Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Vrbový lesík

Vyšla jsem z lesíka celkem slušným tempem. Ne že by se mi nějak extra chtělo se někam hnát, ale to bubnování a podivné pleskání v uších mne vybízelo k pohybu. Nehodlala jsem se tedy zastavovat, pokud to nebylo úplně potřebné. Šla jsem tedy celkem rychle a snažila jsem se udržet v klidu, i když to přes to podivné hučení nešlo. Navíc jsem se pořád necítila dobře. Spíše jsem se cítila celkem dost pod psa, což bylo co říct. Nehodlala jsem se proto zastavovat nikde. Ale hlad a únava jsou hlad a únava. Po chvilce mi celkem silně začalo kručit v žaludku. Musela jsem to nějak prostě vyřešit. Otázkou zůstávalo kde. Tohle místo divně páchlo spoustou vlků, takže mi bylo jasné, že spousta potravy odsud prchla a já rozhodně nebyla dobrý lovec nebo stopař.
Hlava už se mi nemotala a slabost přecházela do spíše nedostatku energie. Celkem jsem cítila, že mě spíš bolí břicho z hladu, než nedostatku energie. Přešla jsem do volnějšího tempa.

//Náhorní plošina

//Žertva
- značko post 2

Vylezla jsem z úkrytu. Pořád jsem se trochu motala a nebylo mi nejlépe, ale už jsem prostě nemohla vedle toho vlka vydržet. Fred byl sice milý a ták, ale já mu slíbila, že si ho nebudu dobýrat, což se dělalo dost těžko, když to byl takový kusaneček. Chjo. Proč musí být zadaný! Byl by znás celkem hezkej pár... Sice by mu pak Norox rozflákal asi čenich, ale tomu je teď konec, kdo ví kde. Určitě se tahá s nějakou pindou nebo tak nějakou rozhoďnožkou a na mě si ani nevzpomene. Drzoun jeden. Nasupeně jsem zavrčela. Mohla bych jít za Liou a Pippou, ale popravdě se mi nechtělo. Rozhodla jsem se, že bych mohla udělat něco jiného. Obejít hranice kolem nich. Stejně to potřebovaly. No a pak bych mohla zamířit někam trochu severněji. Ne, že by se mi tu nelíbilo, ale byla tu moc velká rodinná atmosféra. Tím jak tu byli tři sourozenci, se mi tu chtělo zůstávat o trochu méně. Jejich setkávání a kecy o rodině budou určitě na pořadu dne a já se hodlala od tohohle všeho trochu distancovt. Až se vrátím tak snad už bude po všem. Ve vzduchu jsem ucítila další pach, který musel patřit té Heather nebo kdo to byl. Tiše jsem zakňourala, protože tohle byl pech. Jedinej sameček v kurníku a on je zadanej.
Kráčela jsem nakrknutě kolem hranic. Občas jsem se o něco otřela, jak už mi to moje povinnost a vnitřní instinkt veleli. Nehodlala jsem se nějak extra obtěžovat s nějakým očůráváním, stejně jsem na záchod nepotřbovala. Jen jednou jsem si přičupla do křoví, abych něco ze sebe dostala, ale to bylo všechno. Nehodlala jsem se nutit k téhle přízemní záležitosti. Doufám, že až se tahle smečka zaběhne, tak už tohle nebudu muset dělat. Je to tak otravný a nechutný. Protočila jsem oči v sloup, když jsem se vykotila ze křoví a pomalu se prodírala lesem se svěšenými větvemi dál. Vrby byly celkem pohodové, co se týkalo úkrytů, ale když chtěl být jeden čistý, bylo to horší. Nízké větve se mi otíraly o tělo a já měla, co dělat, abych se z toho nezbláznila. A až přijde podzim bude to horší. Otřásla jsem se představou, jak bude můj kožich neupravený na podzim. Plný listí a malinkatých větviček. Zalezu si do úkrytu a nikam nebudu chodit. Hlavně ne do společnosti. Otřela jsem se o další kus kmene a pak jsem se pomalu obrátila více k severu. Rozhodla jsem se, že prostě půjdu, kam mne tlapky ponesou.
Náhle jsem v uších zaslechla podivné dunění. Něco mě volalo. Otočila jsem se kolem, ale nepřicházelo to z lesa. Právě naopak. Dunění se neslo z míst mimo les. Má paní mě volá? Ještě nikdy mne takhle Smrt nevolala, takže jsem netušila, jestli dělám dobře, když za tím zvukem jdu. No ale co by se mohlo stát hrozného. Rozeběhla jsem se za tím zvukem mimo les.

