Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 26.1 - 1/5

Vypadala neškodně, když byla potichu a nepeskovala. Jeden by si jí ani nevšiml. Jenže ona tam stále byla a měla výraz královny světa. Rigel ale neměl chuť se s nikým hádat, chtěl se zažrat a jít zas po svých zjišťovat, co je tenhle svět za bordel zas. Určitě se dost věcí změnilo a bylo na čase přijít k rozhodnutí, co bude dál. Možná by nebylo na škodu se seznámit s tou Mechovou smečkou. Mohl mít "zázemí" a páchat zle zatím jinde. Hodilo by se chodit složit hlavu, mít žrádlo... Celkově to mělo víc nevýhod než výhod a v tomto nebyl se sourozenci zajedno. Divadlo je divadlo. Chcanka šla po stopách zraněného daňka prakticky sama, na nic se neptala, nic neříkala, jednalo se o naprostý ideál, kdy prostě ať samice dělá svou práci a je zticha. Ačkoliv stále potřebuje ono info ohledně smečky, než tam napochoduje a příjde na to, že tam udělali jeho sourozenci neplechu a plán by nevyšel.
začala zpomalovat, což jej probralo z myšlenek a začal se opět plně soustředit na cestu. Asi jsou už blízko, nijak se nezajímal, ona věděla nejlépe v tomhle ohledu, protože jako jediná dávala pozor. Musel se chvíli orientovat, nasát pach a prohlédnout stopu, aby byl později v obraze, když vlčice dala náznak a jejich cesty se rozdělili, aby kořist obklíčili.
Vydal se tedy sám a prakticky kopíroval její pohyb, aby byli přibližně na stejném místě, když začnou kamzíka nahánět. Snažil se přibližně odhadnout, kam se kamzík vydá, aby bylo jasné, kterým směrem začít kličkovat mezi stromy. Snad si slečna nenabančí. Vyrazil v tu samou chvíli co ona a kamzík se zdál lehce zmaten, ale chtěl o holý život z posledních sil bojovat.

Rigel
Posty
· 25.1 - 5 lístků za 5 postů
· 26.1 - 5 lístků za 5 postů (křoví, hřiště a ...)
· 27.1 . 4 lístky za 4 posty
edit E: miniakce 5 - 6 lístků

Nákup
· 20 lístků za kytky

Dohromady: 40 lístků

Lennie
Posty
· 26.1 - 5 lístků (Pátý za hřiště)
· 25.1 - 2 lístky
· 24.1 - 5 lístků (Pátý je křoví)
· 21.1 - 1 lístek
Nákup
· 20 lístků za kytky

+ 3 lístky miniakce

Dohromady: 36 lístků

<- Kierb

Loterie 25.1 - 5

Šli již prakticky mlčky a Rigel byl stále zvědavý, kde tahle vlčice chce najít něco k jídlu, ale když se tak nějak procházeli lesem, nemohl si nevšimnout pachů, které připomínaly, že by tu opravdu nějaká kořist mohla být. Tak to by jí o dost přilepšilo. Jako upřímně zas tolik jo neštvala, byla tedy dost rozprsklá a neznala mravy, ale to Rigel taky ne a bylo to po měsících hnusného pokusu být "milý" příjemnou změnou. Úplně nevěděl, co se hodí, jestli tedy má být stejně nepříjemný, nechutný a idiotský jako Norox, což není zas tak těžké, když Rigela nedrží žádné morální zábrany, či snad tedy vymyslet něco méně agresivního a spíše volit postup lehce odtažitý. Uvidí až čas, neměl v plánu se pouštět do velkých společností vlků, pokud to nebylo výhodou. Což by se teď v zimě stále mohlo změnit, jenže stále tu byl onen problém, kdy je Rigel sourozencem těch idiotů, kteří nadělali až moc bordelu pro přinejlepším pár mrtvých a dlouhodobý efekt nikde.
"Samozřejmě, nádhero," protočil oči a raději se soustředil na ostatní záležitosti, neboť ještě tu byla jedna věc, které si již velmi matně všiml u Kierbu, ale předtím nijak nedával této skutečnosti prostor. Byla to ona? Poznával pach své praštěné sestry, o které tedy nic za poslední měsíce nevěděl. Jediná sestra tu byla Styx, ta kravka se tu proháněla jak klubíčko neštěstí a hrabala s Noroxem nory pro srandu králíkům, dlouho o nich neslyšel. Třeba pošli. To by bylo nemilé...
Kdo by to jeden řekl, opravdu se jí podařilo něco najít. A Rigel nemusel hnout ani brvou, aby se tak stalo. Víc takových služebnic, prosím! Sledoval kudy vedou stopy a změnil tempo a mírně se přikrčil, aby se soustředil na věci mezi stromy. Vzhledem k tomu, že byl zraněn, nejspíše neutekl daleko, takže se podíval na Chcanku a čekal, až se rozhodne, co bude dál. Rigel jí nechtěl nijak překážet, ostatně služebnictvo musí dělat svou práci precizně a bylo by špatně, kdyby jí v tom pán překážel.
"Skvěle, pokračujeme," hlesl, jako by si užíval výlet nebo přírodovědnou procházku. Bylo to víceméně na ni, on to zvíře pak jen sejme. Tedy pokud jo nebude ona chtít ulovit sama a Rigel si jen nedá pořádně do nosu. Teoreticky by jí mohl přemluvit k tomu, že celého kamzíka chce ulovit sama, ale kdo ví, zda by to vůbec dokázala...

