Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sionn mne oslovil a dokonce si mě pamatoval. To na mne udělalo dojem a tak jsem pohodila ocáskem. Nym se do mne ovšem pustila, že jsem jí lhala. "Když já nevěděla, jak se jmenuje... A tys mi ho nepopsala," řekla jsem trucovitě, protože bych samozřejmě sestře hned přiznala, že znám jejího nápadníčka. No ale on mi svoje jméno neřekl a Nym ho nepopsala, takže jsem si nemohla dát dvě a dvě dohromady. Nym pak začala brblat, že jsme si o Sionnovi vůbec nepovídali. "Kecá," vyštěkla jsem rázně. "Povídali jsme si o tobě... A hodně... Má tě ráda víš to?" řekla jsem tak sladce jak jsem jen mohla. Tohle byla opravdová zábavička. "Sionn a Nym v křoví, líbali se spolu, na Gall všichni to ví, že lásky mají kopu," začala jsem zase prozpěvovat nějaký popěvek a vůbec mi nedocházelo, že dělám situaci ještě mnohem trapnější. Byla jsem prostě děsně ráda, že jsem ve společnosti dospěláků a že si se mnou povídají. Navíc jsem byla děsně nadšená z toho, že má ségra kluka. Jako opravdového ne jenom nějakého vymyšleného. Seděla jsem na zemi a pohupovala se do rytmu svého popěvku, který jsem se rozhodla ještě jednou zopakovat. "Sionn a Nym v lese, líbali se spolu, zpráva po krajise nese, že lásky mají kopu," pozpěvovala jsem a u toho se pohupovala. Navíc jsem si na konci neodpustila zachechtání. "Já vás žeru," dodala jsem ještě a teatrálně si povzdechla.

//ťapkám za Nym

Pomalu jsem si to kráčela po boku své sestry a cítila se velmi důležitě. Pff... Já jsem důležitá! Nakrčila jsem čeníšek, když začala Nym o tom odporném dešti, co byl všude kolem. "Já chci teplou vodu! A chci a chci a chci!" protestovala jsem jako nejvíc rozmazlená princeznička. Chtěla jsem se jednou vykoupat v pořádně teplé vodě. "Ci se naučit plavat... Ale neci zase umílat," dodala jsem trochu zaraženě, protože z posledního pobytu ve studené vodě jsem si málem přivodila smrt.
Naslouchala jsem sestře, která mluvila poměrně klidně. "Kluci sou tupounci," broukla jsem a pokývala hlavou, protože to byla pravda pravdoucí. Nym pak hovořila o tom, že nás nechce opustit... hned. Zavrtěla jsem rázně hlavičkou. "A nemohla bych jít s tebou rovnou?" zeptala jsem se nakonec. Sice se mi představa toulání nezamlouvala, ale představa, že budu muset snášet rodiče a bratry bez Nym, se mi zamlouvala ještě méně. Začal se mi klepat čenich a oči se zalily slzami.
Nym celoukonverzaci utnula, když si všimla vlka před námi. Toho já znám! V hlavě jsem si vybavila vzpomínku na údolí ve strejdově lese. Nym ho oslovila Sionne, takže mi došlo hned kdo to je. Spojit si dvě a dvě není zase tak těžké, když se jeden soustředí. Nym udělala podivný pohyb k vlkovi, ale pak se zastavila, jako by si to rozmyslela. To já se rozhodně nezdržovala. "Nazdááááárl," houkla jsem z dálky a rozeběhla se k Sionnovi. Pořád jsem byla dostatečně maličká, abych se mu mohla promotat mezi předníma nohama. To že je moje chování nevhodné, protože Sionna v podstatě neznám, a zároveň neohleduplné, vzhledem k tomu, že očividně něco nebylo v pořádku, mi bylo putna. Když jsem se domotala kolem Sionna, kecla jsem si na zadek mezi Nym a Sionna. "Hledáme vodu na koupání, která by byla dostatečně teplá? Neumíš náhodou to co Awnay? Trochu ohýnku? Hmmmmm!"

