Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Awnay se rozeběhla někam za nějakým vlkem, který se tu objevil. Sirius mi začal říkat, že jsem cuchta. A dostal za to ránu. Na mě tu bylo až moc vlků, takže jsem se rozhodla, že se půjdu proběhnout lesem. "Maminko, půjdu se projít, ale zůstanu v lese, nevadí?" věděla jsem, že jí to vadit nebude. "Ano ráda tady zůstanu," dodala jsem, když se mamka začala zvedat, že vyrazí se Siriusem zase dál. Pořád někam chodí. Siriuse už musí bolet tlapky.Mrskla jsem ocáskem a pak se rozeběhla pryč. Ucítila jsem tátu a Ala. Sirius je asi cítil taky, takže jsme se tam potkali. "Ahoj tatí," uvítala jsem otce vrtěním ocásku. Ráda jsem ho viděla a ráda bych si s ním promluvila, ale bylo tu moc vlků. "Jdu se proběhnout po lese, třeba najdu tu tajnou magii co tu mají," vysvětlila jsem tátovi a pustila se do rychlého běhu. "Kdo bude poslední je špinavá mrrrršina," křikla jsem a čekala jestli se někdo chytne. Pokud se nebudou chtít nahánět bráškové, možná někdo z dospěláků. Na mě tu bylo už moc vlků a chtěla jsem si někde odpočinout.

//Ellisino údolí

Awnay mě začala poučovat jak mám říkat R."Já vím jak to šíší říkat, ale někdy mi to nejde," prohodila jsem rázně, až se to na vlče nehodilo. Strejda mě pak ujistil, že tu ségra někde je a Aw se přidala, že určitě provádí nějaké lumpárny. No a pak začala o nějaké legendě. "Jůů, legenda!" Zameškala jsem ocáskem. "Wow. A to slyšíš fakt všechno? A můžu to taky zkusit?" Pohledem js už hledala kámen, na který bych položila ucho. Jeden velký byl kousek od nás. Dala jsem tam ucho. A nic. "Nic neslyším," postěžovala jsem si nazlobeně.
Ale to už k nám někdo mířil. Byl to brácha a mamka. Brácha řekl nějaké slovíčko. Cuchta? Co to je? Podivila jsem se všem těm novým slovům. Asi to nebylo dobré slovíčko, když ho mamka i Awnay napomenuli. Strejda začal vysvětlovat, proč tu jsem. Já pomalu došla k mamce a otřela se jí o tlapku. Byla js ráda že tu je. "Čekám na ségru co není od tebe ale jiné maminky," vysvětlila jsem jí a bráchovi.

//Mahtae

Zastříhala jsem ušima. To že je na mne Aw naštvaná mne mrzelo. "No jo no jo, už utíkat nebudu," řekla jsme jí s klidem a pak následoval černého vlka, který se zval místní alfou. Bylo fajn mít tu takovýhle doprovod. Aspoň vím, že jsem tu v bezpečí a že mi nikdo nemůže nic říct nebo udělat. Popoběhla jsem a zachychotala se. Arcanus zavyl, ale pak se tak divně podíval. Něco tu asi nebylo v pořádku. "Kde je ségla?" zeptala jsem se ho zmateně, protože jsem čekala, že tu prostě bude a hned na zavolání svého alfáka k nám doběhne. No ona se k nám nehrnula a Arcanus se nehnrnul k ní. Pak dodal že musíme počkat. A já myslela, že alfa nikdy na nic nečeká! Jenom rozkazuje, žere a prdí. Mlaskla jsem a začala se tu ohlížet. Nikde nebylo nic zábavného. Les byl suchý a tuctový. Sedla jsem si na zem a byla jsem nešťastná. Tenhle výlet byl o ničem.

