Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Belial chtěl dlouhou verzi, tak jsem se do ní pustila. "Narodila jsem se ve smečce v horách, která už dávno neexistuje. Měla jsem bratry, dvojčata, a jednu sestru, nevlastní. Sestru jsem milovala a vzhlížela k ní, ale utekla se svým přítelem. Matka se pohádala s otcem a odvedla bratry pryč, mě nechala v horách. Otec se pak jednodušše vypařil. A tak jsem zůstala naprosto sama. Smečka se pak rozpadla a já netušila, co mám dělat. Hledala jsem matku, ale nenašla a málem umřela v chladné zimě, kdyby mě nenašel Norox. On... byl můj první... ve všem. Naučil mě lovit, naučil mě používat magii a naučil mě používat nejenom rozum, ale i tělo... A pak... zmizel, umřel nejspíš. Ani po něm neštěknul pes. Zase sama, zase bez pomoci, bez rodiny a bez domova. Dlouho jsem nikoho neměla, občasné známosti, ale jinak nic. Našla jsem si kamarády a smečku. Pak jsem potkala tebe a ty sis se mnou jenom užil a zmizel... Nechal si mě s vlčaty a puf, byls pryč. Vlčata zemřela, ale můj bratr Alastor a můj nejlepší přítel Alfredo z toho vinili mě. Tím jsem přišla o smečku dole ve Vrbovém lesíku, kde jsem měla místo díky Alfredovi a mé přítelkyni Pippě. Vyhnali mě a já zůstala sama, zase. Takže promiň, že mi není líto chudáka Beliala, který přišel o vzpomínky. Že neuroním slzičku za to, že možná jsi se vzpomínkami ztratil i kus sebe... Protože já bych dala cokoliv, COKOLIV, abych mohla zapomenout na to, že mě nikdy nikdo nechtěl, že mě všichni jenom opouštěli a já zůstávala na všechno sama," pronesla jsem monolog tichým hlasem. Občas poklesl, občas stoupl. Během vyprávění se mi oči zalily slzami, ale snažila jsem se nebrečet. Jedna slza se přeci jen vykutálela z kanálku a já ji zamátavě otřela tlapkou. Naštvaná na tuhle slabost.

//Lucy a Waris
Netrvalo dlouho a do lesa konečně někdo přišel. Pohodila jsem ocasem a usmála se. Dokonalá herečka a po všem, co bylo před chvilkou, jako by se slehla zem. Všechny svoje emoce jsem dokonale zamaskovala, emocí klidu, pohody a přátelství. Pohlédla jsem na vlka a vlčici, kteří kráčeli k nám. Ona elegantně, on trochu nasvaleně. Ale že to byl kusanec. Olízla jsem si mlsně čenich, což se dalo vysvětlit i jenom jako normální gesto. S ním bych si dala říct hned. To je pěknej Alfáček. Slova se ujala Alfa vlčice. Představila se jako Lucy a mě seplo, že tohle bude ta moje sestřička o které jsem zatím jen slyšela. "Och, já jsem Rowena a rozhodně nechceme vyrušovat," řekla jsem klidným a přátelským hlasem. "Já... jsem tvoje sestra... nevlastní samozřejmě. Můj otec byl Savior, hnědý vlk, zelené drápky a zelená srst na tlapce, v uchu měl stříbrnou naušnici?" popsala jsem poměrně podrobně otce, kterého jsem už několik let neviděla. Prvního kdo vás opustí asi nikdy nezapomenete. Usmála jsem se na Lucy a nechala ji to zpracovat.

