu. Evidentně jsem už byla v rámci možností dospělejší, než ještě nedávno. K malému vlčeti jsem už měla daleko, ale naopak k velké vlčí slečně hodně blízko. "Asi jsi tady nový? Když jsi říkal, že jsi vylezl z vody.." Úplně jsem tohle nechápala... já byla nalezena a hned se mě ujali, možná jsem se tu narodila, možná nenarodila.. ale bylo mi to vesměs asi jedno. Milovala jsem jako své rodiče Lucy a Etneye.

Loterie 5/5

Znovu jsem se musela pousmát. Každou minutou mi začal připadat naopak zábavnější. Rozhodně lepší společnost, než byl ten pablb. Lehce jsem svůj sed uvolnila a několikrát zastřihala ušima během toho, co jsem se snažila jej znovu pořádně prohlédnout. ''Ale to vůbec né.'' Zavrtěla jsem hlavou, určitě mi společnost nevadila! Teda jako jo, ještě pár vteřin zpátky jsem určitě neměla náladu! Ale byl to vlk, u kterého jsem rozhodně musela pozvednout koutky. Ano, nejspíš mi vskutku takovéhle chování dělalo radost a naopak chování černého vlka mě neskutečně vytáčelo.
Když se mi představil, pohnula jsem hlavou směrem dolů a poté směrem nahoru. ''Těší mě Siku.'' Podívala jsem se mu do očí, jakmile mi nestihl uhnout bojácně pohledem a hledala tam náznaky toho zda tohle chování byla dokonalá hra, nebo... prostě byl takový. ''Já jsem Seilah.'' Řekla jsem pak hrdým hlasem a znovu na moment vypnula hruď, ale pokaždé když jsem se natáhla hrudí dopředu, rameno se mi lehce pohnulo také a rána se mi ozvala, tedy jsem znovu bolestí sykla. Nakonec se Siku ke mě přiblížil a někde ve sněhu našel kousek ledu. Přiblížil se až k mé ráně a věnoval mi tázavý pohled. To je od něj milé. Nakonec jsem tedy přikývla, že může a poté jsem lehce odvrátila pohled.

Loterie 4/5

Ještě chvíli jsem se snažila mračit a lepit na něj své oči, ale jeho reakce.. ta mě donutila otevřít tlamu a celé jeho věty poslouchat s otevřenou tlamou. Zas tak hrozivě jsem nezněla ne? Oklepala jsem se a celkově se uvolnila, než jsem však stačila nějak zareagovat, vypadal že se má k odchodu. Ale to si během chvilky rozmyslel a pohled pomalu otočil zpět ke mě. Byl rozklepaný jak ratlík a jeho hlas se chvěl. To už jsem otočila hlavu na bok a poslouchala jeho radu. Byl zjizven po celém svém těle a tak jsem usoudila, že asi ví o čem mluví a sám si tím při svých trofejích pomáhal. Nadechla jsem se konečně tedy ke slovu, ''Nemusíte se mi omlouvat.. Možná spíš já. Mám za sebou teď jedno nepěkné setkání a... a taky na první pohled jste nevypadal moc sympaticky.'' Ano, jistě že jsem narážela na jeho mračivý a zjizvený zevnějšek. V hlase jsem nyní neměla takovou zlost, ale zjevné překvapení. ''Hm, v jakém smyslu opatrnější myslíte?'' Ač jsem víceméně jeho záměr chápala, úplně přesně jsem tomu nerozumněla. A i když se přede mnou krčil, přesto jsem se já snažila vypadat poměrně jako hrdá vlčice. Ač jsem k ní měla daleko, rozhodně jsem nechtěla vypadat tak slabě jako tenhle ten vlk. Urostlý vlk a klepe se před vlčetem. Přesto jsem se začala snažit usmívat a minimálně jsem trošku sklonila pohled, abych se mu podívala do obličeje, do jeho očí. ''Můžeme si tykat? Minimálně pro mě je to příjemnější.'' Byl první, jenž ke mě mluvil se strachem. Ale chtěla jsem, aby vlci měli ze mě respekt a brali mě vážně, ne aby ze mě šel naopak strach a utíkali přede mnou, Takhle by mě přece nemohl později brát nikdo vážně!

Loterie 3/5

Po chvíli jsem se konečně přestala olizovat jako kočka. No lepší to už nebude. Vzdychla jsem si znovu a v tom jsem zaslechla křupání sněhu, když jsem zvedla oči, ještě chvíli jsem nic neviděla. Ale rozhodně se mi to nezdálo! Protože to neutichalo, ale naopak stále a stále sílilo. Až nakonec se přede mnou objevil šedivý vlk, zjizvený.. snad vyděšený? Abych byla upřímná, neměla jsem v tuhle chvíli náladu na dalšího vlka, který by snad byl stejný jako ten černý vlk. Ale.. Nechtěla jsem ho hned soudit a tak jsem hrdě vypnula hruď, chtěla jsem ukázat, že jsem silná a sebevědomá holka, ovšem mi v ráně tak škublo, že jsem sykla bolestí a znovu se trošku přikrčila. No, a jelikož on vypadal mimo jiné jako někdo, kdo se na mě tak mračí, já se zamračila na něj. ''No taky tě zdravím.'' Řekla jsem a pak zavrtěla hlavou. To znělo i na mě příliš.. zle.. No, uvidíme. Ale jestli na mě taky bude chtít jakkoliv sáhnout a ponižovat mě, určitě si to znovu nenechám líbit! Snažila jsem se působit sebevědomě, no i přesto, že jsem se na něj snažila mračit, v očích mi bylo vidět, že to není zrovna dávno, co mě bylo ublíženo, ale než zrovna fyzicky, což šlo vidět, rozhodně mi bylo ublíženo psychicky.