Gallirea - Příspěvky uživatele

// lesík

Nevypadalo to, že s takovou u vlka pochodí. Nechtěl mu ani za hrob nic říct. Zkoušel to ale dál. Jednou se opravdu povede.
"Fakt seš si tím jistej? Já magii taky mám, ale oči mam zlatý a co jako? Mimochodem na to poslední zapomeň, nemám žádnou magii," zeptal se jej ještě jednou. Měl jistou teorii, kterou již tenkrát načala Smrt samotná. Prý měl očekávat dar. A v pár chvilkách mu začínalo být cosi divné. Měl možnost to zkusit na něm. Zatím se ale nedařilo. Na Elisu neměl chuť nic takového zkoušet, ale před tím, než jí potkal, fungovalo to. Tak kde je teď chyba?
"Pověz Duncan, co jsem ti řekl před chvílí," zkusil po chvíli přijít na kloub tomu, jak to sakra funguje. Nemohl totiž přijít na to, jak sakra taková magická ㊕㊖㊗㊘ funguje. Přinejhorším se ztrapní a tohodle vlka pošle podobným stylem do Medvědí řeky jako laň a klidně mu taky ohlodá ksicht. To už je fuk. Byl fakt zvědav, jak to funguje. Nezajímalo ho proč zrovna on měl takové nadání, věděl, že je nejlepší a tímhle stylem to může dokázat.
"Nemyslím si, že bych na to měl nějaký kritéria. Nelíbí se mi tvůj ksicht? Chcípni. Nelíbí se mi tvůj tón? Chcípni. Blbě se podíváš... Chcípni..." popsal jakým způsobem rád omezuje vlky jak na svobodě tak celkově na životě. Nebylo novinkou, že by zkusil někoho rozcupovat jen za blbý kecy nebo křivý pohled. Asi Duncan mohl být rád, že neměl náladu pod psa.
"Ale náladu na to mám vždycky," prozradil mu s úšklebkem. To zas pravda nebyla. Byly speciální doby, kdy se cítil až moc líný na to, aby něco dělal. Třeba v praxi letošní léto, kdy se raději zdržoval v horách. Vrátili se ale k jeho rodině.
"To vlastně asi ani není překvapení,"odpověděl mu na informace, že si Norox brousí zuby a nebo už doslova brousí Styx. To se dalo čekat, chytil první příležitost a nechal si tu nejnormálnější z rodiny. Naštěstí neměl Rigel chuť zahazovat se s rodinnými hlupačkami.
"Mi povídej, všechny moje sestry jsou ztracený případy, dvě jsou mega mimo a třetí... No to znáš, takže asi žádná sláva na poli pokračování naší ㊕㊖㊗㊘ rodinné linie. Norox by se měl jít zabít a já... plním toto poslání aktivně na jedničku, ačkoliv koho zajímají výsledky," prohodil směrem k Duncanovi

Řekl, že o Asgaaru neslyšel. To je ale smolné. Přešel to a raději poslouchal o tom, jak zná moc dobře jeho sestru. Říkal to tak zapálen a zasněn, že bylo Rigelovi okamžitě jasné, která bije. Neřekl ale nic, to počká na později. Raději poslouchal, co na něj začal klopit. Nebyl s tím ale ani zdaleka spokojen, tak se snažil znít ještě více naléhavě.
"Přeslechl jsem tvou magii, Duncane, jsi si opravdu jistý, že žádnou nemáš?" tlačil na něj více, neboť opravdu čekal, že je schopen z něj takové informace dostat. Nepotřeboval sám sebe přesvědčovat o tom, že tenhle vlk měl magii, jen se asi stydí, protože s ní neumí. Však je to trouba, Rigela to asi ani nepřekvapí. Z něj ale vypadlo, že se tak nějak všechno zajímavé i méně zajímavé.
"DRŽ ZOBÁK, ㊕㊖㊗㊘! Nezkoušej mi říkat, co mám dělat," zařval na něj, když řekl, že na něj má přestat čumět. Probodl jej pohledem a vycenil zuby, aby se zase vlk krotil v tom, jak jedná. Už začínal chápat, jak moc Elisa asi pociťovala chuť Rigela zabít na místě, když je podobně drzý a arogantní vůči ní. Vypadlo z něj, že by se chtě rvát a terorizovat poklidné vlčí společníky tohodle magického ústavu. Jak milé. Malý vyklepaný šikanátor. To se na něj podívejme.
"A komu vůbec chceš ubližovat, prcku?" zeptal se jej pobaveně Rigel během cesty k lani. Jestli jí tenhle bačkorák nechtěl, tak už zbytek nebude mít vůbec nikdo. Bylo to moc blízko Asgaaru, tak byla stále minimální šance, že by to našel ještě nějaký hladový člen v poživatelném stavu. Vybídl pokývnutím na Duncana, aby jej nasledoval k řece. Měl po žrádle žízeň a laň jistě tady. Ta měla žízeň takovou, že do řeky zahučela po rozežraném čumáku snad okamžitě. Fakt ji nebude žrát nikdo jiný než on.
"Jsem Rigel a ta tvoje milovaná láska, to je moje sestra, vidím jak ti jiskří oči," pronesl bez známky nadšení. Jen další hlupák, který se chytil kdo ví na co. Jeho sestry byly všechny škaredý a dost často jim něco chybělo. Některým chyběl třeba zdravý rozum, půd sebezáchovy nebo jakýkoliv reflex proti nepatřičnému chování. Styx celkem ušel, zbytek byl skoro jateční zboží. Oh Bože a pak je tu Norox. Ten je kategorie sama pro sebe, ten je připraven na zahrabání za živa.
"Nech si ale zajít chuť, vystříkáš jí úl a sežerete tě... Doslova," zasmál se morbidní představě Rigel, ale nebyl tak daleko od reality. Bylo to v jejím případě možné. Vydal se i s ním kamsi na výlet. Kdo ví, jak dlouho jej vše pronásledovat, ale Rigel to hodlal zapíchnout kdesi na vyhlídce, tak kdo ví, jak dlouho bude mít za prdelí tohodle maníka.