//s NYM

Poskakovala jsem kolem sestry a snažila se přijít na to, kam vůbec jdeme. Byla jsem nadšená z dalšího výletu. Hlavně mi šlo o to, dostat se pryč od těch podivných samic u nás ve smečce. "Nym?" oslovila jsem sestru. "Jsou všechny vlčice tak divné jako tamty dvě, co říkaly ta nechutná slovíčka?" zeptala jsem se a vypadala u toho jako nevinnost sama. Nakrčila jsem čeníšek při vzpomínce na ty dvě sousmradice, ale nenechala jsem si tím kazit dobrou náladu. Měla jsem Nym strašně moc ráda. Byla inteligentnější než bráchové, slušnější než máma a hodnější než táta. Dokonale splňovala definici starší sestry.
Když mi prozradila kde Sionn bydlí zaradovala jsem se. "Tam to znám! Tam bydlí stlejda Alcanus a Awnay," řekla jsem jí hrdě. Byla jsem ráda, že znám alespoň něco. "Tam je to hodně pěkné!" dodala jsem a pokývala souhlasně hlavičkou. Pak mi došlo, co vlastně Nym říká. Chce jít na teplejší místo? Chce nás opustit?" Nym? Ty nás chceš opustit?" řekla jsem a na chvíli se zastavila. Nym pokračovala ovšem v chůzi, tak jsem zaklapla otevřenou tlamičku a běžela jsem dál.

//za Nym

Nym nakonec souhlasila, že půjdeme, ale nějak se neměla k tomu, aby se dala do pochodu. No tááááák.... HNI SE! V duchu jsem byla z výletu nadšená a tohle čekání mne nebavilo. "Fajn půjdu vedle tebe a nebudu se od tebe vzdalovat ano? Ale jdeme už..." prohodila jsem netrpělivě a doufala jsem, že se mi ji přiměje rozejít. No ale Nym se rozhodla, že to bude dělat ještě horší, než už to bylo. "Já se umyju cestou, prosííííím.... JDEME!" Poskakovala jsem kolem Nym a doufala jsem, že se rozejde. Naštěstí se nasměřovala nějakým směrem, takže jsem se rozhodla, že tohle bude ten směr. "Jdeme," zavelela jsem a vyrazila směrem, kterým se Nym natočila.
Šla jsem odhodlaně a nijak jsme neřešila, jestli jde za mnou nebo nejde. Bylo mi jasné, že za mnou jde, protože by mne nenechala samotnou. Máma by jí to pak spočítala, kdyby mě nechala jít samotnou někam pryč. Juuu výlet výlet výlet... Výlet výlet výlet... Poskakovala jsem radostně v před a doufala jsem, že dojdu za Sionnem. "A kde vůbec bydlí?" zeptala jsem se Nym.

//Ageronský les

//Však je tam napsaný, že jí to nikdy neřekla :D

Nym začala vysvětlovat, jak moc je ten její kluk úžasný, ale že to vlastně není její kluk. "Láska velká Sionn a Nymka!" nedala jsem se odradit jejím skepticismem, ohledně jejího vlastního vztahu. Sama přece nemůže vědět jak to je... ALE JÁ! JÁ TO VÍM! "Jdeme," rozhodla jsem a radostně poskakovala pořád dál a dál. Chtěla jsem si to odskákat nějakým směrem, ale pak mi došlo, že vlastně nevím kde ten Sionn bydlí. Měla jsem dávat větší pozor, když se tu s mámou bavily... Sakra... "Ale musíš vézt, plotože já nesmím... maminka šíkala, že musím jít vždycky za někým, že je to bezpečnější," sdělila jsem Nym a pak se za ni poslešně zařadila. Byla to blbost, máma mi nikdy nic takového neřekla. Proč by mi taky říkala o tom, že musím jít někomu v patách? No doufala jsem, že mi to Nym zbaští a že co nevidět vyrazíme. Už mě to tady v horách nebavilo. Ne když se máma nechovala jako dáma a táta se choval ještě hůř než normálně. Rozhodně jsem chtěla vyrazit někam pryč. Mimo domov. Navíc když jsou všichni na lovu, nebude tu zábava. Upřela jsem kukadla na Nym a čekala na její rozkaz k odchodu.

