Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Byla přesvědčená, že jsou jeho dny tímto sečteny. Je to jasné! "Měl bych si jí urvat," souhlasil s ní suše ohledně packy, ale nějak tak věděl, že ta flundra jen zveličovala situaci a za dva dny už nebude po pachů ani památky, protože se ho zbaví neustálým broděním se sněhem.
"To mě mrzí, ale ber to z té lepší stránky, můžeš stále zabít sebe," odpověděl ji s úsměvem naprostého neviňátka. Byl na podobném tónu jako ona a teď už spíše jen velmi komfortně žertoval, neboť vlčice Brna vlastně asi tak špatná jako Chcanka, která měla v repertoáru jen "Drž hubu, idiote" a podobně.
"Já slyšel, že jsi mi říkala Fešák," podotkl s lehkým úšklebkem. Mohla asi být ráda, že on neměl chuť vymýšlet jí nějaké ultra osobité přezdívky. Chcanka na tom byla včera ještě dobře. Tahle dostane stejně nějakou velmi příhodnou dříve nebo později.
Vlčice byla velmi zapálená do kladení otázek. Na Rigelův vkus moc živá a celkově byla voprsklá a nepíchaná, takže vlastně se to dalo uznat jako velmi vlčecí chování, když ještě nebyla vobšťouchnutá. Tedy alespoň nejevila známky toho, že by byla máma. Ochraňuj před jejími potomky. Beztak to budou samý retardi...
"Být příjemnej jak prdel, ale chápu, že je těžké si toho všimnout," odvětil jí velmi monotónně. Co jí na takovou otázku má jako říct?
"Co umíš ty? Umíš se proměnit ve zlatou žábu, máš velký bradavice na tlapkách? Smrdí ti dech jak růže? Umíš skákat na ocase? Co to je vůbec za otázku..."Posledni dovětek si řekl spíše pro sebe, protože mu bylo asi jedno, na co se ta vlčice ptá. Byla divná. Odkud se takový vlčice berou? To je teď dělají nějací šupáci sériově? Možná bylo lepší fakt jít pryč...
"Já odcházím, ty řasy fakt smrdí jak chcíplej potkan, chceš doprovodit t tomu menšímu kreténovi, nebo se jdeš projít s tím větším?" zeptal se jí a trochu to znělo, jak když jej neviditelná máma propaluje pohledem, aby se choval její syn velmi slušně. Ale tak víte jak, Rigel chtě být nejlepší, největší, mít nejlepší a největší všechno... Víme jistě, že má velký ego.

Tyjo to se má ten vlk. Menší kreten než Rigel. Mohl by si tak říkat. Čau já jsem Bertík první svého jména, menší kreten než Rigel, rád žeru péra... Ta holka byla určitě přímo hvězda a šedého by barvitě doplnila o další chuťovky.
Asi si stihla za těch pár chvil naprosto rozmyslet ono kamarádíčkování, neboť se pak tvářila dost kyselé. A nebo se mu to jen zdálo? A celkově... Nejsou oni naladění na stejné vlně naprostého zmrdství, jen se to zatím projevovalo malým škádlením, které by jistě jeden přehlédl.
"Ále, drahá krásná, jen jsem obdivoval tyto nadpozemsky nádherné..." při pohledu na kus řasy, který se mu uvelebil na pacce, ji s velmi znechuceným pohledem setřásl jedním mávnutím packy. "Tyto... Jedinečné řasy," dořekl větu a modlil se k vládcům pekel, aby jeho packa nesmrděla od řas dlouho. Nejlepší by samozřejmě bylo, aby se to nestalo vůbec. Bylo znát, že vlastně vůbec nic na práci neměl, ale víte jak, když mohl být lehce jedovatý zpět, proč ne? Označila ho různorodě, což ale šlo jedním uchem tam a druhým zas ven. "Je pravda, že nemám co dělat. Co se tobě honilo hlavou, že ses vydala na večerní procházku?" položil jí tedy taky otázku, ale odpověď byla jasná. Je to naprosto vypatlaná piča, která by musela mít mozek, aby se netoulala pustinou ve sněhu, pokud si nechce namočit svůj drahý kožíšek. Ale kdo ví, třeba jí to bylo úplně jedno a preferovala být vlhká a kluzká...
"S čím by ti takový mentál jako já mohl vlastně pomoci?" opáčil se po chvíli, protože ho přišla otravovat ona. Objevila se tu z čistého nebe a řekla si, že je skvělý den utahovat si z Rigela. Někdy si přál, aby byl fakt mental jako jeho zkurevený bratr a prostě ji hodil do jezera a šel vošukat mrtvoly těch dvou opodál, ale na to byl Rigel až moc na druhé straně metru rodiny.

