Příspěvky uživatele

Vyjít si ven z úkrytu na procházku bylo příjemné, i když byla pořád tma. Kam se schovala ta velká věc...? Sedla jsem si na studenou zem. Smutně jsem koukala na oblohu a snažila se najít to velké bílé, co tam před chvilkou bylo a teď najednou nebylo. Zmateně jsem se rozhlížela a kroutila hlavou, div jsem si ji nevykroutila na krku. Co dělají bráškové mne moc nezajímalo. Najednou ta velká bílá věc vykoukla. Jako by ji něco schovalo. Radostně jsem zavrtěla ocáskem. Tu velkou bílou věc jsem měla ráda a byla jsem ráda, že nezmizela pryč napořád. "Co e to?" zeptala jsem se neurčitě někoho z dospělých. Chvilku jsem tu velkou bílou věc pozorovala, dokud mne nevyrušil hluk, který se mi ozýval za zády. Obrátila jsme svou pozornost od toho, co se objevilo nahoře, k tomu, co se objevilo dole. Pravděpodobně to přinesl táta. "Tatí," vypískla jsem, protože když před chvílí odešel nevypadalo to, že se brzo vrátí. Donesl nějaké divé věci, které jen tak ležely na zemi a nic nedělaly. Lenoši. Pomalu jsem si to doťapkala k Saviorovi a hlavou se mu otřela o nohu.
Bráškové se hned pustili do trhání těch divných věcí na zemi. Mě to ale přišlo jako divná zábava. Nakrčila jsem nosík a obrátila se na malou vlčici vedle mámy. Byla větší než já, ale zároveň byla menší než máma. (//Nym) Hmm... malá.... nepapala dost. Chvíli jsme na ni civěla, ale pak mi došlo, že mě by se nelíbilo, kdyby na mě někdo takhle koukal a tak jsem přestala. Bráškové prskali a Sirius začal plakat, protože mu to bílé asi něco udělalo. "Kluci sou... sou..." nedořekla jsem, protože mě nenapadalo to správné slovíčko. Popravdě jsem znala slovíček jenom pár. Všichni řešili ty divně bílé věci na zemi a mě to začínalo nudit. Vypadali divně a když si s nimi nevěděli rady bráchové, tak já bych to určitě nezvládla. Mohla bych se... kouknout... ne? Pomalu jsem si to namířila od tátových nohou k těm dvěma věcem na zemi. To co moje brášky lechtalo, byla jejich srst. Tatínek žík...říkal... pež...peřž...peří. Zaradovala jsem se, že znám nové slovíčko a veřejně to projevila zavrtěním ocásku. Strčila jsem tlapkou do jedné z těch věcí, která byla na zemi. Rozhodně jsem se do nich nechtěla poučtět zoubky, když to Sirius odnesl s brekem. Zabořila jsem tlapičku hluboko do té podivné srsti a když jsem ji vytáhla ven byla celá dívná a lepkavá. Měla i takovou divnou barvu, kterou jsem nikdy neviděla. Tmavou a trochu jako to co měla na kožichu ta divná vlčice, co mluvila s maminkou a už odešla. Prohlížela jsem si svou packu. Vůně, která z ní stoupala byla divná. Trochu to vonělo jako uvnitř jeskyně, kde jsme byli s maminkou. Ale tohle bylo přeci jenom trochu jiné. Bylo to takové... neměla jsem to správné slovíčko... zase. Pak jsem vystrčila jazýček a tlapičku si olízla.
Čekala jsem, že to bude podivně chutnat, ale už jenom ta vůně byla jaksi dobrá. Olízla jsem tlapku jednou a pak podruhé. "Dobloučké," zamlaskala jsem a pak zabořila tlapku znovu do té divné teplé věci, která již chladla. Tentokrát jsem zkusila něco vytáhnout drápky, ale moc se mi to nedařilo. Kecla jsem si proto na zadek a olizovala si krvavou tlapičku. "Jak spapat víc?" zeptala jsem se dospělých. Chtěla jsem na to sice přijít sama, ale nechtěla jsem dopadnout jako bráškové. Olizování tlapičky, však nebylo nijak rychlé a moje bříško už začínalo povídat, jaký má hlad.