Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Belial byl vážně miláček. Nebyla to láska, co nás poutalo k sobě, ani potomci, ale možná v tom nějaký ten cit byl. Rozhodně mi nebyl úplně lhostejný. Čert vem, že se na mne vykašlal, však takové věci se stávají. Jak jen jsem mohla vědět, že za tyhle pocity může jenom nedostatek lásky v mládí. Že bych pro jakéhokoliv vola udělala první poslední jen co by písknul. Kdyby se vrátil Norox, líbila bych mu tlapky a plazila se v prachu, jen za to, že se ke mně vrátil. Taková byla podstata celého tohohle romantického spojení. Nic víc, nic míň. Byla jsem prostě jenom naprosto blbá a neschopná pochopit, že láska je něco jiného než to, že se jeden vrátí po té, co vás opustil. Jenomže se jich vracelo tak málo, že návrat Beliala byl pro mne jako droga. A čert vem, že měl teď zelenej ocas. Vrátil se a to bylo to jediné, co mne zajímalo. Ani ne tak důvod, proč se vrátil, leč jsem měla tušení, že kvůli mně to nebylo.
"Dobře," prohodila jsem, když se rozhodl vyřešit nejprve tu partu tupých oprsklých individuí, které se nám podařilo odliftrovat pryč. Dále jsme značkovaly a Belial se zaobíral jenom mou korunkou. "Nemyslím si, že se válejí všude, to by je pak měl každý. Spíše si myslím, že prostě musíš mít někde dobré známosti a místní magická příroda ti to prostě zařídí. Já stejně věřím, že mi korunku dali jen proto, že se báli kmotry," řekla jsem mu a doufala, že to zní více vznešeně na jeho vzkus. Popravdě mě jeho názor zajímal a záleželo mi na něm. Nechtěla jsem být jenom nějaká flundra, kterou zdobí myšky.
Následovala jsem pak pohledem Beliala, který zkoumal propadlinu a tak všechno kolem. Já na zkoumání moc nebyla a tak jsem si prostě sedla na zem a začala si čistit pravou přední tlapku, zatím co Belial se rozhlížel a prohlížel si scenérii, aby pak zhodnotil kudy půjdeme. Mě to bylo celkem šumák, kdo kde a jak může přejít. Jen jsem se starala o svůj vlastní kožich a jeho čistotu. Když konečně vykročil, zvedla jsem se a následovala. "S tebou není žádná sranda Bele," pronesla jsem mírně znuděně.

//Mahtae sever

"Co já vím..." podotkla jsem. Popravdě tomu, jestli s někým soupeřit nebo nesoupeřit, to jsem neřešila. Neřešila jsem ani, jak moc taktické, či netaktické by to mohlo být, kdybychom se pohybovaly na území cizí smečky. Byla jsem prostě až tak moc přesvědčená o své neporazitelnosti. "Fajn... tak se můžeme jít podívat, ale chceš jít do tý smečky vedle nebo do tý kde bydlí údajně zbytek krásné strýčkovi famílie?" zeptala jsem se. Bylo mi jedno, kam půjdu nebo nepůjdu, ale začínala jsem se tady nudit. Nebyla tu žádná zábava. A to mě popravdě celkem štvalo. "Možná můžeme nejdřív obejít les, ať máme aspoň nějaký kladný body, než se odsud zdejchneme ne?" poznamenala jsem a pak jsem se pomalinku rozešla. Nevěděla jsem, co bych měla dělat jiného a tohle mohlo strýčkovi dokázat, jak jsme já a Belial naprosto nepostradatelní. Však jen díky nám je ta smečka v pořádku a v bezpečí. Vyháníme nezvané hosty a zároveň se společně pouštíme do obcházení hranic. Takhle nemohl nikdo nic říct, proti našemu setrvání ve smečce. Nebylo to nic světoborného, ale v tomhle polomrtvém lese, i něco bylo víc, než nic.
Opřela jsem se o jeden strom a pak se podívala na Beliala. "Hmm... tuhle věcičku?" zasmála jsem se a tlapkou ukázala na svou korunku. Kdo by to nechtěl. Takovou krásnou věcičku. Takový odznak nadřazenosti a krásy. "To jsem prostě jenom našla. Nějaký podivný myši to měly schované a daly mi to," pronesla jsem. Belial vypadal, že by nějakou chtěl. "Třeba najdeme nějakou cestou?" nadhodila jsem a pak se odlepila od kmene stromu a rozhodla se zase vyrazit dál. Cestou jsem se otírala o stromky, abych předala svůj pach na co největší plochu a doufala jsem, že Belial udělá to samé. Les začal pomalu vonět po nás. A náš pach byl tak signifikantní, že ho nešlo přehlédnout. Nebo spíše přečichnout. Nebylo to krásné, mít les, který by byl vlastně náš. Napadla mě podivná myšlenka. Co nějaký les obsadit? Nemuset nic začínat, ale prostě si jenom přivlastnit něčí les a úkryt. Pohled jsem upřela na Beliala. "Co kdybychom vyrazili a udělali něco... ne úplně korektního v cizí smečce? Co ty na to?" zeptala jsem se a zazubila se. Nenapadalo mě, co bychom mohli udělat, ale něco by se určitě našlo. Něco ne úplně příjemného. "Jdeme," zavelala jsem a vyrazila prostě nazdařh bůh pryč z lesa. Nedala jsem ani Belialovi moc na výběr, prostě jsem se rozhodla a sešla jsem.