//Náhorní plošina přes Údolí morény

S Fredovou pomocí jsem se posadila. Podpíral mne, abych se nezvrátila nazad, což od něj bylo rozhodně milé. A tak hezky voněl. Navíc jeho tělo nebylo tak pohublé, jako těla ostatních tuláků, se kterými jsem měla tu čest. Všichni vypadali, jako by měli, co dělat, aby jejich žaludek nezačal požírat sám sebe. Fred byl pěkně stavený a dokonce bych řekla, že oplácaný. V té jejich smečce se určitě neměl špatně. Musím ho o tu jeho megeru nějak připravit a trochu si zašpásovat. Tělesná blízkost mohla způsobit, že cítil moji vůni více. Já za svou magii nemohla, neovládala jsem ji a navíc ani nešla zapnout nebo vypnout, i kdybych nakrásně chtěla. Pro mě jsem voněla pořád stejně.
"Všechno je v naprostém pořádku, jen si potřebuju na chvilku posedět a sebrat trochu energie," řekla jsem věcně a tiše. Můj hlas pořád nebyl silný, ale zasněný. "Měla jsem vizi o tom, že tohle místo je pro nás všechny perfektní. Určitě tu nalezneme vhodný domov," řekla jsem mu s klidem a přivřela oči. Hlava se mi točila z nedostatku energie i z pádu, začínala mne mírně pobolívat tam, kde jsem se jí praštila o zem. Měla bych si ulovit něco k jídlu... Pche ulovit. Poprosím Liu nebo Pippu ať mi pro něco dojdou. Byla jsem energeticky vyždímaná, takže moje váha padala celá na Freda. Kdyby se rozhodl odejít nebo posunout, spadla bych na zem. Nebyla jsem schopna se ani udržet v sedu, tak jsem byla slabá.
"Měla bych se jít projít," řekla jsem po chvilce. Postavila jsem se na rozstřesené tlapky a vydala se směrem k východu. Pořád to nebylo ono, ale s mírným pohybem se přestávala hlava točit a svět se zsatvoval.

//Vrbový lesík

Zamrkala jsem do podivného zastřeného světa. Byl tmavší než normální svět a byl podivně cítit. Věděla jsem, že jsem ve vrbovém lesíku. Poznala jsem to podle ohnutých stromů, ale ne podle pachu. Všechno vonilo podivně. Uslyšela jsem za sebou hlas. "Výborné místo." Nemusela jsem se ani otáčet, abych věděla, že je to Smrt. "Vybrali ho oni," odvětila jsem a dál se dívala před sebe. Bylo by bráno za nevychovanost, kdybych se na Smrt obrátila? Možná. Nehodlala jsem to riskovat. "Koukám, že se ti daří. To je výborná zpráva. Ale nenechej se zvyklat nově nalezenou rodinou. Nenech se ukonejšit. Opustit náš cíl nemůžeš, je ti to doufám jasné." Slyšela jsem ji za sebou, ale nemohla jsem blíže určit, jak daleko je. Mohla mi stát přímo za ocasem nebo mohla být několik metrů za mnou. "Výborná práce."
Otočila jsem se, chtěla jsem ji zahlédnout. Vidět jak se u těchto slov tváří. Jen, co jsem otočila pohled nebyla tam. Všechno se proměnilo v mlhu, která stáhla mě i své tělo sebou někam pryč.

