Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Asgaarská hvozd

Došla jsem do údolí připravena se trochu očistit. Voda zde byla chladná, ale ne ledová a můj severský kožich potřeboval údržbu. Byla jsem vděčná otci aspoň za něco. Kdybych se narodila s kožichem jemným, pak bych trpěla mnohem více během zimního období. Naštěstí mou maličkost chlad neusel trápit. Sedla jsem si k tůňce a začala se čistit. Nejprve jeden ze svých ocasů, pak druhý. Postupovala jsem systematicky, jako někdo, kdo se o sebe stará již mnoho let a má v tom svůj systém. Chtěla jsem být čistá, nesnášela jsem špínu. Z mého pracného čištění mne vytrhl až výkřik Beleth, která se rozhodla mne navštívit.
Když jsem zaslechla její volání toho odporného slova na m, roznesl se mi po oblčeji úšklebek a rozhodla jsem se tu malou potížistku ignorovat. Nikdo mne nebude oslovovat tím slovem na m, jsem Rowena a tak by si to měla konečně vštípit do hlavy. Nesnášela jsem označení na m, protože to patřilo Lennie a ta se na mne vykašlala. Ne, nikdo takový, kdo by reagoval na to slovo tu nebyl. Jenže nakonec jsem se rozhodla mírně slitovat a dát o sobě vědět alespoň štěknutím. "Auu," zavyla jsem krátce, abych Beleth informovala o tom, kde jsem. Mohla přijít, pokud chtěla.

A tak jsem prostě zpívala. Nepokrytě a naprosto bez studu. věděla jsem, že můj hlas je hezký a že se zvíře nebo co to vlastně bylo, alespoň na moment zastaví a bude dělat to, co po něm budu chtít. Kupovala jsem čas Belialovi a Beleth. Kousek od mé maličkosti poskakoval ten mladík a snažil se taky upoutat pozornost, což bylo celkem fajn, protože to útočícím dalo prostor s tímhle trolem zatočit. Byla to poměrně jednoduchá práce, ale vyžádalo si to čas a spolupráci a té jsem já neměla úplně na rozdávání. Podívala jsem se na všechny kolem. Belial už děkoval, za skvěle zvládnutou práci. Ale já si všimla. Jeho pohled rozhodně nebyl takový, jaký se snažil prezentovat poslední roky. Ne. Působil drsně, zle, nevyrovnaně. Zajímavé. Nekomentovala jsem to, pokud měl problém mohl mi to říct kdykoli, ale já se nehodlala šťourat v jeho problémech.
Belial už rozdával rozkazy ohledně toho, co dělat s tělem nebo spíše hlavou. "No u toho mne nebude potřeba, nechci se umazat. Kdyby chtěl jít někdo se mnou hledat něco kde se umyje, je vítán," informovala jsem společenství a pak se rozešla do lesa kousek dál od skupinky. Nechtěla jsem se jim tam motat, chtěla jsem dojít k jezírku v údolí a umýt se od bahna a potu.

//údolí

//omluva pokud někoho přeskakuju, ale dneska mám tak nějak poslední den klidu, kdy vím, že můžu napsat, takže raději to sem postnu ať pak v týdnu nezdržuju

Koukala jsem na tu věc a nebyla si úplně jistá, co s tím budu dělat. Naštěstí kromě toho mladého ucha jsem viděla i svou dceru a Beliala, kteří už problém řešili. Evidentně rodinná záležitost. Za mladým dorostencem přiťakapl Wylan, což mě nepřekvapovoalo, protože ten se vždycky tahal s nějakým vlkem. Ale že by byl až na takhle mrňavý? No proti gustu, jak je to nad zákonem... Vyslala jsem jenom k Wylanovi ne úplně souhlasný pohled. Jak jsem mohla tušit, že Jessie není jeho nový milenec, ale něco jako potomek?
Příšera měla obličej nateklý, jako by ji poštípaly včely. V hlavě mi rezonovala Belialova myšlenka. "Teď dávejte bacha, ať se mu nedostanete před tlapu," houkla jsem na mladého a na Wylana. Místo, abych zaujala bojový postoj, jsem si sedla prostě na zem a odkašlala si. Má přítomnost zřejmě tohohle hlomotluka moc nezajímala, protžoe jsem byla moc malá a bezvýznamná pro jeho obrovitost. Ale já měla v záloze pár kousků, které jsem hodlala teď vytáhnout. "Oh můj drahý, oh můj milý, postuj v tuto temnou chvíli. Postuj chvilku se mnou teď, dokud patří nám tenhle svět," zpustila jsem svou píseň, která donutila postavu zastavit a zaměřit se na mě.