A kdo byl zas tohle? Rigel se doprovodně rozhodl s nikým nekomunikovat, ale osud mu prost neustále podstrkával vlčice z Mechové smečky. Jedna je samozřejmě horší než druhá, ale to on ještě nemohl vědět. Říká se, že do třetice všeho dobrého, takže která se objeví po téhle? Obrátil se nezaujatě a prohlédl si ji pohledem od hlavy k tlapě, aby zjistil, že to je jen nějaká hnědá ničím extra zajímavá vlčice. To už i její kolegyně Chcanka byla lepší. Buďto tohle byla sestra Chcanky nebo smrděly stejně z důvodu pobytu ve stejné smečce. No a Rigel tedy neviděl, že by si ty dvě byly podobné.
"Neříkej mi, že jsi sestra té vlčice, co má kožich jak když si ho pochcala," pronesl a vstal, aby si ji lépe prohlédl, když už se tu tak objevila. Osud mu dal vlčici? Je to snad náznak toho, že už dlouho žádnou neobsloužil? Po detailnějším průzkumu přišel na to, že ty dvě nejsou příbuzné, takže musí být kolegyně... "I když zapomeň na to, nejste si podobné, vobšoustlas mu kokoťáka, že smrdíš jak ona?" zeptal se pobaveně a schválně nezmínil smečku, aby mu třeba konečně někdo něco o té smečce nad Kiërbem řekl. Všichni chodili jen kolem horké kaše a nikdo vlastně nepodával žádná seriózní fakta. Jsou to banda amatérů. Tahle to mohla změnit, jenže to by musela chtít.
"I když co je mi po tom, utíkej si povídat s támhle tou vlčicí a jejím kámošem, vypadají takhle z dálky fakt slaďoučce," pokývl jí směrem ke dvouměsíční vlkům, kteří tu byli taky, ale nejspíše si jich nevšimla, protože pak by její mozek chtěl automaticky obtěžovat dva vlky a ne jednoho. Ale je to v pořádku. Asi mu to dneska muselo slušet, což taky dosti vystihla tím oslovením, takže jí neměl za zlé, že se hodlala nasáčkovat do jeho přítomnosti. Budiž vše odpuštěno.
"Měj se, HNĚDÁ," dal důraz na to, jak velmi obyčejně vlastně vypadá a pomalým krokem se vydal podél jezera dál na západ, aby jej obešel a mohl zamířit na sever, jak to původně plánoval. Jenže mu to po pár krocích nedalo. Je to vlčice... Co se může stát, třeba je to fajn šťáva, kam tak spěcháš? namlouval sám sobě a říkal si, že naprostá absence kontaktu s vlky po dobrý půlrok z něj udělal naprostého asociála. Když to bude nějaká pinda, může kdykoliv odejít, tak co je.
"Ačkoliv... To by bylo nezdvořilé, měl bych si vážit přítomnosti dámy, že?" vrátil se kus od ní a kecl si zpět na zem, neboť už dlouho s vlčicí nemuvil a Chcanka se nepočítá. Ta byla jak vlk a to hezky není. Tahle nebyla ušmudlaná, docela voněla a kdyby fakt nebyla obyč, možná i sjízdná...