Maminka se ke mně vůbec netulila. Byla jsem z toho celá zlostná. Víc než já ji zajímaly ty dvě, o kterých jsem jí řekla. "Tak bys mluvit neměla... Nejsi dáma," vmetla jsem matce do obličeje a odtáhla se od ní. Já nehodlala mít slovník jako nějaký rys nebo hůř... medvěd. Bráchové tak mluvili, ale já rozhodně odmítala. Bylo jasné, od koho ten slovník mají, to právě matka prokázala sama. Ještě že Nym je dáma. Zvedla jsem se a přeběhla jsem se přitulit k noze Nym. Matka něco prohlásila a odešla. Byla jsem docela ráda, že šla pryč.
Když zmizela z dohledu, zavrtěla jsem svým dlouhým ocáskem a omotala se Nym kolem nohy. Mluvila o nějakém Sionnovi." A to je tvůj kluk?" zeptala jsem se Nym, která vypadala trochu zasněně nebo zamyšleně. "Půjdeme ho navštívit?" navrhla jsem a radostně začala poskakovat kolem Nym. "Sionn a Nyyym, Sionn a Nyyym.... Láska veliká, jako celá Afríííkááá," prozpěvovala jsem během toho poskakování kolem a nezapomínala jsem na přívaly smíchu.

"Nevím," vzlykla jsem směrem k Nym, která se ptala na jméno té vlčice. Škoda, že moje hlavinka si nepamatovala jejich jména. "Neci koupat, je to moc studené," odporovala jsem Nym a přišla jsem k mamince i přes sestřin protest, že bude špinavá. Uvelebila jsem se Lennie u břicha a tím jí definitivně zašpinila vším, co jsem na sobě měla. Chtěla jsem se umýt, opravdu jsem chtěla, ale do té studené vody jsem lézt přece nemohla. "Lepší," řekla jsem a přitulila se k mámě ještě víc. Obě dvě se začali bavit naprosto klidně a to mě vytáčelo. Přeci jsem jim řekla, jaký osud hrozí malému bráškovi a ony dvě si tu jenom polehávají a povídají si. "Musíme něco udělat!" řekla jsem odbojně. Byla jsem připravená za brášku bojovat a položit za něj i vlastní život, pokud se mi podaří k němu dostat. Navíc s mámou a ségrou za zadkem se nemohlo nic stát. Podívala jsem se z jedné na druhou a čekala jsem na jejich reakci.

//rychlo post nechci zdržovat zítra :)