//Medvědí řeka

Vlk potvrdil, že si asi nepřiměřeně dlouhou dobu hrál na medvěda. Hloupý a hnědý na to byl dost... To je ale něco, co vlastně Rigel znát nepotřeboval. Vlk se jej ale na oplátku ptal, zda o něco přišel a vlastně i na další otravné osobní otázky. Nejdřív Rigel nechtěl odpovídat, protože byl jednoduše tulák. Ale to už taky pár hodin neplatilo. ㊕㊖㊗㊘.
"Žiju v Asgaarské smečce," procedil mezi zuby s nepříjemným pocitem toho, že to vůbec nezní správně, ale nedalo se jinak dělat. Nesděloval mu víc informací, neboť to ani třeba nebyla. "Jedná ㊕㊖㊗㊘ tu běhá prý kolem a láduje se vlčaty, prý velmi skandální... Příšerné, což?" nadhodil a bylo znát, že se tomu vysmívá. Dokonce i nad poslední řečnickou otázkou bylo znát, že jej vlastně počínání sestry alespoň chvíli naprosto netrápí a možná snad i těší. Ale to už ten druhý nadhazoval své jméno. Je normální?
"Nezajímá mě, jak se jmenuješ," odsekl Rigel a vstal. Musel se pořádně protáhnout, protože po tom všem jídle měl možná tak chuť spát, ale spát někde v Asgaaru jako jejich ㊕㊖㊗㊘ rohožka rozhodně v plánu neměl. Navíc byl na rohožku až moc velký. Tenhle Duncan byl fakt ztracený případ. Vypadal až zoufalý, že mu asi doopravdy nezáleželo na životě, když se snažil navazovat konverzaci s Rigelem.
"Ale když už jsi tady drahý... Duncane... Řekni mi něco málo o tom, odkud pocházíš, jakou titěrnou magii ovládá tvoje ubohá existence, máš nějaké zajímavé kamarády, pochybuju, že máš smečku, když tě nechávají vypadat... Tak zuboženě. Jsi snad jejich ㊕㊖㊗㊘ omega?" zeptal se jí hlubokým vychytralým hlasem. Jestli se tenhle vlk chtěl kamarádit, musel přispět k projektu zničení všech magičů. (Pozor, Rigel na něj neznale užívá řečníka, takže jen ať Duncan solí.)
Byl by v nich rozhodně rozdíl. Tenhle mohl být omega protože vypadal no... Totálně jako hlupák a ubožák. Rigel si to zasloužil rodokmenem a náturou, nebylo mu důvěřováno natolik, aby nebylo členům dovoleno se k němu chovat jak chtějí. Elisa jej testovala... Konečně udělal pár kroků k němu. Byl znát teď velký rozdíl mezi dvěma samci, kteří byli podobného věku. Rigel si jej kriticky prohlížel a dokonce i jednou obešel. I takový magičové existují, což?