Loterie 25.1 - 4

Setkal se s její reakcí už tolikrát, že se jednalo o naprosto normální věc. Vlčí ostatně netuší, co je čeká a myslí si, že je jen blázen, který vykládá nesmysly. V pořádku, taky by si tohle myslel o ostatních.
"V pořádku, ono to přijde," ubezpečil ji a tak nějak si v duchu přál, aby vlčice byla té nenechavé nátury a nedalo jí to. Vždycky bylo k popukání, když vlci nevěděli s čím mají tu čest. A nemusel ani ovládat magii, aby uměl přikazovat, co chce. Stačilo jen formovat větu tak, aby to vyznělo v rámci mezí jako návrh nebo prosba. Celý ten systém zas tak nechápal a byl spíše rád, že přišel na to, jak s vlky manipulovat ke svému dobru.
Neřekla mu sama od sebe ani slovo a maskovala to tím, že ve smečce ještě není dlouho. I tak se zdálo, že by informace měla mít a tudíž ještě Rigel bude muset trochu zmáčknout její maličkost, aby se informace dozvědět. Ale vše jedno po druhém?
"jak myslíš," odvětil a jednoduše ji ještě proklepne později, neboť teď měli lovit. Vlčice neřekla ani slovo ohledně své strategie, takže to naznačovalo, že vlastně vůbec žádnou nemá. Proč vlastně loví, když je členkou smečky. l"Nemáte mít zásoby na zimu? Proč tedy chceš další žrádlo, jsi snad Otesánek?" zeptal se a přemýšlel, zda vlčice třeba nechce s úlovkem zdrhnout a neprezentovat později jako její kořist pro smečku. To by jí jistě zvýšilo status. Ale co on vlastně ví? Vždyť nebyl v žádné normální a Asgaar se nepočítá, protože si stejně musel jakožto čokl Elisy ega lovit sám... Opatrně ji následoval a sledoval velmi obezřetně okolí, kdyby náhodou vlčice byla bludička, která by jej utopila pod ledem. Nic takového asi tedy v plánu neměla, ale vlk nemůže být tak lehkomyslný. Následoval ji až do hvozdu, který jakž takž znal, ale nevěděl, zda je to místo, kde by se vysoká zvěř mohla v zimě schovat.