Troll 1/3

Ten zvuk se mi nelíbil a i když se Sionn rozhodl na něj nereagovat a totálně mne odignoroval, tak já rozhodně nebyla ten typ, co s tím nebude nic dělat. Alfa, pff. "Měl bys s tím něco udělat...." povzdechla jsem si, ale sama jsem se už zvedala a vydala se na cestu za tou podivnou věcí, která tu dělala takovej bordel. Ostatní smečkovníky to evidentně nechávalo v klidu, což mě vůbec nepřekvapilo, tenhle les byl všem dobrý jen dokud potřebovali, ale když ho měli chránit tak to ani náhodou. Kráčela jsem kolem děcek, který si hrály na severu a jen jsem na ně štěkla. "Hej, kluku, pojď mi pomoct," štěkla jsem na ně autoritativně, aniž bych se představila. Už jen z mého postoje muselo být cítit, že jsem naštvaná a nehodlám se o tom s nikým bavit. Na druhou stranu i naštvaná příšera jako já, potřebovala pomoc a krýt záda, takže jsem se jednodušše musela spolehnout na tohle štěně, když ostatní se rozhodli ignorovat.
Udělala jsem otočku a zamířila k okraji lesa, kde jsem slyšela ten lomoz a hluk. Přímo předemnou stálo podivné zvíře. Nebo spíše karikatura zvířete. Bylo to obrovské, stálo to na zadních, hlavu to mělo vlčí a v ruce obrovský kyj. To není dobrý. "Zdravím, co tu hledáte?" zeptala jsem se neodolatelně.

Sionn vypadal jako dobrá a zábavná společnost. "Dostal jsi ho na starost, tak to je hezký dědictví ne, že ne," pronesla jsem se závisti v hlase. Zdědit celý les muselo být fajn, rozhodně víc fajn, než zdědit celý jednk nic, jako já. Mírně se napnul. Jako pavučina do které se chytla moucha. Viděla jsem vlnu nevole, která mu projela obličejem. "Ale no tak, myslim to dobře. Les by potřeboval, aby v něm byl Alfa pár. Ne, že bych strýčkovi něco vyčítala, ale chybí tu tlapka vlčice,"ŕekla jsem se zájmem. Byla to pravda, za což jsem se nemusela nijak omlouvat. Sionn se ještě zmínil, že jeho vyhlednuta slečna to tu nezvládla. "Hm chtělo by to začít hledat, jsi mlady, hezký, slušně inteligentní a dokážeš se rozhodovat. K tomu připočti, že jsi místní dědic a to by bylo, aby se na to nějaká vlčice nechytla," pronesla jsem s úsměvem. Myslela jsem to dobře, nebyl v tom žádný jiný záměr. Možná trochu lítost, že on tu takhle pustnul.
Ohledně Juniper a jejího partnera jsem mnoho říct nemohla. "Kdo ví, třeba překvapí, " zhodnotila jsem ty dva. Netušila jsem, jak na tom ve smečce budou. Ona byla puťka pod pantoflem, problém by mohl být spíš on.
Les se najednou otřásl. Pohlédla jsem na Sionna, jestli to hodlá řešit nebo ne.

Sionn mě možná i viděl rád. Kdo ví jak moc to bylo způsobeno tím, že jsem byla rodina nebo tím že jsem mu nezpůsobila žádné problémy....zatím žádné problémy. Pohodila jem ocasy a odtahla se po objetí, které bylo mým pozdravem. Byla jsem prostě kontaktní, co ba to říct. "Nechávám to naněm, ale volnou výchovou bych to nenazvala. Nesmí z lesa na vlastní pěst, ale věřím, že iv lese je podnětu více než dost," odvětila jsem a lehla si na zem. Příjemné tu bylo, že byťles trochu páchl zatuchlinou byl tu chládek i v létě. Pro moji tmavou srst skvělé prostředí.
Usmála jsem se, když se začal čertit. Trochu mě zaskočilo přirovnání k tetě. Bála jsem se jí a tak jsem netušila, jestli se mi to jeví jako urážka nebk kompliment. Vzala jsem to nakonec jako to druhé. "Tak to bacha, aby ti zadek nepřirostl k lesu, když jsi tak moc usazený," zazubila jsem se na něj. Nehodlala jsem rýpat, ale přece si nenechám ujít příležitost. "Neříkej mi, že bys nechtěl mít nějakou partnerku.... hmm? Měl jsi ty vůbec už někoho? " začala jsem zvědavě dorážet a zjišťovat informace, jelikož tu bylo pramálo vlčic o drby tu byla nouze a to mne ubíjelo.
"Ano, Merle a Juniper, ji znám on nevím, co si myslet. Chybí mumko ale zdá se slibný, řekla jsem jim, že vás mají najít. Chtějí do smečky, ale zatím tu jsou zkušebně, " vysvětlila jsem, že nikdo nejednal za heho zády Alfy. Pokud bude chtít ona vyhodit, může.

