Gallirea - Příspěvky uživatele

<- Zubří vysočina

Zdálo se, že už stačí jen kousek a bude na zemi. Jenže se ukázalo, že se rozhodla proměnit role a být ve vedení aka lovec ona. Skočila po něm a povalila jej k zemi. Nad tím se jen Rigel pousmál a čekal, kdy zase bude utíkat pryč.
Oklepal se hned jak opět vylezl na nohy a všiml si, že už je vlčice zase v trapu a běžela dál. Tentokrát už to bylo o něco pomaleji a její tempo značilo, že už se jedná spíše o rekreační běh než soutěž. Rigel se tedy rozhodl vydat okamžitě za ní, aby nebyl zas tak pozadu. Tentokrát už to ale nebylo tak těžké jako předtím. Nechala se.
Skočil po ní tak, že se oba vlci kutáleli několik metrů jako klubko končetin a srsti, než se rozdělili a dopadli do fialových květů několik desítek centimetrů od sebe.
"O co, že je nesníš!" zvolal, když popadl dech a pořádně se konečně po tom kutálení nadechl. Pár částí těla jej mírně bolela, ale nebude to nic víc než pár pohmožděnin, na které během konverzace s vlčicí zapomene. Urval kytku a hodil jí před vlčici bez toho, aniž by si uvědomil, že se mu bílá tekutina ze stonku dostala do tlamy. Stačilo tak málo a bylo vymalováno. Počkal, až vyhecovaná vlčice květinu chytí a čekal na její reakci. Sní to? Rigel jí sledoval s úšklebkem a těšil se na reakci. Jenže než se mu dostalo její reakce, začal se celý svět poměrně točit. A kdyby jen to, vše se začalo motat a měnit barvy. Květiny byly najednou žluté, Evelyn modrá a jeho vlastní tlapky zas červené.
"Co děláme uprostřed oceánu?" zeptal se nevěřícně Evelyn a koukal se pod tlapky, neboť najednou byli uprostřed nekonečné vody, která vypadala stabilně a nerostla. Evelyn byla po břicho ve vodě a Rigel na tom byl podobně. Jenže najednou tam byly zas kytky a vypadalo to, že rostou nějak rychle a za chvíli se v nich udusí. Ale to mu asi moc nevadilo.
"Do prdele Evelyn, ty se mi mezi těmi kytkami ztrácíš," pronesl a chechtal se tomu, když se svalil do fialových květin zády k zemi.

< Ještěří lučina

Byl jí v patách a ona to moc dobře věděla. Možná taky proto se rozhodla taktéž běžet přímo, aby neztrácela drahocenný čas, který by mohla využít pro zabraní jisté vzdálenosti od Rigela. Jenže se zdálo, že jí docházely síly. V tom měl Rigel patřičnou výhodu, neboť byl silný a vytrvalý. Možná trochu trvalo, než ji stihl doběhnout, ale to nic neměnilo na tom, že začala chtě nechtě zpomalovat. Pousmál se nad tím. Už jí skoro má a kdo ví, co bude požadovat jako odměnu za její chycení.
Začala na něj volat a přesvědčovat se, že už Rigel nemůže stejně tak ona, jenže vlk byl nachystán jí v tomto bohužel zklamat. "Ani náhodou, ale je jisté, že ty už ztrácíš síly," zasmál se a trochu přidal, neboť jej síly stále neopouštěly.
Ve vzduchu cítil poměrně známé pachy, díky kterým se na malou chvíli zamračil, ale neubralo mu to elánu co se Evelyn týče. Ta vlčice stále unikala, ale nebude tomu už dlouho. Měl ji na dosah a nejspíše tomu pomohlo i to, že už se nenacházeli dávno v lese. Otevřené prostranství bylo takto velice nápomocné, neboť nebylo kolem příliš překážek. Pohlédl na levou stranu, aby v dáli zahlédl stádo zubrů, kteří ale byli tak trochu mimo jeho ligu. Může si o jejich mase nechat asi zdát. Ale to nevadí. Ještě stále může ochutnat Evelyn.