//mahtae sever

Mírně jsem si olizovala čenich a doufala, že nevypadám moc jako mlsná kvočna. Popravdě i kdyby, byla jsem mlsnou a byla jsem momentálně kvočnou. Fake it till you make it. Musela jsem předstírat, jak se krásně starám o všechny kolem a jak mám ráda smečku a jády jády já a pak jsem se mohla v klidu pustit do postupného narušování místích systémů. Jen jsem kývla hlavou, když řekl, že si tamtu smečku najde někdy sám. Já věděla, že bych ji nenašla, neměla jsem na to dobrý čenich a běhat tady kolem a hledat tu smečku... blbost. Ale pokud se chce Belial crcat s nějakou smečkou, která neví kde je, prosím.
Pak přešla konverzace na něco zajímavějšího. "Řekla bych, že má, ale nikdo mi neřekl nic konkrétně. Spíš když jsou tak blízko sebe, minimálně o neútočení na sebe navzájem budou nějakou dohodu mít," pronášela jsem nahlas svoje myšlenky. "Chceš tam zajít?" zeptala jsem se neurčitě, protože mne zajímalo, co Belial plánuje.

Mrkla jsem po očku na Beliala, jak bude na odchod té spodiny reagovat a podle toho, jak se chladně rozloučil bylo evidentní, že je prostím pěkně, velmi rozladěn. Nedivila jsem se mu. Oba jsme se chovali nanejvýš slušně, ale tahle banda bezpozků se na nás jenom ušklíbla a šla. Bylo to hnusné, opravdu hnusné. A přitom jsme jim nic neudělali... zatím. Mlsně jsem si olázla tlamičku a svůj dlouhý ocas jsem elegantně přehodila přes vlastní hřbet. Čekala jsem, co z Beliala vypadne. Jistě, muži, chtěl si to jít vyřídit do té jejich smečky ručně a stručně a nebo to napráskat strýčkovi. "Rozhdoně bychom ho měli spravit o tom, že se nám tu potulovala verbeš s nevybíravým vkusem a výchovou," potodkla jsem, ale pak jsem pohodila hlavou a usmála se na Beliala. "Ale úplně netuším, jestli se mi chce jít do té jejich smečky... Možná bychom se mohli jít projít jenom po okolí, co myslíš? Ráda bych třeba navštívila tu smečku na severu, kde žila kdysi moje matka, třeba je tam pořád," dodala jsem s úsměvem. "Nebo můžeme jít na jih, trochu se válet ve slunečních paprscích u moře," prohodila jsem a přemýšlela jsem, co budeme asi tak dělat.

