Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Letící koule černých chlupů se stříbrným prokvétáním nikoliv šedin stáří, ale odznaků magie myšlenek, se prohrála vzduchem a zabrzdila o Beliala. Stihla jsem jenom vykřiknout a už to bylo. Zabránit nebezpečí se nedalo. Strýc byl v ráži a ani si nevšiml, že se kolem děje něco magického. Popravdě já taky na magické jaro zapomněla a začala řešit větší problém. Jak ty dva dostat od sebe...
Naštěstí nebylo třeba. Belial se choval slušně... minimálně na jeho poměry a já doufala, že mu strýc nezakrouti krkem hned, to by bylo nemilé. "Strýčku," začala jsem odpovídat na jeho dotaz. Mohla bych Beliala zradit a říct že mě unesl nebo hůř, ale proč bych to dělala? Mohla jsem ovšem říct, že mě s vlcaty nechal chcipnout? Nebo že mi ani neřekl, co se může stát? Ne... to jsem říct nemohla. Navíc mi bylo jasné, že strýc by odhalil myšlenky na lež díky své magii. "Tohle je muj přítel, Belial, tak trochu spolu chodíme, " řekla jsem a vyhnula se slovům partner a partnerka, protože to znělo moc... nu jako závazek, který bych nechtěla. Navíc pokud by se Belial zprotivil strýci a ten ho vyhodil, nechtěla jsem v tom jet s ním.

//ještě jednou se moc omlouvám, za ten úkryt komunikační šum, takže ruším přechod

"A kdyby jo tak zdrhneš a když ne tak zůstaneš?" zeptala jsem se a mírně si za ním povzdechla. Byla jsem na něj nějak zvyklá, nechtěla jsem, aby mne zase opustil. Všichni mne jenom opouštějí. Nikdo se mnou nezůstával. Možná jsem jednou chtěla, aby to bylo jinak... A nebo jsem možná chtěla, aby se konečně jednou někdo taky zajímal o mě a jak se cítím, než jenom o to, že tu jsem furt.
Belial se vydal k soše, která byla rubínová. "To je teta," pronesla jsem a sledovala rudou vlčici, které se u nohou schovávalo malé vlče. "Co je to za vlče netuším, ale hádám, že bylo důležité. Třeba jí zachránilo život nebo tak něco... Já ji nikdy popravdě nepotkala, jednou jsem ji zahlédla, ale jinak o ní všichni mluví jako o vlčici, která byla poměrně drsná," sdělila jsem mu, ale víc jsem toho o tetě nevěděla. Ocasem jsem ze sochy začala schazovat sníh, aby byla pěkně vidět. Na bílém podkladu přímo zářila. Najednou kolem sochy začaly růst květinky, vzduch se ohřál a sníh roztál. Otočila jsem se na Beliala a chtěla jsem se zeptat, jak to udělal, ale v ten moment jsem uviděla strýčka. "Strýčku né," vyjekla jsem jenom a nestihla už zabránit srážce.

//Tulipánová louka

Kráčela jsem k hranicím a přes ně. Nebyl to pro mne problém, však jsem tu bydlela a nebudu mrznout se svým partnerem mimo les ne? Nesl se tu pach mého bratra, Sionna a dalších. Nechtěla jsem se k tomu ovšem zapojovat, spíše jsem hledala strýce. "Hmm odměníš se mi a zůstaneš nebo zase zdrhneš co?" zeptala jsem se a mírně zavrtěla ocasem, jako vždycky, když jsem chtěla být koketní. Byla jsem malá koketa, roztomilá a zároveň i trochu odpudivá pro někoho, kdo je moc prudérní. A že tu těch upejpavejch husiček bylo spousty.
"Teď možná," pronesla jsem a pak se vydala směrem k jeskyním. "I tak bych ale neměla úplně radost, kdybych musela z kožešin seškrabávat tvoje vnitřnosti, kdyby ses znelíbil strýci," dodala jsem a pak vkročila do jeskyně, kde jsem doufala v trochu toho přirozenějšího tepla, než tady.