-> Elypole

<- Sopka

Vlčice nabídla, že by ještě nějakou dobu mohli trávit spolu. A teď fakt, co je s touhle vlčicí? Zlobil se na malou chvíli sám na sebe, neboť nebylo v plánu pobíhat po území s magiči a kamarádíčkovat se s nimi. Povzdechl si, protože to byla jeho vlastní vina. Neměl se s ní vůbec bavit.
"Fajn, kam to bude?" zeptal se vlčice a byl rozhodnut ji stále následovat a jednoduše počkat, jak se z tohodle dostane.
Stále přemýšlel nad tím, co říkala předtím. Byl černá ovce rodiny? Pravda, pravda, byl vždy vzhledem i povahou trochu jiný než ostatní. Nebyl tak impulzivní a jednoduchý. Nebyl ani tak světlý, měl hustější srst a neměl tolik jizev, neboť si jednoduše žádné dělat nenechal, či se prostě ztratily pod srstí. Vypadal vlastně oproti nim neskutečně normálně, taky byl asi jediný, kdo si neodnesl žádné větší trauma, protože upřímně v hloubi duše svou smečku nenáviděl. Byla to jen ta výchova, která z něj dělala smýšlením špatného, agresivního a poměrně nepříjemného, ačkoliv se snažil to neprokazovat magičům. Doba, kdy se bude ukazovat v plné kráse, příjde, jen to ještě nemůže být teď.
"Vím, že tu jsou dva, kam se poděl zbytek nevím, co je na tom nesrozumitelného vlastně?" nadhodil mírně podrážděně Evelyn, protože si z něj dělala srandu a to bylo jako píchat do vosího hnízda, i když byl v takových ohledech poměrně tolerantní a tvářil se naprosto s nezájmem skoro na vše.
Jenže než mohl pokračovat, přiskočila k němu a plácla ho. Pak už jen něžnější dotyky a byla pryč. A teď tu bosorku má ještě chytit. Může si s ní udělat pak co chce? To v tom případě bere.
Kdo ví, kam přesně měla namířeno. Rigel se po chvíli vydal za ní, musel jí přeci chytit. Nebyl možná rychlý jako ona, protože hýbat těžším tělem nebylo nic jednoduchého, ale měl určitou výdrž, která jej v tomhle jistila, za chvíli nebude moci a zpomalí. To jí dožene. Proto se vydal za vlčicí do lesů směrem na jihovýchod a přemýšlel, kde zas sakra oba skončí.
Narozdíl od vlčice si vypočítával její další kroky a jednoduše se vydal přímo, aniž by se zajímal o její kličkování mezi stromy, které jej mělo alespoň trochu mást či aby se trochu více snažil. Byl jí v patách, ale stále to nebylo přímo dostačující. Sám sebe přemlouval, aby zrychlil, ale byl si jist, že by to nemělo účinek, takže se raději držel taktiky, kterou měl vymyšlenou a držel s ní tak nějak krok, ačkoliv byl rozestup mezi nimi poměrně stále znatelný problém. On jí dožene, chce to jen čas...

-> Zubří vysočina

Prví známka toho, že kráter opustili, byla teplota, která se konečně rapidně snížila, horký den bude určitě, ale předcházelo mu příjemné orosené ráno s mlhou, Slunce ještě nevystoupilo ze spánku za obzorem, takže stále panovalo příjemné šero, kdo by řekl, že se bude těšit na zimu tolik, jako je tomu teď, kdysi by ho to nejspíše ani nenapadlo, neboť nebylo moc jednoduché brodit se pořád ve sněhu a mrazu, jenže právě teď tady by mu to vyhovovalo asi úplně nejvíc, protože tohle příšerné vedro dokázalo snad vlka i zabít.
----
"Kam máš vůbec namířeno? To pořád jen bloudíš bez cíle?" zeptal se jí, když se rozhlížel, kam by se mohli vydat. Můžou stále pokračovat spolu, či se jednoduše oba vydají jinam. Rozhodně by v tom případě zvolil opačný směr, neboť jak už je běžné, sešli by se zase někde hned za půl hodiny poté, co by se rozdělili.

