Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//nesena

Nechala jsem se v klidu odnést do Ragarských hor a pak nahoru do kopce. Neměla jsem ten kopec ráda. Úkryt byl na nejhorším místě, jaké jsem si uměla představit. Bylo to do kopce a ke všemu do prudkého, takže moje tlepky měly co dělat, abych se tam vyškrábala. Tentokrát jsem se ale nesla, jako správná dáma, takže mne kopec nemusel zajímat. Vlk navíc působil, že mu ten těžký výstup nahoru vůbec nic neudělal. Asi je silný. "Šla jsem se stlejdou All All Arcanusem a jeho dcelou Awnay do jejich lesa. A tam jsme si povídali a hláli. Taťka tam pak pšišel a mamka taky abláškové. No a pak jsem byla na poušti," sdělila jsem mu. Nebyla jsem ráda, že mě nikdo z našich nehledal. Nebo mě jenom hledali špatně. Snad budou brzo doma. Nakrčila jsem zamyšleně čenich. Starling navrhoval ať zůstaneme před úkrytem. Kývla jsem hlavou.
"Lingu, jaké ovládáš magie?" zeptala jsem se vlka a vůbec se neobtěžovala vyslovit jeho jméno celé. Neměla jsem er moc v lásce, i když jsem se ho snažila vyslovovat správně. No a vlk měl er ve jméně, takže potřeboval přezdívku. "A kolik je nás ve smečce? A jak dlouho tu jsi?"

Jen jsem pokývala hlavou. Já vím, že jsem šikovná a nepotřebuju nikoho aby mi to potrzoval... Vracela se mi moje přirozená drzost. Plné břicho a odpočata mysl, napomohli návratu mé pravé osobnosti mnohem rychleji, než cokoli jiného. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že mě ta vlčice chtěla sníst. Až t ořeknu máme, určitě jí urve i to druhé ucho... Pomalu jsem dojedla. Na zemi zůstala spousta kostí a peří. Občas kus masa, který se mi nepodařilo rozkousat. Cítila jsem se jako malinkatý soudeček. Nadzvedla jsem se do sedu, protože jsem do teď ležela. Můj dlouhý ocásek jsem si obtočila kolem těla. Normálně by to udělat nešlo, ale díky tomu že byl delší než normálně to šlo naprosto skvěle. Máma by řekla, že jsem víc kočka než vlk, ale ta tu teď nebyla. Vlk prohlásill, že se jmenuje Starling. Jen jsem se zavrtěla a nechala si to jméno projít hlavou. Určitě mě bude chtít odvést do úkrytu... Při představě, že bych se do toho kopce musela škrábat sama, se mi trochu zatočila hlava."Nést prosím," řekla jsem nakonec. Tiše jsem čekala než mě vlk popadne za kůži na krku a odnese mě domů.

//Ragar

//nesena

"On mě chtěl vést k nějaké lece, ale já jsem viděla jezelo a tak jsem... zívi...šla za vodou a pak domů do hol," odvětila jsem na dotaz, proč mě sem ten vlk nedovedl rovnou. Spokojeně jsem si lehla do stínu, přesnějak vlk požadoval. Byl to člen smečky, protože to z něj bylo cítit. Roztáhla jsem se v stínu a na chvilinku si zdřímla. Byla jsem pořád unavená, i když jsem pochrupávala skoro pořád. Když jsem se probudila vlk se zrovna vracel a nesl nějaké dvě věci. Bylo to podobné tomu, co přinesl tenkrát táta. Bylo na tom peří. Pfff peří ne.... Nakrčila jsem čeníšek, ale měla jsem hlad, takže jsem nejprve packami odtrhala peří tam kde mi to šlo a pak jsem se zakousla do lahodného masíčka. Měla jsem takový hlad, že mi ani nevadilo, že jsem čas od času sežrala pírko. Většinou se mi zasekla v krku a tak jsem je hned vykuckala a baštila dál. "Děkuji..." prohodila jsem mezi sousty, protože jsem nezapoměla na to být slušná, i když jsem umírala hlady. S napapaným bříškem mi bylo lépe.
Byla jsem najedená a vyspinkaná. Jediné, co bylo špatně bylo to, že jsem byla špinavá a pravděpodobně i smradlavá, ale to byl problém, který jsem se rozhodla řešit v budoucnu. Teď jsem na nějaké koupání byla moc utahaná. Nebyla jsem unavená, že bych šla zase spát, ale spíš se mi nic nechtělo. "Rrrrowena, ty?" zařinčelo mi er na jazyku.