Jeden v tomhle starém zaprděném lese neměl ani chvilku klidu. Než jsem se stihla projít po okolních mýtinkách, objevil se po mém boku Sionn, stejně tak překvapen jako já že vidím jeho. Vypadal, jako by viděl ducha, ale hned se z toho oklepal a přivítal mne celkem milým oslovením. Odvětila jsem mu zamrskáním svých ocasů kolem, až to mírně zvedlo vítr. "Bratránku," usmála jsem se na něj a v přátelském gestu mu nabídla krční objetí, pokud o něj stál. Nehodlala jsem mu lést do jeho osobního prostoru. "Kdo ví kde jsou, teď jsou problém nejspíše vlastního otce," odpověděla jsem mu se smíchem. Neměla jsem o děti upřímně starost, byl tu Belial, byla tu smečka a to oboje bylo stokrát lépe připraveno na moje potomky než já.
Sionn vypadal nějak rozespale, nebo možná jenom po zimě se potřeboval protáhnout. Bylo mi ho trochu líto, jak je tu furt sám. "A jak se máš ty? Kdy můžeme očekávat malá Sionnátka?" zeptala jsem se s familierností, kterou jsem používala jen u několika málo vybraných vlků.

Kdybych uměla číst myšlenky, bylo by to pro ostatní mnohem více nesnesitelné. Teď jsem aspoň s jistotou nemohla vyčíst ze zmatenosti vlků, proč ta nastálá změna. Mohla jsem jen odhadovat a já nerada usuzovala bez sto procentní jistoty. Juniper i Merle se tedy stali jen zmatený párem v novém prostředí, nic víc a nic míň. Provedla jsem je kolem a ukázala snad vše důležité. Dotazy neměli. "Les je starý, možná jeden z nejstarších tady a tak vyžaduje občasnou údržbu, pokud budete nakonec do smečky přijati je očekávání, že se zapojíte i do uklidu," dodala jsem. Jednou za čas se musely uklidit spadane větve a stromy, vyčistit tůně a vycházet staré kožešiny. "Bordel,
co si uděláte, si taky uklidíte," dodala jsem jako správná hospodyně. Možná v tom bylo i něco víc, ale spíše ne.
"Nechám vás tedy prohlížet, kdyby cokoli volejte," dodala jsem a na rozloučenou zašvihala všemi ocasy. Pak jsem vyskočila a kmen stromu, ležící na zemi a obalený v mechu a kdo ví čem. Zamířila jsem do lesa, bez určitého cíle.

DUben 10(10 roland

"CO myslíš tím lecos?" zeptala jsem se, protože mi to trošinku znělo jako nějaká urážka, kterou nechápu. Nebo spíše kterou ani chápat nemůžu. Podívala jsem se na vlka a snažila se přijít na to, co se odehrává v jeho hlavě, ale nic jsem si nedokázala vyložit z jeho pohledu, takže jsem jenom doufala, že mi odpoví sám od sebe.
Mírně jsem si poposedla a připravila se, že bych mohla tohohle malého nováčka poučit o tom, jak to funguje. Ráda jsem vlky přiváděla do nepříjemných situacích a malá lekce o dědičnosti mohla nabídnout přímo tohle. "Jestli chceš, tak tě o tom můžu trochu informovat, mám pár informací o tom, jak to tu funguje a i pár teorií," nvrhla jsem. nIkam jsem nespěchala, takže jsem prostě jenom doufala, že mou nabídku neodmítne.