Koukla jsem na Beliala a posadila se na zem. Ocas jsem si obtočila kolem tlapek. Začínalo být jaro a teplo, ale od země pořád táhlo, hlavně v noci a nad ránem. Bel se ptal na to, proč bych ráda zapomněla, ale popravdě jsem netušila, jestli ho to fakt zajímá nebo ne. "Chceš celý příběh nebo zkrácenou verzi?" zeptala jsem se s povzdechem. Nerada bych mu tu říkala celý svůj příběh s tím, že mě bude poslouchat jenom na půl ucha. A nerada bych ho říkala někomu, koho to nebude vůbec zajímat. Není dobré prožívat staré rány, otvírat je a připomínat si, na druhou stranu by to měl vědět, je přeci jenom můj partner, i když jenom jako... Nebo nejen jako? Jak se vlastně pozná láska? Je to to co jsem měla s Noroxem? S Helialem, který se mnou šel na lov? Nebo Alfredem, který se o mne staral než se rozhodl nademnou zlomit hůl? Nebo je to tohle co mám s Belialem? A nebo jsem lásku nikdy nepoznala... Belial vypadal, že všechno myslí naprosto upřímně. Povzdechla jsem si znovu. "Předem upozorňuji, že celý příběh bude dlouhý," dodala jsem.
Na jeho slova, že nemsíme dovolit, aby se vlci odsud přidali do Asgaaru jsem kývla hlavou. Bylo nepřípustné, aby se nám tam nasáčkoval někdo další.

Protočila jsem oči v sloup, protože to bylo patetické. Rozhodně mne zajímalo proč udělal, to co udělal, ale už se to nikdy nedozvíme. Jenomže on z toho dělal velkou věc, jako by on tady byl ten mučedník. "Děláš jako by to bylo strašný, nevědět, co se ti v životě stalo, ale věř mi, že já bych mnohem radši nevěděla. Mnohem radši bych zapomněla na všechny a navšechno," zasyčela jsem na něj s pohledem upřeným přímo do jeho duše. Ať už to měl v životě jakékoli, rozhodně to neměl takové jako já. Dala bych všechno na to, abych mohla zapomenout. Zapomenout na matku, která mne opustila a šla raději do jiné smečky. Zapomenout na sestru, co mne zradila a odešla za svým miláčkem pryč. Zapomenout na přítele, který pro mne znamenal všechno a pak prostě zmizel, zemřel. Zapomenout na vlčata, která jsem nechtěla. A taky zapomenout na něj, protože leč jsem nechtěla, mě to k němu táhlo. "Patetický," pronesla jsem a těžko říct, jestli jsem hodnotila jeho nebo sebe.
"Nemám rodinu," odvětila jsem stručně na jeho otázku ohledně mojí rodiny. Pokud se o tom chtěl bavit, řekla bych mu všechno, ale odhadovala jsem, že můj příběh ho stejně nezajímá. Jako všechny ostatní. Pro každého jsem byla jenom ta o kterou si může otřít hubu a jí se to nedotkne. Nikdo se opravdu nikdy o nikoho nezajímal.
Měl pravdu. Skoro nikdo tu nebyl. Vůně místní smečky byla vyčpělá. "Možná pro to hledali strýčka, chtěli nějaký nový místo k životu. To by nám ještě scházelo, dobře že odtáhli," dodala jsem celkem rozhodně a prohlížela si jeden z rubínů na zemi.