<- Teleport z Narrských kopců

Co se to děje u jezera? Kromě divných výparů kolem nad ránem se dělo ještě něco neobvyklého. Na břehu se začalo cosi neidentifikovatelného tvořit. Vypadalo to nejdříve jako knoflík ve vzduchu, který se ale časem stále více zvětšoval, než se utvořila kruhová prázdnota. Připomínalo to miniaturní černou díru, která ale nic kolem nepohlcovala. Nejdříve se uprostřed téhle nicoty objevil čumák, pak následovala tlapa, hlava, tělo a tak dále... Rigel se lehce protáhl po příjemném způsobu teleportace, který byl určitě šetrnější než minule, kdy se prostě portál otevřel půl metru nad zemí a on spadl pěkně do bláta na Galtavaru. Ani nevěděl, co udělal tentokrát, ale rozhodně se jednalo o dosti elegantnější nástup. Ani nevěděl, proč se mu zachtělo takhle skákat bezdůvodně, ale když kdesi v dálce zahlédl onen kopec, z jehož vrcholku sem přistál, nedivil se sám sobě, že zvolil raději takovýto způsob. Jak to dělá? Nemá páru. Je to magičský? Jakože asi jo, ale jednu malou drobnost dokázal přehlédnout. Nedalo se nic dělat, asi je pobyt na Gallireie jako vystavovat se radiaci, čím déle tím hůř... "Ten mi toho tedy moc neřekl, do prdele práce. Ale co, snídaně byla dostačující a ještě si tam jeden trochu odpočine," sekl pro sebe a nespokojeně se rozhlédl.
Protočil oči, neboť tohle nebyla lokace, na kterou se chtěl teleportovat. "Když jsem myslel na jezero, nemyslel jsem tohle..." procedil skrz zuby, neboť jeho prvotním záměrem bylo teleportovat se až k Velkému. Magie a ještě je dost na hovno, co jiného asi od tohodle očekával. Alespoň tu u jezera nebylo tolik sněhu. Čím blíže břehu byl, tím tepleji bylo a po sněhu ani památky. Civěl na hladinu rudého jezera a přemýšlel, co tedy teď, když chtěl navštívit Smrt a je tak daleko. Má si trénovat otevírání portálů půl dne?
Půl dobrého kilometrů se nacházeli další vlci, možná by nebylo na škodu jim jít udělat ze života peklo, neboť byl poměrně vytočený vlastní chybou. Mohl by tu holku zmlátit a samce zabít? Nah, nechtelo se mu upřímně po výšlapu na vrchol už nic.
Raději se tedy vydal ke břehu, aby zkusil, jak studená voda je. Nebyl to žádný teplý pramen, aby si v něm mohl spokojeně hovět, spíše jej zajímaly ony červené řasy, které ležely všude vyplaveny, takže tvořily tmavě červené až spíše hnědé bahno všude kolem... Bylo to mazlavé, páchlo a Rigel, který byl rád, jak dobře se vyvedl kožich letošní zimu, nechtěl riskovat, že se namočí a bude vypadat hůř než minulou zimu.

// Tak konečně můžu dohlasit Rigela

Rigel + 6 za poslední miniakci

// Stihla jsem ještě jeden za Rigela 27.1, takže 5 lístků za ten den... což dohromady dělá 35 lístků

<- Ježčí

Loterie 27.1 - 5/5

Už byl opravdu blízko a vypadalo to, že už stačí vylézt jen onen krpál, který jej dělil od vegetu, který během zimy nahoře jistě byl. Těžko říct, zda to tak bude, neboť si pamatoval, že minule zima nebyla, když jej navštěvoval. Třeba měl své snové představy, které nebyly vůbec podobné realitě. Chtěl ale velmi motivovat sám sebe, neboť z občasných zastávek se stalo zastavování se na každém kroku. Kéž by to fakt bylo o dost jednodušší. Stačilo by zavřít oči a je tam.
"No, takhle zdravím, já jsem se přišel jen zeptat na pár otázek..." odkašlal si a připravoval si cestou nahoru, co vlastně onomu vlkovi po dlouhé době řekne. Nevěděl, jak začne, ale minule si taky nic nepřipravoval a skončilo to velmi hojně. Hojně dostal tedy informací a ještě mu vylepšil fyzičku. Až tak fajn ten chlapec byl. "Chtěl jsem se zeptat na tvou sestru... Víš jak, jak se má, co furt každý den dělá, jak udržuje čistý kožich, jak jí zabít, proč stále je tak nepříjemná... Ne že bych o tom věděl, ale ostatní to říkají... Prý je tedy příjemná jak prdel, někteří by asi volili raději prdel než ji," pokračoval a kroutil nad tím hlavou, jak zbytečné tyhle myšlenky jsou. Musel se rozhlédnout, zda jej nikdo nesleduje, když si takhle mluví sám pro sebe. Vypadalo to ale, že je tu sám. Tak se tedy otočil a pomalu začal stoupat do kopců, neměl v plánu si nic připravovat, akorát jej napadají absolutní kraviny.