9/10 duben roland

Kompliment, že se v místních poměrech vyznám mi hezky pohladil ego a já se trochu více narovnala. Byť jsem pořád seděla na zemi a vypadala tak jako malá hruška, mohla jsem u toho aspoň působit více hrdě ne? "Narodila jsem se tady," sdělila jsem mu v odpovědi na otázku, kterou položil. Zároveň to taky tak trochu vysvětlovalo, jak to, že toho o místních poměrech tolik vím. Nebylo pro mne záhadou, kde se jaká smečka nachází, kromě těch malých, které rostly jako houby po dešti. Nebrala jsem jako žádnou tajnost, že neznám jiného místa, než zdejšího kraje. Právě naopak, brala jsem to jako jistou výhodu, že tu znám opravdu skoro všechno.
Roland se pak pustil do mluvení o magiích a vlčatech. Zajímalo mne jakou má teorii, ale i tak jsem s ní moc nesouhlasila. Zdála se mi prostě až moc primitivní na to, aby takhle mohla magie fungovat. "Spíš myslím, že ve vlčatech se to teprve pře a proto nemají magii. Geny jim dávají nějakou možnost, ale těžko určit, které se projeví nejvíce," pronesla jsem. Sama jsem se narodila s více magiemi. Nebo to jsem si aspoň myslela

Přejela jsem pohledem z Merleho na Juniper. On se obhajoval a ona jako hodná poslušná manželka se ho snažila prosadit na úkor vlastních schopností. Sama sebe trochu schazovala, což mi vadilo, ale neřekla jsem na to nic. "Tvoje lovecké schopnosti nejlépe posoudí Parsifal, to je místní lovec nebo Sionn jedna z Alf," řekla jsem Merlemu. To, že na jedno oko neviděl mohl být značný handicap a ohrožení pro lovnou skupinu, ale rozhodla jsem se to nechat na někom, kdo tomu přeci jenom rozumí více, než já. I když pokud budou mluvit se Sionem pošle je k šípkům, Hyetta ho přemluvila jenom kvůli tomu mrněti. Ušklíbla jsem se nad vlastní rýpavou poznámkou. "Inu, vítejte v Asgaarské smečce, nemůžu Vás přijmout naplno, ale na zkušební dobu dvou měsíců. Pokud vás Alfy uznají za vhodné pro smečku, tak vám dovolí zůstat, ale pokud ne, tak se budete muset zase přesunout jinam. Doporučuju vám s audiencí u Sionna nebo Arcanuse neotálet, určitě si vás budou chtít sami vyzpovídat," sdělila jsem jim. Juniper jsem měla celkem ráda, protože nabízela možnosti. Mohla bych ji trochu zpravit a vtlouc do hlavinky správnou nauku o tom, že nemá být jenom puťka pod vlkovou tlapkou. Merle mi byl popravdě dost ukradený. Lov mne nezajímal a nelákal, takže jsem si s ním neměla moc co říct.
"Pojďte," pronesla jsem a rozešla se lesem. "Támhle je údolí, kde můžete najít vodu, ale pozor když dlouho nebyl déšť je stojatá a není pitná, takže doporučuji pro pití využívat řeky kolem," instruovala jsem je o tom, co se tady v lese dalo najít a sehnat za potravu. Kamzíci, veverky, občas nějaký ten opeřenec. Nevynechala jsem ani informace o nebezpečí medvědů a šakalů kus od lesa. "Takže bych nechodila k jezírkům sama nebo na šakalí louku, mohlo by vás to stát kejhát a rozhodně, tam nikdy a opakuju nikdy, nepouštějte vlčata," dodala jsem a pohledem přejela oba dva. "Jeskyně je přímo tady, není moc vidět, ale to je dobře, nepotřebujeme, aby tam lezl každý. Mělo by tam být něco k jídlu, lovecká skupina se nedávno vrátila. Máte nějaké dotazy?" uzavřela jsem prohlídku, jako průvodce na nějaké památce.