//VVJ

"Pff Život by ti nepomohl, ani kdybys chtěl a navíc jsi mi to sám říkal. Řekl jsi, že tě zachránila Smrt, proč bys mi tenkrát lhal?" zeptala jsem se na oplátku. Těch jeho podivných snah najít nějakou teorii, která by pasovala na to, že Smrt mu nepomohla jsme měla tak akorát dost. Mírně jsem si odfrkla a porozhlédla se kolem. Vstoupili jsme do lesa, který vypadal poměrně hezky. Útulně, dalo by se říct. Celkem bych si tu dovedla představit vychovávat vlastní rodinku. Pche. Rodina. nechutný...
Uculila jsem se na něj, když se přiznal, že opravdu použil magii myšlenek. "To abych si dávala na co myslím, že ?" prohodila jsem laškovně a zkusila si vybavit všechny ty nekalosti, které jsme spolu kdy prováděly v různých temných zákoutích tohoto kraje.
Kolem nás byla spousta šutrů a stromů, ale vlk žádný. Divný. Jeden by řekl, že v tomhle lese nikdo pomalu nežije. Pach jsem tu cítila, ale ne úplně zřetelně. Někdo tu značkoval, ale rozhodně to bylo nějaký ten pátek zpátky. "Jsou," podotkla jsem. Netušila jsem odkud se rubíny vzaly v Asgaaru, ale asi odsud. Že by takhle chtěla teta zůstat ve spojení s částí svojí rodiny? "Asgaarští jsou zvláštní familie, ale já nemám co soudit," dodala jsem a pohodila ocasem. Belial se ptal co provedeme, ale já už nějak neměla náladu na to něco vyvádět. Když tu nebyl nikdo, kdo by to ocenil.

"Ne já jsem jenom našla tvou prašivou zádel a vytáhla tě z moře. Měl jsi být mrtvolou, kterou ožraly ryby podle toho v jakým si byl stavu, ale Smrt se rozhodla zachránit tě. Nezpochybňuju to rozhodnutí, i když teď ani nevěříš, že to byla bohyněm," pronesla jsem rázně. Neměla jsem proč, bych měla svou paní pomlouvat a ubírat jí na jejích věhlasných dovednostech. To že Beliala zachránila mělo svůj význam, jenomže tím že ztratil paměť a změnil se, se taky mohlo změnit jeho poslání tady. Možná, že teď už nebyl tím vyvoleným a možná právě pro to, se mi moje kmotřička přestala zvěvovat ve snech.
Sledovala jsem odcházející vlky. "Jak víš, že jdou jinam?" zeptala jsem se po chvilce, když Belial prohlásil, že následovat je nebudeme. Netušila jsem, co se stalo, ale pak mi to došlo. "Tys jim četl myšlenky, to je neslušný... zákeřný a líbí se mi to, ale pořád neslušný," vyhubovala jsem mu naoko podrážděně a neschvalujíc jeho magické počínání. Uvnitř mne ovšem těšilo, jak dobrý je v magických schopnostech. Vyrazil směrem k malému lesíku, jehož pach jsem poznala až když jsem v něm stála. Takhle páchl synoveček s neteřinkami.

//cedr

//Mahtae sever

Ťapkala jsem si to za Belem a užívala si, že jsem zase chvilku mimo hvozd. Sice jsem už tyhle výlety nemusela podnikat z čisté zoufalosti nebo nudy, ale o to více jsem si je teď užívala. Jako "vdaná" panička jsem si mohla nosit hezky čenich nahoru a ukazovat na obdiv nejen sebe, ale i svého mužného partnera. Ještě navíc s těma hezkýma odznakama... Celkem hezky se ve smečce chytl a už se i mírně zakulacuje. Usmála jsem se na svého partnera a následovala ho k jezeru, které bylo obklopeno vlky. Mírně jsem nakrčila čenich z těch puchů a pachů. "Smrt není žádné pseudobožstvo," zavrčela jsem na něj najednou, když si dovolil z tlamy vypustit takovou naprosto kacířskou větu. "Smrt je božstvo a ne odměnila mne za služby, které jsem jí prokázala. Mimo jiné to byla záchrana tvého holého zadku, takže nepoučuj o tom, že od ní nic nepotřebuješ," prskala jsem jako kdybych kousla do citronu. Neměla jsem tydle kecy ráda.
Obrátila jsem svou pozornost na skupinku, která stála kus od nás a vypadalo to, že jsou na odchodu. "To bude Etney," sdělila jsem Belialovi. "Byl to brácha Awnay... tak proto říkají Arcanusovi dědo a na strejdo, ségra se spustila s tímhle, no tak to je hodně vtipný," podotkla jsem a ušklíbla se. Awnay mi toho napovídala o svém dementním bratrovi celkem dost. Jenže proč by se s ním spouštěla Lucy o které všichni mluvili jako o té chytré. Dokonce i táta to jednou říkal. "Vypadá to, že jsou na odchodu a já za nima teda běhat nebudu," dodala jsem s pohledem upřeným na odcházející skupinu.

