Gallirea - Příspěvky uživatele

Podívala jsem se na Pippu, která se se mnou nechtěla loučit. Já se s ní loučit taky nechtěla, ale měla v něčem pravdu. Trefila bych vůbec sama domů? Pravděpodobně ne. Nebo možná jo, ale bylo by to dost riskantní, jít jen tak sama. Kdybych tu měla Noroxe, tak bych šla s ním, ale takhle? Podívala jsem se proto na Pippu ještě jednou. "Jestli trefíš domů sama, tak já asi počkám na brášku... Ale hned jak budu moct, tak se navštívíme. Třeba by mě Ling ze smečky mohl odvést na jih, nebo tak něco," navrhla jsem jí s úsměvem a zamáváním ocasem, i když jsem byla smutná, že se loučíme. V tomhle kraji jeden netušil, kdy se bude moci zase setkat se svými přáteli, které si tu vytvořil. Usmála jsem se na Pippu a počkala než se vzdálí.
Pak jsem se sama odebrala k hranicím, kde jsem si sedla na zem a vyčkávala. Nechtěla jsem odsud odcházet bez bratra, i když mi bylo jasné, že to bude více než smutné setkání. Jak bych se taky mohla s klidem a šťastná setkat s rodiče, kteří mne dle mého vlastního názoru odvrhli? Byla jsem ovšem ráda, že Alastor půjde se mnou. Nebýt v té situaci sama jako minule by bylo rozhodně vítané.

Bratr se rozhodl, že tu zůstaně. Kývla jsem hlavou a doufala, že stihnu navést Pippu správným směrem a pak se vrátit sem za Alastorem. Pippa se mezitím pustila do rozhovodu s vlčicí, který mě ovšem vůbe nezajímal. Bylo to více než nudné, ale Pippu to pravděpodobně zajímalo. Pff takhle se vykecávat s někým tak přízemním. Zašvihala jsem ocasem, ale čekala jsem. Odešla jsem jenom o pár metrů dál, abych nemusela stát přímo vedle té vlčice a abych byla trochu blíže k hranici smečky, kdyby se náhodou něco zvrtlo. Pippa to naštšstí brala hopem, takže se s vlčicí domluvila rychle.
Když se moje přítelkyně objevila vedle mě. Podívala jsem se na ni. "Mrzí mě, že tu není. Chceš doprovodit domů, nebo ne?" Nějak jsem si nebyla jistá, že se s Pippou chápeme. Pokud jsem ji nějak obtěžovala bylo by nejlepší, abych taky šla domů nebo s Alastorem za rodiči. Ale pokud by chtěla doprovod, neměla bych s tím problém. Čekala jsem tedy jak se rozhodne.

Podívala jsem se na Alastora, který začal mluvit o rodičích. Nějak jsem netušila, jestli za nimi ovšem chci jít. Když Al prohlásil, že je máma nemocná, trochu jsem se ošila. Máma nikdy není přece nemocná. Nakrčila jsem čeníšek. Podle všeho mě táta hledal, ale moc jsem tomu nevěřila. Přeci jenom už by mě byl našel, kdyby mě hledal. Možná se zasekl u mámy, takže na mě nezbýval čas. Alastor ovšem vypadal nadšeně z představy, že se naše rodina vrátí zase dohromady. Nechtěla jsem mu kazit jeho nádhernou iluzi. "Tak mě za nimi odveď, třeba cestou něco potkáme a ulovíme," řekla jsem nakonec a mile se na bratra usmála.
Naposledy jsem se otočila k Pippě, která se se mnou rozloučila. Vypadala až moc smutně. Takhle ji tu nemůžu nechat. "Tak co kdybychom tě vzali nejdřív domů a pak šli za našima?" řekla jsem jí zamyšleně a pak se k ní natáhla. Krční objetí bylo to jediné, co jsem zvládla. Vesele jsem se na ni usmála a pak se podívala na vlčici, která dávala bráchovi nějaké kázání. Čekala jsem až se brácha rozhodne jestli jde s náma nebo ne.