"Aha," odvětila jsem jenom sladce. Konečně jsem se dozvěděla, proč tu je jenom jeden ze synovečku a neteřinek a ne celá famílije. Problémy v Asgaarském ráji? Upřela jsem pohled na vlka. Jeho sestra jen házela pohrdavé pohledy kolem. Že by měla šestý smysl? Jak by mohla jinak vědět? Nebo je jenom prostě arogantní. Bylo to fuk protože oba dva se zbalili a vypadli. "Pozdravujte maminku a šťastnou cestu," houkla jsem za nimi sladkým hráškem.
"Rozmazlení spratci jeden jako druhej, fuj," odfrkla jsem si, když byli mimo les. Lak jsem se obrátila na Beliala. "Tak a naše místo je zajištěno," zazubila jsem se na něj a vlepila mu čenich na tvář v radosti. Pak jsem se odtáhla. "Co teď a co potom? Muzeme jít něco ulovit, obejit hranice nebo chceš vyrazit někam sám?"

Crowley se rozhodnul, že se nebude věnovat svojí "milované" tetičce, což mě trochu ranilo. Hraně samozřejmě, měla jsem ráda, když jsem mu mohla způsobovat nepříjemné pocity. Ty já způsobovala ráda. Mrkla jsem na něj a jenom se usmála. Pak jsem svůj pohled upřela na zbytek potížistů, kteří evidentně byli mou rodinou. Podle toho, že jim Crowley řekl, kde je děda bylo jasné, že jsou nejspíše sourozenci. Jestli jeden vrh nebo více vrhů, to těžko říct. Ale co mě bylo do toho. Pak se rozhodla odejít jedna z vlčic. Pozdravila, rozloučila se a šla. No jen mrskej pryč od lesa. Nehodlala jsem se úplně dělit o přízeň milovaného strýčka.
"Já jsem Rowena," pronesla jsem milounce a usmála se na vlčici a vlka, kteří tu zůstali. Nemohli mě znát, nemohli o mě nic vědět, pokud jim to neřekl Crowley, takže jsem působila jako vždycky. Mile, přátelsky a s úsměvem. "Tohle je můj partner Belial, vlastně je to váš strýc," dodala jsem a představila jsem se tak. "Jestli čekáte na strýčka Arcanuse, tak tu u vás asi ještě nebyl. No nevadí, mi tu s Belem počkáme... takové milé rodinné setkání že? Jakpak se má maminka, je to moje sestra... na půl, máme stejného otce, ale jiné matky," vysvětlila jsem. Musela jsem se přemáhat, abych při slovech matka neujela a nezavrčela. Vlastní matku jsem nesnášela, tu jejich jsem neznala.

Dva mini návrhy ještě upravim

Světlo
1. Možnost nasměrovat paprsky slunce zpoza mraků
2. Možnost ohnout paprsky světla a způsobit nepříjemný pocit v oku protivníka
3. Možnost vytvořit světelnou kouli z již existujícího zdroje světla
4.Možnost ohnout paprsky světla a oslnit protivníka
5.Možnost odklonit paprsky od oka protivníka a oslepit ho
6.Možnost tvořit světelnou kouli z neexistujiciho zdroje světla
7. Možnost tvořit světelné předměty teplé (ne horké)
8. Možnost tvořit světelné předměty horké (mohou spalit)
9.Možnost vytvořit válec světla, který vlka popálí
10.mohou zničit zombie/odehnat duchy

Houby
1. Umění růstu jedlých hub
2. Umění růstu nejedlých hub
3. Umění růstu hub s psychadelickým účinkem
4. Možnost napadnout houbou strom (může spadnout)
5. Možnost kolem jednoho vlka vypustit spory, které ho dusí (nepohyblive)
6.  Možnost vytvořit pohyblivy mrak sporu kolem jednoho vlka
7. Možnost růstu maxi hub
8. Možnost vytvořit mrak sporu na celém území
9. Nechat někomu vyrůst houbu na těle
10. Nechat vyrůst houbu s rozumem (může vám říct kdo kde je, nebo co se kde v kraji nachází)

Snad nevadí, že jsem to pojala trochu jinak. Do 3.3. se pokusím dát dohromady všechny :D
Život
Oheň
Jiskra zažehla ve mně,
doutná i plane,
snad nespálí mě ve tmě.