Ona to měla být oranžová, neb jsem nechtěla žlutou ani červenou (ohnivé barvy že ), vzhledem k tomu, že už je někdo měl... takže se našla barva přesně mezi

//Smrkový les

Moje plány na útěk vzaly za své. Awnay mě chytla do tlamy a nesla mě dál k řece. Zaujala jsem obranou pozici malého klubíčka. Nebyla jsem nejlehčí, ale pořád jsem byla tímto způsobem přenositelná. Vypadalo to, že míříme k řece. "Smrt je fajn," prohodila jsem nakonec. "Má moooc hezký domeček. A maminka říkala, že ji poprosila, aby nám dala nějaké hezké magie a že je naše k...kmotla... ale nevím, co to znamená být kmotla," řekla jsem zmateně, zatímco jsem se houpala Awnay v tlamě. Vlčice mi pomohla přes řeknu a pak mě položila na zem. (//menší manipulace, ale jinak nemám co psát).
S tlapkami na pevné zemi jsem se oklepala. "Bych to zvládla přejít," řekla jsem nebojácným hlasem. Ničeho jsem se nebála. Vody, ohně, země ani větru. Sněhu nebo vedra. Měsíce ani Slunce. Nebála jsem se ničeho, ani samotné Smrti ne. Pohodila jsem ocáskem a podívala se před nás. Les smrděl podobně jako strejda a malinkato, jako Awnay. Starobou a plísní. "Wau! Tady bydlí ségra?!" zeptala jsem se a pomalu vyrazila do lesa.

//Asgaarský hvozd

Bordel na strejdově uchu mne přestal zajímat v momentě, kdy se začalo mluvit o magiích. Strejda mi začal vysvětlovat, co znamenají magie. "O Smrti už vím," informovala jsem ho a zavrtěla ocáskem. Moc se mi nelíbilo, že budu muset počkat až vyrostu, abych mohla umět tyhle prďácký věci s věcmi kolem. "Já ci magii hned!" řekla jsem uraženě, protože mě nebavilo, jak všichni kolem dělají kdo ví co a já nemůžu nic. Awnay byla dost unavená, ale já už chtěla jít. Musím poznat svou novou sestru dřív než pšijde táta...."Awnýýýý!" houkla jsem na vlčici. "Nespinkej a jdeme. Spinkat budeš doma," řekla jsem a při těch slovech uchopila ocas vlčice do tlamy a snažila jsem se ji odtáhnout směrem pryč z lesa. Byla jsem strašně nedočkavá. Musela jsem být i děsně otravná, ale to mne nezajímalo. Já byla rozhodnutá, že jdeme a tak jdeme. Když se nikdo nezvedal dupla jsem packou a rozeběhla se pryč. Věděla jsem, že teď za mnou budou muset jít.

//Mahtae

Slastně jsem si mlaskla a otevřela oči. Pak jsem protáhla packy dopředu a dozadu a natáhla jsem se jak dlouhá tak široká. Bylo to trošku kočkoidní jednání, ale to se mohlo vlčatům tolerovat. Zamrkala jsem na domeček, který jsem měla kolem sebe. "Juuuu," houkla jsem a vykoukla z přístřešku ven. "Kdo to udělal?" začala jsem se hned vyptávat, protože magie mě moc zajímali, ale rodiče o nich moc nechtěli mlvuit. "Jak jste to udělali? To ci umět taky?!" začala jsem radostně vrtět ocáskem, že mne někdo konečně naučí, jak dělat tyhle čarovný techtle mechtle. To budou bráchové koukat až se vrátím a budu umět vytvořit domeček nahraní! Rozzářila jsem se a koukala ze strejdy na Awnay.
Poslouchala jsem strejdu, který zrovna mluvil o nějaké magii, kterou má spojenou s tím ošklivým kusem listu, co měl na uchu. "Oooo léčení? To taky umím?" začala jsem se vyptávat víc a víc. Byla jsem tak moc zvědavá. "Chceš to sumnmndat?" zapletla jsem se do slovíček. Byla jsem odpočatá a plná energie, takže jsem okamžitě začala Arcanusovi skákat po tom bordelu, co měl na uchu. Chtěla jsem ho dát dolů, ale byla jsem moc malinkatá, takže jsem jen poskakovala kolem jeho hlavy.

// Well já se akce účastnit nemůžu, takže Row jde spát. Klidně mě přeskakujte já napíšu zase až ráno zítra :)

//Z. g.