Nym se začala vyptávat od koho to slovo mám. Nemohla jsem jí přece říct, že ho mám od brášků. Mohla bych říct, že mě ho naučil táta, ale to mi nesežere... Hmm tak máma... Ne... tak... jojo mám to... "Ta jedna vlčice, co šla s tátou a Alastorem na lov to šíkala," řekla jsem jí a zvedla hlavičku nahoru, jako bych byla světa znalá. "A taky šš..řekla, že Ala někdo znásilní a nacpe mu žížalu do zadku a mluvila o tom, že ho to pak bude bolet," pošeptala jsem Nym a vypadala jsem u toho jako naprostý andílek. Druhou část jsem si vůbec nevymýšlela, protože přesně to Ilenie řekla. Možná to nemyslela přímo tak, že to Alovi udělá, ale na mě to tak působilo. Zavrtěla jsem hlavičkou. "A táta dělal jako by mu to bylo úplně jedno, že něco takového šíkala," řekla jsem ještě, abych Nym ukázala svou frustraci.
Nym pak mluvila, že zůstaneme na mělčině, ale já do té vody odmítala lézt, dokud bude takhle nechutně studená. Kecla jsem si na zadek a čekala jsem, co Nym vymyslí. Naštěstí se k nám přiřítila máma. Otřela jsem se do jejího kožíšku, takže jí na něm zůstala bahnitě-krvavá šmouha. "Ahoj mami," broukla jsem do kožichu, než jsem se odtáhla. Nym se ještě vyptávala na Awnay. "To je dcela stlejdy Alcanuse, co bydlí v hvozdu dole," řekla jsem Nym tónem jako by to bylo přece jasné. Pak jsem se obrátila na mamku. Nevěděla jsem, zda jí to mám vůbec říkat, ale bylo mou povinností ji informovat o problému, který nastal. "Tatínek a Al šli lovit s nějakými dvěmi vlčicemi. Jedna je plý delta a dluhá nevím... Obě smlděli stejně. A pak ta dluhá... ta nedelta... šekla Alovi, že ho znásilní žížalou do zadku a že ho to bude pak bolet na záchodě... A tatínek s tím nic neudělal. Já jsem plotestovala, aby šel s nimi kdokoli na lov, ale neposlouchali mě a byli na mě oškliví... Takže jsem utekla plyč, ale musela jsem tam Ala nechat," řekla jsem smutně a pak jsem se rozplakala. "Mlzí mě to mami," prohodila jsem ještě mezi vzliky, tím nejvíc nejmilejším hlasem.

//BUDE BITKA?!

//Se mnou nepočítejte ani jako s divákem Rowena se odmítá účastnit všeho kde je Cynthia nebo Ilenia

//Na koníkovi Nym kráčím tiše tmou...

Nym šla opravdu hodně pomalu a hodně opatrně. Byla jsem za to celkem ráda, protože kdyby šla rychleji asi bych se opravdu pozvracela. Naštěstí sestřička zvolila opravdu pomalé tempo a já se nemusela nijak přemáhat. Zavrtala jsem si čenich do jejího kožichu a nasávala tu příjemnou vůni. Voněla trochu jinak, než když jsme se viděly naposledy. "Styx natlhnu...plďolu stejně jako těm dvěam cuchtám," řekla jsem odhodlaně Nym do kožichu. Sestra neznala Starlinga, což mě nijak nezajímalo. Jen jsem pokývala hlavou a zabručela "Hmmm," když oznámila, že jí ho mohu představit. Nějak mne celé to představování někoho někomu nebavilo. Bylo to zbytečné. Buď jste kámoš nebo megela a to je všechno, co je nutné vědět o druhých.
Nym mne položila na zem a varovala mne, že voda je moc studená. Pak začala o plavání. "Byla jsem u toho velkého jezela, ale neplavali jsme... Pak jsem málem umlzla tady v holách," řekla jsem Nym apokývala vědoucně hlavinkou. Strčila jsem jednu tlapku do jezírka a ...."ÍÍÍÍPAAA!" Můj jekot se nesl vzduchem, jelikož voda byla tak ledová, že ze mě vydrala i to nejtemnější z nejtemnějšího. "V tom se koupat nemůžu," postěžovala jsem si naledovou vodu a pak se podívala na svůj špinavý kožíšek. Co s tím budu dělat... "Umýš oheň jako Awnay?" zeptala jsem se Nym.