Duben 8/10 roland

Byla jsem celkem spokojená s vlastními schopnostmi. Když se trochu ušklíbnul a zeptal se, co ho prozradilo, narazil na správnou strunu. Byla jsem jako pávice, která se svou inteligencí ráda chlubí. "Popravdě to nemohla být Borůvka, protože ta má typický zápach. Stejně tak jako Mechová smečka, která voní mechem. Vrbovou smečku bys definoval více jako tu, co voní... no po vrbách. A ze smeček, co znám tu zůstal jen Asgaarský hvozd a Sarumen. Mohl bys být z nějaké jiné, ale rozhodla jsem se udělat poučený odhad a prostě to risknout," prozradila jsem mu, jak jsem přišla na to, odkud jeho osoba pochází. "Já jsem z Asgaaru, proto vím, že odtamdut nejsi," dodala jsem ještě a prozradila mu tak svoje tajemství. Ted už jsem se nebála, že by to věděl. Sarumen byla smečka plná milounkých vlkoušků, kteří by rozhodně nezaútočili na Asgaar ani za milion let. O jiných jsem měla pochybnosti.
Magii považoval jako mnoho jiných jenom za nástroj, který může vlk využívat nebo zneužívat. Já osobně jsem na to měla trochu jiný názor. "A nepřijde ti, že i magie nás předurčuje... vlci s magií ohně jsou jenom málo kdy klidní a vlky s vrozenou magií myšlenek rozhodně nejsou největší pitomci kolem," zafilozofovala jsem trochu.

duben 7/10 roland

Naslouchala jsem s úsměvem tomu, co říkal. Takže jeho smečka není kvetoucí a vonící, takže můžu vynechat borůvkovou smečku a pravděpodobně i Mechovou. VÍm, že v případě Vrbovky bz nemluvil o pachu bříz. Z Asgaaru taky není to bych ho znala. Tím pádem mi zůtává ta velká smečka na jihu, pokud tu není ještě nějaká. Začala jsem odhadovat odkud je a vsadila jsem tedy všechno na Sarumenskou smečku. Znala jsem jenom pár jejích členů a to před dávnou dobou. Neznala jsem to tam pořádně, ale proč to nerisknout. "Och, takže jsi ze Sarumenu," odhalila jsem mu své karty. Takhle jsem ukazovala, že vím o něm víc, než on o mé maličkosti. Byl to pocit nadřazenosti, který se mi líbil.
Mluvil o tom, jak cestoval a že u nich magie nebyla a přišlo mi to děsně nudné. "A jaký máš tdy názor na magie?" zeptala jsem se s úsměvem. Celkem mne zajímalo, jestli patří k těm co je odsuzují nebo naopak k těm co je milují.

duben 6/10 roland

Přejela jsem pohledem jeho statné tělo a celkem snadno si olízla čenich. Nevypadal úplně k zahození a ani nesmrděl jako většina vlků kolem. Navíc by třeba Belial žárlil a to by bylo aspoň nějaké vzrušení v tom našem podivně rutiním vztahu. Seděla jsem s ocasy kolem tlapek a vypadala neškodně, ale byla jsem jako opravdová snovačka, která se připravuje k útoku. "Och," pronesla jsem. "Tvoje smečka musí být asi hodně rozkvetlá, cítím z tebe takovou zajímavou vůni, co to je?" zeptala jsem se neurčitě. Opravdu voněl zajímavě a mne ta vůně trochu lechtala v čenichu. Abych trochu rozproudila konverzaci chytla jsem se toho, že se dříve toulal hodně, ale teď už ne. "A kam ses až dotoulal, jestli to není tajné?" vyptávala jsem se se zájemem a do mého hlasu se prokvetla i mírná dávka pozitivní energie, kterou mohl cítit i on.

duben 5/10

Vypadalo to, že vlk má o Lalie poměrně velký zájem. Najednou se začal zastávat malé dorostenky, že není oprsklá. Chce si ji snad odvést do nějaké své jeskyně? Proč ne, pokud to pomůže smečce může si tu přivadrovalou tulačku vzít i s její matkou... Popravdě se mi Hyetta a její dcera nezamlouvaly, protože věřili v bohy, které jsem nezanal a nechápala. Navíc jsem od svého vlastního prozření ohledně Smrti začala více odsuzovat ty, kdo bezmezně věří někomu kdo není ani živý ani mrtvý, protože to přece bohové byli. Někde mezi.
"Znám ji, žije ve stejné smečce jako já," odpověděla jsem mu na jeho otázku. Nebyla to přesně řečeno otázka, ale to nevadilo, mohla jsem přece odpovědět i na to, co nebylo otázkou ne? Mlaskla jsem jen tak a pak se na vlka podívala s mírně přivřenýma očima. "A ty jsi tulák nebo?"