Nechala jsem se zvednout vlkem do vzduchu a houpala se mu v tlamě. Houpání mě uklidňovalo. Přitáhla jsem si ocásek a tlapky k tělu a udělala ze sebe roztomilou kuličku. V postatě jsem mu v tlamě usnula. Pořád jsem byla dost lehoučká, aby mě takhle vlci mohli nosti. Bráškové už možná nebyli takhle přenositelní, protože byli vždy větší než já. Nechala jsem se tedy bez protestů nést a stejně tak pro vlka jsem nebyla ani moc velkou zátěží. Než mne zvedl mluvil o nějakém lese, kam mne chtěl odnést a nalovit mi něco k snědku. Ve stejné chvíli kdy mne zvedal mi zakručelo v bříšku. "Maminka a tatínek?" zeptala jsem se ustaraně. "Byla jsem s tatínkem a pak bum... poušť a tam ještěrky a Nym a brácha... a pak mě vlčice chtěla vzít domů, ale začala mě lovit a jeden vlk mi ulovil rybu a druhý mi taky slíbil, že mě vezme domů, ale nevzal..vííííí" zívla jsem si nakonec svého rozhovoru. Maminka i tatínek v tom byli nevině. Nemohli tušit, že mě něco odneslo na poušť. Určitě se o mě bojí.

//nesena pryč

Ležela jsem na zemi a hlady jsem šilhala. Moje bříško bylo tak prázdné, že si začalo povídat samo ze sebou. Tlapičky jsem měla bolavé, stejně jako hlavičku. Nikdo ke mně nepřicházel. Čas od času jsem ztratila vědomí, abych upadla do krátkého spánku, ze kterého mne vytrhl hlad. Bylo to jako nekonečná spirála hladu a spánku. Chjo... ta rybička byla málo do bříška... Zmateně jsem se rozhlédla, když na mě někdo promluvil. Ležela jsem pořád rozpláclá na zemi. Mluvil na mě, ale popravdě nic nedělal. Si myslí, že tu jen tak poléhávám nebo co? Teď jsem utíkala jako o život, abyhc se sem dostala a nesnědla mě ta vlčice a on si se mnou bude jako povídat. "Hladík," řekla jsem jenom, než jsem zase upadla do spánkového království. Tentokrát se mi zdál zase ten divný sen, který se mi zdával poměrně často.

Otevřela jsem očka a hlad byl pořád silný. Bolest hlavičky ovšem odezněla úplně. Už se mi netočila ani v ní netepalo. Pacičky jsem měla stále unavené, ale už také přestávali bolet. Přetočila jsem se z bříška na bok, ale pořád to nepomohlo utišit můj hlad

//Ageron....houhou jsem doma!

Doběhla jsem jen k úpatí hor, než mi tlapičky vypověděly službu. Hlava mě bolela hladem a únavou. Už jsem prostě dál nemohla. Byla jsem tak moc unavená a hladová, že to nešlo. Upadla jsem na zem a zůstala ležet bez hnutí. Očka se mi zavírala a já se nemohla ubránit spánku. V bříšku mi nemilosrdně zakručelo...

