Příspěvky uživatele

Sledovala jsem tu podivnou věc před sebou. Mezi máminýma nohama se sledovala dost blbě. Trochu jsem se té věci bála, ale něco mne nutilo jít ji prozkoumat blíž. Už jsem našlapovala směrem k té podivné věci, ale mamka mne zastavila. Řekla, že mi to všechno vysvětli později. Ploč později, já to chci vědět hned! V duchu jsem byla nasupená, ale jinak jsem jen přikývla. Bylo mi jasné, že nemá cenu se s mamkou dohadovat.
Brácha byl opravdu otravný. Pořád škemral u mámy o jídlo. "Měl jsi jíst, když táta donesl... tamto," řekla jsem mu přísně. Neměla jsem ráda, když se bráchové chovali vybíravě. Navíc mi bylo jasné, že se táta musel hodně snažit, aby nám něco dobrého přinesl. Pohodila jsem ocáskem. Mamka ovšem byla jiného názoru, když bráškovi začalo kručet v břiše. Asi má moc velký hlad... Já hlad neměla, protože jsem se už napapala toho, co přinesl tatínek. Maminka se rozhodla, že bráchovi něco sežene a vyrazila dál. Malinkatý stěžovatel ji následoval. Pomalu jsem se vydala v mámině stopách. Naposledy jsem se otočila za tou věcí, která mě k sobě táhla a volala. Jen jsem si povzdechla. "Achhhh...." Pomalinku jsem se ploužila za mámou a bráchou.

//Galtavar

//Ageronsky les

Ta divná věc třepetala křidélky a snažila se mi uletět. Chňapala jsem po ní zuby, ale vždy mi prchla. Následovala jsem ji hlouběji a hlouběji do lesa. Hluk za mnou mne nezajímal, byla jsem na vražedné výpravě za pomstou. Mě žádný blouk nebude utíkat! Když sedl na trávu, pomalu jsem k němu přišla a skočila po něm. Moje packy chytly broučka do pasti. "Jupí," vypískla jsem a chtěla se na něj podívat a pak ho sníst. Nepatrně jsem jednu tlapku nadzvedla a vytvořila škvírku na koukání. A brouček hned využil příležitosti. Frank a byl pryč. Nazlobeně jsem se za ním rozeběhla ještě hlouběji do lesa. Netušila jsem, co tam najdu.
Brouček letěl dál a já mu běžela za zadkem. Spánek mi dodal energii, ale ne moc. Najednou brouček zmizel v divné věci z kamení. Zastavila jsem se a prohlížela si to. Vypadalo to jako jeskyně složená z malinkatých kamínků. Z vchodu vychzelo zelené světýlko a podivný puch. Brouček vletěl do jeskyně a já ho chtěla následovat. Jenže to už se ke mně dohnala mamka a vypadala naštvaně. "Co to je?" zeptala jsem se jí a tlapičkou ukázala na podobnou jeskyni. Něco mě strašně lákalo, abych se šla podívat, ale moje srdíčko bílo o sto šest, jako by se zbláznilo. Celá jsem se zatřásla a běžela se schovat mamince za tlapky.

Maminka vypadala poměrně smutně. No já nevěděla proč a radši jsem se jí neptala. Stejně bych asi nerozuměla. Než stihla Nym vyslyšet mou žádost pustil se otec do porcování těch věcí s peřím. Mlsně jsem se olizla. "Děkuji tatí," pípla jsem radostně, protože ani přes hlad jsem nezapomněla na vychování. Docupitala jsem ke svému kousku a hladově se zakousla. Byla to mňamka. Chutnalo to možná i líp než maminky mlíčko. S čumákem a tlamou špinavou jsem hezky papala. Nespěchala jsem. Pro brašky tu bylo dost a já se nebála, že by mi moji porci kradli. I když to byli třeštidla, měla jsem je moc ráda. Když jsem dopapala, sedla jsem si na zem a olizovala si čumáček. "Grrrrb" říhla jsem si. Poplašně jsem se podívala po ostatních. "Paldón," vypadlo ze mě. Kdybych se uměla červenat, byla bych rudá až na prdelce. Tohle dělali Braškové často, ale já byla dáma a ta tyhle věci nedělá... Nebo je dělá když ji nikdo neslyší a nevidí.
Byla jsem napapaná a unavená. Docela bych už šla spinkat. Lehla jsem si na zem a položila si hlavu na tlapky. Očíčka se mi klížila.

Ze spánku mne vytrhlo lechtání. Zasmála jsem se. Otevřela jsem očka. Na čumáčku mi seděl podivný brouk s křidélky. Najednou se zvednul a odletěl. Poplašně jsem vstala a rozeběhla se za ním. "Počkej..." křikla jsem za ním, ale on nečekal. Letěl si v klidu dál. Potvola... Má čekat když mu še.. řeknu. Rozhodla jsem se ho potrestat. A to tím, že ho chytím a sním. Běžela jsem za ním a nevnímala, že se vzdaluju ostatním.