Ten povalenej se ale sebral a rozhodl, že dnes je pravděpodobně šťastný den pro Rigela, neboť se s ním chtěl vybavovat. Rigel iritovaně přesunul zrak na toho hnědého, který se natlačil na strom, jako by doufal, že do něj po konverzaci s Rigelem bude možné splynout, jak příšerná konverzace to bude. Prohlédl si ho nezaujatě pohledem a sklonil hlavu zpět ke kořisti. Nějaká malá dešťovka na něj mluvila a dělala, že je příšerně neunešen tím, co vidí. Rigel věděl, že je skvělý možná i s přivřeným okem dokonalý, ale slyšet to taky jednou v určité formě od ostatních bylo... Refrešující.
Představa toho, že do sebe láduje celou laň jen pár hodin poté, co zvládl mladého daňka skoro celého, bylo něco, z čeho se mu už teď dělalo zle. Nejspíše si bude muset dělat zásoby, protože fakt nemohl spoléhat, že se bude mít v Asgaaru dobře jakožto omega. Musel si pravděpodobně lovit po nocích sám. Ještě štěstí, že se na nikoho jiného spoléhat nemusel. Dokud byla lovná zvěř kolem, nebyl to problém. Přinejhorším by si lovnou udělal třeba z tohodle vlka.
Sledoval ho ostře při každém velkém soustu, které do sebe ládoval svým naprosto nekultivovaným způsobem, že dost možná nějaká krev docákla až na Duncana. Neřekl mu doteď vůbec nic, jen jej bodal pohledem, neboť neměl v plánu jej zvát k jídlu. Ostatně on o to asi stejně nestál. Ačkoliv vypadal opravdu zuboženě, jako by se na něm vyřadilo hejno krkavců a skoro nic už nenechali. Je vůbec možné v jeho stavu normálně fungovat?
Po víc jak půlce laně měl konečně dost. Nebyla možnost, že by se do něj vedlo víc než teď. Svalil se opodál a nechal mršinu na místě tak, aby lákala mladého vlka, který byl kost a kůže a kdo ví, zda by vůbec něco v tomhle stavu byl schopen ulovit. Ostatně Rigel na tom po rozpadu své smečky byl podobně. Musel lovit s nějakým ㊕㊖㊗㊘ magičským ㊕㊖㊗㊘, aby se vůbec zvládl v těžkých časech přežít.
"Nažer se, než si z tebe udělám dezert," zavrčel směrem k němu, neboť už bylo nepříjemné na něj zírat. Bylo to jako znovu potkat tu flundru Smrt, která se mu producírovala ve snech a lákala jej k sobě s tím, že mu její magie pomůže proti dalším vlkům.
"To jsi doteď hibernoval, nebo jsi jednoduše postižený, že vypadáš... Takhle?" prohodil směrem k němu, když olizoval krev z drápů předních tlap, aby si ještě trochu užil příjemný pocit z lovu.

//Asgaar

Vyvalil se z Asgaaru s příjemným pocitem volnosti a zároveň se cítil naprosto svázán. Nebyl velmi zvyklý na to být v nějaké nevýhodné pozici, ale pod lampou je největší tma a pozice omegy by vlastně mohla být naprosto nejlepším řešením jeho momentální situace. Musel vymyslet, jak by z toho mohl benefitovat. Byl rozhodnut, že se pokusí poštvat Borůvkovou proti Asgaaru a naopak, Elisa byla celá nadržená na jatka, takže by to bylo snad dost jednoduché z téhle strany. Musel ještě přijít na to, jak se sakra může spolehnout na to, že se vyhne tomu, že by z celého incidentu byl obviněn. Chtělo to promyšlení celé situace. Stále na to byl čas, musel se ve smečce aklimatizovat a nějak přežít diktát života o.egy, který pro něj připravila Elisa. Jistě to byl spíše trest za jeho přehnaný egoismus a sebevědomí. Chtěla ho jistě vidět v těch nejslabších chvílích. Nad tou myšlenkou se ušklíbl. "Ta ㊕㊖㊗㊘ rajda," povzdechl si poměrně s ironickým úšklebkem. Vařila v něm krev a stejně byla skvělá. Dokonalý oponent a ještě ke všemu vypadala tak intenzivně. Musel se ale soustředit na lov a ne na to, jak skvěle Elisa jednou spadne na tu svou pěknou tkaničku, jestli nepřestane být tak vysoko v oblacích.
Raději se oklepal a soustředil na pach laně, kterou cítil už co opustil Asgaar. Nejspíše měla stejnou cestu k řece a chtěla to vzít přes rozkošný lesík. Toho hodlal Rigel využít a jednoduše ji dekapitovat někde tady. Cítil se přímo plný energie na to, aby se pořádně zaprasil. Miloval ten odporně špinavý a zacákaný lov, kdy měl slepené chlupy na těle krvi ještě týden. Před Sunny si to nějak neužil, když lovil, takže si to teď vynahradí. Život se opravdu překonal, když došlo na jeho tělo. Byl konečně ve vrcholné kondici. Byl připraven klidně laň převálcovat. Byl velmi blízko, takže se přikrčil, než na laň vyběhl. Ta měla trochu náskok a snažila se upláchnout. Běžela velmi přímočaře, jenže pak z nějakého neznámého důvodu prudce zahnula. To bylo překvapivé a chvíli trvalo, než Rigelovi došlo, proč se tomu tak stalo. Jen tak tak to vybrzdil, ale stejně do vlka narazil plnou rychlostí a dost možná jej srovnal se zemí. Byl to vůbec vlk? Kdo vlastně ví, nestihl se ani podívat, když se naštvaně zvedal ze země a vyrazil opět za kořistí.
Nedostala se od toho incidentu daleko a Rigel jí bez problémů dohnal. Složil ji na zem mohutným tělem a užíval si, jak kopala a nemohla s tím nic dělat, protože byla poměrně drobným kusem. Vlk se oblízl a laň několikrát kousl do krkavice, aby se nabažil té příjemně teplé krve, která z ní začala tryskat, dokud ještě její srdce bilo. Zasvinil se od toho celý minimálně zepředu, od tlamy mu to kapalo snad všude po pleci a nohách. Hezký se oklepal, takže krev stříkala všude. Laň ještě pár chvilek dýchala v agónii, než konečně pošla a hostina mohla začít.