Spánek to nebyl dlouhý ani vydatný. Probudila jsem se stále hladová a unavená, ale aspoň už jsem necítila podivné motání hlavičky. Bolest ovšem přetrvávala. Zvedla jsem hlavičku a pokusila se zavít, ale nešlo mi to. Pořád jsem to neuměla. "Knnnnnnnnnnnnnííííííííííííííííííííííííííí," vyšlo mi z tlamy a spíše to připomínalo dlouhé škitnutí nebo zívnutí, než vytí. Smutně jsem si položila hlavu na tlapky a doufala jsem, že se někdo ze smečky objeví, nebo mamka s taťkou. Měla jsem tak moc velký hlad, že jsem nevěděla, co mám dělat jiného než čekat.

//VVJ přes západní galtavar

Už jsem tudy šla několikrát, takže jsem věděla jak se dostanu z tohohle lesa domů. Bylo fajn bydlet u toho velkého jezera, protože se vlk alespoň mohl snadněji zorientovat, jestli jde správným směrem. Tak trochu jsem i tušila, že nesmím jít přes ten les, kde je spousta vysokých stromů a kde byla ta podivná věc. V té bydlí Smrt a tam já nesmím, protože maminka to říkala, že tam nesmím... Obešla jsem tedy ono místo a vešla do lesa, který jsem znala. Tady mi nebezpečí nehrozilo, ale přesto jsem se snažila upalovat, co mi tlapky stačily i nestačily. Měla jsem tak velký hladík. Ryba od tamtoho vlka byla dobrá, ale rozhodně mi nestačila na dlouhé putování domů. Snad bude doma něco k jídlu... Byla jsem naprosto vyčerpaná.

//Ragarské pohoří

//propadlina přes východní galtavar

Vlk neběžel za mnou. Pravděpodbně už věděl, že vím kam jdu a doprovodit nepotřebuju. Konečně budu doma... Byla jsem unavená a hladová a domů jsem se moc těšila. Viděla jsem spoustu vlků a vlčic u jezera, ale nechtěla jsem se k nim připojovat. Mohli by být zlý jako ta vlčice... Pomalu jsem se kolem nich proplížila, aby si mne nevšimli. Potřebovala jsem projít na druhou stranu jezera, abych se mohlavrátit do hor. Ty se nádherně tyčily nad krajinou. Věděla jsem, že jsou to ony, protože bych je poznala kdekoli. Snad nebudou rodiče vyvádět, ale určitě se jim musím omluvit... ale já nevěděla, že mě něco odtáhne do pouště ani že mě to nevrátí... Snažila jsem se nepřemýšlet nad tím, co mne doma čeká, protože mi bylo jasné, že to nebude příjemné. Možná že dostanu vyhubováno, ale aspoň budu doma a budu moct brášky varovat, že je tu vlčice, která loví vlčata.

//Ageron přes západn galtavar

Pomalu jsem postupovala po mostíku. Vlk mi potvrdil, že mám pravdu. Jen jsem se na něj usmála. Pak začal mluvit o otm, že teda jako jo, zabil hodně vlků. "Fíha... to musíš být silný, chytrý a rychlý, když jsi dokázal zabít tolik vlků," prohodila jsem s úsměvem. Byla jsem ráda, že mám nového silného kamaráda, který mne ochrání před tou děsivou vlčicí. Z mostu byl fakt nádherný výhled, který mi umožňoval na chvíli vidět i na část za propadlinou. Uviděla jsem velké jezero, jehož voda se leskla. To je to jezero, kde jsem se koupala s bráchou! Radostí jsem nadskočila. Vlk mi prozradil svoje jméno a pak prohodil, že bych neměla zdržovat, pokud se chci dostat domů. Švihla jsem dlouhým ocáskem a rozeběhla se z mostku za ním. "Už vím kudy je to domů, tudy," řekla jsem a ukázala tlapkou. "Pojď se mnou, mamka s taťkou ti ulčitě poděkuji, že jsi mě dopllrrrovodil domů," řekla jsem s menšími problémy, které se naštěstí už začínaly srovnávat do normálu.
Docela ráda bych si s vlkem povídala i dál. Ty jeho jizvyčky vypadaly fakt pěkně a celkově to vypadalo jako by mu srst svítila množstvím malinkatých stříbrných řek. Mamce se bude určitě líbit. Byla jsem za Noroxem, takže jsem měla dost času změnit směr, aniž by si toho všiml. Rozeběhla jsem se přesně tím směrem kde jsem viděla jezero.