Voda
Života dárnou moc má,
tancuje krajem,
ve mě ukrytá tajem.

Země
Tvoří a ničí snadno,
rostliny živí,
zahrávat si není radno.

Vítr
Rozcuchat kožich umí,
stromy vyvrátí,
ve mně jen tiše šumí.

Iluze
Je tu a zase není,
zdá se ti to jen,
jako pouho pouhý sen.

Myšlenky
Vidím do nitra tebe,
nic není skryto,
snad neztratím v tom sebe.

Předměty
Všechno je vším a vše já
přeměním snadno.
Snad nedopadnu na dno.

Smrt
Bolest
Roste ve mně a sílí,
krutá a lstivá,
působí utrpení.

Loutkař
Jak na lankách vedu je,
když si usmyslím,
skočit, usnout, utopit se?

Emoce
Jiných vnímám pocity,
vlastní tlumím zas,
vzbudím lásku, žal i strach.

Počasí
Předpověď na další dny,
není jediné,
bouře, sníh a kyselí déšť.

Elektřina
Kopu, prskám a jiskřím,
tvůj kožich zvedám,
moje moc má svou hlavu.

Neviditelnost
Teď tu jsem a teď zas ne,
necítíš můj pach,
z neznáma, už cítíš strach?

Kam jsem šlápla tam začala růst tráva. Koukla jsem na Beliala, ne že by se mi to nelíbilo, ale zrovna na tohle plýtvat energií. "Šetři sílu, ještě nevíme, jestli budou v klidu nebo ne," podotkla jsem a kráčela v klidu dál. Bel mezitím mluvil o tom, jak má rád jaro, ale i zimu. "Nejhorší je stejně léto. Jak je vedro, tak se topím ve vlastní šťávě, ty ne?" zeptala jsem se zvědavě. Možná proto, že jsem chtěla zjistit, jestli je z jihu nebo ze severu, nebo odkud vlastně je. Tohle mohla být celkem dobrá informace, která by mi posloužila jako vodítko.
Zastavila jsem se a upřela oči přímo na něj. "Chci abys dělal to, co sám chceš. A říkal to co sám chceš," odpověděla jsem na jeho otázky ohledně toho, co má nebo nemá dělat. Neměla jsem ráda, když někdo jiného ovládal. Využíval. Toho jsem si užila sama ve svém životě dost. Uviděla jsem mezi stromy kožichy Crowleyho a nějakých dalších vlků, takže jsem vykročila k nim. "Ahoj, Crowley, kohopak to tu máš synovečku?" zeptala jsem se s laškovním úsměvem a bylo mi jasné, že Crowley bude naštvaný jen co uslyší můj hlas. Bylo hezké mít takovouhle moc nad někým.

//úkryt

Šla jsem vepředu a udávala jsem styl a rychlost našeho pochudu. Takže jsem šla v klidu, nikam nespěchala a elegantně vrtěla ocasem, dlouhým že bych se s ním omotala. Belial byl zvláštní, ale co jsem měla říct. Ach ti muži... Nechala jsem to tedy být, jako nějaké jeho obyčejné a střeštěné počínání. "Jaro bude snad pokojnější než zima, ale popravdě... já radši zimu, kdy se může jeden zamotat do klubíčka s někým blízkým a nevnímat okolní svět," povzdechla jsem si. A taky proto, že není vedro a neroztékám se jako nějakej kus slizu rozprsknutej na slunci. Bylo mi jasné, že můj kožich je naprosto nevhodný k tomu, abych se vystavovala na slunečních paprscích. Byla to škoda, ale bylo to tak. Kéž by to šlo nějak vymyslet, aby mi nebylo vedro v létě...
"Tvař se jak uznáš za vhodné miláčku," pronesla jsem medovým hláskem. "A jistě, že jsme partneři, pro ostatní jsme vždycky partneři," dodala jsem. Nechtěla jsem se o Beliala s nikým dělit. Pokud bych z toho neměla užitek. A pak se mě na něco zeptal a já se trochu poděšeně podívala zpátky. Myslí to vážně, nebo si ze mě dělá jenom srandu? "A ty mě miluješ?" odpověděla jsem mu na otázku otázkou. Láska byla vrtkavá a já ji poznala jen jednou, ale vlastně to ani láska nebyla. Byl to toxický vztah... A kdo ví jestli to byl vůbec vztah.
Kráčela jsem lesem tam, kde jsem cítila vlky.