//Sorry not sorry, jdu za bráchou a pak domů

Ta hnusná vlčice se odporoučela a zůstala tu s náma ta divná. Nějak jsem nevěděla, co je lepší. Koukat na někoho tak odpornýho, nebo se bavit s někým tak otravným. No už nešlo měnit, kdo nás bude mít pod dozorem. Ta otravná se představila jako Wizku a pochválila mou mluvu. "Nevyrůstala jsem pod pařezem jako někteří," odvětila jsem jí chladně. Na vlče možná až moc chladně. Nebyla jsem prostě důvěřivá k divně přátelským vlkům a vlčicím. Ohledně Styx jsem si naběhla a těžko říct, proč jsem měla štěstí s Noroxem. Jestli je i tahle šáhlá... Nebudu to riskovat.
Otočila jsem se na Pippu. "Pokud tu není, tak se asi vrátil domů. Měla by ses tam jít podívat," řekla jsem jí s těžkostí v hlase. "A já bych se zase měla podívat k nám do smečky, jestli tam někdo ještě dejchá," dodala jsem smutně. "Ale hned jak by to šlo, bych tě navštívila. Slibuju," dodala jsem rychle, aby to nepůsobilo, že přítelkyni opouštím. Jenomže já byla tak blízko domova, že byl odsud vidět. A nejít se tam na chvíli podívat... Kdo ví, kdy se dostanu domů zase.... Moje tlapky byly toulavější, než se mi líbilo.
Než jsem se stihla pořádně rozloučit s přítelkyní, vyhnalo se z křoví něco nohatého a pištivého. Nadskočila jsem leknutím, než mi došlo, že se jedná o mého bratra. Přitulila jsem se k němu a naslouchala jeho hlasu, který začínal dostávat obrazy dospěláckého. "Ahoj Alastore," oslovila jsem brášku a nasála jeho pach, než se ode mě odtáhl. Mluvil o rodičích a o tom, jak s nimi lovil a že je s Therionem. Takže je v jejich smečce. Stejně jako matka.[/i] Naslouchala jsem všemu, než se bratr vypovídal. "Takže mě rodiče nehledají," došlo mi potichu. Matka se s bratri usadila ve stejné smečce, ve které jsem ji cítila. Otec měl čas jít lovit s bratrem. Ani jeden z nich mě nehledal, nepotřboval. Zavrtěla jsem hlavou a odfrkla si. Pak jsem se otočila k Pippě. "Alastore, tohle je moje společnice v kultu a nejlepší přítelkyně Pippa. Pippo tohle je můj bratr Alastor,"

