Příspěvky uživatele

< návrat zpět

"Nevím," vzlykla jsem směrem k Nym, která se ptala na jméno té vlčice. Škoda, že moje hlavinka si nepamatovala jejich jména. "Neci koupat, je to moc studené," odporovala jsem Nym a přišla jsem k mamince i přes sestřin protest, že bude špinavá. Uvelebila jsem se Lennie u břicha a tím jí definitivně zašpinila vším, co jsem na sobě měla. Chtěla jsem se umýt, opravdu jsem chtěla, ale do té studené vody jsem lézt přece nemohla. "Lepší," řekla jsem a přitulila se k mámě ještě víc. Obě dvě se začali bavit naprosto klidně a to mě vytáčelo. Přeci jsem jim řekla, jaký osud hrozí malému bráškovi a ony dvě si tu jenom polehávají a povídají si. "Musíme něco udělat!" řekla jsem odbojně. Byla jsem připravená za brášku bojovat a položit za něj i vlastní život, pokud se mi podaří k němu dostat. Navíc s mámou a ségrou za zadkem se nemohlo nic stát. Podívala jsem se z jedné na druhou a čekala jsem na jejich reakci.

//rychlo post nechci zdržovat zítra :)

Nym se začala vyptávat od koho to slovo mám. Nemohla jsem jí přece říct, že ho mám od brášků. Mohla bych říct, že mě ho naučil táta, ale to mi nesežere... Hmm tak máma... Ne... tak... jojo mám to... "Ta jedna vlčice, co šla s tátou a Alastorem na lov to šíkala," řekla jsem jí a zvedla hlavičku nahoru, jako bych byla světa znalá. "A taky šš..řekla, že Ala někdo znásilní a nacpe mu žížalu do zadku a mluvila o tom, že ho to pak bude bolet," pošeptala jsem Nym a vypadala jsem u toho jako naprostý andílek. Druhou část jsem si vůbec nevymýšlela, protože přesně to Ilenie řekla. Možná to nemyslela přímo tak, že to Alovi udělá, ale na mě to tak působilo. Zavrtěla jsem hlavičkou. "A táta dělal jako by mu to bylo úplně jedno, že něco takového šíkala," řekla jsem ještě, abych Nym ukázala svou frustraci.
Nym pak mluvila, že zůstaneme na mělčině, ale já do té vody odmítala lézt, dokud bude takhle nechutně studená. Kecla jsem si na zadek a čekala jsem, co Nym vymyslí. Naštěstí se k nám přiřítila máma. Otřela jsem se do jejího kožíšku, takže jí na něm zůstala bahnitě-krvavá šmouha. "Ahoj mami," broukla jsem do kožichu, než jsem se odtáhla. Nym se ještě vyptávala na Awnay. "To je dcela stlejdy Alcanuse, co bydlí v hvozdu dole," řekla jsem Nym tónem jako by to bylo přece jasné. Pak jsem se obrátila na mamku. Nevěděla jsem, zda jí to mám vůbec říkat, ale bylo mou povinností ji informovat o problému, který nastal. "Tatínek a Al šli lovit s nějakými dvěmi vlčicemi. Jedna je plý delta a dluhá nevím... Obě smlděli stejně. A pak ta dluhá... ta nedelta... šekla Alovi, že ho znásilní žížalou do zadku a že ho to bude pak bolet na záchodě... A tatínek s tím nic neudělal. Já jsem plotestovala, aby šel s nimi kdokoli na lov, ale neposlouchali mě a byli na mě oškliví... Takže jsem utekla plyč, ale musela jsem tam Ala nechat," řekla jsem smutně a pak jsem se rozplakala. "Mlzí mě to mami," prohodila jsem ještě mezi vzliky, tím nejvíc nejmilejším hlasem.

//BUDE BITKA?!

//Se mnou nepočítejte ani jako s divákem Rowena se odmítá účastnit všeho kde je Cynthia nebo Ilenia

//Na koníkovi Nym kráčím tiše tmou...