//Asgaarský hvozd

Následovala jsem Beliala jako poslušná krůtička. Zadek se mi vrtěl, jako vždycky, protože váha ocasu nebyla neznatelná. Jeden by řekl, že když s ním mávám s takovou lehkostí, tak nebudu mít problém nevrtět kvůli němu tolik zadkem, ale tak to nebylo. Jeho váha byla mnohdy na obtíž. "Jistě... Ale bohyně ti přece nemůže dát korunku jen tak, co by to bylo za bohyni, pak by to od ní chtěl každý a to si nemůže dovolit. Nebo by někdo prohlásil, že někomu jinému nadržuje a to taky nechceš... Takže mi tu korunku dala jisto jistě kmotra Smrt a ty jenom závidíš, že za tvoje služby ti nedala nic," prskala jsem, protože mne jeho tón mírně urážel. Jeho nedůvěřivost v má slova mne prostě rozohnila.
Koukla jsem na něj a začala se chichotat. "Smradlavá kytka? Tomu ty říkáš zábavné? To by ses jim rovnou mohl vydělat pod rohožku a říkat tomu vtip, přitom je to jenom přízemní nechutnost," dodala jsem s povzdechem. "Jo třeba jim unést dceru nebo zneuctít syna," dodala jsem mlaskavě. Sice to byla rodina, ale já je tak nebrala. Nikdy jsem nikoho nebrala jako rodinu, takže by mi bylo jedno, kdyby jim Belial přefiknul nějakou tu dcerku.

//Za Belem

Belial byl vážně miláček. Nebyla to láska, co nás poutalo k sobě, ani potomci, ale možná v tom nějaký ten cit byl. Rozhodně mi nebyl úplně lhostejný. Čert vem, že se na mne vykašlal, však takové věci se stávají. Jak jen jsem mohla vědět, že za tyhle pocity může jenom nedostatek lásky v mládí. Že bych pro jakéhokoliv vola udělala první poslední jen co by písknul. Kdyby se vrátil Norox, líbila bych mu tlapky a plazila se v prachu, jen za to, že se ke mně vrátil. Taková byla podstata celého tohohle romantického spojení. Nic víc, nic míň. Byla jsem prostě jenom naprosto blbá a neschopná pochopit, že láska je něco jiného než to, že se jeden vrátí po té, co vás opustil. Jenomže se jich vracelo tak málo, že návrat Beliala byl pro mne jako droga. A čert vem, že měl teď zelenej ocas. Vrátil se a to bylo to jediné, co mne zajímalo. Ani ne tak důvod, proč se vrátil, leč jsem měla tušení, že kvůli mně to nebylo.
"Dobře," prohodila jsem, když se rozhodl vyřešit nejprve tu partu tupých oprsklých individuí, které se nám podařilo odliftrovat pryč. Dále jsme značkovaly a Belial se zaobíral jenom mou korunkou. "Nemyslím si, že se válejí všude, to by je pak měl každý. Spíše si myslím, že prostě musíš mít někde dobré známosti a místní magická příroda ti to prostě zařídí. Já stejně věřím, že mi korunku dali jen proto, že se báli kmotry," řekla jsem mu a doufala, že to zní více vznešeně na jeho vzkus. Popravdě mě jeho názor zajímal a záleželo mi na něm. Nechtěla jsem být jenom nějaká flundra, kterou zdobí myšky.
Následovala jsem pak pohledem Beliala, který zkoumal propadlinu a tak všechno kolem. Já na zkoumání moc nebyla a tak jsem si prostě sedla na zem a začala si čistit pravou přední tlapku, zatím co Belial se rozhlížel a prohlížel si scenérii, aby pak zhodnotil kudy půjdeme. Mě to bylo celkem šumák, kdo kde a jak může přejít. Jen jsem se starala o svůj vlastní kožich a jeho čistotu. Když konečně vykročil, zvedla jsem se a následovala. "S tebou není žádná sranda Bele," pronesla jsem mírně znuděně.