Sestra mne pochválila, že jsem od Styx utekla a v podstatě zopakovala to samé,co už mi řekl táta. "Pff... Já se o sebe umím postalat sama," odsekla jsem rozhořčeně, když Nym prohlásila, že s ní, mámou nebo tátou jsem v bezpečí. Upřímně jsem pochybovala, že bych byla v bezpečí s rodiči, protože ti si ani nevšimli, že jsem zmizela do pouště. Navíc táta ani nevypadal, že by mě nějak extra hledali. Nakrčila jsem párkrát čeníšek. Na její návrh, že Styx natrhneme zádel, jsem jenom pokývala hlavou. Nebyla jsem úplně nadšená z představy, že musím čekat než vyrostu. Třeba se mi to povede ještě dřív! Rozpustile jsem zavrtěla hlavičkou a pak jsem se posadila. "Starling... takhle vysoký, tlochu ulhaný, člen smečky... šíkám mu Ling,plo..protože je to hezčí," popisovala jsem Nym svého společníka, který se o mne po návratu z pouště postaral, když tu nikdo jiný nebyl.
Když ségra navrhla, že tedy půjdeme, vylezla jsem jí na záda. Nebylo to vůbec pohodlné, protože jsme měla nacpané břicho. Byla bych mnohem radši, kdyby mne nesla za kůži na krku. Takhle hrozilo, že pokud mě ponese dlouho, vyklopím obsah svého žaludku přímo na ní. Navíc se od mého zakrvaveného a zabahněného tělíčka pěkně znečistila sama.

//Nesena Nym

Se zapatlanou tlamičkou jsem se podívala na sestru, která odmítla mou nabídku. Přece tu ten zbytek nenechám. Nadechla jsem se apustila se znovu do jídla. Byla jsem už nacpaná, ale i tak jsem se do sebe snažila narvati zbytek masa. Dolů se budu jenom kutálet. Můj plán byl naprosto geniální, protože po sněhu budu jako váleček lépe klouzat. Ségra se hned začala ptát, jak jsem se sem dostal já. "No..." oddechla jsem si. "Říhh...jujda, paldon," krkla jsem si ještě než jsem se pustila do vyprávění. Aby se mi lépe povídalo lehla jsem si na kámen na pravý bok a vyvalila bříško. "Našla mě tam vlčice jménem Styx a slíbila, že mě doplovodí domů, ale pak mě chtěla sníst, ale já se schovala... Asi byla trochu mešuge, ale to se někdy stává... No a pak se s ní začal nějaký vlk vybavovat a tak jsem utekla plyč. Chtěla jsem najít stlejdův les, ale našla jsem jen vodu. Tam mi nějaký vlk ulovil lybu a jiný mi ř..š..řekl ať se jdu někam schovat, ale já se bála, že mě taky bude chtít sníst, takže jsem utekla a pak mě další vlk, co si řšíkal Nokoks myslím, tak ten mě vedl domů, ale asi se ztůatil, plotože mě chtěl zavést jinam, ale já uviděla jezelo a tak jsem utíkala a utíkala až domů," vychrlila jsem na ni svůj příběh. "A tady mě našel Ling, dal mi véču a šli jsme do úklytu a pak pšišel blácha s tátou... No a táta nám nechtěl dát najíst a že jdeme na lov s nějakými cizími vlčicemi. Jenomže oni dvě smlděly stejně a brrráchovi řřekli, že mu někdo něco stlčí do zadku. A táta jim nic neudělal a jenom na mě byli všichni zlí a kšičeli na mě, tak jsem utekla," dopověděla jsem jí příběh.
Na její návrh, že bychom mohli jít k jezeru se umýt jsem kývla hlavou. Moc se mi, ale chodit nechtělo. "Nemohla bys mě odnést? Bojím se, že zakopnu a spadnu jak mám napapané bžíško," prohodila jsem a podívala se na ní prosebně.