Nym šla opravdu hodně pomalu a hodně opatrně. Byla jsem za to celkem ráda, protože kdyby šla rychleji asi bych se opravdu pozvracela. Naštěstí sestřička zvolila opravdu pomalé tempo a já se nemusela nijak přemáhat. Zavrtala jsem si čenich do jejího kožichu a nasávala tu příjemnou vůni. Voněla trochu jinak, než když jsme se viděly naposledy. "Styx natlhnu...plďolu stejně jako těm dvěam cuchtám," řekla jsem odhodlaně Nym do kožichu. Sestra neznala Starlinga, což mě nijak nezajímalo. Jen jsem pokývala hlavou a zabručela "Hmmm," když oznámila, že jí ho mohu představit. Nějak mne celé to představování někoho někomu nebavilo. Bylo to zbytečné. Buď jste kámoš nebo megela a to je všechno, co je nutné vědět o druhých.
Nym mne položila na zem a varovala mne, že voda je moc studená. Pak začala o plavání. "Byla jsem u toho velkého jezela, ale neplavali jsme... Pak jsem málem umlzla tady v holách," řekla jsem Nym apokývala vědoucně hlavinkou. Strčila jsem jednu tlapku do jezírka a ...."ÍÍÍÍPAAA!" Můj jekot se nesl vzduchem, jelikož voda byla tak ledová, že ze mě vydrala i to nejtemnější z nejtemnějšího. "V tom se koupat nemůžu," postěžovala jsem si naledovou vodu a pak se podívala na svůj špinavý kožíšek. Co s tím budu dělat... "Umýš oheň jako Awnay?" zeptala jsem se Nym.

Sestra mne pochválila, že jsem od Styx utekla a v podstatě zopakovala to samé,co už mi řekl táta. "Pff... Já se o sebe umím postalat sama," odsekla jsem rozhořčeně, když Nym prohlásila, že s ní, mámou nebo tátou jsem v bezpečí. Upřímně jsem pochybovala, že bych byla v bezpečí s rodiči, protože ti si ani nevšimli, že jsem zmizela do pouště. Navíc táta ani nevypadal, že by mě nějak extra hledali. Nakrčila jsem párkrát čeníšek. Na její návrh, že Styx natrhneme zádel, jsem jenom pokývala hlavou. Nebyla jsem úplně nadšená z představy, že musím čekat než vyrostu. Třeba se mi to povede ještě dřív! Rozpustile jsem zavrtěla hlavičkou a pak jsem se posadila. "Starling... takhle vysoký, tlochu ulhaný, člen smečky... šíkám mu Ling,plo..protože je to hezčí," popisovala jsem Nym svého společníka, který se o mne po návratu z pouště postaral, když tu nikdo jiný nebyl.
Když ségra navrhla, že tedy půjdeme, vylezla jsem jí na záda. Nebylo to vůbec pohodlné, protože jsme měla nacpané břicho. Byla bych mnohem radši, kdyby mne nesla za kůži na krku. Takhle hrozilo, že pokud mě ponese dlouho, vyklopím obsah svého žaludku přímo na ní. Navíc se od mého zakrvaveného a zabahněného tělíčka pěkně znečistila sama.

//Nesena Nym

Se zapatlanou tlamičkou jsem se podívala na sestru, která odmítla mou nabídku. Přece tu ten zbytek nenechám. Nadechla jsem se apustila se znovu do jídla. Byla jsem už nacpaná, ale i tak jsem se do sebe snažila narvati zbytek masa. Dolů se budu jenom kutálet. Můj plán byl naprosto geniální, protože po sněhu budu jako váleček lépe klouzat. Ségra se hned začala ptát, jak jsem se sem dostal já. "No..." oddechla jsem si. "Říhh...jujda, paldon," krkla jsem si ještě než jsem se pustila do vyprávění. Aby se mi lépe povídalo lehla jsem si na kámen na pravý bok a vyvalila bříško. "Našla mě tam vlčice jménem Styx a slíbila, že mě doplovodí domů, ale pak mě chtěla sníst, ale já se schovala... Asi byla trochu mešuge, ale to se někdy stává... No a pak se s ní začal nějaký vlk vybavovat a tak jsem utekla plyč. Chtěla jsem najít stlejdův les, ale našla jsem jen vodu. Tam mi nějaký vlk ulovil lybu a jiný mi ř..š..řekl ať se jdu někam schovat, ale já se bála, že mě taky bude chtít sníst, takže jsem utekla a pak mě další vlk, co si řšíkal Nokoks myslím, tak ten mě vedl domů, ale asi se ztůatil, plotože mě chtěl zavést jinam, ale já uviděla jezelo a tak jsem utíkala a utíkala až domů," vychrlila jsem na ni svůj příběh. "A tady mě našel Ling, dal mi véču a šli jsme do úklytu a pak pšišel blácha s tátou... No a táta nám nechtěl dát najíst a že jdeme na lov s nějakými cizími vlčicemi. Jenomže oni dvě smlděly stejně a brrráchovi řřekli, že mu někdo něco stlčí do zadku. A táta jim nic neudělal a jenom na mě byli všichni zlí a kšičeli na mě, tak jsem utekla," dopověděla jsem jí příběh.
Na její návrh, že bychom mohli jít k jezeru se umýt jsem kývla hlavou. Moc se mi, ale chodit nechtělo. "Nemohla bys mě odnést? Bojím se, že zakopnu a spadnu jak mám napapané bžíško," prohodila jsem a podívala se na ní prosebně.