//Mahtae sever

"Co já vím..." podotkla jsem. Popravdě tomu, jestli s někým soupeřit nebo nesoupeřit, to jsem neřešila. Neřešila jsem ani, jak moc taktické, či netaktické by to mohlo být, kdybychom se pohybovaly na území cizí smečky. Byla jsem prostě až tak moc přesvědčená o své neporazitelnosti. "Fajn... tak se můžeme jít podívat, ale chceš jít do tý smečky vedle nebo do tý kde bydlí údajně zbytek krásné strýčkovi famílie?" zeptala jsem se. Bylo mi jedno, kam půjdu nebo nepůjdu, ale začínala jsem se tady nudit. Nebyla tu žádná zábava. A to mě popravdě celkem štvalo. "Možná můžeme nejdřív obejít les, ať máme aspoň nějaký kladný body, než se odsud zdejchneme ne?" poznamenala jsem a pak jsem se pomalinku rozešla. Nevěděla jsem, co bych měla dělat jiného a tohle mohlo strýčkovi dokázat, jak jsme já a Belial naprosto nepostradatelní. Však jen díky nám je ta smečka v pořádku a v bezpečí. Vyháníme nezvané hosty a zároveň se společně pouštíme do obcházení hranic. Takhle nemohl nikdo nic říct, proti našemu setrvání ve smečce. Nebylo to nic světoborného, ale v tomhle polomrtvém lese, i něco bylo víc, než nic.
Opřela jsem se o jeden strom a pak se podívala na Beliala. "Hmm... tuhle věcičku?" zasmála jsem se a tlapkou ukázala na svou korunku. Kdo by to nechtěl. Takovou krásnou věcičku. Takový odznak nadřazenosti a krásy. "To jsem prostě jenom našla. Nějaký podivný myši to měly schované a daly mi to," pronesla jsem. Belial vypadal, že by nějakou chtěl. "Třeba najdeme nějakou cestou?" nadhodila jsem a pak se odlepila od kmene stromu a rozhodla se zase vyrazit dál. Cestou jsem se otírala o stromky, abych předala svůj pach na co největší plochu a doufala jsem, že Belial udělá to samé. Les začal pomalu vonět po nás. A náš pach byl tak signifikantní, že ho nešlo přehlédnout. Nebo spíše přečichnout. Nebylo to krásné, mít les, který by byl vlastně náš. Napadla mě podivná myšlenka. Co nějaký les obsadit? Nemuset nic začínat, ale prostě si jenom přivlastnit něčí les a úkryt. Pohled jsem upřela na Beliala. "Co kdybychom vyrazili a udělali něco... ne úplně korektního v cizí smečce? Co ty na to?" zeptala jsem se a zazubila se. Nenapadalo mě, co bychom mohli udělat, ale něco by se určitě našlo. Něco ne úplně příjemného. "Jdeme," zavelala jsem a vyrazila prostě nazdařh bůh pryč z lesa. Nedala jsem ani Belialovi moc na výběr, prostě jsem se rozhodla a sešla jsem.