-> Za Lylkem

Loterie 25.1 - 3

Takže to byla dokonce nafoukaná pipka. Skvěle. Ty vetisnou nejsou zas tak špatné jako ty opačné. Tohle se dá ještě vydržet, i tak by jí nejraději nakopal do prdele jen za to, jak na něj čuměla drzým tónem. Na druhou stranu byla otevřena tomu, aby se jejich síly spojily a šli lovit spolu. Nebyla debil, což se v tuto chvíli hodí. Tím, že to navrhla ona sama, byla tato možnost použitelná. Sám by nic takového nikdy neřekl, ačkoliv by ji chtěl využívat pro vlastní blaho sebevíc.
"Nebuď na mě hnusná, když máš sama kožich jako chcanky... Pokaždé, když mi budeš chtít říct něco zákeřného, tak by ses mohla kousnout do jazyku, nemyslíš?" ironicky se usmál od ucha k uchu. Tohle by mohlo nějakým způsobem eliminovat její nesnesitelnost do míry, kdy je přijatelná. Možná by pak společně mohli opravdu jít lovit a něco skutečně ulovit. Otázka samozřejmě zůstává, zda vůbec dokážou vystopovat nějakou potravu, když už nějakou dobu je takový tuhý mráz.
"Dobře, když jsi takový borec co se lovu týče, co navrhuješ, zvěř na Galtavaru není a nevím, zda chceš pročesávat les..." prohodil a byl zvědav, zda tahle prostořeká vlčice vymyslí nějaký konstruktivní plán, jakým způsobem dosáhnout na večeři při takovém omezeném výběru. Byl ale rád, že nehodlala být ten přátelský typ vlka, ze kterého je mu na blití. Stále myslel na to, že i tady Chcanka byla magická čubka a možná by bylo zajímavé ji ještě trochu vyzpovídat, neboť vypadala jako taková ta starší cápka, co už to tu zná jako každý pochcaný chlup na těle.
"Zajdi do detailů ohledně smečky, kdo je alfa, kdo jsou členi, jaký je tvůj osobní ne tak důležitý názor, máte vlčata, máte dostatek potravy... Neplýtvej mým časem a mluv fakta vlčice, vlk narazí na jednu přímočarou, tak to neměň," řekl jí a ani se neobtěžoval nátlakem dostávat info. Ostatně pokud to neudělá, jinou možnost mít nebude. Už dlouho svou speciální schopnost nevyužíval, ale taky mu nevadilo se v tom trochu procvičit.

Loterie 35.1 - 2

Po nějaké chvíli hypnotizace ledové plochy jej vyrušil další vlastnosti. Patřil vlčici. Byla taková normální a Rigel se kromě letmého pohledu neobtěžoval zajímat více.
"Jako vysral bych se na to, ale taky nechci chcípnout hlady," odpověděl vlčici stejným tónem. Nejdřív se na ni ani nepodíval, ostatně všechny jsou to slabé nicky, které občas jen dělají ramena, že jsou tvrďačky. Třeba Elisa, to byl skvělý případ takové vlčice. Moc si o sobě myslí. Co je asi tahle zač? Tak či onak úplně neplánoval zjišťovat, maximálně jo zajímalo, zda by třeba nechutnala dobře, když potrava není.
"Tos byla tlustá jak vepř? Že stále vypadáš tak dobře?" pokračoval a styl mluvy se neměnil. Stále se jednalo jen o velmi povrchovou konverzaci a říkal si, že buďto vlčici vyprovokuje, nebo jednoduše půjde zas tam, odkud přišla a nechá ho blouznit o vlčatech k večeři. Páchla smečkou, kterou neznal, takže asi zase nějaká letní novinka. Možná to bylo dočasné řešení. Neznělo to zas tak špatně. Možná přesně to, co hledal. Možná by se jí na to mohl zeptat.
"Ta vaše smečka páchne jak mršina, ale co je zač, neznám žádnou takovou," zeptal se jí a poprvé na ni pohlédl, neboť už nebylo vůbec záživné sledovat zamrzlou řeku. Byla taková lehce starší, ale stále poměrně pěkná a zajímavá, nechal by si říct, kdyby nejevila známky toho, že měla minulou sezónu (či možná i tu předtím?) mladé. Takový milfky už nemusí, ačkoliv v nejhorších dobách je to jedno. Měla nadprůměrný kožich a to bylo asi tak jediné zajímavé... Ještě mluvila jako dlaždič, což znamená plusové body, které ale jeden dokáže úplně přehlédnout.

// Z polorozpadu?

