Příspěvky uživatele

Táta. Pochytil jsem jméno toho velkého vlka, pod nímž jsem nyní seděl. Zaklonil jsem hlavu co to jen šlo, čímž jsem mu mohl koukat zespodu na tlamu. Byl také chlupatý jako maminka. Tiše jsem si jej prohlížel. Pohled jsem stočil až ve chvíli, kdy se ozvalo zavytí jiného z vlků a jeden z mých sourozenců se to pokusil zopakovat. Já jsem zatím stále mlčel. Necítil jsem zatím potřebu se hlasově projevovat. Sem tam jsem tiše něco tiše zamručel, spíše pro sebe.
Maminka se rozhodla, že někam půjdeme. Jednoho z mých sourocenzů drapla a vyhodila na vlastní záda. Trochu jsem se přikrčil, jelikož jsem nechtěl být další na řadě. Do pusy však chytla druhého z mých bratrů a na mě jí už nezbylo asi nikde místo. Drcnula do mě, čímž mi jasně naznačila, že se mám vydat po svých. S tímto údělem jsem byl spokojen. Nožky mě poslouchali čím dál více a tento poměrně rychlý progres mi přinášel vnitřní uspokojení. Bylo skvělé se něco učit a zlepšovat se. Hrdě jsem mamince ukázal, jak mi to jde. Trochu jsem se jí motal pod nohama, jelikož jsem se od ní nechtěl příliš vzdálit. Nebyl jsem si jistý, kam teď půjdeme. Ale nehodlal jsem se od ní oddělit. Už jsem zase začínal mít hlad.

// Sarumen

Ležel jsem s plným pupkem pod obrem, kterým byla moje maminka. Byla krásná a teplá. Sledoval jsem ji, jak svým obrovským jazykem olizuje mého sourozence. Nebylo mi úplně jasné, jaký k tomu měla důvod. Ve snaze ji napodobit jsem si párkrát olízl vlastní tlapku. Když už jsem byl u těch končetin, začal jsem přemýšlet nad jejich dalším využitím. Podařilo se mi postavit a začít dělat první nejisté krůčky, které však byli velkým pokrokem od plazení se. Obešel jsem chundelaté tělo mé matky a sem tam se o něj opřel, když jsem ztratil balanc. Zastavil jsem se u jejího ocasu, který se sem tam pohnul. Tento výjev ve mě vyvolal touhu si hrát. Párkrát jsem po něm skočil. Několikrát mé časování nebylo dobré, ale nakonec se mi přeci jen povedlo jej ulovit. Chvíli jsem jej poté žužlal, ale nepřineslo to stejný výsledek, jako když jsem se krmil. Brzy mě to tedy omrzelo, vyhoupl jsem se zpět na nohy a rozešel se k tomu druhému velkému vlkovi. Zastavil jsem se až v jeho bezprostřední blízkosti a zadíval se někam směrem k němu nahoru. Poté jsem se otočil a zacouval zadkem na jeho tlapu, kde jsem se usadil. Zvědavě jsem pak sledoval mé sourozence a jejich první počity. Jeden z bráchů se snažil mamince něco říct. Poslouchal jsem pozorně, ovšem zatím jsem sám byl spíše potichu. Pouze jsem si pořádně kýchnul, když mi nějaký bordel vletěl do nosu.

Byla tma a pak bylo světlo. K mému doposud abstraktnímu vědomí začali doléhat první dojmy vlastní existence. Něco mě obklopovalo. Cítil jsem, jak se mé tělo dotýká pevné hmoty pod ním. Jak se vedle mě něco hýbe, dýchá to a tluče. Je to ona? Cítil jsem vůni svých rodičů. Známou a přitom novou. Neuvědomoval jsem si zatím, kde se to nacházím. Ale sledoval jsem svět okolo sebe zvědavýma očima. Slyšel jsem jak padá déšť, jehož bubnování se neslo z okolí jeskyně. Poslouchal jsem své rodiče, jak spolu hovoří. Jejich slovům jsem zatím nerozuměl. Melodie jejich hlasů však byla uklidňující. Sem tam jsem také vydával zvuky nepodobné slovům, abych dal o sobě vědět. S každým dalších zvukem se však roztomilé žvatlání měnilo v něco, co mohlo připomínat první slůvka.
Cítil jsem se obklopen láskou a teplem. Mé bříško bylo plné dobrého mléka, které jsem si mohl zatím téměř kdykoliv nabídnout. Musel jsem se o něj trochu strkat se svými sourozenci, ovšem místa bylo dost pro všechny.