//siccumky

//Hadí ocas

"Jasně, že máme nějaký pěkný útulný místečko, ale to nevím, jestli si úplně zasloužíš navštívit," pronesla jsem a ještě před ním zavrtěla zadkem, jako by se nechumelilo. Být někdy fakt otravná, to jsem uměla. A navíc když mě to bavilo neměla jsem ani výčitky svědomí. Takhle si dobírat někoho, kdo nemůže úplně ovlivnit svoje chování a tělo bylo to nejvtipnější, co mne za dlouhou dobu potkalo.
Už jsem se ovšem blížili k lesu a já věděla, že Belial nebude chtít postávat jenom venku. "Vezmu tě do úkrytu, ale musíš se chovat slušně, jasné?" řekla jsem s hlasem, který už nebyl tak jemný a laškovný. Byl v něm cítit osten varování, jako bych byla připravená udělat cokoli, kdyby se nechoval dobře. A taky že byla. Strýček byl moje druhá šance na normální život, domov a rodinu a ani všechen Belialův šarm a um mě o něj nemohl připravit.

//Asgaar

//VVJ přes východní hvozd

"Tak třeba zazpívám písničku pouhou, že ke mně milánku zahoříš touhou. Budeš mě milovat, budeš se dvořit, kvůli mě budeš tvořit i bořit. Když já jen zazpívám písničku krátce, budu tě mít jak ve své tlapce," zazpívala jsem poměrně zajímavý popěvek nějaké odrhovačky, jen k tomu doplnila svoje slova. Pak jsem se podívala na Beliala jehož tělo... No naznačovalo, že to s tou touhou fungovalo celkem dobře. "Takhle to funguje," pronesla jsem a ocasem mu přejela po čenichu. Mírně jsem se zasmála. Nebylo to to nejhorší, co jsem kdy někomu provedla.
"Kéž bychom měly v Asgaaru nějaký pěkný holky, ale zatím je to tam jenom samej outlocitnej chlapeček a nějaký pořádný dračice chybí," pronesla jsem a tím naznačila, že mi nevadí ani to, mít něco s vlčicí. Popravdě, ten co odmítal stejné pohlaví se připravoval o polovinu všech možností. A já se o možnosti nehodlala připravovat.

//tulipánová louka

Když pozoroval moje herecké dovednosti celkem se mi to líbilo. A když je pak ocenil, vytvořila jsem malou úklonku přímo před jeho zraky. "Mrtvé tančit ne, ale mám magii co přiměje tančit ty živé, přesně tak jak chci," prohodila jsem se smíchem v hlase, ale trochu se mi roztřásla čelist ze zimy, takže mi to trochu zapískalo v tlamě. "Hnus tohle počasí," dodala jsem, naštěstí přestalo foukat a sněžit a my byli skoro už ve hvozdu. Takže nebylo proč se víc vztekat ze zimy.
Belial měl ovšem otázky, ptal se na to jaký byl. Mírně jsem se zamyslela. Byl jsi můj osobní projekt, který jsem si vypiplala z náruče smrti a který možná kdybych nebyla tak outlocitná by chcípnul. Nebo možná, že bys mi ublížil, kdybych tě nezachránila... A nebo bych spíš ublížila já tobě. "Našla jsem tě v tom nejhorším stavu a pomohla ti se z toho dostat. Nevím, co bych ti měla povídat o tom, jaký jsi... mám tě ráda, vzájemná sympatie asi... Ale já... přišel jsi mi takový ztracený. Vždycky jsi myslel na sebe jako na prvního, což je dobře. Nikdo se nemá moc spoléhat na ostatní, jenom je pak zaskočený, že ho odkopnou..." možná jsem spíš popsala sebe, než jeho. Jenomže byl to tak velký rozdíl? Usmála jsem se na něj. "Prolhaný až na půdu, zákeřný jako nejhorší lišák a otravnej jako rýma v létě," prohodila jsem se smíchem, abych trochu odlehčila to, co jsem mu řekla před tím. "Taky bych řekla, že máš hodně rád holky... O tom jak moc máš rád kluky jsi se nezmínil," řekla jsem ještě s dalším smíchem v hlase.

//za Belem

//Jedlák

Bylo vážně nepříjemný počasí a já si myslela, že mi umrzne kus zadku. Ne, že by mi zima vadila, ale tohle nebyla normální zima, tohle bylo hotový peklo. "Jenomže já jsem oblíbená neteřinka a není moje chyba, že jsem o vlčátka nebohá přišla, když nás jejich tatínek opustil," zafňukala jsem hraně a pak se zasmála. "A když mi nebude taková zima, tak k tomu vycucnu i nějakou slzičku," dodala jsem se smíchem v hlase, který mi ovšem umrzal na čenichu. Bylo to fakt pekelný počasí a na výlet nebylo nejen počasí, ale i zem. Jezero bylo zamrzlé a přeháněl se po něm sníh, jako by chumelil i zespoda. Belial naštěstí šel celkem potichu, takže jsem nemusela mluvit a tím pádem mi nebyla zima i v krku. Doufala jsem, že něco nechytnu. Ochořet a zemřít bych kvůli zimě fakt nechtěla. Ale kmotra by mne přivedla určitě zpět.

