Gallirea - Příspěvky uživatele

Neni :D Ja počítať tieto blbosti neviem :D ani u smrti som ich nikdy nerátala a nechala som to na inú tlapku :D dakujem priráta aj tie prosím

1. 5 krištáľov
2. 18 príspevkov = 180 oblázkov
3. Savior - 1* do sily
4. Jenna - 1* do mágie
5. 5 krištáľov
6. -
7. 10 zafírov

//Allairé nech ma preskočí, napíšem po nej, teraz nestíham

Zo zaujímavosti kto dal najviac postov? :) Akcia vydarená ty banánová tlapka, troška zmena a pobavila som sa a potrápila hlavu.

Edit/1: Fuck

to som vyčerpala tuším fantáziu a zas budem dva mesiac eoff

//Ja to tu nechápem vôbec a to som tiež v admin teame :D :D

Všetko bolo k ničomu. Útoky ani zo strany ostatných vlkov veruže nezaberali. A biela vlčica, ktorá sa možno nemúdro odhodlala pohrýzť tú potvoru do nohy, tak u nej sa začali prejavy diať najrýchlejšie. Nos mala zrazu samá čierna žilka a s hrôzou som si uvedomil, že moje telo je také isté. Odrazu sa nám zastavilo normálne ponímanie času a boli sme všetci zlí, mali túžbu ničiť - presne ako predtým okrídlený. A čo viac, naše prirodzené vlastnosti k tomu moc nepridávali. Ja sám som sa nepovažoval práve za mierumilovného, nuž zrazu z vetchého, staršieho vlka mohol byť aj ten nebezpečný.
S mierne povytiahnutým horným pyskom ukazujúc časť chrupu som sa ako chvost pobral za tvorom a zvyškom osadenstva - sám som nevedel kam. Tieto končiny boli predsa len pre mňa úplne neznáme. Síce som si nepredstavoval prieskumný výlet v oblapení mágiou od nejakého čudného tvora, ale... čo už. Nevydalo.

-> Zakrvácaný les

//
1.Osud
Riveneth
Meinere
Calum
Survaki
Falion
Savior
Allairé

Očekával jsem nějakou reakci a ta se doopravdy stala. Zřejmě jsem však byl už moc starý na strategické přemýšlení, protože strom byla vlastně jen iluze, z ní se vyklubal vlk – nebo něco tomu podobného a kousl okřídleného do tlapy. Znenadání začal šílet, běsnit, létat a zasílat na nás jeho magie. A co hůř, právě já musel být ten, co ho vyhodili „do povětří“ a gravitace byla v tomhle okamžiku svině. Dřív, než jsem si stihl uvědomit, co vše mě bolí, jsem byl ve vzduchu zas a ještě mě ten neřád obdaroval elektrickým šokem. Prostě proč neházet blesky jen tak, pro radost?
Po tom, so mé tělo konečně zůstalo nehybně ležet na zemi, mezi kvítím, jsem bolestně zavrčel, otřásl se. Čenich jsem měl nakrčený z důvodu hnusného zápachu spálené srsti. Bílá, nenápadná vlčice na tom rozhodně nebyla líp.
Když si jeden stihl povšimnout atmosféru, uvědomil by si, že tady každý držel sám za sebe. Viděl jsem zmítající se těla vlků v kořenech bodláčí, co mě naštvalo snad nejvíc, pak ty, co blouznili a jakožto nositel té samé magie jsem pochopil. Zaměřil jsem se tedy na černobílého a druhého vlka (//v tom chaose teraz neviem, kto má halucinácie) a jednoduše jim přivodil příjemnější představu a následně magii zrušil. I ten posedlý, okřídlený byl vlastně k politování, ale tomu jsem neměl chuť pomáhat.
Hořce jsem si povzdechl, přikrčil se a trochu z opační strany boku bílé vlčice jsem se plížil k vlku s černými žílami. Kdyby si mě všimnul, zásah bych nejspíš dostal první já a možná přes mé tělo vlčice. Vlastně jsem ji svým způsobem chránil. Jelikož jsem neměl co ztratit – snad jen zbytek stáří – použil jsem na prchajícího tvora mou vrozenou magii země a my se mohly dívat na případný kotoul vpřed, protože jeho tlapy byly zadrženy a tlama taky pomocí silných kořenů. Otočil jsem se na poletujícího vlka, který sa hýbal dost blízko země na to, aby mohl dostat zásah – taky halucinace – bolest, nevědomí o dění kolem sebe. Musel prostě přistát.