Sledovala jsem hory, které se rozkládaly pode mnou a taky okolní kraj. Všechno bylo tak prďácky barevňoučké. Co je asi na druhé straně... Zajímalo mne hlavně to, co se nachází tam dole u pouště. Moc jsem si z toho výletu nepamatovala, když mne ta vlčice táhla taky rychle. Čekala jsem zda dorazí někdo z rodiny. První, koho jsem uviděla, byla Nym. Šplhala za mnou do kopce jako kamzík. "Nym!" zahlaholila jsem na sestru a zavrtěla ocasem. Vlčice se ke mně nesla dost zkušeně. A dokonce mi donesla..."Baštinka!" vypískla jsem radostně a nečekala na vyzvání k jídlu. Hladově jsem se zakousla do zajíce. Neměla jsem tak velký hlad jako bráška, přeci jen jsem měla nedávno tu koroptev od Linga, ale najíst se jen tak jsem mohla vždycky. Spořádala jsem jenom několik soust a už jsem byla plná. S krvavou tlamičkou jsem se podívala na Nym a pak šťouchla do zajíce směrem k ná. "Teď ty," pobídla jsem jí, aby se taky najedla. A pak že mi jídlo nikdo lovit nebude... Táta je někdy tak moc hloupý. Nakrčila jsem čenich radostí.
Když jsem byla napapaná sedla jsem si zpátky na zadeček na svůj kamínek. "Děkuji ti, za ňamku," prohodila jsem, protože jsem chtěla pamatovat na svoje slušné vychování. Musela jsem vypadat opravdu děsně. Tlapky jsem měla zablácené od toho putování z pouště, tlamu a krk jsem měla krvavé. Na boku jsem měla do srsti zamotané větvičky a kořínky, jak jsem se rvala z úkrytu, abych utekla Styx. Nym oproti tomu vypadala celkem čistě a uspořádaně. Chtěla jsem se pomazlit, ale bála jsem se, že ji naštvu, když jí znečistím kožíšek. "Jak jste sem došli z tépouště?" zeptala jsem se jí zvědavě.

Ubírala jsem se pryč od skupiny někam dohor. Otec mne sice pochválil za snahu, ale mě bylo jasné, že to říká jen proto, abych mu hned nebulela u tlapek. Cítila jsem se opuštěně. Hned co naši přišli domů, byla jsem tím největším problémem. Jako by ani neměl táta radost, že jsem v pořádku a na živu. Tatítnek nikdy neumí být hodný. Zastříhala jsem ušima a pohodila svým dlouhým ocáskem, který mi nějak pořád zůstával od téeskapády v poušti. Nevěděla jsem ani pořádně kam jdu, ale bylo mi jasné, že když půjdu nahoru, tak dojdu dřív nebo později k úkrytu. Naštěstí bylo teplo, takže sněhu tu nebylo tolik. Mohla jsem si proto cestu bezproblémů vytyčovat sama. Občas jsem se zastavila, abych nabrala dech a podívala se za sebe. Při jedné takové zastávce jsem se podívala dozadu a uviděla jsem široširý kraj pod sebou. Viděla jsem lesy pod horami a dokonce i to velké jezero, u kterého jsem byla s mamkou. Vypadalo z té výšky jako malinkatá kaluž.
Pohledem jsem sjela níž, abych uviděla tři tečky na sněhu. Byla to maminka, Nym a druhý bráška. Poznala bych je všude. Chtěla jsem se rozeběhnout za nimi, ale pak jsem si uvědomila, že o mě asi nestojí. Taťka miloval Alastora a mamka zase Siriuse s Nym. O mě neměl zájem nikdo. Sedla jsem si na kámen, který se nahřál v poledním slunci, aby mne nestudila sedínka a pak jsem zvedla hlavu k nebi. "Auuuiiuu, Auiuuuu, Auuuuuuuuuuuuuuuuuu," neslo se melodicky krajem. Bylo to moje první pořádné zavytí. Sice jsem se párkrát netrefila, ale poslední tón byl naprosto přesný. Zavrtěla jsem ocáskem rozradostněna svou vlastní nadaností. Tak teď vědí kde jsem, kdyby chtěli přijít nebo si mě zavolat dolů. Zůstala jsem sedět na kameni a prohlížela si kraj.