Pippa se celkem nevybíravě dotázala, proč? "Nevím... Prostě o mě nemají nějak zájem jasný?" vyjela jsem trochu víc ostře než jsem musela, ale vědomí, že o mě rodiče a bratři ztratili všechen zájem bylo až moc bolestivé. Přeci jenom kdyby o mě měli zájem a strach, tak už by se mě vydali hledat. A vůbec. Nikoho z nich jsem nepotřebovala, takže proč se o nich bavit a řešit je. Jejich smůla, že přišli o to jediné hezké a inteligentní vlče, které měli. Mou novou sestru to asi zamrzelo, takže prohlásila, že jsme v tom spolu. "Díky," broukla jsem klidněji a usmála se na ni. Byla jsem ráda, že už nejsem sama a mám někoho, na koho se mohu kdykoliv spolehnout. Seznámení se sourozenci jsem už nekomentovala. Přišla k nám ta divná vlčice, co to tu hlídala a začala hudrovat. Jen jsem tedy kývla hlavou.
Bylo celkem nepříjemné tu takhle v noci postávat. Sice jsme byly na území smečky, takže relativně v bezpečí, ale kdo mohl vědět, jestli je tahle smečka přátelská nebo ne. Podel téhle nafrněné ježibáby asi ne. Přejela jsem opovrživým pohledem vlčici, která stála před námi. Pippa se ujala opět slova. Mluvení jsem tedy nechala na ní a jenom tu stála s arogantním úsměvem. Přejížděla jsem pohledem okolí, jako bych ho hodnotila a shledávala velmi neuspokojivým. Nechutný to tady je. Naštěstí vlčice něco zabručela k tomu, že není ochránce. Zajímavé, takže slabá smečka. V očkách mi to zajiskřilo. Pokud tohle byla smečka plná srabů, důchodců a odpadlíků, dalo by se na ní dokonale cvičit používání magie. Než jsem stihla svoje myšlenky nějak rozběhnout, přidala se k nám jiná vlčice, která převzala štafetu od té nakrknuté.
Pohlédla jsem na Pippu a zahlédla její pohled, který jako by volal o pomoc. "Rozhodně nejsme vaše..." prohodila jsem celkem potichu. Potřebovala jsem chvilku, abych se trochu vrátila na zem. "Hledáme tu našeho přítele Alfreda," začala jsem znovu vysvětlovat. "Popravdě jsme doufaly, že když dorazíme sem přijde ochránce a ten bude mít přehled o tom, kdo mu vandruje po území, takže by nám mohl sdělit, zda tu Alfredo byl nebo ne. Ale jelikož váš ochránce někde vychrápává, tak nemůžeme s dostatečným uspokojením vyřešit náš problém," řekla jsem pevným hlasem, který půsbil nesmlouvavě. Mluvila jsem ráda. A také jsem se považovala za dokonalou dámu. Nepotřebovala jsem používat výhružky, abych dosáhla toho co chci. Mnohdy stačilo jenom přiznat barvu a netahat druhého za čenich. Čekala jsem, co nám řekne tahle vlčice. Jestli bude taky tak omezená jako tamta, tak se ale fakt naštvu.

Následovat Pippu se očividně nevyplácelo, jelikož jsme se opravdu ocitly na území Borůvkovké smečky. "Jasně," souhlasila jsem s tím, že nejdřív je potřeba najít jejího bráchu. Jenomže ten tu očividně nebyl, když to byla jiná smečka. Pippa pak mluvila o tom, že u nich není Alfa, ale Don. Přišlo mi to zvláštní, ale hádala jsem, že to souvisí s tím jak divně občas mluvila. Když řekla, že nemá rodiče zavrtěla jsem mírně hlavou. "Ale ona neumřela, jenom jsem jí asi přestala bavit... Stejně jako tátu," řekla jsem smutně. Popravdě jsem rodičům nejspíše nescházela. Kdybych jim scházela šli by mě hledat. Navíc mě matka musela cítit, když jsem byla v lesíku s tím podivným... Therionem, tak se jmenoval. Když jsem byla s Therionem v lese, musela mě matka cítit, ale nepřišla.
Obrátila jsem pohled zpět k Pippě. "Mám víc sourozenců," řekla jsem trochu veseleji. "Se mnou se narodili Sirius a Alastor. Jsou to dvojčata, nerozeznáš je od sebe. Sirius je otravný a krutý, Alastor je takový milý pitomeček," ohodnotila jsem svoje vlastní sourozence. "Potom je tu Nym. Té se matka s otcem ujali někde na poušti nebo kde. Je starší než já, ale taková zmatená. No a pak jsou tu sourozenci od otce, které měl s jinou vlčicí. Sigy a Lucy a pár dalších, ale o nich mi toho táta moc neřekl," řekla jsem jí ve zkratce, všechno o svých sourozencích.
Pak nás ale vyrušil někdo z domorodců. Byla to vlčice, která se na nás podívala celkem rázně a i mluvila dost rázně. "Chichichi," zasmála jsem se potutelně nad poznámkou Pippi, která dokonale odhadla na co jsem myslela. Vlčice opravdu nevypadala použitelně jako ochránce. Pak se do ní moje kultovní sestra pustila. "Hledáme vlče. Jmenuje se Alfredo, ale hádám že tu nebyl?" řekla jsem trochu více zdvořile než Pippa, i když můj upřený pohled vlčici do očí naznačoval, že k ní necítím ani špetku úcty nebo tak. Byla nikdo z ničeho a spíš překážela na naší cestě.