Otevřela jsem oči. Cítila jsem se slabá. Věděla jsem, že ten elektrický výboj mohl být můj, ale že bych měla takovou moc? Takovou sílu? Nevěřila jsem tomu. Rozhodla jsem se nechat si tuhle informaci pro sebe. Více se to hodilo použít jako ukázku moci samotné Smrti, než jako moje vlastní selhání a neschopnost používat svou magii.
Fred byl nademnou. Tvářil se trochu poděšeně. "Jsem v pořádku, jenom jsem se trochu vyčerpala," pronesla jsem tiše. "Dlouho jsem nic nejedla," vysvětlila jsem mu popravdě. Nespala a nejedla jsem poměrně dlouho, takže tahle náhlá ztráta energie a vědomí se dala lehce vysvětlit tím to normálním jevem. "Vítej v našem společenství. Paní Smrt je evidentně poctěna, že ses k nám přidal," prohodila jsem a pomalu se začala zvedat do sedu. Motala se mi hlava a cítila jsem se hodně slabě.

"Smrti, kmotro, bohyně všeho zlého, přivádíme k tvým zrakům nového žadatele o místo mezi námi," pronesla jsem s klidem. Nebe bylo tiché. Modré. Ranní paprsky teprve začínaly hledat cestu nebeskou plání. "Alfredo je bratrem Pippy a Lii, tvých loajálních služebnic." Nadechla jsem se. Můj hlas se zdál pevný, ale zároveň byl podivně zastřený. Kousla jsem se do tlapky. Krev vytvořila nejprve kaluž na mé tlapce, otočila jsem ji směrem dolů a nechala krev kapat na obětní kámen. Pohlédla jsem na Freda a naznačila mírným cuknutím hlavy, že má udělat to samé, co já. Měl to chuták těžké, nebyla tu žádná jiná oběť, takže jsme si museli postačit s jeho a mojí krví. Pro mě to ovšem bylo normální, byla jsem zvyklá na to si pro Smrt utrhnout kousek sebe.
"Opakuj po mě," řekla jsem a hlas se mi ani trochu nechvěl. "Já Alfredo, přicházející z jižních krajin," začala jsem a po každé větě jsem čekala, než zopakuje moje slova. "Se dobrovolně přidávám na starnu Smrti. Budu ji vždy uctívat a nosit ve svém srdci. Budu následovat jejího kázání a hájit její zájmy. Budu loajálním členem kultu a nikdy nezradím své přátele v něm, jakož i oni nikdy nezradí mě. Nikdy se nepřidám k žádné smečce, která by mohla být v rozporu se záměry Smrti nebo by si mohla ubírat mou loajalitu k ní. Na znamení svého přijetí přijmi mou krev," dořekla jsem a svou tlapku přimáčkla na oltářní kámen. Oči jsem měla zavřené. Můj hlas byl nakonci rozeschvělý. Bylo cítit, jak mnou prošlo napětí. Byla jsem emocionální rozechvělá, protože jsem cítila napojení na samonou Smrt. Z čistého nebe vrazil do země kousek od nás blesk. Prořízl modrou oblohu a zabodl se kus ode mne. Místo projela vlna světla a bylo slyšet hlasitý úder. Svou magii jsem neovládla, vystřelila ze mě jen tak. Rozechvěle jsem otevřela oči. Kolena se mi podlomila a já sjela na zem.