Následovala jsem strejdu, který prohlásil, že je pravda, že jde sluníčko spát. Že za chvíli vykoukne měsíc. "To bílý?" zeptala jsem se trochu přitrouble. No byla jsem už moc unavená a moc mi to nemyslelo. musím se vyspinkat. Až se vyspinkám bude mi určitě lépe. "Auiii," zývla jsem si. Strejda navrhl, ať si odpočinu taky. Že najdeme nějaký úkryt. No já byla moc unavená i na hledání nějakého lepšího spinkacího místa. Zašvihala jsem ocáskem a lehla si na zem. "Já se prosím prospím tady,"podotka jsem. To už se mi začala zavírat očíčka. O čem se bavili dospěláci dál jsem neslyšela. do říše snů mě odnesl spánek. Jediné, co bylo slyšet bylo moje tichounke chrupkani.

Měla jsem malinkatý ocásek, který se houpal z jedné strany na druhou. Moje tlapičky se pomalu odrážely od země, jak jsem hopkala vstříct novým dobroružstvím. Miniaturní čeníšek se zachvěl při každém novém pachu, který jsem cítila ve vzduchu. Mihnul se kolem mě motýlek a já mu radostně zaštěkala na pozdrav. Měsíční světlo se rozlévalo po krajině, ale já si z toho nic nedělala. Možná bych se měl bát, byla jsem přeci jneom malé vlčátko, co by nemělo pobíhat venku v noci samo. Máma mě však vychovala a připravila na všechny možné i nemožné nástrahy nočního světa. Mrskala jsem si ocáskem, jako malinkatým bičíkem, který popohání a odhání každého. Možná bych se mohla podívat k tomu jezeru támhle... Mohla bych tam jít a zaplavati si... Mmmm mohla bych jít do hor a podívat se dolů... Mohla bych navštívit poušť a sledovat písek... Mohla bych... Myšlenky mi prolétaly hlavinkou a já se snažila zachytit alespoň jednu z nich. Měsíček mi osvětloval cestu, kterou jsem se rozhodla vydat. Místo, kde jsem se nacházela, jsem neznala, ale tlapky mne nesly sebejistě, jako bych tu už někdy byla. Magie kraje na mne dýchala a já si to užívala. Mít magické spojení se samotnou Gallireou je fajn. Možná ho mají všichni? Možná jenom ti, co se tu narodí? Magie mi prostě vřela v žilách a já se rozhodla tomu nebránit.

//Ragar

Znechuceně jsem nakrčila čeníšek. "Kdo to kdy viděl, aby se vlče vozilo na vlkovi?" zeptala jsem se pohoršeně Awnay, která se nabídla, že mne ponese. Naši mě čas od času takhle nosili, když jsem byla malá, ale momentálně mi to přišlo nedůstojné. Vzhledem k tomu, že si ti dva povídali mi bylo jasné, že do zubů mě asi nikdo nevezme a tak jsem za nima klusala po vlastních. Když jsme tu šli dříve s maminkou, bylo to tu po dešti samá bahnitá dírka, ale teď to nebylo tak hrozné. Na pláni rostla vysoká tráva, takže jsem v ní zmizela. Musela jsem jít těsně Arcanusovi v patách, abych se neztratila. Ty jo! Kdybych se tu teď zastavila, tak už nikdy nenajdu cestu ven! Přidala jsem ostražitě do kroku a následovala tlapky černého vlka, který kráčel přede mnou. Musela jsem klusat, abych jeho tempu stačila. Sice šel poměrně pozvolna na dospělého vlka, ale pro malé vlče to bylo vražedné tempu.
Oni dva se pořád o něčem bavili. Nějaká vlčata a blá blá blá. "Pfff," vyfrkla jsem kus nějaké kytky, která mi vletěla do čenichu, jak jsem zhluboka dýchala. Pohazovala jsem ocáskem a připadala jsem si jako ta největší paní světa. "Puňťa jde spát?" zeptala jsem se a podívala se na tu žlutou kouli na nebi, která se začala až moc posouvat za hory. Taky bych šla spát... Ale ne musím ťapkat! Odhodlaně jsem tedy pokračovala v chůzi.