//Vyhlídka

Následovala jsem Pippu, která nakonec změnila směr. Nešly jsme na jih, ale na severozápad. Spíš to vypadalo, že jdeme ke mně domů než k ní. Nakrčila jsem čenich, ale neříkala jsem nic. Byla to přeci jenom moje společnice a já neměla důvod proč znevažovat její smysl pro orientaci. "Jestli chceš, můžeme se jít podívat do hor k nám, ale nevím jestli by se ti tam líbilo," řekla jsem a pohledem zhodnotila její kožich jako nevhodný pro pobyt na severu. Rozhodně je jasné, že bude muset být někde v úkrytu a ne se hrabat po horách. Možná bych ji mohla vzít do toho nového, pokud by chtěla, ale do Ragaru ani náhodou. Pippa promluvila o nějakém Newlinovi a já jenom přikývla. Neznala jsem ho a ani jsem neměla v plánu ho znát. "Nevím kdo je Don... Alfa je prostě ten, co vede celou smečku," vysvětlila jsem jí s mírným zaražením, že neví jak funguje hierarchie ve smečce. Vždyť přece byla v jedné smečce sama ubytovaná ne? Pippa byla velice rozladěná z toho, že se o nás Falion nestará a já jí to neměla za zlé. Taky mě to štvalo. "Kdyby se víc staral, asi by nás máma neopustila," prohodila jsem. Před Pippou jsem nechtěla mít žádná tajemství, takže jsem se klidně podělila o tu nemilou věc, že žiji s otcem bez maminky. "Prý umí, ale já to nikdy neviděla," dodala jsem omluvně v odpovědi na její otázku. Křídla cizího vlka ji zdá se zaujala.
Došly jsem do nějakého lesa, který jsem si matně pamatovala. Už jsem tudy někdy šla, nebo okolo. "Kousek odsud je Asgaar tam bydlí strejda a moje nevlastní sestra s bratrem, takže tohle musí být Borůvkový les... Takže je tu i smečka," zhodnotila jsem území a více se přitáhla k Pippě. Nebylo rozumné lézt na cizí území jenom tak. Pippa ovšem prohlásila, že třeba narazíme na Alfieho, tedy jejího bratra. Já o tom pochybovala, protože tohle bylo jednoznačně území smečky a my dvě tu neměly co dělat. Že by tu náhodou byl její bratr jsem už tuplem zpochybňovala. "Co je Fratelli?"

Pippa něco prohodila o tom svém Dandovi. Cítila jsem z jejího tónu mírný sarkasmus, ale nechala jsem to být. Nebylo proč se tu dohadovat o blbostech. Pak se béžovka otočila a podívala se směrem k horám. Ragar byl vidět, ale ne úplně jasně. Byl celkem daleko, ale jeho špičky jsme vidět mohly. "Jo...Ty hory, to je ono. Je to celkem daleko, ale zase je to tam bezpečnější než jinde. V zimě tam nikdo cizí nevydrží dlouho," prohlásila jsem. Měla jsem ráda hory, ale neměla jsem ráda smečku. Byla v ní spousta pitomců a Alfa byl neschopný pták. Nehodlala jsem ovšem Pippě vykládat tyhle nepodstatnosti.
Začala se zase rozplývat nad svou smečkou. Sarumenská zní zvláštně... Zastříhala jsem ušima a pomalu kývla hlavou. Bylo tu celkem příjemné počasí, ale už i já jsem začala pociťovat mráz, který se mi zabodával pod kožíšek. "Uvidíme, jestli na mě vůbec bude mít někdo u vás čas," řekla jsem trochu bez zájmu. Moje zkušenost velela, že mě nikdo nebude chtít poznat, navíc v cizí smečce. Pippa pomalu vyrazila na cestu, tak jsem ji následovala. Mluvila o nějakém Newlinovi, co furt žvaní a pak se zeptala na mou smečku. "Moje smečka je celkem maličká. Jsou tam dvě vlčice, které jsou otravné a nechutné. Naprosto nevhodně se chovají. Náš Alfa na nás celkem kašel, popravdě jsem ho od narození nikdy neviděla, ale prý umí létat. Pak jsem tam já, táta a Ling. Jo a nějaký vlče, který jsem ještě nepotkala, ale bude asi divný, protože se tahá s těma dvěma trapkama," shrnula jsem jí složení své vlastní smečky, která nebyla nijak speciální.