Sledovala jsem hory, které se rozkládaly pode mnou a taky okolní kraj. Všechno bylo tak prďácky barevňoučké. Co je asi na druhé straně... Zajímalo mne hlavně to, co se nachází tam dole u pouště. Moc jsem si z toho výletu nepamatovala, když mne ta vlčice táhla taky rychle. Čekala jsem zda dorazí někdo z rodiny. První, koho jsem uviděla, byla Nym. Šplhala za mnou do kopce jako kamzík. "Nym!" zahlaholila jsem na sestru a zavrtěla ocasem. Vlčice se ke mně nesla dost zkušeně. A dokonce mi donesla..."Baštinka!" vypískla jsem radostně a nečekala na vyzvání k jídlu. Hladově jsem se zakousla do zajíce. Neměla jsem tak velký hlad jako bráška, přeci jen jsem měla nedávno tu koroptev od Linga, ale najíst se jen tak jsem mohla vždycky. Spořádala jsem jenom několik soust a už jsem byla plná. S krvavou tlamičkou jsem se podívala na Nym a pak šťouchla do zajíce směrem k ná. "Teď ty," pobídla jsem jí, aby se taky najedla. A pak že mi jídlo nikdo lovit nebude... Táta je někdy tak moc hloupý. Nakrčila jsem čenich radostí.
Když jsem byla napapaná sedla jsem si zpátky na zadeček na svůj kamínek. "Děkuji ti, za ňamku," prohodila jsem, protože jsem chtěla pamatovat na svoje slušné vychování. Musela jsem vypadat opravdu děsně. Tlapky jsem měla zablácené od toho putování z pouště, tlamu a krk jsem měla krvavé. Na boku jsem měla do srsti zamotané větvičky a kořínky, jak jsem se rvala z úkrytu, abych utekla Styx. Nym oproti tomu vypadala celkem čistě a uspořádaně. Chtěla jsem se pomazlit, ale bála jsem se, že ji naštvu, když jí znečistím kožíšek. "Jak jste sem došli z tépouště?" zeptala jsem se jí zvědavě.