// LOTERIE 25.1 - 1

Bylo to už nějakou dobu, co zip a lovil sám, úplně se vyhýbal jakémukoliv kontaktu s vlky a dost jistě to nemělo dobrý vliv na jeho mysl. Ostatně kdo by byl duševně zdravý po roce samomluvy? Občas něco ulovil, občas se přesunul o území dál. Svými myšlenkami se dostal do jistého stavu, kdy úplně nevěděl, co je teď dobré. Nechte řešit spory sourozenců, takže je nechával, ať si válčí na pískovišti bez jasného plánu a realizace cíle. Bylo hezké, že měli tak jednoduchý cíl vyhladit magické vlky, ale na druhou stranu nic takového nebylo asi v životě v jejich silách. A to by mohlo po světě chodit dvacet Noroxů... Ráno byla příjemná změna, neboť už se nejednalo o žádné strastiplné chladné ráno. Probudily jo sluneční paprsky, které jej donutily vytáhnout paty z úkrytu na Galtavaru a vydat se na průzkum kvůli potravě. Kaskády byly nejspíše zamrzlé, takže nezbývalo moc míst, které by byly slibné pro chytání ryb. Ani nepočítal s tím, že by potkal vysokou, na to bylo moc chladno. Možná se poštěstí a do cesty mu skočí zajíc. Nebyl ale úplně ve formě, zima byla vidět i na těch nejlepších z nejlepších.
Kurva," zanadával naštvaně, když viděl, že místo, které bylo donedávna ještě stále nepokryto ledem, je již v tuto chvíli nepřístupné. Změna plánu tedy? Kdo ví. Mohl mít mozek sebelepší a stejně by na moc možností nepřišel. Možná kdyby se vydal na jih? To zní jako poměrně dobrý nad, který mohl úspěšně realizovat a tím zvýšit svou šanci na přežití? Možná by se mohl na zimu přidat do smečky. Do nějaké, která by byla dost no... Museli by to být dobráci, aby jej vůbec přijali, stále nenašel způsob, jak zakrýt svůj pach před ostatními, aby mohl úspěšně předstírat, že není ten, kým je... Škoda, že už nejsou žádná vlčata, byla by vhodným zákuskem. Představa takové lahodné svačiny hned jednoho nakopne těšit se na jaro....

// změna přesunu na Kierb rovnou přes VVJ

Heh gratulace vítězům!

Mi nezbyde nic jiného než smutně žádat o kompenzaci, aby můj inventář nebyl tak prázdný, jako je...
Za odměnu ti jdu odepsat na post, neboť nemám momentálně kapacitu dělat kreativní žádost jako tu jsou

Začínala být tedy pořádně nepříjemná. Tedy na její poměry. Spíše se jednalo o mírné rozhořčení a možná trochu rozpaků. Asi nebylo nejlepší zmiňovat toho troubu s rohy.
"Whoa, přestaň být tak ofenzivní, maličká," upozornil ji vlk ostře, neboť se mu moc nezamlouvalo, jakým tónem se ohledně celé situace ohradila. Opravdu to byla trefa do černého a ten vlk byl nějaký ten malý nevyřešený problém. Nejspíše do něj byla zabouchlá kdysi. Do takovýho kašpara. V duchu se tomu smál. Přišel mi ten vlk neskutečně komický.
"Není moje starost řešit, co si alfy pustí do smečky, navíc pochybuji, že jsem stále po zimě členem," vysvětlil jednoduše, aby jí to třeba trochu zklidnilo, neboť se tvářila fakt příšerně jako kakabus.
"Vypadalo to tedy poměrně jinak z pohledu třetího," přitočil nad tím oči. To jo ty, namlouváš to možná tak sama sobě... pomyslel si a nechal to být. Kdo ví, jak moc jí mohl takhle popichovat, aniž by to udělalo nějaký problém. Nejspíše to bylo spíše kuří oko, do kterého se nevyplácí píchat.
Raději se soustředil na to, aby našel během jejich procházky stopy, které by jasně ukazovaly, že je poblíž kořist. Laura zároveň přiznala, že si není zrovna jistá s lovem. Vlastně vůbec. Přiznala, že na to fyzicky jistě stačit nebude. To Rigel přijal bez okolků, pouze se na ni zahleděl, na malý moment zastavil a sjel pohledem celé to její drobné tělo. Měla pravdu.
"Ja něco ulovím..." opravil tedy svou předchozí větu a více ohledně tohodle nenamítal. To, že bys neschopnou berou už věděl, takže se nejednalo o žádné překvapení.