-> Vrchol

<- řeka

Loterie 27.1 - 4/5

Stále přemýšlel, zda by Život mohl mít více opovědí ohledně Smrti. Potřeboval být velmi dobře připraven a tušil, že pokud se zeptá na špatnou otázku Život, nestane se vůbec nic. Kdyby ale položil vlčici špatnou otázku, mohlo by jej to stát život. Nechtěl ji určitě podceňovat, byla tu moc dlouho na to, aby se jí nějaký nemagič mohl rovnat. Musel to celé dobře promyslet. Nesměl být drzý, nesměl být ukvapený, musel si zachovat chladnou hlavu a hlavně si celou situaci naplánovat. Co když půjde do tuhého? Co on s tím bude moci udělat?
Už se velmi blížil. Vůbec se netěšil na ono stoupání do hor, neboť netušil, kolik vlků se tam v tomto počasí taktéž mohlo vyškrábat. Kéž by bylo možno se prostě teleportovat až nahoru. Jenže on není žádný magický vlk a neumí se teleportovat. Takže si dal krátkou pauzu, zavzpomínal na kamzíka, neboť už mu zase začalo kručet v břiše. Byl fakt poslední dobou nenasytný. Kdy jindy se mu zase podaří takový dobrý lov jako dnes? Respektive to bylo včera, ale detaily jsou detaily. Možná bude možno dostat nějaké pohoštění nahoře. Co si tak pamatoval, ten Život je poměrně na pohodu cápek, neměl vůbec nic proti němu ani jeho milému chování. Možná to je kouzlo, ale minule se po jeho návštěvě cítil opravdu dobře. Třeba teď efekt bude úplně stejný. Uvidí, třeba bude opět velmi mile překvapen a bude zase odcházet plný informací a dobrým pocitem.

-> Narrské kopce

<- Východní hvozd

Loterie 3/5

Pokračoval skrz močály a přemýšlel, kudy by to mohl vzít nejrychleji. Sníh byl otravná záležitost a neměl v plánu dělat nové cestičky. Močály byly fajn jen v tom, že se sníh na takových místech neudržoval a nemusel si připadat jako buldozér, který tu odklízel sníh. Kdy tohle ledové utrpění konečně skončí? Měl toho plné zuby a to sněžit teprve začalo. Proč? Tohle bylo jednoduše opravdové utrpení, které nemělo cílové pásky. Měl možná zůstat v úkrytu a vylejzat jen pro potravu. Několik pachů se stále slabě udržovalo ve vzduchu a sem tam potkával cestičky vyšlapané vlky.
Řece se snažil po poslední zkušenosti vyhnout, ale následovat ji určitě byl nejlepší nápad. Naváděla jej přímo tam, kde bylo třeba a byl si jist, že na tom místě najde alespoň trochu klidu a tepla. Chtěl se dostat horám ještě před svítáním, ale nebyl si něčím takovým plně jist. Přemýšlel cestou nad tím, co bude dělat pak. Neměl žádný cíl, neměl žádná významná přání, která by se dala plnit během zimy.

-> Ježčí mýtina

Loterie 27.1 - 2/5

Vlčice odvedla dobrou práci. Samozřejmě mohl Rigel taky zapojit své tlapy, ale proč by to dělal? Ta Chcanka ulovila a on se prakticky zadarmo nažral. Pak prskla pár věcí a už byla ty tam. Ani jí nestihl nic říct s plnou pusou, protože utekla poměrně rychle. Co se dá dělat, oni se zas potkají. Však přemýšlel, že omrkne tu smečku, o které vlčice mluvila... Aj, nestihl se jí ani zeptat.
"Velmi milá vlčice," řekl si sám pro sebe a pokračoval v jídle. Nemohl tu nechat celou tu mršinu. Ona toho snědla poměrně málo a zas šla, takže toho zůstalo nějak moc a nebylo to hlavně kam schovat. Možná se mohl pokusit zkusit alespoň něco zahrabat na později, ale úplně by to asi nevyšlo. Nah, to bylo moc práce. Raději se tedy královsky přežral a doufal, že nepraskne a hlavně nebude potřebovat resuscitovat. Hlavně neměl zájem o žádné nezvané vlčice, pokud to tedy nebudou šukatelný, to by jim možná trochu nabídl, aby jejich prdelky zůstaly pěkný, jinak mají všichni smůlu.
U žrádla strávil celou noc, neboť čekal, až mu slehne a ještě doplní žaludek. Nezbylo toho tolik, nechal převážně části, které nepreferoval, vnitřnosti sežral všechny a jen ty nepoživatelné nechal. Nezbývalo než se zase pohnout dál, nechtělo se mu tedy pohnout ani brvy, ale jeho cíl byl trochu jinde, takže se zase sebral a vydal na cestu. Jeho cíl ležel kdesi na jihu, kde se tyčí vysoké kopce, kde sedí ten páprda Život.