Belial chtěl vyrazit k mojí smečce. Nechtěl se už evidentně vydávat za Smrtí a mě to vyhovovalo, celkem. Popravdě jsem se bála, že kdyby ke Smrti šel, s tím svým nevychovaným zadkem by se už nikdy nevrátil a to by popravdě byla škoda. Nevím proč jsem pro něj měla takovou slabost. Choval se ke mně jako naprostej zmetek a jeden by se ho už zbavil, ale já byla pokažená na tolik, že jsem neuměla ocenit klidnou a milou lásku. Potřebovala jsem někoho, kdo mne bude rozbíjet a slepovat pořád dokola, jinak jsem se neuměla pořádně uvolnit a milovat.
"No jestli ti strýc nakope zadek, tak to je jenom na tobě. Mimochodem, nebudu nikomu říkat o vlčatech, pro tvoje vlastní dobro..." pronesla jsem se smíchem v hlase. Pokud bude chtít tuhle věc vynášet na světlo byla jsem si jistá, že strýc se postaví na mou stranu, ne na tu jeho. "To že jsme partneři asi taky nebudeme vytahovat nebo?" zeptala jsem se a začala za ním cupitat směrem k jezeru. "Asgaarská smečka. Velkej hvozd, dost vlků, nemusíš se dřít a žrádla máš dost. Pár ubožáků tam je, ale strejda je fajn."

//VVJ

Byla jsem spokojená. Fakt hodně spokojená. Naprosto mě to odrovnalo, nejenom po té fyzické stránce. Konečně jsem se cítila zase dobře. Po dlouhé době. A bylo to fajn. Cítit se dobře, uvolněně a šťastně. Nemohla jsem se z toho úplně tak oklepat. Dala bych si chvilku pauzu a mohla bych znovu. Jenomže na to tady nebyl úplně prostor, protože tenhle les nebyl určený na tohle, ale jenom pokud nějaký blázen chtěl otravovat Smrt.
A Belial evidentně svůj záměr jít ke Smrti probral ze všech stran a rozmyslel si to. "Takže se nejdeš Smrti ptát?" zeptala jsem se a mírně se o něj otřela. Zátylek mě bolel, ale ne moc. Dopamin se pořád šířil tělem a já se tak v podstatě vzdalovala bolesti. "Chceš vzít do lesa? Nevím jestli by ti strýc neublížil... Mohl by tě vyhnat nebo tak," pronesla jsem, ale nezpochybňovala jsem jeho rozhodnutí. Čekala jsem na to, až mi řekne, co chce dělat. Nechtěla jsem rozhodovat za něj a tak jsem čekala, než půjdu zpátky.

Ahoj,
trochu nekonvenční dotaz, ale jak je to v případě, že chceme pro herní zápletku nechat vlčici zabřeznout s tím, že se vlčata, ale nenarodí? Je to povolené, není to povolené?

Díky za odpověď.

"Buď ráda, že hodila jenom kámen, mohla po tobě taky hodit kládu, blesk a nebo tě proměnit v masnej flek... nebo hůř proměnit tě ve vlčátko a co bys pak dělal, malej samotnej, zmatenej a ještě k tomu ze všeho při...." prohlásila jsem se smíchem a moje sprostá slova se nesla kolem, jako bych se za nic nestyděla. A taky že nestyděla. Byla jsem spokojená nejen se svým slovníkem, ale i s tím, jaká jsem byla. Jeden by řekl, že jako rajda bych se měla chovat jenom potají se svým partnerem někde v úkrytu, ale proč? Já se chtěla chovat jako rajda vždy a všude, bez ohledu na nějaké společenské konvence.
Takže když se to všechno událo, nedržela jsem se zpátky a dala jsem hezky celému lesu dostatečně nahlas vědět, co se v něm děje.
Cítila jsem bolest na zátylku, když ze mně seskočil. Cítila jsem krev ve vzduchu a podivné prázdno tam, kde mne hřál. Jenomže jsem taky cítila naplnění. Jisté zadostiučinění. Byla jsem udýchaná, bolavá, ale spokojená. "Páni, kdo by to byl řek, že ztráta paměti s tebe udělá takhle dobrýho milence... Před tím to bylo samé pomalinku tady a opatrně tam, ale tohle byla jiná jízda," pronesla jsem udýchaným hlasem a olízla si čenich.