Ó Smrti ten je nemožnej. "Se hned nečerti, že si z tebe jeden dělá srandu. Měl byses to spíš naučit příjímat a nechat to po sobě sklouznout," odvětila jsem mu s klidem. Kdyby mi něco podobného řekla Pippa, asi by se mne to dotklo, ale od něj to po mě sjelo jako kapky deště. Nezasekl se tedy nějaký argument v mém kožichu podobně jako kapka vody? Těžko říct, ale tohle jeho nafrnění mi vadilo. Možná v tom bylo něco jiného, ale přišlo mi že hájí čest svojí slečny až moc náruživě. "Já si musím otestovat každýho koho mezi nás beru, co bych to byla za následovatelku, kdybych vzala každej póvl, kterej se otočí za prvním zadkem," zabručela jsem. "A aby bylo jasno, do smečky, tebe, tvojí holky, Pippy nebo Lii mi nic není. Vaše preference a volby jsou mi fuk, pokud vyhovují vám, budu se z nich radovat i já. Pokud vás zradí, poznají jaké to je mít nepřítele. Ale pamatuj si jedno, Smrt a její následovatelé jsou pro mě důležitější než rodina, důležitější než vlastní život. Takže ublížit jim by rozpoutalo peklo a je mi fuk s kým je kdo spřízněný nebo kdo s kým chodí, jasné?"
Debatu jsem měla za ukončenou, více jsem se k tomu vyjadřovat nehodlala. Můj hlas se nesl místem více rázně než jsem chtěla, ale bylo důležité, aby to slyšel. Pořád mi přišlo, že to bere jako hru. Že když se přidaly jeho sestry, tak prostě udělá to samé. Jenomže takhle to nefungovalo. Ten kdo se přidal v tom musel být až po uši, nesměl váhat a rozhodně nesměl měnit názor. Jednou se přidal a cesty zpátky nebylo. "Ale pokud jsi se rozhodl, tak předstup před oltář," dodala jsem a po čenichu se mi rozlil úšklebek. V očích se zablesklo.
Přešla jsem kolem oltáře a postavila se na druhou stranu. Drahé kameny, které jsem zde rozmístila během zasvěcování Lii tu pořád byly. Zajíc zmizel, kdo ví kam. Pravděpodobně si na něm pochutnala nějaká vrána nebo jiná havěť. "Připraven?" zeptala jsem se a pohlédla Fredovi do očí.

//lesík

Protáhla jsem se kmenem do nitra své malé svatyně. Kámen byl pořád zdoben ornamenty z mojí vlastní krve, ale déšť je trochu nahlodal. Bylo by potřeba je nějakým způsobem obnovit na trvalo, ale na to mám dost času přijít, když se tu hodláme všichni usadit. Pohlédla jsem na Alfreda, který se tvářil jako bych mu ukousla kus ocasu. "Hele," povzdechla jsem si a otočila se k němu čelem, abych mu viděla do očí. Vypadal, jako že zadržuje větry, celý takový nafoukaný. Přesně takhle se tvářil Sirius když náhodou nebylo po jeho. Moji bráchové byly dobrá přípravka na vlky, kteří se uráželi jen tak, protože mohli. Otec mě zase připravil na neomalence a matka na pipiny. Byla jsem tedy zkušenostně vycvičená k čemukoli. "Jestli se k nám přidáš, budeš pro mě víc než vlastní rodina a já bych pro tebe měla být na podobné úrovni, takže jestli máš nějaký problém vysyp to rovnou, než dělat tyhle nabroušený ksichty," pronesla jsem znuděně, protože mě tohle fakt nebavilo. Bráchové to dělali pořád a mě z toho bylo akorát blivno nebo mi byl jejich výraz k smíchu. Nehodlala jsem ho přijmout mezi nás, pokud ovšem nehodlal vnímat naše spojení jako vážnou záležitost. Nějaké naoko přijaté, kteří nás pak zradí, jsme nepotřebovali.

//úkryt

Následovala jsem poměrně vyděšeného Freda, kterého rozhodilo moje brebptání asi víc, než jsem si myslela. "Bože ty seš upejpavej, copaks nikdy nebyl s vlčicí o samotě?" dobírala jsem si ho dál a nehodlala jsem s tm přestat. Bavilo mě to a navíc mi v tom nikdo nebránil. Možná že bych přestala, kdyby mě o to Pippa poprosila, ale teď mě to prostě jenom bavilo.
Procházela jsem se lesem a vedla cestu. Nebylo potřeba se nějak extra orientovat, tenhle les jsem měla celkem prochozenej. Jediný problém byl déšť, díky kterému můj kožich zase navlhnul. Šla jsem poměrně rychle, protože cesta byla daleká a já nehodlala nějak extra moknout. Ten úkryt v jeskyni je celkem daleko od Žertvy. Škoda, škoda. I když možná i dobře aspoň nikdo nebude prudit, že chce spát. "Prolezeme kmenem stromu, takže snad se protáhneš," prohodila jsem. "Jako obětinu můžeme použít tvou krev, nebo mojí a nebo taky něco úplně jiného, záleží na situaci. Nedávno jsme s Liou obětovaly zajíce, Pippa k přijetí obětovala vránu," řekla jsem mu stručně a došla k prostoru, který byl krásně ukryt ve vrbách. "Můžeme?" zeptala jsem se a bez čekání na odpověď jsem se protáhla kmenem, který ležel na zemi a odděloval tak les od vnitřního prostoru svatyně.