"Díky, já vím," pronesla jsem s úsměvem. Byla jsem na sebe náležitě pyšná, protože se mi tim celkem dobře dařilo protloukat se světem. Konečně jsem tak mohla svůj talent využít nejen k přežití, ale i k vlastnímu prospěchu a zábavě. Zamrkala jsem řasami. Sledovala jsem Beliala, který vypadal, že udělá úplně všechno, co si budu přát. Nakrčila jsem čenich. Bylo to zvláštní, ale třeba to taky byla ta jeho nová nezapomenutá osobnost. Mírně jsem zavrtěla hlavou a usmála se. "Ne, půjdeme pozlobit mládež, pojď, " rozhodla jsem se nakonec a vyrazila směrem z úkrytu. Nechtěla jsem, aby mě víc motal hlavu. I když tvrdil, že je někdo jiný, pořád jsem si pamatovala jak mne opustil. Teď jsem měla ovšem jiný plán. Soustředila jsem se na něj a na ostatní zapomínala.

//les

Belial vypadal jako ten správný na tuhle prácičku. "Jistě, strašně nás to zasáhlo, ale nemohli jsme nic dělat. Uklouzla ji tlapka a ta nešťastnice se zhroutila na dno rokle. Belial se ji snažil zachránit a málem sám spadl dolů a zemřel. Och strýčku, jak smutné to bylo," pronesla jsem roztřeseným hláskem, jako bych opravdu stála před strýcem a plakala mu do kožichu. Místo toho jsem pohled upírala do Belialových očí a nebyla v nich ani stopa po smutku. Přímo mi v nich poskakovaly plamínky radosti. Usmála jsem se po svém výkonu a byla na sebe a na něj hrdá. Byli jsme dokonalý páreček, jen co je pravda.
Pak mluvil o tom, jak by mě neopustil a já se ušklíbla. Nevěřila jsem mu ani čenich mezi očima, jak se dušoval, že on to nebyl, že to bylo jeho já před ztrátou paměti. Uchechtla jsem se. "Dobře, máš pravdu. Vyrazíme tam?" zeptala jsem se a pak mírně mrkla. "Nebo?"

"Vskutku," zasmála jsem se pobaveně. Jeho slova byla jako by se nikdy nepatlal v bahně a nikdy nešel tou nejhorší stokou. Já se tak občas chovala taky. Mluvila jsem vybíravým jazykem vyšších vrstev, ale přitom jsem byla jenom odpad ze dna stoky. Padlá dcera, padlé Alfy a jeho ještě víc zapadlé partnerky. I tak jsem o sobě ovšem měla celkem velké mínění. Belial mě začal chválit, což od něj nebylo úplně obvyklé. Většinou mě spíše proklínal nebo se na mě vykašlal, pochval se mi od něj dostávalo pomálu. "To zní jako dobrý plán," podotkla jsem, když navrhl, že by se taky mohl vetřít do Arcanusovi rodiny. Skrze mě k tomu měl dobře našlápnuto.
"Nehoda na lovu, uklouznutí při přechází zříceniny, uhodí do ní blesk z čistého nebe... Co já vím, je tolik možností," zasmála jsem se ještě jednou, tentokrát pobavena vlastní zvrhlou myslí, která vymyslela spoustu možností, jak se zbavit nechtěných rodinných příslušníků našeho Alfy. Jenomže nesmíme ztrácet čas. Pak začal Belial mluvit o nás dvou. "Je hezký, že o mě nesmýšlíš jako o chamrati," zase jsem se smála svým zvonivým smíchem. Belial mě víc a víc bavil. To bylo dobře. "Co prosím?" zeptala jsem se když navrhl mít vlčata spolu. "Jasně, abys mě zase opustil, že jo."