Usmál se nad jejím shrnutím a dovolil si jí mírně opravit. "Umím to bezpochyby lépe než oni," řekl naprosto bez špetky hanby, že se povyšuje na ostatní, ostatně jeho tón byl mírně troufalý a arogantní. Nezajímalo go, co umí druhý, hlavní bylo, že on to zvládne nejlépe. I kdyby je během toho měl všechny zahrabat vlastními packami.
"Smůla co?" nadhodil, jako by se sám sobě vysmíval, ale spíše to znělo až ironicky. Rigel jednal tak, jako by mu bylo fuk, co Život říkal. "Pocházíme z míst, kde je normální, že vlci magie nemají," zodpověděl alespoň z části její otázku ohledně toho, odkud vlastně pochází.
Vyslechl si na oplátku o tom, co je vlastně s Borůvkovou smečkou. Je to možná příležitost napadnout jinou? Jak moc by bylo třeba mezi ně vložit jiskru nenávisti? Příměří je ostatně poměrně křehká věc. Tohodle se bylo možné chytit. Rozhodně si to velmi jasně zapamatoval, první vodítko, které by bylo možné prověřit. Možná by na nějaký čas mohl přistoupit i na konverzaci s Wizku, aby z ní vytáhl intel I of Borůvkové. Zajímalo ho, jak tu situaci vidí oni. Bylo totiž znát, že Elisa by opravdu moc ráda alespoň trochu řádila. Na to jí ani Rigel nemusel znát. Diplomatické řešení v podobě dohody bylo asi její neoblíbené řešení.
"Treba z toho vyroste," řekl neutrálně při pohledu na vlče na popud toho, co mu o ní řekla Elisa. Bylo jasné, že se něco stalo a v hlavě to neměla v pořádku. Taky bylo znát, že ji celkem stalo, že není Rigel vic samice...
Hned poté už to šlo rychle. Pozice omegy se dala čekat a znamenalo to, že nemá vlastně nic na práci, než tu celý den pobíhat a zjišťovat a "přátelit" se kolem. Jistě jim ale vytroubí Elisa samotná, aby byli opatrní. Pokud tu ale Styx řádila, asi nebude Elisa jediná skeptická ohledně jeho působení ve smečce. Ani by se tomu nedivil, mohl být skvělý jak chce a stejně nejsou dostatečně blbý na to, aby Rigel byl alespoň byť na maličkou chvíli nepozorný. Ještě dlouho očekával smyčku kolem krku, než přestanou být tak obezřetní.
"Chápu," přikývl na její slova ohledně toho, co nesměl. Dělá ti laskavost, normálně by tě ani nepřijala, blbečku, připomněl sám sobě, neboť věděl, že běžně by se nic takového asi stejně nestalo.
"Být jejich sourozencem je poměrně silný nástroj, pokud umí být adekvátně užíván, nevědí o tom, že bych je nejraději anihiloval z povrchu," nadhodil jí ledabyle, co byly možné výhody, se kterými by mohla pracovat.
"Tak to abych si šel ulovit zajíce, než mi začne hladovka, pak se přijdu seznámit s členy, znám ostatně jen tebe Eliso, opatruj se zatím," řekl s úšklebem a obrátil se na odchod. Byla stále černá noc, která byla dokonce dokonale zachovalá díky absenci měsíce, který byl zahalen v mračnech.
Z lesa už odcházel sám velmi překvapen jako člen. Tohle nějak nezamýšlel a jednalo se dost nárazové jednání, které mu nebylo zas tak podobné. Nebyl zas tak impulzivní, ale tohle bylo tak trochu šílené...
Znechuceně se oklepal nad tím, co právě udělal a vydal se zpět na jih směrem k té řece, od které sem přišli s mladou fňuknou. Stále měl v hlavě, jak by to měl jako všechno zvládnout. Jak by mohl být loajální magičům?