//Středozemní pláň přes Midiam

Moc mě to rozhlížení nezajímalo, raději jsem se bavila o Smrti. Smrt byla zábavná a zajímavá, výhled z tohohle nanicovatýho kopečku, byl pfff... "Ona si mě nevybrala. Nebo možná si mě vybrala, když jsem byla u mámy v břiše, ale to si nepamatuju... Já jen vím, že byla od narození moje kmotra," řekla jsem nezaujatě. Popravdě jsem si nemyslela, že by barva mého kožichu měla něco společného s tím, že si mě k sobě přibrala Smrt. Abych řekla úplnou pravdu, ona si mě asi ani nevybrala, jen jsem ji nerozčilovala a nelezla do cesty, což úplně stačilo. "To mu pěkně vyřiď, že je to ta nejlepší vlčice pod sluncem," řekla jsem Pippě důrazně. Představa, že ji má v péči někdo, kdo o Smrti roznáší takové žvásty mne pobouřila. Přítelkyně vypadala nadšeně z toho, že by mohla jít brzo k Smrti. "Moje smečka je kousek od jejího příbytku. Je na severu v Ragarských horách, kousek od toho velkého jezera," prohodila jsem a mírně tak navrhla, že bych tam třeba mohla Pippu vzít sama, když by chtěla. Nenavrhovala jsem to ale přímo. Pořád jsem netušila zda se mi chce, nebo nechce domů.
Pippa se ovšem pustila do brebentění o své vlastní smečce. Což mě moc nezajímalo. Zdvořile jsem ovšem projevovala zájem kýváním hlavy. Mluvila o tom jakou mají smečku, že ji tam někdo štve a někdo je drsnej nebo co. Jen jsem tam seděla a kývala. Nakonec zakončila svůj proslov tím, že by mě ráda vzala k sobě domů. Na jihu jsem už jednou byla, ale netušila jsem, zda bych se neměla vrátit domů. Jenomže doma mě nic moc nečeká. Byl hezký slunečný den, tak proč někam nevyrazit, že jo. "A tak možná jo. Jak je to daleko?" zeptala jsem se a švihla ocáskem, do kterého jsem už pomalu dorostla. Byl už jen o pár centimetrů delší, než by měl být.