//Ja z Newlina fakt nemôžem :D

Otráveně jsem si povzdechl, když se to tu začínalo plnit buď zvědavci nebo těmi, kteří znali Gallireu a hry osudu. Někdy mi v hustém kožichu začínalo být seriózní horko, přestože tato oblast byla chladnější. Prostě jen další dusný večer.
Ale když už nic jiného, tak alespoň reakce hnědého, okřídleného vlka, který se také pyšnil náušnicí v uchu. Pobavilo mě, jak po mně zíral a nakonec zamával křídly a obloukem přeletěl louku na jinou stranu. Sledoval jsem ho celou dobu pohledem, dokud nepřistál a naše oči se nesetkali. Tyrkysové modré a tmavé, zelené. Jen jsem pokrčil rameny jeho směrem, změřil si ho vážným pohledem (ne, opravdu jsem nebyl poblázněné vlče). To postaršímu ani nedopřeješ zábavu, ušklíbl jsem se trošku i doufajíc, že má magii myšlenek kromě té magie vzduchu. Nebyl jsem slabý tulák a zejména ne prostoduché vlče či snad mladý vlk. Mohlo mu napadnout, že to nebylo myšleno zlomyslně, jelikož v mém věku jsem opravdu neměl sílu jen pro zábavu běhat a honit splašené zajíce.
Zatímco jsem skenoval příchozí, černou vlčici, která si to pelášila k okřídlenému, v pozadí se mihla bílá srst, kterou jsem téměř přehlédl. Na louce plné bílých květů to mohlo být i maskování. Vlčice se neprojevovala extrovertně na rozdíl od hnědé, která si to dokráčela na střed louky a začala se vyptávat. Povzdechl jsem si a trochu se přiblížil, ale ne na více, než dva skoky k ní. (// Althea) "Poslyš, Gallirea je magická země vlků a magie... zde je možné všechno. Strom je zatím příjemná varianta a jinak řečeno - je to jen hádanka, kterou je třeba vyřešit a něčemu pomoci, prostě závěr celé záhady má být pozitivní," snažil jsem se jí to nějak okřesaně vysvětlit, na to jsem si jen odkašlal a můj hluboký hlas ztichl.
K stromu jsem se nemínil příliš přibližovat, ale kvůli přirozené empatii k přírodě mě to částečně trápilo. A vlastně ... je to můj problém? napadlo mi na okamžik, ale černé myšlenky tu asi nebyli na místě.
Zamlžil se mi zrak, začala se zmíněná magie dít. V mysli se mi promítal obraz stromu, evidentně zdravého a hnědého vlčete. Kvůli barvě srsti mě trochu trhlo, protože mi to připomnělo kopec hnědých mladých - zejména mých - které jsem znal. Nicméně žádost stromu byla dost nejasná, mlhavá. Přivést vlče, tedy možná už dospělého vlka? Jaksi mi došla energie na přemýšlení, vrátil jsem se k původnímu - že stromu není dobře.
Prohlédl jsem si místa na kůře, kde mi to připadalo, že se těch žil shlukuje nejvíce a pomocí magie jsem nechal na kůře postupně až od kořenů růst mech. Tmavý, zelený a nechal jsem ho růst podél těch žil. Chtěl jsem vidět, co se stane, jestli mech umře, přesto, že já jsem byl jeho aktivní života budič, nebo zda se znásobí - no prostě cokoliv. Nebo by mohl v tom lepším stromu dát trochu přírodní energie, ačkoli jsem víc do života stromu zasahovat nechtěl.

//Althea to je na Newlinovi, ale ani Allairé tu ešte nie je.

<- Úzká rokle

Překonání té řeky a rokle mi dalo skutečně zabrat. Velmi dlouho jsem se netrápil s problémy dýchacích cest, dokud jsem se nevyhrabal od koryta řeky a nezačal se dusit suchým kašlem. Otráveně jsem zavrčel, utlumil kašel v hrudníku, ačkoli citlivější spánky mě museli slyšet přicházet. Na území bylo několik vlků, vlastně jsem se ocitl na jakési loučce posypané drobnými, bílými kvítky. Nejvíc mě i tak zaskočilo podnebí. Bylo tu mnohem chladněji a navzdory kašli jsem se cítil příjemně, ačkoli ta cizí společnost se mi nelíbila.
Pomalým, loudavým krokem jsem se vydal za nimi, protože epicentrum dění byl strom, který zde jaksi vůbec nezapadal. Po jeho kmeni byla spleť černých žil a už jen fakt, že na opuštěné louce plné květů neroste jiný strom než tento, mi dávalo znamení, že to je zase cosi spojeno s magií. Hořce jsem si povzdechl. Ne, vlk si nezaslouží klidný život, pořád něco... Ne, život na Gallirei nebyl nudný, ba až příliš různorodý.
Vlky, kteří se zde shromáždili jsem neznal. Nějaký tmavý, potom tmavý s peříčky v uchu a křídly jako netopýr - povědomý, ale jméno jsem si nevybavil, pak vlčice, co vláčela ocas po zemi a dvoubarevný. Toho jsem si přeměřil trpkým pohledem nevrlého starce, protože já byl dvoubarevný kvůli stáří, zatímco on to měl odznaky magie. Věděl jsem, že žije, že se pohybuje po kraji jako tulák, no nic víc.
Všechny zajisté dráždil železitý pach krve, který pocházel od stromu. Zdravě ta rostlina nevypadala, a protože mou rodnou magií byl živel země, cítil jsem, že ten strom trpí.
Pomalu jsem se připlížil od zad k okřídlenému. Neměl jsem chuť ho oslovit, možná trošku způsobit šok, kdyby se ohlédl a spatřil starého, mimořádně zjizveného vlka jen tak si nonšalantně pohupovat ocasem a tváříc se jakoby nic.

//teleport?

//Jako sorry ale ja si poctivo od narviňáku všetko preliezam! :D

<- Dlouhá řeka

Jak jsem se snažil najít schůdnou stezku k postupu vpřed, zamotal jsem se v rokli, kterou tvořila a léty hloubila ta řeka. Nebylo to tu podobné jako v údolí nedaleko Temného lesa (který ani nevím, zda-li ještě je) nebo neshořel kvůli tamní Alfě, ušklíbl jsem se a poměrně s dobrou náladou, se zahnanou žízní díky řece se drápal pryč z rokle.
Les byl taky hodně zajímavý, bylo tu hodně živě a tlapky mi opětovně dopadali na mech a někde i popadané jehličí.
Když mezi stromy víc a víc pronikalo světlo, přeci jen jsem změnil směr. Slyšel jsem hlasy, cítil v dáli pachy vlků a bylo zvláštní, že se tu, na konci světa, všichni zdržují.

-> Sněženková louka