Ubírala jsem se pryč od skupiny někam dohor. Otec mne sice pochválil za snahu, ale mě bylo jasné, že to říká jen proto, abych mu hned nebulela u tlapek. Cítila jsem se opuštěně. Hned co naši přišli domů, byla jsem tím největším problémem. Jako by ani neměl táta radost, že jsem v pořádku a na živu. Tatítnek nikdy neumí být hodný. Zastříhala jsem ušima a pohodila svým dlouhým ocáskem, který mi nějak pořád zůstával od téeskapády v poušti. Nevěděla jsem ani pořádně kam jdu, ale bylo mi jasné, že když půjdu nahoru, tak dojdu dřív nebo později k úkrytu. Naštěstí bylo teplo, takže sněhu tu nebylo tolik. Mohla jsem si proto cestu bezproblémů vytyčovat sama. Občas jsem se zastavila, abych nabrala dech a podívala se za sebe. Při jedné takové zastávce jsem se podívala dozadu a uviděla jsem široširý kraj pod sebou. Viděla jsem lesy pod horami a dokonce i to velké jezero, u kterého jsem byla s mamkou. Vypadalo z té výšky jako malinkatá kaluž.
Pohledem jsem sjela níž, abych uviděla tři tečky na sněhu. Byla to maminka, Nym a druhý bráška. Poznala bych je všude. Chtěla jsem se rozeběhnout za nimi, ale pak jsem si uvědomila, že o mě asi nestojí. Taťka miloval Alastora a mamka zase Siriuse s Nym. O mě neměl zájem nikdo. Sedla jsem si na kámen, který se nahřál v poledním slunci, aby mne nestudila sedínka a pak jsem zvedla hlavu k nebi. "Auuuiiuu, Auiuuuu, Auuuuuuuuuuuuuuuuuu," neslo se melodicky krajem. Bylo to moje první pořádné zavytí. Sice jsem se párkrát netrefila, ale poslední tón byl naprosto přesný. Zavrtěla jsem ocáskem rozradostněna svou vlastní nadaností. Tak teď vědí kde jsem, kdyby chtěli přijít nebo si mě zavolat dolů. Zůstala jsem sedět na kameni a prohlížela si kraj.

//Fakt se omluvám, ale nechci zdržovat, jelikož mi něco vlezlo do plánů s čím jsem nepočítala. Takže nechám Row tady. Pokud bych na něco nereagovala omlouvám se je to pidi post.

Přejela jsem pohledem obě vlčice, tátu i Ala, který měl asi pořádný hlad. Všichni nad mým masem jen ohrnovali nos. "Tatínek na vás dohlédne, já zůstanu tady," rezignovala jsem tedy, ale jen pod podmínkou, že půjde táta s nimi. Do očí se mi hned nahrnuly slzy, ale udržela jsem se, abych nebrečela před nimi. Neměla jsem už nějak náladu se s nimi dohadovat. Spíše jsem byla ze všech unavená a znechucená. Navíc Al dal jasně najevo, že chce jít s těma divnýma vlčicema. Pomalým krokem jsem se od nich vzdálila. Byla jsem hodně smutná, že nikdo nepoděkoval za mou snahu a všichni se tvářili, jako bych byla problém já. Navíc maso nevypadalo tak špatně. Hlavně ať jde táta s nimi... Aby Alovi opravdu něco neprovedly. Ohlédla sjsme se za nimi, ale už byli dost daleko.
"Fajnovky," prohodila jsem si spíše pro sebe, zatím co jsem se od nich vzdalovala pryč. Vyhráli nademnou, ale já se rozhodla, že jakmile budu dostatečně schopná jim to vrátit, bude to stokrát horší než to, co udělali oni mě.

//Ageron

Opravdu jsem nebyla od skupiny daleko, ale i tak mě tahání křepelky lesem celkem vyčerpalo. Dospěláci na mě pravděpodobně celou dobu viděli. Táhla jsem jí ze všech sil, až jsem cítila, že se mi začínají kývat některé zoubky. Zatnula jsem ovšem čelist ještě víc, protože jsem nechtěla bráchu zklamat. Navíc vypadal opravdu hodně hladově. Jsem chytrá... Tohle zvládnu.... Z posledních sil, které jsem měla jsem dotáhla křepelku přímo před bráchu. "Tady máf mafífko," řekla jsem skrze maso, které jsem držela v tlamě. Křepelka přišla o většinu peří na té části, kterou jsem táhla po zemi. Položila jsem maso před bráchu a očichala ho. Na jedné části divně smrdělo. Zakousla jsem se do té části a odtrhla ji. V puse jsem měla nechutnou chuť. "Tohle nebašti, to je špatné," řekla jsem a pak otrhala peříčka z části, která byla celkem v pořádku. Ještě štěstí že tady u hor byla taková zima. Kdyby bylo maso někde v lese na jihu, asi by se zkazilo celé. "Až zbaštíš trochu tohohle, tak půjdeme ulovit něco čelstvého," řekla jsem bráchovi a dospěláky jsem ignorovala. Ty dvě megery se mohli jít klidně ocucávat někam do lese a táta si mohl jít odpočinout. Já všechno zvládla za ně.