//Smrkáč

Tatínek i Al se semnou rozloučili a vyrazili na lov. Zůstala jsem tu se strejdou Arcanusem a Awnay. Zvesela jsem pohodila ocáskem, i když jsem pořád byla dost nervózní. "Já to zvládnu," řekla jsem strejdovi, který se strachoval, že se bez mamky a taťky budu bát. Zavrtěla jsem ještě vzdorovitě hlavičkou, abych svá slova podpořila i neverbálně. Awnay se začala hned vyptávat zda se někam chystáme a že já nejdu s tátou a bráchou. Nadechla jsem se, že jí odpovím, ale strejda mě předběhnul a všechno jí řekl. Já umím mluvit! Běsnila jsem ve své hlavince, ale nechtěla jsem naštvat strejdu, a proto jsem mu nic neřekla. Awnay nevypadala moc nadšeně, že jdu se strejdou, ale to mi bylo šumák. Pokud jsem jí vadila jenom dobře. Zavrtěla jsem ocáskem a následovala černého vlka směrem pryč z hor. Cesta to nebyla nejpříjemnější, ale já jsem byla ráda, že budu možná někde, kde je tepleji. V horách se mi poslední dobou přestávalo líbit.
Věděla jsem, že jdeme na tu velkou placku, kde se špatně chodilo. "Mošná budu potše...potřebovat pomoct," pípla jsem na strejdu, když jsme se začali ubírat směrem, odkud jsem se nedávno vrátila s tátou a Alem. Nechtělo se mi moc náš mini průvod zdržovat, ale taky jsem nechtěla vypadat jako slabota.

//Za strejdou

K mému údivu otec neprotestoval. Navrhl vzít bráchu na lov a mě dovolil jít se strejdou. Strejda navíc neměl moc jiných podmínek pro náš malinkatý výlet než naši. "Neboj stlejdo. Budu u tebe pošád," řekla jsem pár nesmyslných vět. Jak js byla celá rozrušená, že mi prošlo jít zase pryč, výslovnost šla stranou."Tak ahoj tatí, až budeš chtít tak si pro mě dojdeš že jo?" ujistila jsem se, že všemu rozumím správně. Nerada bych v té cizí smečce zůstala. Jen zjistím, že ta ségra není naše akce můžu jít domů."Už půjdeme?" zeptala jsem se strejdy, ale toho vyrušila nejakaz vlčice. Voněla trochu jako strejda, ale vůbec jako smečka. Slušně se představila. Zavrtěla jsem proto přátelsky ocáskem. "Ahojky, já jsem Rowena," odvětila jsem vlčici na pozdrav. "Tak už jdeme strejdo?!" Byla jsem nedočkavá a nervózní. Nikdy jsem nebyla mimo domov bez rodičů.

Alastor se zděsil při představě, že není nejstarším. Zalapala jsem po dechu, protože mě to taky vyvedlo z míry. On je někdo starší než my? Tak to si můžou činit větší nárok na tátu než my?! Zděšně jsem koukala po dospělých vlcích. Pak se do mě brácha pustil, že Nym není moje jediná sestra a začal se dožadovat odpovědi s kým měl táta Nym. "Nym není naše reálná ségra, ale jenom na oko... maminka to kdysi dávno žík..říkala... myslím," odvětila jsem mu na jeho pitomoučkou otázečku dřív než táta. (//nevím jestli to Lennie někdy reálně řekla, ale přijde mi logické, že to vlčata ví, když u nich Nym byla jako u mrňat) Zavrtěla jsem ocáskem v radosti, že vím něco, co brácha netuší. Bylo hezké mít v něčem konečně navrch. Nemohla jsem se s ním měřit v síle nebo rychlosti, ale mohla jsem se s ním měřit v počtu informací, které jsem měla. A já chtěla znát všechno, co jsem znát mohla.
Táta už vypadal nahlodaně, že mě se strejdou Arcanusem pustí na čumendu za tou naší "ségrou". No ale pak do toho zasáhnul můj brácha a bylo po srandě. I strejda Arcanus začal trochu couvat, že to nebude asi dobrý nápad. Ale já jít chtěla. A když já něco chci, tak si za tím prostě jdu. "Já ci jít se strejdou, tatí prosím," řekla jsem klidným, ale rozhodným hláskem. "Budu hodná, nebudu kňourat a odmlouvat. Budu strejdu poslouchat... a tře...třeba mu pomůžu s jeho povinnostmi," snažila jsem se vyjmenovat všechno, co jenom šlo. Bylo mi předem jasné, že to táta zamítne, když Al nechce jít. Asi budu muset zůstat tady doma.