//Žertva

Kývla jsem hlavou, že můžeme vyrazit. Celkově jsem už tady neměla na co koukat a nevypadalo to, že by s Fredem byla nějaká jinačí zábava než povídání si. Škoda. Když jsem si s ním nemohla hrát v narážkách, mohla jsem si ho alespoň dobírat, což evidentně fungovalo. Nějak celý ztuhnul, jako bych mu řekla nějaký vlký tajemství. Nebo možná jako bych mu prozradila, že existuje ještě něco mnohem lepšího než čumáčkování. Jenomže na to on nehodlal přistoupit, protože vzal okamžitě do zaječích. Začala jsem se smát. Nejdřív jen takovým pousmáním, které ovšem přešlo ve zvonivý smích, který se nesl jeskyní. "Ach jo. Tohle bude mnohem zábavnější, než jsem si myslela," povzdechla jsem si a vykročila jsem za Alfredem.
Kráčela jsem poměrně v klidu, zatím co jeho kožich mi mizel z dohledu, protože uháněl, jako bych ho chtěla sežrat. "Snad ses nelekl," prohodila jsem. "Stejně doufám, že se někde naučíš čumáčkovat, abys tý svojí Heather neposlintal celej obličej," dodala jsem se smíchem, který byl opravdu upřímný. Představa, že tenhle vocas a nějaká jeho frnda se chovají jako by byli ještě vlčátka, co se občas pohladí tlapkou po tlapičce byla prostě vtipná. Nikdo tady není dospělý. Jediná Pippa asi... Lia je moc horkokrevná a popudlivá jako malý vlče. Fred je zase tak nevinnej, že si snad myslí, že čumáčkování je to nejhorší. Vtipná dvojka.

//ven

Nechala jsem ho ať mluví. Nač se samotná budu rozpovídávat. Navíc mne jeho domněnky o Smrti nezajímaly. Další slova ovšem měla hlavu a patu a bylo nutné na ně reagovat. "Nejlepší bude to nové místo, co jsem objevila. Je už Smrti zasvěceno, takže to tam půjde nejlépe. A chtělo by to nějakou obětinu, která by se dala použít, to jistě," řekla jsem zkušeným hlasem. "I když obětovat se dá hodně věcí, to bychom mohli promyslet cestou," dodala jsem se smíchem v hlase, protože mne napadl nejeden způsob, jak obětovat Smrti. V očích se mi zalesklo a možná mi i po kožichu projel elektircký výboj.
Jeho další slova mne utvrdila v tom, že neví o čem mluvím. "Tak pokud se svou přítelkyní jsi dlouho, už jste spolu museli něco zažít ne? Čumáčkovali jste se aspoň?" ptala jsem se s úsměvem, jako dobrá přítelkyně, která to s ním myslí dobře. Mírně jsem pohazovala ocasem, který byl opravdu někdy až směšně dlouhý. Jenomže já si jeho pohybů užívala. Jeho váha mi hezky rozkývala zadnici, takže jsem působila tak, že se pohupuju, aniž bych musela hnout pořádně tlapkou nebo boky. Bylo to celkem vtipné, jak delší ocas měnil celou mou stabilitu.