//VVJ

Vlčice potvrdila, že její dny asi nebyly nejlepší a hned mu to vrátila i s úroky. Je pravda, že Rigel už nebyl v té nejlepší kondici, přesto se cítil tak, že by zvládl ledacos a nebál se o to, že by jeho síly na něco nemusely stačit. Pouze ji na její slova tedy přikývl, aby potvrdil, že taky neměl nejlepší zimní období a už tohle rádoby škádlení přešel spíše směrem k tomu zjevu z doby, kdy Lauru viděl naposledy.
"No ten jelen. Vypadal tedy podle mého gusta víc jako lovná kořist než člen smečky, ale to už není moje starost," vysvětlil jejímu zmatenému já, co měl na mysli, když zmiňoval "nějakého" jejího amanta amora. Nepozastavil se ani nad faktem, že vše mohlo být jinak, uspěl tím, že kromě zmatení upadala do mírných rozpaků. Ano, oba mysleli na paroháče tvaroháče a teď Rigel už věděl, že se trefil do černého. Chudák vlčice ani nevěděla, že mu nejspíše nic říkat nemusí.
"Poslal tě pryč, protože jsi stará?" zasmál se lehce a nabídl jí pokýnutím hlavy možnost procházky podél řeky směrem k jezeru. Možná by bodlo něco málo ulovit, než začne střádat další plány nebo zkusí vyhledat sourozence. S ani jedním si moc nerozuměl a Styx ho dokonce ani nepřišla přivítat. Už i v tomhle ohledu byl Norox znatelně lepší. A to si myslel, že na tohle nikdy nedojde. "Ulovíme něco k jídlu," oznámil jí, ale přesto se to mírně tvářilo jako návrh, se kterým mohla a nemusela souhlasit. Tak či onak Rigel na to moc nečekal a vydal se pomalým krokem na sever podél řeky tak, jak řekl.

//Kdo ví, kde celou zimu byl

Možná to bylo i mimo území Gallirei a možná ne, kdo ví, on sám to zas tolik neřešil. Byl poměrně skeptický ohledně všeho a do ničeho se mu nechtělo. Naprosto opustil myšlenku, že by se nějak pokoušel rozbít Elisinu smečku, už v tom neviděl tolik výhod jako kdysi a nejspíše celou věc kompletně přehodnotí. Musí být něco lepšího, než je tenhle plán. Ale to teď neřešil. Měl neskutečný hlad, plahočil se zpět k Asgaaru nějakou dobu a po cestě nic neulovil. První ale přišla potřeba pít. Měl tak enormní žízeň, že litoval neosvěžení se již dříve. Samozřejmě preferoval vodu z řeky.
Netušil, zda má vyhledat rodinu, či se třeba vrátit ke smečce, Elisa stejně pravděpodobně již vytěsnila jeho existenci z myšlenek a teď se zdálo, že bude asi nejlepší do smečky již nezabloudit.
Celá ta cesta vlastně nic nevyřešila, pokud tedy pomine fakt, že si dost neužíval cestu sněhem. Teď už mu bylo jasné, že se předtím nacházel opravdu na jihu, neboť celou zimu sníh neviděl, to až s příchodem zpět "domů".
Cestou k řece ale zahlédl někoho velmi známého. Byla možná ještě pohublejší a zas o trochu starší, no stále to byla ta vlčice z Asgaaru. Měl chuť se s ní vybavovat? Možná? Alespoň by mohl zjistit, co je nového, když už nic jiného.
"Oh, Lauro! Vypadáš hrozně!" zanotoval tak, aby tím možná vlčici lehce pobouřil. Jenže bylo jasné, že ona si s tím lámat hlavu nebude. Možná proto to řekl. Byla stejně taky úplně odrovnaná, takže asi ani Rigel nemusel v ničem dalším pokračoval. Stejně tomu vlčice asi nic moc nedá, na to je poměrně velký pacifista, jak se předtím zdálo.
"Jak se má ten tvůj oplzlec z Asgaaru?" zeptal se na onoho vlka, kterého poznal letmo na podzim, když byli u úkrytu. Zdálo se, že ti dva spolu něco mají, možná že jsou zrovna v tiché domácnosti a jindy tvoří poměrně okej pár. Jenže tak to taky v konečném výsledku nevypadalo. A Rigel se tedy dožadoval vysvětlení. Samozřejmě že jen pro účel nějaké konverzace, ne že by jej to výhradně zajímalo z osobních účelů.
Poté už se sklonil k řece a začal pít. Voda z téhle řeky nebyla nejlepší, ale na druhou stranu byla na jeho vkus lepší než Midiam.