//Křišťálový lesík

Vše je již počítáno průběžně se slevou 50%, cena po odečtení 50% je vždy ta poslední v závorce
ID - V01/Síla/7 = 7x5 (70%) = 35 (7 vlčích máků)
ID - V01/Vytrvalost/6 = 6x5 (60%) = 30 (15 vlčích máků)
ID - V01/Taktika/2 = 2x5 (20%) = 10 (3 pomněnky, 2 safíry)
-----------------------------------------
ID - V02/Síla/2 = 2x50 (20%) = 100 (50 pomněnek)
ID - V02/Rychlost/9 = 9x50 (90%) = 450 (225 kopretin)
ID - V02/Vytrvalost/3 = 3x50 (30%) = 150 (65 ametystů, 10 vlčích máků)
ID - V02/Obratnost/9 = 9x50 (90%) = 450 (192 kopretin, 31 safírů, 2 vlčí máky)
ID - V02/Taktika/7 = 7x50 (70%) = 350 (175 opálů)
-----------------------------------------
ID - V??/speciální vlastnost/9 = 9x80 (90%) = 720 (360 kopretin)
// bylo mi řečeno od zdroje Morfeus/Elisa, že mám počítat s cenou 80 kytek za hvězdu :D

dohromady by to mělo být 2 295 kytek/šutrů bez slevy a se slevou 1 148 kytek/šutrů
operovala jsem rovnou s druhým číslem. (34 vlčích máků, 175 opálů, 53 pomněnek, 65 ametystů, 33 safírů, 777 kopretin)

Konečný stav inventáře?
Opály = 0
Safíry = 173
Ametysty = 0
Pomněnky = 0
Kopretiny = 0
Vlčí máky = 0
Křišťály = 0
Mušličky = 1

Elisa to vzala překvapivě seriózně i s pomyslným stejným metrem. To je to tak jednoduché? Přemýšlel nad tím, kde byl háček. Umí snad číst myšlenky?
"Znáš to, nepřítel mýho nepřítele a tak dál, bylo by fajn nad nimi mít převahu," řekl a pomyslně nad tím pokrčil rameny. Co jí měl asi tak říct? Že žertoval a čekal, že to nebude alespoň jedna strana brát absolutně vážně? Místo toho se dostal k přijímacímu pohovoru? Nelhal jí, opravdu chtěl v síle a dovednostech překonat všechny sourozence bez vyjímky. Chtěl být připraven na to, že by se nakonec rozhodl být raději jedináček, neboť se nechtěl ztotožňovat s takovými hlupáky.
"Pokud si odpustíš v běžné mluvě ten tón, který jsi používala předtím, je to vlastně jedno, víš jak... Co tě napadne," řekl. Měl takové tušení, že by měl počítat s tím, že se bude snažit případně o to, aby to vlastně nakonec vzdal a sám se vypakoval rovnou sám.
"Umím lovit, celkem slušně stopovat, nejsem kretén s nízkým IQ," vyjmenoval pár spíše těch charakteristických bodů. Byl nejspíše ze všech sourozenců ten nejméně šílený, chytrý a hlavně poměrně trpělivý. Už teď vede, že setkání s nimi bude určitě zajímavé a nejspíše ne v tom přátelském duchu, neboť jej začínali celkem ㊕㊖㊗㊘. A to je fakt dlouho neviděl. Jenže bordel, který dělali byla jako znečištění, které už se nedá ignorovat.
"Navíc tu nemáte ty otravné vlky z Borůvkové smečky, to je pořádná banda ㊕㊖㊗㊘," řekl a myslel tím spíše spolek Mrzák a tak. Ty vlčice mu samozřejmě lezly na nervy, ale nezasloužila si ani jedna ani to, že na ně právě mysle v negativním duchu.
"Co s ní je? Je nějak retardovaná? Celou cestu se chovala ... Divně," zeptal se Elisy ohledně vlčete. Oba pak sledovali jeden druhého a stridave i Sunny, než se Eigel zlověstně ušklíbl nad skvělou myšlenkou
"Hej Eliso, udělejme to zajímavější, můžeš si se mnou dělat co se ti zlíbí," nadhodil skoro až jako by se jednalo o výzvu, zda dokáže být krutá a v jakém měřítku by toho potencionálně mohla a chtěla využívat k záležitostem, které by po běžných členech nežádala. Mohla chtít cokoliv, měla alespoň tu možnost, kterou jen tak asi nikdo mít nebude. Nápad to byl šílený, ale potřeba nějakého adrenalinu? Vysoká.