//Už běžím domů... VVJ přes Východní Galtavar

//Ťapkám odkud Norox

Šla jsem pomalu za vlkem, který si nesl v tlamě zajíce. Vypadal fakt dobře... ten zajíc smaozřejmě. I kdyř ten vlk byl taky hezký. Ty jizvyčky byly zajímavé a dokonce ani jeho oko nevypadalo nepěkně... spíše zajímavě. Jedno oko neměl vůbec, ale v tom jantarovém s emu občas tak hezky něco zalesklo. Pohodila jsem dlouhým ocáskem ze strany na stranu. Naklonila jsem hlavu na stranu. "Neměl, pl...protože tam už máš toho zajíce," podotkla jsem suše, ale myslela jsem to spíše jako srandičku. Moje hlavička byla plná chytrých odpovědí. Nakrčila jsem čeníšek a podívala se na propadlinu před námi. Byla to díra v zemi, přes kterou vedlo něco jako kláda, ale bylo to celé z kamene (//aka most). Naklonila jsem hlavu na stranu a pak jsem tu věc očichala. "Juu a to jsi už zabil hodně vlků?" zeptala jsem se zvědavě. "Maminka říkala, že vlky zabíjí hlavně Smrt, ale to je moje kmotra, takže nemůže být až tak moc zlá," prohodila jsem ještě a zmateně se podívala na vlka, který se zastavil.
Vlk se zastavil před mostkem a začal mě popohánět. Jen jsem nakrčila čeníšek v odporu. Pomalým krokem jsem vyrazila na tu kamenou věc, která vypadala že nás bezpečně dostane na druhou stranu. Působilo to bytelně, ale zároveň jsem cítila, jak se mi pod každým krokem drolí kámen pod tlapkami. Šla jsem momentálně před vlkem, který se zajícem v tlamě šel za mnou. Byl tu nádherný výhled. "Je tu nádhelně nemyslíš?" zeptala jsem se vlka za sebou, který mi neřekl své jméno. "No tak jak se jmenuješ?" vyzvídala jsem a pokračovala v chůzi.

//Já se s Rowenou plánuji vrátit hned jak se dokážu odpoutat od Noroxe (aneb když zůstaneš v poušti a snažíš se dostat do hor a jediný doprovod, tě chce sežrat...soo). Konec srpna mám nabouchaný, takže se snad zvládnu vrátit v září V říjnu mi začíná škola a (ne)chřipkou kdo ví, jak to bude. Takže předem hlásím, že být aktivní snad letos zvládnu, ale od příštího března/dubna očekávám nízkou aktivitu až skoro nulovou

Jako vlče bych ocenila, pokud by ve smečce byl někdo s funkcí učitele, ke komu bych se případně mohla přifařit a zažít s ním nějaká dobrodružství a získat informace, protože moje otázky jsou většině vlků otravné, tak bych ráda měla někoho, kdo moji všetečnost musí trpět.
Lov jde nějak mimo mě, takže k tomu se vyjádřit nemůžu. Jinak podle mě by se hodilo oživit discord, protože tam je nás nejvíc
Velké shromáždění by nás pravděpodobně zasekalo na několik dní ne-li týdnů. Možná zkusit skrze magii myšlenek oznámit všem novinky, jako to dělá Arc nebo Skylieth.
Jinak narozdíl od své rodinky bych v Ragarské smečce ráda zůstala až do dospělosti, ale jak psala Lennie bylo by fajn tady s tím něco udělat, než mě rodiče počapnou a odnesou pryč Možná by to chtělo zapracovat na hierarchii, když už je Falko jediná alfa, tak si vzít někoho do týmu kdo by to v případě tvé neaktivity mohl vést za tebe (např. pořádat akce/lovy/řešit případné nováčky atd.) pokud víš, že tu do budoucna tolik nebudeš