// Neprobádaný les

Neměl v úmyslu jí říkat více než bylo třeba. Už takhle byla blíže, než mu bylo příjemné a věděla víc, než měl v plánu prozrazovat. Díky tomu přicházely otázky, na které jí přirozeně odpovídat nechtěl.
"Nemusíš vědět všechno, slečinko," upozornil jí ostřeji, aby se podobným tématům, která zahrnovala Rigelův charakter či smýšlení, vyhnula. Bude to asi stejně nejlepší pro oba, pokud se nemají teď okamžitě rozejít každý jiným směrem.
Začala se chytat konverzace ohledně sourozenců, což bylo další poměrně mysteriózní téma, které nebylo vhodné řešit nějak hlouběji. Ale on se jí přesto zeptal. Možná pokud bude udržovat konverzaci o Evelyn, nebude prostor na otázky ohledně Rigela. Byla to dobrá taktika, ostatně kdo o sobě rád nemluví?
"Máš nějaké sestry, že to takhle dokážeš říct?" zeptal se jí po chvíli, když řekla, že život se sestrami není někdy jednoduchý. Musela v tom případě nějaké mít. Otázkou bylo, zda se tu taky někde poflakují a setkání s nimi je asi tak stejně příjemné jako setkání s Evelyn, která už teď nebyla takové struhadlo jako napoprvé. Ale ani Rigel na ní nebyl tolik hrubý jako předtím. Trénoval si svou milou část, která měla s magiči kooperovat, aby nebyl stejně debilní jako jeho opovážlivý a nerozvážní sourozenci.
"Kdo ví, je to dávno, co jsem je všechny viděl na jednom místě," odpověděl stroze na její otázku ohledně toho, zda má hodně sourozenců. Hodně jich zas moc nebylo, ale otázkou je, kolik jich po rozdělení zůstalo naživu? Pokud se všichni pouštějí do rvaček jako Styx, která trhá a nechává se trhat za každého počasí, nemusí už někteří z nich být naživu. Ostatně o zbylých sestrách toho neslyšel moc. Vlastně absolutní nic. "Potkat jednoho asi ujde, ten mrzák by asi nepřežil, kdyby si na něj došlápnul Norox i Styx, je zvláštní, že nejsou spolu, pokud tu opravdu oba pobíhají," zasmál se. Jeden možná na eliminaci vlka nestačil, ale kdyby zaútočili spolu, určitě by to bylo velmi nepříjemné setkání. Otázkou je, proč každý kope sám za sebe. Pohádali se snad? Hvězdičky rodiny se najednou nemohly vystát? Heh...
"To ti řeknu možná někdy jindy," odpověděl na její otázku, proč vlastně nemají rádi magii. Ono nejde o to, že by si vybrali nesnášet všechny magiče a magii obecně, byl to spíše životní styl, který jim byl vtloukán a vlastně se tomu nikdy asi ani nebránili. Jednoduše je to zlo a tečka. Důvody samozřejmě známé byly. Odbíjel každou její otázku jak rychle to šlo, neměl v úmyslu na nic odpovídat ani předtím, nebude to dělat ani teď. Raději poslouchal o tom, jaké magie jsou z jejího pohledu víc cool. Musel souhlasit, ovládat počasí by se mohlo hodit, ale jistě nic nemá na magii, která z vlka udělá kompletně neviditelného.
Ocitli se velmi blízko vchodu do kráteru. Nebyli na samém vrcholu, tam se plácat nechtěl, stačila tahle průrva na malou vyvýšeninu nad kráterem. Bylo to nebezpečné? Ano, Zastavilo ho to? Ne. Byl pouze opatrný, kam šlape a rozhodně obezřetný co se Evelyn týkalo. protáhl se mírně klaustrofobickou dírou v kuželu a oddychl si na už o něco prostornější vyhlídce nad kráterem plném magmatu. Nahlédl přes okraj, ale neměl chuť chodit blíže, dával by vlčici dobrou příležitost a to nechtěl. Místo toho se posadil a vyhlížel, čím je tohle místo zajímavé. Byl ohromen, to určitě ano, ale nechtěl to dávat zas tolik najevo. Nemusela vědět, že je to poprvé, co takové místo doopravdy vidí.
Nechal jí chvíli vlastním myšlenkám, než se postavil a přidal se k ní. Chvíli postával vedle ní a sledoval bublající tekutinu na dně, než se po ní vrhl a povalil jí k zemi. Dával si pozor, aby se nepřiblížili k okraji natolik, aby se jednalo pro oba o nebezpečnou záležitost. Držel jí chvíli u země svým tělem a sledoval, jak je vlčice na zemi.
Nechal se lehce vystřídat na místo toho, kdo měl převahu, aby byl zády k zemi. Sledoval zaujatě Evelyn, jestli ho nechá jít, nebo bude ještě chvíli laškovat ohledně toho, že jeden druhého do kráteru opravdu hodí. Jenže nedal jí zas tolik času na rozmyšlenou a vykroutil se jí tak, aby dost možná čumákem zahučela do prachu. Sám vyskočil na nohy a oprášil se, než přistoupil k vlčici a sledoval, jak se taky sebere, aby mohli jít. Ještě se na malý moment podíval přes okraj na tu žhavou nádheru, než obrátil zrak a vydal se ven z kuželu.