//Ragar

Nemusela jsem běžet ani daleko. Ling mě neodnesl moc daleko od hor. Byla jsem v jejich úpatí, takže asi nějakých dvěstě metrů od skupinky vlků. Chvilku jsem musela hledat v trávě, ale pak jsem našla celou mrtvou křepelku. Sice už byla trochu studená, ale pořád vypadala dobře. Maso tu neleželo moc dlouho zhruba dva dny. Některé části nebyly moc dobré, ale zbytek vypadal dobře. Popadla jsem tedy křepelku do zoubků a začala ji pozadu táhnout po zemi. Nebyla jsem úplně nejsilnější, ale snažila jsem se. Musím dotáhnout masíčko k bráškovi. Silně jsem zatáhla a škubala, takže jsem občas musela vyprsknout peříčko, abych se nezadusila. Navíc taky vlčicím ukážu, jak se to dělá u nás a jak se zvládnu postarat sama. Byla jsem rozhodnutá je poslat někam do háje, protože tak by to udělala máma.

//Ragar

Všichni se spojili proti mě. Jeidný, kdo byl celkem v klidu byl bráška a to byl z nich nejmladší! Nemůžeme ho nechat jít s nimi..."Nemůžeme ho nechat jít s nimi, vždyť tahle ani nepatčí do smečky. Nesmldí jako naše smečka, nemůžeme ho nechat jít samotného s cizími vlčicemi navíc když jsou takhle divní," řekla jsem odhodlaně tátovi. Nebyla jsem nadšená z toho, že tu musím dělat scény, ale jelikož všichni dospělý tu byli pošahaní nebo jim nedocházeli zásadní věci, musela jsem zakročit. Maminka by ho taky nenechala jít s nimi samotného. A když tu není musím se o brášku postarat sama... Ta, co ani nepatřila do smečky mi začala dávat kázání, které šl oovšem jedním uchem tam a druhým ven. Její poslední věta ovšem působila jako naprostý katalozítor. Asi jí to ani samotné nedocvaklo. "Nepočebuju pomoc nějaké pošahané cizí vlčice, ulovím bláškovi něco sama ty megelo!" zavrčela jsem na ni a zacvakala po ní zuby. Divně smrdí, divně se chová, není člen smečky... je nebezpečná. Navíc ty její řeči. Určitě by dovolila někomu strčit mu žížalku do zadku a ještě by se na to koukala... A pak by ho sežrali jako tamta vlčice, co chtěla sežrat mě...
Podívala jsem se na Alastora. "Vím kde je čerstvé masíčko, pojď za mnou není to daleko nebo víš co, já ti to donesu,"řekla jsem bráchovi a pak se prostě vykašlala na všechny dospělé. Ling pro mě ulovil nad ránem dvě křepelky, ale protože mě nesl do úkrytu druhou musel nechat v lese kousek od nás. Výhra! Měla jsem maso pro brášku a nemusela jsem se starat o nějaké dvě dementní vlčice. "Tatínku, postalám se o bláškův hlad, nemusíš se stalat," řekla jsem a rozeběhla se pryč do Ageronského lesa.