Vlk se začal vyptávat, jak jsem se tady objevila sama. Tohle mne začínalo více než nudit. "Byla jsem v Asgaarském lese a pak puf a byla jsem někde, kde byl jenom písek. No a potom tam byla nějakájeskyně a ještěrky... fujky... no a pak jsem se dostala z té jeskyně a ta... Mrcha... jo... ta mi nabídla, že mě vezme domů, ale lhala mi. No a pak mne chtěla sníst... blbka blbá... no ale já se schovala a utekla, když nedávala pozol... A pak mě nějaký vlk donesl libu a já se vydala sem, plotože domů je to na sevel," shrnula jsem mu překotně všechno co se stalo. Vlk se na mě chvíli díval, jako by mě chtěl taky sníst. "Chceš mě sníst?" zeptala jsem se podezřívavě a naklonila hlavu na stranu. Ale když prohlásil, že mám štěstí jen jsem se zasmála. To teda mám. Takový velký vlk se o mě určitě postará před tou hnusnou vlčicí. Nakrčila jsem čenich a pak se za ním rozeběhla. Musela jsem si dávat pozor, abych nezakopla o nějaký ten kořen.
Následovat vlky mi šlo. Stejně jsem neměla, co lepšího na práci, když jsem nevěděla kde ten sever je. Ale musím být opatrnější. Tentokrát budu. Nespouštěla jsem z vlka pohled. Cupitala jsem těsně za ním jako na provázku. "Ploč máš tolik jizev?" zeptala jsem se ho. "A jak se jmenuješ?"

//Za Noroxem

Vlk v podstatě před dopadem čapl zajíce do zubů a krev vystříkla až na mě. Pár kapek se mi rozprsklo na čumáku a zbytku hlavy. Krk naštěstí ochránila moje velká hlavička. Vlk byl momentálně ke mně zády, ale musela jsem uznat, že to bylo hustý. Hustý! Sledovala jsem vlka, který se otočil, aby na mě viděl a jednu tlapku položil na zajíce. Kdyby ten zajíc nebyl mrtvý, dalo by se to považovat za majetnické a ochranitelské gesto, ale takhle to spíše ukazovala na jeho dominanci nad ušatým chlupáčem. Zamávala jsem ocáskem a chvíli si vlka prohlížela. Byl pravda hubený, takže asi zajíce potřeboval, aby utěšil hlad, který musel mít opravdu velký. Na to jak byl vychrtlý, byl poměrně vysoký, takže jako mládě musel být dobře živený. To jsem chápala i já. Když hodně jíte jako malá vlčata, jste potom celkově větší a vyšší. Co mě ovšem zaujalo byly jeho oči... nebo spíše oko... nebo spíše to co kdysi bylo okem. Zaujatě jsem to místo pozorovala. Nevejrej, je to neslušné, okřikla jsem sama sebe, protože jsem se obávala, že budu působit nevychovaně a tak jsem na oko...důlek... jizvu... přestala koukat. Jenže vlk byl až moc zajímavý, aby na něj jeden nekoukal. Jeho tělo bylo poseto spoustou malinkatých jizvyček, které byly patrné jenom když se pohnul. Bylo pak vidět, kde na jeho srsti chybí kousek. Jako pramínek, který mu stékal ze zad a mizel, kdo ví kde.
Zavrtěla jsem hlavou, abych přestala vypadat tak neomaleně. "Zdravím," řekla jsem slušně. "Jmenuji se Rrrrowena a jsem na cestě domů. Do Rrrragarských hor. Jedna vlčice mi slíbila, že mě tam dovede, ale..." nedořekla jsem to, protože jsem si to nechtěla připomínat. "Takže teď jdu domů," uzavřela jsem to a pokusila se působit nad věcí a dospěleji, i když jsem pořád byla malinkaté vlčátko. Pohodila jsem svým ocáskem, který byl delší než je u vlčete normální, což způsobila magie v poušti. Kdybych neměla čumák od zajícovi krve, možná bych v pachu vlka ucítila i pach oné zlé vlčice, která mne chtěla sníst. Pomalým krokem jsem prošla kolem vlka a po očku po něm pokukovala. "Když mi povíte kam dál, nebudu vás obtěžovat... ovšem doplovod...tedy... doprovod by se mi hodil," řekla jsem hrdě a zvedla tlamičku nahoru. Byla jsem poměrně ráda za svůj slovník, který se k malému vlčeti nehodil. Nebyla jsem rychlá, silná ani odvážná, byla jsem jen ukecaná a tak jsem toho využívala, kde se dalo.