"Nemáme žádné speciální označení," odvětila jsem celkem slušně. Tohle mne nikdy nenapdalo. "Následovníci zní ovšem trochu lépe, než to cos použil," dodala jsem po krátkém odmleční. "My smrti neposluhujeme, ale jsme jí oddáni. Následujeme jejího učení a jejích kroků, ať nás vedou kamkoli. Na konci světla je vždycky tma. Na konci tmy je vždy světlo," řekla jsem trochu zasněným tónem a pomalu se otočila kolem jezírka. Prohlížela jsem si jeho lesklou vodní hlavinu a pokračovala jsem v hovoru. "Smrt po nás žádá jediné, abychom napomáhali prohlédnout ostatním jejich zaslepenost, kterou jim do očí vetřel její bratr Život. A pak taky oceňuje informace a nové silné spojence, to je našim úkolem. Sehnat nové spojence nebo alespoň zjistit informace, které by naší paní mohly uniknout," odvětila jsem mu na jeho další slova. Pak jsem se otočila čelem k němu.
Začal zase mluvit o Heather. Začínalo to být nudné, jenomže pak mne napadlo, že by se toho dalo využít. "A jste spolu už dlouho?" zeptala jsem se přátelsky a usmála se na něj. "To musíš být hodně zkušený, ve všem že ano," dodala jsem tajemným hlasem a naklonila hlavu na stranu.

Sledovala jsem Freda a nespouštěla z něj oči. On začal mluvit o nějaké Heather. "Neznám ji, tak nemůžu soudit," odvětila jsem příkře, protože mě nakrklo, že v přítomnosti takové krásky jako jsem já mluví o jiné. Odtáhla jsem se od něj a udělala několik kroků do prostoru. On mezitím couvl, jenže to už ho můj pohled nesledoval. Začala jsem se tedy plně věnovat prozkoumávání místních prostor, hlavně pohledem. Bylo to tu tak akorát pro menší smečku, která by se tu mohla ubytovat. To pro naše potřeby skvěle stačilo.
"Jestli chceš sloužit paní Smrti měl bys podstoupit rituál jako tvoje sestry," prohodila jsem zamyšleně ke stěně úkrytu. "Slíbíš v něm loajalitu paní a naší malé skupině. Takže si to rozmysli, protože zpátky už cesta nevede," dodala jsem a v duchu přemýšlela, jak by se dal zasvěcovací rituál upravit, aby byl vhodnější, protože Fred rozhodně nebyl vlčice, která by se případně dala opít rohlíkem.
Náhle jsem zaslechla volání. Přicházelo z tunelu, který mému pohledu do teď unikal. Šla jsem tedy za Alfredem dál. Byl to malinkatý tunel, kterým jsem se ovšem neměla problém protáhnout, protože jsem byla ještě menší. Tunel se otevřel do nevelké místnůstky, která byla naplněna zářivým jezírkem se spoustou květin na dně. Vypadalo to kouzelně a zajímavě. "Nádhera," špitla jsem jenom a udělala pár kroků tak, abych nedopatřením trochu strčila do Alfreda. Nějaká Heather mi nebude stát v cestě když něco chci ne?

//Vrbový lesík

"Paní Smrt navíc nabízí svým následovníkům nesporné výhody," dopověděla jsem větu v momentě kdy jsme procházeli stromem a tunelem za ním. Následovala jsem vytáhlého vlka, který kráčel předemnou. Doufala jsem, že se mi nějak podaří zjistit o něm víc. Stačilo by jenom trochu, abych to mohla použít proti němu. Zatím ovšem vypadal až moc unešeně scenérií kolem, takže jsem z něj nemohla vytahovat jeho tajnosti. Vůně z mokrého kožichu se linula všude kolem a vyplňovala prostor. Zavlnila jsem oháňkou a tím vůni ještě více rozvířila kolem. "Je to tu nádherné," prohlásila jsem s neskrývaným obdivem. Bylo to tu opravdu překrásné, tak akorát úkryt pro naši malou skupinu vyvrženců. "Jsi skvělý průzkumník Frede," řekla jsem mu s úsměvem na čenichu a myslela jsem to opravdu upřímně. Nebo ne?
"Ano, paní Smrt si ono místo určitě vybrala s nějakým záměrem, ale ten mi prozatím uniká," odvětila jsem. Skoro jsem dodala, že možná předpovídala, že se v Ragarských horách narodím já, ale tak troufalá jsem nebyla. "Navíc někdo jako ty by se určitě hodil. Pokud ti tedy nevadí občas nějaký ten rituál, pro uctění její velkoleposti," dodala jsem s trochou tajuplnosti v hlase. Obrátila jsem se k němu čelem a udělala několik kroků k němu. Zastavila jsem se tak akorát na krok od něj. "Nebo se snad bojíš?"