//Ageron

Všichni se na mě podívali, ale já byla nadšená z toho, že jsem jim zkazila jejich báječný výlet. Nikdo si nebude užívat, pokud si nebudu užívat taky. Pokud by ty dvě neznámé projevili o mou maličkost alespoň trochu zájmu, pak bych tolik nevyváděla. Jejich ignorace mého pozdravu mne ovšem urazila a já si to nehodlala nechat líbit. No oni si zjevně moje chování nehodlali nechat líbit taky. Táta mě povalil na zem a snažil se působit bojovně. Brácha mezi tím zamířil za dvěma vlčicemi. "Ty ho necháš jít s těmi megelami? Jsou divné a pošahané... Smldí jako jedna a dluhá, ulčitě Alastola někde to a pak mu udělají něco zlého! JSOU POŠAHANÉ!" začala jsem křičet na celé kolo. Tentokrát to nebylo z toho důvodu, že bych chtěla někomu něco pokazit. Popravdě jsem se hodně bála o brášku, který se mi vzdaloval z dosahu. "ZŮSTANU TADY, ALE ZACHLAŇ ALASTOLA!" křičela jsem na tátu jako by byl hluchý. To ho opravdu nechá jít s vlčicemi, které na něj nemají dobrý vliv? Rozhodně by to máma nedovolila, vždyť je ani nezná... Teda jednu asi zná, ale druhou určitě ne... A co to vykládali o dělání vlčat..."Co když chtějí s Alem dělat vlčata! BĚŽ ZA NIMI!" křičela jsem na tátu a snažila se dostat zpod jeho tlapky. Já hlad rozhodně neměla, když jsem jedla v noci s Lingem.
Věděla jsem, že jsou všichni jen kousek od nás dvou a že jsou vlčice blízko. Když mě táta pustil, vystřelila jsem jako čertík z krabičky rovnou za bráchou. Stoupla jsem si bojovně mezi něj a ty dvě podivné vlčice. "Smldíte stejně, ale ségly ulčitě nejste... Jste divné! Jdete plyč od mého blášky, půjdeme na lov s tatínkem sami!" vrčela jsem na ty dvě a ňafala po nich zuby. Chtěla jsem, aby šly pryč a nechaly nás být. Ty jejich řeči mi přišly divné a nebezpečné. Musím brášku chránit a pak mu seženu něco k jídlu... Ale ony musí pryč...

Vlčice mě nadále ignorovali. Jediný, kdo se pokusil o kontakt s mou maličkostí, byl táta. Začal mi olizovat hlavu, což jsem nesnášela a pak mi řekl, že hlad jistě dostanu, až něco uloví. "Fáááájn," zívla jsem si a pomalu se zvedla. Nehodlala jsem ovšem pro lov dělat naprosto nic. Spíše jsem se rozhodla, že jim to budu všem kazit. A to nejvíce, jak jen dokážu. Ta černá kuchta rozhodla, že se budeme snažit ulovit zajíce a pak prohlásila, že máme být potichu jinak žádná svačina nebude. To byla moje chvíle. "JAKÁ SVAČINA? CO TO ŠÍKALA?!" řvala jsem z plna hrdla, dokud se do nebe nevzneslo hejno ptáků. Muselo to působit, že jsem ohluchla, protože jsem opravdu křičela až moc nahlas. Pokud byl v okolí nějaký zajíc, veverka nebo cokoli jiného, co bychom mohli ulovit, už to zmizelo kdo ví kam. Tak a teď jsem zvědavá, co budeš dělat ignorantská nádhero. Zavrtěla jsem ocasem, jako bych nic neudělala. Přeci jenom jsem od vlčice stála dost daleko a slyšet jsem ji nemusela. Bylo mi jasné, že mi otec vynadá, ale co už... Navíc tahle vlčice byla delta, takže by měla umět lovit i ve ztížených podmínkách. Strejda říkal něco o hierarchii, ale já si nepamatovala jak vysoko byla delta.

"Jedla jsem před chvílí, Ling mi ulovil dobré masíško v lese dole pod horou," řekla jsem otci v protestu. Jak do mě dlouba, cítila jsem, že mám vystoublá žebra, ale rozhodně jsem na tom byla lépe, než Alastor, který pravděpodobně nežral dostatečně. "Ocásek mi narostl v poušti," vysvětlila jsem, ale dál jsem to nerozvíjela, protože to už tu byly ty dvě. Začali nás ovšem ignorovat, jako bychom nebyli cítící a žijící bytosti. Alastor se snažil opět zahrát tu šarádu se jmény. "Pfff...." odfrkla jsem si a rozhodla jsem se, že si lehnu na zem. Bylo to celkem příjemné, protože sluníčko svítilo a nahřívalo mi můj tmavý kožíšek. Byla jsem naštvaná, že si vlčice dovolily mne ignorovat. Blbky, jeden je slušný a ony takhle, za to jim ty jejich kožichy nakousnu... jen co budu větší... Nakrčila jsem čenicha a dál jsem se do konverzace nezapojovala. Alastor se ovšem zapojil hned a začal se vyptávat. Zastal tedy konverzaci za nás za oba. Rozhodla jsem se prostě jenom vegetit na zemi a na ostatní se z vysoka vykváknout. Neměli zájem o mě, tak já nemám zájem o ně.