Zdálo se, že ji vlče celkem často trápilo. Ještě štěstí, že to není jeho starost. Vlastně byl rád, že se nikdy nemusel s žádným vlčetem nějak dlouhodobě tahat. Ta svá nikdy neznal a tak tomu bylo nejlépe.
"Tak to udělej, až jí vytráví, ještě by na tebe vyblila večeři, víš jak, po cestě jsme si opekli jiné vlče, které se nám nelíbilo," propíchl vlčici mírně, neboť se stále držela toho, že je se sourozenci za jedno. To nebyl tak špatný odhad, neměl rozhodně v plánu je zabíjet, ale taky na druhou stranu neměl v plánu jim s čímkoliv pomáhat, dělají akorát tak problémy.
Elisa se ale zacala vyptávat, co je vlastně dlužná, neboť tak to asi chodí. Měl něco chtít? Tak daleko to nepromyslel. Nepočítal s tím, že by tu potkal zrovna tuhle. Z dobroty srdce to fakt nedělal. Spíše byl poměrně rád, že se toho zbaví. Možná by ho doteď pronásledovala, že ji má vzít domů. To vlče by bylo schopný udělat cokoliv...
"Vlastně jsem celkem rád, že konečně mlčí," zasmál se při pohledu na vlčici, která spala. Měla určitě taky nějaký mindráky a traumata, byla dost možná větším sourozencem sester než Rigel, který vedle ní působil poměrně při dobrém mentálním zdraví. Možná tomu bylo možná i doopravdy. Kdo ví, co za supy měla jako její pravé rodiče, když vlčice zmínila, že je dcerou nějakých náhodných tuláků. Vlče ho Samozřejmě nezaujalo, tak jí řekl tak nějak pravdu o tom, že je moc moc otravná.
"Nevím, není nic konkrétního, byla by otravná a mohl jsem ji buďto hodit do jezera nebo odtáhnout zpět," řekl ledabyle. Opravdu by po něm nejspíše zacalat skákat, aby jí odvedl za nějakou tou Awnay. Je tohle Awnay? Ne, vždyť říkala, že se jmenuje Elisa. A tak zůstávalo tajemstvím, kdo je ta Awnay. Možná je to její nepozorná opatrovatelka.
Už byl na odchodu, když mu v hlavě bleskl onen šílený nápad, který byl spíše k smíchu než pro opravdovou realizaci. Byl blázen to jen vyslovit, ale nálada ho neopouštěla. "Vlastně jo, chtěl bych se stát členem tvý magičský tlupy, pokud tedy berete chcípáky bez magie," zasmál se a hodil po ní pohled, který neřekl moc. Byl to spíše vtip podaný smrtelně vážně. Ona by na to stejně nikdy nepřistoupila.

Pohroma na sebe nenechala čekat dlouho. Přišla přesně ta, kterou očekával. Kdo ví, zda vůbec měla druha, byla přesně ten typ kudlanky, která by ho jen ojela a pak sežrala. Přišla poměrně klidně, stejně její tón byl příjemný asi jako jarní potopa. Neřekla ani bú a už šňafala. Rigel nadhodil mírně pohrdavý pohled, aby ji ujistil, že není nutné dělat ramena, protože to vlastně vůbec nepomáhá. Mohla být alfa klidně půlky Gallirei a stejně by to nemělo přílišný efekt. Na to byl v pozici, kdy mohl v klidu vytasit ony výhrůžky, že není doopravdy malá v bezpečí, místo toho jí ale velice jasně zapštil, neboť prskala až moc nahlas a jakou práci to dalo, než konečně přestala schízovat a spala.
"Mlč sakra, konečně spí," poučil jí, že by si měla dávat pozor na to, jak nahlas hodlá mluvit. Nebyl sice v pozici, kdy si mohl něco takového dovolit, ale spíše mu záleželo na tom, že nemusel malé vlče konečně poslouchat. Přestala fňukat, byla doma, dostatečně utahaná na to, aby držela zobák a počítala skákající zajíce či co...
"Nesu ti tohodle praštěnýho usmrkance," opravil ji, protože to sice nebyl Norox nebo Styx, ale rozhodně se jednalo o něco cenného, co jí bylo doneseno neporušené. No dobře, narušená byla, ale tak už to Rigel potkal.
"Je mi to absolutně jedno, tady máš to prtě," řekl naprosto klidně, jako by mu právě nevyhrožovala. Byl až moc klidný na to, aby se cítil jakkoliv jinak. Možná protože ho to přílišně neohrožovalo. Byla možná drsná jak stálý kolem ústí, ale to neznamenalo, že musela takto sňafat. Nemusel ani nic říkat, aby z tonu jeho hlasu bylo znát, že by měla nechat toho kraválu a trochu brát v potaz, že ji přeci jen donesl vlče, které ztratila. Obešel jí a přistoupil k jednomu ze stromů, pod kterým byl příjemně vypadající porost. Opatrně si lehl a nechal maličkou, aby se po straně jeho trupu sklouzla do trávy. Tam se několikrát zavrtela, řekla několik blábolů a zas chrněla.
Rigel si jí chvíli prohlížel. Neměl na to celý den náladu, furt se někde válela a fňukala. Když teď nevydávala ani hlásku, nebyla tak otravná a příšerná. S touto myšlenkou se obrátil k Elise a upřímně doufal, že ještě vlčice bude kopat alespoň chvíli do vosího hnízda.