//Vvj

Evelyn s ním opravdu šla, takže trochu zpomalil a počkal, až srovná krok. Neměl nikdy moc chuť s někým putovat, ale mohl se od ní dost dozvědět. Navíc takhle nebude překvapen, až se zase sejdou na jednom místě.
"Zatím to není nutné, je poměrně neracionální útočit jen tak z mindráků na náhodné vlky. Styx je v tomhle hloupá, nepřemýšlí nad tím a to ji možná jednou zabije," řekl naprosto klidným hlasem. Samozřejmě byla taky možnost, že se mohl ohánět kolem jako sourozenci a kousat všechny do prdele, náladu na to věčně měl, jenže půd sebezáchovy ho přesvědčoval o tom, aby vyčkával a našel vhodnější příležitosti ke střetům. Navíc nic nerozvrátí společnost natolik, jako když zaútočí chytře zevnitř. Vyhladit město nepomůže, vybudují jej znovu, rozvrátit společnost zevnitř? Už se nikdy dohromady nedá. Raději bude hrát toho bezkonfliktního.
"Mezi námi je všechny nenávidím, jsou šílení a k ničemu, bylo by možná nejlepší, kdyby chcípli, než jim k tomu pomůžu, sere mě, že se díky sestře nemůžu pomalu vyspat, protože po mně skáče Asgaarská alfa, že bych ji chtěla sníst vlče," mlaskl naštvaně. Tohle se mu nelíbilo ani ve skutečnosti. Vypadalo to, že na cestách vytratili mozek někde v křoví a už se pro něj nevrátili. Rigelův cíl byl jednoduchý, útočit podle a bez studu, ale zatím na to není prostor a ani dovednosti. Musí se zlepšit. Na druhou stranu, pár kožichů by taky jistě roztrhal.
"Ty hej k čemu je ta magie dobrá, vyrůstali jsme s odporem vůči ní jako vlci, kteří ji nemají, jsem zvědavý," navázal trochu jinou konverzaci. Měla stejnou magii, která podle všeho uměla tvořit iluze.
"Styx by se zesrala, kdyby zjistila, že nějakou má taky," zasmál se skoro až upřímně, když si představil, že se vlčice vzteká nad tím, že je odporná a musí se eliminovat. Ne, nejspíše by to jednoduše nikdy nepřijala jako pravdu. I kdyby kašlala oheň nebo tak.
"Těžko říct, která je nejlepší a nejhorší, ale fakt bych chtěl umět ovládat cizí pocity nebo ještě lépe, chtěl bych ovládat cizí tělo. Co bych nechtěl jsou nějaké ty trapácké živelné magie. Na můj vkus moc nudné Ačkoliv mohou být asi nápomocné...Ale magie jsou humus všechny. Co myslíš ty?" zeptal se Evelyn na její názor ohledně toho, jaká magie je nejlepší a nejhorší. Těžko říct, jen o nich slyšel, několik jich i viděl, ale že by z nějaké byl extra unešen? Ani ne.
"Hodím tě jako oběť bohům do kráteru sopky, neptej se tak hloupě vlčice. Prostě se procházíme," řekl Rigel Evelyn a dával pozor raději na cestu, neboť se terén začínal pořádně zhoršovat.