//mahtae sever

Mírně jsem si olizovala čenich a doufala, že nevypadám moc jako mlsná kvočna. Popravdě i kdyby, byla jsem mlsnou a byla jsem momentálně kvočnou. Fake it till you make it. Musela jsem předstírat, jak se krásně starám o všechny kolem a jak mám ráda smečku a jády jády já a pak jsem se mohla v klidu pustit do postupného narušování místích systémů. Jen jsem kývla hlavou, když řekl, že si tamtu smečku najde někdy sám. Já věděla, že bych ji nenašla, neměla jsem na to dobrý čenich a běhat tady kolem a hledat tu smečku... blbost. Ale pokud se chce Belial crcat s nějakou smečkou, která neví kde je, prosím.
Pak přešla konverzace na něco zajímavějšího. "Řekla bych, že má, ale nikdo mi neřekl nic konkrétně. Spíš když jsou tak blízko sebe, minimálně o neútočení na sebe navzájem budou nějakou dohodu mít," pronášela jsem nahlas svoje myšlenky. "Chceš tam zajít?" zeptala jsem se neurčitě, protože mne zajímalo, co Belial plánuje.

Mrkla jsem po očku na Beliala, jak bude na odchod té spodiny reagovat a podle toho, jak se chladně rozloučil bylo evidentní, že je prostím pěkně, velmi rozladěn. Nedivila jsem se mu. Oba jsme se chovali nanejvýš slušně, ale tahle banda bezpozků se na nás jenom ušklíbla a šla. Bylo to hnusné, opravdu hnusné. A přitom jsme jim nic neudělali... zatím. Mlsně jsem si olázla tlamičku a svůj dlouhý ocas jsem elegantně přehodila přes vlastní hřbet. Čekala jsem, co z Beliala vypadne. Jistě, muži, chtěl si to jít vyřídit do té jejich smečky ručně a stručně a nebo to napráskat strýčkovi. "Rozhdoně bychom ho měli spravit o tom, že se nám tu potulovala verbeš s nevybíravým vkusem a výchovou," potodkla jsem, ale pak jsem pohodila hlavou a usmála se na Beliala. "Ale úplně netuším, jestli se mi chce jít do té jejich smečky... Možná bychom se mohli jít projít jenom po okolí, co myslíš? Ráda bych třeba navštívila tu smečku na severu, kde žila kdysi moje matka, třeba je tam pořád," dodala jsem s úsměvem. "Nebo můžeme jít na jih, trochu se válet ve slunečních paprscích u moře," prohodila jsem a přemýšlela jsem, co budeme asi tak dělat.

"Aha," odvětila jsem jenom sladce. Konečně jsem se dozvěděla, proč tu je jenom jeden ze synovečku a neteřinek a ne celá famílije. Problémy v Asgaarském ráji? Upřela jsem pohled na vlka. Jeho sestra jen házela pohrdavé pohledy kolem. Že by měla šestý smysl? Jak by mohla jinak vědět? Nebo je jenom prostě arogantní. Bylo to fuk protože oba dva se zbalili a vypadli. "Pozdravujte maminku a šťastnou cestu," houkla jsem za nimi sladkým hráškem.
"Rozmazlení spratci jeden jako druhej, fuj," odfrkla jsem si, když byli mimo les. Lak jsem se obrátila na Beliala. "Tak a naše místo je zajištěno," zazubila jsem se na něj a vlepila mu čenich na tvář v radosti. Pak jsem se odtáhla. "Co teď a co potom? Muzeme jít něco ulovit, obejit hranice nebo chceš vyrazit někam sám?"