// Jedlový pás

Ta podivná lepkavá věc byla moc dobrá. Nym se mě začala hned ptát, co potřebuju. Nakrčila jsem čelo a přemýšlela, co chci vlastně říct. Chyběla mi slova, jak to vyjádřit. "To ňamka," řekla jsem a ukázala jí krvavou tlapku. "Víc?" zeptala jsem se jí a pořád jí před čumákem mávala svou krvavou tlapičkou. Alastor mi náhle olízl tlapku. Bylo zajímavé zjistit, že to nechutná jenom mě. Otec se naštěstí smyloval a začal nám vysvětlovat, co s masem dělat. Seděla jsem na zemi a poslouchala ho. Chtěla jsem si všechno pořádně zapamatovat, protože by se mi to mohlo jednou hodit. Pak nám i kus té dobroty utrhnul. Jenže než jsem se k němu dostala už bylo pryč. Alastor vyběhl následován Siriusem, který chtěl taky kus žvance. "Blbečkové," poznamenala jsem a mlaskla, jako bych já byla dospělá a tyhle vlčecí hry šly mimo mě. Nehodlala jsem se namáhat běžet za nimi. Věděla jsem, že u otce by mi prošení neprošlo a mamka by mě asi odbyla. Podívala jsem se proto na Nym a smutně zamrkala. "Pomůžeš s víc masíčka pro mě?" zeptala jsem se jí a pokusila se mluvit strašně smutným hlasem. Nym byla moje poslední naděje, jak se dostat k masu, protože já nehodlala zabořovat čumák do toho, co leželo na zemi. Rozhodně to vypadalo zajímavě, ale na jednu stranu mě to i mírně odpuzovalo. Ty divné chlupy, které otec nazval peřím se mi nelíbily.

Vyjít si ven z úkrytu na procházku bylo příjemné, i když byla pořád tma. Kam se schovala ta velká věc...? Sedla jsem si na studenou zem. Smutně jsem koukala na oblohu a snažila se najít to velké bílé, co tam před chvilkou bylo a teď najednou nebylo. Zmateně jsem se rozhlížela a kroutila hlavou, div jsem si ji nevykroutila na krku. Co dělají bráškové mne moc nezajímalo. Najednou ta velká bílá věc vykoukla. Jako by ji něco schovalo. Radostně jsem zavrtěla ocáskem. Tu velkou bílou věc jsem měla ráda a byla jsem ráda, že nezmizela pryč napořád. "Co e to?" zeptala jsem se neurčitě někoho z dospělých. Chvilku jsem tu velkou bílou věc pozorovala, dokud mne nevyrušil hluk, který se mi ozýval za zády. Obrátila jsme svou pozornost od toho, co se objevilo nahoře, k tomu, co se objevilo dole. Pravděpodobně to přinesl táta. "Tatí," vypískla jsem, protože když před chvílí odešel nevypadalo to, že se brzo vrátí. Donesl nějaké divé věci, které jen tak ležely na zemi a nic nedělaly. Lenoši. Pomalu jsem si to doťapkala k Saviorovi a hlavou se mu otřela o nohu.
Bráškové se hned pustili do trhání těch divných věcí na zemi. Mě to ale přišlo jako divná zábava. Nakrčila jsem nosík a obrátila se na malou vlčici vedle mámy. Byla větší než já, ale zároveň byla menší než máma. (//Nym) Hmm... malá.... nepapala dost. Chvíli jsme na ni civěla, ale pak mi došlo, že mě by se nelíbilo, kdyby na mě někdo takhle koukal a tak jsem přestala. Bráškové prskali a Sirius začal plakat, protože mu to bílé asi něco udělalo. "Kluci sou... sou..." nedořekla jsem, protože mě nenapadalo to správné slovíčko. Popravdě jsem znala slovíček jenom pár. Všichni řešili ty divně bílé věci na zemi a mě to začínalo nudit. Vypadali divně a když si s nimi nevěděli rady bráchové, tak já bych to určitě nezvládla. Mohla bych se... kouknout... ne? Pomalu jsem si to namířila od tátových nohou k těm dvěma věcem na zemi. To co moje brášky lechtalo, byla jejich srst. Tatínek žík...říkal... pež...peřž...peří. Zaradovala jsem se, že znám nové slovíčko a veřejně to projevila zavrtěním ocásku. Strčila jsem tlapkou do jedné z těch věcí, která byla na zemi. Rozhodně jsem se do nich nechtěla poučtět zoubky, když to Sirius odnesl s brekem. Zabořila jsem tlapičku hluboko do té podivné srsti a když jsem ji vytáhla ven byla celá dívná a lepkavá. Měla i takovou divnou barvu, kterou jsem nikdy neviděla. Tmavou a trochu jako to co měla na kožichu ta divná vlčice, co mluvila s maminkou a už odešla. Prohlížela jsem si svou packu. Vůně, která z ní stoupala byla divná. Trochu to vonělo jako uvnitř jeskyně, kde jsme byli s maminkou. Ale tohle bylo přeci jenom trochu jiné. Bylo to takové... neměla jsem to správné slovíčko... zase. Pak jsem vystrčila jazýček a tlapičku si olízla.
Čekala jsem, že to bude podivně chutnat, ale už jenom ta vůně byla jaksi dobrá. Olízla jsem tlapku jednou a pak podruhé. "Dobloučké," zamlaskala jsem a pak zabořila tlapku znovu do té divné teplé věci, která již chladla. Tentokrát jsem zkusila něco vytáhnout drápky, ale moc se mi to nedařilo. Kecla jsem si proto na zadek a olizovala si krvavou tlapičku. "Jak spapat víc?" zeptala jsem se dospělých. Chtěla jsem na to sice přijít sama, ale nechtěla jsem dopadnout jako bráškové. Olizování tlapičky, však nebylo nijak rychlé a moje bříško už začínalo povídat, jaký má hlad.