//Sopka

Po vysvětlení od mrzáka si jen cosi mumlal pod čumákem. Byl neschopný a slabý, takhle se nechat zřídit od prostého vlka. Magič k pohledání... Někteří byli slaboty a chodící mrtvoly. Takový natáhnou brka jako první, až na to dojde. "Mě tvoje jméno nezajímá, mrzáku," houknul zpět po Norim, který se dožadoval toho, že nechce být nazýván mrzákem. Baghý navíc řekla, že je jí Rigel povědomý, ale nemůže si nic vybavit. "To máš paměť cikády, nebo už je to stářím?" zasmál se jí a pokračoval by, kdyby nezaslechl, jak se do nich pustila i Evelyn. Už neřekl ani slovo a jen si liboval v tom, jaká taky umí být pořádné zlá. V tom hodně ale vyrušila maličká, která se jej ptala na lov ryb.
"Jo, chytím ti nějakou potvoru z hlubin, kterou si dáme všichni k večeři během oslav," přitakal malé vlčici a dělal, jako že má v plánu jít něco dělat. Jenže teď jej plán ohledně plánování oslav přešel, nechtěl tu trávit čas s polochcíplým Norim, jeho babčou pečovatelskou službou a lesbickými kvočnami. Evelyn už nějak vytratil z hlavy, protože přestala být natolik otravná, že by jí nejraději zakázal používat vzduch. Chvíli poslouchal, co kdo má na srdci, než se pomalu došoupal blíž k vlčici.
"No... Je na čase se vypařit," špitl Rigel směrem k Evelyn, která taky nevypadala vlastně z nápadů ohledně celé sešlosti a party natolik nadšeně, aby zůstávala.
"Hej pojď, než tě to vlče stáhne z kůže za to, že neumíš zpívat," pobídl šedou vlčici, že by mohli z dění utéct spolu.

Zde už jen pro Evelyn

Ani se neobtěžoval se skvadrou rozloučit, neměl sebemenší důvod se jimi zaobírat, stejně to byl jen nudný komparz jejich života. Ať si pořádají tu oslavu všichni sami, on se tím možná nadchl, jenže teď jeho zájem klesl tak hluboko, že už se s nimi zahazovat nechtěl ani náhodou.
"Styx je moje sestra, ale to si vždycky každý zvládne odvodit sám," řekl a pokračoval podél jezera sever na sever, kde mohlo být lépe než tu. Byla noc a stejně příšerně. "Dělá tu šílený bordel, ale je neškodná poměrně... To že vypadá ten ubožák mrzák tak... Značí spíš že je neschopný a ne že by byla Styx nebezpečná, je to puťka," smál se a procházel po břehu tak, že měl tlapky pod vodou a tím se dostatečně ochlazoval.

-> Neprobádaný les

To se zase někde ocitnul. Jedno horší než druhé. A teď chtějí dělat party.
"Co mu vlastně je? Tomu mrzákovi?"zeptal se zvědavým no přesto dosti neutrálním tónem vlčice, která jej znala. Samozřejmě na to dotyčný mohl odpovědět taky, ale ať si vyberou. Neměl chuť plánovat s nimi nic extra, takže jen okatě kýval hlavou na všechno a zůstával vedle Evelyn, která schválila jejich dočasné příměří, než se jeden na delší dobu zbaví druhého. Mezitím se jej samozřejmě i ona ptala na otázky. Možná díky tomu přestával vnímat, co tam to malé vlče pískalo za nesmysly.
"Potkala mě vlčice, která chtěla Styx sníst. Prý za to, že chce žrát cizí vlčata či co. Já ji zatím Galliree ještě neviděl," pokrčil rameny. Evelyn muselo být jasné, že s ní má něco společného. Měli podobně známý pach, kteří ostatní nesnášeli. Že by ji ještě nepotkal? Byla to ta nejlepší možnost. Ostatně v tomto hloučku byli tací, kteří s ní už dočinění měli, ale přesto nevyzdvihli onu skutečnost, že jsou pokrevně svázání.
"Co ty víš o ní?" zeptal se šedé, když se ostatní chystali na tu party, která se měla konat a on se tak nějak připletl do dění. Nezajímalo jej to tolik jako to, co by o ní mohla vědět takhle, která mu stále byla na očích. Udržoval tón konverzace tak, aby se do jejich rozhovoru nepřipletli další. Nikdo už nemusel poslouchat, že se baví zrovna o té démonické vlčici, která prý pořádně zbila toho u vlčice, která dělala, že jej nezná. Už zapomněl, zda vlastně zná její jméno.
Evelyn začala hulákat, že zpívat nebude a až v tu chvíli Rigelovi došlo, že vlastně prý mají zpívat. Ale o nesouhlas se postarala vlčice. Tak jen sledoval, jak sype další příjemnější nápady. Jo, klidně bude někde postávat a dělat že nic. Snad na ně pak dopadne asteroid.
"Jsem Rigel. Jak že jsi říkala, že se jmenuješ?"zeptal se jí poté, co se snažila vyhlasovat to, že budou kousat vlky bez party nalady do prdele. I to není nápad k zahození. Rozhlédl se, co je tu vlastně za vlky kromě téhle šedé. Věděl, jak se jmenuje, ale proč to neslyšet trochu jiným tónem. Kromě té tu byl ten rozbitý vlk a jeho ochranářka, dvě energické lesbické vlčice a jejich vlče, které pravděpodobně někomu šlohly.
Všiml si ale ještě jedné. To je ta z Borůvkové smečky. Ohlédl se po ostatních. "Wizku raději nepozveme?" zvolal k ostatním, aby taky viděli, že je vlčice poměrně blízko, no přesto se k jejich společnému bordelu nepřidala. Možná dělá dobře. Rigela by raději beztak zmizel.