//Kaskády

Pomalým krokem jsem se to batolila s kaskád po lese. Byla jsem ráda, že tu nikde nečuchám tu podivnou vlčici, i když tu byl pach jí podobný. No nebyl to pach nijak silný, takže jsem se tím nevzrušovala. V lese jsem čuchala i jiné vlky, kteří tu něco dělali. Je jich tu víc, takže by mne když tak někdo ochránil... Šla jsem opravdu velmi pomalu a využívala jsem keřů, stromů a kořenů, abych se schovala co nejlépe. Vždy když jsem si nebyla jistá, tak jsem skočil pod kořeny, které mi nabízeli příjemnou ochranu. Když byl vzduch čistý vylezla jsem zase ven a hokpala jsem dál. Domů to nemůže být daleko. Tenhle les jsem si nepamatovala, ale doufala jsem, že se dostanu domů, když půjdu pořád rovně. Až vyjdu z lesa, uvidím hory a půjdu rovnou za nimi. Byl to velice skromný plán, který měl i mnoho děr, ale nic jiného mi nezbylo. Byla jsem naprosto ztracená bez maminky a tatínka. Jak na mě mohli zapomenout!
Zastříhala jsem ušima a nakrčila čeníšek. Najednou jem uviděla zajíce, který běžel přímo ke mně. Jídlo! Radostně jsem poskočila a naježila se. Zajíc mne neviděl, protože ho naháněl nějaký vlk. Zavrčela jsem na zajdu a ten se mne leknul. Nejspíše nečekal, že mu někdo zaterasí cestu a tak celý zkoprněl. Tohle byla šance pro vlka.

Vlk se nakonec rozhodl, že mi naznačí kudy se jde do Asgarského hvozdu a pak mi dokonce přinesl rybu. "Děkuju," pípla jsem a pustila se do jídla. Rybu jsem ještě nikdy nejedla, takže jsem na ni byla zvědavá. Její chuť byla příjemná. Taková klouzavá, ale dobrá. A kostičky měla měkoučké, že jsem je zvládla sama překousat. Bylo fajn mít zase plné bříško. Kolem pobíhali vlci, ale nikdo si mne nevšiml. Až na jednoho, který mi řekl, že je tu někde poblíž úkryt. Tiše jsem zasyčela, protože jsem nechtěla nechat se nalákat do nějaké pasti. Naštěstí vlk zmizel. Pomalu jsem si začala uvědomovat, že vlci jsou tu milejší než vlčice, protože kolem mne proběhla vlčice s vlčetem a zamířili pryč. Ani si mne nevšimli. Musím se dostat domů. Do Asgaarského hvozdu jsem jít nechtěla, protože mi bylo jasné, že strejda nebude rád když budu pořád otravovat. Pomalu jsem se zvedla. Musím projít tím lesem zpátky domů. Došlo mi, že je to nejlepší cesta. Začala jsem se sápat zpátky nahoru na kaskády a do hvozdu, kde mne naháněla ta vlčice. V duchu jsem doufala, že tam nebude.

//Východní hvozd