Rowena

"Protože narozdíl od ostatních, já ostatní neopouštím, když jsou v kelu... A ty bez vzpomínek evidentně v kelu seš," pronesla jsem. Byla to pravda. Narozdíl od Saviora, Lennie, Noroxe, Nym, Alfreda a Alastora, já nikdy neopouštěla někoho jen tak. Já jsem od nikoho neodhcázela. To oni odcházeli ode mně. Možná by to pro mne mělo být znamení, že není problém v ostatních, ale ve mně, ale nebylo. Škoda. Mohla to být zajímavá myšlenková operace, ale já si s tím hlavu nelámala.
Navíc když Belial byl přímo v rozvezné náladě.
Nechtěla jsem si nechat kazit zábavu. Ne ne.
"Tak jen tak ne. Támhle bydlí Smrt a třeba ti poradí něco víc o tom, proč nemáš vzpomínky," pronesla jsem a začala si čistit jednu ze svých tlapek. "Přijde tě to sice draho, ale třeba se něco dozvíš..." prohodila jsem jenom tak a sledovala, jak se ke mně blíží. Vypadalo to nadějně a já si říkala, proč bych si měla kazit den. Naklonila jsem hlavu na stranu a pak si elegantně stoupla. "Jo? Tak to jsem zvědavá," broukla jsem a trochu vyzívavě zvedla čenich k nebi.

Sledovala jsem Beliala, který se choval, jako by mu bylo všechno naprosto ukradený. "Jsem tady ne?" pronesla jsem a mírně pohodila ocasem. Začalo být celkem dost zima, ale mě to nevadilo, protože jsem měla celkem dobrý kožich. Aspoň něco se povedlo mému rodičovstvu. Skrz geny mi dali výbavičku na zimní měsíce jako dělanou. Byla jsem malá, takže mi neutíkalo tolik tepla tělem mimo a navíc jsem měla dobrý kožich. Prostě nádhera. Jenomže moje maličkost mohla působit spíš vtipně, když jsem se čertila, ale uměla jsem toho dost, abych z Beliala udělala mastný flek.
Belial pak přešel zase do normálního hlasu a pak až do sladkého bzučáku, kterým se snažil rozvibrovat moje malé srdéčko. A proč ne... prostě jsem se rozhodla zahodit nějakou svojí naštvanost a vybít si to jinak. "Jooo.... že bys změnil názor?" prohodila jsem a mírně se zavlnila. Bylo mi jedno, jestli si myslí, že jsem nějaká koketa, byla jsem a tak mi to bylo fakt jedno. Má pověst mi byla ukradená, protože jsem měla svou kmotru a tím pádem jsem měla přesně to, co jsem potřebovala. Moc, sílu, magii.

Poslouchal mne, což byl nezvyk, jednou taky zavčel tlamu. Evidenetně to v té jeho zelené kebulce šrotovalo víc, než bych očekávala. Nehodlala jsem mu jeho myšlenky ještě více rozproudit tím, že bych lhala. Neměla jsem důvod mu zatajovat pravdu. Ani o tom, že byl hajzl ani o ničem jiném. "Drž klapačku," odsekla jsem mu, když řekl, že nejsem dost malá abych nevěděla, odkud se berou vlčata. Nevěděla jsem to... Byla jsem malá... Teď už ovšem ne. Bylo mi fuk proč přišel o paměť nebo proč mě otravoval tím, že se choval jako naprostej idiot. "Záleží mi na tobě a proto ti to říkám. Ale přestaň se ke mně chovat jako ke kusu hadru," pronesla jsem chladně a postavila se. "Nebo tě mám poslat na druhou stranu znova? Smrt ti nejspíš prospěje," zabručela jsem. Nebyla jsem zrovna v náladě na to, nechat sebou zametat. Před tím se ke mně choval mile, ale to všechno zmizelo s jeho ztrátou paměti.
Nevadilo mi být využívána, vadilo mi když na mě někdo hleděl z patra. Belial na mě hleděl z patra i si myslel, že nepoznám, že mě zneužívá. "Jestli jsi někomu ublížil nebo ho zabil, to ti nepovím. Nebyl jsi úplně sdílený, ale hádám, že jo... A v takovým případě doufám, že jsi nenaštval někoho mocnýho. To by ztráta paměti mohla být jenom to nejmenší."