<- Propadlina

Banda vlků na obzoru. Byly to vlčice a s nimi nějaká maličká. Překvapivě tam byla taky šedivá vlčice, kterou viděl naposledy včera. Špehuje ho? Vydal se kolem nich velmi provokativním způsobem až ke břehu, měl v plánu se lehce namočit a trochu napít. Teploty byly ostatně šílené.
"Hej, hej, To co je to tady za sešlost, to jste se všichni rozhodli chránit jedno vlče před Styx?" prohlédl si skupinku vlků, která se nacházela v jeho bezprostřední blízkosti. Pohled z malé přesunul na Evelyn, kterou předtím v duchu nazýval ďáblem a jeho vlastní redemptorem, neboť byla snad všude, kde se zrovna nacházel Rigel. Necítil se zle, že na ni nebyl předtím kdo ví jak milý, ona napoprvé byla taky pořádná osina v prdeli. A očividně ani vytáhnout nejde, když je všude. Rozhodl se osvěžit, neboť teploty byly stále horší než kdy jindy. A to už nebylo ani slunce vidět.
"Chystáte se na lov?" zeptal se o něco klidněji a posadil se vedle Evelyn, po které střelil pohledem, jakmile položil onu otázku. Vyrazil z vody ven, aby tam ta světlá vlčice zůstala sama a posadil se vedle šedé, kterou již znal. Naklonil se lehce k ní, aby jeho následující slova slyšela pouze ona.
"Vídám tě až moc často, šedá, možná bychom měli mít alespoň příměří, než to začne být otravné," mlasknul a ani se na ni nepodíval. Byly to jen myšlenky, které se k němu dostaly po jejich posledním setkání. Asi bylo k ničemu se s ní hádat, když na sebe měli takové velké pekelné štěstí. Ale hned jak to půjde, chcípne jako první, takový je plán.
"Co to ta mladá řekla o oslavě?"zeptal se po chvíli, kdy byly myšlenkami mírně jinde. Začal maličkou vnímat až po chvíli, neboť go ani předtím nenapadlo, že by byly věci, které říkala, důležité. K čertu s tím, že jo měla vlčata podstatně raději než dospělí vlci.
"Uspořádáme oslavu?" zeptal se nadšenějším tónem, jako by byl najednou hodný a milý beránek. Ve skutečnosti by se nějaká taková akce hodila. Víš vlků na jednom místě by mohlo znamenat, že by se taky mohl víc vlků zbavit naráz. A začal by taky se svojí "kamarádkou" Evelyn.