Mít někoho, kdo vám něco dluží je vždycky výhodné. Není dopředu sice jasné, jak a kdy svůj dluh splatí, ale rozhodně je to nový prostor plný možností. "Jistě, že mi dlužíš... Myslíš si, že by strýček vzal někoho jen tak uprostřed zimy, koho si ani neproklepnul? Minimálně jsi přeskočil díky mě přijímací období," prohodila jsem vesele jako malinkatou pobídku k tomu, aby si uvědomil, co všechno jsem pro něj už udělala. Měla jsem ho svým způsobem ráda. Ne, nebyla to láska, kterou mají mezi sebou dvě půlky jednoho celku. Byl to prostý a jednoduchý kalkul, trošku přizdobený nedostatkem pozornosti od mužů, když jsem byla malá. Bel perfektně plnil tuhle roli.
"Hlavně oba dva sloužíme Smrti, což z nás dělá víc než partnery," zamumlala jsem a těžko říct, jestli to on slyšel nebo ne. "Prdelkovat před ním nemusíš. Přišla jsem na to, že strýčkovi chybí rodinná láska. Hodně jeho vlčat zmizelo nebo nechodí domů tak často, jak by chtěl. Takže mu projevuju náležitou dávku úcty a lásky," vypočetla jsem to, co všechno dělám, abych strýce získala na svou stranu. "Trochu se mi nelíbí, že se tu začalo motat jeho další příbuzenstvo, ale tak... to už nějak zařídíme že?" pronesla jsem. "Popravdě, to bys mohl zařídit ty ne? Získat si kamarády, vnučka je určitě mladá a někoho kdo jí pomůže pochopit fungování světa ocení a pak, když to bude nejmíň čekat... puf" Udělala jsem tlapkou gesto, že se něco rozpadlo. Roztáhla jem polštářky co nejvíc od sebe až se moje modré drápky zaleskly. "Ale jestli to doho půjdeš, tak jí nesmíš udělat vlčata ani nic jiného, jasný?" zdůraznila jsem. Byl to Belial a evidentně potřeboval tohle připomínat, když mě to jaksi zapomněl říct.

Belial se nakonec posadil ke mně, ale nejdřív mi přejel jazykem po čenichu. Bylo to od něj takové milounké. Hezké gesto od partnera. Mírně jsem se zachvěla s motýlky v břiše. A snad to byli jenom motýlci a ne něco jiného. "Pomohla jsem ti se dostat do smečky, ne snad?" prohodila jsem, když začal pochybovat o tom, jestli mi svůj grandiozní plán má svěřit. Já to popravdě nechtěla vědět, abych mu pomohla, ale jenom z čisté zvědavosti. Nerada jsem byla z něčeho vynechána.
Poslouchala jsem jeho plán a mírně se ušklíbla. Pak jsem se ale rozchichotala, nebyl to smích plný děsu nebo pohrdání. Byl to upřímný a pobavený smích. "Drahoušku, o co myslíš, že se tady už nějakej pátek snažím?" pronesla jsem vesele."Celou dobu jsem se kolem strýčka točila a lísala se jako svízel přítula, jen proto, abych až to bude vhodné, mohla využít každý citový páky, kterou budu mít. Jistě, mám ho ráda, ale ještě radši bych byla, kdybych nemusela hnout ani tlapkou a všichni skákaly jak pískám. Nechci být Alfa na to mě neužije, ale taková beta... hmm... to bych si líbit nechala," dodala jsem šeptem na vysvětlenou.