-> Řeka Tenebrae

Loterie 27.1 - 1/5

Vlčice to byla poměrně schopná, to se jí muselo nechat, ani neměla žádné připomínky, že by se do lovu kamzíka zapojoval minimálně, přitom jemu to samozřejmě vůbec nevadilo, neboť věděl, že čím méně úsilí do toho teď vloží, tím více síly bude mít pro strýčka příhodu, kdyby se náhodou rozhodla, že dělení už není vlastně tak fajn věc a bude chtít kamzíka odtáhnout pryč. Byla schopným lovcem, to se muselo nechat, nejspíše byla už plná zkušeností, není se čemu divit, taky je to pořádně stará babka, která zažila dost. A to není myšleno v dobrém, je to stará rašple jako každá jiná taková. Laura tenkrát celkem ušla, měla svoji hlavu a zároveň neměla, nebyla otravná a Rigel z ní neměl nervy. To tahle stará je opak, leze mu na nervy už od pohledu, nejraději by jí hodil do propadliny a už to nebude nikdy nic jiného než Chcanka.
Byl tím sekundárním lovcem, který vždy byl podporou pro hlavního. Tuhle roli moc neznal, byl zvyklý být tím primárním, neboť už od nepaměti zastával tu funkci ve smečce, než tedy věci dopadly tak, jak dopadly. Byla to příjemná změna, ale Rigel z toho měl jednoduše blbý pocit a blbá Chcanka. Věděl, že je o dost lepší, když většinu práce udělá ona a on jí pomůže toho dosáhnout, ale víte co, ego je prostě ego a on se přes to dokázal jen těžce přenést.
Vlčice byla blíže kamzíkovi než on, takže měla dobrou příležitost. Zvíře nedávalo nic zadarmo a rozhodně hodlalo o život bojovat. Měl to ale docela blbý, protože tak pomalé manévry akorát nahrávaly vlčici do karet a brzy už se na něj lepila jak klíště. Zkoušela ho rafnout po krku, což se vlastně na první pokus nepodařilo, ale Chcanka se nejspíše nevzdává tak jednoduše. Rigel tedy věděl, že je teď jeho čas a kamzíka srazil k zemi, když už se tak skvěle nabídl. Žlutá vlčice jej pak měla na stříbrném podnosu a mohla bez spěchu ukončit život toho nebohého chudáka, který nejspíše neměl svůj den.
„Kdo by to byl řekl, že nestojíš za prd, trochu magor, že jsi po ní šla takhle sama, ale plusový body za techniku,“ podotkl vlčici, neboť musel uznat, že nebyla marná a on se tím nenadřel. Vlastně jen využil fakt, že byl těžký a kamzík chcípák. Tak ale víte jak, není tohle to nejlepší?

Loterie 5/5

Takže kde sme to skončili? Toto je malá óda pre pekné počasie, pretože tento kraj niečo také potrebuje ako soľ. Krásne letné slnko to nie je, nemáme predsa radi extrémy. Stačilo by ono pekné jarné slnko, ktoré zahreje, ale nepopáli. Ten príjemný jarný vánok, čerstvú trávu, dlhé dni a krátke noci, dostatok príjemnej nálady a dosť jedla. Čo viac si v takú dobu priať. Rigel samozrejme nadával celú cestu k rieke, lebo už ho fakt nebaví brodiť tie dlhé záveje snehu.
Toto bolo každoročné trápenie, ktoré skoro akoby snáď nekončilo. Aspoň sa to tak zdalo byť, keď bol len január, keď tá tuhá zima prichádza. Až teraz zmizla potrava do čiernej diery, ktorej koniec je niekde na začiatku jarných mesiacov. Prečo vlci evolučne nemôžu byť ako medvede, ktorí si niekam zalezú a tam zostanú celé mesiace, kým je zase pekne? Radšej by sa mal poponáhľať, aby sa pozrel, či aj rieka bola na všetkých miestach zamrznutá, teda nebola možnosť loviť ryby.
Keby to vedel skôr, poriadne by sa na jeseň napchal, lenže na niečo také je neskoro, takže teraz vyzerá ako chodiaca mŕtvola, ktorá už za chvíľu samým hladom bude ohrýzať zoschnuté vetvy a olizovať sneh. A na jeho najhoršie prekvapenie, ktoré teda v tomto prípade prekvapením nebolo? Čože táto veta nedáva zmysel? Možno? Tak či onak má tentoraz tu poriadnu smolu a ryba na večeru nebude. Možno nejaká rieka na juhu stále môže byť sľubnou? Kto vie, najskôr sa tam bude musieť tými snehovými perinami dostať.