< Mahtae

Dorazil podél řeky na místo. Vůbec nic se tu na první pohled neměnilo. Možná jen tráva byla velmi suchá a mrtvá od toho, jak moc prahne poslední dny slunce, ale na to už si stěžoval v posledním postu. Teď bylo na čase zjistit, zda to může být vhodné místo na spaní. Byl tu nějaký vlk s... Počkat. Tvoje to vlče s tím neschopně vypadajícím pečovatelem. Z této dvojce necítil vůbec žádné nebezpečí, takže byl klidný. Pokračoval dál, aby se přesvědčil, že tu už není ona otravná vlčice.
Nakonec se zdálo, že tu fakt nikdo není, takže se uklidnil a možná trochu ztratil obezřetnost. Ale to mu teď nevadilo. Byl vyčerpaný z toho všeho dnešního cestování. Byl zase všude možně a teď padl na zem.
Konečně byl klid a mohl usnout. Nikdo to tu neotravoval a svůj zasloužený spánek si pořádně vytrpěl. Poslední dny kvůli vedrum pořádně neusnul. Teď se ale zdálo, že je tak unavený, že už mu vlastně to teplo ani nevadí. Kdo ví, vlastně mu teď bylo i příjemně. Jenže to už je asi tím, že fakt potřebuje spát. Nechtěl se ale uložit ke spánku, když byli cizáci kolem. Raději by se vydal někam, kde nikdo neni. Jenže to nebylo zaručeno snad vůbec nikde. Vždy byl někde nějaký vlk, mohl by se vydrápat do Mordoru a vsaďte se, že i tam by ho ve spánku někdo rušil.

> Další lokace akce

< Safírové jezírko

Pokračoval podél řeky a přemýšlel nad tím, jaké je vlastně počasí. V horách se to moc nemění a je tam trochu jiné počasí než všude jinde. Tady dole bylo fakt příšerný dusno a vedro. Teploty byly skoro jako v pekle a nezachraňoval to ani ten vánek, který panoval. Dusno se nedalo skoro vydržet. A to se zdá, že bude šíleně teplá noc. to už se zase nevyspí. Kde jsou ty bouřky a slejváky, které by se teď fakt hodily. Bohužel to nevypadalo na moc velkou změnu a několik dní bude ještě stále takhle i bude. Kdo ví, jestli tohle nebude muset přežívat do podzimu, kdy se teploty alespoň trochu umoudří. S tím ale počítat nechtěl. Neměl chuť zažívat své první brutální léto na jihu. Furt se šíleně potil a jediným dobrým místem byly jezera a toky. Řeky byly lepší, mohl se chladit během cesty, ale jezera taky ušla. Dost záleželo na tom, jak moc velké bylo. To se dveřní mohlo být příjemné. Nadával na sluníčko každou chvíli, takže nebylo vlastně moc divné, že to dělal i teď. Nebylo nikdo kolem, kdo by jej takhle poslouchal. Možná pouze nějaký bobr poslouchal, co se to sakra dneska zase děje. Nemyslel si, že by v tom měl usnout.
Slunce pálilo a bylo to snad až nesnesitelné. Kdo by řekl, že to může být tak špatné. Měl pocit, že už to ani horší nebude. A to ještě nebyl na poušti v této plné síle. Měl zůstat v horách, kde by nebylo tak špatně jako tady. Jenže teď se musel smířit, že se nejspíše uškvaří. To nebude nejlepší konec, ktery jej mohl potkat.

> Středozemní propadlina

< Sněžné hory

Dorazil a ještě bylo brzo. Slunce ještě ani nezapadalo a tím pádem ho poměrně štvalo, že to stihl nějak brzo. Nechtěl nad tím moc přemýšlet, neboť by se zlobit pravděpodobně ještě víc. Chtěl tu zakempovat a být, jenže takhle měl zas chuť po malém odpočinku vyrazit dál. Mohl by to nakonec zapíchnout třeba u té velké díry v zemi, která se mu tolik líbila. To jistě nebyl špatný plán. Rozhodl se tedy chvíli prospat, smočit decentně jazyk ve vodě a zase se podél řeky vydal dál.
Nebylo mu příjemné léto v jiných krajích, ale rozhodně je to lepší než být na nehostinném severu, kde do držky není vlastně vůbec nic. Bylo to z jednoho extrému do druhého a zdálo se, že tyhle dny snad nikdy neskončí. Kéž by byl podzim či jaro. Bylo to tak super, když se daleko dýchat. Jenže teď se zdálo, jako by se pomalu dusil. Jako by nebylo co dýchat. Zalapal po dechu a pokračoval v cestě. Brouzdal břehy vod a doufal, že jej to alespoň trochu ochladí. Nebylo to tak příjemné jako jezírko, ale dalo se to.