Působil jako celkem příjemný společník. Možná by stačilo nejdříve trochu zjistit a pak uvidíme. Můj kožich moknul a jak moknul začínala působit i magie, kterou jsem si přivlastnila po poslední návštěvě u Smrti. Můj pach se nesl okolím a musel dolehnout i k Alfredově čumáku. Pomalu jsem se zvedla ze země, protože Alfredo se rozhodl kousek popojít k jendomu stromu. Kráčela jsem za ním, jak se tázal a jak prohlašoval, zda mohu objevovat i mluvit. "Jistě, nemám problém s prozkoumáváním věcí, míst a vlků... A u toho zvládnu i konverzovat," pronesla jsem i když vnitřně mě nějaké okukování stromů vůbec nerajcovalo. K čemu taky koukat na stromy. Takže jsem se spíše zaměřila na konverzaci ohledně Smrti.
"Naše paní, tedy Smrt, sídlí v jedlovém lesíku pod Ragarským pohořím. Její obydlí je poměrně nevšední a čím blíže jsi, tím více cítíš strach a nebezpečí. Je pomalu až hmatatelné, pach strachu je prostoupený vším v tom lesíku," začala jsem s tím triviálním. "Paní ovládá mnohé magie, které jí umožňují podmanit si vlky. Je ovšem velice moudrá a silná, nic nedělá jenom tak, ke všemu má pádný důvod, ne jako její bratr," pokračovala jsem a zkoumavě sledovala Alfreda. Copak mi z tebe asi kápne... "Paní Smrt není vůbec tak zlou, jak si ostatní představují má jenom svoje pravidla a etiketu, kteté se drží. Naše malé společenství pak napomáhá ostatním otevřít oči a vidět její pravou podstatu, že se není čeho bát." Náhle Alfredo nalezl nějaký podivný vchod skrz strom, kdo ví kam. Že by tajné doupátko... I to by se dalo využít. Následovala jsem ho. "Paní smrt navíc..." nesl se můj hlas, jak jsem procházeli stromem.

//Za Alfredem

Bylo namáhavé držet ocas těsně nad zemí, takže jsem ho položila na zem a nechala ho klouzat po holé zemi. Pro jednou to snad nevadilo. Sníh už nebyl a já doufala, že země vydrží chvilku suchá. Nestalo se tak. Nebe potemnělo a já ucítila na kožichu kapky deště. Naštěstí spletenců vrb tu bylo více než dost, takže se jeden mohl příjemně schovat. Prošla jsem tedy poblíž jednoho kmene a na chvilku se zastavila užívajíc si okolní ticho a klid.
Vyrušil mne hlas za mými zády. Alfredo. Mlsně jsem si přejela jazykem po zubech a pak jsem se k němu otočila čelem. Otáčela jsem se pomalu a při tom se mírně otřela sama o sebe dlouhým ocasem. "Ach tys mě zaskočil, mohu ti nějak pomoci?" prohodila jsem se smíchem v hlase a s rozpustilým úsměvem ho přejela pohledem. Byl to sice brácha Pippy a jak se říká, co je v domě není pro mě, ale na druhou stranu já se cítila dost málo vytíženě a občasná výpomoc by se mi hodila. A když to vezmeme kolem a kolem, není tak úplně k zahození. Celkem vysoká, ale tak kdo pro mne není vysoký. Sice by mohl trochu nabrat na svalech, ale tlapky má pěkně udělané, jen co je pravda. Mluvil o mém oblíbeném tématu, o Smrti. "Hmm... A co by tě zajímalo?" zeptala jsem se a udělala zaujaté "hmm"."Zajímá tě snad Smrt a služba, kterou bys jí mohl poskytnout jako tvoje sestry? Nebo chceš znát jen povrchní informace, jako kde se nachází a co umí?" dodala jsem s pousmáním a pak jsem se posadila. Dlouhý ocas se mi automaticky otočil kolem tlapek, jako se to stávalo kočkám a jim podobným šelmám.