Loterie 4/5

Vše, co se odehrává v rozcestníku neovlivňuje primární hru a je úplně mimo zákony...

Zítra je ten den! Zítra půjde a pořádně to té svini! Zabíjel furt zač okukováním té Smrti kolem dokola, že už dnes nadešel den, kdy se podívá, jak ta flundra vypadá, nemůže přeci být tak hrozná. Zřícenina byla opravdu zvláštní stavba a čím později toho dne bylo, tím se jevila snad ještě horší. Záře slunce už na ni nedosáhla a paprsky již pouze olizovaly horizont. Zavrtěl hlavou, neboť stále přemýšlel nad tím, raději by si měl pospíšit, nebo už neuvidí ani špičku čumáku. Zahájil tedy infiltraci Smrti a rozhodl, že tedy půjde na celou dobu inkognito, aby tedy byl okamžitě terminován. Zouvat se netřeba a po chvíli váhání natančil do toho jejího divného příbytku, hezky jako ten největší boss. Zelená všude, ta vlčice na to musela být fakt uchylačka, protože se to nedalo. Zíral na to dobrou chvíli, než jej vyrušil smích. Za boha si nemohl něco takového vymyslet, jako by byla přímo vedle něj, tak tedy otočil hlavu lehce doprava a baf, byla tam. Zákeřná vlčice na něj zírala s otevřenými očky a zlověstným úsměvem.
"Zahráváš si se životem, co tu děláš,"řekla a prošla si hezky jedno kolečko kolem dokola, aby si jej lépe prohlédla. "Zdá se mi to, nebo se množíte jak štvaná?"
Záludná otázka byla záhadou, nejspíše jeho sourozenci taky toto místo už dříve navštívili. Zdá se mu to, nebo tedy tahle flundra ví úplně všechno? "Záleží na tom, jak to samozřejmě myslíš," zachovával si ledový výraz a klidný dech.

Loterie 26.1 - 2/5

Vše, co se odehrává v rozcestníku neovlivňuje primární hru a je úplně mimo zákony...

Byla fajn listopadová neděle, když se šedý vlk procházel kolem Jedlového pásu hned kolem oné kamenné struktury, kterou obývala Smrt. To není ani tak náhoda, neboť dělal každonedělní průzkum jejích aktivit. Trochu nudná záležitost, neboť byla fakt gaučový povaleč, který viditelně byl zatvrzelý introvert bez chuti existovat mimo domov. Vskutku pochopitelná záležitost, do které se bezdomovec Rigel nemohl vžít, neboť neměl úkryt, kde by složil hlavu snad již jeden dlouhý věk. Kolikrát přemýšlel, že by jednoduše nějakou díru v zemi pasoval na svoji línou tvrz, jenže žádná nebyla tak nobl pro jeho vybíravý zadek. Kdo by to byl řekl, že takový kus smetáku jako on, bude vybíravý až takovým způsobem, je tak vybíravý, že nechtěl ani tu Bobří díru sourozenců, ostatně ale není nutno se divit, nikdo by nechtěl dostat mrtvolou v půl čtvrté ráno po hlavě, že? Ejhle tohle se tedy nestalo, ale mohlo by, nikdy neříkejte, že je něco nemožné. Energicky pobíhal z jedné strany zříceniny na druhou a hledat, kudy se přiblížit dostatečně na to, aby se neprozradil a zároveň viděl dostatečně na to, aby zaslechl všechno důležité. Evidoval ale nedostatečnou aktivitu, proto se tentokrát rozhodl přiblížit až na samé území nepřítele, třeba prostě není doma? A že to tak musí být! Trvalo mu nějakou dobu, než se dostal mezi sutinami k samotné zřícenině, neviděl nic jiného než černotu uvnitř, naláká jej to?