> Mahtae (dlouhá řeka)

< Sněženková louka

Konečně se doplácal do těch míst, kde se už párkrát ocitl. Důvody byly různé, ale teď tu byl opravdu spíše rekreačně než aby se po něčem honil jak šílený. Styx nenajde a může jí hledat, jak chce. Spíše se tedy bude soustředit na věci a záležitosti úplně jiné. Jenže kdo ví, co to bude. Mohl by si nad tím lámat hlavu cestou. To má přijít na způsob, jak by mohl sejmout ty dva bohy, sám? To znělo velice nefér. Byl sice vysoce inteligentní, jenže jeho momentální poznatky nejspíše nestačily tolik na to, aby zvládl tak těžkou věc. Byl sám naprosto zbytečný. Magičů je moc. Mohl snížit jejich stavy, ale nikdy je sám nevyhladí. Zadýchán si užíval to, že je vlastně o něco lépe než ve spodních částech Gallirei. Tam bylo fakt na padnutí, takže byl rád, že měl tak skvělý nápad. Sice to chtělo hodně námahy, aby se sem dostal, ale byl poměrně rád, že něco takového udělal. Konečně byl schopný alespoň trochu přemýšlet. Jeden by už řekl, že chcípne na přehřátí. A vodní plochy už tomu moc nepomáhají.

> Safírové jezírko

< Stepní pláň

Bylo na čase se zastavit. Tohle místo vypadalo šíleně obyčejně a možná proto se jednalo o velice dobré místo na to, aby se zde posadil a chvíli užíval toho, že je zase sám a v pohybu. Byl rád, že se nemusí před nikým sáhodlouze přetvařovat a má svobodu. To skončí ve chvíli, kdy zase narazí na někoho dalšího, kdo bude otravný a nepříjemný a on se s tím bude muset potýkat, jako by mu to nedrásalo nervy. Upřímně je vše děsně pod jeho úroveň a možná proto vypadá, že ho to vlastně vůbec netankuje. Kož by ho to vlastně alespoň trochu sralo. Jenže on absoltuně vůbec nejeví zájem o nějakou zpětnou vazbu. Ví, že umí být taky pořádný kus kreténa, jak řekla ta vlčice Evelyn, na kterou má pořádné štěstí. Kdo ví, třeba se taky vydala do hor. To už by ale Rigel nevěřil vlastním očím. Třeba je to samotný ďábel, který ho furt někde pronásleduje. Ale ne. Tohle je jen další hlupačka, které tu potkává na každém kroku, jak moc je mu z toho zle. Byly všechny tak abnormální a hnusné. Proč jen se s nimi zahazuje? Jsou hezké a přitom tak k ničemu. Pfe.

* Sněžné hory

< Bobří ostrov

Vydal se do končin, které ještě předtím nezkoumal. Byl si tím jist. Tyhle pláně vypadaly nehostinně a nejspíše sem moc vlků za rok ani nezavítalo. Celkově se mu zdálo, že je západ takovým zapomenutým krajem stejně jako východ. Všichni se drželi velmi pestrého středu se silnými smečkami a vše je právě tam. Tak proč vlastně chodit jinam? To je otázka. Podobnou by si mohli položit vlci z hor a močálů. Rigel prolezl za tak krátkou dobu území, která byla rozhodně vhodnější pro smečku než ta, která si smečky vybraly. Navíc ta území byla volná, nikdo se na nich dlouhodobě nezdržoval a tím pádem je tu otázka... PROČ? Ale na to by se měl ptát těch členů, neboť to jinak asi nevykoumá. Moc logické to totiž nebylo, co si budeme povídat. Jenže těžko říct, možná se jim to líbilo natolik, že chtěli přejít všechen ten diskomfort. Nudné. Tak či onak se prklidně rád podívá. Vybral směr a šel, měl ještě hodně cesty, pokud chce do večera dorazit k tomu studenému jezírku na severu. Tam si totiž řekl, že chce jít.

> Sněženková louka