60 lístků = 480 oblázků
18 lístků = 180 safírů
20 lístků = 40 křišťálů
~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Dohromady 98 lístků
~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Daruji po 1 lístku každému účastníkovi loterie (zůstane mi 28 lístků)

So random básnička

Vločky, kočky, cukroví babičky,
Za den jsem sežral tři kila vánočky.
Pěkně nohy nahoru,
já stresovat se nebudu.

Venku za oknem padá sníh,
už zase se mi chce blít.
Jako vločka připadám si,
Hele nazdar Fantomasi.

A proč vločka ptáte se?
Drogový mám koláče!
Příjdu si jak obláček,
dám si ještě koláček!

Vznáším se sem a tam,
jako vločka odlétám.
Tak čus pápá Vánoce,
sejdem se zas po roce.

//Vychodni hvozd přes vyhlídku

Když se dostal na území smečky, dal jasně najevo, že je zpět. Koho ale zajímalo, že je omega doma? Asi opravdu nikoho. A tohle přesně se mu na tom líbilo. Elisa tenkrát spolupracovala tak, jak Rigel chtěl. Být omega je tak jednoduché, když je vlk samostatný a dokáže cokoliv. Na malý moment se zastavil, neboť se snažil pochytit nový pach Laury. Ten také po chvíli našel, tudíž se vydal vstříc béžové. Když byl blíž a blíž, zjišťoval, že nejspíše není sama, ale stále měl na paměti, že je jen "hloupá a jednoduchá" omega.
"Ej Auro! Eřila bys?" volal na ní už z dálky a díky kusu laně nebylo jisté, co vlastně hulákal. Vypadal ve znatelně dobré náladě, což taky byl. Povedl se mu lov laně a zvládl to vlastně sám. Netroufl si doteď na vyšší o samotě a překvapivě na to nepotřeboval ani žádnou stupidní magii. Ta vlčice musela být opravdu šťastlivec, že jí tam nechal víc jak půl velké laně. Pamatoval, jak náročné bylo i pro něj lovit, když byl slabý a sám. Dodnes je sám, ale už rozhodně není tak slabý jako před několika měsíci, kdy měl opravdu problém i s obstaráním potravy.
"Ehem ovu mi vypad..." hlásal na ní a v tu chvíli se zamračil a zavětřil. Poměrně iritujícím pohledem střelil po vlkovi, který si vysedával u úkrytu. Heh, to je to pro mě zapovězené místečko, což, zasmál se v duchu a prohlédl si ho. Neunikl mu ani vlk, kterého doteď záměrně ignoroval. I to mělo svůj důvod.
Položil k ní čerstvé maso a hodil očkem po tom starším, které určitě nevypadalo tak lákavě jako laň, která byla zabitá před necelou hodinkou. "Tohle je lepší," špitl k ní, aby přijala bez keců dar. Byla vyhublá a ačkoliv tvrdila, že jednoduše neumí přibrat, mohla se o to alespoň pokusit.
"A tohle je zas co?" zeptal se pobaveně a posadil se vedle Laury a tak nějak konverzaci směřoval k ní, neboť neměl rozhodně chuť s paroháčem mluvit. Z oné podivné atmosféry bylo znát, že jsou si jakýmsi způsobem blízcí? Že by se jeden druhému odcizil? Kdo ví, jak to je, ale Rigel něco takového poměrně jasně poznal. A že se mu ta situace líbila.