// Medvědí řeka (se Sunny)

Tohle je post spíše pro Elisu, co se k nám připojí, tak není nutno se sem táhnout s jinými vlky, díky :)

U řeky rozhodl, že bude čas na večeři, už se stmívalo a byla skvělá příležitost, aby něco sehnal. Neměl v úmyslu lovit nic velkého, ale nakonec z toho byla zraněná laň, kterou nejspíše zranil pád v terénu. Hodilo se to samozřejmě. Ukončil její život a páral ji na kusy. Nejdřív samozřejmě krmil sebe, než začal odhazovat kusy masa i mladé, která si zasloužila jíst až po něm. Snažil se nakrmit co nejvíc, poslední dobou ostatně od návštěvy toho zavšiveného boha jen a jen rostl. Jestli si ten starý blázen myslí, že tím dostane Rigelovu přízeň, asi se šeredně plete.
Šedý vlk si musel lovit potravu častěji, aby se držel v určité formě, lovil cestou k jezeru, lovil poté, co zmizela Evelyn, lovil před tím, než putoval s ní... Nebylo to tak dobré, jako kdyby to ve smečce, ale už se alespoň neměl jako chudák.
Sunny vypadala poměrně ospale a začínala se kousat, což jo iritovalo ještě víc.
"Pohni, nebo zardousim tu tvojí Awnay hned jak dojdeme do Asgaaru, a pak zabiju i všechny ostatní," zasmál se, ale nemělo to moc ucinek, neboť vlče si keclo na zem a nevypadalo to, že by chtěla ještě dneska po takové velké večeři nekam cupitat. Ale vždyť se tolik těšila! Rigel nad tím přotočil oči a vydal se zpět k ní. Mladá už měla zavrene oči, ale ještě si něco málo huhňala pro sebe.
"spí už konečně a chcípni," rpocedil mezi zuby na zdroj momentálních problémů, který se zatím odebral do země spánku. Chvíli počkal a přemýšlel, zda tedy zůstávají na noc tady nebo ne. Nakonec rozhodl, že ji tam prostě odnese.
Vzal mladou na záda, protože se z toho pochodu pravděpodobně naprosto vyčerpala, že už nebyla od medvědí řeky nejspíše vůbec schopná se doplahočit do lesa. Bylo vlastně lepší, že vybral tuhle cestu, kde byl terén tak nějak stále poměrně dobrý, že se tu dalo projít i s vlčetem na zádech. Byla drobná a lehká, proto by to snad nebyl problém ani v kopcovitém terénu. Doufal, že jí tu ale někde vyklopí a zas se ztratí s tím, že tu zanechal jakousi zmínku o tom, že pomohl mladé vlčici, kterou by tedy nejraději utopil už ve vodách Velkého vlčího jezera. Ale tomu se tak nestalo ani u Medvědí řeky, takže asi už nebylo moc příležitostí, jak její život ukončit ve vodě. Ještě to šlo samozřejmě na sucho, což zanechává smrad a bordel.
Dal vědět smečce, že jsou zde, ale pochyboval, že by to nezaregistrovali sami, ale těžko říct, třeba mají moc práce. Ostatně kdo ví, jak to chodí ve smečce magičů. Nejspíše se beztak celý dny flákají.
Stále přemýšlel nad tím, proč tu je. Nevěřil snad absolutně nikomu, že by mohli společně škodit více než zvlášť, Styx I Norox chcípnou drive než jeden mrkne a Rigel nechtěl být stažen s nimi. Nesnášel tenhle jejich přístup a nesnášel je za to, že si nedávali dostatečně pozor. Chovají se jako malá vlčata. Možná proto chtěl jednat na vlastní pěst, nemohl se spolehnout, že to dopadne dobře, když bude vždy na jejich straně, musel mít rezervu. Navíc nevěřil, že to tímhle přístupem někam pořádně dotáhnou. Proplétal se mezi stromy se Sunny na zádech a hledal vhodné místo, kde by mohli počkat, co se bude dít. Vlče už zas zařezávalo a Rigela ten zvuk pořádně vytáčel. Nemohl se dočkat, až to někde zas zahodí a nějakou dobu neuvidí. Pošahaný spratek...

//Minimanipulace se Sunny, abys jí měla stále s námi ready, až se vrátíš :)

//Mahtae

Od jedné řeky k druhé. Takhle alespoň ale hraničila s lesem, takže se nemuseli již brouzdat v žádné řece. Byla za ním, tedy alespoň to tak znělo, celá udýchaná konečně srovnala krok a spustila tu svou písničku.
"Však už tam skoro jsme, malá čubko," zavrčel Rigel, protože jí měl plný zuby. Nevraždil by to, ale otravný to bylo tak moc, že by jí klidně zařídil pěknou nehodu, kdyby se mu zrovna nehodila. Pokusil se s tím i komunikovat, jenže mladá si jela bláznivě to svoje a nejspíše nehodlala být ani trochu užitečná. Co by taky vlk měl od takové malé ufňukané nány čekat.
Jaký byl plán? Poslední dny nevěděl, zda je mu milejší kopat raději za sebe než za rodinu. Očividně totiž všichni degenerovali, jako by jim zbývala horko těžko jen jedna mozková buňka. Nechtěl, aby byl vtažen do jejich šílenství, které znamenalo absolutní záhubu. Koho se ale tím pádem má zbavit dříve? Svých nevyhovujících sourozenců, či snad všech ostatních a je už si nechat jen jako třešničku na dortu?
Starostlivě si povzdechl, nejspíše odpovědi brzy najde, neboť je dost možné, že z toho les už nikdy neodejde a bude to jasná konečná.