Taťka vypadal, že se mu nezamlouvá, kam se rozhovor ubírá. Alastor začal vyzvídat a nedal se odbít. Naštěstí táta odpověděl. No nebyla to zrovna odpověď, kterou bych si přála. Alastor se začal vyptávat na pitominy. To si dělá slandu! Některé dotazy byly dobré, ale jiné naprosto pitomé. Než jsem ho stihla za jeho pitomost poškádlit, promluvil ten černý. Takže ségra s brácha od maminky, co není naše maminka... naklonila jsem hlavu na stranu. Pomalu jsem vstala. Jsou starší než my... "Ví o nich vůbec maminka?!" zdesila jsem se, že jí to otec zatajil stejně jako nám. Zmateně jsem ustoupila od taty dál. Nějak mě to zaskočilo. Když navíc Arcanus prohlásil, že můžeme tu sestřičku navštívit nakrčila jsem s odporem čeníšek. "Já mám jenom jednu sestřičku. Tu nejhezčí a nejchytrrrřejší. A ta se jmenuje Nym," pověděla jsem mu přísně. "Jestli jsou to naši sourozenci,ci je vidět," rozhodla jsem se. Budou muset vypadat aspoň trochu jako my... A když tak vypadat nebudou nejsou to naši bratr a sestra. Můj geniální nápad se mi zamlouval. "Můžu jít se strejdou? Podívat se na sestřičku?" zeptala jsem se, i když mi bylo jasn, že mě táta nepustí. "Budu hodná," dodala jsem ještě.

Bratr nejprve mudroval, ale pak souhlasil. "Pak is zahrajeme, ale teď pšššt."Kecnul si na zadek vedle mě, což byla chyba, kterou jsem nepromyslela. Pokud vám otec vytvoří uper supra bžůžo prolézačku, tak o ni musíte projevit alespoň minimální zájem, aby nepojal podezření. No jenže to mi došlo až v momentě, kdy na mě otec vybafnul, že je nemám poslouchat. Jeho rozkaz ať si jdeme hrát nebo spát mě přinutil stáhnotu uši k hlavě. Trochu jsem se bála tátu naštvat, protože jsem nechtěla dostat ťafku. Chceš si jít hrát do domečku Smrti? Dostaneš ťafku. Chceš poslouchat rozhovory dospělých? Dostaneš ťafku. Máš hloupé dotazy? Nech mě hádat.... dostaneš ťafku... Trochu jsem se nafoukla, protože mi bylo jasné, že v tomhle sporu jsem menší pán, co prohraje. Naštěstí se ovšem můj bráška zvedl a pustil se do boje za naše práva na informace. Musela jsem jen kývat souhlasně hlavou, že s ním naprosto a do puntíku souhlasím. Ten černý, Arcanus, ho však odbyl slovy, že by se měl nejdřív zeptat a pak poslouchat, ale koukal při tom na mě a i mluvil na mě. "Pal se tě Al," okřikla jsem nasupeně černého vlka a zaňafala. Že si někdo spletl brášky jsem chápala, ale že si mě dokonalou princeznu spletou s těmi nemytými tupounky?
Dospělý se začaly zase bavit o něčem důležitém a Alastorovy dotazy zůstaly bez odpovědi. Táta navíc začal vypadat smutně. "Tatínku?" oslovila jsem hnědého vlka a přišla se mu otřít o tlapky. Čumákem jsem mu přejela po tlapce a pak jsem si mezi ně sedla. Ocásek jsem mu omotala kolem té pravé. "Nebuď smutný. My už nebudeme poslouchat, ale.... ládi bychom věděli, o kom se to bavíte?" prohodila jsem milým hláskem, který v sobě neměl žádnou lest nebo zášť. Jednodušše jsem nerada viděla tatínka smutného. Až nám řeknou kdo to je... půjdeme jim lozbít čmáčky. Čekala jsem na odpověď hnědého nebo černého vlka. Pak jsem si všimla, že mají oba bordel za uchem. Si myslí, jak jsou drsní, když nosí listí na uších... Třeba jsou nějaký GANGA! Gang týpků s listím na uších?! Zmateně jsem pohledem přejížděla z jednoho na druhého.