//Útočiště

Následovala jsem Pippu směrem, který jsem navrhla. Bylo mi jasné, že tady bude super výhled a jejího bráchu najdeme raz dva. Slunce svítilo. Na nebi jen pár mráčků. Výstup se nám podačilo zdolat celkem v pohodě. Následovala jsem Pippu, takže jsem nemusela ve sněhu hledat stopy cizích, abych se nebořila. Tím pádem jsem si mohla vychutnávat pohled do okolí. Bylo to tu celkem hezké a pravděpodobně i často navštěvované podle pachů všech těch vlků. Cítila jsem jich hned několik. Snad tu nebude Styx nebo tak někdo. I když, kdo ví, třeba by už byla v pohodě jako Norox.
Pippa se začala vyptávat na Smrt. "Jasně, že už jsem jí potkala. Navíc mi řekla, že pro mě plánuje velké věci a že nemám jenom jednu magii," řekla jsem nadšeně a hrdě, protože jsem byla asi první vlče, které zvládlo svou magii tak brzo, a ještě objevilo že má i nějakou jinou. "Hele není vůbec ošklivá!" zaprotestovala jsem. "Ten tvůj Danda pěkně kecá," dodala jsem navztekaně. "Smrt je celá černá a umí ze sebe udělat oblaka prachu. Umí se i zneviditelnit. Má zelená očka, která září úplně všude, když se na tebe dívá jako by tě propalovala a svítila ti do duše. Zelenou má asi ráda, protože takovou barvu mají i ohně u ní doma," vysvětlila jsem během výšlapu. Musela jsem používat kratší věty, abych se mohla nadechovat. "Oheň by se hodil asi tobě. Mě začíná být vedro," postěžovala jsem si. Můj kožíšek byl od narození zvyklý na zimu. Tady bylo celkem teplo a ještě jsem musela šlapat do kopce. No děs.
Pippa se najednou zastavila a já do ní málem vrazila. Začala nadšeně vyvádět z výhledu, který tu byl. "Pff... Doma máme lepší," broukla jsem jenom. V Ragarských horách bylo vidět všude. Tenhle nanicovatý kopeček si na výhled jenom hrál. Alespoň z mého pohledu. "Tak co, necítíš tu třeba bráchu? Pachů je tu celkem dost," snažila jsem se odvést pozornost stranou.

Podívala jsem se na Pippu, která byla celkem odhodlaná se pustit do nějaké akce. Vypadala nadšeně z mého návrhu, že jí pomůžu najít brášku. Sice mě její bráška moc nazejímal, ale co se dalo dělat. Jednou to byl její sourozenec a ona byla moje spolukultovnice. Nebylo z toho úniku ani kdybych chtěla, takže bylo jednodušší se tomu prostě postavit čelem. Možná bych se s ní měla podívat po jejím bratrovi a pak bych se asi měla vrátit domů. Táta si bude dělat starosti, že jsem utekla a pokud mě hledá... Pokud mě hledá bude se bát, že mě nemohl najít... Ale kdyby mě táta hledal, tak už by mě našel. Jeho čich je přece pořád dobrý ne? Zavrtěla jsem neznatelně hlavičkou a pak se znovu usmála na svou novou nejlepší kamarádku. Bylo smutné, že Nym byla nahrazena tak rychle, ale to už byl život někoho, kdo zanevřel na vlastní rodinu. Zastříhala jsem ušima a pomalým krokem následovala Pippu, která už se hrnula ven z úkrytu.
Mluvila o tom, že budeme hledat a přitom, že jí můžu vyprávět o Smrti. "Tak jo," prohodila jsem vesele, i když nebylo moc, co bych jí mohla říct. Neměla jsem už nějak žádné informace, které bych mohla předat, kromě těch co už jsem jí řekla. Mohla bych Smrt třeba nějak popsat. "Kousek odsud je vyvíšené místo jednou jsem tam byla, můžeme se rozhlédnout jestli neuvidíme tvého brášku," navrhla jsem a ukázala tlapkou směrem, kam má Pippa jít když jsme byly venku z úkrytu. Byl nový hezký den.