Crowley se rozhodnul, že se nebude věnovat svojí "milované" tetičce, což mě trochu ranilo. Hraně samozřejmě, měla jsem ráda, když jsem mu mohla způsobovat nepříjemné pocity. Ty já způsobovala ráda. Mrkla jsem na něj a jenom se usmála. Pak jsem svůj pohled upřela na zbytek potížistů, kteří evidentně byli mou rodinou. Podle toho, že jim Crowley řekl, kde je děda bylo jasné, že jsou nejspíše sourozenci. Jestli jeden vrh nebo více vrhů, to těžko říct. Ale co mě bylo do toho. Pak se rozhodla odejít jedna z vlčic. Pozdravila, rozloučila se a šla. No jen mrskej pryč od lesa. Nehodlala jsem se úplně dělit o přízeň milovaného strýčka.
"Já jsem Rowena," pronesla jsem milounce a usmála se na vlčici a vlka, kteří tu zůstali. Nemohli mě znát, nemohli o mě nic vědět, pokud jim to neřekl Crowley, takže jsem působila jako vždycky. Mile, přátelsky a s úsměvem. "Tohle je můj partner Belial, vlastně je to váš strýc," dodala jsem a představila jsem se tak. "Jestli čekáte na strýčka Arcanuse, tak tu u vás asi ještě nebyl. No nevadí, mi tu s Belem počkáme... takové milé rodinné setkání že? Jakpak se má maminka, je to moje sestra... na půl, máme stejného otce, ale jiné matky," vysvětlila jsem. Musela jsem se přemáhat, abych při slovech matka neujela a nezavrčela. Vlastní matku jsem nesnášela, tu jejich jsem neznala.

Dva mini návrhy ještě upravim

Světlo
1. Možnost nasměrovat paprsky slunce zpoza mraků
2. Možnost ohnout paprsky světla a způsobit nepříjemný pocit v oku protivníka
3. Možnost vytvořit světelnou kouli z již existujícího zdroje světla
4.Možnost ohnout paprsky světla a oslnit protivníka
5.Možnost odklonit paprsky od oka protivníka a oslepit ho
6.Možnost tvořit světelnou kouli z neexistujiciho zdroje světla
7. Možnost tvořit světelné předměty teplé (ne horké)
8. Možnost tvořit světelné předměty horké (mohou spalit)
9.Možnost vytvořit válec světla, který vlka popálí
10.mohou zničit zombie/odehnat duchy

Houby
1. Umění růstu jedlých hub
2. Umění růstu nejedlých hub
3. Umění růstu hub s psychadelickým účinkem
4. Možnost napadnout houbou strom (může spadnout)
5. Možnost kolem jednoho vlka vypustit spory, které ho dusí (nepohyblive)
6.  Možnost vytvořit pohyblivy mrak sporu kolem jednoho vlka
7. Možnost růstu maxi hub
8. Možnost vytvořit mrak sporu na celém území
9. Nechat někomu vyrůst houbu na těle
10. Nechat vyrůst houbu s rozumem (může vám říct kdo kde je, nebo co se kde v kraji nachází)

Snad nevadí, že jsem to pojala trochu jinak. Do 3.3. se pokusím dát dohromady všechny :D
Život
Oheň
Jiskra zažehla ve mně,
doutná i plane,
snad nespálí mě ve tmě.

Voda
Života dárnou moc má,
tancuje krajem,
ve mě ukrytá tajem.

Země
Tvoří a ničí snadno,
rostliny živí,
zahrávat si není radno.

Vítr
Rozcuchat kožich umí,
stromy vyvrátí,
ve mně jen tiše šumí.

Iluze
Je tu a zase není,
zdá se ti to jen,
jako pouho pouhý sen.

Myšlenky
Vidím do nitra tebe,
nic není skryto,
snad neztratím v tom sebe.

Předměty
Všechno je vším a vše já
přeměním snadno.
Snad nedopadnu na dno.

Smrt
Bolest
Roste ve mně a sílí,
krutá a lstivá,
působí utrpení.

Loutkař
Jak na lankách vedu je,
když si usmyslím,
skočit, usnout, utopit se?

Emoce
Jiných vnímám pocity,
vlastní tlumím zas,
vzbudím lásku, žal i strach.

Počasí
Předpověď na další dny,
není jediné,
bouře, sníh a kyselí déšť.

Elektřina
Kopu, prskám a jiskřím,
tvůj kožich zvedám,
moje moc má svou hlavu.

Neviditelnost
Teď tu jsem a teď zas ne,
necítíš můj pach,
z neznáma, už cítíš strach?