//Asgaarský les

//VVJ
Znatelně mu docházela trpělivost, naštěstí si řekl, že vlastně beztak nemá co dělat a klidně se s ní může zahazovat až do soumraku.
"Však co zas fňukáš," obrátil se na ni, neboť se stále plácala na břehu řeky. Rigel byl už skoro odhodlán jí tam nechat a kdo ví, co s ní bude, jenže si slíbil, že přijde na to, jak by se mohl neprůstřelně infiltrovat do jejich smečky. Byl to skvělý zdroj informací a celkově dobré místo pro start. Mělo to jednu nevýhodu, kterou byla znatelně nebezpečná alfa. Ta samice byla hodně drsná a opovážlivá. A kdo ví, co vše uměla. Chtělo to právě tyto malé služby, aby se uvěřilo faktu, že opravdu o místo ve smečce stojí a dá tomu přednost než vlastním sourozencům.
Museli jít tudy, neměl chuť řešit nic s Borůvkovou smečkou, ještě by se musel bavit s Mrzákem. To by raději vynechal, proto se drželi podél řeky a do Asgaaru jí pošle po jižní hranici. Co se vůbec stalo, že je nějaká hlídačka malých smradů, kteří vůbec nechápou, co je to vlastně práce a otravy s nimi komunikovat. Přesto stále přemýšlel, zda by se neměl rozhodnout sehnat Styx a nedarovat jí tohle pískle k jídlu. Není to ta lepší možnost? Určitě by bylo více vlků spokojených.
"Pohni, nebo vám ten váš les spálím na popel," zavrčel na mladou, která místo toho, aby se konečně zvedla, začala fňukat, že je ve znatelném nebezpečí, protože stále seděla po břicho ve vodě. Mládež je fakt odporná...
"Máš hlad, smrádě?" zeptal se jí nakonec, aby konečně zvedla zadek a vydala se za ním. Neměl na tohle celý den, čím dřív ji tam dovede, tím lépe pro oba. Myslel na to, že by možná mohl být milejší, ale s jejím přístupem se to zdálo skoro až nemožné.
"Co víš o tý vaší smečce? Máš tam nějaký kámoše? Proč jsi tady sama a nemáš doprovod, myslí si snad, že jsi moc otravná?" zasmál se, když konečně vlče vytáhl z vody, aby přestalo fňukat. Teď byli připraveni vydat se dál.

//Medvědí řeka

//Cedrát

Měla schízu a moc energie, taky asi nulový respekt a půd sebezáchovy. Chudák mladá, s takovou tu dlouho žít nebude... Zastavil se ve chvíli, kdy jí měl zase v zorném poli. Vycenil zuby a bílé chlupy na zádech měl naježené.
"Jo tak ty najednou víš, kudy se tam jako jde, že si hopsáš první?! Ještě jednou uvidim, že nejsi dva metry ZA mnou a hodím tě do toho jezera, a vsaď se, že jsi tak lehká, že s tebou dokážu udělat minimálně dvě žabky," zařval na ni, aby se zase hezky zařadila tam, kam patří a nechodila mu na oči, když byla důvodem, proč ještě nespal. Bylo mu jasné, že by kolem něj skákala tak dlouho, dokud by po ní neskočil. Její domov byl ale až moc lákavou příležitostí, žilo tam těch ㊕㊖㊗㊘ jako ㊕㊖㊗㊘, toho musel nějak využít, když se mohl spoléhat sám na sebe. Věřil celkem tomu, že jsou jeho sourozenci tak neschopní, že se nechají tři tempem dost brzo zabít. Pokud tomu tedy již takto nebylo. Přiblížil se blíže břehu, nacházejí se teď na jižním cípu, zde jezero pokračovalo do řeky.
Ohlédl se. Stále tam ta pijavice byla. Co s ní má jako asi tak dělat. Ona řeku jen tak nepřeplave... A jak se vůbec dostala na druhý břeh? Tak či onak ji probodl pohledem, aby se ani nehla, když se k ní pomalým tempem vydal. Sledoval její reakci a čekal, kdy zase začne něco žvatlal.
Na žádná její slova ale příliš dlouho nečekal. Byla drobná a dost možná ji ještě nebylo víc jak dva/tři měsíce. Proto se moc neostýchal s tím, zda to zvládne a mladou chytil do zubů za kůži na temeni. S ní se pak vydal k řece, aby jí překonali tak, aby jí donesl celou. Doufal, že umí zadržovat dech, když se jí občasně dostane voda do tlamy a případně ji i vykašlat.
Když se dostali na druhý břeh, pustil ji poměrně nešetrným způsobem do vody, až si z toho kecla na ㊕㊖㊗㊘ a voda jí sahala do půlky těla. Sám vylezl, aby se oklepal hned několikrát a nedal ji ani čas rozkoukat se, když vyrazil zase dál.

//Mahtae sever