//Vyhlídka

//Loterie 11

Naslouchala jsem hlásku vlčice, která odrecitovala přesně to, co měla. Chvíle ticha nastala v okamžiku, kdy si udělala linky na obličej. Foukal vítr a padal sníh a všechno možné, ale naštěstí to tady tolik nebylo poznat. Sice tu nebyl strop, ale celkem dobré závětří, které dovnitř pouštělo jen přímé rány. Podívala jsem se na Pippu a po další chvilce ticha radosně vypískla. "Vítej," prohodila jsem radostně a rozeběhla se přímo k ní. Krční objetí bylo to jediné, na co jsem si věřila, nechtěla jsem nějak extra zasahovat do její zóny. Ale co, její zóna byla teď stejně moje zóna. Byly jsem v podstatě sestry. Sice ne pokrevní, ale to mi nijak extra nevadilo. Vybraná rodina je lepší než ta určená narozením. Usmívala jsem se od ucha k uchu, zatím co jsem se odtáhla od Pippy a začala si sbírat svoje kamínky.
Když jsem měla hotovo sedla jsem si na zem a podívala se k nebi, které opět potemělo. "Vypadá to na pořádnou zimu, ale jestli se třeba ráno oteplí nebo tak, mohly bychom vyrazit hledat tvého brášku, co myslíš?" prohodila jsem vesele. "Tvoje starosti jsou teď i moje starosti, stejně jako ty moje jsou teď tvoje," dodala jsem s úsměvem, abych jí to vysvětlila. Sice nás nespojoval život, ale spojila nás nerozlučitelně Smrt, ať si to moje nově nalezená sestra v kultu uvědomovala nebo ne. Měly jsme nové poslání a jedním z nich bylo pomáhat si a chránit jedna druhou. "Teď je to naše poslání. Musíme si pomáhat, chránit jedna druhou a ostatní případné členy našeho společenstva... A samozřejmě uctívat a napomáhat Smrti v jejím díle," řekla jsem ještě veseleji než před tím a zavrtěla jsem u toho ocasem. Byla jsem fakt nadšená, že mám konečně nějakou kamarádku.

//loterie 10

"No popravdě... Jsi první koho do našeho kultu příjímáme, některé jsme museli odmítnout, protože nebyli vhodní. Nebyli dostatečně chytří, lstiví a loajální," řekla jsem povýšeneckým tónem. Možná to nebyla tak úplně pravda, ale znělo to dost silně a já potřebovala silná slova. "Několik kandidátů jsem už zvažovala, ale poslední slovo má vždycky Smrt... Ty se mi zdáš nejslibnější," dodala jsem a podívala se na vlčicic. Zašvihala jsem ocáskem a čekala na její poslední rozhodnutí. Byla si jistá. Kdo by si taky nebyl jistý. Zavrtěla jsem zádelí a zašvihala ocáskem. Byla jsem ráda, že kult bude mít víc členů, než jenom mě. A Pippa rozhodně vypadala jako lepší kamarádka, než by kdy mohla být Bianca. Potřebovala jsem nějaké přátele. Usámála jsem se na Pippu a pak si nabrala trochu krve na tlapku. Udělala jsem si čáru na jedné straně tlamičky a pak na druhé. Studená krev začala teplem mého těla zasychat.
Stoupla jsem si na své místečko. Já, kameny, krvavá skvrna, Pippa... přesně v tomhle pořadí jsme stály v jeskyni zalité fialovým světlem. "Ehm ehm," odkašlala jsem si, abych pročistila trubky. Pak jsem upřela pohled k nebi. "Smrti, kmotro, bohyně všeho zlého, přivádíme k tvým zrakům novou žadatelku o místo mezi námi," zahřměla jsem ledově chladným hlasem, ve kterém neznělo vůbec nic z přátelského tónu, kterým jsem mluvila do teď. "Pippa, vlče přicházející z jihu, které si prošlo mnohými útrapami, žádá o tvé přijetí," řekla jsem. Měla jsem si to víc promyslet. Sklonila jsem hlavu a podívala se na Pippu. "Namoč tlapku do krve a opakuj po mě," vyzvala jsem jí. "Já Pippa pocházející ze..." na chvíli jsem se zasekla, protože jsem netušila odkud Pippa je, ale doufala jsem, že smečku doplní. "Se dobrovolně přidávám na starnu Smrti. Budu ji vždy uctívat a nosit ve svém srdci. Budu následovat jejího kázání a hájit její zájmy. Budu loajálním členem kultu a nikdy nezradím své přátele v něm, jakož i oni nikdy nezradí mě. Na znamení svého přijetí si kreslím tyto krvavé čáry," řekla jsem slavnostně a naznačila Pippě, aby si počmárala obličej krví jako já.

//loterie 9

Pippa nepůsobila vůbec nadšeně a to mě trochu štvalo. Moje jiskřička v očku a nepřekonatelný úsměv, ovšem zářili dál. Nehodlala jsem se nechat jejím kakabusováním rozhodit. "No tak, měla bys být šťastná, tohle je tvůj velkej den, do kultu Smrti nebereme jen tak někoho," řekla jsem se vzrušením v hlase a zašvihala jsem ocasem ze strany na stranu. Vlastně nebereme nikoho. Tohle je poprvé, co se někdo stává členem dobrovolně... Radostně jsem se zaklepala a pak sledovala Pippu, která měla hlavinku plnou dobrých nápadů. Slunce vystoupalo na oblohu a zima byla jako když praští. "Krev by šla a kameny snad taky, ale musíme to stihnout, než zajde sluníčko..." prohodila jsem a prohlížela si při tom krvavou skvrnu ve sněhu. Kamínky jsem přisunula k sobě na hromádku a nechala jsem sluneční paprsky, aby na ně zářily. Najednou se jeskyně zalila fialovým světlem. Působilo to trochu děsivě, ale snažila jsem se přemoci svůj vlastní strach. Musím působit, že vím co dělám.
Obrátila jsem se na Pippu. "Tak teď jsi stoupni sem před ty kameny," řekla jsem klidným hlasem, který ovšem mírně vibroval na konci věty. Byla jsem vzrušením bez sebe. Ukázala jsem na místo před krvavou skrvnou. Kameny byly ještě před ní, takže jsem v podstatě po Pippě chtěla, aby se zařadila do řady. "Jsi si jistá?" zeptala jsem se naposledy, aby chápala vážnost situace a aby věděla, že už si to nebude moct rozmyslet.

//loterie 8

Zklamání v mém podání bylo přímo hmatatelné. Vážně jsem chvilku věřila, že vlče opravdu zažilo smrt na vlastní kožich. Jenomže se ukázalo, že jenom smrt vidělo z dálky. Pff... Není ničím zvláštní. Jen jsem na to kývla hlavou a pak se pustila do prohlížení vlastních tlapek. Nehodlala jsem jí nic říkat o tom, že smrt není krutá, ale férová. Nepochopila by to. Možná časem."Nemusíš ji vidět. Ona ovládá všechny možné magie, předpokládám, že by pro ni bylo normální a jednoduché se schovat ve stínech nebo se celá zneviditelnit," zabrblala jsem si spíš pro sebe. Pippa nějak ztratila na důležitosti.
Její další slova mě ovšem zase trochu nakopla. Možná že by to nebylo tak špatné mít nějakou kamarádku. Otázka, která vypadla z její malinkaté tlamičky mě donutila se postavit na všechny čtyři. "Super," prohodila jsem nakonec. "Budeme muset provést rituál, protože ses nenarodila do Smrtina kultu tak jako já. Takže nám to možná trochu zabere, ale bude to stát za to. Prvně budeme potřebovat krev nějakého zvířete, pak budeme potřebovat sehnat oheň nebo něco zářivého... možná jestli nemáš nějaké blištivé kamínky, které by odrážely světlo měsíce?" prohodila jsem zamyšleně. "A taky bude potřeba pár bylinek, ale ty tu hádám někde najdeme," dodala jsem ještě a podívala se na Pippu. Tajně jsem doufala, že se ujme ulovení zvířete, protože já na to nějak neměla. V tomhle místě běhaly myši, takže by možná mohla nachytat pár z nich.